Datasets:
joelniklaus
/
legal-mc4

Dataset card Data Studio Files Community
5
url
stringlengths
14
3.34k
timestamp
timestamp[s]
matches
sequence
text
stringlengths
121
190k
http://kraken.slv.cz/33Cdo122/2013
2018-03-19T01:08:03
[ " soud ", " soud ", " § 237", " zákona č. 99", " zákona č. 404", " § 237", " § 241", " soud ", " soud ", " § 237", " § 214", " § 241", " § 237", " soud ", " § 243", " § 224", " § 151", " § 146" ]
33 Cdo 122/2013 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. P. B. , zastoupeného JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí 8, proti žalovanému K. G. , zastoupenému JUDr. Juditou Naglíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Mírové náměstí 519/3, o zaplacení 420.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně, pod sp. zn. 18 C 117/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2012, č. j. 11 Co 508/2011-283, takto: Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 18 C 117/2007-226, ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobci 420.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen o. s. ř. )], a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; úvaha dovolacího soudu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí je vyloučena, protože žalovaný - jak vyplývá z obsahu dovolání - v něm neuplatnil dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci. Proti skutkovému závěru soudu prvního stupně, který odvolací soud převzal, že z půjčky ve výši 470.000,- Kč, kterou mu žalobce poskytl dne 3. 2. 1997, dosud 420.000,- Kč dluží, staví žalovaný vlastní skutkovou verzi, že všechny půjčky žalobci již beze zbytku uhradil . Výtky směřující proti skutkovým zjištěním však nejsou s to přípustnost dovolání založit; dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového stavu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem a který je v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný (§ 237 odst. 3 část věty za středníkem, § 214a odst. 3 o. s. ř.). Regulérní není ani výtka žalovaného, že v řízení nebyly provedeny další jím navržené důkazy (především písemné potvrzení o úhradě 390.000,- Kč ze dne 15. 5. 1999, jež dohledal až po rozhodnutí soudu prvního stupně), podřaditelná výhradně dovolacímu důvodu uvedenému § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.). Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5 věta první o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo.
https://sbirka.nssoud.cz/cz/rizeni-pred-soudem-a-nalezitosti-zaloby-proti-rozhodnuti-spravniho-organu.p739.html
2020-07-13T20:41:09
[ " § 37", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " § 42", " § 17", " § 103", " § 103", " soud ", " § 46", " § 46", " § 46", " § 42", " § 49", " soud ", " § 42", " § 42", " § 42", " soud ", " § 71", " čl. 37", " § 36", " soud ", " § 2", " § 5", " § 36", " § 30", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 37", " § 37", " § 71", " § 80", " § 37", " § 37", " § 37", " § 37", " § 37", " § 37", " § 37", " § 37", " soud ", " § 37", " soud ", " § 71", " § 71", " soud ", " čl. 36", " soud ", " zákona č. 71", " soud ", " § 71", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 71", " soud ", " soud ", " § 37" ]
Řízení před soudem a náležitosti žaloby proti rozhodnutí ... | Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Řízení před soudem a náležitosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu Ej 33/2006 Řízení před soudem: náležitosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu I. Líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých "obvyklých" nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. II. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. III. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti. (Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58) č. 488/2005 Sb. NSS. Ramiz D. (Srbsko a Černá Hora) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2004 bylo podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto podání žalobce ze dne 18. 12. 2003, jež bylo žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2003, jímž žalovaný zamítl rozklad stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu a toto rozhodnutí potvrdil. Krajský soud usnesení o odmítnutí podání odůvodnil tím, že žalobce přes výzvu soudu, která mu byla doručena, ve lhůtě stanovené soudem nedoplnil své podání postrádající základní náležitosti předepsané soudním řádem správním a podání se ve svém obsahu omezilo pouze na nesouhlas s napadeným rozhodnutím správního orgánu. Krajský soud měl za to, že bez doplnění uvedených náležitostí nebylo lze ve věci jednat. Z podání stěžovatele totiž podle krajského soudu nevyplývalo, z jakých skutkových a právních důvodů se stěžovatel přezkumu správního rozhodnutí domáhá. Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí krajského soudu trpí vadami vymezenými v § 103 odst. 1 písm. a), d), e) s. ř. s., a navrhl jeho zrušení. Namítl především, že v důsledku neznalosti českých právních předpisů za pomoci nevládních organizací působících v oboru pomoci žadatelům o azyl sepsal podání k soudu a podle jeho názoru je z něho zcela zřejmé, čeho se týká, kdo je činí, proti komu směřuje a co navrhuje. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení před soudem zastoupen advokátem, nelze se pozastavovat nad nedostatečností jeho podání, zejména nad nedostatkem konkrétních skutečností. Stěžovatel by podle svých slov tyto skutečnosti soudu rád doložil, a pokud by se dozvěděl o výzvě soudu k doplnění podání, reagoval by řádně a včas i na ni. Usnesení krajského soudu ze dne 13. 11. 2004, kterým byl vyzván k doplnění podání, mu však nebylo reálně doručeno, nýbrž doručeno toliko tzv. fikcí, a proto své podání nedoplnil a ani doplnit nemohl. V době vydání rozhodnutí soudu bydlel a měl adresu pro doručování v ulici P. 15, B., v domě pana Antonína K. Usnesení bylo doručováno na tuto adresu, ovšem pan K. poštu nepřebíral ani nepředal stěžovateli oznámení o uložení zásilky. Krajský soud nešetřil dostatečným způsobem stěžovatelova práva, nepostupoval podle § 42 s. ř. s., namísto toho zvolil čistě formalistickou cestu jediného pokusu o doručení výzvy, o níž se tak stěžovatel dozvěděl až z usnesení o odmítnutí návrhu. Vzhledem k těmto skutečnostem a názoru o věcné projednatelnosti svého podání navrhl stěžovatel zrušení napadeného usnesení krajského soudu. Druhý senát při předběžném posouzení kasační stížnosti shledal, že právní názor, o který hodlal své rozhodnutí opřít a který již byl vyjádřen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 4 Azs 149/2004-52 (publikován pod č. 488/2005 Sb. NSS), je v rozporu s právním názorem vysloveným prvním senátem v rozsudcích ze dne 5. 5. 2004, čj. 1 Azs 37/2004-40, a ze dne 28. 4. 2004, čj. 1 Azs 28/2004-41 (dostupné na www.nssoud.cz). Z důvodů rozpornosti dosud zaujatých názorů předložil věc podle § 17 odst. 1 s. ř. s. usnesením rozšířenému senátu. Ten kasační stížnost projednal v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a zamítl ji. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelem je tvrzen důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., i když v jeho podání jsou též výslovně zmíněny i důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Tvrzená nezákonnost má podle stěžovatele spočívat v tom, že krajský soud odmítl jeho podání pro existující vady, bez jejichž odstranění nebylo možno v řízení pokračovat, za situace, kdy takovými vadami stěžovatelovo podání ve skutečnosti vůbec netrpělo a bylo ještě projednatelné, a za situace, kdy mu výzva k odstranění vad ani nebyla řádně doručena. Rozšířený senát pro to, aby mohl učinit závěr o dostatečnosti či nedostatečnosti žalobních bodů, musel nejprve řešit otázku řádného procesního postupu krajského soudu, poté, co ten shledal vady podané žaloby a vyzval stěžovatele (žalobce) k jejich odstranění. a) k řádnému doručení výzvy K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé. Jde-li o tzv. náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka, jsou tvrzeními, jež v případě, že jsou prokázána, mohou vyvrátit závěr o doručení dokladovaném doručenkou, zásadně jen to, že se nezastižený adresát v době pokusu o doručení písemnosti v místě doručení nezdržoval, případně tvrzení, že pošta při doručování zásilky nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem a jinými předpisy o doručování (srov. k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2756/99, dostupné na www.nsoud.cz). Ani jedno z toho však stěžovatel netvrdil; uvedl pouze, že osoba, v jejímž domě bydlel, odmítala z jemu neznámého důvodu předávat stěžovateli oznámení o uložení poštovních zásilek. Takové tvrzení není způsobilé, v případě, že by bylo pravdivé, vyvrátit závěr o náhradním doručení zásilky, neboť se netýká způsobu doručení doručujícím subjektem, nýbrž až okolností ve sféře ovládané stěžovatelem, tedy toho, zda a případně proč se stěžovatel, kterému byla zásilka oznámena, o ní dozvěděl či nedozvěděl. Vhodným způsobem výzvy k vyzvednutí písemnosti ve smyslu § 46 odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném v době doručování, bylo totiž nepochybně i písemné uvědomění (oznámení) o uložení zásilky na poště, vhozené poštovním doručovatelem do poštovní schránky adresáta. Toto uvědomění (oznámení) bylo, jak je patrné z doručenky, jež je veřejnou listinou, doručovatelem provedeno. Případná ztráta písemného uvědomění o uložení zásilky na poště, bylo-li doručeno do sféry ovládané adresátem, tedy např. do jeho - byť s nějakou další osobou společné - poštovní schránky, jde (za jinak splněných podmínek náhradního doručení) na vrub adresáta, tedy stěžovatele (shodný závěr viz např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 181/2002, dostupném na www.nsoud.cz). O takto nezpůsobilém tvrzení stěžovatele o jeho potížích s tím, aby se dozvěděl o doručované zásilce, způsobených údajným chováním pana K., proto rozšířený senát nevedl dokazování, neboť ani prokázání pravdivosti tohoto tvrzení by nemohlo nic změnit na závěru, že stěžovateli bylo usnesení krajského soudu ze dne 13. 1. 2004, čj. 36 Az 952/2003-8, doručeno náhradním způsobem desátý den od uložení zásilky podle ustanovení § 46 odst. 4 věty druhé o. s. ř., ve znění účinném v době doručování, neboť podle tohoto ustanovení nastávají účinky doručení (za splnění zákonem předepsaných podmínek) i tehdy, když se adresát o uložení písemnosti nedozvěděl. Při náhradním doručování byly dodrženy ústavní kautely pro použití výjimečného nástroje tzv. doručování fikcí, jak byly formulovány např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 451/03, neboť byly bezezbytku naplněny všechny striktní podmínky a právní náležitosti pro uplatnění účinku náhradního doručení, stanovené v § 46 odst. 4 ve spojení s odst. 5 o. s. ř., ve znění účinném v době doručování. Zcela nepřípadný je poukaz stěžovatele, že v jeho případě mělo být užito ustanovení § 42 odst. 3 věty první s. ř. s., podle něhož, jestliže doručování písemností zřejmě bude spojeno s průtahy nebo s obtížemi, může předseda senátu uložit tomu, jehož se to týká, aby si pro doručování zvolil zmocněnce, jemuž lze doručovat bez obtíží, a poučí jej, že jinak se písemnosti budou ukládat u soudu s účinky doručení. Uvedené ustanovení míří na situace, kdy místo pobytu účastníka, jemuž má být doručováno, je sice známé, avšak na straně účastníka vznikají či je pravděpodobné, že budou vznikat, obtíže při doručování, například proto, že účastník, který nemá zástupce s procesní plnou mocí, často cestuje mimo místo pobytu, zejména do ciziny, nebo tam dlouhodobě pobývá; podobným případem je též, pokud účastník často mění místo pobytu (viz Vopálka - Mikule - Šimůnková - Šolín: Soudní řád správní. Komentář. 1. vyd., C. H. Beck, Praha 2004, str. 80-81; shodné závěry k obdobnému ustanovení § 49 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném v době doručování, viz Bureš - Drápal - Krčmář - Mazanec: Občanský soudní řád. Komentář - I. díl. 6. vyd., C. H. Beck, Praha 2003, str. 185). V případě stěžovatele neměl krajský soud nejen v době doručování usnesení o výzvě k odstranění vad podání, ale ani v době doručování usnesení o odmítnutí podání, žádných důvodů podle § 42 odst. 4 věty první s. ř. s. postupovat. V době doručování usnesení o výzvě k odstranění vad podání nebylo krajskému soudu ničeho známo o tom, že by doručování stěžovateli mohlo být spojeno s jakýmikoli obtížemi - skutečnost, že toto usnesení bylo doručeno náhradním způsobem, k takovému závěru ještě rozhodně neopravňovala, neboť tento způsob doručení je v řízeních před soudy vcelku běžný, neboť účastníci řízení si vcelku nezřídka na poště uložené soudní písemnosti nevyzvedávají. Chyběly tedy jakékoli konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly domněnce, že doručování písemností stěžovateli zřejmě (tj. v daném formulačním kontextu "pravděpodobně, asi, nejspíše" - na rozdíl od formulace v § 42 odst. 4 s. ř. s., kde je užita jiná formulace a kde slovo "zřejmé" má význam "nepochybné, zjevné, jasné") bude spojeno s průtahy nebo s obtížemi. V době doručování usnesení o odmítnutí podání pak naopak byly známy skutečnosti, které použití ustanovení § 42 odst. 3 věty první s. ř. s. vylučovaly, neboť při doručování vyšlo najevo, že stěžovatel se na adrese P. 15, B., u p. Antonína K., zdržuje a že mu tam lze doručovat bez zásadních problémů. b) k potřebě ustanovení zástupce Pokud stěžovatel uvádí, že nezná české procesní předpisy a že v řízení před krajským soudem neměl zástupce z řad advokátů a že při sepisování žaloby ke krajskému soudu využil toliko bezplatných služeb nevládních organizací působících v oboru pomoci žadatelům o azyl, naznačuje tím nejspíše, že mu soud měl takového zástupce k ochraně jeho zájmů ustanovit. I tato jeho úvaha, je-li takto míněna, není případná. Skutečnost, že u stěžovatele se jedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve věci žádosti o udělení azylu, zde není rozhodná. Soudní řád správní má ohledně náležitostí žaloby v zásadě jednotný procesní režim pro všechny žaloby proti rozhodnutím správních orgánů, bez ohledu na to, zda se jedná o věci azylové nebo například finanční či stavební, přičemž náležitosti žaloby podle § 71 s. ř. s. jsou formulovány tak, že její sepsání zpravidla vyžaduje jistých odborných znalostí v oboru práva, neboť žalobce je povinen v ní uvést žalobní body, v nichž v jejich vzájemné souvztažnosti konkrétně popíše skutkové a právní důvody, pro které považuje jeho žalobou napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Zákonodárce - oproti původnímu znění vládního návrhu soudního řádu správního - nakonec záměrně nestanovil pro řízení před krajským soudem ve věcech správního soudnictví povinnost zastoupení žalobce advokátem, neboť se přiklonil k názoru, že není vhodné žalobce k tomuto zastoupení nutit proti jejich vůli, a zvyšovat tak jejich finanční náklady v souvislosti se soudním řízením, nýbrž postačí jim (stejně jako je tomu před soudy I. a II. instance v občanském soudním řízení a v řízení trestním ve věcech méně závažných trestných činů) dát toliko možnost nechat se zastupovat profesionálem v oboru práva [viz Poslaneckou sněmovnou schválený pozměňovací návrh poslance Marka Bendy k vládnímu návrhu soudního řádu správního (tisk 1080), Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 3. volební období, 2002, tisk 1080/2, viz též vystoupení poslanců Marka Bendy a Evy Dundáčkové v obecné rozpravě 2. čtení tohoto návrhu zákona na 46. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v jejím 3. volebním období dne 30. 1. 2002]. Znamená to tedy, že je na žalobci, zda žalobu sepíše a podá sám, anebo zda si k tomu zvolí zástupce, zejména pak z řad advokátů. Rizikem první z uvedených možností je v případě, že žalobce není odborníkem v oboru práva, samozřejmě to, že žaloba nebude sepsána dostatečně odborným způsobem, a že tedy například nebude splňovat náležitosti stanovené zákonem a bude nutno ji doplnit a opravit. Postup soudu v případě, že žalobu neobsahující předepsané náležitosti podal někdo, kdo není zastoupen advokátem nebo jinou odborně způsobilou osobou, musí respektovat ústavní kautely vyplývající z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (" ") a konkretizované na úrovni jednoduchého práva zejména v ustanovení § 36 odst. 1 s. ř. s., podle něhož účastníci mají v řízení rovné postavení a soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Ve světle tohoto ustanovení nutno mít za to, že povinnost soudu poučit účastníka o možnosti zastoupení advokátem má v řízení podle soudního řádu správního daleko méně striktní režim než např. v řízení trestním, pro něž je v ustanovení § 2 odst. 13 trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, stanoveno, že ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; úprava v soudním řádu správním typově odpovídá spíše poučovací povinnosti soudu v občanském soudním řízení (viz generální klausule v § 5 o. s. ř., jež je jistou obdobou § 36 odst. 1 s. ř. s., viz též další ustanovení o. s. ř., zejm. § 30). Nutno tedy mít za to, že soud ve správním soudnictví v řízení před krajským soudem je povinen poučit účastníka o možnosti zvolit si zástupce v zásadě za obdobných základních podmínek, za jakých by tak byl povinen učinit soud v řízení občanskoprávním. I na řízení před krajským soudem ve správním soudnictví je tedy použitelná zásada, že účastník musí být poučen o možnosti zvolit si zástupce tehdy, má-li soud konkrétní důvody domnívat se, že tento není schopen činit podání po věcné i právní stránce správná a odpovídající dané věci a i jinak se v soudním sporu orientovat a postupovat adekvátním způsobem (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 707/2000, zveřejněný pod č. 137 ve svazku č. 28 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, str. 195). Ve věci stěžovatele však krajský soud žádné konkrétní důvody k domněnce, že je stěžovatele potřeba poučit o jeho právu na zastoupení v řízení před soudem, neměl. Stěžovatel podal konsekventně a zcela srozumitelně a ve vztahu k dané věci odpovídajícím způsobem formulovanou žalobu, byť s chybějícími podstatnými náležitostmi. Z napadeného rozhodnutí a z obsahu správního spisu pak bylo patrné, že stěžovatel pochází ze země náležející k evropské právní kultuře, v níž je v řízení před soudy institut práva na zastoupení zástupcem (zejména advokátem) všeobecně uznávaný, ve všech k této právní kultuře náležejících právních řádech alespoň v základních rysech právem upravený a i mezi lidmi bez právních znalostí alespoň v hrubých obrysech všeobecně známý. Stěžovatel řadu let před podáním žádosti žil, byť s přerušeními, v České republice (mimo jiné již jednou podal žádost o azyl) a jeho nejbližšími rodinnými příslušníky, se kterými žil ve společné domácnosti nebo se s nimi běžně stýkal, byli čeští státní občané. Stěžovatel navíc dobře ovládal český jazyk, což plyne zejména z toho, že na jeho vlastní žádost s ním byl pohovor o jeho žádosti o azyl veden v češtině. Ze všeho výše uvedeného mohl tedy krajský soud právem usuzovat, že stěžovateli musí s pravděpodobností hraničící s jistotou být přinejmenším v základních rysech známa možnost nechat se v řízení před soudem zastupovat advokátem. Ze samotné skutečnosti, že stěžovateli bylo usnesení o výzvě k odstranění vad jeho žaloby ze dne 18. 12. 2003 doručeno náhradním způsobem, nemohl soud bez dalšího dovozovat, že stěžovatel může potřebovat právní pomoc a že pro to, aby v řízení před soudem neutrpěl újmu, je nutno poučit jej o možnosti si zástupce zvolit, příp. o možnosti ustanovení zástupce soudem, budou-li splněny zákonné podmínky. Nelze dále přehlédnout, že žaloba postrádala především důvody skutkové, tedy důvody, které jsou ve vztahu k negativnímu rozhodnutí o azylu zřejmé právě stěžovateli. Krajský soud tedy nepochybil, když mu takové poučení neposkytl. Stěžovatel sám pak o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě nepožádal. c) k náležitostem žaloby - Na úvod nutno poznamenat následující: Soudní řád správní stanoví pro každé podání účastníka vůči soudu určité náležitosti, jež toto podání musí splňovat. Pokud je nesplňuje, definuje zákon postup soudu při doplňování náležitostí podání a odstraňování jeho vad. Rovněž definuje další postup soudu a právní následky toho, není-li podání doplněno a vady odstraněny. Náležitosti žaloby v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.) vyplývají v první řadě z ustanovení § 37 s. ř. s. (zejm. z jeho odst. 3), kde jsou stanoveny obecné ("minimální") náležitosti každého podání adresovaného soudu, které se vztahují na všechna řízení podle soudního řádu správního, pokud z jeho ustanovení o jednotlivých typech řízení neplyne (ať již přímo nebo z povahy věci), že podání některé z náležitostí podle § 37 s. ř. s. v rámci daného konkrétního typu řízení nemusí splňovat. Další náležitosti podání - nad rámec "minimálních" náležitostí - však jsou pro žalobu proti rozhodnutí správního orgánu stanoveny v § 71 s. ř. s., stejně jako jsou u jiných typů řízení podle soudního řádu správního stanoveny v jiných jeho příslušných ustanoveních (např. u žalob na ochranu proti nečinnosti správního orgánu tak stanoví § 80 odst. 3 s. ř. s.). V § 37 odst. 5 větě první s. ř. s. se hovoří o odstraňování "vad podání", nikoli o odstraňování vad podání podle § 37 odst. 3 s. ř. s. Z této skutečnosti a především ze systematického zařazení ustanovení o opravě a odstraňování vad podání do § 37 odst. 5 s. ř. s., který je součástí obecných ustanovení o řízení ve správním soudnictví, nutno nepochybně usuzovat, že i nesplnění zvláštních náležitostí podání předepsaných pro jednotlivé typy řízení musí vést za splnění podmínek § 37 odst. 5 s. ř. s. k odmítnutí podání, a tedy ke skončení soudního řízení o věci (obdobný závěr viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. 4 Ads 37/2004-42, dostupný na www.nssoud.cz). Jiný výklad, a sice že podání lze odmítnout (za podmínek § 37 odst. 5 s. ř. s.) výlučně pro absenci náležitostí podle § 37 s. ř. s. (zejm. jeho odst. 3), a nikoli pro absenci náležitostí podle zvláštních ustanovení soudního řádu správního o jednotlivých typech řízení, by byl v rozporu se systematikou soudního řádu správního. I absence těchto "zvláštních" náležitostí podání totiž v řadě případů vede k neprojednatelnosti dotyčného podání. Proto musí v zákoně existovat mechanismus umožňující odstranění i těchto vad podání, aby vůbec bylo možno dále o žalobě jednat. Není-li takový mechanismus upraven vždy pro každý jednotlivý typ řízení podle soudního řádu správního zvláště, nelze než dospět k závěru, že nutno vzhledem k subsidiární použitelnosti obecných ustanovení o řízení užít i zde mechanismu upraveného v § 37 odst. 5 s. ř. s. Stěžovateli nutno přisvědčit v tom, že jeho podání (žaloba ze dne 18. 12. 2003) splňovalo veškeré náležitosti uvedené v § 37 odst. 3 s. ř. s., když z něho nepochybně bylo zřejmé, čeho se týká (soudního přezkoumání v žalobě přesně označeného správního rozhodnutí žalovaného ve věci žádosti stěžovatele o azyl), kdo je činí (stěžovatel), co navrhuje (zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému), bylo stěžovatelem podepsáno a datováno dnem 18. 12. 2003. Stěžovatel v podání uvedl své jméno, příjmení a adresu pro doručování, dále též svoji státní příslušnost a datum narození. Podání podal v předepsaném počtu dvou stejnopisů. Listin se nedovolával, proto žádné nepřipojil, vyjma kopie napadeného správního rozhodnutí, stejně tak nemusel dokládat zaplacení soudního poplatku, neboť nebyl povinen ve své věci soudní poplatek platit. V tomto smyslu soud tedy v odůvodnění usnesení o odmítnutí podání nepopsal vady stěžovatelova podání přesně, uvedl-li, že podání stěžovatele postrádá základní náležitosti podání podle § 37 odst. 3 s. ř. s. Krajský soud však zcela důvodně shledal, že podání žalobce nesplňovalo náležitosti žaloby, jak je stanoví § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné; podle písm. e) pak též musí být uvedeno, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést. Ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (srov. k tomu obdobné závěry, vyslovené ve výše zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, čj. 4 Azs 149/2004-52, zveřejněném pod číslem 488/2005 Sb. NSS; z klasické starší judikatury viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, čj. 6 A 85/92-5). Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých "obvyklých" nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Konkretizace faktů dostatečně substancovanými žalobními body je důležitá nejen z hlediska soudu, tj. pro stanovení programu sporu a vytyčení mezí, v nichž se soud může v souladu s dispoziční zásadou pohybovat, ale má význam i pro žalovaného. Stěžejní procesní zásadou je rovnost účastníků před soudem vyjadřovaná někdy jako rovnost zbraní. Každá procesní strana by měla mít přiměřenou možnost uplatnit své argumenty za podmínek, které ji citelně neznevýhodňují v porovnání s protistranou. Provedením této zásady je potom též požadavek náležité substanciace přednesů stran: jedině tím, že strana svůj přednes dostatečně konkretizuje, umožní druhé straně k tomuto přednesu učinit vyjádření. Pokud je tvrzení jedné procesní strany jen povšechné a nekonkrétní, neví druhá strana, k čemu se má vlastně vyjádřit; tím se přirozeně snižuje i její možnost náležité procesní obrany. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti. Právě vyslovené závěry však neznamenají, že bezvadným žalobním bodem je pouze takové skutkové tvrzení, které žalobce přesně subsumuje pod určitá ustanovení zákona. Možno zde připomenout závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu ze dne 13. 1. 2000, sp. zn. III. ÚS 236/99, zveřejněném pod č. 5 ve svazku č. 17 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, str. 35), podle něhož přístup, jenž by konkrétní právní argumentaci obsahovou, neobsahující však odkaz na přesně označené ustanovení právního předpisu, považoval k naplnění zásady dispoziční v řízení o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy za nedostatečnou, nutno považovat za přepjatý formalismus, v důsledku čehož je dotčeno základní právo plynoucí z ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce tedy svá konkrétní a dostatečně individualizovaná skutková tvrzení nemusí podřazovat pod přesná ustanovení právních předpisů, vždyť přece i nadále platí, že soud zná právo. Stěžovatel podal v bodu III své žaloby ze dne 18. 12. 2003 výčet různých ustanovení zákona, a sice zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "spr. ř."), a zákona o azylu, která měl žalovaný podle jeho názoru porušit. Spolu s tímto výčtem citoval stěžovatel podstatný obsah těchto ustanovení, a to tak, že informaci o textu ustanovení jazykově formuloval ve vztahu ke své osobě [např. uvedl: "odůvodnění napadeného rozhodnutí mě nepřesvědčilo o jeho správnosti" "správní orgán (...) nevedl azylové řízení tak, aby posílil moji důvěru ve správnost jeho rozhodování, a napadené rozhodnutí nepovažuji za přesvědčivé" ]. V takto formulované žalobě zcela absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech - ve skutečnosti se jedná toliko o citace určitých ustanovení zákona. V žalobě rovněž zcela chybí právní výtky, neboť citovaná ustanovení zákona nejsou jakkoli subsumována na vylíčená skutková tvrzení. Stěžovatel ohledně skutkových důvodů, na jejichž základě tvrdí jím namítaná porušení zákona, odkázal na svoji žádost o udělení azylu, na protokol o pohovoru k této žádosti, na rozklad proti prvoinstančnímu rozhodnutí Ministerstva vnitra a na ostatní spisový materiál, aniž by ovšem poukázal na konkrétní skutkové děje či okolnosti tam zachycené, které by byly skutkovým základem jím tvrzených nezákonností. Přitom je to právě stěžovatel, jemuž musí být skutkové okolnosti dostatečně známy, neboť on je tím, který ve správním řízení uplatnil nějaká tvrzení, o kterých správní orgán jednal a určitým způsobem uvážil. Pokud tedy krajský soud shledal, že žaloba stěžovatele postrádá náležitosti podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., dospěl ke zcela správnému a zákonnému závěru. Správně a dostatečně konkrétně a jednoznačně formulovaným způsobem proto tedy vyzval stěžovatele usnesením ze dne 13. 1. 2004, čj. 36 Az 952/2003-8, k doplnění žaloby o označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel napadené výroky rozhodnutí žalovaného za nezákonné nebo nicotné. Pokud by stěžovatel své podání o výše uvedené žalobní body nedoplnil, nebylo by možno pro tento nedostatek v řízení o žalobě pokračovat, neboť žaloba by byla natolik neurčitá, že by z ní nebylo patrné, v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu má soud rozhodnutí žalovaného přezkoumávat. Nelze se ztotožnit s názorem, že při obecném výčtu porušených ustanovení správního řádu soud žalobu může projednat v takto obecných mezích, tedy z hlediska, zda nebyla porušena označená ustanovení správního řádu. Takový přezkum by nemohl být přezkumem omezeným, naopak, pokud by soud takovou žalobu považoval za projednatelnou, musel by vymezit všechny povinnosti, které jsou označenými ustanoveními správnímu orgánu uloženy, podřadit jim veškeré jeho úkony a posoudit, zda ustanovením zákona odpovídají či nikoliv, stejně jako by z těchto hledisek musel úplně zkoumat vydané rozhodnutí. K žalobě postrádající skutkové výtky by se tak mnohdy dostalo žalobci podrobnějšího přezkumu, než pokud by jimi byl rozsah přezkumu vymezen. Ve vztahu k porušení předpisu hmotněprávního by nedostatek skutkového vymezení žalobních bodů a pouhý odkaz na ustanovení právního předpisu znamenal rozbor všech v úvahu přicházejících podmínek jeho naplnění, což je nereálné. Nakonec pak by podobných nedostatků žalobních bodů vedla k popření povinnosti žalobní body označit. Krajský soud ovšem pochybil, pokud shora uvedeným usnesením stěžovatele vyzval též k upřesnění podání tak, aby bylo zřejmé, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení stěžovatel navrhuje provést, neboť stěžovatel v žalobě jako důkaz navrhl jednak opis napadeného správního rozhodnutí, jednak správní spis. Soudu ve fázi odstraňování vad žaloby nepřísluší vyzývat žalobce k uvedení důkazů, pokud tak žalobce učinil, byť třeba podle soudu nedostatečným způsobem nebo navržením nevhodných a nepřípadných důkazů. Na věcné správnosti usnesení o odmítnutí stěžovatelova podání to však nic nemění, když toto usnesení bylo vydáno nepochybně důvodně proto, že stěžovatel přes výzvu nedoplnil náležitosti podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (viz k tomu podrobně výše). Nejvyšší správní soud zasedající v rozšířeném senátu tedy nezjistil naplnění žádného z důvodů kasační stížnosti uplatňovaných stěžovatelem. Krajský soud nepochybil při řešení ani jedné ze tří postupně vznesených procesních otázek. Žaloba nebyla projednatelná, vyzval tedy správně stěžovatele (žalobce) k odstranění vytýkaných vad a tuto výzvu mu řádně doručil. Pro ustanovení zástupce v této fázi řízení nebyl žádný důvod. Jestliže na zaslanou výzvu stěžovatel (žalobce) nereagoval, bylo zcela na místě podání (žalobu) postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout.
https://esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?DR=SB&CP=2020s006
2020-01-22T17:09:04
[ " § 88", " zákona č. 326", " zákona č. 131", " zákona č. 249", " zákona č. 227", " zákona č. 291", " zákona č. 245", " zákona č. 279", " zákona č. 299", " zákona č. 369", " čl. 98", " § 68", " § 68", " § 68", " § 2", " § 68", " čl. 96", " čl. 97" ]
6/2020 Sb. - Vyhláška o ošetřování nebo označování… | Esipa.cz 6/2020 Sb.Vyhláška o ošetřování nebo označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů Částka: 003 Druh předpisu: Vyhláška Rozeslána dne: 10. ledna 2020 Autor předpisu: Ministerstvo zemědělství Přijato: 19. prosince 2019 Nabývá účinnosti: 25. ledna 2020 o ošetřování nebo označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 131/2006 Sb., zákona č. 249/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 279/2013 Sb., zákona č. 299/2017 Sb. a zákona č. 369/2019 Sb., (dále jen zákon ): způsob označování dřevěného obalového materiálu, dřeva nebo jiných předmětů (dále jen dřevěný obalový materiál ), technické a technologické požadavky vhodné k provedení ošetření dřevěného obalového materiálu a způsob prokazování splnění podmínek a rozsah znalostí uvedených v čl. 98 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2016/2031. Způsob označování dřevěného obalového materiálu [K § 68 odst. 5 písm. b) a § 68 odst. 6 písm. a) zákona] (1) Ošetřený dřevěný obalový materiál musí být označen značkou, jejíž provedení, obsah a vzor jsou uvedeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. (2) Značka nesmí obsahovat uvnitř ohraničeného prostoru žádné jiné informace, ani do ní nesmí zasahovat jiné značení nebo symbol. (3) Značka dřevěného obalového materiálu musí být čitelná, trvalá, nepřenosná, musí být umístěna na viditelném místě, nejméně na dvou vnějších protilehlých stranách obalu a nesmí být napsána ručně. Značka může být provedena červenou nebo oranžovou barvou pouze u dřevěného obalového materiálu, který se používá k přepravě nebezpečných látek a rizikového zboží. (4) Pravidla označování dřevěného obalového materiálu jsou uvedena v příloze č. 2 k této vyhlášce. Technické a technologické požadavky vhodné k provedení ošetření dřevěného obalového materiálu [K § 68 odst. 5 písm. b) zákona] (1) K ošetření dřevěného obalového materiálu lze použít tepelné ošetření používající konvenční parní nebo sušicí komory, tepelné ošetření využívající mikrovlnný ohřev, nebo ošetření sulfurylfluoridem. (2) Pro výrobu ošetřeného dřevěného obalového materiálu, který bude označen značkou v souladu s § 2, je možné použít pouze dřevo, na kterém se nenachází žádná kůra, s výjimkou vizuálně oddělených, jasně zřetelných kousků kůry, pokud tyto jsou užší než 3 cm bez ohledu na délku, nebo (3) Při tepelném ošetření může být kůra odstraněna i po provedení tohoto ošetření. Pokud je při tepelném ošetření specifikováno omezení rozměru, musí být do měření rozměrů zahrnuta veškerá kůra. (1) Při tepelném ošetření používajícím konvenční parní nebo sušicí komory je základním požadavkem dosažení minimální teploty 56 °C nepřetržitě po dobu minimálně 30 minut v celém profilu ošetřovaného dřeva včetně středu jeho nejsilnější části. (2) Teplota podle odstavce 1 musí být měřena vložením snímače do nejsilnější části ošetřovaného dřeva. (3) Pokud je pro ošetření používána sušicí komora, nemusí být teplota měřena umístěním snímačů do dřeva, ale může být vypracován program ošetření na základě série zkušebních měření. Tato měření musí prokázat, že teplota v jádru dřeva měřená v různých místech komory ve vztahu k teplotě vzduchu v komoře dosáhne minimálně 56 °C nepřetržitě po dobu minimálně 30 minut v celém profilu dřeva. (4) Technické a technologické požadavky na zařízení k tepelnému ošetření používajícím konvenční parní nebo sušicí komory a průběh ošetření jsou uvedeny v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce. (1) Při tepelném ošetření využívajícím mikrovlnný ohřev musí být dřevěný obalový materiál zahříván tak, aby bylo dosaženo minimální teploty 60 °C po dobu 1 minuty nepřetržitě v celém profilu dřeva včetně jeho povrchu. Předepsaná teplota musí být dosažena do 30 minut od začátku ošetření. (2) Technické a technologické požadavky na zařízení k tepelnému ošetření využívajícím mikrovlnný ohřev a průběh ošetření jsou uvedeny v části B přílohy č. 3 k této vyhlášce. (1) Ošetření dřevěného obalového materiálu sulfurylfluoridem musí být provedeno v souladu s technologickým postupem schváleným Ústavem, který zaručuje dosažení minimální koncentrace za jednotku času po dobu 24 nebo 48 hodin na cílovou teplotu a minimální konečnou koncentraci uvedenou v tabulce č. 1 části C přílohy č. 3 k této vyhlášce. Minimální koncentrace za jednotku času musí být dosaženo v celém profilu dřeva, včetně jeho nejsilnější části, ačkoli koncentrace se měří v okolní atmosféře. (2) Minimální teplota pro ošetřování podle odstavce 1 nesmí být nižší než 20 °C a minimální doba expozice nesmí být menší než doba uvedená pro každou teplotu v tabulce č. 1 části C přílohy č. 3 k této vyhlášce. (3) Pokud není minimální koncentrace za jednotku času podle odstavce 1 dosaženo po 24 nebo 48 hodinách, i když je dosaženo minimální konečné koncentrace, může být k jejímu dosažení povoleno zvýšení doby ošetření nejvýše o 2 hodiny, aniž by se zvýšila koncentrace sulfurylfluoridu, nebo se celý proces ošetření zopakuje. (4) Dřevěný obalový materiál obsahující kusy dřeva přesahující 20 cm v příčném řezu ve svém nejmenším rozměru a dřevěný obalový materiál s obsahem vlhkosti vyšším než 75 % nesmí být podroben ošetření sulfurylfluoridem. (5) Technické a technologické požadavky na zařízení k ošetření sulfurylfluoridem jsou uvedeny v části C přílohy č. 3 k této vyhlášce. Způsob prokázání splnění podmínek a rozsah znalostí nezbytných k ošetření dřevěného obalového materiálu registrovaného provozovatele [K § 68 odst. 8 písm. c) zákona] (1) Rozsah znalostí nezbytných k ošetření dřevěného obalového materiálu podle článku 98 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2016/2031 je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce. (2) Registrovaný provozovatel prokazuje rozsah svých znalostí potřebných k provádění ošetření dřevěného obalového materiálu formou distančních testů zveřejněných na internetových stránkách Ústavu. (3) Distanční test uvedený v odstavci 2 obsahuje 30 otázek a je složen úspěšně v případě nejméně 25 správných odpovědí. Čas pro zpracování testu je 60 minut a test je třeba složit nejpozději do 30 dnů ode dne získání přístupu registrovaného provozovatele k distančnímu testu. Přihlašovací údaje k distančnímu testu obdrží registrovaný provozovatel po podání žádosti o oprávnění k provádění označování uvedeného v čl. 96 nařízení (EU) 2016/2031 a oprav dřevěného obalového materiálu podle čl. 97 nařízení (EU) 2016/2031, pokud se jedná o registrovaného provozovatele, který hodlá provozovat zařízení k ošetřování. Vyhláška č. 384/2011 Sb., o technických zařízeních a o označování dřevěného obalového materiálu a o změně vyhlášky č. 334/2004 Sb., o mechanizačních prostředcích na ochranu rostlin, se zrušuje. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 6/2020 Sb. Provedení, obsah a vzor značky k označování dřevěného obalového materiálu Příloha PDF (1133 kB) Příloha č. 2 k vyhlášce č. 6/2020 Sb. Pravidla označování dřevěného obalového materiálu Příloha PDF (100 kB) Příloha č. 3 k vyhlášce č. 6/2020 Sb. Příloha PDF (267 kB) Příloha č. 4 k vyhlášce č. 6/2020 Sb. Rozsah znalostí nezbytných k získání oprávnění k ošetřování dřevěného obalového materiálu Příloha PDF (64 kB)
http://kraken.slv.cz/1VSPH1243/2013
2018-07-22T15:08:19
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 9", " § 11", " § 12", " § 9", " § 11", " § 12", " soud ", " soud ", " § 7", " § 9", " § 7", " § 9", " § 12", " § 7", " § 12", " § 7", " soud ", " § 12", " soud " ]
1 VSPH 1243/2013-B-69 KSUL 45 INS 3212/2009 1 VSPH 1243/2013-B-69 USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice: Marta anonymizovano , anonymizovano , bytem Meziboří, Nám. 8. května 325, zast. JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, o odvolání JUDr. Pavla Vaníčka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 3212/2009-B-63 ze dne 1. července 2013, I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 3212/2009-B-63 ze dne 1. července 2013 se m ě n í tak, že se JUDr. Pavlu Marečkovi, advokátovi se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3.025,-Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením přiznal JUDr. Pavlu Marečkovi (dále jen odvolatel ) právo na náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování dlužnice v celkové výši 2.541,-Kč. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 6.12.2012 (B-48) byl dlužnici ustanoven odvolatel jako zástupce pro účel dovolacího řízení. Dovolací řízení bylo pravomocně skončeno dne 27.4.2013 a soud rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů odvolatele. Za převzetí a přípravu zastoupení a první poradu s klientem byla odměna stanovena v částce 847,-Kč (§ 7 bod 3, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. b) a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31.12.2012, dále jen AT ), tedy 70 % za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 5.000,-Kč (§ 9 odst. 1 AT, ve znění účinném do 31.12.2012), zvýšené o DPH 21 %. Odměna za dovolání ze dne 31.1.2013 pak byla stanovena v částce 968,--Kč (§ 7 bodu 3 ve spojení s § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a § 12a odst. 1 AT ve znění účinném do 7. 5. 2013), zvýšené o DPH 21 %. Celková výše odměny a náhrada hotových výdajů plus DPH (726,-Kč) činila 2.541,-Kč. Proti tomuto usnesení podal odvolatel včas odvolání a namítal, že za druhý úkon právní služby mu měla být přiznána odměna ve výši 1.200,-Kč plus DPH, celkem tedy měla odměna a náhrada hotových výdajů činit 3.025,-Kč. Proto odvolatel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal mu částku ve výši 3.025,-Kč, a dále, aby odvolací soud přiznal odvolateli odměnu a náhradu hotových výdajů za podané odvolání. Podle § 7 bod 3 AT, ve znění účinném do 31.12.2012, činila sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (určený podle § 9 odst. 1 AT, tj. z tarifní hodnoty ve výši 5.000,-Kč) z tarifní hodnoty 1.000 ,-Kč až 5.000,-Kč částku 1.000,-Kč. Podle § 7 bod 4 AT, v platném znění, činila výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (určený podle § 9 odst. 1 AT, tj. ve výši 10.000,-Kč) z tarifní hodnoty 5.000,-Kč až 10.000,-Kč částku 1.500,-Kč. Podle § 12a odst. 1 AT, ve znění účinném do 31.12.2012, sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení nebo ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení se snižují o 30 %. Podle § 12a odst. 1 AT, v platném znění, sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení nebo opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže se snižují o 20 %. Na základě skutečnosti, že odvolatel učinil v řízení dva úkony právní služby, jak shora uvedeno, dospěl odvolací soud k závěru, že za prvý úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení a první porada s klientem-§ 11 odst. 1 písm. b) AT) přísluší odvolateli odměna ve výši 700,-Kč plus DPH. Za druhý úkon právní služby (sepis dovolání dne 31.1.2013-§ 11 odst. 1 písm. d) AT) náleží odvolateli odměna ve výši 1.200,-Kč plus DPH (§ 7 bod 4 a § 12a odst. 1 AT, v platném znění). Dále za oba úkony právní služby náleží odvolateli náhrada hotových výdajů, tj. 2x 300,-Kč. Celková výše odměna a náhrady hotových výdajů plus DPH činí 3.025,-Kč. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s ohledem na skutečnost, že v rámci odvolání nešlo o hájení práva zastoupené dlužnice, ale jednalo se o odvolání ve vlastní věci odvolatele, proto se na podané odvolání nevztahuje princip úspěšnosti a není právní důvod pro přiznání odměny a náhrady hotových výdajů odvolateli.
https://prace.inzon.cz/obrana-a-ochrana/nabidka-prace-strazny-oddeleni-vezenske-straze-vazebni-veznice-litomerice-900329/
2019-06-18T13:04:08
[ " § 13", " zákona č. 361", " § 13", " zákona č. 361", " § 13", " zákona č. 361", " § 13", " zákona č. 361", " § 13", " zákona č. 361", " § 13", " zákona č. 361", " § 13", " zákona č. 361", " § 13", " zákona č. 361" ]
Nabídka práce: strážný oddělení vězeňské stráže Vazební věznice Litoměřice - Litoměřice, Nabídka Hlavní stránka > Práce > Obrana a ochrana > Nabídka práce: strážný oddělení vězeňské stráže Vazební věznice Litoměřice Nabídka práce: strážný oddělení vězeňské stráže Vazební věznice Litoměřice Inzerát číslo 900 329 Způsob prvního kontaktu: e-mailem či telefonicky. Inzerát byl získán z Úřadu práce. Uvedený plat je orientační a může se od skutečného lišit. Detail této nabídky práce naleznete na stránkách MPSV. Forografie Nabídka práce: strážný oddělení vězeňské stráže Vazební věznice Litoměřice Nabídka práce: Strážný: Požadavky na uchazeče: předpoklady k přijetí uvedené v § 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních… Nabídka práce: bezpečnostní pracovník/pracovnice - strážný/strážná Nabídka práce: bezpečnostní pracovník/pracovnice - strážný/strážná: Požadavky na uchazeče: předpoklady k přijetí uvedené v § 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních… Nabídka práce: Pracovníci ostrahy a bezpečnostních agentur Nabídka práce: Pracovníci ostrahy a bezpečnostních agentur: Požadavky na uchazeče: předpoklady k přijetí uvedené v § 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních… Nabídka práce: Vrátní včetně úklidových služeb Nabídka práce: Vrátní včetně úklidových služeb: Požadavky na uchazeče: předpoklady k přijetí uvedené v § 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních… Nabídka práce: Pracovník ostrahy: Požadavky na uchazeče: předpoklady k přijetí uvedené v § 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních… Nabídka práce: Recepční/strážný/á (OZP) Nabídka práce: Recepční/strážný/á (OZP): Požadavky na uchazeče: předpoklady k přijetí uvedené v § 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních… Nabídka práce: Policisté: Požadavky na uchazeče: předpoklady k přijetí uvedené v § 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních… Nabídka práce: Pracovníci na koupališti Nabídka práce: Pracovníci na koupališti: Požadavky na uchazeče: předpoklady k přijetí uvedené v § 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních…
http://kraken.slv.cz/KSBR37INS17016/2013
2018-06-19T22:43:46
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 95" ]
KSBR 37 INS 17016/2013-A-14 Na všech podáních v této věci uveďte: Jednací číslo: KSBR 37 INS 17016/2013-A-14 Krajský soud v Brně rozhodl asistentkou soudce JUDr. Lucií Podařilovou, DiS. v insolvenční věci dlužníků: a) Josef anonymizovano , anonymizovano , Osvobození 646/37, 696 01 Rohatec a b) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Osvobození 646/37, 696 01 Rohatec, o insolvenčních návrzích dlužníků Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 17016/2013-A-11 ze dne 16.10.2013 se mění tak, že insolvenční řízení s e n e z a s t a v u j e . Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal se dlužník a dlužnice každý svým samostatným návrhem, aby soud rozhodl o jejich úpadku a zároveň o povolení oddlužení. Jako způsob oddlužení navrhli plnění splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 9.9.2013 soud spojil insolvenční řízení ve věci dlužníka a ve věci dlužnice ke společnému řízení. Usnesením ze dne 13.9.2013 soud vyzval dlužníka a dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč. Současně byli dlužníci poučeni, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Usnesením ze dne 16.10.2013 soud insolvenční řízení z důvodu nezaplacení zálohy na náklady řízení zastavil. Usnesení bylo oběma dlužníkům doručeno dne 18.10.2013. Proti tomuto usnesení podali dlužníci dne 24.10.2013 včasné odvolání, ve kterém mj. uvedli, že zálohu na náklady řízení ke dni 16.10.2013 uhradili. Jelikož dle zjištění soudu byla dodatečně splněna povinnost, pro jejíž nesplnění bylo insolvenční řízení zastaveno, soud postupoval v souladu s ust. § 95 IZ a rozhodnutí změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.
https://www.bookspipes.cz/zasady-zpracovani-osobnich-udaju
2019-12-12T08:32:25
[ " čl. 13", " čl. 15", " čl. 16", " čl. 17", " čl. 18", " čl. 19", " čl. 20", " čl. 21" ]
Zásady zpracování osobních údajů | Books & Pipes Cílem těchto Zásad zpracování osobních údajů vydaných nakladatelstvím Books & Pipes, z.ú., IČ 70889899, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1932/13, 602 00 Brno („Zásady“ a „Books & Pipes“) je poskytnout informace o tom, jaké osobní údaje Books & Pipes (jako správce nebo zpracovatel) zpracovává o fyzických osobách při poskytování služeb a při návštěvách internetových stránek provozovaných Books & Pipes, k jakým účelům a jak dlouho Books & Pipes tyto osobní údaje v souladu s platnými právními předpisy zpracovává, komu a z jakého důvodu je může předat, a rovněž informovat o tom, jaká práva fyzickým osobám v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů náleží. Tyto Zásady jsou účinné od 25. 5. 2018 a jsou vydány v souladu s nařízením (EU) 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů („nařízení“ nebo „GDPR“) za účelem zajištění informační povinnosti Books & Pipes jako správce nebo zpracovatele dle čl. 13 GDPR. 1. Osobním údajem je jakákoli informace, která se vztahuje k fyzické osobě, kterou je Books & Pipes schopno identifikovat. V souvislosti s poskytováním služeb může ze strany Books & Pipes dojít ke zpracování zejména následujících osobních údajů: 2. Books & Pipes může rovněž zpracovávat údaje na základě vašeho souhlasu. Zpracování těchto údajů není nezbytně nutné k poskytování služeb nebo plnění zákonných povinností či ochranu oprávněných zájmů Books & Pipes, ale jejich zpracování umožní Books & Pipes zlepšovat poskytované služby. Tyto údaje jsou zpracovávány jen v případě udělení souhlasu a mohou být zpracovávány po dobu platnosti tohoto souhlasu. Jedná se zejména o: záznamy o chování na internetových stránkách spravovaných Books & Pipes získané z cookies v případě povolení cookies ve webovém prohlížeči Rozsah zpracovávaných údajů závisí na účelu zpracování. Pro některé účely je možné zpracovávat údaje přímo na základě smlouvy (z důvodu poskytování služeb), oprávněného zájmu Books & Pipes nebo na základě zákona (bez souhlasu), pro jiné pouze na základě souhlasu. 1. Zpracovávání z důvodu poskytování služeb, plnění zákonných povinností a z důvodu oprávněných zájmů Books & Pipes Poskytnutí osobních údajů nutných pro poskytování služeb, plnění zákonných povinností Books & Pipes a ochranu oprávněných zájmů Books & Pipes je povinné. Bez poskytnutí osobních údajů k těmto účelům by nebylo možné služby poskytovat. Ke zpracování osobních údajů pro tyto účely nepotřebujeme souhlas. Zpracování z důvodu poskytování služeb, plnění zákonných povinností a z důvodu oprávněných zájmů Books & Pipes nelze odmítnout. Se souhlasem bude Books & Pipes od 25. 5. 2018 zpracovávat osobní údaje z důvodu zlepšování poskytovaných služeb. Poskytnutí souhlasu je dobrovolné a subjekt údajů jej může po 25. 5. 2018 kdykoli odvolat. Pokud subjekt údajů svůj souhlas odvolá, není tím dotčeno zpracování jeho osobních údajů ze strany Books & Pipes pro jiné účely a na základě jiných právních titulů, v souladu s těmito Zásadami. 3. Zpracovávání cookies z internetových stránek provozovaných Books & Pipes V případě, že má subjekt údajů ve svém webovém prohlížeči povoleny cookies, zpracováváme o něm záznamy chování z cookies umístěných na internetových stránkách provozovaných Books & Pipes, a to pro účely zajištění lepšího provozu internetových stránek Books & Pipes. Books & Pipes při poskytování služeb využívá odborné a specializované služby jiných subjektů. Pokud tito dodavatelé zpracovávají osobní údaje předané od Books & Pipes, mají postavení zpracovatelů osobních údajů a zpracovávají osobní údaje pouze v rámci pokynů od Books & Pipes a nesmí je využít jinak. Jde zejména o činnost účetních a advokátů nebo správu IT systémů. Každý takový subjekt pečlivě vybíráme a s každým uzavíráme smlouvu o zpracování osobních údajů, ve které má zpracovatel stanoveny přísné povinnosti k ochraně a zabezpečení osobních údajů. Books & Pipes v rámci plnění svých zákonných povinností předává osobní údaje správním orgánům a úřadům stanoveným platnou legislativou. Books & Pipes zpracovává osobní údaje ručně i automatizovaně. Z obchodních (marketingových) sdělení zasílaných Books & Pipes je vždy zřejmé, že Books & Pipes je jejich odesílatelem. Obchodní sdělení můžeme zasílat buď na základě oprávněného zájmu Books & Pipes, a to jen do doby než vyslovíte nesouhlas, nebo na základě výslovného souhlasu se zpracováním osobních údajů pro marketingové a obchodní účely. V zaslaných obchodních sděleních je rovněž možnost pro odmítnutí zasílání těchto sdělení. Dle nařízení bude mít subjekt údajů od 25. 5. 2018 v případě, že bude pro Books & Pipes identifikovatelnou fyzickou osobou a prokáže Books & Pipes svoji totožnost, následující práva. Dle čl. 15 GDPR bude mít subjekt údajů právo na přístup k osobním údajům, které zahrnuje jednak právo získat od Books & Pipes: Právo na potvrzení o zpracování osobních údajů a na informace bude možné uplatnit výhradně písemně na adresu sídla Books & Pipes. Dle čl. 16 GDPR bude mít subjekt údajů právo na opravu nepřesných osobních údajů, které o něm bude Books & Pipes zpracovávat. Subjekt údajů má rovněž povinnost oznamovat změny svých osobních údajů a doložit, že k takové změně došlo. Zároveň je povinen nám poskytnout součinnost, bude-li zjištěno, že osobní údaje, které o něm zpracováváme, nejsou přesné. Opravu provedeme bez zbytečného odkladu, vždy však s ohledem na dané technické možnosti. Dle čl. 17 GDPR bude mít subjekt údajů právo na výmaz osobních údajů, které se ho týkají, pokud Books & Pipes neprokáže oprávněné důvody pro zpracování těchto osobních údajů. Books & Pipes má nastaveny mechanismy pro zajištění anonymizace či výmazu osobních údajů v případě, že již nejsou potřeba k účelu, pro nějž byly zpracovávány. Pokud se subjekt údajů domnívá, že nedošlo k výmazu jeho osobních údajů, může se na nás obrátit výhradně písemně na adresu sídla Books & Pipes. Dle čl. 18 GDPR bude mít subjekt údajů do doby vyřešení podnětu právo na omezení zpracování, pokud bude popírat přesnost osobních údajů, důvody jejich zpracování nebo pokud podá námitku proti jejich zpracování, a to výhradně písemně na adresu sídla Books & Pipes. Dle čl. 19 GDPR bude mít subjekt údajů právo na oznámení ze strany Books & Pipes v případě opravy, výmazu nebo omezení zpracování osobních údajů. Dojde-li k opravě nebo výmazu osobních údajů, budeme informovat jednotlivé příjemce, s výjimkou případů, kdy se to ukáže jako nemožné nebo to vyžaduje nepřiměřené úsilí. Dle čl. 20 GDPR bude mít subjekt údajů právo na přenositelnost údajů, které se ho týkají, a právo požádat Books & Pipes o předání těchto údajů jinému správci. Dle čl. 21 GDPR bude mít subjekt údajů právo vznést námitku proti zpracování jeho osobních údajů z důvodu oprávněného zájmu Books & Pipes. V případě, že Books & Pipes neprokáže, že existuje oprávněný důvod pro zpracování, který převažuje nad zájmy nebo právy a svobodami subjektu údajů, Books & Pipes zpracování na základě námitky ukončí bez zbytečného odkladu. Námitku je možné poslat výhradně písemně na adresu sídla Books & Pipes. Souhlas se zpracováním osobních údajů pro obchodní (marketingové) účely účinný od 25. 5. 2018 je možné kdykoliv po tomto datu odvolat. Odvolání je zapotřebí učinit výslovným, srozumitelným a určitým projevem vůle, a to výhradně písemně na adresu sídla Books & Pipes.
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2903063-tchajwanci-zadrzeni-v-cesku-se-obavaji-vydani-do-ciny-obratili-se-na-ustavni-soud
2019-11-14T15:18:48
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Tchajwanci zadržení v Česku se obávají vydání do Číny. Obrátili se na Ústavní soud — ČT24 — Česká televize Ústavní soud bude rozhodovat o osudu osmi Tchajwanců, o jejichž vydání žádá Čína. Tchajwanci požádali v Česku o mezinárodní ochranu, kterou jim ministerstvo vnitra na rok udělilo. Obecné soudy však rozhodly, že jejich vydání je přípustné. Vykonatelnost verdiktů Ústavní soud odložil. Osm Tchajwanců zadržely české úřady na čínskou žádost. Peking tvrdí, že jako organizovaná skupina vylákali ze tří Číňanek žijících v Austrálii v přepočtu 62 milionů korun. Čínská policie uvádí, že muži páchali trestnou činnost od července 2017. Tchajwanci vinu popírají a zároveň se obávají, že kdyby byli do Číny vydáni, mohli by beze stopy zmizet, být mučeni nebo dokonce popraveni. Poté, co Městský a po něm i Vrchní soud v Praze označil vydání za přípustné, obrátili se na Ústavní soud. Vrchní soud rozhodl na základě záruk čínské strany, že nezákonné pronásledování nebo trest smrti Tchajwancům nehrozí. Ústavní soud bude osm stížností, které o prázdninách obdržel, řešit ve spojeném řízení. Soudkyní zpravodajkou se stala Kateřina Šimáčková, stojí v soudní databázi. Než ústavní soudci rozhodnou, vydání Tchajwancům nehrozí Ústavní soud zároveň odložil vykonatelnost rozsudků u všech osmi lidí. Nehrozí jim tedy vydání, dokud ÚS nerozhodne – aby se předešlo tomu, že by se soud Tchajwanců zastal, ale ti mezitím již byli v Číně. „V zájmu zajištění, že k takové situaci – a tedy ani nezhojitelnému zásahu do základních práv a svobod stěžovatele – nedojde, je namístě odložit výkon napadených soudních rozhodnutí o přípustnosti vydání stěžovatele,“ stojí v usnesení. Vydání by však zatím stejně nebylo možné díky doplňkové ochraně poskytnuté na jeden rok ministerstvem vnitra – ta je pro vydání překážkou. Případné vydání by navíc musela ještě schválit ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Lidskoprávní organizace dlouhodobě vytýkají Číně kruté zacházení s vězni. Čína považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií. Tchaj-wan však funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení. Česko uplatňuje jako většina států světa takzvanou politiku jedné Číny, oficiálně uznává jen pevninskou Čínu. Vydáno pod DomácíÚstavní soudČínaMinisterstvo vnitraVrchní soud v PrazeKateřina ŠimáčkováSoudVydáníTchaj-wan
http://kraken.slv.cz/41ICm3139/2011
2018-07-17T21:36:22
[ " soud ", " soud ", " Soud ", " Soud ", " § 118", " § 142", " § 7", " § 9", " § 13" ]
41 ICm 3139/2011 Číslo jednací: 41 ICm 3139/2011-51 ( KSHK 41 INS 13846/2011 ) Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vosečkem v právní věci žalobce Euro Benefit a.s., IČ 25120514, sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, zastoupeného Mgr. Janem Petříkem, advokátem sídlem v Praze 1, Týnská 12, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. et Ing. Tomáši Matouškovi, insolvenčnímu správci dlužníka Jitky anonymizovano , anonymizovano , sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, PSČ 500 02, zastoupenému JUDr. Milanem Novákem, advokátem sídlem tamtéž, o určení pohledávky v insolvenčním řízení takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 6.949,10 Kč, uplatněná v insolvenčním řízením vedeném pod sp. zn. KSHK 41 INS 13846/2011 ve věci dlužníka Jitky anonymizovano , není důvodná. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 20.570,-Kč k rukám jeho advokáta JUDr. Milana Nováka do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Žalobou ze dne 21.11.2011, soudu doručenou dne 23.11. 2012, se žalobce domáhal určení oprávněnosti své nevykonatelné pohledávky ve výši celkem 6 494,10 Kč přihlášené do insolvenčního řízení žalovaného z titulu směnky vlastní vystavené dlužníkem dne 14. 6. 2011 na částku 6 929,70 Kč a splatné 7.8. 2011 a 6% úroků z prodlení od 8.8. 2011 do 24.8. 2011v částce 31,-Kč. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby když uvedl, že směnka byla vyplněna v rozporu se směnečným prohlášením, v době splatnosti směnky byla splatná pouze první splátka, úrok z úvěru ve výši 85 % p.a. a případné smluvní pokuty jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále odkazuje na smlouvu o spotřebitelském úvěru a tvrdí, že závazek dlužníka byl touto směnkou zajištěn a dále i to, že žalobce uplatnil i pohledávky vyloučené z uspokojení v ins. řízení jednak vyplněním budoucích nesplatných pohledávek a jednak úroků z prodlení za dobu po zjištění úpadku tj. po 25.8. 2011. Rozsudek ze dne 5.5. 2013, jímž bylo žalobě vyhověno, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením ze dne 2.9. 2013. Odvolací soud přitom dovodil právo žalovaného vznášet absolutní i relativní kauzální námitky vůči zajišťovací směnce, neboť ten nebyl účastníkem směnečného řízení, dále může namítat neplatnost ujednání o smluvní pokutě či smluvnímu úroku z důvodu absolutní neplatnosti či rozporu s dobrými mravy. Soud v dalším průběhu řízení vycházel ze všech dosud provedených důkazů a to se souhlasem žalovaného, když zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvil a výslovně souhlasil s jednáním bez jeho účasti. Soud z obsahu přihláškového spisu sp. zn. 41 INS 13846/2011-P-1-z důkazů provedených při jednání dne 5.5. 2013-tedy zjistil následující skutečnosti: Žalobce jako věřitel v insolvenčním řízení dlužníka Jitky anonymizovano přihlásil do řízení pohledávku ve výši 6 949,10 Kč doloženou směnkou vlastní. Při přezkumné jednání žalovaný popřel co do výše 6 403,10 Kč a uznal 546,-Kč. Z důkazu listinou provedeném dne 29.11. 2013 předloženou žalobcem k žalobě a označenou jako Všeobecné obchodní podmínky o úvěru podepsané dlužnicí dne 14.6. 2011 se podává, že dlužnice vyslovila s těmito podmínkami souhlas. Vzhledem k citovanému stanovisku odvolacího soudu a k tomu, že kausou zajišťovací směnky byla úvěrová smlouva, resp. platnost závazků z této smlouvy pro dlužnici, bylo by na místě k zjištění, zda závazek z úvěrového vztahu mezi žalobcem a dlužnicí vůbec vznikl, vést důkaz úvěrovou smlouvou uzavřenou dlužnicí se žalobcem. Tuto smlouvu žalobce nepředložil ani k přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení ani v průběhu projednávání tohoto sporu. Jelikož se žalobce nařízeného jednání nezúčastnil, nemohl být soudem poučen ve smyslu § 118a o.s.ř. o své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní (§ 101 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce proto neunesl důkazní břemeno o vzniku platného závazku dlužnice z úvěrové smlouvy. To vede k zamítnutí podané žaloby v celém rozsahu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný, jenž byl zastoupen advokátem a ve sporu byl úspěšný, má právo na odměnu advokáta dle vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění: za pět úkonů po 3.100,-Kč plus 5x 300,-Kč paušální náhrady (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. c/, § 13 odst. 3 cit. předpisu), tj. 17.000,-Kč plus 21% DPH ve výši 3.570,-Kč, dohromady pak 20.570,-Kč. V Hradci Králové dne 29. listopadu 2013 JUDr. Pavel Voseček,v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Marie Bažantová
http://kraken.slv.cz/20Cdo2921/2008
2018-07-22T18:52:54
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 43", " soud ", " soud ", " § 243", " § 43" ]
20 Cdo 2921/2008 Datum rozhodnutí: 13.04.2010 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Družstva Machuldova 599 , se sídlem v Praze 4 - Kamýku, Machuldova 599, IČ 256 17 567, zastoupeného JUDr. Karlem Slapničkou, advokátem se sídlem v Praze 9, Ostravská 619, proti povinným 1) J. J ., a 2) Z. J ., oběma zastoupeným JUDr. Jaromírem Mlejnským, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Svahem 1791/6a, vyklizením bytu bez náhrady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 25609/2006, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2007, č. j. 54 Co 424/2006 - 33, takto: Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 4. 2006, č. j. 13 Nc 25609/2006 - 6, jímž obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 1. 12. 2005, č. j. 55 C 86/2005 - 19, exekuci vyklizením bytu č. 16, I. kategorie, o velikosti 3+1 s příslušenstvím v 6. podlaží objektu v Praze 4, Machuldova 599, bez náhrady (výrok I.), a kterým dále pro vymožení nákladů předcházejícího řízení ve výši 5.025,- Kč a pro vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, nařídil exekuci na majetek povinného č. 1, který plní společně a nerozdílně s povinnou č. 2 (výrok II.), a současně na majetek povinné č. 2, která plní společně a nerozdílně s povinným č. 1 (výrok III.), přičemž provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Otakara Kořínka, Exekutorský úřad Praha 3. Usnesení odvolacího soudu napadli povinní - aniž byli při tomto úkonu zastoupeni advokátem - podáním ze dne 27. 6. 2007, nazvaným jako odvolání , které je podle svého obsahu dovoláním. K žádosti povinných jim soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 3. 2008, č. j. 13 Nc 25609/2006 - 74, ustanovil zástupcem pro dovolací řízení JUDr. Jaromíra Mlejnského, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 4 - Braník, Pod Svahem 1791/6a, který podáním ze dne 18. 6. 2008, předaným soudu prvního stupně dne 23. 6. 2008, dovolání povinných doplnil. Vadu podání tedy dovolatel může odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout. Jelikož v projednávané věci dovolání povinných, podané k poštovní přepravě dne 29. 6. 2007, vykazovalo vady a dovolatelé ani při jeho podání nebyli zastoupeni advokátem, vyzval je soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 12. 2007, č. j. 13 Nc 25609/2006-47, aby ve lhůtě 10 dnů ode doručení tohoto usnesení doložili, že mají právnické vzdělání, případně aby si pro podání dovolání v této věci zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu; současně byli povinní poučeni o tom, že mají-li za to, že splňují podmínky pro osvobození od soudních poplatků, mohou navrhnout, aby jim pro podání dovolání byl soudem ustanoven zástupce z řad advokátů. Dále z obsahu spisu vyplývá, že zástupce, který byl povinným k jejich žádosti usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2008, č. j. 13 Nc 25609/2006 - 74, (jež v tomto výroku nabylo právní moci dne 5. 4. 2008) ustanoven, dovolání doplnil podáním ze dne 18. 6. 2008, předaným soudu prvního stupně dne 23. 6. 2008. Protože tedy ustanovený zástupce povinných v zákonné lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 3. 2008, č. j. 13 Nc 25609/2006 - 74, (tedy do 5. 6. 2008) dříve učiněné podání dovolatelů včas nedoplnil (vady dovolání neodstranil, takže dovolání postrádá náležitosti, důvody dovolání i obsahové vymezení dovolacích důvodů), nelze pro tyto nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto vadné dovolání s ohledem na výše uvedené skutečnosti podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž mohl přihlédnout k doplnění dovolání předanému soudu prvního stupně dne 23. 6. 2008. V Brně dne 13. dubna 2010
http://psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/043schuz/s043062.htm
2019-09-19T15:13:37
[ " soud ", " soud ", " soud ", " § 23", " zákona č. 148", " soud " ]
PČR, PS 1998-2002, 43. schůze, část 62 (28. 11. 2001) Tolik k námitkám vlády. Jenom bych chtěl připomenout události ze včerejšího dne, kdy Ústavní soud znovu poukázal na nutnost řešení této problematiky, na nutnost řešení možnosti odvolání, a v nálezu, který jsem tady už zmiňoval, to znamená 11/2000 z července tohoto roku, říká, že tento požadavek musí být zakotvený v zákoně. Neříká, že to musí být soud, říká pouze, že to je zpravidla soud. My jsme se tedy pokusili to řešit zmíněným kolegiem. Děkuji vám za pozornost a žádám vás o propuštění zákona do druhého čtení. Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Petr Koháček. Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, máme před sebou návrh zákona, který předložili naši kolegové a který navrhuje řešit problém, který se vyskytl v praxi provádění zákona o ochraně utajovaných skutečností. Ten problém spočívá v tom, že konečné slovo Národního bezpečnostního úřadu bylo i v negativním případě, kdy bylo vydáno negativní rozhodnutí v neprospěch žadatele o prověření na některý stupeň. Plně souhlasím se svými kolegy, že by měl být zřízen nezávislý orgán se specifickým postavením, odpovídající specifice problematiky, které se týká. Nicméně jsem si podrobně prostudoval rozhodnutí Ústavního soudu, které shodou okolností bylo vyneseno dva dny potom, co naši kolegové svůj návrh předložili, a zhruba o měsíc později bylo toto rozhodnutí publikováno. Obávám se, že rozhodnutí Ústavního soudu, které ve svém zdůvodnění se odvolává na články 26 a 36 Listiny základních práv a svobod, kde tvrdí, že jde o zásah do práva pracovního, zjednodušeně řečeno, že je nutné, aby takovéto rozhodnutí přezkoumal soud. Já si myslím, že tento problém je jistě zralý pro to, aby se řešil v dalším projednávání tohoto návrhu zákona. Bude potřeba si k této problematice vyžádat ještě některá další odborná stanoviska, aby bylo opravdu vyhověno Ústavnímu soudu. Zde prosím si všimněte, nekritizuji rozhodnutí Ústavního soudu. Chtěl bych ale k tomu dodat ještě jednou závažnou věc. My se tímto problémem zabývat musíme. Musíme se tím zabývat proto, že Ústavní soud v zákoně 148/1998 zrušil tři velmi významná ustanovení s platností od 1. července příštího roku. Z toho, jak jsem posuzoval dopad toho, kdyby nebyla přijata jiná právní úprava v těch oblastech, které Ústavní soud zrušil, mohli bychom se dostat do situace, kdy prověření na stupeň přísně tajné by víceméně mohl dostat každý. Říkám to samozřejmě s trochou nadsázky, ale otevírá to daleko větší prostor, než který byl v dosavadním návrhu zákona. Je to dáno tím, že v § 23 odst. 2 bylo vypuštěno slovo "zejména". Takže bude pravděpodobně třeba doplnit stávající výčet podmínek, které musí žadatel o prověrky různých stupňů splnit. Já vás nechci zde zatěžovat dalšími podrobnostmi, které s problematikou zákona o ochraně utajovaných skutečností souvisejí, ale vzhledem k tomu, že návrh našich kolegů je dobrým podkladem pro to, aby problémy, které jsou způsobeny rozhodnutím Ústavního soudu na straně jedné a potřebou zajistit, aby rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu bylo podřízeno nezávislé další kontrole, jinými slovy možnosti odvolání, doporučuji, abychom tento návrh zákona propustili do druhého čtení a přikázali k projednání výboru pro obranu a bezpečnost. Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu a mám zde do ní písemnou přihlášku pana kolegy Josefa Houzáka, kterému tedy uděluji slovo. Prosím. Poté pan kolega Jan Klas. Poslanec Josef Houzák: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, předložený návrh novely zákona č. 148 o utajovaných skutečnostech a změnách dalších zákonů považuji za návrh opodstatněný a potřebný, který případným svým přijetím přispěje k odstranění vážné mezery v zákoně, která neumožňovala přezkoumání rozhodnutí, které svým rozsahem významně zasahuje do života každého občana, který byl prověřován, ale i do záležitostí jeho rodinných příslušníků. Určitý problém u mě vyvolává návrh na vytvoření, lépe řečeno zřízení kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností jako součást Nejvyššího státního zastupitelství. Možná že vytvoření takovéhoto odvolacího orgánu by bylo vhodnější, jak už zde bylo řečeno, u nezávislého soudu. Plně se ztotožňuji s tím, co řekl zpravodaj k této zprávě, že se jedná o tak vážnou záležitost, že je třeba využít toho prostoru ke druhému čtení, posoudit ty věci, abychom se dopracovali k řešení celého problému tak, jak návrh tady zní, to znamená samotné odvolání. A sám osobně doporučuji, aby tento zákon byl propuštěn do druhého čtení. Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Jan Klas. Další přihlášku nevidím. Poslanec Jan Klas: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi učinit pár poznámek k novele, která zásadním způsobem zasahuje do zákona, který jsme přijímali v hektickém předvolebním období, a sice v roce 1998 v červnu, kdy se blížily volby v tomto roce. Jsem rád, že před několika týdny učinil Ústavní soud výrok, který vlastně způsobuje to, že předloženou novelu kolegů Ondruše a dalších je nutno přepracovat na základě tohoto výroku Ústavního soudu, jak už řekl zpravodaj kolega Koháček. Jsem rád, že kolegové nezavádějí soudní přezkum. Soudní přezkum by znamenal praktické rozbití procesu prověrek a zrušení Národního bezpečnostního útvaru jako instituce. Takže velice vítám to, že je zde zaveden jiný orgán pod názvem "kolegium". Jistě víte ze zkušenosti, že jakýkoliv soudní spor, ať již v oblasti lustrací, tak popř. v oblasti této, by znamenal každopádně prohru státní instituce. Za ministra Jana Rumla stát prohrál několik milionů v soudních sporech, kdy se lidé odvolávali proti pozitivním lustračním osvědčením. Proto jsem rád, že kolegové nezavádějí tento proces do tohoto návrhu zákona. Ke složení kolegia. Vůbec se mi nelíbí navržení kolegia ze tří státních zástupců, protože všichni si jistě dobře vzpomínáte, že právě státní zástupci byli lidé, kteří nejvíce byli proti procesu prověřování.
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mrqgazv6mrzgexhazrwfu2a
2020-01-29T18:33:53
[ "\n§ 12", "\n§ 25", " § 78", " zákona č. 166", " zákona č. 131", " § 18", " § 19", " § 22", " § 51", " § 75", " § 5", " § 6", " § 5", " § 3", " § 52", " § 3", " § 5", " § 3", " § 5", " § 5", " § 5", " § 5", " § 7", " § 3", " § 16", " § 3", " § 5", " § 3", " § 5", " § 5", " § 6", " § 48", " § 16", " § 19", " § 18", " § 16", " § 19", " § 20", " § 22", " § 48", " § 13", " § 48", " § 48", " § 20", " § 20", " § 20", " § 7", " § 48", " § 13", " § 16", " § 23", "\n§ 22", " § 50", " § 51", " § 52", " § 53", " § 54", " § 72", "\n§ 75", " § 6" ]
291/2003 Sb. - Beck-online 291/2003 Sb.: 1. 3. 2012 - 10. 2. 2020 § 12 Bovinní somatotropin § 25 Účinnost Příloha č. 1. SLEDOVANÉ LÁTKY Příloha č. 2. REZIDUA NEBO SKUPINY LÁTEK, ZJIŠŤOVANÉ PODLE DRUHŮ ZVÍŘAT, JEJICH KRMIVA VČETNĚ VODY A PRIMÁRNÍCH ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ Příloha č. 3. PLÁN SLEDOVÁNÍ 291/2003 Sb. znění účinné od 1. 3. 2012 do 10. 2. 2020 vyhláškou č. 51/2012 Sb. vyhláškou č. 129/2009 Sb. vyhláškou č. 375/2006 Sb. vyhláškou č. 232/2005 Sb. o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 18 odst. 5 písm. a), § 19 odst. 3 a 5, § 22 odst. 2 písm. d), § 51a odst. 3 a § 75 odst. 3 zákona: Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1 a upravuje které látky nesmí být podávány zvířatům všech druhů, hospodářským zvířatům, nebo živočichům vodního hospodářství, a které z těchto látek, za jakých podmínek a jakým způsobem lze výjimečně podávat některým zvířatům ke stanovenému léčebnému nebo zootechnickému ošetření, jak se zachází s hospodářskými zvířaty, jimž byly podány látky uvedené pod písmenem a), a s jejich produkty, způsob sledování přítomnosti nepovolených látek, jejich reziduí a látek kontaminujících, které by mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat, v živočišných produktech, krmivech a napájecí vodě (dále jen „sledování“), součinnost chovatelů a osob, které vyrábějí a zpracovávají živočišné produkty, s orgány provádějícími sledování, opatření přijímaná na základě výsledků sledování. hospodářskými zvířaty – domácí skot, prasata, ovce, kozy, lichokopytníci, drůbež a králíci, jakož i volně žijící zvířata jmenovaných druhů a volně žijící přežvýkavci, kteří byli odchováni v hospodářství, nepovolenými látkami nebo přípravky – látky nebo přípravky, jejichž podávání zvířatům je zakázáno zákonem nebo zákonem o léčivech2, rezidui – rezidua látek s farmakologickým účinkem, jejich metabolitů a jiných látek, které se dostaly do živočišných produktů a které by mohly být škodlivé pro zdraví lidí, látkami kontaminujícími – látky, které se dostaly do živočišných produktů neúmyslně při výrobě, zpracování, balení, přepravě nebo skladování, mimo mechanické znečištěniny, mikroby, živé nebo mrtvé živočišné škůdce a části jejich těl, látkami s farmakologickým účinkem – látky, které jsou farmakodynamicky aktivní v dávce, ve které jsou podávány zvířatům prostřednictvím veterinárních léčivých přípravků, v nichž jsou obsaženy, beta agonisty – agonisté adrenergních receptorů typu beta, léčebným ošetřením – podání veterinárního léčivého přípravku v souladu s § 5 hospodářskému zvířeti vyšetřenému veterinárním lékařem k ošetření poruch reprodukce včetně přerušení nežádoucí březosti, v případě beta agonistů k vyvolání tokolýzy při telení krav, k léčbě onemocnění dýchacího ústrojí, navikulárního syndromu (podotrochlózy) a laminitidy a k vyvolání tokolýzy u koňovitých, zootechnickým ošetřením – podání veterinárního léčivého přípravku v souladu s § 6 hospodářskému zvířeti vyšetřenému veterinárním lékařem k synchronizaci říje nebo k přípravě dárkyň a příjemkyň embryí, v případě živočichů vodního hospodářství skupině chovaných zvířat k inverzi pohlaví, a to na základě předpisu veterinárního lékaře a pod jeho odpovědností, nedovoleným ošetřením – použití látek nebo přípravků, jejichž podávání zvířatům je zakázáno zákonem nebo zvláštním právním předpisem,2 anebo použití látek nebo přípravků, jejichž podání zvířatům je povoleno, avšak k jiným účelům a za jiných podmínek, úředním vzorkem – vzorek odebraný orgánem vykonávajícím státní veterinární dozor za účelem vyšetření na rezidua nebo na látky kontaminující, a to s uvedením typu, množství a způsobu odběru, jakož i druhu, pohlaví a původu zvířete anebo druhu a původu živočišného produktu či krmiva, schválenou laboratoří – laboratoř státního veterinárního ústavu nebo jiná laboratoř, které bylo vydáno pro příslušný okruh vyšetřování osvědčení o akreditaci podle zvláštního právního předpisu3 a které Státní veterinární správa vydala povolení k provádění veterinární laboratorní činnosti, partií zvířat – skupina zvířat stejného druhu a věkové kategorie, chovaná ve stejném hospodářství, ve stejném čase a za stejných podmínek chovu. Nepovolené látky a přípravky a podmínky pro jejich výjimečné podávání hospodářským zvířatům Není-li dále stanoveno jinak, nesmí být uváděny do oběhu thyreostatické látky, stilbeny, deriváty stilbenů, jejich soli a estery, 17-beta-estradiol a jeho estery a beta agonisté pro účely jejich podávání zvířatům, jejichž maso či jiné produkty jsou určeny k výživě lidí, nejde-li o podání za účelem uvedeným v § 5 odst. 1 písm. b) a c), podávány hospodářským zvířatům nebo živočichům vodního hospodářství látky uvedené pod písmenem a), jakož i látky s estrogenním, androgenním nebo gestagenním účinkem. Hospodářská zvířata a živočichové vodního hospodářství, kterým byly podány látky uvedené v § 3 písm. b), nesmí být chováni v hospodářství, které není pod státním veterinárním dozorem vykonávaným v souladu s § 52 zákona a speciálně zaměřeným na kontrolu podávání těchto látek hospodářským zvířatům a živočichům vodního hospodářství (dále jen „cílený dozor“). Hospodářská zvířata, v nichž jsou obsaženy látky uvedené v § 3 písm. b) anebo u nichž byla stanovena přítomnost těchto látek, nelze uvádět do oběhu nebo porážet k lidské spotřebě, pokud nelze prokázat, že tato zvířata byla ošetřena v souladu s § 5 nebo 6. Maso pocházející ze zvířat uvedených v odstavcích 1 a 2 nesmí být ani uváděno do oběhu, ani dále zpracováváno. Živočichy vodního hospodářství, kterým byly podány látky uvedené v § 3 písm. b), jakož i výrobky, jež z těchto živočichů pocházejí, nelze uvádět do oběhu k lidské spotřebě. V rámci léčebného ošetření je možno podávat hospodářským zvířatům registrované veterinární léčivé přípravky obsahující testosteron a progesteron včetně derivátů těchto látek, které mohou být v organizmu v místě podání snadno hydrolyzovány na výchozí sloučeniny (vlastní léčivé látky). Tyto veterinární léčivé přípravky musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem2 na jejich uvádění do oběhu a mohou být podávány pouze jednoznačně identifikovaným hospodářským zvířatům, a to injekčně, anebo v případě léčby ovariálních dysfunkcí ve formě vaginálních spirál (nikoli implantací), koňovitým perorálně registrované veterinární léčivé přípravky obsahující allyltrenbolon anebo beta agonisty, a to v souladu s rozhodnutím o registraci, kravám při telení registrované veterinární léčivé přípravky obsahující beta agonisty, a to injekčně za účelem vyvolání tokolýzy. Veterinární léčivé přípravky uvedené v odstavci 1 podává pouze veterinární lékař s výjimkou přípravků uvedených pod písmenem b), které může podat i jiná osoba pod odpovědností veterinárního lékaře. Podávání veterinárních léčivých přípravků uvedených v odstavci 1 musí veterinární lékař zaznamenat v evidenci vedené podle zákona a podle zvláštního právního předpisu,2 a to včetně údajů o druhu a datu ošetření, druhu veterinárního léčivého přípravku a totožnosti ošetřeného zvířete. Veterinární léčivé přípravky uvedené v odstavci 1 písm. c) nelze podávat v rámci léčebného ošetření hospodářským zvířatům, jež nejsou chovnými zvířaty (dále jen „užitková zvířata“), jakož i chovným zvířatům, u nichž se nadále nepočítá s využíváním jejich reprodukčních schopností. Chovatelé nesmí vlastnit ani přechovávat veterinární léčivé přípravky uvedené v odstavci 1 písm. c). V rámci zootechnického ošetření je možno podávat jednoznačně identifikovaným hospodářským zvířatům registrované veterinární léčivé přípravky s estrogenním (s výjimkou 17-beta-estradiolu a jeho esterů), androgenním nebo gestagenním účinkem. Jde-li o živočichy vodního hospodářství, mohou být rybí násadě podávány během prvních 3 měsíců registrované veterinární léčivé přípravky, které mají androgenní účinek, a to za účelem inverze pohlaví. Veterinární léčivé přípravky uvedené v odstavcích 1 a 2 podává veterinární lékař. Veterinární léčivé přípravky určené lékařem uvedené v odstavcích 1 a 2 může podle pokynů veterinárního lékaře podávat také chovatel nebo jiná osoba na základě pověření veterinárního lékaře. Nepodává-li veterinární lékař registrovaný veterinární léčivý přípravek osobně, vystaví předpis, v němž uvede důvod podání a množství přípravku a zajistí, aby na vystavený předpis nebylo možno vydat předepsaný přípravek opakovaně. Pro zaznamenávání podaného registrovaného veterinárního léčivého přípravku podle tohoto ustanovení platí § 5 odst. 3 obdobně. Veterinární léčivé přípravky uvedené v odstavci 1 nelze podávat v rámci zootechnického ošetření užitkovým zvířatům a chovným zvířatům, u nichž se nadále nepočítá s využíváním jejich reprodukčních schopností. Veterinární léčivé přípravky s obsahem hormonálních látek a beta agonistů, jejichž podávání hospodářským zvířatům dovolují § 5 a 6, musí splňovat podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.2 Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále jen „Ústav“) však posoudí jako nebezpečné veterinární léčivé přípravky hormonální, které mají prodloužený účinek nebo ochrannou lhůtu delší než 15 dnů, byly registrovány podle dřívějších právních předpisů, u kterých nejsou známy podmínky jejich použití anebo pro které neexistují reagencie, analytické přístroje nebo metody pro zjišťování přítomnosti reziduí látek s farmakologickým účinkem v množství překračujícím jejich nejvyšší přípustná množství (dále jen „stanovené limity“),4 obsahující beta agonisty, jejichž ochranná lhůta je delší než 28 dnů. Chovná zvířata, včetně chovných zvířat, u nichž se nadále nepočítá s využíváním jejich reprodukčních schopností, kterým byly podány registrované veterinární léčivé přípravky uvedené v § 5 nebo 6 za podmínek v nich stanovených a u kterých byla dodržena ochranná lhůta stanovená v rozhodnutí o registraci, mohou být uváděna do oběhu a jejich maso může být opatřeno označením zdravotní nezávadnosti. S vysoce hodnotnými koňmi, zejména závodními, sportovními nebo cirkusovými, anebo s koňmi určenými k plemenitbě či pro výstavy, jimž byly z důvodů uvedených v § 5 podány registrované veterinární léčivé přípravky obsahující allyltrenbolon nebo beta agonisty, lze obchodovat ještě před uplynutím ochranné lhůty, pokud byly splněny podmínky pro podání těchto přípravků a pokud jsou druh a datum ošetření uvedeny ve veterinárním osvědčení nebo v průkazu koně. Živočišné produkty pocházející od zvířat, kterým byly podány v souladu s ustanoveními této vyhlášky registrované veterinární léčivé přípravky obsahující látky s estrogenním, androgenním nebo gestagenním účinkem anebo beta agonisty, mohou být uváděny do oběhu k lidské spotřebě, pokud veterinární léčivé přípravky podané těmto zvířatům odpovídají požadavkům § 7 a pokud před poražením těchto zvířat byly dodrženy ochranné lhůty. Výroba, dovoz, skladování, distribuce, prodej a používání látek uvedených v § 3 se řídí zvláštním právním předpisem.2 Orgány vykonávající státní veterinární dozor provádějí vedle kontrol stanovených zvláštním právním předpisem2 též kontroly podle § 16 odst. 1 za účelem zjištění držení nebo přechovávání látek uvedených v § 3 nebo přípravků obsahujících tyto látky, které by byly určeny k podávání zvířatům pro účely výkrmu, nedovoleného ošetření, nedodržení stanovených ochranných lhůt, nedodržení omezení při používání veterinárních léčivých přípravků podle § 5 nebo 6, přítomnosti látek uvedených v § 3 ve zvířatech, v napájecí vodě a na všech místech, na nichž jsou zvířata chována, jakož i přítomnosti reziduí těchto látek ve zvířatech, v jejich exkrementech, tělních tekutinách, tkáních a produktech, a to v souladu s přílohou č. 3 k této vyhlášce. Jestliže byla při kontrolách prováděných podle odstavce 2 zjištěna přítomnost látek nebo přípravků, jejichž používání nebo držení je zakázáno, anebo přítomnost reziduí látek prokazující nedovolené ošetření, musí být tyto látky a přípravky, ošetřená zvířata a jejich produkty umístěny pod úředním dohledem do realizace opatření podle zákona.5 Výrobci a distributoři2 látek s thyreostatickým, estrogenním, androgenním nebo gestagenním účinkem, jakož i beta agonistů, kterým byla výroba nebo distribuce těchto látek nebo veterinárních léčivých přípravků obsahujících tyto látky povolena podle zvláštního právního předpisu,2 v souladu s tímto předpisem vedou a uchovávají záznamy o nákupu a prodeji těchto látek a přípravků a na požádání je předkládají, popřípadě zpřístupňují inspektorům Ústavu. Jestliže podle výsledků provedených kontrol nejsou požadavky této vyhlášky dodržovány v členském státě původu zvířat nebo živočišných produktů, uvědomí o tom Státní veterinární správa příslušné orgány tohoto členského státu. Ze země, jež není členským státem (dále jen „třetí země“) a jejíž právní řád dovoluje uvádět do oběhu a podávat zvířatům všech druhů, jejichž maso či jiné produkty jsou určeny k výživě lidí, stilbeny, deriváty stilbenů, soli a estery stilbenů nebo látky s thyreostatickým účinkem, nelze dovážet hospodářská zvířata, živočichy vodního hospodářství ani maso a jiné produkty pocházející od těchto zvířat a živočichů. Z třetí země nelze dále dovážet hospodářská zvířata a živočichy vodního hospodářství, jimž byly podány thyreostatické látky, stilbeny, deriváty stilbenů, jejich soli a estery, 17-beta-estradiol a jeho estery nebo přípravky obsahující tyto látky, beta agonisté a látky s estrogenním, androgenním nebo gestagenním účinkem, anebo přípravky obsahující tyto látky, pokud tyto látky nebo přípravky nebyly podány v souladu s požadavky stanovenými v § 5, 6 a 8 a pokud nebyly dodrženy stanovené ochranné lhůty, odpovídající mezinárodním doporučením, maso a jiné produkty pocházející od zvířat uvedených pod písmenem a), nejde-li o dovoz užitkových zvířat a chovných zvířat, u nichž nelze dále využívat jejich reprodukčních schopností, jakož i masa z těchto zvířat, jestliže třetí země poskytne záruky alespoň rovnocenné zárukám požadovaným touto vyhláškou, popřípadě odpovídající požadavkům Evropské komise (dále jen „Komise“). V případě hospodářských zvířat, jimž byl před 14. říjnem 2004 podán 17-beta-estradiol nebo jeho estery k léčebnému nebo zootechnickému ošetření, se uplatňují shodná ustanovení jako u látek povolených podle § 5 odst. 1 písm. a), jde-li o léčebné ošetření, a podle § 6, jde-li o zootechnické ošetření. Bovinní somatotropin Není-li dále stanoveno jinak, nesmí být bovinní somatotropin uváděn do oběhu za účelem jeho prodeje a jakéhokoli způsobu podávání dojnicím. Výroba, příprava a distribuce bovinního somatotropinu se řídí zvláštním právním předpisem. Ustanovením odstavce 1 není dotčena výroba bovinního somatotropinu nebo jeho dovoz za účelem jeho vývozu do třetích zemí. Plán sledování a součinnost chovatelů a osob, které vyrábějí a zpracovávají živočišné produkty, při jeho plnění Účelem plánu sledování je zjišťovat přítomnost skupin látek a jejich reziduí, uvedených v přílohách č. 1 a 2 k této vyhlášce, v chovu zvířat a ve výrobě živočišných produktů. Plán sledování musí stanovit postupy a opatření ke sledování látek a reziduí uvedených v odstavci 1 v souladu s přílohou č. 2 k této vyhlášce, zejména ke zjišťování přítomnosti látek uvedených v odstavci 1 u zvířat, v napájecí vodě a na všech místech, kde jsou zvířata chována, reziduí látek uvedených v odstavci 1 u zvířat, v jejich exkrementech, tělních tekutinách, tkáních a produktech, jako jsou maso, mléko, vejce nebo med, pravidla pro odběr vzorků a jeho rozsah v souladu s přílohou č. 3 k této vyhlášce. sestaví v souladu s § 48 odst. 1 písm. a) zákona a v souladu s přílohou č. 3 k této vyhlášce plán sledování a předloží jej ke schválení Komisi, provádí každoroční aktualizaci tohoto plánu, a to nejpozději do 31. března příslušného kalendářního roku, a seznámí s ním Komisi, informuje každých 6 měsíců Komisi a členské státy o plnění plánu sledování, popřípadě o vývoji situace a předkládá každoročně Komisi výsledky plnění plánu sledování spolu s výsledky přijatých kontrolních opatření, a to nejpozději do 31. března následujícího kalendářního roku, zveřejňuje výsledky plnění tohoto plánu, může předkládat Komisi připomínky k aktualizovaným plánům sledování ostatních členských států, a to ve lhůtě 10 pracovních dnů ode dne, kdy jí byly tyto plány doručeny. Plán sledování obsahuje zejména specifikaci právních předpisů, které upravují používání látek uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce, jmenovitě ustanovení o zákazu či povolení používání těchto látek, o jejich uvádění do oběhu a podávání, údaje o organizacích a institucích podílejících se na uskutečňování plánu sledování, seznam schválených laboratoří s údaji o jejich kapacitních možnostech z hlediska vyšetřování vzorků, seznam látek, které mají být sledovány, stanovené limity reziduí povolených látek, pokud nejsou tyto limity stanoveny předpisy Evropských společenství, metody vyšetřování, standardy pro interpretaci nálezů a v případě látek uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce i počet vzorků, který má být odebrán, včetně zdůvodnění tohoto počtu, počet úředních vzorků, které mají být odebrány ve vztahu k počtu zvířat příslušných druhů poražených v předchozím roce v souladu s rozsahem a četností odběru vzorků podle přílohy č. 3 k této vyhlášce, údaje o pravidlech, kterými se řídí odběr úředních vzorků a které určují, jaké údaje mají být uvedeny na těchto vzorcích, opatření ukládaná orgány vykonávajícími státní veterinární dozor v případě pozitivního nálezu u zvířat nebo v živočišných produktech. Chovatelé a osoby, které vyrábějí a zpracovávají živočišné produkty, poskytují součinnost k plnění plánu sledování zejména tím, že chovatelé uvádějí do oběhu pouze kterým nebyly podány nepovolené látky nebo přípravky anebo u kterých nedošlo k nedovolenému ošetření, u kterých, pokud jim byly podány povolené látky nebo přípravky, byly dodrženy ochranné lhůty stanovené pro tyto látky nebo přípravky, živočišné produkty pocházející od zvířat uvedených v bodě 1, osoby, které vyrábějí a zpracovávají živočišné produkty, provádějí vlastní kontroly hygienických podmínek výroby tak, aby přijímaly do svých zařízení pouze taková hospodářská zvířata, u kterých je chovatel s to zaručit, že byly dodrženy ochranné lhůty, se přesvědčily, že u hospodářských zvířat nebo živočišných produktů dodaných do jejich zařízení nejsou přítomna rezidua v množství překračujícím stanovené limity ani jakékoli stopy nepovolených látek nebo přípravků. Orgány vykonávající státní veterinární dozor sledují v hospodářstvích podmínky chovu a ošetření zvířat podle této vyhlášky. V souvislosti s plánem sledování organizují bez předchozího upozornění namátkové kontroly, zaměřené zejména na zjišťování držení nebo přítomnosti nepovolených látek nebo přípravků, jež mohou být zneužity k podávání zvířatům ke krmným účelům nebo k nedovolenému ošetření. Tyto kontroly se provádějí během výroby, uvádění do oběhu, skladování, přepravy, distribuce a prodeje látek uvedených v části A přílohy č. 1 k této vyhlášce, ve všech stadiích výroby krmiv a jejich uvádění do oběhu, v celém řetězci získávání a zpracovávání živočišných produktů. Kontroly podle odstavce 1 prováděné na jatkách nebo na místech prvního prodeje produktů rybolovu a vodního hospodářství mohou být omezeny, jestliže hospodářství původu nebo místo odeslání zvířat nebo živočišných produktů je pod státním veterinárním dozorem anebo je součástí koordinovaného systému sledování, jehož pravidla jsou obsažena ve specifikacích pro obchodní značku nebo jsou uvedena na etiketě. Orgány vykonávající státní veterinární dozor v případě podezření na nedovolené ošetření si vyžádají od chovatele nebo veterinárního lékaře, který v hospodářství vykonává veterinární léčebnou a preventivní činnost, doklady prokazující důvod a povahu ošetření; potvrzení nedovoleného ošetření nebo použití nepovolených látek nebo přípravků, popřípadě důvodného podezření z jejich použití, provedou kontroly (vyšetření) zvířat v hospodářstvích původu nebo odeslání zvířat hlavně se zřetelem na prokázání nedovoleného ošetření se zaměřením na stopy po takovém úkonu. Součástí těchto kontrol může být úřední odběr vzorků, v hospodářstvích, v nichž byla zvířata chována, včetně hospodářství s uvedenými hospodářstvími administrativně spojených, v hospodářstvích původu nebo odeslání zvířat za účelem zjištění přítomnosti nepovolených látek nebo přípravků. Při těchto kontrolách se vždy odebírají úřední vzorky krmiv a napájecí vody, krmiv a napájecí vody v hospodářstvích původu nebo odeslání zvířat, a jde-li o vodní živočichy, vody, z níž byli tito živočichové vyloveni, uvedené v odstavci 1 písm. a), potřebné k objasnění původu nepovolených látek nebo přípravků, anebo jimi ošetřených zvířat; překročení stanovených limitů reziduí provedou šetření nezbytná vzhledem k pozitivnímu nálezu. V hospodářstvích, z nichž byla do hospodářství uvedeného v odstavci 3 přemísťována zvířata, a u výrobců krmiv, jimiž byla do hospodářství uvedeného v odstavci 3 dodávána krmiva, provádí krajská veterinární správa vedle kontrol uvedených v § 16 odst. 1 další kontroly ke zjištění původu nedovoleně podaných látek a o výsledcích těchto kontrol informuje Státní veterinární správu. Úřední vzorky odebrané v souladu s přílohou č. 3 k této vyhlášce vyšetřují národní referenční laboratoře, referenční, popřípadě jiné schválené laboratoře, které prokázaly svou způsobilost úspěšnou účastí v testovacích schématech uznaných nebo organizovaných národními referenčními laboratořemi nebo referenčními laboratořemi Evropské unie. Národní referenční laboratoř zřízená v rámci Ústavu je příslušná pro látky uvedené ve skupinách A a B 2 písm. d) přílohy č. 1 k této vyhlášce, Státního veterinárního ústavu Jihlava je příslušná pro látky uvedené ve skupinách B 1, B 2 písm. a), b), c), e) a f) a B 3 písm. d) a e) přílohy č. 1 k této vyhlášce, Státního veterinárního ústavu Olomouc je příslušná pro látky uvedené ve skupině B 3 písm. c) přílohy č. 1 k této vyhlášce, Státního veterinárního ústavu Praha je příslušná pro látky uvedené ve skupině B 3 písm. a) a b) přílohy č. 1 k této vyhlášce. Národní referenční laboratoře zejména kontrolují činnost laboratoří uvedených v odstavci 1 písm. b), zejména analytické standardy a metody vyšetřování pro každé reziduum nebo skupinu reziduí, organizují porovnávací testy pro každé reziduum nebo skupinu reziduí, zajišťují dodržování stanovených limitů laboratořemi uvedenými v odstavci 1 písm. b), podílejí se na sestavování plánu sledování a vyhodnocování výsledků jeho plnění, poskytují informace dodávané referenčními laboratořemi Evropské unie a zajišťují další vzdělávání svých zaměstnanců v kurzech organizovaných Komisí nebo referenčními laboratořemi Evropské unie. Je-li vydáno rozhodnutí o registraci veterinárního léčivého přípravku, který je určen k podávání zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, Ústav poskytne běžné analytické metody pro zjišťování reziduí předložené žadatelem o registraci jak příslušné národní referenční laboratoři, tak i příslušné referenční laboratoři Evropské unie. Pozitivní nálezy, které byly zjištěny běžnou metodou a týkají se látek uvedených ve skupině A přílohy č. 1 k této vyhlášce, musí být ověřeny příslušnou národní referenční laboratoří s použitím stanovené referenční metody. Jsou-li uplatněny námitky zpochybňující správnost výsledků vyšetření úředních vzorků, musí být tyto výsledky ověřeny příslušnou národní referenční laboratoří; tato laboratoř o tom uvědomí Státní veterinární správu. Ověření se provádí na náklad osoby, která správnost výsledků vyšetření úředních vzorků zpochybňuje. Jestliže se vyšetřením úředních vzorků zjistí nedovolené ošetření nebo přítomnost reziduí v množství překračujícím stanovené limity, orgány vykonávající státní veterinární dozor učiní odpovídající opatření podle § 19 a násl. Týká-li se toto zjištění zvířat nebo živočišných produktů pocházejících z některého členského státu, informuje o tom Státní veterinární správa příslušný úřad tohoto členského státu a spolupracuje s ním na jeho žádost při dalším šetření, dovezených z třetí země, informuje o tom Státní veterinární správa Komisi. Je-li výsledkem vyšetření úředních vzorků některý z pozitivních nálezů uvedených v § 18, laboratoř, která provedla vyšetření, poskytne Státní veterinární správě a krajské veterinární správě, která odebrala úřední vzorky, podrobné údaje o postupu a výsledcích vyšetření, krajská veterinární správa shromáždí a prověří údaje potřebné ke zjištění totožnosti zvířat a hospodářství jejich původu nebo odeslání, Státní veterinární správa informuje o výsledcích vyšetření Komisi a členské státy, jestliže tyto výsledky odůvodňují provedení šetření nebo jiné činnosti v některém členském státě nebo v některé třetí zemi. Krajská veterinární správa nebo Ústav v souladu se svou působností provede šetření v hospodářství původu nebo odeslání k určení příčin přítomnosti reziduí, v případě nedovoleného ošetření šetření ke zjištění zdroje použitých látek nebo přípravků (ve stadiu výroby, skladování, přepravy, dovozu, distribuce, prodeje), jakákoli další šetření, jež považuje za nezbytná. Krajská veterinární správa učiní opatření, aby zvířata, od kterých byly odebrány vzorky, jejichž vyšetření prokázalo pozitivní nález, byla jednoznačně a zřetelně označena a aby neopustila hospodářství do doby, kdy budou známy výsledky šetření uvedeného v odstavci 2. Krajská veterinární správa nebo Ústav uvědomí bez průtahů Státní veterinární správu o výsledcích šetření uvedeného v odstavci 2. Je-li prokázáno nedovolené ošetření, krajská veterinární správa zabezpečí, aby zvířata, kterých se týkají kontroly podle § 16 odst. 3 písm. b), byla řádně označena a byla pod cíleným dozorem a aby od těchto zvířat byl odebrán úřední vzorek ze statisticky reprezentativního souboru. Jsou-li prokázána rezidua v množství překračujícím stanovené limity, krajská veterinární správa nebo Ústav v souladu se svou působností provede šetření v hospodářství původu nebo odeslání ke zjištění důvodu překročení těchto limitů a v souladu s výsledky tohoto šetření učiní potřebná opatření k ochraně zdraví lidí, včetně případného zákazu uvádění zvířat a živočišných produktů z daného hospodářství do oběhu. Dojde-li opakovaně k překročení stanovených limitů reziduí při uvedení zvířat nebo živočišných produktů do oběhu, přijme krajská veterinární správa opatření ke zvýšení účinnosti státního veterinárního dozoru v hospodářství nebo ve výrobním či zpracovatelském zařízení, z nichž zvířata nebo živočišné produkty pocházejí, a to nejméně na dobu 6 měsíců. V takovém případě jsou zvířata nebo živočišné produkty uvolňovány do oběhu až na základě výsledků vyšetření odebraných vzorků. Prokáže-li výsledek vyšetření překročení stanovených limitů reziduí, musí být živočišné produkty posouzeny jako nepoživatelné. Za šetření provedená podle § 19 lze uložit chovateli náhradu.6 Potvrdí-li šetření uvedená v § 20, že podezření, jež vedlo k těmto šetřením, bylo důvodné, hradí náklady na tato šetření chovatel.6 Náklady na neškodné odstranění zvířat nebo živočišných produktů, u kterých byl zjištěn pozitivní nález, anebo zvířat nebo živočišných produktů, které se v souladu s § 22 považují za pozitivní, nese chovatel bez náhrady či odškodnění. Držení, používání nebo výrobu nepovolených látek nebo přípravků anebo látek uvedených ve skupinách A, B 1 a B 2 přílohy č. 1 k této vyhlášce osobami, které k tomu nejsou oprávněny, oznámí krajská veterinární správa nebo Ústav příslušným orgánům. Mají-li orgány vykonávající státní veterinární dozor za to, že v jiném členském státě nejsou nebo přestaly být prováděny kontroly stanovené odpovídajícím předpisem Evropských společenství6a, uvědomí o tom Státní veterinární správa příslušný úřad tohoto členského státu s tím, aby ji informoval o přijatých opatřeních a důvodech pro ně. Nepokládá-li Státní veterinární správa tato opatření za dostatečná, učiní je předmětem společného jednání o způsobech a prostředcích nápravy; k nim může patřit i veterinární kontrola na místě. O těchto jednáních a dosažených výsledcích uvědomí Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Komisi. Nedojde-li k dohodě, předloží Státní veterinární správa spornou záležitost k posouzení Komisi. Ověřuje-li Komise svými odborníky na místě v České republice, zda a jak je plněn plán sledování uvedený v § 13 a jak je jeho plnění kontrolováno, poskytuje Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona těmto odborníkům potřebnou součinnost. Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona uvědomí Komisi o opatřeních přijatých na základě výsledků uvedeného ověření. Zvířata, která jsou pod cíleným dozorem podle § 20 odst. 1, nesmí být po dobu trvání tohoto dozoru přemísťována bez souhlasu krajské veterinární správy a bez přijetí preventivních opatření odpovídajících povaze nedovoleně podané látky. Potvrdí-li vyšetření úředního vzorku odebraného podle § 20 odst. 1 nedovolené ošetření, rozhodne krajská veterinární správa, že zvířata, která byla zjištěna jako pozitivní, budou neprodleně poražena na místě nebo přepravena na určené jatky s příkazem k poražení na základě veterinárního osvědčení; těla takto poražených zvířat se považují za vysokorizikové konfiskáty živočišného původu. Kromě toho se na náklady chovatele6 odeberou vzorky z celé partie zvířat a vyšetří se v rozsahu stanoveném krajskou veterinární správou. Je-li však polovina nebo více vzorků odebraných z reprezentativního souboru podle § 20 odst. 1 pozitivní, může krajská veterinární správa ponechat na chovateli, aby si vybral mezi poražením těchto zvířat anebo kontrolou všech podezřelých zvířat přítomných v hospodářství. V hospodářství, v němž bylo prokázáno nedovolené ošetření, provádí krajská veterinární správa intenzivní sledování příslušných reziduí po dobu nejméně 12 následujících měsíců a o jeho výsledcích informuje Státní veterinární správu. Úřední veterinární lékař na jatkách, který zjistí nebo má podezření, že zvířata byla nedovoleně ošetřena anebo že jim byly podány nepovolené látky nebo přípravky, zabezpečí, aby tato zvířata byla poražena odděleně od ostatních zvířat dodaných na jatky, pozastaví těla a orgány poražených zvířat a odebere vzorky potřebné ke zjišťování příslušných látek, v případě pozitivního nálezu posoudí maso a orgány jako nepoživatelné s tím, že se považují za vysokorizikové konfiskáty živočišného původu, informuje o těchto skutečnostech krajskou veterinární správu, která o nich uvědomí bez průtahů Státní veterinární správu, zvířata byla dovoleně ošetřena, ale nebyla dodržena stanovená ochranná lhůta, zajistí odložení poražení těchto zvířat do doby, kdy již rezidua nebudou překračovat stanovené limity. Tato doba nesmí být kratší než ochranná lhůta stanovená v rozhodnutí o registraci příslušného veterinárního léčivého přípravku anebo než ochranná lhůta stanovená v § 7 odst. 2 písm. b). Jestliže poražení zvířat nemůže být podle odstavce 1 písm. b) odloženo z důvodu jejich zdravotního stavu nebo pohody anebo vzhledem k uspořádání nebo vybavení jatek, mohou být zvířata poražena před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 písm. b). Jejich maso a orgány však musí být pozastaveny až do uzavření výsledků jejich kontroly včetně případného odběru a vyšetření vzorků. Jako poživatelné mohou být posouzeny jen maso a orgány s obsahem reziduí nepřekračujícím stanovené limity. Živočišné produkty, které obsahují rezidua v množství překračujícím stanovené limity, se vždy posoudí jako nepoživatelné. Provozovateli jatek, který pomáhá zatajit nedovolené ošetření, nelze po dobu následujících 12 měsíců umožnit získání jakékoli pomoci z fondů Evropské unie. Jestliže pohraniční veterinární kontrola prokáže u zvířat dovezených z třetí země nedovolené ošetření anebo přítomnost nepovolených látek nebo přípravků, přistoupí orgány provádějící tuto kontrolu k provádění dalších kontrol u všech partií zvířat a živočišných produktů z téhož zdroje. Zejména pozastaví dalších 10 partií za účelem provedení kontroly reziduí odebráním reprezentativního vzorku z každé partie nebo části partie. Jestliže kontroly prokážou přítomnost nepovolených látek nebo přípravků, nebo překročení stanovených limitů, postupují orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu podle článků 19 až 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 (32004R0882) ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat. Jestliže pohraniční veterinární kontrola prokáže překročení stanovených limitů reziduí, přistoupí orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu k provedení dalších kontrol uvedených v odstavci 1. O případech uvedených v odstavcích 1 a 2 informuje Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. m) a písm. o) bodem 2 zákona Komisi. SLEDOVANÉ LÁTKY SKUPINA A - Látky s anabolickým účinkem a nepovolené látky: Stilbeny, deriváty stilbenů, jejich soli a estery Látky s thyreostatickým účinkem Laktony kyseliny resorcylové včetně zeranolu Látky s farmakologickým účinkem, pro které nemohou být stanoveny žádné maximální limity7 SKUPINA B - Veterinární léčivé přípravky (včetně nepovolených látek, které by mohly být použity pro veterinární účely) a látky kontaminující: Antibakteriálni látky včetně sulfonamidů a chinolonů Ostatní veterinární léčivé přípravky: Antikokcidika včetně nitroimidazolů Karbamáty a pyretroidy Nesteroidní protizánětlivá léčiva Ostatní farmakologicky účinné látky Látky kontaminující životní prostředí a ostatní látky: Organochlorované sloučeniny včetně PCB REZIDUA NEBO SKUPINY LÁTEK, ZJIŠŤOVANÉ PODLE DRUHŮ ZVÍŘAT, JEJICH KRMIVA VČETNĚ VODY A PRIMÁRNÍCH ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ Druh zvířete, krmivo nebo živoč. produkt Skot,ovce, kozy, prasata, koně Králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu, zvěřina1) B 2d B 3f 1) Pokud jde o zvěřinu, stanovují se pouze chemické prvky, pokud plán sledování neurčí i jiné chemické látky. PLÁN SLEDOVÁNÍ Zásady odběru úředních vzorků 1. Plán sledování některých látek a reziduí je zaměřen na dozor a odhalování příčin vzniku nebezpečných reziduí v potravinách živočišného původu v hospodářstvích, na jatkách, v podnicích pro ošetření mléka, v zařízeních na zpracování ryb a ve sběrnách a balírnách (třídírnách) vajec. 2. Úřední vzorky se odebírají v souladu s odpovídající částí této přílohy. 3. U látek skupiny A se dozor zaměřuje na odhalení nedovoleného podávání nepovolených látek a přípravků a případného nesprávného podávání povolených látek. Při odběrech vzorků musí být brána v úvahu nejméně následující kritéria: pohlaví, stáří, druh zvířat, systém krmení, všechny dostupné předcházející informace a veškeré důkazy nesprávného použití nebo zneužití látek této skupiny. 4. U látek skupiny B se dozor zaměřuje zejména na kontrolu dodržování maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků, stanovených vyhláškou č. 273/2000 Sb., kterou se stanoví nejvyšší přípustné zbytky veterinárních léčiv a biologicky aktivních látek používaných v živočišné výrobě v potravinách a potravinových surovinách, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 1, skupiny I a III, a maximálních hladin pesticidů stanovených vyhláškou č. 465/2002 Sb., kterou se stanoví maximálně přípustné množství reziduí jednotlivých druhů pesticidů v potravinách a potravinových surovinách, ve znění pozdějších předpisů, a na sledování koncentrací látek kontaminujících životní prostředí, stanovených vyhláškou č. 53/2000 Sb., kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky použití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se provádějí pouze namátkové odběry, musí být schváleny Komisí. Podrobná pravidla pro odběr úředních vzorků Odběry vzorků, včetně jejich úpravy v rámci stanovených pravidel, označení, zajištění ochrany před poškozením jejich obsahu a přepravy do příslušné schválené laboratoře, provádějí inspektoři krajské veterinární správy (dále jen „inspektor“). Tito inspektoři předávají vzorky do příslušné schválené laboratoře. 2. Odběry vzorků Odběry vzorků musí být organizovány bez předchozího upozornění tak, aby byl vždy zachován moment překvapení. Musí být neočekávané a nesmí být prováděny v nějakém pevně stanoveném čase nebo v některém konkrétním dnu týdne. Odběry vzorků musí být prováděny během celého roku v různých intervalech v zařízeních uvedených v části I bodě 1. Přitom je třeba zohlednit jednak skutečnost, že řada substancí je aplikována pouze v určitých obdobích, jednak další dostupné informace, například použití dosud neznámých substancí, náhlý výskyt nemocí v určitých oblastech, podezření z provádění činnosti v rozporu se zákonem apod. 2.2. Strategie odběru vzorků Cílem odběru vzorků v rámci plánu sledování je: a) zjištění všech případů nedovoleného ošetření, b) kontrola dodržování maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků, maximálních hladin pesticidů a koncentrací látek kontaminujících životní prostředí, c) sledování a zjišťování příčin výskytu reziduí v potravinách živočišného původu. 2.3. Odběr vzorků 2.3.1. Definice 2.3.1.1. Cílený vzorek Cílený vzorek je vzorek, který je odebrán v souladu se strategií odběru vzorků definovanou v bodě 2.2. 2.3.1.2. Podezřelý vzorek Podezřelý vzorek je vzorek, který je odebrán na základě - pozitivního nálezu u vzorku odebraného podle požadavků § 13 této vyhlášky, - pozitivního nálezu zjištěného v rámci kontrol prováděných v souladu s § 16 této vyhlášky, - zjištění úředního veterinárního lékaře na jatkách podle § 23 této vyhlášky. 2.3.1.3. Namátkový vzorek Namátkový vzorek je vzorek, který je odebraný podle statistického předpokladu pro poskytnutí reprezentativních údajů. 2.3.2. Cílený odběr vzorků v hospodářství 2.3.2.1. Kritéria pro výběr Hospodářství pro odběr vzorků mohou být vybrána pomocí místních znalostí nebo jakékoli jiné závažné informace, jako je typ systému výkrmu, plemeno a pohlaví zvířat. Inspektor provede ohodnocení celého stavu na hospodářství, aby vybral zvířata, od nichž mají být odebrány vzorky. Při tomto ohodnocení musí být mj. uplatňována následující kritéria: - indikace použití látek s farmakologickým účinkem, - druhotné pohlavní rysy, - změny chování, - stejná úroveň vývoje ve skupině zvířat různého plemene nebo kategorie, - zvířata s dobrou stavbou a malým množstvím tuku. 2.3.2.2. Typ cíleného vzorku, který má být odebrán Pro zjišťování látek s farmakologickým účinkem se odeberou odpovídající vhodné vzorky podle ustanovení v plánu sledování. 2.3.3. Cílený odběr vzorků v primárních zpracovatelských zařízeních 2.3.3.1. Kritéria pro výběr Při provádění hodnocení těl poražených zvířat nebo živočišných produktů, od kterých mají být vzorky odebrány, musí inspektor mj. uplatňovat následující kritéria: - pohlaví, stáří, druh zvířat a způsob chovu, - informace o výrobci, - běžnou praxi vzhledem k podávání zvláštních látek s farmakologickým účinkem v příslušném systému chovu. Při odběru vzorků je třeba se snažit vyhnout odběru hromadných vzorků od jednoho výrobce. 2.3.3.2. Typ odebraných vzorků Pro zjišťování látek s farmakologickým účinkem se odeberou odpovídající vhodné vzorky podle ustanovení plánu sledování. 2.4. Množství vzorku Minimální množství vzorku se definují v plánu sledování. Musí být postačující, aby to umožnilo laboratoři provést analytické postupy nutné pro ukončení vyšetření a potvrzující analýzy. 2.5. Rozdělení do podvzorků Pokud je to technicky možné, musí být každý vzorek rozdělen do nejméně 2 rovnocenných podvzorků tak, aby každý umožňoval úplný analytický postup. Rozdělení může být provedeno v místě odběru vzorků nebo v laboratoři. 2.6. Nádoby na vzorky Vzorky musí být odebrány do vhodných nádob, aby byla uchována neporušenost vzorku a aby bylo možno zjistit jeho původ. Nádoby musí především vyloučit možnost záměny vzorku, jeho křížovou kontaminaci a znehodnocení. Nádoby musí být úředně zapečetěny. 2.7. Zpráva o odběru vzorku Po každém odběru vzorku musí být vyhotovena zpráva. Inspektor uvede ve zprávě o odběru nejméně následující údaje: - adresu krajské veterinární správy, - jméno inspektora nebo identifikační kód, - úřední kódové číslo vzorku, - datum odběru vzorku, - jméno a adresu chovatele nebo osoby, která vyrábí a zpracovává živočišné produkty, - název a adresu hospodářství původu zvířat (při odběru v hospodářství), - registrační číslo jatek nebo jiného zařízení, - označení zvířete nebo živočišného produktu, - druh zvířete; - odebraný vzorek, - medikaci během posledních 4 týdnů před odběrem vzorku (při odběru v hospodářství), - látku nebo skupinu látek pro vyšetření, - zvláštní poznámky. Počet stejnopisů zprávy o odběru se stanoví v závislosti na postupu odběru. Zprávu a její stejnopisy podepíše inspektor; v případě odběru v hospodářství se přizve k podpisu zprávy chovatel nebo jeho zástupce. Originál zprávy o odběru zůstává krajské veterinární správě, která musí zabezpečit, že nepovolané osoby nemohou mít k této zprávě přístup. Podle potřeby může být o provedeném odběru informován chovatel nebo provozovatel zařízení, v němž se vyrábějí nebo zpracovávají živočišné produkty. 2.8. Zpráva pro laboratoř Zpráva pro laboratoř obsahuje nejméně následující informace: - druh zvířete, Tato zpráva se doručuje laboratoři společně se vzorky. 2.9. Přeprava a skladování Plán sledování musí specifikovat vhodné podmínky skladování a přepravy pro každý vzorek (tkáň) pro analýzu, aby byla zaručena stabilita a celistvost vzorku. Zvláštní pozornost musí být věnována přepravním krabicím, teplotě a době, za kterou musí být odebraný vzorek doručen příslušné laboratoři. O jakémkoli nedodržení požadavků plánu sledování laboratoř informuje neprodleně Státní veterinární správu. Počet vzorků a četnost jejich odběru Stanoví se minimální počet zvířat, od kterých se odebírají vzorky. Každý vzorek musí být vyšetřen na průkaz přítomnosti jedné nebo více látek. Skot, prasata, ovce, kozy a koně 1. Skot: a) Minimální počet zvířat, která se každoročně kontrolují na přítomnost všech druhů reziduí a látek, musí být roven nejméně 0,4 % skotu poraženého v předchozím roce, a to s rozvržením uvedeným pod písmeny b) a c). b) Skupina A – 0,25 % se rozdělí takto: - polovina vzorků se odebírá od živých zvířat v hospodářství (výjimečně může být 25 % vzorků vyšetřovaných na látky skupiny A 5 odebráno z vhodného materiálu – krmiv, pitné vody apod.), - polovina vzorků se odebírá na jatkách. Každá podskupina ve skupině A se každoročně kontroluje za použití nejméně 5 % z celkového počtu vzorků odebraných pro skupinu A. Zbytek vzorků se rozvrhne podle zkušeností a informací získaných v předcházejícím období. c) Skupina B – 0,15 % se rozdělí takto: 30 % vzorků musí být vyšetřeno na látky skupiny B 1, 30 % vzorků musí být vyšetřeno na látky skupiny B 2, 10 % vzorků musí být vyšetřeno na látky skupiny B 3. Zbytek vzorků se rozvrhne podle potřeby sledovat další skupiny látek. 2. Prasata: a) Minimální počet zvířat, která se každoročně kontrolují na všechny druhy reziduí a látek, musí být roven nejméně 0,05 % prasat poražených v předchozím roce, a to s rozvržením uvedeným pod písmeny b) a c). b) Skupina A – 0,02 %: Vedle odběru vzorků od zvířat na jatkách se provádějí také vyšetření napájecí vody, krmiv, trusu a dalších významných parametrů na úrovni hospodářství. Minimální počet hospodářství, která musí být v tomto případě ročně navštívena, představuje nejméně jedno hospodářství na 100 000 prasat poražených v předcházejícím roce. c) Skupina B – 0,03 %: Pro podskupiny musí být dodržen stejný rozvrh, jako je uveden pro skot. Zbytek vzorků se rozvrhne podle potřeby sledovat další skupiny látek: 3. Ovce a kozy: a) Minimální počet zvířat, která se každoročně kontrolují na všechny druhy reziduí a látek, musí být roven nejméně 0,05 % ovcí a koz starších 3 měsíců, poražených v předchozím roce, a to s rozvržením uvedeným pod písmeny b) a c). b) Skupina A – 0,01 %: c) Skupina B – 0,04 %: 4. Koně: Počet vzorků se stanoví na základě potřeby sledovat skupiny látek v závislosti na zjištěných problémech. Brojleři, vyřazené slepice, krůty, ostatní drůbež a) Vzorek představuje jedno nebo více zvířat v závislosti na podmínkách vyšetřovacích metod. b) Pro každou kategorii drůbeže (brojleři, vyřazené slepice, krůty, ostatní drůbež) činí minimální počet každoročně odebraných vzorků nejméně jeden vzorek na 200 tun roční produkce (mrtvá hmotnost) a nejméně 100 vzorků pro každou skupinu látek, pokud roční produkce kategorie ptáků překračuje 5 000 tun. Vzorky se vyšetřuji s rozvržením uvedeným pod písmeny c) a d). c) Skupina A – 50 % všech vzorků: Jedna pětina těchto vzorků se odebírá na úrovni hospodářství. d) Skupina B – 50 % všech vzorků: 30 % se vyšetří na látky skupiny B 1, 30 % se vyšetří na látky skupiny B 2, 10 % se vyšetří na látky skupiny B 3. Produkty vodního hospodářství 1. Produkty rybného hospodářství: a) Vzorek představuje jednu nebo více ryb podle velikosti těchto ryb a podle podmínek vyšetřovacích metod. b) Každoročně se odebere nejméně jeden vzorek na 100 tun roční produkce. c) Látky nebo rezidua, na jejichž přítomnost jsou vzorky vyšetřovány, a typ vzorků odebíraných na vyšetření se vybírají na základě informací o pravděpodobném používání příslušných látek. d) Vzorky se vyšetřují s rozvržením uvedeným pod písmeny e) a f). e) Skupina A – jedna třetina všech vzorků: Všechny vzorky se odebírají na úrovni hospodářství z ryb všech stádií chovu, včetně ryb připravených k uvedení do oběhu ke spotřebě. f) Skupina B – dvě třetiny všech vzorků: Odběr vzorků se provede - nejlépe v hospodářství z ryb připravených k uvedení do oběhu ke spotřebě, - v případě čerstvých ryb buď ve zpracovatelských zařízeních, anebo ve velkoobchodech pod podmínkou, že při pozitivním nálezu bude možno zpětně zjistit hospodářství původu. Vzorky odebírané v hospodářství se odebírají vždy nejméně z 10 % registrovaných míst chovu. 2. Ostatní produkty vodního hospodářství: Je-li důvod se domnívat, že v případě ostatních produktů vodního hospodářství byly použity chemikálie nebo veterinární přípravky, anebo existuje-li podezření na kontaminaci životního prostředí, musí být zahrnuty do plánu odběru vzorků vzorky odebrané z těchto druhů produktů úměrně k jejich produkci, a to jako doplňkové vzorky k produktům odebraným z rybného hospodářství. 1. Kravské mléko: a) Každý úřední vzorek musí být odebrán takovým způsobem, aby bylo možno zpětně zjistit hospodářství původu mléka. b) Vzorky mohou být odebírány na úrovni - hospodářství ze sběrného tanku, nebo - podniku pro ošetření mléka před vyprázdněním cisterny naplněné mlékem. c) Požadavek zjištění hospodářství původu nemusí být dodržen pro látky skupiny B 3 písm. a), b) a c). d) Vzorky se odebírají pouze ze syrového mléka. e) Velikost vzorku závisí na použitých analytických metodách. f) Ročně se odebírá jeden vzorek na 15 000 tun roční produkce mléka, nejméně však 300 vzorků, které se vyšetřují s rozvržením uvedeným pod písmeny g), h) a i). g) 70 % vzorků se vyšetří na přítomnost reziduí veterinárních léčivých přípravků. V tomto případě musí být každý vzorek testován na nejméně 4 různé látky z nejméně 3 skupin ze skupin A 6, B 1, B 2 písm. a) a B 2 písm. e). h) 15 % vzorků se vyšetří na přítomnost reziduí ze skupiny B 3. i) Zbytek vzorků (15 %) se rozvrhne podle potřeby sledovat další skupiny látek. 2. Mléko od ostatních druhů zvířat (ovcí, koz, koní): Počet vzorků pro tyto druhy zvířat stanoví plán sledování podle úrovně produkce a zjištěných problémů. Mléko od těchto druhů zvířat se zahrnuje do plánu odběru vzorků v podobě dodatečných vzorků ke vzorkům stanoveným pro kravské mléko. 1. Slepičí vejce: a) Každý úřední vzorek musí být odebrán takovým způsobem, aby bylo možno zpětně zjistit hospodářství původu vajec. b) Vzorky mohou být odebrány na úrovni - hospodářství, nebo - balírny (třídírny) vajec. c) Velikost vzorku je nejméně 12 vajec nebo více v závislosti na použitých analytických metodách. d) Ročně se odebírá jeden vzorek na 1 000 tun roční produkce konzumních vajec, nejméně však 200 vzorků. Nejméně 30 % vzorků se odebírá na úrovni balíren (třídíren) vajec. Vzorky se vyšetřují s rozvržením uvedeným pod písmeny e) a f). e) 70 % vzorků se vyšetří na přítomnost nejméně jedné látky z každé ze skupin A 6, B 1 a B 2 písm. b). f) 30 % vzorků se vyšetří podle rozvrhu, který musí zahrnovat některá vyšetření látek skupiny B 3 písm a). 2. Vejce od jiných druhů drůbeže: Počet vzorků pro tyto druhy drůbeže stanoví plán sledování podle úrovně produkce a zjištěných problémů. Vejce od těchto druhů drůbeže se zahrnují do plánu odběru vzorků v podobě dodatečných vzorků k vzorkům stanoveným pro slepičí vejce. Králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a zvěřina 1. Králičí maso: a) Vzorek představuje jedno nebo více zvířat od stejného chovatele v závislosti na podmínkách vyšetřovacích metod. b) Každý vzorek musí být odebrán takovým způsobem, aby bylo možno zpětně zjistit hospodářství původu králíků. c) Vzorky mohou být odebrány na úrovni - schválených jatek. d) Na úrovni hospodářství může být proveden také odběr několika dodatečných vzorků napájecí vody a krmiv za účelem kontroly nepovolených látek nebo přípravků. e) Ročně se odebírá 10 vzorků na 300 tun roční produkce (mrtvá hmotnost) pro prvních 3 000 tun produkce a jeden vzorek pro každých dalších 300 tun. Vzorky se vyšetřují s rozvržením uvedeným pod písmeny f) a g). f) Skupina A – 30 % celkového počtu vzorků: - 70 % se vyšetří na látky skupiny A 6, - 30 % se vyšetří na látky dalších podskupin skupiny A. g) Skupina B – 70 % celkového počtu vzorků: - 30 % se vyšetří na látky skupiny B 1, - 30 % se vyšetří na látky skupiny B 2, - 10 % se vyšetří na látky skupiny B 3. 2. Maso zvěře ve farmovém chovu: a) Velikost vzorku závisí na použité vyšetřovací metodě. b) Vzorky se odebírají na úrovni zpracovatelského podniku takovým způsobem, aby bylo možno zpětně zjistit farmu původu zvěře. c) Na úrovni farmy může být proveden také odběr několika dodatečných vzorků napájecí vody a krmiv za účelem kontroly nepovolených látek nebo přípravků. d) Ročně se odebírá nejméně 100 vzorků, které se vyšetřují podle rozvržení uvedeného pod písmeny e) a f). e) Skupina A – 20 % celkového počtu vzorků: Většina vzorků se vyšetří na přítomnost látek skupiny A 5 a skupiny A 6. f) Skupina B – 70 % celkového počtu vzorků: - 30 % se vyšetří na látky skupin B 2 písm. a) a B 2 písm. b), - 10 % se vyšetří na látky skupin B 2 písm. c) a B 2 písm. e), - 30 % se vyšetří na látky skupiny B 3. 3. Zvěřina: b) Vzorky se odebírají na úrovni podniku na zpracování zvěřiny nebo na místě ulovení. c) Odběr vzorků se provádí tak, aby bylo možno zpětně zjistit honitbu, v níž byla zvěř ulovena. d) Ročně se odebírá nejméně 100 vzorků. e) Tyto vzorky musí být odebrány pro analýzu reziduí chemických prvků, popřípadě jiných chemických látek určených plánem sledování. b) Vzorky se mohou odebírat na jakémkoli místě produkčního řetězce za podmínky, že je možno zpětně zjistit původního výrobce medu. c) Ročně se odebírá nejméně 10 vzorků na 300 tun roční produkce pro prvních 3 000 tun produkce a jeden vzorek pro každých dalších 300 tun. Vzorky se vyšetřují podle rozvržení uvedeného pod písmeny d), e) a f). d) 50 % celkového počtu vzorků – na látky skupin B 1 a B 2 písm. c). e) 40 % celkového počtu vzorků – na látky skupin B 3 písm. a), B 3 písm. b) a B 3 písm. c). f) Zbytek vzorků se rozvrhne podle potřeby sledovat další skupiny látek, mimo jiné i mykotoxiny. Směrnice Rady 96/22/ES ze dne 29. dubna 1996 o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat a o zrušení směrnic 81/602/EHS, 88/146/EHS a 88/299/EHS. Směrnice Rady 96/23/ES ze dne 29. dubna 1996 o kontrolních opatřeních u některých látek a jejich reziduí v živých zvířatech a živočišných produktech a o zrušení směrnic 85/358/EHS a 86/469/EHS a rozhodnutí 89/187/EHS a 91/664/EHS. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/74/ES ze dne 22. září 2003, kterou se mění směrnice Rady 96/22/ES o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/97/ES ze dne 19. listopadu 2008, kterou se mění směrnice Rady 96/22/ES o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat. Zákon č․ 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů. § 22 odst. 1 písm. a), § 50 odst. 5, § 51 odst. 3, § 52 odst. 1 písm. b), § 53 odst. 1 písm. f), § 54 a § 72 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona. § 75 odst. 2 zákona. Směrnice Rady 96/23/ES. Příloha č. 1 skupina IV vyhlášky č. 273!2000 Sb., kterou se stanoví nejvyšší přípustné zbytky veterinárních léčiv a biologicky aktivních látek používaných v živočišné výrobě v potravinách a potravinových swovinách, ve znění pozdějších předpisů. Souvislosti k 291/2003 Sb.: § 6 od 01.03.2012 15.06.2005 - 29.02.2012 05.09.2003 - 14.06.2005
http://slideplayer.cz/slide/2616071/
2016-10-21T17:02:42
[ " §27", " zákona č.258", " § 3", " § 27", " zákona č.258", " § 5", " zákona č.102" ]
KOSMETOVIGILANCE Národní referenční centrum pro kosmetiku MUDr.Dagmar Jírová,CSc. - ppt stáhnout KOSMETOVIGILANCE Národní referenční centrum pro kosmetiku MUDr.Dagmar Jírová,CSc. Prezentace na téma: "KOSMETOVIGILANCE Národní referenční centrum pro kosmetiku MUDr.Dagmar Jírová,CSc."— Transkript prezentace: KOSMETOVIGILANCE Národní referenční centrum pro kosmetiku MUDr.Dagmar Jírová,CSc. 2 Co je to kosmetovigilance ? Monitoring výskytu a hodnocení rizika nežádoucích účinků způsobených používáním kosmetických prostředků. Kosmetovigilance zahrnuje : Hlášení nežádoucích příhod. Zaznamenání příhod, posuzování, objasňování. Provádění doplňujících vyšetření, studií, hodnocení. Identifikaci výrobků/ingrediencí s rizikem pro zdraví. Opatření na úrovni výrobce / orgány dozoru/ legislativní 3 Co je cílem kosmetovigilance ? Získat informace o nežádoucích účincích ingrediencí používaných v kosmetice. Zajistit bezpečnost kosmetických prostředků po uvedení na trh. Naplnit odpovědnost výrobce za výrobek po uvedení na trh Shromáždit údaje pro poskytování informace veřejnosti Získat podklady pro opatření na úrovni výrobce / kontrolních orgánů / legislativní opatření. 4 Legislativní podklad pro kosmetovigilanci §27 odst. 2 zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví : Výrobce nebo dovozce je povinen uschovávat na adrese uvedené podle prováděcího právního předpisu na obalu výrobku a předložit pro kontrolní účely údaje stanovené…. § 3 písm.f) vyhlášky č.26/2001 Sb., o kosmetických prostředcích : f) údaje o nežádoucích účincích na fyzické osoby plynoucí z používání kosmetického prostředku Leták Colipa / ČSZV : Metodický návod pro zpracování hlášení nežádoucích příhod. 5 Legislativní podklad pro kosmetovigilanci § 27 odst. 3 písm.c) zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví : Výrobce nebo dovozce je povinen …. zajistit, aby na adrese uvedené na obalu kosmetického prostředku byly veřejnosti snadno dostupné údaje (charakter, frekvence) o c) nežádoucích účincích kosmetického prostředku na fyzické osoby plynoucích z používání kosmetického prostředku; snadný přístup veřejnosti k těmto údajům může být zajištěn jakýmikoli prostředky, včetně elektronických. Leták Colipa/ČSZV : Internetový adresář kontaktů na kosmetické firmy pro veřejnost 6 Legislativní podklad pro kosmetovigilanci § 5 zákona č.102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků : Výrobce nebo dovozce je povinen …. (5)....prověřovat bezpečnost svých výrobků (6)....pokud zjistí, že jeho výrobek je nebezpečný, upozornit spotřebitele, stáhnout z trhu / oběhu (7)....umožnit spotřebiteli vrácení výrobku, úhradu, zničení výrobku (8)....oznámit svůj nebezpečný výrobek orgánu dozoru, spolupracovat s orgánem dozoru (9)....poskytnout údaje - specifikaci výrobku 7 Nežádoucí účinek kosmetického prostředku Nežádoucí účinek = škodlivý účinek výrobku na zdraví člověka, který se objeví při normálním nebo rozumně předvídatelném způsobu použití výrobku. Závažný nežádoucí účinek ~ má závažné důsledky pro člověka vede k dočasné nebo trvalé neschopnosti, invaliditě, vyžaduje dlouhodobou léčbu nebo hospitalizaci, ohrožuje život, popříp. je smrtelný. Vždy nutno hlásit orgánům dozoru a přijmout opatření ! Těžký, středně těžký, mírný ~ stupeň intenzity účinku (těžké dráždění bez následků nemusí být závažným účinkem) 8 Kosmetovigilance postup výrobce nebo dovozce Zpracování hlášení. Příjem hlášení k tomu určenou osobou do předem připraveného systému Registrace - založení spisu : charakter účinku, datum, identita výrobku (název, kategorie, č.šarže), totožnost spotřebitele (jméno, adresa, věk, pohlaví) Získání relevantních informací : dotazník pro spotřebitele, lékařské vyšetření – spolupráce výrobce s lékařem (info,standardy) Vyhodnocení a klasifikace příčinné souvislosti : velmi pravděpodobná, pravděpodobná, sporná, nepravděpodobná, vyloučená Uzavření hlášení, archivace (SOP: osoba, číslo) 9 Kosmetovigilance postup výrobce nebo dovozce Následná opatření. Analýza údajů. Četnost a intenzita nežádoucích účinků u téhož výrobku : incidence (počet NÚ/čas.interval), míra incidence (počet NÚ/počet prodaných za čas.interval) trendy výskytu – predispozice skupin spotřebitelů Nápravná opatření. Úprava návodu k použití, varování, úprava složení …. Zprávy a výkaz údajů vně společnosti. Poskytování informací spotřebitelům na vyžádání Poskytování informací kontrolním orgánům při dozoru Poskytování informací do RAPEX 10 Příčinná souvislost nežádoucího účinku s použitím výrobku Posuzuje se individuálně u daného spotřebitele Každé hlášení se považuje až do ukončení průkazu za nežádoucí příhodu (navození nežádoucího účinku) Hodnocení příčinné souvislosti - 3 parametry - minimum 1.Příznaky - charakter 2.Časová posloupnost nástupu příznaků 3.Průkazné lékařské vyšetření nebo opakovaná expozice Minimum není k dispozici – neklasifikovatelný případ 11 Příčinná souvislost nežádoucího účinku - příznaky - Posuzuje se soulad povahy a místa výskytu příznaků s očekávaným způsobem použití výrobku. Vyloučit možnou koincidenci : léky + UV záření, potraviny s obsahem konzervantů, barviv, bylinné čaje, koření, rostlinné materiály, souběžné použití prostředků domácnosti, souběžné použití jiné kosmetiky. Pokud příznaky nenaznačují účinek výrobku, snižuje se úroveň příčinné souvislosti o jeden stupeň. velmi pravděpodobná  pravděpodobná pravděpodobná  sporná 12 Příčinná souvislost nežádoucího účinku - chronologie - Posuzuje se časová posloupnost výskytu příznaků se zahájením používání výrobku, ukončením používání a odeznění příznaků. Kompatibilní, z lékařského hlediska přesvědčivá, lze ji u daného typu prostředku očekávat. Nekompatibilní, z lékařského hlediska nepřesvědčivá, nelze ji u daného typu prostředku očekávat. Není nesporně kompatibilní, časová posloupnost je neočekávaná, nelze ji pro daný typ přípravku očekávat. 13 Příčinná souvislost nežádoucího účinku - lékařské vyšetření / opakovaná expozice - Řízenou expozici podezřelému výrobku (simulaci příhody) provádět pod dohledem lékaře (specializované pracoviště). Poskytnout lékaři na vyžádání : vzorky ingrediencí, ředidla relevantní receptuře výrobku Protokol testu : metodika, simulace podmínek expozice popsané spotřebitelem, popis a záznam příznaků. Relevantní lékařské vyšetření je pozitivní Relevantní lékařské vyšetření není průkazné nebo nebylo provedeno Relevantní lékařské vyšetření je negativní. 14 Informační list o příhodě Datum kontaktu / datum vyplnění Spotřebitel Jméno nebo iniciály, pohlaví, věk (zejména v případě dětí) Kontaktní údaje (adresa,telefon, e mail) Základní charakteristika nežádoucí příhody, anamnéza používání kosmetiky v minulosti (alergie, dřívější reakce) Osoba, která příhodu ohlašuje, pokud se nejedná o spotřebitele: Jméno, kontaktní údaje Kvalifikace (lékař,lékárník, zdravotní sestra, jiný odborník). Pokud lze informace sdílet: charakteristika spotřebitele Při uvádění údajů o spotřebiteli musí být dodržena pravidla respektování soukromí a ochrany osobních údajů. 16 Informační list o příhodě Podezřelý výrobek Přesný název, kategorie prostředku, číslo šarže, výrobce, distributor Podmínky použití Délka doby aplikace,při chybném použití popis sledu událostí Popis nežádoucí příhody Příznaky, chronologie (datum počátku příhody, doba do nástupu/odeznění příznaků), současné používání jiných výrobků, vyhodnocení kauzality spotřebitelem, anamnéza předchozích reakcí, alergie Závažnost příhody (léčba, hospitalizace…). Klinický průběh příhody, léčba, pokud proběhla. Diagnóza určená lékařem, je-li k dispozici. Výsledky lékařského vyšetření a/nebo opakované expozice. 17 Kosmetovigilance – informační systém Podmínkou je součinnost zúčastněných partnerů a vzájemná informovanost Spotřebitel Dermatolog (dermatoalergologické ambulance) Výrobce, dovozce, distributor Orgány dozoru (HS) Poradní sbor HH pro PBU Sdružení na obranu spotřebitelů Sdružení výrobců (ČSZV, PROKOS,COLIPA) Legislativní orgány (MZ ČR, Evropská komise, SC on Cosmetics, SCCP) Systémy informační, rychlého varování (RAPEX) Stáhnout ppt "KOSMETOVIGILANCE Národní referenční centrum pro kosmetiku MUDr.Dagmar Jírová,CSc." Podobné prezentace Kosmetické prostředky RAPEX MUDr. Dagmar Jírová, CSc. NRC pro kosmetiku Státní zdravotní ústav Praha. Veterinární farmakovigilance Veterinární a farmaceutická univerzita Brno. Právní odpovědnost lékárníka při výdeji OTC a DS. Novinky v lékárenské legislativě JUDr. Monika Bakešová JUDr. MUDr. Jan Skácel.
https://rejstriky.finance.cz/firma-spolecenstvi-vlastniku-pro-dum-382-383-384-385-skolni-liberec-25479148
2019-11-22T04:43:42
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec Liberec IČO 25479148 kontakty (22.11.2019) | Finance.cz Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec Liberec IČO: 25479148 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec, která sídlí v obci Liberec a bylo jí přiděleno IČO 25479148. Firma s názvem Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec se sídlem v obci Liberec byla založena v roce 2013. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 17 osob. Základní údaje o Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec IČO: 25479148 Krajský soud v Ústí nad Labem 12.12.2003 Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec Společenství vlastníků jednotek 12.12.2003 Den vzniku 1.4.2003 12.12.2003 - 8.1.2016 Aktuální kontaktní údaje Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec Kontakty na Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec IČO: 25479148 Školní 385/4 , Liberec 460 05 18.3.2016 Školní 385/4 , Liberec 460 05 12.12.2003 - 18.3.2016 Školní 385/4, Liberec 460 05 Obory činností Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec IČO: 25479148 správa domu 12.12.2003 Vedení firmy Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec IČO: 25479148 Navenek zastupuje společenství předseda výboru a v jeho nepřítomnosti jiný člen výboru. Písemná právní jednání za společenství podepisuje předseda výboru spolu s dalším členem výboru, v době nepřítomnosti předsedy výboru podepisují za společenství dva čle nové výboru. Kdo za společenství podepisuje, připojí k názvu společenství svůj podpis a údaj o své funkci. 8.1.2016 Způsob jednání: Za výbor jedná navenek předseda výboru nebo výborem písemně pověřený člen výboru. Je-li pro právní úkon zapotřebí písemná forma, je nezbytný podpis předsedy nebo místopředsedy a dalšího člena výboru. 12.12.2003 - 8.1.2016 Ing. Miroslav Jirásek 18.3.2016 Aloisina výšina 448/1, Liberec 460 05 Leopold Goll 18.3.2016 Školní 382/10, Liberec 460 05 Mgr. Štěpánka Vlasáková 29.7.2018 Školní 384/6, Liberec 460 05 Ing. Zdeněk Krechler 12.12.2003 - 17.8.2005 od 26.6.2003 do 17.5.2005 Ing. Miroslav Jirásek 12.12.2003 - 4.10.2006 od 26.6.2003 do 26.6.2006 Karel Machuta 12.12.2003 - 4.10.2006 Karol Švehla 12.12.2003 - 4.10.2006 Školní 383/8, Liberec 460 05 Ing. Roman Vacek 12.12.2003 - 4.10.2006 Ing. Jiří Havlík 24.4.2004 - 4.10.2006 Jaroslava Brožková 17.8.2005 - 4.10.2006 od 17.5.2005 do 12.7.2006 Šárka Landová 4.10.2006 - 14.8.2009 od 21.7.2006 Irena Kyceltová 4.10.2006 - 14.8.2009 Karol Švehla 4.10.2006 - 13.10.2009 od 12.7.2006 do 12.7.2009 od 21.7.2006 do 12.7.2009 Šárka Landová 22.9.2009 - 26.1.2012 Irena Kyceltová 22.9.2009 - 26.1.2012 Karol Švehla 13.10.2009 - 15.8.2013 od 7.8.2009 do 7.8.2012 Mgr. Štěpánka Bahníková 13.10.2009 - 15.8.2013 Ing. Jiří Havlík 13.10.2009 - 15.8.2013 Mgr. Štěpánka Bahníková 15.8.2013 - 8.1.2016 od 26.6.2013 do 2.1.2016 Aleš Přistoupil 15.8.2013 - 8.1.2016 Věra Pecková 15.8.2013 - 8.1.2016 Mirko Šída 15.8.2013 - 8.1.2016 Vnitřní 1411, Liberec 463 11 Marie Kuchynková 15.8.2013 - 8.1.2016 Zuzana Guschlová 26.8.2013 - 8.1.2016 Mgr. Štěpánka Bahníková 18.3.2016 - 6.5.2017 Mgr. Štěpánka Bahníková 6.5.2017 - 29.7.2018 Sbírka Listin Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec IČO: 25479148 S 2715/SL 31 rozhod. o statut. orgánu Zápis z jednání výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 28.1.2016 16.2.2016 21.3.2016 2 S 2715/SL 30 rozhod. o statut. orgánu Oznámení o výsledku voleb Krajský soud v Ústí nad Labem 10.2.2016 16.2.2016 21.3.2016 1 S 2715/SL 29 účetní závěrka [2014] Krajský soud v Ústí nad Labem 19.2.2015 17.3.2016 18.3.2016 2 S 2715/SL 28 rozhod. o statut. orgánu shromáždění Krajský soud v Ústí nad Labem 2.11.2015 17.12.2015 11.1.2016 1 S 2715/SL 27 zakladatelské dokumenty, notářský zápis [NZ 371/2015] Krajský soud v Ústí nad Labem 2.11.2015 17.12.2015 11.1.2016 23 S 2715/SL 26 rozhod. o statut. orgánu Zápis z jednání výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 26.6.2013 16.8.2013 19.8.2013 1 S 2715/SL 25 rozhod. o statut. orgánu Zápis ze shromáždění SV Krajský soud v Ústí nad Labem 26.6.2013 16.8.2013 19.8.2013 6 S 2715/SL 24 podpisové vzory čestné prohl.Mgr.Bahníková Krajský soud v Ústí nad Labem 4.9.2009 14.10.2009 19.10.2009 2 S 2715/SL 23 podpisové vzory čestné prohl.Ing.Havlík Krajský soud v Ústí nad Labem 8.9.2009 14.10.2009 19.10.2009 2 S 2715/SL 22 podpisové vzory čestné prohl.K.Švehla Krajský soud v Ústí nad Labem 8.9.2009 14.10.2009 19.10.2009 2 S 2715/SL 21 rozhod. o statut. orgánu Zápis ze schůze výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 7.8.2009 14.10.2009 19.10.2009 1 S 2715/SL 20 rozhod. o statut. orgánu Zápis ze shrom.SV Krajský soud v Ústí nad Labem 7.8.2009 14.10.2009 19.10.2009 1 S 2715/SL 19 podpisové vzory Š. Landová Krajský soud v Ústí nad Labem 16.8.2006 6.10.2006 15.11.2006 1 S 2715/SL 18 ostatní usnesení ze shromáždění Krajský soud v Ústí nad Labem 12.7.2006 6.10.2006 15.11.2006 2 S 2715/SL 17 ostatní zápis ze schůze výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 21.7.2006 6.10.2006 15.11.2006 1 S 2715/SL 16 stanovy společnosti Krajský soud v Ústí nad Labem 6.10.2006 15.11.2006 12 S 2715/SL 15 rozhod. o statut. orgánu zápis ze schůze shromáždění Krajský soud v Ústí nad Labem 17.5.2005 17.8.2005 6.9.2005 3 S 2715/SL 14 ostatní výpis z rejstříku trestů Krajský soud v Ústí nad Labem 30.5.2005 17.8.2005 6.9.2005 1 S 2715/SL 13 podpisové vzory prohlášení J. Brožková Krajský soud v Ústí nad Labem 13.6.2005 17.8.2005 6.9.2005 1 S 2715/SL 12 účetní závěrka k 31. 12. 2003 Krajský soud v Ústí nad Labem 15.3.2004 1.4.2004 3.6.2004 7 S 2715/SL 11 ostatní zápis z jednání výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 17.2.2004 27.4.2004 12.5.2004 4 S 2715/SL 10 podpisové vzory prohlášení Ing. J.Havlík Krajský soud v Ústí nad Labem 1.3.2004 27.4.2004 12.5.2004 2 S 2715/SL 9 ostatní zápis ze schůze výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 27.6.2003 5.1.2004 9.1.2004 1 S 2715/SL 8 podpisové vzory členů výboru Krajský soud v Ústí nad Labem 1.7.2003 5.1.2004 9.1.2004 3 S 2715/SL 7 ostatní prohlášení Ing. M.Jirásek Krajský soud v Ústí nad Labem 8.10.2003 5.1.2004 9.1.2004 1 S 2715/SL 6 ostatní prohlášení K. Machuta Krajský soud v Ústí nad Labem 8.10.2003 5.1.2004 9.1.2004 1 S 2715/SL 5 ostatní prohlášení Ing. Z. Krechler Krajský soud v Ústí nad Labem 8.10.2003 5.1.2004 9.1.2004 1 S 2715/SL 4 ostatní prohlášení K. Švehla Krajský soud v Ústí nad Labem 8.10.2003 5.1.2004 9.1.2004 1 S 2715/SL 3 ostatní prohlášení Ing. R. Vacek Krajský soud v Ústí nad Labem 8.10.2003 5.1.2003 9.1.2004 1 S 2715/SL 2 notářský zápis dodatek k opravě NZ 257/2003 Krajský soud v Ústí nad Labem 26.6.2003 5.1.2004 9.1.2004 1 S 2715/SL 1 notářský zápis NZ 257/2003, zak. dokumenty Krajský soud v Ústí nad Labem 26.6.2003 5.1.2004 9.1.2004 14 Hodnocení Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec Výpis dat pro firmu Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Společenství vlastníků pro dům 382, 383, 384, 385 Školní Liberec, 25479148 na obchodním rejstříku Společenství vlastníků Lavického 382, 383, 384, Třebíč - 07095198 - Třebíč , Lavického 382 Společenství Veronské náměstí 382, 383, 384 - 24718441 - Praha 10 - Horní Měcholupy , Veronské náměstí 383
http://kraken.slv.cz/21Cdo2529/2004
2018-09-24T22:19:43
[ " soud ", " § 53", " § 73", " soud ", " soud ", " § 53", " § 242", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 237", " § 12", " § 178", " § 127", " soud ", " § 53", " soud ", " § 178", " § 237", " § 237", " soud ", " § 242", " § 237", " § 237", " § 241", " § 241", " § 237", " § 238", " § 238", " § 241", " § 241", " § 241", " § 241", " § 237", " soud ", " § 53", " § 53", " § 53", " soud ", " soud ", " § 53", " § 241", " § 41", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 53", " § 241", " § 241", " soud ", " § 237", " § 241", " § 132", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 243", " § 218", " § 243", " § 224", " § 151" ]
21 Cdo 2529/2004 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně MUDr. J. P., zastoupené advokátem, proti žalované České republice Vězeňské službě České republiky se sídlem v Praze 4, Soudní č. 1672/1a, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 15 C 23/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2004, č.j. 28 Co 1/2004-49, takto : Dopisem ze dne 5.12.2002 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zákoníku práce. Zvlášť hrubého porušení pracovní kázně se měla dopustit tím, že 1) byla dne 2.12.2003 nalezena v lékařském pokoji (asi ve 13.00 hod.) při intimním styku s odsouzeným, 2) dle vlastního vyjádření k častým intimním stykům mezi ní a tímto odsouzeným docházelo již od července 2002, 3) dle vlastního vyjádření s tímto odsouzeným udržovala v době své dočasné nepřítomnosti pravidelnou korespondenci psaním SMS zpráv a telefonickým voláním, 4) jí bylo známo, že odsouzený vlastní mobilní telefon nebo k němu má přístup, 5) při osobní prohlídce byla u ní nalezena SIM karta k mobilnímu telefonu. Tímto svým jednáním měla porušit základní povinnosti zaměstnanců uvedené v ustanovení § 73 odst. 1 písm. a), b) a c) zákoníku práce, ustanovení odst. 11 pracovní smlouvy, Prohlášení o seznámení a povinnosti osob vykonávajících pracovní činnost pro Věznici V. ze dne 2.1.2002, Poučení pro zaměstnance Vězeňské služby ČR, nařízení generální ředitelky Vězeňské služby ČR a nařízení ředitele Věznice V. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru (které jí bylo doručeno dne 6.12.2002) je neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se zvlášť závažného porušení pracovní kázně nedopustila; popírá zejména, že by nastaly skutečnosti uvedené v dopise ze dne 5.12.2002 pod body 2), 3) a 4). Ve vztahu k jednání vytýkanému jí pod bodem 5) sice připustila, že u ní byla nalezena SIM karta k mobilnímu telefonu, jednalo se však o dlouhodobě zablokovanou kartu, tedy o nefunkční věc, která nemohla splnit účel, ke kterému byla vyrobena . I když nepopírá blízký vztah k P. V., který byl v kritické době ve výkonu trestu ve Věznici V., nikdy nezneužila svého postavení lékařky ve věznici a nikdy se nesnažila zasáhnout do organizace režimu odsouzeného tak, aby mohla být v jeho přítomnosti; ani dne 2.12.2002 nevyužila žádné legitimní záminky k tomu, aby se odsouzený dostal do její přítomnosti, a proto ani jednání vytýkané jím pod bodem 1) nepovažuje za porušení zvláštních povinností ani za své selhání. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10.10.2003, č.j. 15 C 23/2003-26, žalobu na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované provedené dopisem ze dne 5.12.2002 je neplatné, zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na nákladů řízení. Vycházeje z toho, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1.1.2002 jako lékařka s místem výkonu práce ve Věznici V., že posuzované okamžité zrušení pracovního poměru má všechny formální náležitosti požadované zákoníkem práce a že všechny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaná v listině ze dne 5.12.2002 označila, se skutečně staly , dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně porušila pracovní kázeň ve všech vytýkaných bodech a že její jednání lze hodnotit jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně takové intenzity, jakou má na mysli ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Při hodnocení míry intenzity porušení pracovní kázně přihlédl zejména k postavení žalobkyně, která vykonávala funkci lékařky ve vězeňské službě, že přicházela do styku s vězni, při kterém je nutno zachovávat striktní dodržování povinností z důvodu bezpečnosti zaměstnanců, ale i široké veřejnosti, a že se svým chováním ( intimním stýkáním s odsouzeným ) stávala vydíratelnou . Zdůraznil, že přísná opatření týkající se mobilních telefonů mají důležitý preventivní význam, neboť nezavedením pravidel by bylo vězňům umožněno nekontrolovaně komunikovat se svým okolím a nebylo by možno zamezit přípravě a realizaci některých druhů trestné činnosti, například vnášení drog do věznice, útěky vězňů apod. ; proto dovodil, že na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby v pracovním poměru s žalobkyní pokračovala. Námitku žalobkyně, že podle znaleckého posudku podaného v trestním řízení (které bylo proti ní vedeno) trpěla v době porušení pracovní kázně duševní poruchou a že nebyla schopna zhodnotit důsledky svého jednání, odmítl s odůvodněním, že jednání žalobkyně, které jí bylo vytýkáno v okamžitém zrušení pracovního poměru, nebylo právním úkonem, neboť nesměřovalo ke vzniku, změně či zániku právního vztahu , že bylo tzv. faktickým úkonem a že takové jednání je hmotněprávním předpokladem k učinění právního úkonu , avšak přezkoumání platnosti tohoto úkonu podle ustanovení § 242 odst. 1 zák práce nepodléhá . K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.2.2004, č.j. 28 Co 1/2004-49, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním závěrem, že posuzované okamžité zrušení pracovního poměru je platným právním úkonem; rovněž dovodil, že žalobkyně porušila pracovní kázeň ve všech vytýkaných bodech a že její jednání dosáhlo intenzity zvlášť hrubého porušení pracovní kázně, přičemž za úplná a správná považoval i hlediska, k nimž soud prvního stupně při hodnocení míry intenzity porušení pracovní kázně přihlédl. Souhlasil i se závěrem soudu prvního stupně, který učinil ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně v době porušení pracovní kázně a k tvrzené ztrátě schopnosti ovládnout své jednání. Nad rámec uvedeného závěru soudu prvního stupně poukázal na to, že, jestliže žalobkyně sama nezpochybňuje, že byla schopna vykonávat práci lékařky u žalované (lékařská zpráva ze dne 4.10.2001), což s sebou nese odpovědnost za řádný výkon této práce a za dodržování pracovněprávních předpisů, nemůže zároveň tvrdit, že nebyla odpovědna za skutky, pro které s ní byl okamžitě zrušen pracovní poměr; navíc tyto skutky nijak nezpochybnila. Požadavek žalobkyně, aby bylo přihlédnuto ke znaleckému posudku znalce MUDr. V. T. ze dne 7.6.2003, jehož obsahu se na podporu svého tvrzení, že trpí duševní chorobou, která výrazně ovlivňuje její chování, dovolává, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že znalec vyšetřoval žalobkyni v souvislosti s trestním stíháním pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a maření výkonu úředního rozhodnutí, tedy pro jiné skutky, než pro které s ní byl okamžitě zrušen pracovní poměr, a že znalecký posudek byl vypracován téměř rok poté, co se žalobkyně začala chovat způsobem, který vedl k okamžitému zrušení pracovního poměru; zdůraznil, že žalobkyně udržovala intimní známost s vězněm od července 2002 a že od té doby rovněž věděla, že tento vězeň má mobilní telefon, který mu opakovaně dobíjela. Odvolací soud nepřihlédl ani k dalším odvolacím námitkám žalobkyně, že jí byl přiznán plný invalidní důchod, že bylo zahájeno řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům a že trestní stíhání vůči ní bylo zastaveno a byla jí uložena ochranná léčba, neboť jde o skutečnosti, které nastaly až po 5.12.2002, tedy po dni, kdy s ní byl okamžitě zrušen pracovní poměr. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; podle jejího názoru má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z nesprávného právního názoru, že deliktní odpovědnost v pracovněprávním vztahu se bezvýjimečně kryje se způsobilostí občana mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti, i když existují závažné důkazy o vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností zaměstnance . Podle jejího názoru deliktní odpovědnost zaměstnance, který je stižen duševní poruchou, je neomezená, ale jen v případě, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, a proto je třeba judikovat, že deliktní způsobilost v pracovněprávních vztazích není totožná se způsobilostí k právním úkonům . S poukazem na ustanovení § 12 zák. práce upozorňuje na to, že způsobilost k právním úkonům může zaměstnanec pozbýt jen rozhodnutím soudu , zatímco deliktní způsobilost může zaměstnanec pozbýt v pracovněprávních vztazích i bez soudního rozhodnutí ad hoc , přičemž odkazuje na ustanovení § 178a odst. 1 zák. práce; připomíná, že posouzení schopnosti ovládnout jednání a schopnosti posoudit následky jednání je rozhodnutím o skutečnosti, k níž je třeba odborných znalostí ve smyslu ust. § 127 odst. 1 o.s.ř. . Odvolacímu soudu ve vztahu k projednávané věci žalobkyně konkrétně vytýká, že svůj rozsudek zdůvodnil nepodloženými spekulacemi navazujícími na její prohlášení, že podle svého soudu byla schopna vykonávat práci lékařky u žalované a k její práci nebyly ze strany žalované připomínky , že nehodnotil tato její subjektivní a laická vyjádření v souvislosti s objektivními důkazy a že zcela nehodnotil skutečnost, že její pochybení, pro která byla stíhána, jsou identická obsahově i časově s pochybeními, pro která s ní byl okamžitě rozvázán pracovní poměr . Stejně jako v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení poukazuje na znalecký posudek MUDr. V. T. a zdůrazňuje, že u ní konstatoval jednoznačně, že rozpoznávací a ovládací schopnosti v době domnělé trestné činnosti byly vymizelé vzhledem k trestné činnosti . Je přesvědčena, že odvolací soud, pokud měl zato, že skutky jsou rozdílné a nelze na ně závěry znaleckého posudku vztáhnout, nemohl udělat vysoce odborný závěr bez nového znaleckého posudku a že pokud otázku subjektivní stránky, vzdor jednoznačnému znaleckému posudku, odpověděl sám a opačně, pochybil, pokud neustanovil znalce jiné, neboť posouzení skutečností záviselo na rozhodnutích, k nimž je třeba odborných znalostí . Namítá dále, že nemohl být zajištěn spolehlivý podklad pro rozhodnutí, neboť nezavinila potřebnou formou zavinění porušení své pracovní povinnosti, že za jednání, které je jí vytýkáno, nemůže být odpovědná, když nemá způsobilost nést následky za protiprávní jednání (deliktní způsobilost), že nesprávně postupovala žalovaná, když přikročila k okamžitému zrušení pracovního poměru a že odvolací soud nesprávně posuzoval věc z hlediska objektivní odpovědnosti; správně neměla být věc po právní stránce posouzena podle ustanovení § 53 zákoníku práce. Protože podle názoru žalobkyně rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo jako bezdůvodné odmítnuto. Podle jejího názoru nemá rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam; jednak nelze dávat rovnítko mezi trestněprávní a pracovněprávní odpovědnost (znalecký posudek o tom, že žalobkyně nebyla schopna posoudit závažnost svého trestního jednání, byl učiněn na jinou činnost a v jiném časovém období, a proto jej nelze vztahovat na jednání žalobkyně vytýkané jí v okamžitém zrušení pracovního poměru), jednak bylo prokázáno, že v době zvlášť hrubého porušení pracovní kázně byla žalobkyně plně způsobilá nést následky svého jednání (jak sama tvrdila a jak vyplynulo z jí předložené lékařské zprávy, byla schopna plně odpovídat za své profesní úkony lékařky a její vedoucí potvrdil, že výkon její profese byl v normálu ). Aplikace ustanovení § 178a zák. práce, na které žalobkyně v dovolání rovněž poukazuje, není v tomto případě namístě, stejně jako navrhovaný specielní znalecký posudek na posouzení její pracovněprávní odpovědnosti . Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 236 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé (tj. o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 5.12.2002) potvrzen. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které odvolatel v dovolání označil. Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, boč. 2004). V posuzované věci řešil odvolací soud právní otázku výkladu ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce z hlediska toho, zda se žalobkyně dopustila porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy méně závažné porušení pracovní kázně , závažné porušení pracovní kázně a porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Tyto právní závěry jsou aplikovány i soudní praxí (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8 ročník 1996 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001) a vycházely z nich také soudy obou stupňů v projednávané věci. Žalobkyně však ve svém dovolání právní posouzení věci soudy [aplikaci ustanovení § 53 odst.1 písm.b) zák. práce na soudem zjištěný skutkový stav ani jeho výklad z hlediska otázky intenzity porušení pracovní kázně a způsobu posuzování míry této intenzity] nezpochybňuje. I když v dovolání uvedla, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z nesprávného právního názoru [že deliktní odpovědnost v pracovněprávním vztahu se bezvýjimečně kryje se způsobilostí občana mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti, i když existují závažné důkazy o vymizení ovládacích a rozpoznávacích schopností zaměstnance ], že tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř.], z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. § 41 odst.2 o.s.ř.) je zřejmé, že - mimo jiné - podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází. Podstatou jejích námitek je nesouhlas s výsledky dokazování a s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl; skutková zjištění soudů považuje dovolatelka za chybná a na základě vlastního hodnocení důkazů dovozuje, že odvolací soud zdůvodnil nepodloženými spekulacemi navazujícími na její prohlášení, že podle svého soudu byla schopna vykonávat práci lékařky u žalované a k její práci nebyly ze strany žalované připomínky , že nehodnotil tato její subjektivní a laická vyjádření v souvislosti s objektivními důkazy , že zcela nehodnotil skutečnost, že její pochybení, pro která byla stíhána, jsou identická obsahově i časově s pochybeními, pro která s ní byl okamžitě rozvázán pracovní poměr , a že nezavinila potřebnou formou zavinění porušení své pracovní povinnosti . Dovolatelka vychází z odlišných skutkových závěrů než odvolací soud a na nich pak buduje i své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci [že za jednání, které je jí vytýkáno, nemůže být odpovědná, neboť nemá způsobilost nést následky za protiprávní jednání (deliktní způsobilost) a že správně neměla být věc posouzena po právní stránce posouzena podle ustanovení § 53 zákoníku. práce ]. Tím, že dovolatelka na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; žalobkyně tedy těmito námitkami neuplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá jak výše uvedeno přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolatelka dále v souvislosti s tvrzením, že byla v době porušení pracovní kázně v natolik nepříznivém zdravotním stavu, že za jednání, které je jí vytýkáno, nemůže být odpovědná ( nemá způsobilost nést následky za protiprávní jednání - deliktní způsobilost ), odvolacímu soudu vytýká, že nemohl udělat vysoce odborný závěr bez nového znaleckého posudku a že pokud otázku subjektivní stránky, vzdor jednoznačnému znaleckému posudku, odpověděl sám a opačně, pochybil, pokud neustanovil znalce jiné, neboť posouzení skutečností záviselo na rozhodnutích, k nimž je třeba odborných znalostí . Z pohledu dovolacích důvodů má tedy dovolatelka za to, že řízení je v tomto směru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř.]. Ani případnou existencí dovolatelkou tvrzených vad - nehledě k tomu, že v řízení by nemělo význam provádět důkazy požadované účastníky, o nichž by bylo předem známo, že k nim nebude možné při hodnocení všech důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. přihlédnout, neboť jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné, a že v posuzovaném případě nebylo zjištěno (a ani to dovolatelka netvrdí), že by žalobkyně byla v době porušení pracovní kázně, pro které s ní byl okamžitě zrušen pracovní poměr, pravomocným rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo že by v této způsobilosti byla omezena - se dovolací soud nemohl zabývat, neboť tyto vady by samy o sobě nemohly přivodit závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. V posuzovaném případě odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - založil svůj závěr o neopodstatněnosti žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru na závěru, že žalobkyně se jednání uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 5.12.2002 dopustila a že intenzita tohoto porušení pracovní kázně byla zvlášť hrubá; uvedený závěr byl pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Spatřuje-li proto žalobkyně zásadní právní význam v tom, že se odvolací soud nezabýval otázkou, že deliktní způsobilost v pracovněprávních vztazích není totožná se způsobilostí k právním úkonům , že způsobilost k právním úkonům může zaměstnanec pozbýt jen rozhodnutím soudu (§ 12 zák. práce) a že deliktní způsobilost může zaměstnanec pozbýt v pracovněprávních vztazích i bez soudního rozhodnutí ad hoc (§ 178a odst. 1 zák. práce), dovolává se přípustnosti dovolání z důvodu, který nemá bezprostřední vztah k napadenému rozhodnutí, neboť jí předkládané otázky nemají na správnost závěrů odvolacího soudu vliv. Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky její dovolání - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v tomto dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
http://www.hradilova.com/http:/www.hradilova.com/co-musim-mit-jako-osvc-bez-zamestnancu-splneno-z-hlediska-bozp
2018-03-22T19:45:30
[ " § 13", " zákona č. 309", " § 101", " § 102", " § 104", " § 105", " zákona č. 262", " § 2", " § 11", " zákona č. 309", " § 349", " § 102", " § 104", " § 9" ]
OSVČ bez zaměstnanců | BOZP a PO Hradilová BOZP a PO Hradilová BOZP a PO – školení, dokumentace, audity. Koordinátor BOZP na staveništi. Bezpečnostní a požární technik. Příprava na kontrolu. ← VELKÉ TÉMA SOUČASNOSTI – „ŠVARCSYSTÉM“ Přestávky v práci vs. bezpečnostní přestávky → K tématu se vyjádřili inspektoři ze Státního úřadu inspekce práce, kteří odpověděli na dva vybrané dotazy. Dotaz č. 1 BOZP při malování pokojů: Chtěl bych začít podnikat jako malíř pokojů a při procházení předpisů teď řeším BOZP. Četl jsem články k tématu, kdy OSVČ podniká bez zaměstnanců a následně i zákon 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP, ve znění pozdějších přepisů, a paragrafy zákoníku práce. Pracoval bych sám a používal pouze vodoředitelné barvy. Žádné elektrické stroje. Skutečné riziko je tedy srovnatelné jako při pracích v domácnosti. Ale není mi jasné, co musím předložit v případě kontroly, aby kontrola zase spokojeně odešla. Dotaz č. 2 Vedení účetnictví: Chtěla bych vést účetnictví a daňovou evidenci jako podnikatelka, pracovala bych doma bez zaměstnanců. Účetnictví bych vedla v papírové formě nebo později, pokud by toho bylo více, na počítači. Jakou dokumentaci z BOZP musím vést, abych obstála při kontrole? Osoba samostatně výdělečně činná (dále jen OSVČ) je podle platné právní legislativy (§ 12 a § 13 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP) postavena na úroveň zaměstnavatele a současně zaměstnance. Je povinna zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při činnostech nebo poskytování služeb jak sobě, tak i jiným osobám, které může svou činností ohrozit. Z tohoto důvodu je povinna v plném rozsahu jako zaměstnavatel plnit povinnosti stanovené v § 101 odst. 1 a 2; § 102; § 104 a § 105 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP) a § 2 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb. Předpokladem naplnění těchto požadavků je znalost právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP. Co jsou právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP, stanoví § 349 ZP. Bude-li malíř pokojů například při své práci používat žebřík, je povinen dodržovat požadavky uvedené v kap. III. Používání žebříků Přílohy k nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, a současně tento žebřík, případně jiný výrobní a pracovní prostředek a zařízení (například ruční a přenosné mechanizované nářadí) musí používat v souladu s provozní dokumentací (včetně návodu výrobce pro montáž, manipulaci, opravy a údržbu). Zákoník práce v § 102 odst. 3 a 4 stanoví povinnost OSVČ soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika, přijímat a realizovat opatření k jejich odstranění. Není-li možné rizika odstranit, je povinna je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví své osoby, případně jiných osob, bylo minimalizováno. V tomto případě o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních je OSVČ povinna vést dokumentaci. S těmito riziky a přijatými opatřeními k jejich minimalizaci je OSVČ povinna seznámit všechny osoby, které budou těmito riziky ohroženy. Na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce je OSVČ povinna zpracovat vlastní seznam osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen OOPP) v souladu s § 104 ZP a NV č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích a čisticích a desinfekčních prostředků a v jejím zájmu je tyto OOPP také při práci používat. Například jedním z rizik při provádění malířských prací je zasažení zraku barvou, proto je ve vlastním zájmu malíře pokojů chránit si zrak vhodným OOPP. Zpracování a vedení dokumentace o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních si může OSVČ podle § 9 odst. 3 písm. a) z. č. 309/2006 Sb. provádět sama za předpokladu, že má k tomu potřebné znalosti. Další možností je obrátit se s touto problematikou na odborně způsobilou osobu v prevenci rizik. Pokud se týká problematiky zajišťování BOZP při vedení účetnictví, tak i účetní, v postavení OSVČ, musí zvážit rizika, zda při své práci nemůže ohrozit sebe nebo i jiné osoby, které se na jejím pracovišti mohou pohybovat. Z dokumentace, kterou je tato OSVČ povinna vést, připadá v úvahu, dle našeho názoru, průvodní dokumentace (návody výrobce pro montáž, manipulaci, opravy a údržbu) používaných výrobních, pracovních prostředků a zařízení (např. počítač, skener, kopírka, varná konvice apod.). Používaná zařízení je nutno provozovat v souladu s touto dokumentací. Rádi bychom rovněž upozornili, že Státní úřad inspekce práce není oprávněn k výkladu právních předpisů, protože toto může učinit pouze jejich tvůrce nebo soud. Převzato ze zdroje: www.bozpinfo.cz Poradenství v BOZP A PO Užitečné informace ke stažení Co je to švarcsystém? OSVČ bez zaměstnanců Úroveň bezpečnostních techniků © 2018 - BOZP a PO Hradilová
https://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=8980&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
2020-07-14T03:37:27
[ " § 34", " § 34", " § 283", " § 281", " § 363", " § 363", "\n§ 363", " § 34", " § 34", "\n§ 397", " § 338", " § 339", " § 1", " § 39" ]
Vládní nařízení ze dne 29.8.1940, jímž se mění a doplňují trestní řád a předpisy o složení trestních soudů 16.11.1940 | Sbírka: 396/1940 Sb. | Částka: 127/1940 Pasivní derogace: 39/1945 Sb.II, 30/1945 Sb.II, 306/1942 Sb., 284/1941 Sb. 396/1940 Sb. ze dne 29. srpna 1940, jímž se mění a doplňují trestní řád a předpisy o složení trestních soudů Trestní řád ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., se mění a doplňuje takto: 1. Za § 34 se vkládá § 34 a) tohoto znění: (1) Od stíhání činu veřejnou žalobou může býti upuštěno: 1. je-li obviněný pro týž čin vydán cizí vládě; 2. je-li obviněný pro jiný čin vydán cizí vládě a nemají-li trest zabezpečovací opatření, jež by jej při zdejším stíhání mohly postihnouti, významu vedle trestu nebo zabezpečovacího opatření, jež ho v cizině již právoplatně postihly nebo, jak lze očekávati, jej tam postihnou; 3. je-li obviněný vypovězen z území Velkoněmecké říše. (2) Zabezpečovacím opatřením se tu rozumí opatření omezující svobodu, vyjímajíc procesní vazbu. 2. § 283, odst. 1 zní takto: Odvolání možno vznésti toliko proti výroku o trestu, není-li tu důvodu zmatečnosti uvedeného v § 281, č. 11, a proti výroku o nárocích soukromoprávních. Proti výroku o trestu se mohou odvolati všichni ti, kdo jsou oprávněni vznésti zmateční stížnost. 3. Za § 363 se vkládá § 363 a) tohoto znění: § 363 a Bylo-li upuštěno od stíhání veřejnou žalobou z některého důvodu, uvedeného v § 34 a), odst. 1, a nepominula-li ještě trestnost činu promlčením, může býti trestní řízení proti obviněnému, vrátí-li se na území Protektorátu, na návrh veřejného žalobce bez podmínek a formálností obnovy zahájeno nebo v něm pokračováno. Bylo-li však od stíhání upuštěno z důvodu uvedeného v § 34 a), odst. 1, č. 2, může se tak státi jen za těchto dalších podmínek: 1. jestliže v případě, že od stíhání bylo upuštěno se zřetelem k trestu nebo zabezpečovacímu opatření, jež obviněného pro jiný čin v cizině již právoplatně postihly, z tohoto trestu nebo zabezpečovacího opatření sešlo; 2. jestliže v případě, že od stíhání bylo upuštěno se zřetelem k trestu nebo zabezpečovacímu opatření, jež obviněného pro jiný čin v cizině pravděpodobně postihnou, od právní moci rozhodnutí vydaného v cizině neuplynul ještě jeden rok. § 397 a (1) Vrchní státní zástupce může naříditi,a by od výkonu nebo od dalšího výkonu trestu na svobodě nebo zabezpečovacího opatření [§ 34 a), odst. 2] bylo upuštěno, je-li odsouzený pro jiný čin vydán cizí vládě nebo je-li vypovězen z území Velkoněmecké říše. (2) Vrátí-li se vydaný nebo vypovězený na území Protektorátu, může býti trest (zabezpečovací opatření) vykonán nebo v jeho výkonu pokračováno. (1) Působnost porot se do konce roku 1941 zastavuje. (2) Ve věcech, v nichž by se mělo konati hlavní přelíčení před soudem porotním, použije se stran hlavního přelíčení a opravných prostředků proti rozsudkům v něm vyneseným ustanovení hlavy XVIII trestního řádu a zákonných předpisů ustanovení této hlavy doplňujících, jakož i § 338, odst. 2 a 3 a § 339 trestního řádu. Jde-li však o čin, na který zákon stanoví trest smrti nebo doživotní trest na svobodě, nebo o čin, jehož se obviněný dopustil před dovršením 20. roku svého věku, platí tato další ustanovení: a) hlavní přelíčení se koná před čtyřmi soudci, z nichž jeden předsedá, b) nechce-li si obžalovaný vzíti sám obhájce, zřídí se mu pod zmatečností (§ 281, č. 3 trestního řádu) pro hlavní přelíčení obhájce z moci úřední. Do konce roku 1941 přísluší konati hlavní přelíčení pro přečiny a zločiny, uvedené v § 1 zákona ze dne 30. května 1924, č. 124 Sb., o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti, ve znění § 39 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb., o ochraně cti, třem soudcům bez účasti kmetů. Seznamy porotců a kmetů nebudou na rok 1941 sestavovány. (1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení čl. II a III jest užíti i ve věcech, v nichž hlavní přelíčení již započalo, avšak nebylo dosud skončeno, nebo v nichž se objeví potřeba hlavní přelíčení opakovati. Ustanovení čl. I, č. 2 užije se i na odvolání vznesená před účinností tohoto nařízení, pokud nejsou z jiného důvodu nepřípustná. (2) Toto nařízení provede ministr spravedlnosti.
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32014R0316
2019-09-18T05:33:05
[ " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 29", " čl. 101", " čl. 29", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 29", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 29", " čl. 1", " čl. 1", " čl. 3", " čl. 101", " čl. 81", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 101" ]
Nařízení Komise (EU) č. 316/2014 ze dne 21. března 2014 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie dohod o převodu technologií Text s významem pro EHP NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 316/2014 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie dohod o převodu technologií Nařízení č. 19/65/EHS zmocňuje Komisi formou nařízení použít čl. 101 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o převodu technologií a odpovídající jednání ve vzájemné shodě, kterých se účastní pouze dva podniky a na něž se vztahuje čl. 101 odst. 1 Smlouvy. Na základě nařízení č. 19/65/EHS přijala Komise zejména nařízení (ES) č. 772/2004 (2). Nařízení (ES) č. 772/2004 definuje kategorie dohod o převodu technologií, u nichž měla Komise za to, že zpravidla splňují podmínky stanovené v čl. 101 odst. 3 Smlouvy. Vzhledem k celkově pozitivním zkušenostem s používáním uvedeného nařízení, jehož použitelnost skončí dnem 30. dubna 2014, a k dalším zkušenostem získaným od jeho přijetí je vhodné přijmout nové nařízení o blokové výjimce. Toto nařízení by mělo splňovat dva požadavky: zajistit účinnou ochranu hospodářské soutěže a přiměřenou právní jistotu pro podniky. Plnění těchto cílů by mělo brát úvahu potřebu v nejvyšší možné míře zjednodušit správní dohled a právní rámec. Předmětem dohod o převodu technologií je udělení licence na technologická práva. Takovéto dohody zpravidla zvyšují hospodářskou výkonnost a podporují hospodářskou soutěž, protože mohou snížit zdvojení výzkumu a vývoje, posílit podněty pro provádění nového výzkumu a vývoje, podpořit inkrementální inovace, usnadnit rozšiřování technologií a mohou vyvolat hospodářskou soutěž na výrobkových trzích. Pravděpodobnost, že účinky zvyšující výkonnost a podporující hospodářskou soutěž převáží nad zápornými účinky na hospodářskou soutěž, které jsou způsobeny omezeními obsaženými v dohodách o převodu technologií, závisí na tržní síle dotyčných podniků a v důsledku toho na rozsahu, v jakém jsou tyto podniky vystaveny soutěži ze strany jiných podniků, které disponují náhradními technologiemi nebo vyrábějí náhradní výrobky. Toto nařízení by se mělo vztahovat pouze na dohody o převodu technologií mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence. Na uvedené dohody by se mělo vztahovat i tehdy, jestliže obsahují omezení pro více než jednu rovinu obchodu, například když je nabyvateli licence uložena povinnost vybudovat zvláštní distribuční systém a když je mu stanoveno, jaké závazky musí nebo může uložit prodejcům výrobků vyrobených v licenci. Tato omezení a tyto závazky by však měly být v souladu s pravidly hospodářské soutěže použitelnými na dodavatelské a distribuční dohody, která jsou stanovena v nařízení Komise (EU) č. 330/2010 (3). Dodavatelské a distribuční dohody mezi nabyvatelem licence a odběrateli jeho smluvních výrobků by však neměly být tímto nařízením vyňaty. Toto nařízení by se mělo vztahovat pouze na dohody, v nichž poskytovatel licence dovoluje nabyvateli licence a/nebo jednomu či několika jeho subdodavatelům využívat licencovaná technologická práva, případně po dalších výzkumných a vývojových činnostech nabyvatele licence a/nebo jeho subdodavatelů, k produkci zboží nebo služeb. Nemělo by se vztahovat na udělování licencí v souvislosti s dohodami o výzkumu a vývoji, na něž se vztahuje nařízení Komise (EU) č. 1217/2010 (4), nebo na udělování licencí v souvislosti se specializačními dohodami, na něž se vztahuje nařízení Komise (EU) č. 1218/2010 (5). Nemělo by se rovněž vztahovat na dohody, jejichž účel spočívá v pouhé reprodukci a distribuci výrobků chráněných autorskými právy k programovému vybavení, neboť předmětem takovýchto dohod není udělení licence na technologii k výrobním účelům; tyto dohody jsou spíše podobné distribučním dohodám. Nařízení by se nemělo vztahovat ani na dohody o zřizování technologických „poolů“, to znamená dohody, jejichž cílem je seskupení technologií s cílem udělit na ně licence třetím stranám, ani na dohody, kterými jsou těmto třetím stranám poskytovány licence na technologie seskupené do „poolu“. Pro použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy formou nařízení není nutno vymezit ty dohody o převodu technologií, na něž by se mohl vztahovat čl. 101 odst. 1 Smlouvy. V rámci individuálního posuzování dohod podle čl. 101 odst. 1 je třeba vzít v úvahu několik faktorů, zejména strukturu a dynamiku relevantních trhů technologií a výrobků. Je třeba omezit výhody blokové výjimky stanovené tímto nařízením na ty dohody, u nichž se lze s dostatečnou jistotou domnívat, že splňují podmínky uvedené v čl. 101 odst. 3 Smlouvy. Za účelem využití výhod převodu technologií a splnění s ním spojených cílů by se toto nařízení mělo vztahovat nejen na převod technologií jako takový, ale i na jiná ustanovení obsažená v dohodách o převodu technologií, nakolik jsou tato ustanovení přímo spojena s výrobou či prodejem smluvních výrobků. V případě dohod o převodu technologií mezi soutěžiteli lze předpokládat, že dohody, které neobsahují určitá omezení se závažnými zápornými účinky na hospodářskou soutěž, obecně povedou ke zlepšení výroby nebo distribuce a vyhradí spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z nich vyplývajících, pokud společný podíl stran na relevantních trzích nepřekročí 20 %. V případě dohod o převodu technologií mezi stranami nenacházejícími se v soutěžním vztahu lze předpokládat, že dohody, které neobsahují určitá omezení se závažnými zápornými účinky na hospodářskou soutěž, obecně povedou ke zlepšení výroby nebo distribuce a vyhradí spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z nich vyplývajících, pokud jednotlivý podíl každé ze stran na relevantních trzích nepřekročí 30 %. Je-li použitelný práh podílu na trhu překročen na jednom nebo na více výrobkových trzích či trzích technologií, bloková výjimka by se na dohodu neměla použít, pokud jde o dotyčné relevantní trhy. Nelze mít bez dalšího za to, že nad těmito prahy podílu na trhu spadají dohody o převodu technologií pod čl. 101 odst. 1 Smlouvy. Na dohody o udělení výhradní licence mezi podniky, které se nenacházejí v soutěžním vztahu, se například čl. 101 odst. 1 Smlouvy často nevztahuje. Ani při překročení těchto prahů podílu na trhu nelze mít bez dalšího za to, že dohody o převodu technologií, na něž se vztahuje čl. 101 odst. 1 Smlouvy, nesplňují podmínky pro uplatnění výjimky. Nelze ovšem ani předpokládat, že obvykle přinesou objektivní výhody takové povahy a rozsahu, aby vyvážily nevýhody, které způsobily pro hospodářskou soutěž. Toto nařízení by nemělo sloužit k uplatnění výjimky na dohody o převodu technologií, které obsahují omezení, jež nejsou nezbytná pro zlepšení výroby nebo distribuce. Zejména dohody o převodu technologií, které obsahují určitá omezení se závažnými zápornými účinky na hospodářskou soutěž, jako je stanovení cen vůči třetím stranám, by měly být bez ohledu na podíl dotyčných podniků na trhu vyloučeny z možnosti využití blokové výjimky podle tohoto nařízení. U těchto tak zvaných tvrdých omezení by měla být celá dohoda vyloučena z možnosti využití blokové výjimky. Za účelem zachování inovačních pobídek a zajištění vhodného uplatnění práv duševního vlastnictví by měla být z možnosti uplatnění blokové výjimky vyloučena určitá omezení. Zejména by měly být vyloučeny určité závazky udělit zpětně licenci poskytovateli licence a doložky o nenapadnutí práv. Jestliže je takové omezení obsaženo v licenční dohodě, mělo by být z možnosti uplatnění blokové výjimky vyloučeno pouze dané omezení. Prostřednictvím prahů podílů na trhu, vyloučení dohod o převodu technologií, které obsahují omezení se závažnými zápornými účinky na hospodářskou soutěž, z možnosti uplatnění blokové výjimky a prostřednictvím omezení vyloučených podle tohoto nařízení by mělo být obecně zajištěno, že dohody, na které se bloková výjimka použije, neumožní zúčastněným podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků. Podle čl. 29 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (6) může Komise odejmout výhodu plynoucí z tohoto nařízení, pokud v konkrétním případě zjistí, že dohoda, na kterou se vztahuje výjimka podle tohoto nařízení, má přesto takové dopady, které nejsou slučitelné s čl. 101 odst. 3 Smlouvy. To může nastat zejména v případě, že jsou oslabeny inovační pobídky nebo že je bráněno přístupu na trh. Podle čl. 29 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 může orgán pro hospodářskou soutěž členského státu odejmout výhodu plynoucí z tohoto nařízení na celém území členského státu nebo na jeho části, pokud dohoda, na kterou se vztahuje výjimka podle tohoto nařízení, má přesto v konkrétním případě na celém území členského státu nebo na jeho části dopady, které nejsou slučitelné s čl. 101 odst. 3 Smlouvy, a pokud má toto území nebo jeho část všechny vlastnosti odděleného zeměpisného trhu. Za účelem zesílení dohledu nad paralelními sítěmi dohod o převodu technologií, které mají podobné omezující účinky a které se týkají více než 50 % daného trhu, může Komise formou nařízení prohlásit, že se toto nařízení nepoužije na dohody o převodu technologií obsahující zvláštní omezení vztahující se k dotyčnému trhu, a tak obnovit plnou použitelnost článku 101 Smlouvy na tyto dohody, „dohodou“ se rozumí dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě; „technologickými právy“ se rozumí know-how, jakož i následující práva nebo kombinace těchto práv, včetně přihlášek či žádostí o zápis těchto práv: užitné vzory, práva k průmyslovým vzorům, topografie polovodičových výrobků, doplňková ochranná osvědčení pro léčiva nebo jiné výrobky, pro které lze takováto osvědčení získat, osvědčení šlechtitelů rostlin, a autorská práva k programovému vybavení; „dohodou o převodu technologií“ se rozumí: dohoda o udělení licence na technologická práva uzavřená mezi dvěma podniky za účelem výroby smluvních výrobků nabyvatelem licence a/nebo jeho subdodavatelem (subdodavateli), postoupení technologických práv mezi dvěma podniky za účelem výroby smluvních výrobků, pokud část rizika spojeného s využíváním technologie zůstane na postupiteli; „vzájemnou dohodou“ se rozumí dohoda o převodu technologií, při níž si dva podniky v téže smlouvě či v samostatných smlouvách vzájemně udělí licenci na technologická práva, přičemž se tyto licence týkají konkurenčních technologií nebo je lze použít k výrobě konkurenčních výrobků; „nevzájemnou dohodou“ se rozumí dohoda o převodu technologií, kterou jeden podnik uděluje licenci na technologická práva druhému podniku nebo kterou si takovou licenci vzájemně udělí dva podniky, přičemž se tyto licence netýkají konkurenčních technologií ani je nelze použít k výrobě konkurenčních výrobků; „výrobkem“ rozumí zboží nebo služba, včetně zboží nebo služby ve formě polotovaru nebo v konečné podobě; „smluvním výrobkem“ se rozumí výrobek vyrobený přímo či nepřímo na základě licencovaných technologických práv; „práva duševního vlastnictví“ zahrnují práva k průmyslovému vlastnictví, zejména patenty a ochranné známky, autorská práva a práva s ním související; pojmem „know-how“ se rozumí soubor praktických znalostí, které jsou získány zkušenostmi a pokusy: které jsou tajné, to znamená, že nejsou všeobecně známé a nejsou snadno přístupné, které jsou podstatné, to znamená, že jsou důležité a užitečné pro výrobu smluvních výrobků, a které jsou identifikované, to znamená, že jsou dostatečně úplným způsobem popsané, takže lze prověřit, zda splňují kritéria tajnosti a podstatnosti; „relevantním výrobkovým trhem“ se rozumí trh pro smluvní výrobky a jejich náhrady, to znamená všechny výrobky, které kupující na základě jejich vlastností, cen a účelu použití považuje za zaměnitelné nebo nahraditelné; „relevantním trhem technologií“ se rozumí trh s licencovanými technologickými právy a jejich náhradami, to znamená se všemi takovými technologickými právy, která nabyvatel licence na základě jejich povahy, licenčních poplatků, které z nich plynou, a účelu použití považuje za zaměnitelná nebo nahraditelná; „relevantním zeměpisným trhem“ se rozumí oblast, v níž se dotyčné podniky účastní nabídky výrobků a poptávky po nich nebo udělování či nabývání licencí na technologická práva, v níž jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně stejnorodé a která může být odlišena od sousedních zeměpisných oblastí, protože podmínky hospodářské soutěže jsou v těchto oblastech zřetelně odlišné; „relevantním trhem“ se rozumí kombinace relevantního výrobkového trhu či relevantního trhu technologií s relevantním zeměpisným trhem; „soutěžícími podniky“ se rozumí podniky, které spolu soutěží na relevantním trhu, přičemž: soutěžící podniky na relevantním trhu, na kterém se udělují licence na technologická práva, jsou takové podniky, které udělují licence na konkurenční technologická práva (skuteční soutěžitelé na relevantním trhu), soutěžící podniky na relevantním trhu, na kterém se prodávají smluvní výrobky, jsou takové podniky, které by bez dohody o převodu technologií působily na relevantních trzích, na nichž jsou prodávány smluvní výrobky (skuteční soutěžitelé na relevantním trhu), nebo které by bez dohody o převodu technologií za opodstatněných předpokladů a nikoli jen čistě teoreticky při nepatrném trvalém zvýšení relativních cen pravděpodobně v krátkém čase provedly dodatečné investice nebo nesly jiné transformační náklady nutné k tomu, aby vstoupily na relevantní trhy (potenciální soutěžitelé na relevantním trhu); „systémem selektivní distribuce“ se rozumí systém distribuce, v němž se poskytovatel licence zaváže udělovat licence na výrobu smluvních výrobků přímo nebo nepřímo pouze nabyvatelům licence, kteří budou vybráni na základě stanovených kritérií, a v němž se tito nabyvatelé licence zaváží, že na území, které si poskytovatel licence pro používání tohoto systému vyhradil, nebudou smluvní výrobky prodávat neschváleným distributorům; „výhradní licencí“ se rozumí licence, podle níž poskytovatel licence sám nesmí vyrábět na základě licencovaných technologických práv a nesmí udělovat licence na tato práva třetím stranám, a to obecně nebo k určitému užití nebo na určitém území; „výhradním územím“ se rozumí území, v němž smí smluvní výrobky vyrábět pouze jeden podnik, ale v němž je přesto možné povolit jinému nabyvateli licence výrobu smluvních výrobků na tomto území pouze pro určitého zákazníka, jestliže druhá licence byla udělena, aby se pro tohoto zákazníka vytvořil alternativní zdroj dodávek; „výhradní skupinou zákazníků“ se rozumí skupina zákazníků, které smí aktivně prodávat smluvní výrobky vyráběné licencovanou technologií pouze jedna strana dohody o převodu technologií. 2. Pro účely tohoto nařízení zahrnují pojmy „podnik“, „poskytovatel licence“ a „nabyvatel licence“ i propojené podniky. „Propojenými podniky“ se rozumějí: podniky, ve kterých jedna smluvní strana dohody o převodu technologií přímo nebo nepřímo: podniky, které mohou přímo nebo nepřímo v podniku, jenž je smluvní stranou dohody o převodu technologií, vykonávat práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a); podniky, v nichž jedna smluvní strana dohody o převodu technologií spolu s jedním nebo více podniky uvedenými v písmenu a), b) nebo c), nebo v nichž dva nebo více posledně zmíněných podniků mají společně práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a); podniky, v nichž jsou práva nebo pravomoci uvedené v písmenu a) vykonávány společně: smluvními stranami dohody o převodu technologií nebo příslušnými s nimi propojenými podniky uvedenými v písmenech a) až d), nebo jednou nebo více smluvními stranami dohody o převodu technologií nebo jedním nebo více s nimi propojenými podniky uvedenými v písmenech a) až d) a jedním nebo více třetími stranami. 1. Podle čl. 101 odst. 3 Smlouvy a s výhradou ustanovení tohoto nařízení se čl. 101 odst. 1 Smlouvy na dohody o převodu technologií nevztahuje. 2. Výjimka uvedená v odstavci 1 se uplatní v rozsahu, v němž dohody o převodu technologií obsahují omezení hospodářské soutěže, na něž se vztahuje čl. 101 odst. 1 Smlouvy. Výjimka se uplatní, dokud licencovaná technologická práva nevyprší, nezaniknou nebo nejsou prohlášena za neplatná anebo – v případě know-how – dokud know-how zůstává tajné. Pokud se však know-how stane obecně známým v důsledku počínání nabyvatele licence, použije se výjimka po dobu trvání dohody. 3. Výjimka uvedená v odstavci 1 se uplatní rovněž na ustanovení v dohodách o převodu technologií, která se týkají nákupu výrobků nabyvatelem licence nebo která se týkají udělení licence na jiná práva duševního vlastnictví či know-how nebo postoupení těchto práv či know-how nabyvateli licence, nakolik se tato ustanovení přímo týkají výroby nebo prodeje smluvních výrobků. 1. Jestliže smluvní strany dohody jsou soutěžícími podniky, uplatní se výjimka stanovená v článku 2 za předpokladu, že společný podíl stran na relevantním trhu (relevantních trzích) nepřekročí 20 %. 2. Jestliže smluvní strany dohody nejsou soutěžícími podniky, uplatní se výjimka stanovená v článku 2 za předpokladu, že podíl žádné ze stran na relevantním trhu (relevantních trzích) nepřekročí 30 %. 1. Jestliže smluvní strany dohody jsou soutěžícími podniky, výjimka stanovená v článku 2 se neuplatní na dohody, jejichž cílem je přímo či nepřímo, samostatně nebo ve spojení s jinými okolnostmi pod kontrolou smluvních stran kterékoli z následujících omezení: omezení možnosti jedné strany, aby si sama určovala cenu, za kterou prodává své výrobky třetím stranám; omezení výroby s výjimkou omezení výroby smluvních výrobků, která jsou nabyvateli licence uložena v nevzájemné dohodě nebo jsou uložena pouze jednomu z nabyvatelů licence ve vzájemné dohodě; rozdělení trhů nebo zákazníků s výjimkou: závazku, který byl uložen poskytovateli licence a/nebo nabyvateli licence v nevzájemné dohodě, nevyrábět na základě licencovaných technologických práv v rámci výhradního území vyhrazeného druhé straně a/nebo neprodávat aktivně a/nebo pasivně na výhradním území nebo výhradní skupině zákazníků, jež byly vyhrazeny druhé straně, omezení, uloženého v nevzájemné dohodě nabyvateli licence, aktivního prodeje na výhradním území nebo výhradní skupině zákazníků, jež byly poskytovatelem licence přiděleny jinému nabyvateli licence, pokud se u posledně uvedeného nejedná o podnik, který v okamžiku uzavření licenční dohody nebyl soutěžícím podnikem vůči poskytovateli licence, závazku, který byl uložen nabyvateli licence, vyrábět smluvní výrobky pouze pro vlastní potřebu, pokud nabyvatel licence není omezen v aktivním nebo pasivním prodeji smluvních výrobků jako náhradních dílů pro své vlastní výrobky, závazku, který byl uložen nabyvateli licence v nevzájemné dohodě, vyrábět smluvní výrobky pouze pro určitého zákazníka, jestliže byla licence udělena za účelem vytvoření alternativního zdroje dodávek tomuto zákazníkovi; omezení možnosti nabyvatele licence využívat svá vlastní technologická práva, nebo omezení možnosti kterékoli ze smluvních stran provádět výzkum a vývoj, ledaže je posledně uvedené omezení nezbytné k tomu, aby se zabránilo prozrazení licencovaného know-how třetí straně. 2. Jestliže smluvní strany dohody nejsou soutěžícími podniky, výjimka stanovená v článku 2 se neuplatní na dohody, jejichž cílem je přímo či nepřímo, samostatně nebo ve spojení s jinými okolnostmi pod kontrolou smluvních stran kterékoli z následujících omezení: omezení možnosti jedné strany, aby si sama stanovovala cenu, za kterou prodává výrobky třetím stranám, aniž je dotčena možnost stanovovat maximální prodejní cenu nebo doporučovat prodejní cenu, pokud se tyto nerovnají v důsledku vyvíjení tlaku nebo vytváření pobídek jednou ze smluvních stran pevným nebo minimálním prodejním cenám; omezení území, na kterém smí nabyvatel licence pasivně prodávat smluvní výrobky, nebo okruh zákazníků, kterým smí nabyvatel licence tyto výrobky pasivně prodávat, s výjimkou: omezení pasivního prodeje na výhradním území nebo výhradní skupině zákazníků, které jsou vyhrazeny poskytovateli licence, závazku vyrábět smluvní výrobky pouze pro vlastní potřebu, pokud nabyvatel licence není omezen v aktivním nebo pasivním prodeji smluvních výrobků jako náhradních dílů pro své vlastní výrobky, závazku vyrábět smluvní výrobky pouze pro určitého zákazníka, jestliže byla licence udělena za účelem vytvoření alternativního zdroje dodávek tomuto zákazníkovi, omezení prodeje konečným uživatelům nabyvatelem licence, který působí na velkoobchodní úrovni, omezení aktivního nebo pasivního prodeje konečným uživatelům nabyvatelem licence, který je členem systému selektivní distribuce a působí na maloobchodní úrovni, aniž je dotčena možnost zakázat členovi systému vykonávat činnost z neschválených poboček. 3. Jestliže smluvní strany nejsou v okamžiku uzavření dohody soutěžící podniky, ale stanou se jimi později, použije se po celou dobu trvání dohody odstavec 2 místo odstavce 1, jestliže dohoda nebude později zásadně pozměněna. Takovou změnou je i uzavření nové dohody o převodu technologií mezi smluvními stranami týkající se konkurenčních technologických práv. 1. Výjimka stanovená v článku 2 se neuplatní na žádný z následujících závazků obsažených v dohodách o převodu technologií: veškeré přímé nebo nepřímé závazky nabyvatele licence udělit poskytovateli licence či třetí straně určené poskytovatelem licence výhradní licenci na zlepšení licencované technologie, která přinesl nabyvatel licence, nebo na nová použití této technologie, která zavedl nabyvatel licence, nebo na poskytovatele licence či třetí straně určené poskytovatelem licence úplně nebo částečně převést práva k uvedeným zlepšením nebo novým použitím licencované technologie; veškeré přímé nebo nepřímé závazky smluvní strany nenapadnout platnost práv duševního vlastnictví, kterými disponuje druhá strana v rámci Unie, aniž je dotčena možnost v případě výhradní licence stanovit ukončení dohody o převodu technologií pro případ, že nabyvatel licence napadne platnost kteréhokoli licencovaného technologického práva. 2. Jestliže smluvní strany nejsou soutěžícími podniky, neuplatní se výjimka stanovená v článku 2 na přímé nebo nepřímé závazky, které omezují možnost nabyvatele licence využívat jeho vlastní technologická práva nebo možnost kterékoli ze smluvních stran provádět výzkum a vývoj, ledaže je posledně uvedené omezení nezbytné k tomu, aby se zabránilo prozrazení licencovaného know-how třetí straně. 1. Komise může odejmout výhodu plynoucí z tohoto nařízení podle čl. 29 odst. 1 nařízení (ES) č. 1/2003, pokud v konkrétním případě zjistí, že dohoda o převodu technologií, na kterou se vztahuje výjimka stanovená v článku 2 tohoto nařízení, má přesto takové dopady, které jsou neslučitelné s čl. 101 odst. 3 Smlouvy, a zejména pokud: je omezen přístup technologií patřících třetím stranám na trh, například v důsledku kumulativního účinku paralelních sítí omezujících dohod stejného druhu, které nabyvatelům licence zakazují používání technologií třetích stran; je omezen přístup potenciálních nabyvatelů licence na trh, například v důsledku kumulativního účinku paralelních sítí podobných omezujících dohod, které poskytovatelům licence zakazují udělování licencí jiným nabyvatelům licence, nebo protože jediný vlastník technologie udělující licenci na příslušná technologická práva uzavře výhradní licenci s nabyvatelem licence, který již působí na výrobkovém trhu na základě vzájemně nahraditelných technologických práv. 2. Jestliže má v konkrétním případě dohoda o převodu technologií, na kterou se vztahuje výjimka stanovená v článku 2 tohoto nařízení, na území členského státu nebo na jeho části, která vykazuje všechny znaky odděleného zeměpisného trhu, účinky, které jsou neslučitelné s čl. 101 odst. 3 Smlouvy, může orgán pro hospodářskou soutěž tohoto členského státu za stejných podmínek jako v odstavci 1 tohoto článku odejmout pro dotčené území podle čl. 29 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 výhodu plynoucí z tohoto nařízení. 1. Podle článku 1a nařízení č. 19/65/EHS může Komise formou nařízení prohlásit, že v případech, kdy je více než 50 % relevantního trhu pokryto paralelními sítěmi dohod o převodu technologií stejného druhu, se toto nařízení nepoužije na dohody o převodu technologií, které obsahují zvláštní omezení hospodářské soutěže na tomto trhu. Na používání jednotlivých prahů podílu na trhu stanovených v článku 3 se použijí tato pravidla: podíl na trhu se vypočítá na základě hodnoty prodejů na trhu; jestliže nejsou údaje o prodejích na trhu k dispozici, pak lze stanovit podíl na trhu dotyčného podniku na základě odhadů založených na jiných důvěryhodných informacích o trhu, včetně objemů prodeje na trhu; podíl na trhu se vypočítá na základě údajů týkajících se předchozího kalendářního roku; podíl na trhu podniků uvedených v čl. 1 odst. 2 druhém pododstavci písm. e) se rovnoměrně rozdělí na každý podnik, který má práva nebo pravomoci uvedené v čl. 1 odst. 2 druhém pododstavci písm. a); podíl poskytovatele licence na relevantním trhu s licencovanými technologickými právy se vypočítá na základě výskytu licencovaných technologických práv na relevantním (výrobkovém a zeměpisném) trhu (trzích), na kterém (kterých) se smluvní výrobky prodávají, tedy na základě údajů o prodeji smluvních výrobků vyrobených společně poskytovatelem a nabyvateli licence; jestliže podíl na trhu podle čl. 3 odst. 1 nebo 2 na počátku nepřesahuje 20 %, případně 30 %, ale následně vzroste nad tyto hranice, platí výjimka stanovená v článku 2 po období dvou po sobě následujících kalendářních let od roku, kdy byl práh 20 %, případně 30 % překročen poprvé. Vztah k ostatním nařízením o blokových výjimkách Toto nařízení se nevztahuje na licenční ujednání v dohodách o výzkumu a vývoji, které spadají do působnosti nařízení (EU) č. 1217/2010, nebo ve specializačních dohodách, které spadají do působnosti nařízení (EU) č. 1218/2010. Zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 Smlouvy se nepoužije v období od 1. května 2014 do 30. dubna 2015 na dohody, jež byly dne 30. dubna 2014 již v platnosti a jež nesplňují podmínky pro uplatnění výjimky podle tohoto nařízení, avšak které dne 30. dubna 2014 splňovaly podmínky pro uplatnění výjimky podle nařízení (ES) č. 772/2004. Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. května 2014. Jeho použitelnost končí dnem 30. dubna 2026. (1) Úř. věst. 36, 6.3.1965, s. 533/65. (2) Nařízení Komise (ES) č. 772/2004 ze dne 7. dubna 2004 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod o převodu technologií (Úř. věst. L 123, 27.4.2004, s. 11). (3) Nařízení Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20. dubna 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (Úř. věst. L 102, 23.4.2010, s. 1). (4) Nařízení Komise (EU) č. 1217/2010 ze dne 14. prosince 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na některé kategorie dohod o výzkumu a vývoji (Úř. věst. L 335, 18.12.2010, s. 36). (5) Nařízení Komise (EU) č. 1218/2010 ze dne 14. prosince 2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na některé kategorie specializačních dohod (Úř. věst. L 335, 18.12.2010, s. 43). (6) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1).
https://sbirka.nssoud.cz/cz/rizeni-pred-soudem-nahrada-nakladu-rizeni-procesne-nezastoupenemu-navrhovateli-zalobci.p3400.html
2020-08-12T07:31:53
[ " § 57", " zákona č. 237", " § 151", " zákona č. 139", "\nSoud ", " § 151", " soud ", " soud ", " § 60", " § 120", " soud ", " § 13", " soud ", " § 151", " § 137", " soud ", " soud ", " § 64", " § 57", " § 61", " soud ", " soud ", " § 137", " soud ", " čl. 37", " soud ", " soud ", " § 151", " soud ", " soud ", " soud " ]
Řízení před soudem: náhrada nákladů řízení procesně ... | Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 3344/2016 Řízení před soudem: náhrada nákladů řízení procesně nezastoupenému navrhovateli (žalobci) k vyhlášce č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni 25. 8. 2015 k § 57 odst. 1 soudního řádu správního ve znění zákona č. 237/2004 Sb. k § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 139/2015 Sb. Soud ve správním soudnictví nemůže přiznat procesně nezastoupenému navrhovateli (potažmo žalobci) náhradu nákladů řízení stanovenou paušální částkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, nýbrž musí vycházet z nákladů, jejichž vynaložení navrhovatel (potažmo žalobce) soudu prokáže (§ 57 odst. 1 s. ř. s.). Použití § 151 odst. 3 o. s. ř. (v novelizovaném znění účinném od 1. 7. 2015) na řízení podle soudního řádu správního je vyloučeno. Stejně tak nejsou na toto řízení přenositelné důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, č. 275/2014 Sb. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, čj. 6 As 135/2015-79) č. 1260/2007 Sb. NSS a č. 3228/2015 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 275/2014 Sb. Ondřej S. proti městu Špindlerův Mlýn o návrh na zrušení opatření obecné povahy, o kasační stížnosti odpůrce. Zastupitelstvo města Špindlerův Mlýn schválilo dne 15. 11. 2011 územní plán města Špindlerův Mlýn, jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2011. Dne 25. 9. 2014 podal navrhovatel návrh na zrušení (části) územního plánu Špindlerova Mlýna, kterému Krajský soud v Hradci Králové vyhověl rozhodnutím ze dne 28. 4. 2015, čj. 30 A 75/2014-85. Odpůrce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. [18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., aplikovaného na základě § 120 s. ř. s., podle něhož má „ účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl “. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel měl ve věci plný úspěch. V řízení o kasační stížnosti uplatnil jedno písemné podání (vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku), přičemž nebyl zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud proto stál před otázkou, v jaké výši má navrhovateli přiznat náhradu nákladů řízení – zda ve výši prokázaných nákladů na poštovné, či ve výši paušálu stanoveného § 13 odst. 3 advokátního tarifu. [19] Nejvyšší správní soud nejprve zvažoval, zda na danou situaci dopadá čerstvě novelizovaný § 151 odst. 3 o. s. ř., který stanoví: „ Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku .“ Nejvyšší správní soud ale dospěl k závěru, že použití tohoto ustanovení je vyloučeno, neboť podle § 64 s. ř. s. se má první a třetí část občanského soudního řádu aplikovat na řízení před správními soudy pouze tehdy, nestanoví-li sám soudní řád správní jinak. Úprava nákladů řízení v § 57 až § 61 s. ř. s. je přitom komplexní a obsahuje též vlastní úpravu toho, co je nutno rozumět náklady řízení, stejně jako pravidla pro rozhodování o nich, byť jde v řadě ohledů o úpravu duplicitní, resp. obdobnou jako v občanském soudním řádu. [20] Dále Nejvyšší správní soud řešil otázku, zda není potřeba příslušná ustanovení soudního řádu správního interpretovat v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, č. 275/2014 Sb., týkajícím se rovnosti účastníků civilního řízení a práva nezastoupeného účastníka řízení na paušální náhradu hotových výdajů. Shledal ale, že tomu tak není. Ústavní soud v citovaném nálezu prováděl interpretaci § 137 o. s. ř. v tehdy účinném znění, nikoliv interpretaci soudního řádu správního. Řada argumentů nadnesených Ústavním soudem není pro oblast správního soudnictví využitelná. Zejména je nutno poukázat na to, že Ústavní soud shledal existenci nepravé (teleologické) mezery v právu, kterou byl nucen výkladem pomocí analogie zaplnit, v tom, že je porušena rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Měl přitom na mysli rovnost stran konkrétního sporu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015, čj. 6 Ads 299/2014-25, vyjadřující se k dílčí otázce, zda citovaný nález Ústavního soudu dopadá na věci sociální péče souzené ve správním soudnictví). Ve správním soudnictví přitom panuje konstantní , podle níž se žalovaným náhrada nákladů řízení zpravidla nepřiznává, a to ani tehdy, nechají-li se zastupovat advokátem (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007, čj. 6 As 40/2006-87, č. 1260/2007 Sb. NSS, popř. nedávné usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, a tam citovanou judikaturu). Stejně tak míří čistě jen do oblasti občanského práva úvaha Ústavního soudu, podle níž interpretativní výrok II citovaného nálezu představuje „ alespoň dočasné řešení systémového problému české justice, tedy motivace ‚velkých hráčů‘ sériově žalovat ‚malé hráče‘“. Z citace je zřejmé, že Ústavní soud sám vnímal svůj nález jako překlenovací. Nejvyšší správní soud vzal proto dále v úvahu fakt, že po vydání citovaného nálezu Ústavního soudu nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu (zákon č. 139/2015 Sb.), která daný problém vyřešila pro oblast obecného soudnictví (viz výše citované novelizované znění § 151 odst. 3 o. s. ř.). Ačkoliv si zákonodárce musel být vědom toho, že soudní řád správní obsahuje svébytnou úpravu nákladů řízení, k jeho novelizaci v tomto směru nepřistoupil. Tím se jen potvrzuje úvaha, že důvody, pro které Ústavní soud využil v občanském soudním řízení ústavně konformní výklad pomocí analogie, nejsou plně přenositelné na řízení podle soudního řádu správního. [21] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že za současného stavu právní úpravy nemůže přiznat procesně nezastoupenému navrhovateli (potažmo v jiných případech žalobci) náhradu nákladů řízení stanovené paušální částkou podle advokátního tarifu, nýbrž musí i nadále vycházet z nákladů, jejichž vynaložení navrhovatel (potažmo žalobce) soudu prokáže. Nejvyšší správní soud proto navrhovateli v daném případě přiznal náhradu nákladů řízení ve výši poštovného na odeslání vyjádření k návrhu odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tj. ve výši 34 Kč. K tomu stanovil odpůrci přiměřenou lhůtu jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. (...)
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1989-2
2019-05-24T23:27:57
[ " § 14", " § 8", " § 23", " § 12", " § 12", " § 12", " § 12", " § 12", " § 13", " § 2", " § 7", " § 23" ]
2/1989 Sb. Nařízení vlády Československé socialistické republiky o úplatách ve vodním hospodářství (úplné znění... Vyhlášené znění 30.01.1989 Úplné znění č. 2/1989 Sb.Nařízení vlády Československé socialistické republiky o úplatách ve vodním hospodářství (úplné znění, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 91/1988 Sb.) ČÁST TŘETÍ - Úplaty za vypouštění odpadních vod do vod povrchových (§ 8 - § 14) Organizace, které odebírají vodu z vodních toků v množství přesahujícím 15 000 m3 ročně nebo 1 250 m3 měsíčně, platí správci vodního toku, popřípadě správci toho jeho úseku, v němž k odběru vody dochází, úplaty ve výši stanovené cenovými předpisy.1) a) vody pro napouštění rybníků, slepých ramen vodních toků a jiných nádrží tvořících chráněný biotop rostlin a živočichů, b) okalových vod pro lesní výrobu, c) vody pro potřeby ozbrojených sil Československé socialistické republiky a ozbrojených spojeneckých sil na území vojenských újezdů.2) (2) Okalovými vodami pro zemědělskou a lesní výrobu jsou vody odebírané z vodního toku za zvýšených průtoků (vodních stavů) pro závlahy zaplavováním. Vodohospodářský orgán stanoví pro úseky vodních toků spodní hranici zvýšeného průtoku (vodního stavu) umožňujícího odběr okalových vod, vztaženou k vodočtu nebo k jiné výškové značce podle místních podmínek. Za odběry podzemní vody3) (dále jen "odběry") jsou organizace, jejichž odběry přesahují množství 15 000 m3 ročně nebo 1 250 m3 měsíčně (dále jen "odebírající organizace"), povinny platit úplaty místně příslušnému správci vodních toků vodohospodářsky významných4) (dále jen "správce toků"). c) pro účely, pro něž je použití pitné vody stanoveno zvláštními předpisy,5) jsou-li tyto odběry zvlášť měřeny; při odběrech používaných k více účelům, které nelze samostatně měřit, se změří celkové množství odebrané vody a množství vody, na které se povinnost platit úplaty nevztahuje, se určí podle ročních směrných čísel spotřeby vody,6) Nemá-li odebírající organizace povinnost měřit odběry vodoměry,7) je povinna o odběrech vést evidenci a mít k dispozici dokumentaci o jejich výši a časovém rozložení. Neprokáže-li odebírající organizace touto dokumentací množství odběru, stanoví se úplata na základě množství odběru uvedeného v povolení vodohospodářského orgánu k tomuto odběru. (4) Odebírající organizace je povinna oznámit správci toků do 15. února údaje o skutečném množství odběrů za předchozí rok.7) Úplaty za vypouštění odpadních vod do vod povrchových (1) Organizace, které vypouštějí do povrchových vod odpadní vody (dále jen "vypouštějící organizace") obsahující znečištění v ukazatelích uvedených v části A přílohy, jsou povinny za vypouštění těchto vod platit správcům toků úplaty podle množství znečišťujících látek v odpadních vodách a podle míry způsobeného zhoršení jakosti vody ve vodním toku. (2) Povinnost platit úplaty není dotčena tím, že vypouštějící organizaci bylo podle § 8 odst. 1 písm. c) a § 23 odst. 3 vodního zákona povoleno vypouštění odpadních vod do vod povrchových. (3) Placení úplat nezbavuje vypouštějící organizaci odpovědnosti za způsobené škody podle obecně závazných právních předpisů. u biochemické spotřeby kyslíku (dále jen "BSK5") ........... 3 t/rok, u nerozpuštěných látek .................................. 10 t/rok, u ropných látek 5 mg/l a 1 t/rok, u zjevné acidity nebo alkality 0,5 mmol/l a 500 kmol/rok, u rozpuštěných anorganických solí 1 000 mg/l a 20 t/rok, b) organizace, které provozují čistírnu odpadních vod a nepřekračují hodnoty ukazatelů přípustného stupně znečištění vod8) stanovené vodohospodářským orgánem, (5) V případech, kdy vypouštějící organizace platí základní úplatu současně za znečištění v ukazatelích BSK5 a ropné látky, správce toků na její žádost odečte od celkového množství BSK5 podíl BSK5 připadající na ropné látky. (1) Základní úplata se vypočte podle nákladů na konkrétní nebo obecně použitelný způsob čištění odpadních vod, na jejichž vypouštění se povinnost platit úplaty vztahuje. Podle nákladů na konkrétní způsob čištění se vypočte základní úplata pro příští kalendářní rok, dodala-li vypouštějící organizace ve lhůtě uvedené v § 12 odst. 1 správci toků přípravnou nebo projektovou dokumentaci9) zařízení k odstraňování znečištění odpadních vod, které se vypouštějí do povrchových vod; tento způsob výpočtu se použije přednostně. Jinak se základní úplata vypočte pro uvedené období podle nákladů na obecně použitelný způsob čištění. (2) Dokumentaci uvedenou v odstavci 1 lze k výpočtu základní úplaty použít, pokud obsahuje potřebné údaje, zabezpečuje zneškodňování vypouštěných látek v odpadních vodách způsobem odpovídajícím současnému stavu technického pokroku10) a není starší 2 let, ledaže podle ní výstavba čistícího zařízení byla již zahájena; dokumentace zařízení k odstraňování znečištění odpadních vod ropnými látkami se však použije jen tehdy, lze-li podle ní zabezpečit snížení koncentrace znečištění odpadních vod pod hodnotu 5 mg/l. (3) Způsob výpočtu základní úplaty je stanoven v části B přílohy. (4) Vypouštějí-li se odpadní vody obsahující BSK5 nebo nerozpuštěné látky více výtoky, množství znečištění se pro výpočet sazby a základní úplaty sčítají. Samostatně se posuzují jen tehdy, nejsou-li dány technické možnosti pro spojení výtoků, nebo ústí-li výtoky do různých povrchových vod. (5) Vypouští-li vypouštějící organizace odpadní vody do zařízení na vodním toku, které je podle rozhodnutí vodohospodářského orgánu určeno k čištění (dočištění) těchto odpadních vod, vypočte se základní úplata podle množství znečištění, které se vypouští až z tohoto zařízení. (6) Má-li vypouštějící organizace zařízení k akumulaci a řízenému vypouštění odpadních vod, stanoví se základní úplata podle vypouštěného množství ročního znečištění, sníženého o množství znečištění, obsaženého v akumulačním zařízení. Toto snížení však nesmí překročit množství znečištění, které přepočteno na celoroční odtok vody ve vodním toku by způsobilo zhoršení kvality o 2,5 mg/l BSK5 nebo 0,5 mmol/l acidity nebo alkality, nebo o 500 mg/l rozpuštěných anorganických solí. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na odpadní vody s ostatními ukazateli znečištění a na vypouštění odpadních vod do jiných povrchových vod než vodních toků. (7) Při výpočtu základní úplaty se nepřihlíží k výnosu, který vznikne vypouštějící organizaci provozem čistírny (využitím hodnotných látek z odpadních vod). (3) Za vypouštění odpadních vod do vodárenského toku nebo vodního toku v jeho povodí,11) může činit přirážka nejvýše 200 % základní úplaty. Přirážka za vypouštění odpadních vod do ostatních vodních toků může činit nejvýše 100 % základní úplaty. (5) Na žádost vypouštějící organizace správce toků sníží přirážku vypočtenou a upravenou podle předchozích odstavců na polovinu v těch případech, kdy vypouštějící organizace buduje čistírnu odpadních vod nebo jiné obdobné zařízení investičního charakteru ke snížení znečištění odpadních vod na hodnoty povolené vodohospodářským orgánem; takto snížená přirážka se platí ode dne určeného správcem toků až do plánovaného termínu dokončení výstavby. (6) Vypouštějící organizace přirážku nezahrnují do kalkulace cen. (1) Vypouštějící organizace je povinna oznámit každoročně nejpozději do 31. října správci toků pro příští kalendářní rok tyto údaje: a) objem vypouštěné vody v litrech za sekundu, v m3 za den a za rok, b) hodnotu BSK5 v mg/l odpadní vody, v kg za den a v tunách za rok, c) množství nerozpuštěných látek v mg/l odpadní vody, v kg za den a v tunách za rok, d) množství ropných látek v mg/l odpadní vody, v kg za den a v tunách za rok, e) velikost hodnoty zjevné acidity nebo zjevné alkality v odpadních vodách v mmol/l a kmol za den a za rok, f) množství rozpuštěných anorganických solí v mg/l odpadních vod, v kg za den a v tunách za rok. (2) Vypouštějící organizace je povinna oznámit údaje uvedené v odstavci 1 pro každý výtok odpadních vod zvlášť; jde-li o údaje za den nebo za sekundu, je povinna uvést hodnoty maximální i průměrné. Oznámí též časový průběh vypouštění odpadních vod. Má-li k dispozici přípravnou nebo projektovou dokumentaci, ze které lze vypočíst základní úplatu, přiloží ji k oznámení. (3) Pro zjišťování koncentrace znečištění je směrodatný rozbor slévaného osmihodinového vzorku odpadní vody, odebíraného zpravidla v hlavní směně, pokud vypouštějící organizace nedohodne se správcem toků přesnější způsob jejího zjišťování. Stanovení všech ukazatelů znečištění se provádí ze slévaného vzorku po jeho dokonalém promísení (homogenizovaný vzorek). (1) Výpočet úplat a jejich změn provádějí správci toků. (2) Správce toků je oprávněn přezkoušet údaje uvedené v oznámení podle § 12 a podle výsledků přezkoušení vypočítat výši úplaty nebo její výpočet upravit; vypouštějící organizaci je povinen umožnit přezkoušení se zúčastnit. Nepředloží-li vypouštějící organizace podklady pro výpočet úplat (§ 10 odst. 2, § 12), použije správce toků pro výpočet úplat jiných jemu dostupných údajů. (3) Správce toků vyrozumí vypouštějící organizaci o výši úplaty pro příští kalendářní rok do 30. listopadu běžného roku; vyrozumí ji i tehdy, zůstává-li výše úplaty za předcházející kalendářní rok beze změn. (4) Zjistí-li správce toků, že během kalendářního roku došlo při vypouštění odpadních vod k podstatným změnám proti údajům, které byly oznámeny podle ustanovení § 12, upraví bez zbytečného odkladu výši úplaty, popřípadě i výši měsíčních splátek a sdělí to vypouštějící organizaci. (5) Vypouštějící organizace je povinna do 15. února následujícího roku předložit správci toků doklady o tom, že vypouštěla v předchozím kalendářním roce odpadní vody do povrchových vod v jiném množství nebo jakosti než odpovídá výpočtu, podle něhož úplaty zaplatila. Na základě těchto dokladů provede správce toků nový výpočet úplaty a nové vyúčtování. (1) Úplaty jsou splatné vždy 25. den v měsíci, jednou dvanáctinou roční úplaty (dále jen "měsíční splátky"). Správce toků může s vypouštějící organizací dohodnout jinou výši měsíčních splátek. (2) Neprovede-li vypouštějící organizace úhradu plateb včas a v plné výši, je povinna za každý den prodlení zaplatit penále ve výši 1 promile z částky včas nezaplacené. Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980 s výjimkou ustanovení § 12 a § 13 odst. 1 až 3, která nabyla účinnosti dnem 27. února 1979. Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 91/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 35/1979 Sb., o úplatách ve vodním hospodářství, nabylo účinnosti dnem 1. ledna 1989. b) Nerozpuštěné látky jsou látky, které se stanoví filtrací vody a vysoušením zbytku na filtru při 105 °C do konstantní hmotnosti. d) Zjevná alkalita a zjevná acidita jsou zvláštními případy neutralizační kapacity vody. Alkalita je schopnost některých součástí obsažených ve vodě vázat silné kyseliny. Zjevná alkalita je podíl alkality, která odpovídá množství kyseliny potřebné ke snížení pH na 8,3. Acidita je schopnost některých součástí obsažených ve vodě vázat silné zásady. Zjevná acidita je podíl acidity, který odpovídá množství zásady potřebné ke zvýšení hodnoty pH na 4,5. e) Rozpuštěné anorganické soli jsou látky, které zbudou ve filtrátu vzorku vody po odpaření, vysušení a vyžíhání při 600 °C do konstantní hmotnosti. Stanovení ukazatelů se provádí podle ČSN 83 0540 Chemický a fyzikální rozbor odpadních vod, část 9 (BSK5), část 3 (nerozpuštěné látky a rozpuštěné soli), část 4 (ropné látky) a část 7 (zjevná acidita nebo zjevná alkalita). 2. Z přípravné nebo projektové dokumentace, popřípadě z jiných technicko-ekonomických podkladů, které tuto dokumentaci doplňují, pokud je možné je použít za podklad pro stanovení ročních úplat (§ 10 odst. 2 nařízení vlády), se stanoví sazba jako podíl ročních úplných vlastních nákladů zařízení určeného k odstranění znečištění odpadních vod a ročního množství znečištění odstraňovaného provozem čisticího zařízení. U = 21,5 x Z00,8265, U = 2,34 x Z00,7514 2. Výše základní úplaty pro odpadní vody s ukazateli znečištění ropné látky, rozpuštěné anorganické soli a zjevná acidita anebo zjevná alkalita se vypočte jako součin sazby uvedené v bodě 3-5 a množství ročních znečištění nebo množství vypouštěných odpadních vod. D. Výše základní úplaty i přirážky se zaokrouhluje na celé Kčs. 3) § 2 vodního zákona 4) Správci vodních toků vodohospodářsky významných jsou státní vodohospodářské organizace Povodí Labe, Povodí Vltavy, Povodí Ohře, Povodí Moravy, Povodí Odry, Povodí Dunaje, Povodí Váhu, Povodí Hronu, a Povodí Bodrogu a Hornádu. 5) § 7 a 8 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek. 6) Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích. Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství SSR č. 154/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích.7) Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR č. 63/1975 Sb., o povinnostech organizací podávat zprávy o zjištění podzemních vod a oznamovat údaje o jejich odběrech. 7) Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR č. 63/1975 Sb., o povinnostech organizací podávat zprávy o zjištění podzemních vod a oznamovat údaje o jejich odběrech. 8) Nařízení vlády ČSR č. 25/1975 Sb., kterým se stanoví ukazatele přípustného stupně znečištění vod. Nařízení vlády SSR č.30/1975 Sb., kterým se stanoví ukazatele přípustného stupně znečištění vod. 9) Vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 5/1987 Sb., o dokumentaci staveb. 10) § 23 odst. 1 a 2 vodního zákona. 11) Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR č. 28/1975 Sb., kterou se určují vodárenské toky a jejich povodí a stanoví seznam vodohospodářsky významných vodních toků. Vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství SSR č. 10/1977 Sb., kterou se určují vodárenské toky a jejich povodí a stanoví seznam vodohospodářsky významných vodních toků.
http://kraken.slv.cz/1VSOL752/2016
2018-07-19T13:36:32
[ " soud ", " soud ", " Soud ", " § 1", " soud ", " soud ", " soud ", " § 212", " soud ", " soud ", " § 395", " soud ", " § 395", " § 395", " soud ", " § 395", " § 395", " soud ", " § 395", " soud ", " § 399", " § 399", " soud ", " soud ", " soud ", " § 418", " § 418", " § 395", " § 417", " § 414", " § 418", " § 405", " soud ", " § 395", " soud ", " § 418", " soud ", " § 395", "\nSoud ", " soud " ]
1 VSOL 752/2016-A-21 KSOS 31 INS 21797/2015 1 VSOL 752/2016-A-21 Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka Jakuba anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Bratrská 709/34, PSČ 750 02, adresa pro doručování: Přerov, U Tenisu 1033, PSČ 750 02, zastoupeného Mgr. Markem Vlkem, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 584/11, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.4.2016, č.j. KSOS 31 INS 21797/2015-A-15, V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník se návrhem na povolení oddlužení domáhá oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty s tím, že je nezaměstnaný, má příjem pouze ze sociálních dávek a má peněžitý dar od svého otce ve výši 114.100 Kč pro případ schválení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, z něhož je schopen uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 30,04 %. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že povolení oddlužení dlužníku není možné, neboť dlužníkem navržený způsob oddlužení zpeněžením majetkové isir.justi ce.cz podstaty obchází zákon a lze v něm spatřovat nepoctivý záměr. Oddlužení je postaveno na principu, že dlužník vyvine maximální úsilí, aby věřitelé byli v době trvání oddlužení uspokojeni v co možná nejvyšší míře a za tuto snahu, splní-li současně další zákonem stanovené podmínky, mu bude přiznáno osvobození od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení a pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojovaly. Dlužník v posuzované věci nabízí uspokojení věřitelů v minimální zákonem stanovené výši, přičemž si obstaral dar, který tuto minimální výši uspokojení přesně pokryje. Takový postup není v souladu se zásadami insolvenčního řízení a dlužníka na úkor věřitelů nedovoleně zvýhodňuje (§ 5, písm. a/ IZ). Tento závěr podporuje i skutečnost, že dlužník nenabízí uspokojení věřitelů z měsíčně opakujícího se daru, který by sloužil k uspokojení věřitelů při oddlužení plněním splátkového kalendáře po dobu, než bude schopen své závazky plnit sám. Dlužník je nemajetný, vlastní pouze věci osobní potřeby, a proto je nutné mu pro případ řešení úpadku konkursem uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, která pokryje alespoň minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem, jež činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění, 45.000 Kč bez hotových výdajů. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že jím navržený způsob oddlužení zákon neobchází. Uvedl, že oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty postavil na existenci své pohledávky vůči třetí osobě, což je v praxi běžně aplikovaný způsob a nemusí jít vždy o případ, kdy věřitelé obdrží v rámci oddlužení 100 % svých pohledávek. Poukázal na insolvenční řízení ve věci dlužnice Dagmar Jahodové, sp. zn. KSOL 10 INS 21401/2014 a na insolvenční řízení ve věci dlužníka Milana Bednáře, sp. zn. KSOL 16 INS 10758/2012. Pro věřitele je v rámci insolvenčního řízení výhodnější, obdrží-li finanční prostředky v relativně krátkém čase, neboť v případě oddlužení formou plnění splátkového kalendáře by byl dar rozpočítán do 60 měsíčních splátek, čímž by se zvýšily náklady na insolvenčního správce. Oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře postavená na podstatném přispění od příslušníků rodiny dlužníků jsou běžnou záležitostí a správnou praxí insolvenčních soudů, jelikož tím dochází k naplnění primárního účelu insolvenčního řízení nepřímo vymezeného v ustanovení § 1, písm. b) IZ, to je k oddlužení dlužníka, který má pak za důsledek naplnění dalšího rysu oddlužení, to je výchovný efekt jak na dlužníka samotného, tak na jeho rodinné příslušníky. Tento účel insolvenčního zákona naplňuje i odvolatelem navrhovaný způsob oddlužení v tomto insolvenčním řízení, kde je projednávána situace dlužníka, který se zadlužil ve velmi mladém věku, přičemž se po smíření s otcem společně pokusili věc vyřešit tím, že vyhledali právní pomoc a požádali o návrh řešení. Dlužník žádný nepoctivý záměr ve zvoleném postupu neshledává, a ani soud prvního stupně žádné konkrétní skutečnosti k nepoctivému záměru dlužníka neuvádí. Navrhované řešení úpadku dlužník zjistil po konzultaci jeho případu s jeho právním zástupcem na schůzce v advokátní kanceláři dne 17.7.2015, kdy právní zástupce informoval dlužníka, že v minulosti podobnou situaci řešil jako insolvenční správce dlužníka Milana Bednáře. Dlužník se při volbě dalšího postupu touto právní radou řídil a návrh na povolení oddlužení podal. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 27.8.2015 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty. Dlužník uvedl, že má čtyři nezajištěné závazky vůči čtyřem různým věřitelům v celkové výši 200.043,43 Kč, jejichž splatnost nastala nejpozději do ledna 2014. Do úpadku se dostal v době, kdy byl bez zaměstnání, v evidenci úřadu práce, a proto nebyl schopen hradit své závazky, neboť příjem ze sociálních dávek nepostačoval ani na běžné životní potřeby. Aktuálně je nezaměstnaný, má příjem ze sociálních dávek ve výši 9.010 Kč a pro účely oddlužení využije finanční dar od otce Františka anonymizovano ve výši 114.100 Kč, z něhož je schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 30,4 % a uhradit odměnu insolvenčního správce. Vlastní pouze věci osobní povahy. K návrhu připojil darovací smlouvu ze dne 26.8.2015 s úředně ověřenými podpisy, kterou uzavřel dlužník jako obdarovaný s Františkem Vykopalem jako dárcem, dárce se zavázal darovat ze svého výlučného vlastnictví obdarovanému částku 114.100 Kč, a to pro účely schváleného oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty a obdarovaný tento dar přijal a seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v něm uvedl pouze věci osobní povahy. Podáním doručeným soudu dne 13.10.2015 dlužník doplnil, že otec mu přislíbil pomoc v řešení jeho majetkové situace v rámci oddlužení tím, že mu daruje jednorázově částku tak, aby se mohl oddlužit nikoliv splátkovým kalendáře, ale zpeněžením majetkové podstaty. Oddlužení by spočívalo v tom, že po jeho schválení mu otec zašle na účet majetkové podstaty darovanou částku 114.100 Kč a insolvenční správce po odečtení odměny zbývající částku vypořádá mezi nezajištěné věřitele. Tím bude dosaženo uspokojení nezajištěných věřitelů v co nejkratším čase. Otec podniká, nemá žádné závazky. Pohledávky věřitelů dlužníka v exekučních řízeních jsou nedobytné, neboť je nemajetný. Podáním doručeným soudu dne 18.11.2015 dlužník sdělil, že jeho advokát uzavřel s Františkem Vykopalem smlouvu o advokátní úschově peněžních prostředků ve výši 114.100 Kč, na základě níž byla částka složena do advokátní úschovy a bude následně použita pro účely schváleného oddlužení dlužníka formou zpeněžení majetkové podstaty. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením. Odvolací soud se-z pohledu níže citované judikatury-zabýval otázkou, zda lze na straně dlužníka spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010 ( MSPH 93 INS 1923/2008), které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz, řešil otázku, zda dlužník má za trvání schváleného (lhostejno, jakým způsobem) oddlužení i jiné povinnosti podřaditelné režimu § 418 odst. 1 písm. a/ IZ , ve znění účinném do 31.12.2013 ( tj. v době před novelou, která vložila do ustanovení § 418 IZ nový odstavec 3) a konstatoval, že již z dikce § 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 insolvenčního zákona), ale (dokonce) i po skončení insolvenčního řízení (coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů) [§ 417 odst. 1 insolvenčního zákona]. Ačkoli dikce § 417 odst. 1 insolvenčního zákona definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození, teleologickému výkladu příslušných ustanovení insolvenčního zákona odpovídá, že vyjde-li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, bude namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, přičemž kritériem, o jehož nesplnění v daném stadiu věci půjde, bude (v souladu s dikcí § 414 odst. 1 insolvenčního zákona) to, že dlužník nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení . Ve stejném duchu je nutno vykládat povinnosti dlužníka při aplikaci ustanovení § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. To, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat poctivost dlužníkových záměrů a jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení při povolení oddlužení a při jeho schválení (§ 395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/, § 405 odst. 1 insolvenčního zákona), neznamená, že dlužník není povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Stejně tak skutečnost, že nepoctivost dlužníkova záměru nebo jeho lehkomyslný či nedbalý přístup vyšly v insolvenčním řízení najevo až dodatečně (po schválení oddlužení), nezbavuje insolvenční soud povinnosti zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo. Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že v posuzovaném případě je třeba spatřovat nepoctivý záměr dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Soud prvního stupně správně konstatoval, že oddlužení je postaveno na principu, že dlužník vyvine maximální úsilí, aby věřitelé byli v době trvání oddlužení uspokojeni v co možná nejvyšší míře. V posuzované věci je však snahou dlužníka dosáhnout výhod oddlužení ve formě osvobození od placení zbytku dluhů za co nejnižšího uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, tj. za minimální zákonem stanovené úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši 30 %. Tento závěr odvolací soud dovozuje z obsahu darovací smlouvy, podle níž dárce (otec dlužníka) dlužníku poskytuje dar-finanční prostředky-účelově, pouze pod podmínkou schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a to za předpokladu minimálního uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka. Jinými slovy řečeno, jestliže dlužník, potažmo jeho dárce, podmiňuje poskytnutí finanční částky z daru nezajištěným věřitelům tím, že mu bude schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s předpokládaným uspokojením nezajištěných věřitelů v minimální zákonem stanovené výše, sleduje tím nepoctivý záměr spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ještě jinak řečeno, přestože je dlužník nemajetný, domáhá se schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a dar, který mu má sloužit k oddlužení, je vázán až na schválené oddlužení jím požadovaným způsobem, tj. zpeněžením majetkové podstaty, čímž staví věřitele do situace, že jsou zbaveni možnosti volby způsobu oddlužení a jsou nuceni akceptovat oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, kterým je jim nabízeno minimální uspokojení. Závěr soudu prvního stupně, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ) a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka konkurzem (§ 396 IZ), je tudíž správný. Dlužník nevlastní žádný pohotový majetek, pouze věci osobní potřeby, a proto je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce, přičemž složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.
http://obchodni.juristic.cz/75517/clanek/j_obchod2.html
2018-01-17T14:42:43
[ " § 3", " § 1267", "de lege lata", "De lege lata", " § 209", " § 11", " § 1270", " § 39", " § 1", " § 250", " § 628", " § 41", "sui generis", " Soud ", " § 2", " zákona č. 216" ]
J§ Obchodní právo : K některým otázkám právní úpravz sázky a hry s přihlédnutím k principu dobrých mravů 1.část Sázka a hra jsou v současné době upraveny v §§ 845-846 občanského zákoníku (dále jen ObčZ). Je to úprava dosti kusá; představují ji v současnosti pouhé dva paragrafy. Není ani prosta jistých výkladových problémů. Přitom význam sázky a hry z hlediska společenského je podstatně větší, než by se z této skromné úpravy mohlo zdát. Jednak se jedná o společenský jev, který je v českých zemích tradičně poměrně silně zakořeněn, jednak se jedná i o stabilní zdroj finačních prostředků sloužících k podpoře některých neziskových sociálních a kulturních aktivit, pro něž v současných veřejných rozpočtech nezbývá obvykle dostatečné množství prostředků. Jedná se ovšem i o jev, který sebou nese i nezanedbatelná společenská rizika. Je totiž již dobře známou skutečností, že sázky a hry jakožto aktivity ze své podstaty hazardní, vedou u určitých jedinců k rozvoji sociálně patologických jevů, k vzniku tzv. "hráčské závislosti", což má neblahý vliv nejen na ně, ale především na osoby jim blízké, zejména rodinné příslušníky, což se sekundárně projevu ve vlivu na ostatní společnost. ( 1) Kromě toho se tyto aktivity často stávají předmětem zájmu organizovaného zločinu, který v nich vidí nikoliv zanedbatelný zdroj příjmů, což nutně vyžaduje jejich důkladnou veřejnou regulaci a kontrolu nad jejich provozováním. Konečně provozování, popř. i pouhá účast na těchto aktivitách se může za určitých konkrétních okolností snadno dostat do rozporu se zákonným příkazem jednání v souladu s dobrými mravy (viz § 3 odst. 1 ObčZ). ( 2) II. K právní úpravě sázky a hry v minulosti Ustanovení o sázce a hře se vyskytují již v obecném zákoníku občanském č. 946/1811 Sb. zák. soudních (dále jen "ABGB"), kde byla sázka, hra a také los upraveny v § 1267 a násl. Pojmově se jednalo o smlouvy vzájemné, tj. plnění jednoho z účastníků bylo nepodmíněné, avšak plnění druhého z účastníků bylo podmíněno určitou budoucí nejistou událostí; proto byly označovány za smlouvy odvážné (=aleatorní). Sázku a hru upravoval i zákon č. 141/1950 Sb. z. a n., střední občanský zákoník, a velmi stručně v §§ 504-505. Současný ObčZ - zákon č. 40/1964 Sb. ve znění platném do 31.12.1991 sázku a hru přímo vůbec neupravoval. Byla zde obsažena pouze nepřímo v rámci odpovědnosti za neoprávněný majetkový prospěch (§ 455 odst. 2 ObčZ ve znění platném do 31.12.1991). Bylo zde stanoveno, že za neoprávněný majetkový prospěch se nepovažuje přijetí plnění ze sázky nebo hry uzavřené mezi občany, jakož i vrácení peněz do sázky nebo hry půjčených; toho se však nelze domáhat soudní cestou. Ustanovení §§ 845-846 se dostala do ObčZ jeho velkou novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992. Důvodová zpráva k této novele uvádí, že úprava sázky a hry je důležitá vzhledem k potřebě regulace rozvoje zábavního průmyslu. Tato úprava ovšem není nijak novátorská. Právě naopak. Jsou zde doslova převzata ustanovení §§ 504-505 středního ObčZ z roku 1950. Celá úprava sázky, hry a losu je dnes v ObčZ důsledně kogentní; není možné se od ní žádným způsobem odchýlit. Kromě ObčZ je dále problematika sázky, hry a losu upravena v zákoně č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákonů č. 70/1994 Sb., č. 149/1998 Sb. a č. 63/1999 Sb. (dále jen "LotZ"). Tento převážně veřejnoprávní předpis upravuje především problematiku vydávání úředního povolení k provozování těchto aktivit, veřejnoprávní dozor a sankce, a některé související otázky s tím spojené. Tento zákon ostatně patří mezi právní předpisy těšící se nemalé pozornosti odborné i laické veřejnosti; zejména jeho druhá novela byla obsáhle diskutována na stránkách tohoto časopisu ( 3) i jinde. ( 4) III. Sázka a hra de lege lata III.1 Pojmové vymezení sázky a hry Smlouva o sázce je pojmově smlouvou dvoustrannou, synallagmatickou, konsensuální, bezformální a odvážnou. Může být uzavřena písemně, ústně i konkludentně. Tím ovšem není vyloučeno, aby se účastníci smlouvy na její formě dohodli. Může zde postačovat i právní úkon projevený konkludentně tak, aniž by offerent předem znal konkrétního akceptanta. ( 5) Sázka je pojmově příslibem plnění pro případ, že nastane určitá událost. Touto událostí může být jak událost dosud nenastalá, teprve v budoucnosti očekávaná, tak i potvrzení správnosti či uskutečnění určité události, která již nastala, avšak nebylo jisto, zda se skutečně stala; jinak řečeno, může jí být ověření správnosti určitého tvrzení, jehož správnost byla mezi účastníky sázky sporná v době uzavírání smlouvy o sázce. ( 6) Událostí může být jak činnost lidská, tak vis maior, typicky např. přírodní úkaz. Stejně jako sázka, ani hra není v platném ObčZ pojmově upravena. Smlouvu o hře lze vymezit jakožto pojmově smlouvu synallagmatickou, konsensuální, bezformální a odvážnou. Oproti sázce však může být smlouva o hře dvoustranná i vícestranná. Může být uzavřena písemně, ústně i konkludentně. Tím ovšem rovněž není vyloučeno, aby se účastníci smlouvy na její formě dohodli. I zde postačuje právní úkon projevený konkludentně tak, aniž by offerent předem znal konkrétního akceptanta. Oproti sázce, kde výsledek záleží na ověření určité události, či na tom, zda určitá událost nastane, aniž by se na ní některý z kontrahentů podílel vlastním přičiněním, u hry je dosažení výsledku nemožné bez uskutečnění určité činnosti jedním, vícero či všemi kontrahenty. Občanský zákoník zásadně nerozlišuje mezi sázkami a hrami. Vše, co splňuje výše řečené, jest nutno považovat za sázku nebo hru. Není tedy podstatné, zda se jedná o sázku či hru, které vyžadují určité intelektuální, kombinační či jiné vlohy nebo schopnosti hráčů (např. karty, šachy, společenské stolní hry, apod.), a které tudíž mohou podstatně ovlivnit výsledek hry a tudíž i možnost a reálnost výhry, a těmi, které jsou postaveny výlučně na náhodě (typicky tzv. hrací automaty). III.2 K problematice sázky a hry jakožto spotřebitelských smluv Novela ObčZ provedená zákonem č. 367/2000 Sb. s účinností od 1.1.2001 považuje smlouvy o sázce, hře, losu a loterii za tzv. spotřebitelské smlouvy (§ 52 odst. 1 ObčZ), pokud jsou účastníky smlouvy dodavatel a spotřebitel. Rozhodnou zde je ta skutečnost, že jeden z účastníků (dodavatel) je podnikatelem, kdežto druhý účastník (spotřebitel) nikoliv. Pokud není splněna tato podmínka, pak tyto smlouvy nejsou smlouvami spotřebitelskými; rozhodným pro to, zda se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je právě postavení účastníků. Na spotřebitelské smlouvy nově dopadají ustanovení části prvé hlavy páté občanského zákoníku (§§ 52-57 ObčZ). Smyslem této úpravy je poskytnutí zvýšené zákonné ochrany spotřebiteli. Koncepce spotřebitelských smluv totiž vychází z myšlenky, že ve spotřebitelských smlouvách je třeba poskytnout tomu z účastníků, který je ve smluvním vztahu reálně slabším, zvýšenou zákonnou ochranu. To se projevuje především zpřísněným způsobem uzavírání těchto smluv, informační povinností dodavatele vůči spotřebiteli, zákonným zákazem sjednávání pro spotřebitele znevýhodňujících klauzulí, a poskytnutím možnosti, a zvýhodněným režimem jednostranného odstoupení od smlouvy spotřebitelem. Co se však sázky, hry, losu a loterie týče, platí zde výjimka, totiž že pokud nebylo toto odstoupení výslovně účastníky smlouvy ujednáno, není možné od smlouvy odstoupit (§ 53 odst. 7 písm. f) ObčZ). Tím není obecně vyloučeno právo některého z účastníků smlouvy od ní odstoupit v souladu se smlouvou nebo ostatními ustanoveními zákona. III.3 Společné principy sázek a her De lege lata je třeba sázky a hry ( 7) dělit na ty, jež jsou provozovány na základě příslušného povolení poskytnutého příslušným orgánem veřejné správy, a na ty, které jsou provozovány bez tohoto povolení. Sázky a hry, které jsou provozovány bez úředního povolení, nejsou však apriori neplatné. Pokud jsou provozovány sázky a hry způsobem, který podléhá povinnosti úředního povolení (např. dostihové sázky), pak je takováto smlouva o hře nebo sázce absolutně neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 ObčZ). Pokud jsou však sázky a hry provozovány způsobem, který úřednímu povolení nepodléhá (např. sázka o vědomost, kde výhrou je 100 Kč), pak jsou tyto smlouvy platné, pokud neplyne ze zákona jiný důvod jejich neplatnosti. Provozování sázek a her, které podléhají povinnosti úředního povolení, bez tohoto povolení, je možné posuzovat podle povahy a okolností konkrétního případu, je-li tímto jednáním způsobena třetí osobě vážná újma na jejích právech v důsledku uvedení v omyl, nebo využití jejího omylu provozovatelem těchto sázek nebo her újma na jejích právech, jako trestný čin Poškozování cizích práv podle § 209 trestního zákona. Předmětem sázky nebo hry (tzv. herním vkladem) může být téměř cokoliv, pouze s jistými omezeními. Především předmětem sázky nemohou být věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které jsou zvláštními předpisy vyhrazeny do vlastnictví státu nebo jím určených právnických osob (§ 125 odst. 2 ObčZ), dále věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které jsou nepřevoditelné, anebo stran kterých je zvláštními předpisy stanoven zvláštní režim zacházení. ( 8) Dále to nemohou být neovladatelné přírodní síly, anebo jiné hodnoty osobní povahy (např. právo na ochranu osobnosti podle § 11 a násl. ObčZ) a majetková práva osobnostní povahy. ( 9) Předmětem sázky nebo hry může být i určité jednání nebo opomenutí. Tak např. je možné se vsadit, že ten, kdo sázku nebo hru prohraje, stane se na dobu 1 týdne abstinentem, nebo že pro souseda obstará určitou záležitost. Je však zcela nepřípustné, aby se předmětem sázky nebo hry stala povinnost chovati se zákonem zakázaným způsobem (např. spáchání úkladné vraždy), anebo naopak povinnost opomenutí jednání tam, kde zákon určité jednání vyžaduje (např. závazek podnikání bez opatření si příslušného podnikatelského oprávnění). Někteří autoři ( 10) mají za to, že sázka i hra jsou vždy smlouvami úplatnými. S tím nelze bezezbytku souhlasit. Je sice pravdou, že absolutní většina těchto smluv je smlouvami úplatnými, avšak není tomu tak vždy. Může být uzavřena např. sázka pro čest, tj. že ten, kdo prohrál, uzná např. vynikající znalost vítěze v určitém oboru. Obdobně tak může být uzavřena smlouva o hře, přičemž do hry nebude učiněn žádný majetkový vklad, ( 11) neboť hra nebyla vedena za účelem výhry některého z účastníků, nýbrž výlučně pro pobavení a ukrácení si dlouhé chvíle. Hra může být provozována též prostřednictvím hracího přístroje. Pak offerentem je provozovatel tohoto hracího přístroje, a akceptantem ten, kdo vloží předmět, resp. vklad do hry do hracího přístroje; tímto je též smlouva o hře uzavřena. III.4 K problematice platnosti smluv o sázce nebo hře Současná právní úprava oproti úpravě obsažené v ABGB neobsahuje ani rámcové vymezení sázky. Oproti předchozí úpravě zde ani není stanovena neplatnost sázky tehdy, pokud měla jedna ze stran jistotu o výsledku, a zatajila to druhé straně. Takovou situaci ovšem nelze v praxi vyloučit. Tak např. dvě osoby uzavřou sázku o době skončení 2. světové války. Osoba A ovšem najisto ví, že se tak stalo v r. 1945, protože se jedná o profesionálního historika. Podle § 1270 druhé věty ABGB by byla takto uzavřená sázka neplatná. Současná právní úprava to ovšem nestanoví. V dané situaci nelze postupovat jinak než in concreto, s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem toho kterého případu. Pokud by se ve výše řečeném případě osoba A dopustila lsti zatajujíce osobě B, že je profesionálním historikem, a osoba B by o tom ničeho netušila, pak je podle § 39 ObčZ sázka neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ). Pokud by ovšem osoba B věděla, že se osoba A je profesionálním historikem a přesto sázku uzavřela, ( 12) pak je sázka platná, neboť zde ke lsti nedošlo; i profesionální historik může být na pochybách stran správnosti určité informace. K této problematice se vyjádřil již starorakouský Nejvyšší soudní a kasační dvůr, ( 13) který judikoval, že: "Platná sázka předpokládá nevědomost události na obou stranách. I tehdy, jestliže jedna z obou stran se netají tím, že o události bezpečně ví a druhá strana přesto na sázce trvá, není tu platná sázka. V takovém případě odpadá ovšem nárok na náhradu škody, ježto nebyla uvedena v omyl. ( 14) Otázkou je, jak posuzovat případ, pokud by v daném případě osoba A nejednala lstivě, ale v omylu domnívajíc se, že osoba B ví, že je profesionálním historikem, anebo prostě opomenula osobu B informovat. Zde by opět záleželo na povaze konkrétního případu, avšak podle všeho by šlo opět o sázku neplatnou, neboť osoba B by se ocitla v nerovném postavení, které by jí nedávalo možnost úspěchu. Obdobně je neplatnou sázka, kde je předmět sázky neurčitý nebo objektivně nemožný. Při sázce platí, že smluvní strany nemají svým jednáním nedovoleným nebo nemravným způsobem působit, aby k události, jež je předmětem sázky nebo hry, došlo anebo nedošlo. ( 15) Platí, že strany se mají chovat vždy slušně. Rovněž tak vždy neplatnou je sázka nebo hra, kde nebyla dodržena spravedlivá možnost rovné výhry pro všechny kontrahenty; jinými slovy řečeno, neplatnou je sázka nebo hra, kde nebyla dodržena pravidla "fair play", nebo-li spravedlnosti a rovnosti. To ostatně plyne i z dikce § 1 odst. 5 LotZ, podle něhož jsou zakázány loterie nebo jiné podobné hry, které nezaručují všem účastníkům hry rovné podmínky včetně možnosti výhry. Provozování sázek a her, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, by bylo možno považovat za trestný čin Provozování nepoctivých sázek a her podle § 250c trestního zákona. Pokud by sázka byla z některého z výše uvedených důvodů neplatná, a jeden z účastníků i přesto, že by mu neplatnost sázky byla známa, přesto plnil předmět sázky, pak je nutno na takovéto jednání nahlížet jako na dar (viz § 628 a násl. ObčZ). Rovněž tak je nutno posuzovat sázku, kde se účastníci dohodnou o sázkové události, která je všem účastníkům známa, a přesto zde dochází k plnění předmětu sázky. Pak platí, že smlouva o sázce je simulovaným právním úkonem, a platným právním úkonem je darovací smlouva (viz § 41a ObčZ). Občanský zákoník ani LotZ neřeší, zda je provozovatel sázky, hry nebo loterie, který je povinen mít ke své činnosti zákonem požadované úřední povolení, avšak nemá jej, může uzavřít s účastníkem sázky nebo hry o tom platně smlouvu. Podle všeho je možné i v tomto případě uzavřít platnou smlouvu o sázce nebo hře, protože ObčZ ani LotZ výslovně nestanoví opak, a úřední povolení je vyžadováno pouze ve vazbě na legálnost výkonu této podnikatelské aktivity sui generis. Opačný závěr by se též rozcházel s obecným pravidlem, totiž že sázky a hry jsou obecně platné a legální, pouze s tou výhradou, že výhry a pohledávky z těchto her jsou nevymahatelné. III.5 Řešení sporů ze sázka a hry Účastníci sázky nebo hry se mohou dohodnout, že rozhodnutí o to, zda sázková událost nastala (a taktéž o tom, kdo sázku vyhrál), učiní nestranná třetí osoba. Pokud však tato třetí osoba odmítne rozhodovat, pak připadají v úvahu pouze tři možnosti: 1/ účastníci sázky se dohodnou na jiné osobě, jež bude souhlasit s tím, že rozhodne o vítězství v sázce, nebo 2/ účastníci sázky se sami dohodnou, kdo sázku vyhrál, nebo 3/ na návrh některého z účastníků rozhodne ve věci soud. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tom, zda určitá sázková událost nastala nebo nenastala, zde zásadně je, neboť soudy projednávají v civilním řízení věci, které (mimo jiné) vyplývají z občanskoprávních vztahů (§ 7 odst. 1 občanského soudního řádu). Jestliže je sázka a výslovně upravena v §§ 845-846 ObčZ, pak je uzavření smlouvy o sázce nebo hře chováním právem aprobovaným, a tudíž i dovoleným právním úkonem. Zákonný zákaz vymahatelnosti výher a pohledávek z půjček poskytnutých do sázky na tom nemůže nic změnit. Soud by v takovémto řízení nerozhodoval o vymahatelnosti výhry, nýbrž by deklaratorním rozhodnutím konstatoval, zda určitá událost nastala nebo nenastala, a tudíž i kdo sázku nebo hru vyhrál. Podle všeho by se však účastníci nemohli obrátit na rozhodce nebo rozhodčí soud, neboť rozhodnutí o tom, kdo sázku vyhrál, není rozhodnutím o majetkovém sporu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, i když samo rozhodnutí o tom, kdo sázku vyhrál, se může promítat do majetkové sféry účastníků. Samo rozhodnutí o vítězi sázky je však rozhodnutím deklarujícím určitou skutečnost, nikoliv rozhodnutím o majetkových otázkách sporných mezi účastníky; zřejmá je tato skutečnost u těch sázek, kde není žádný majetkový vklad, tj. u sázek pro čest. Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 4.4.2001 a legislativa od této doby mohla dostát změny
https://www.mojestarosti.cz/poradna/pravni-problemy/trestne-ciny-a-prestupky/vysvetleni-158-odstavec-6-a-7-trestniho-radu-co-znamena.html
2019-11-17T17:46:20
[ " § 158", " § 158", " § 158", " § 100", " § 55", " § 340", " § 47", " §158", " §158", " § 158", " § 158" ]
Vysvětlení § 158 odstavec 6 a 7 Trestního řádu - co znamená? - Trestné činy a přestupky - PRÁVNÍ PROBLÉMY Moje starosti.cz PRÁVNÍ PROBLÉMY Trestné činy a přestupky Vysvětlení § 158 odstavec 6 a 7 Trestního řádu - co znamená? Téma: Vysvětlení § 158 odstavec 6 a 7 Trestního řádu - co znamená? Uživatel: affe touto cestou se na Vas obracim s dotazem ktery potrebuji vysvetlit. Manzel dostal predvolani k podani vysvetleni. Tyka se to paragrafu 158 odstavce 7 a 6 trestniho radu. Jedine co vim ma byt vysvetleni k Napomahani K neopravnenemu pobytu na uzemi Republiky. Prosim pomozte mi vysvetlit tyto zakony potrebuji to vedet co nejdriv dekuji vsem kteri mi pomohou AFFE Stránka otevřena 33451x Předchozí téma | Další téma Původní název příspěvku před úpravou administrátorem: Vysvetleni paragrafu 14.07.2012 13:03 Uživatel: Barča Ten pragraf je jen o oprávnění k předvolání k podání vysvětlení před zahájením trestního řízení. Nebo tak tomu aspoň rozumím já. TADY 14.07.2012 13:07 Uživatel: Avatárek O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah. Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet; vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba osobu, od níž je požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování úředního záznamu postupovat podle § 55 odst. 2. Na zákony se nevztahují autorská práva a proto můžeme zkopírovat i přímo do webu 14.07.2012 20:09 Uživatel: affe Dekuji za odpovedi ktere jste mi poslali... Mam jeste jeden dotaz muzete mi zjistit jaka je trestni sazba pokud se prokaze ze bude obvinen k napomahani prevodu lidi kteri nelegalne prekracuji hranice republiky krasny vecer AFFE 14.07.2012 21:23 Uživatel: socialni_pracovnice Affe, jedná se o "Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice" - § 340 trestního zákoníku. Trestní sazba se v různých případech liší, viník ale může dostat také například jen peněžitý trest nebo může být potrestán propadnutím majetku. Více si o tom můžeš přečíst třeba TADY. 05.06.2016 13:26 Uživatel: Jindy Tady asi nikdo neví oč konkretně v tvém případě jde. Já osobně bych si ale k už podání vysvětlení vedla za ručičku právníka. Pro jistotu. Protože co se může pokazit, to se také pokazí. 19.08.2012 13:43 Uživatel: Marcel Ahoj chtěl bych se zeptat kolik let za toto mužu dostat děkuji 19.08.2012 13:50 Uživatel: Barča V příspěvku nad Tvým je odkaz, klikni a počti. Je to ten barvou odlišený kousek textu. 23.12.2012 15:09 Uživatel: hafhaf dobry den, mam prijit na policii veci podvod. v dopise je uvedeno toto: neznamy-podvod-me jmeno. jde z toho usoudit, kdo je obvineny? dekuji za odpoved. 23.12.2012 16:08 Uživatel: Barča Já bych řekla, že v tom dopise bude víc, než píšeš tady. 23.12.2012 19:21 Uživatel: hafhaf no to bylo, moje inicialy, bydliste a ze se mam dostavit na sluzebnu, ale zajima me, o co muze jit, o nicem nevin a jestli by se z toho poradi jmen dalo vyvodit kdo je podvefeny. paragraf 158 odstavec 6 a 7 trestniho zakona. 23.12.2012 19:25 Uživatel: Barča Pokud jsi nebyl oznamovatelem nějakého činu na policii, pak jsi ten druhý. Někdo něco má proti Tobě. 30.04.2013 11:56 Uživatel: franta Co když jsem při podání vysvětlení lhal? Jaký je postih? 30.04.2013 20:14 Uživatel: socialni_pracovnice Pokud jsi lhal, může jít podle § 47a zákona o přestupcích o přestupek křivého vysvětlení. Tohto přestupku se dopustí ten, kdo jako osoba podávající vysvětlení o trestném činu spáchaném jiným před orgánem činným v trestním řízení úmyslně uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo takovou okolnost zamlčí. Za tento přestupek můžeš dostat pokutu až do výše 50.000 Kč. 25.10.2013 15:11 Uživatel: Vendy001 Dobrý den dostal jsem předvolání policií. Týká se to Podání výsvětlení podle paragrafu 158 odstavce 7 a 6 trestního řádu. Předmětem podání vysvětlení je : ůřední jednání Nevíte co to znamená ůřední jednání? Vúbec nemám ponětí oč jde. 25.10.2013 21:59 Uživatel: socialni_pracovnice Úřední jednání může být jakékoliv jednání na úřadě, projednávání nějaké úřadní věci. Může se to týkat Vaší práce - pokud Vy sám na nějakém úřadě pracujete - nebo třeba nějaké situace, které jste byl svědkem, těžko říci. Na tom předvolání je určitě nějaký kontakt, nejlepší bude, když tam zavoláte a přeptáte se přímo u zdroje. 26.10.2013 05:27 Uživatel: Vendy001 No právě že jsem tam volal oč jde. Řekli že nic podstatného nebo důležitého a že po telefonu ne. Akorát že to je od hospodářské kriminálky. Jak jsem tak koukal tak vždy uváděj předmětem podání vysvětlení je: např. padělání dokladů, sdílení souborů atd. U mne je to pouze předmětem podání vysvětlení je: úřední jednání Tak nevim oč jde a oni to neřeknou. Radši jsem si zkontroloval platbu daně z nemovitosti a daň z prodeje garáže a vše v pořádku. Ani nedělám na žádném úřadě. Jediné co mne napadá tak že brácha si vzal nějaké půjčky nebo úvěry nebo co a snad nesplácel. Ale je to už asi 4 nebo 5 let. 26.10.2013 11:36 Uživatel: Dany Zdroj: http://www.policie.cz/clanek/odbor-hospodarske-kriminality-adresa-pro-pisemny-styk.aspx 24.06.2014 12:43 Uživatel: Krejčiříková Dobrý den, dnes mi byl doručena výzva k podání vysvětlení podle §158 odst. 7 trestního řádu. Chtěla jsem se zeptat jestli je lepsí vypovídat nebo ne. díky 24.06.2014 21:06 Uživatel: socialni_pracovnice K podání vysvětlení jste povinna se dostavit. Odmítnou podat vysvětlení můžete jen z důvodů stanovených v zákoně - jedná se o stejné důvody, pro které je možné odmítnout svědeckou výpověď. Podle zákona platí, že nikdo nesmí být nucen vypovídat o utajovaných skutečnostech chráněných jinými zákony nebo o věcech, na něž se vztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost. Nikdo také nemůže být nucen vypovídat v případech, kdy by svou výpovědí způsobil trestní stíhání či stíhání za přestupek nebo jiný správní delikt sobě nebo osobě mu blízké. Osobami blízkými jsou příbuzní v řadě přímé (rodiče, prarodiče děti, vnoučata…), sourozenci, manžel, partner či další osoby, jejichž újmu byste důvodně pociťovala jako újmu vlastní. 10.06.2019 14:46 Uživatel: bedřiška Jsem předovolaná, ale nechci vypovídat jelikož bych mohla ublížit svojí výpovědí osobě mě blízké, Musím se i tak dostavit nebo stačí poslat, že nechci vypovídat a případně notářsky ověřit? Předem vělmi děkuji. 05.10.2014 05:42 Uživatel: boris Dobrý den, Včera mi byla předána obsílka policistou že se mám dostavit k podání vysvětlení podle §158/7tr. řádu. Předmět podání vysvětlení je : Podání vysvětlení Boris. Nechápu to jim vadí že existuju nebo co? 23.10.2015 09:50 Uživatel: ostrava Dobrý den chtěla bych se zeptat co znamená podání vysvetleni paragraf 158 odst. 7 a předmět jednani je ohrožování výchovy dítěte vůbec nevím co to je o dítě se statam dobře! dekuji 18.11.2015 10:10 Uživatel: socialni_pracovnice Dobrý den, z textu, který uvádíte, není vůbec patrné, o čí dítě se jedná. Může se jednat o Vaše dítě. V takovém případě má asi někdo pocit, že u Vás doma není vše v pořádku a že je Vaše dítě nějak ohroženo. Pokud ale máte čisté svědomí a víte, že výchovu dítě nezanedbáváte, nemáte se čeho bát a vše popravdě vypovězte. Může se ale také jednat o dítě někoho jiného - sousedů v domě apod. Třeba někdo podal trestní oznámení a vás uvedl jako svědka, protože poměry v rodině znáte. 09.11.2015 20:02 Uživatel: Hanka15 Dobrý den, přišel mi dopis od policie, že se mám dostavit k podání vysvětlení podle § 158 odst. 7 trestního řádu. Předmětem podání vysvětlení je, že jsem před pár lety posílala peníze na účet jedné agentuře, ze které se vyklubali podvodníci. Takže to znamená, že se nemám čeho bát, že to není nic proti mě, ale spíš budu svědčit já? Jenže problém je ten, že si to vůbec nepamatuju, neuvědomuju si to, takže se bojím že tam přijdu a budu jim dokola jak blbá opakovat že nic nevím Hrozí mi něco? Děkuji za odpověď. 18.11.2015 10:13 Uživatel: socialni_pracovnice Dobrý den, jestliže jde o události staré několik let, tak je jasné, že si nebudete pamatovat vše do detailů. Uričtě si ale budete pamatovat alespoň něco - třeba proč jste té agentuře ty peníze posílala. Pokud odpovědi na ostatní otázky vědět nebudete, tak zkrátka řeknete, že nevíte nebo si to nepamatujete. Pokud je to opravdu tak, pak se nemáte čeho bát a nic Vám nehrozí. Pokud byste ale vypovídala křivě nebo nějaké informace záměrně zamlčovala a následně by se to provalilo, pak byste problémy mít mohla. 22.12.2015 21:10 Uživatel: Yasmina dneska (22.12.2015) jsem ve schránce našla vhozený dopis od hospodářské kriminálky, že se za týden mám dostavit k podání vysvětlení ve věci bankovních účtů, kterých jsem majitelka. Mám 2 účty a vůbec nevím o co se může jednat. Nemáte s tím někdo zkušenost? Děkuji. 23.12.2015 00:27 Uživatel: Dany Pod pojem hospodářské kriminality spadají trestné činy: pokračování + zdroj = viz. odpověď výše ze dne 26.10.2013 v 11:36 hod. Osobní zkušenost nemám. 28.12.2015 09:00 Uživatel: Yasmina Nikdo nemá zkušenost s hospodářskou kriminálkou? Zítra (29.12.2015) tam jdu, od minulého týdne nad tím pořád přemýšlím, nic mě nenapadá o co by se mohlo jednat. Jsem z toho hrozně vystrašená, protože vůbec netuším o co tu jde. 03.05.2016 14:40 Uživatel: Rendy Zdravím, dnes jsem našel taky ten dopis ve schránce k vysvětlení protiprávního jednání krádeže. Smůla v tom, ze jsem nic neukradl a nejsem si ničeho vědom. Nebo někomu vadím? 04.06.2016 20:59 Uživatel: Dragostea Dobrý večer. Dnes jsem dostala obsilku a předmětem podání vysvětlení je: ZP-maření výkonu úředního rozhodnuti v Jablonném. Není tu žádný paragraf abych věděla oč jde. Nic jsem nezmarila pouze podala trestní oznámení za vyhrožování. Děkuji předem za brzkou odpověď. 05.06.2016 06:47 Uživatel: Máša predpokladam, ze jim tam pujdes osobne povedet, co jsi oznamila. 22.07.2016 23:53 Uživatel: Khalifa Steve Město:spain 22.07.2016 23:56 Uživatel: Khalifa Steve kontaktujte nás o půjčku: [email protected] 22.11.2018 11:59 Uživatel: Pajinice Dobrý den, dnes (22.11.2018) jsem si vyzvedla dopis od policie ČR že mám podat vysvětlení. Podezreni že spáchání zvlášť závažného zločinu pro podvodu dle par. 209/1,5a) trestního zákoníku v souvislosti s uzavíráním smluv na pojistný produkt (firma) v roce 2010 že strany zástupců spol. (firma). Strašně se bojim, nevím jestli nejsem já obvinena, přitom jsem žádný smlouvy nedělala. Jen jsem sepsala smlouvu s nima tenkrát, dekuji 13.08.2019 16:53 Uživatel: Květ Dobry den Chci se zeptat informuje policie zamestnavatele o trestnim činu Reagujete na téma: Vysvětlení § 158 odstavec 6 a 7 Trestního řádu - co znamená? lili259 28 minut online
http://docplayer.cz/16463572-Urad-pro-ochranu-hospodarske-souteze-rozhodnuti-c-j-uohs-s41-2011-vz-8783-2011-530-swa-v-brne-dne-25-srpna-2011.html
2018-11-19T07:42:10
[ " zákona č. 137", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " soud ", " zákona č. 500", " soud " ]
ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ROZHODNUTÍ. Č. j.: ÚOHS-S41/2011/VZ-8783/2011/530/SWa V Brně dne 25. srpna PDF Download "ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ROZHODNUTÍ. Č. j.: ÚOHS-S41/2011/VZ-8783/2011/530/SWa V Brně dne 25. srpna 2011" 1 *UOHSX003LV8L* UOHSX003LV8L ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ROZHODNUTÍ Č. j.: ÚOHS-S41/2011/VZ-8783/2011/530/SWa V Brně dne 25. srpna 2011 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů ve správním řízení zahájeném dne na návrh ze dne , jehož účastníky jsou zadavatel statutární město Liberec, IČ , náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec, zastoupené Martinou Rosenbergovou, primátorkou, navrhovatel - SYNER, s. r. o., IČ , se sídlem Dr. Milady Horákové 580/7, Liberec, za niž jednají Ing. Dalibor Kobrle a Ing. Martin Borovička, jednatelé, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, Advokátní kancelář Němec, Bláha & Navrátilová, s. r. o., IČ , se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 Karlín, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele ve veřejné zakázce Revitalizace Soukenného náměstí - realizace zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno pod ev. č dne ve znění oprav ze dne , a jehož zrušení bylo uveřejněno pod stejným ev. č. dne , rozhodl takto: I. Zadavatel statutární město Liberec, IČ , náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec nedodržel postup stanovený v 84 odst. 2 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, když zrušil zadávací řízení, aniž by se v jeho průběhu 2 vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nebylo možné po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Jako opatření k nápravě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle 118 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů ruší rozhodnutí zadavatele ze dne o zrušení zadávacího řízení ve věci veřejné zakázky Revitalizace Soukenného náměstí - realizace. II. Podle 119 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a podle 1 odst. 1 vyhlášky č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách, se zadavateli statutárnímu městu Liberec, IČ , náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec, ukládá: uhradit náklady řízení ve výši Kč (třicet tisíc korun českých). Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. III. Zadavatel statutární město Liberec, IČ , náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec se dopustil správního deliktu podle 120 odst. 1písm. e) zákona č. 137/2006 Sb., oveřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů tím, že zrušil zadávací řízení v rozporu s 84 citovaného zákona. IV. Zadavatel statutární město Liberec, IČ , náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec se dopustil správního deliktu podle 120 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů tím, že postupoval při vyřizování námitek společnosti SYNER, s. r. o., IČ , se sídlem Dr. Milady Horákové 580/7, Liberec, proti rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení v rozporu 111 odst. 1 citovaného zákona. V. Za spáchání správních deliktů uvedených ve výroku III. a IV. se zadavateli statutárnímu městu Liberec, IČ , náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec, podle 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů ukládá pokuta ve výši Kč (sto tisíc korun českých). 2 3 Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu Brno. ODŮVODNĚNÍ 1. Statutární město Liberec, IČ , náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec, zastoupené Martinou Rosenbergovou, primátorkou, (dále jen zadavatel ) uveřejnilo podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ) v informačním systému o veřejných zakázkách pod ev. č dne ve znění oprav ze dne oznámení o zahájení otevřeného řízení za účelem zadání podlimitní veřejné zakázky Revitalizace Soukenného náměstí - realizace (dále jen veřejná zakázka ). 2. Základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky byla nejnižší nabídková cena. 3. Z protokolu o otevírání obálek s nabídkami ze dne vyplývá, že zadavatel ve stanovené lhůtě obdržel deset nabídek. Z protokolu o jednání hodnotící komise ze dne vyplývá, že po provedeném posouzení nabídek hodnotící komise vyřadila celkem pět nabídek, čtyři pro nesplnění požadavků zadavatele uvedených v zadávací dokumentaci a jednu pro neodůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny. Po provedeném posouzení a hodnocení zbývajících pěti nabídek rozhodl zadavatel, že nejvhodnější nabídku podal uchazeč SYNER, s. r. o., IČ , se sídlem Dr. Milady Horákové 580/7, Liberec, za niž jednají Ing. Dalibor Kobrle a Ing. Martin Borovička, jednatelé, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem, Advokátní kancelář Němec, Bláha & Navrátilová, s. r. o., IČ , se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 Karlín, (dále jako vybraný uchazeč nebo navrhovatel ). 4. Zadavatel dne rozhodl o zrušení zadávacího řízení podle 84 odst. 2 písm. e) zákona s odůvodněním, že zadavatel nemá dostatek finančních prostředků ke kompletní realizaci předmětu veřejné zakázky, neboť prozatím nedošlo ke schválení rozpočtu na rok Jako další důvod uvedl zadavatel snahu nového vedení města řešit rekonstrukci libereckých náměstí koncepčně a koordinovaně. 5. Navrhovatel podal dopisem ze dne námitky proti rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení, které zadavatel obdržel dne Jelikož zadavatel nevyřídil námitky podle 111 odst. 1 zákona, navrhovatel podal dopisem ze dne návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen návrh ) u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen Úřad ). 6. Úřad obdržel návrh dne a tímto dnem bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Stejnopis návrhu byl zadavateli doručen téhož dne. 7. Navrhovatel je přesvědčen, že rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení je v přímém rozporu s 6 a 84 odst. 2 písm. e) zákona, a proto podal proti rozhodnutí zadavatele o zrušení předmětného zadávacího řízení námitky. Navrhovatel uvádí, že v rozporu s 111 odst. 1 3 4 zákona do dne podání návrhu neobdržel písemné rozhodnutí zadavatele o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv a z jakých důvodů. 8. Navrhovatel namítá, že podle ustálené rozhodovací praxe Úřadu možnost zrušit zadávací řízení podle 84 odst. 2 písm. e) zákona předpokládá skutečnosti, které jsou objektivní, a tedy nezávislé na vůli zadavatele. Důvodem pro zrušení celého zadávacího řízení by pak měly být pouze takové skutečnosti, které nelze vyřešit přijmutím opatření k nápravě a které mají vliv např. na zákonnost zadávacího řízení a celého postupu zadavatele. Mezi skutečnosti, jež jsou důvodem pro zrušení veřejné zakázky, lze obecně zařadit nedostatek finančních prostředků potřebných k plnění veřejné zakázky, který nastal mimořádně, nepředvídaně a v průběhu zadávacího řízení. 9. Navrhovatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Afs 64/ , ve kterém se soud k výkladu důvodů pro zrušení zadávacího řízení vyjádřil tak, že zrušení zadávacího řízení musí být vykládáno restriktivně, proto je třeba ustanovení 84 odst. 2 písm. e) zákona a zejména slovní spojení důvody zvláštního zřetele hodné vykládat jako důvody objektivní, stojící vně veřejného zadavatele, nikoliv jako důvody subjektivního rázu, které by popřely smysl uvedeného ustanovení zákona. Obdobný přístup podle názoru navrhovatele vyznávají i autoři komentářové literatury, podle kterých ustanovení 84 odst. 2 písm. d) a e) zákona obsahují zvláštní možnosti zadavatele zrušit zadávací řízení v situacích, v nichž se zadavatel ocitne zpravidla v důsledku působení některé vnější, nepředvídatelné události. Dle uvedených ustanovení má zadavatel právo zrušit zadávací řízení například tehdy, pokud mu byla na veřejnou zakázku přislíbena dotace a před ukončením zadávacího řízení je zřejmé, že zadavatel tuto dotaci neobdrží, nebo pokud je na majetek zadavatele v průběhu zadávacího řízení prohlášen konkurs, nebo zadavatel vstoupí do likvidace, nebo v důsledku živelné pohromy nelze po zadavateli spravedlivě požadovat, aby dokončil zadávací řízení na plnění, které již s ohledem na živelnou událost objektivně nemůže požadovat, atp. 10. Podle navrhovatele je zřejmé, že důvody uvedené zadavatelem v předmětném rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení neodpovídají žádnému z důvodů uvedených v 84 odst. 2 zákona, a to včetně důvodu pod písmenem e), na nějž zadavatel odkazuje. Oba důvody použité zadavatelem při zrušení předmětného zadávacího řízení totiž nejsou důvody objektivními, nastalými nezávisle na vůli zadavatele. 11. Navrhovatel tvrdí, že nedostatek finančních prostředků ke kompletní realizaci předmětu plnění veřejné zakázky není objektivním důvodem pro zrušení zadávacího řízení, neboť schválení rozpočtu je plně v kompetenci samotného zadavatele, jakožto územního samosprávného celku. Neschválení rozpočtu tedy nemůže představovat objektivní důvod, tj. nezávislý na vůli zadavatele. Navrhovatel dále poukazuje na skutečnost, že není zřejmá souvislost neschválení rozpočtu s tvrzeným nedostatkem finančních prostředků. Pakliže se zadavatel rozhodl předmětnou veřejnou zakázku zadat, bylo podle navrhovatele jeho povinností vyhradit pro tento účel potřebné finanční prostředky. Podle názoru navrhovatele je zadavatel vždy povinen před zahájením zadávacího řízení zvážit, zda má na realizaci předmětné veřejné zakázky dostatek finančních prostředků či nikoliv a podle toho buď 4 5 zahájit zadávací řízení a pokračovat v něm až do uzavření smlouvy, nebo v případě nedostatku finančních prostředků toto zadávací řízení vůbec nezahajovat. Pakliže bylo předmětné zadávací řízení z titulu tehdejšího finančního krytí již zahájené, tak pokud se nevyskytnou takové relevantní, objektivní a na vůli zadavatele zcela nezávislé překážky, pro které není možné v zadávacím řízení pokračovat, pak je i nové vedení města povinno v takto nastaveném zadávacím řízení dále pokračovat, neboť je vázáno právním stavem započatým předchozím vedením města. 12. Navrhovatel připomíná, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí dle bodu II.2.1. oznámení o zakázce Kč bez DPH, přičemž navrhovatel ve své nabídce, která byla vybrána jako nejvhodnější dle kritéria nejnižší nabídkové ceny, nabídl cenu ,18 Kč bez DPH, tedy cenu výrazně nižší. Navrhovatel rovněž zdůrazňuje, že pro účely revitalizace plochy Soukenného náměstí v Liberci zastupitelstvo města schválilo dne na svém zasedání přijetí finančního daru ve výši Kč od společnosti Multi Veste Czech Republic 9, s. r. o., IČ , se sídlem Praha 1, Olivová 4/2096, Praha 1. Ve svém důsledku by tak úspora zadavatele při realizaci veřejné zakázky činila oproti předpokládané hodnotě zakázky částku cca Kč. 13. Pokud se jedná o druhý důvod použitý zadavatelem (snaha vedení zadavatele řešit rekonstrukce libereckých náměstí koncepčně a koordinovaně), pak se podle navrhovatele rovněž jedná o ryze subjektivní důvod. Zadavatel měl koncepčnost a koordinovanost rekonstrukce libereckých náměstí zohlednit již před vyhlášení zadávacího řízení. Změna zastupitelstva a s tím související změna názoru na věc podle navrhovatele nemůže být objektivním důvodem pro zrušení zadávacího řízení a odlišné priority nového zastupitelstva zadavatele nemohou mít vliv na jeho závazky z minulosti. 14. Dle názoru navrhovatele dále nebyla při zrušení zadávacího řízení splněna ani podmínka bezodkladnosti vydání takového rozhodnutí. Ke zrušení zadávacího řízení podle 84 odst. 2 písm. e) zákona musí dojít bez zbytečného odkladu poté, co nastal důvod, o který se zrušení zadávacího řízení opírá. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel musel mít zcela jasné ekonomické povědomí o údajném nedostatku finančních prostředků již daleko dříve, než v prosinci Nedostatek finančních prostředků zadavatel mohl při vynaložení přiměřeného úsilí zjistit již při tvorbě plánu investičních výdajů pro rok 2011, tj. v době běhu zadávací lhůty. 15. Závěrem navrhovatel podotýká, že uchazeči vynakládají za účelem získání veřejné zakázky nemalé finanční, personální a administrativní prostředky na to, aby kvalitním zpracováním své nabídky získali předmětnou veřejnou zakázku. Podle navrhovatele by bylo proti smyslu zadávání veřejných zakázek ve světle dikce 6 zákona, zejména pak zásady transparentnosti, pokud by zadavatel byl oprávněn zrušit zadávací řízení pouze z důvodu, že se na přelomu dvou rozpočtových roků rozhodne pro rok navazující nevyčlenit ve výdajové části rozpočtu příslušné prostředky, k jejichž uvolnění se byť prostřednictvím předchozího vedení města zavázal již při schválení a zahájení zadávacího řízení. 5 6 16. S ohledem na výše uvedené navrhovatel považuje za prokázané, že zadavatelem uvedené důvody pro zrušení zadávacího řízení byly ryze subjektivní a účelové, a proto navrhuje, aby Úřad zrušil rozhodnutí o zrušení veřejné zakázky ze dne Vyjádření zadavatele k návrhu a dokumentaci o zadání veřejné zakázky obdržel Úřad dne Ke zrušení zadávacího řízení zadavatel uvádí, že se v průběhu zadávacího řízení vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, proto se zadavatel rozhodl zrušit zadávací řízení bez zbytečného odkladu. Zadavatel si vyhrazuje právo na doplnění tohoto vyjádření spolu s příslušnými podklady. K nevyřízení námitek navrhovatele zadavatel uvádí, že na straně zadavatele došlo k administrativnímu pochybení a námitky navrhovatele nebyly včas postoupeny oprávněnému zástupci zadavatele - primátorovi města Liberec, který měl přezkoumat oprávněnost podaných námitek. O podané námitce se oprávněný zástupce zadavatele dozvěděl až po přijetí návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a z tohoto důvodu oprávněný zástupce zadavatele nerozhodl o podané námitce ve stanoveném termínu. 18. Účastníky správního řízení podle 116 zákona jsou: zadavatel, navrhovatel. 19. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení dopisem č. j. ÚOHS-S41/2011/VZ- 2460/2011/530/SWa ze dne Úřad dále účastníkům řízení usnesením č. j. ÚOHS-S41/2011/VZ-2464/2011/530/SWa ze dne stanovil lhůtu, v níž mohli navrhovat důkazy, či činit jiné návrhy, a lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Uvedeným usnesením Úřad rovněž stanovil zadavateli lhůtu kprovedení úkonů podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení. 21. Doplnění vyjádření zadavatele k návrhu ze dne obdržel Úřad dne Zadavatel poukazuje na skutečnost, že hlavním zdrojem příjmů zadavatele jsou výnosy daní (62 %) a dotace ze státního rozpočtu a ze státních fondů (29 %) a většina výdajů je vázána do mandatorních a quasimandatorních výdajů. Podle rozpočtového výhledu statutárního města Liberec zpracovaného společností AQE v září 2010 může zadavatel v období let 2011 až 2015 investovat minimálně Kč v roce 2011 a maximálně Kč v roce 2013, aniž by uvažoval o cizích zdrojích. Z další analýzy vyplývá, že rozpočet zadavatele bude v příštích letech deficitní, dorovnávaný převážně dluhovým financováním. Zadavatel uvádí, že rozpočtový výhled byl zpracováván v létě roku 2010, a proto neobsahuje další legislativní změny a reformy, které byly přijaty vládou a parlamentem na podzim roku 2010 a které mají negativní dopad do hospodaření měst a obcí. Nejpodstatnějším zásahem do struktury financování měst je výpadek příspěvku na přenesený výkon státní správy, který budou muset města dofinancovat z vlastních finančních prostředků, což odčerpává finanční prostředky hlavně z kapitol investic a správy a údržby majetku. 6 7 22. Zadavatel zrušil zadávací řízení zdůvodu nedostatku finančních prostředků ke kompletní realizaci předmětu plnění veřejné zakázky, což se podle zadavatele zakládalo na několika skutečnostech. Předně ve srovnání s předchozími roky došlo k poměrně razantnímu poklesu výdajů města, a to jak kapitálových tak běžných, celkem ve srovnání s rokem 2009 předpokládaný pokles o cca Kč a z pohledu běžných výdajů počítá zadavatel s poklesem o Kč. Pokles výdajů je způsoben především novým výdajem ve výši cca Kč na splátku úroku na úhradu dluhopisu a povinnosti vložit každoročně do amortizačního fondu, dále pak očekávaným významným poklesem příjmů z prodeje nemovitostí. Rozpočet města navrhuje nižší výdaje i ve srovnání s rozpočtovým výhledem, který předpokládal rezervu pouhých Kč na kapitálové výdaje, což je částka, která nestačí ani na průběžné obnovování městského majetku. I tato skutečnost podle zadavatele dokládá, že byl nucen významným způsobem šetřit. K úpravě rozpočtu ve srovnání s návrhem minulého vedení města došlo okamžitě po nástupu nového vedení města, proto bylo zřejmé až těsně před koncem roku 2010, jaké akce si zadavatel bude moci v roce 2011 dovolit a jaké nikoliv. Realizace předmětné veřejné zakázky je z pohledu zadavatele investicí zbytnou, kterou lze odsunout na neurčito, až bude mít zadavatel dostatek finančních prostředků, a proto do rozpočtu zařazena nebyla. 23. Podle zadavatele je zřejmé, že zadavatel nebude mít v roce 2011 ze zcela objektivních příčin, nezávislých na jeho vůli, dostatek finančních prostředků na úhradu ceny veřejné zakázky. Změna míry a struktury příjmů města v důsledku hospodářské situace a legislativních změn na podzim roku 2010 spadá podle zadavatele pod legislativní pojem důvody zvláštního zřetele hodné podle 84 odst. 2 písm. e) zákona, neboť stojí vně zadavatele. Není-li objektivně dán dostatek finančních prostředků na zaplacení ceny díla, je podle názoru zadavatele atakován smysl dokončení zadávacího řízení, a zadavatel je naopak vystaven riziku další finanční újmy v důsledku porušení smluvních povinností. 24. Zadavatel uznává, že přehodnocení koncepce a následné koordinované řešení rekonstrukce libereckých náměstí a úprav veřejných prostranství je subjektivním důvodem zadavatele. Zadavatel však nehodlá vybrat jiný návrh a revitalizovat náměstí podle jiného projektu v důsledku jiného názoru. Vzhledem k výše popsaným ekonomickým okolnostem bude znova potřeba posoudit dosavadní plány i z hlediska nákladů investičních a provozních a zvolit ekonomickým možnostem odpovídající řešení. To se týká nejenom předmětné veřejné zakázky, ale i dalších libereckých náměstí - Nerudova, Tržního, Sokolovského, Papírenského a Třídy 1. Máje. 25. Z výše uvedených důvodů považuje zadavatel zrušení výběrového řízení za jediné možné řešení a je přesvědčen, že při zadávání předmětné veřejné zakázky ani při jejím zrušení nedošlo k porušení zákona. 26. Vyjádření navrhovatele ze dne obdržel Úřad dne Navrhovatel opětovně uvádí, že konstantní výkladová praxe jak Úřadu, tak soudů potvrzuje, že mezi skutečnosti, jež jsou důvodem pro zrušení veřejné zakázky, sice lze obecně zařadit nedostatek finančních prostředků potřebných k plnění veřejné zakázky, avšak takový nedostatek musel nastat mimořádně, nepředvídaně a v průběhu zadávacího řízení. Navrhovatel se domnívá, 7 8 že v mezidobí od zahájení zadávacího řízení do přijetí rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení nenastaly a zadavatel ani neprokázal existenci žádných okolností, které by náhlý nedostatek finančních prostředků ve vztahu k realizaci veřejné zakázky mohly odůvodnit. 27. K tvrzenému výpadku příspěvku na přenesený výkon státní správy navrhovatel uvádí, že realizace veřejné zakázky nespadá do přenesené působnosti obcí. Snížením nenárokového příspěvku není podle navrhovatele možné odůvodňovat snížení finančních prostředků pro již dříve schválenou veřejnou zakázku realizovanou v rámci samostatné působnosti obce. Navíc nedošlo k úplnému výpadku tohoto příspěvku, ale pouze k jeho ponížení. Na příspěvek ze státního rozpočtu na plnění úkolů v přenesené působnosti mají sice obce právní nárok, zákon však nestanoví, v jaké výši bude tento příspěvek poskytnut ani jaké procentuální náklady spojené s výkonem veřejné správy obcí bude krýt. Zadavatel tedy nemůže snížení tohoto příspěvku považovat za důvod pro zrušení předmětné veřejné zakázky. 28. Ke splátkám úroků na úhradu dluhopisů navrhovatel podotýká, že z Informačního memoranda zadavatele o dluhopisech s pohyblivým výnosem v celkové předpokládané jmenovité hodnotě Kč splatných v roce 2025 vyhotoveného dne vyplývá, že emise dluhopisů byla schválena před vyhlášením veřejné zakázky. Povinnosti z tohoto memoranda vyplývající tak podle navrhovatele není možné využít jako objektivní důvody nastalé po vyhlášení veřejné zakázky odůvodňující její zrušení. 29. Vyjádření zadavatele ze dne obdržel Úřad dne Zadavatel navrhuje provést jako důkazy schválený rozpočet statutárního města Liberec pro rok 2011, Protokol o hlasování o rozpočtu statutárního města Liberec pro rok 2011, Rozpočtový výhled na roky zpracovaný společností AQE Advisors a. s. v září 2010 a rovněž zaslané doplnění k vyjádření zadavatele ze dne Zadavatel dále navrhuje Úřadu slyšení svědka Mgr. Jana Korytáře, toho času primátora města. 30. Úřad přezkoumal na základě 112 a následujících zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, po zhodnocení všech podkladů, zejména zadávací dokumentace, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel při zrušení předmětného zadávacího řízení nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti. Ad výrok I. a III. zrušení zadávacího řízení 31. Podle 84 odst. 2 zákona zadavatel může bez zbytečného odkladu zrušit zadávací řízení, pouze pokud a) stanovil minimální počet zájemců, kteří mají podat žádost o účast, nebo potvrzení zájmu o účast v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním či soutěžním dialogu, a tento stanovený počet nebyl naplněn, popřípadě nebyl naplněn po posouzení kvalifikace, 8 9 b) počet zájemců vyzvaných zadavatelem k podání nabídky v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním či soutěžním dialogu byl nižší či roven minimálnímu zákonnému počtu a nabídku podá menší počet uchazečů než zadavatelem vyzvaný, c) vybraný uchazeč, popřípadě uchazeč druhý v pořadí, odmítl uzavřít smlouvu nebo neposkytl zadavateli k jejímu uzavření řádnou součinnost podle 82 odst. 3, d) odpadly důvody pro pokračování v zadávacím řízení v důsledku podstatné změny okolností, které nastaly v době od zahájení zadávacího řízení a které zadavatel s přihlédnutím ke všem okolnostem nemohl předvídat a ani je nezpůsobil, e) v průběhu zadávacího řízení se vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. 32. Zadavatel rozhodl dne o zrušení zadávacího řízení s odkazem na 84 odst. 2 písm. e) zákona. Zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení odůvodnil zrušení veřejné zakázky následovně: (začátek citace) Důvodem pro zrušení této veřejné zakázky je fakt, že zadavatel nemá dostatek finančních prostředků ke kompletní realizaci předmětu plnění veřejné zakázky, neboť prozatím nedošlo ke schválení rozpočtu na rok 2011 a zadavatel tak nemá zajištěné financování této akce v příštím roce. Dalším podstatným důvodem je snaha nového vedení města řešit rekonstrukce libereckých náměstí koncepčně a koordinovaně." (konec citace) 33. Úřad k problematice zrušení zadávacího řízení obecně konstatuje, že zákon rozlišuje mezi zákonnou povinností zrušit zadávací řízení a fakultativní možností zadavatele zrušit zadávací řízení v případech stanovených zákonem. Obligatorně se zadávací řízení ruší podle 84 odst. 1 zákona, fakultativně za podmínek stanovených 84 v odst. 2 až 5 zákona. 34. Je zřejmé, že ustanovení 84 odst. 2 písm. e) zákona předpokládá skutečnosti, které jsou objektivní, a tedy nezávislé na vůli zadavatele slovy zákona v průběhu zadávacího řízení se vyskytly důvody zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Zadavatel by měl při posouzení oprávněnosti zrušení veřejné zakázky podle výše uvedeného ustanovení zákona zhodnotit, zda důvody pro zrušení veřejné zakázky splňují dvě podmínky vyplývající z citovaného ustanovení zákona, a to podmínku, že se důvody vyskytly v průběhu zadávacího řízení, a že se jedná o důvody zvláštního zřetele. 35. V předmětném zadávacím řízení byl jako hlavní důvod zrušení zadavatelem označen nedostatek finančních prostředků z důvodu neschváleného rozpočtu na rok Mezi skutečnosti, jež jsou důvodem pro zrušení veřejné zakázky, lze obecně zařadit nedostatek finančních prostředků potřebných k plnění veřejné zakázky, který nastal mimořádně, nepředvídaně a v průběhu zadávacího řízení. 36. Záměr zadavatele zrušit zadávací řízení byl schválen zastupitelstvem města dne , zadavatel pak zrušil zadávací řízení rozhodnutím ze dne Rozpočet statutárního města Liberec na rok 2011 byl schválen na zasedání zastupitelstva města dne (viz rozpočet předložený zadavatelem v rámci správního řízení a informace uveřejněné na webových stránkách zadavatele). Vdobě, kdy zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího 9 10 řízení, tedy ještě nebyl dán důvod, který zadavatel uvádí jako stěžejní pro svoje rozhodnutí. Nedostatek finančních prostředků tedy nenastal v průběhu zadávacího řízení, ale až po jeho zrušení. Z tohoto pohledu nelze dovodit závěr, že zadavatel v dané době věděl, že předmětné zadávací řízení nebude schopen financovat a bude nucen zadávací řízení zrušit. Neschválení rozpočtu, tj. prozatímní nevyjasněnou finanční situaci zadavatele, nelze považovat za dostatečný důvod pro zrušení veřejné zakázky, neboť se jedná pouze o přechodný stav. 37. Úřad tedy konstatuje, že podmínka ustanovení 84 odst. 2 písm. e) zákona, tj. aby se důvody hodné zvláštního zřetele vyskytly v průběhu zadávacího řízení, nebyla naplněna, neboť ke vzniku této okolnosti došlo až po zrušení předmětného zadávacího řízení. 38. Úřad dále uvádí, že s ohledem na cenu veřejné zakázky, tj. nabídkovou cenu vybraného uchazeče, který činila ,18 Kč bez daně z přidané hodnoty, nepovažuje snížení příjmů v rozpočtu zadavatele z Kč v roce 2010 na Kč v roce 2011 za důvody hodné zvláštního zřetele, a to i s ohledem na skutečnost, že zadavateli byl poskytnut finanční dar ve výši Kč od společnosti Multi Veste Czech Republic 9, s. r. o., IČ , se sídlem Olivova 4/2096, Praha, určený výlučně pro účely realizace předmětu veřejné zakázky. Aby nedostatek finančních prostředků mohl být považován za důvod zvláštního zřetele hodný, který skutečně odůvodňuje zrušení zadávacího řízení, mělo by se jednat z hlediska faktické možnosti financování předmětu plnění veřejné zakázky o zásadní zásah do finanční situace zadavatele jako je např. nepřidělení původně přislíbené dotace určené pro realizaci předmětu veřejné zakázky, prohlášení konkursu, vstup do likvidace apod. 39. Zadavatel tedy v předmětném správním řízení neprokázal, že snížení rozpočtových prostředků mělo přímý dopad na financování dané veřejné zakázky. S tím souvisí rovněž vyjádření zadavatele, že při sestavování rozpočtu na rok 2011 se musel rozhodnout, které investice upřednostní a které odloží, a proto realizaci předmětu veřejné zakázky do rozpočtu na rok 2011 nezahrnul, neboť jde podle jeho názoru o investici zbytnou. Z tohoto pohledu nelze dovodit přímý dopad snížení rozpočtových prostředků na možnost či nemožnost financování předmětné veřejné zakázky. 40. K druhému důvodu zrušení zadávacího řízení uváděnému zadavatelem, tj. snaha nového vedení města řešit rekonstrukce libereckých náměstí koncepčně a koordinovaně, Úřad uvádí následující. Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu ze dne tento důvod vysvětlil tak, že nehodlá revitalizovat Soukenné náměstí podle jiného projektu v důsledku změny názoru, ale vzhledem k ekonomickým okolnostem hodlá přehodnotit dosavadní plány z hlediska nákladů investičních a provozních a zvolit ekonomickým možnostem odpovídající řešení i s ohledem na další liberecká náměstí. Ve skutečnosti se tedy nejedná o změnu koncepce řešení předmětu veřejné zakázky, ale pouze o změnu koncepce financování veřejné zakázky v důsledku nedostatku finančních prostředků v rozpočtu zadavatele na rok Nejedná se tedy o další důvod pro zrušení zadávacího řízení, ale o důvod, ke kterému se již Úřad vyjádřil výše. Zvyjádření zadavatele rovněž vyplývá, že se nejedná o veřejnou 10 11 zakázku, jejíž předmět by v budoucnu nebyl realizován z důvodu absence finančních prostředků. 41. K návrhu zadavatele ze dne na provedení důkazu výslechem svědka Mgr. Jana Korytáře, toho času primátora města, Úřad uvádí, že na základě písemných podkladů zaslaných zadavatelem v průběhu zadávacího řízení a dokumentace o předmětné veřejné zakázce byl Úřad schopen v souladu s 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád") zjistit dostatečně stav věci. Provedení důkazu výslechem svědka tedy s ohledem na uvedené nepovažoval Úřad za nutné. 42. Na základě výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že nebyla naplněna podmínka pro zrušení zadávacího řízení stanovená v 84 odst. 2 písm. e) zákona, a to, že v průběhu zadávacího řízení se vyskytly důvody zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Ad výrok IV. nevyřízení námitek 43. Podle 110 odst. 2 zákona lze námitky podat proti všem úkonům zadavatele a stěžovatel je musí doručit zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se o domnělém porušení zákona úkonem zadavatele dozví, nejpozději však do doby uzavření smlouvy. 44. Podle 111 odst. 1 zákona zadavatel přezkoumá podané námitky v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek odešle stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, s uvedením důvodu. Vyhoví-li zadavatel námitkám, uvede v rozhodnutí způsob provedení nápravy. 45. Podle 120 odst. 1 písm. g) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že odmítne námitky v rozporu s 110 zákona anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s 111 zákona. 46. Rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení obdržel navrhovatel dne Navrhovatel podal ve lhůtě stanovené zákonem námitky směřující proti rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení, které zadavatel obdržel dne Z předložené dokumentace o zadání veřejné zakázky vyplývá, že zadavatel námitky podané navrhovatelem ve lhůtě stanovené zákonem ani později nevyřídil. 48. Na základě výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že zadavatel se dopustil správního deliktu podle 120 odst. 1 písm. g) zákona tím, že nevyřídil námitky navrhovatele proti rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení podle 111 odst. 1 zákona. Nápravné opatření 49. Podle 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější 11 12 nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo jen jednotlivý úkon zadavatele. 50. Úřad je při rozhodování podle 118 odst. 1 zákona povinen na základě zjištěných skutečností uvážit, jaké nápravné opatření má zvolit k dosažení nápravy stavu, a to při dodržení základních zásad procesu zadávání, tj. transparentnosti zadávání veřejných zakázek a dodržování zásad stejného zacházení a nediskriminace uchazečů o veřejné zakázky. 51. Vzhledem k tomu, že v šetřeném případě zadavatel nedodržel postup stanovený zákonem a tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, rozhodl Úřad o zrušení úkonu zrušení zadávacího řízení, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Náklady řízení 52. Podle 119 odst. 2 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu podle 118 odst. 1 zákona též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení (dále jen náklady řízení ). Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví prováděcí právní předpis. Podle 1 odst. 1 vyhlášky č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách, je zadavatel povinen uhradit náklady řízení o přezkoumání úkonů zadavatele paušální částkou v případě, že Úřad rozhodl podle 118 odst. 1 zákona o zrušení zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivého úkonu zadavatele, a to ve výši Kč. 53. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím byl zrušen úkon zadavatele spočívající zrušení zadávacího řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 54. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo /0710, variabilní symbol Uložení sankce 55. Podle 120 odst. 1 zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že a) nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku, b) nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo ji splní v rozporu s 146 nebo 147, c) uzavře smlouvu na veřejnou zakázku bez uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení podle 146 odst. 1, ačkoli je podle tohoto zákona povinen toto oznámení uveřejnit, d) uzavře smlouvu na veřejnou zakázku v rozporu s 82 odst. 1, 110 odst. 6 nebo 111 odst. 5 anebo v rozporu s předběžným opatřením dle 117 odst. 1, 12 13 e) zruší zadávací řízení v rozporu s 84, f) nepořídí nebo neuchová dokumentaci podle 109 nebo 155, nebo g) odmítne námitky v rozporu s 110 anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s V případě šetřené veřejné zakázky se zadavatel správního deliktu dopustil tím, že zrušil zadávací řízení, aniž byly splněny podmínky podle 84 zákona. Zadavatel tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení 120 odst. 1 písm. e) zákona. 57. Zadavatel se rovněž dopustil správního deliktu tím, že o námitkách navrhovatele nerozhodl podle 111 odst. 1 zákona. Zadavatel tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení 120 odst. 1 písm. g) zákona. 58. Podle 121 odst. 3 zákona odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. 59. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správních deliktů dozvěděl dne , kdy obdržel návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Ke spáchání správních deliktů došlo dne , kdy zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení, a dne , kdy marně uplynula lhůta pro vyřízení námitek navrhovatele. Z uvedených údajů tedy vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla. 60. Podle 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g). 61. V souladu se zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, tj. deliktu, za který je možno uložit nejpřísnější sankci (nejvyšší pokutu). Vzhledem k tomu, že za správní delikty uvedené ve výroku III. a IV. rozhodnutí je sankce stejně přísná, proto se Úřad zabýval otázkou, který delikt je v šetřeném případě závažnější. 62. Podle 114 odst. 5 zákona pokud zadavatel nevyřídil námitky podle 111 odst. 1 zákona, lze návrh na uložení opatření k nápravě doručit Úřadu a zadavateli nejpozději do 25 kalendářních dnů ode dne odeslání námitek stěžovatelem. Z citovaného ustanovení zákona vyplývá, že navrhovatel se mohl účinně bránit i v případě neodeslání rozhodnutí o námitkách navrhovatele v zákonem stanovené lhůtě, tedy i v případě spáchání správního deliktu podle 120 odst. 1 písm. g) zákona. 63. S odkazem na absorpční zásadu správního trestání uložil Úřad pokutu za delikt závažnější z hlediska jeho dopadu na průběh zadávacího řízení, což je v daném případě delikt podle 120 odst. 1 písm. e) zákona, jehož se zadavatel dopustil tím, že zrušil zadávací řízení v rozporu s 84 zákona. 13 14 64. Podle 121 odst. 2 zákona při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. 65. Při stanovení výše pokuty vzal Úřad v úvahu tu skutečnost, že zrušení zadávacího řízení, aniž byly splněny podmínky ustanovení 84 zákona, je jedním z nejzásadnějších zásahů do průběhu zadávacího řízení. Přesto však v předmětné věci, i když nebyly naplněny všechny podmínky ustanovení 84 odst. 2 písm. e) zákona pro zrušení zadávacího řízení, vzhledem ke všem okolnostem nejeví jednání zadavatele znaky účelovosti a úmyslu postupovat v rozporu se zákonem, což Úřad shledal jako polehčující okolnost. 66. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně nespravedlivá. V této souvislosti Úřad odkazuje na nález Ústavního soudu č. 405 uveřejněný ve Sbírce zákonů, částka 142/2002 Sb. Podle uvedeného nálezu je v případě ukládání pokut vyloučen takový zásah do majetku, v důsledku kterého by byla zničena majetková základna pro další podnikatelskou činnost. Nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Při stanovení výše pokuty vzal tedy Úřad v úvahu i finanční možnosti zadavatele a stanovenou pokutu posoudil vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje. Z rozpočtu zadavatele na rok 2011 schváleného dne Úřad zjistil, že příjmy zadavatele se pohybují v řádech stovek miliónů korun, rozpočet obsahuje na straně příjmů částku ve výši Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační. 67. Pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů Úřad při určení výměry uložené pokuty preferoval preventivní charakter uložení sankce a stanovenou výši pokuty vzhledem k souvislostem případu posoudil jako dostačující. Proto Úřad uložil pokutu v samé dolní hranici zákonné sazby. 68. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Brně zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo /0710, variabilní symbol IČ zadavatele. POUČENÍ Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 7, Brno. Včas podaný rozklad má 14 15 odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis. otisk úředního razítka Mgr. Kamil Rudolecký místopředseda Obdrží: 1. Statutární město Liberec, náměstí Dr. E. Beneše 1, Liberec 2. JUDr. Jaromír Bláha, advokát, Advokátní kancelář Němec, Bláha & Navrátilová, s. r. o., Prvního pluku 206/7, Praha 8 Karlín Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy 15 30 Af 65/2013-70 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra
https://zakonyprolidi.cz/cs/1987-67
2019-05-27T00:01:04
[ " § 16", " § 18", " § 54", " zákona č. 133", " zákona č. 115", " § 21", " zákona č. 28", " § 8", " § 8", " § 8", " § 6", " § 12", " § 4", " § 12", " § 9", " § 12", " § 11", " § 13", " § 7", " § 8", " čl. 1", " § 13", "\n§ 13", " § 2", " § 2", " § 7", " zákona č. 28", " § 7", " § 9" ]
67/1987 Sb. Vyhláška Československé komise pro atomovou energii o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s ... Minulé znění 01.09.1987 - 30.06.1997 Vyhláška č. 67/1987 Sb.Vyhláška Československé komise pro atomovou energii o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady Minulé znění 01.09.1987 - 30.06.1997Předpis je již zrušen ČÁST DRUHÁ - Základní požadavky na zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady (§ 4 - § 16) ČÁST TŘETÍ - Přechodná ustanovení (§ 17 - § 18) ze dne 30. června 1987 o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady Československá komise pro atomovou energii ve spolupráci s federálním ministerstvem paliv a energetiky stanoví podle § 54 odst. 3 písm. c) zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, ve znění zákona č. 115/1983 Sb. a podle § 21 zákona č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení: Předmět a účel vyhlášky Vyhláška stanoví základní technické a organizační požadavky na zabránění úniku radioaktivních látek do ovzduší, vod anebo půdy (dále jen "životní prostředí") při zacházení s radioaktivními odpady vznikajícími v jaderných zařízeních. (1) Vyhláška upravuje závazný postup pro orgány, organizace a jejich pracovníky, kteří navrhují a projektují (dále jen "navrhují"), vyrábějí a provádějí výstavbu (dále jen "stavějí"), uvádějí do provozu, provozují, opravují nebo rekonstruují (dále jen "provozují"), umisťují nebo vyřazují z provozu jaderná zařízení či jejich části při zacházení s radioaktivními odpady vznikajícími v jaderných zařízeních. (2) Vyhláška se nevztahuje na zacházení s radioaktivními odpady vznikajícími z jiných činností, které je upraveno zvláštními předpisy. 1) (1) Odpady jsou podle této vyhlášky nevyužitelné odpadní látky a nepoužitelné předměty, ve kterých mohou být obsaženy radionuklidy a které lze za podmínek stanovených zvláštními předpisy 1) uvést do životního prostředí. (2) Radioaktivní odpady jsou nevyužitelné odpadní látky a nepoužitelné předměty, které nelze pro zvýšený obsah radionuklidů nebo neodstranitelnou povrchovou kontaminaci uvést do životního prostředí. Vyhořelé jaderné palivo se pro účely této vyhlášky za radioaktivní odpad nepovažuje. (3) Zacházením s radioaktivními odpady se rozumí souhrn činností souvisících s bezpečným odstraňováním radioaktivních odpadů z jaderného zařízení od jejich vzniku až po konečné uložení. (4) Uváděním odpadů do životního prostředí se rozumí jejich vypouštění, odvoz nebo jiný způsob, kterým se odpady organizované odstraňují a ukládají nebo rozptylují do životního prostředí. (5) Vypouštěním se rozumí uvádění plynných a kapalných odpadů do životního prostředí. (6) Zpracováním radioaktivních odpadů se rozumí oddělení radioaktivních odpadů z jejich směsi s jinými látkami (odpady, využitelnými látkami apod.). (7) Úpravou radioaktivních odpadů se rozumí změna jejich fyzikálních nebo chemických vlastností anebo jejich balení, které podmiňují další nakládání s nimi (skladování, dopravu a konečně uložení). (8) Skladování radioaktivních odpadů je krátkodobé uložení radioaktivních odpadů mezi jednotlivými činnostmi při zacházení s nimi. (9) Konečným uložením radioaktivních odpadů se rozumí uložení, jehož cílem je oddělení radioaktivních odpadů od životního prostředí. (10) Systémem se rozumí soubor postupů a zařízení používaných při dané činnosti. (11) Uvážením hospodářských a společenských hledisek se rozumí postup, kterým se zajišťuje účelnost vynaložení prostředků na zajištění vyšší jaderné bezpečnosti, než odpovídá příslušným předpisům. Základní požadavky na zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady Požadavky na jaderná zařízení (1) Jaderné zařízení musí být navrženo, postaveno, provozováno a vyřazeno z provozu tak, aby množství vznikajících radioaktivních odpadů bylo tak nízké, jal lze dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek. (2) Návrh jaderného zařízení musí obsahovat rozbor složení a množství radioaktivních odpadů vznikajících za provozu 2) a za havarijních podmínek, 3) způsob jejich sběru, třídění, zpracování, úpravy, skladování a dopravy ke konečnému uložení a způsob uvádění odpadů do životního prostředí. (3) Součásti jaderného zařízení včetně zařízení vlastního systému zacházení s radioaktivními odpady se dekontaminují, je-li to nutné z hlediska požadavků jaderné bezpečnosti a radiační ochrany. Dekontaminační prostředky a postupy musí být voleny tak, aby účinnost dekontaminace byla co největší, jejich působení na dekontaminovaná zařízení co nejpříznivější a množství a složení následně vznikajících radioaktivních odpadů co nejmenší. (4) Při navrhování, výstavbě a provozu jaderných zařízení musí být zvažována hlediska jaderné bezpečnosti a radiační ochrany při zacházení s radioaktivními odpady pocházejícími z velkých oprav, obnov anebo vyřazování jaderného zařízení z provozu. Požadavky na systém zacházení s radioaktivními odpady (1) Systém zacházení s radioaktivními odpady musí být navržen a postaven tak, aby: a) spolehlivě shromáždil a uskladnil radioaktivní odpady z provozu jaderného zařízení i radioaktivní odpady vzniklé za havarijních podmínek, b) byl dobře přístupný k údržbě a opravám a jeho dekontaminace byla snadná, c) bylo co nejvíce zamezeno jeho zanášení a případné nánosy nebo usazeniny byly snadno odstranitelné, d) zabránil únikům radioaktivních odpadů; případné úniky musí být sbírány a vraceny do systému nebo jinak zneškodňovány. (2) K zajištění plynulého provozu systému zacházení s radioaktivními odpady musí mít jeho jednotlivé části podle výsledku bezpečnostních rozborů zálohu nebo musí být zajištěny náhradními díly. V souladu s tím musí být v návrhu systému stanoveno minimum záloh technologických zařízení a náhradních dílů, které musí mít provozovatel k dispozici. (3) Obsahují-li radioaktivní odpady výbušné nebo hořlavé látky, musí být příslušný systém jejich zpracování navržen, postaven a provozován tak, aby možnost výbuchu nebo požáru byla vyloučena; nelze-li vyloučit, musí být systém proti možným účinkům výbuchu nebo požáru odolný. Veličiny mající rozhodující vliv na výbušnost nebo vzplanutí těchto radioaktivních odpadů musí být kontrolovány. (4) Technologické postupy používané při zacházení s radioaktivními odpady musí být podle dostupných poznatků vědy zdokonalovány, aby úroveň zajištění jaderné bezpečnosti systému zacházení s radioaktivními odpady byla zvyšována při uvážení hospodářských a společenských hledisek. (5) Při provozu systémů zacházení s radioaktivními odpady musí být průběžně nebo alespoň pravidelně měřeny veličiny, které prokazují správnou funkci těchto systémů. Veličiny limitující uvádění odpadů do životního prostředí podle § 8 této vyhlášky musí být měřeny nepřetržitě a výsledky měření musí být zaznamenány. Metody měření těchto limitovaných veličin upravují technické normy. Sběr, třídění a skladování radioaktivních odpadů (1) Radioaktivní odpady nebo jejich směsi s jinými látkami musí být v místě jejich vzniku sbírány, a pokud je to technicky možné a zdůvodnitelné, tříděny a bezpečně dopravovány ke zpracování, úpravě apod. Při sběru a skladování radioaktivních odpadů nesmí dojít k jejich styku se životním prostředím, zejména k jejich průniku do podzemních a povrchových vod. (2) Radioaktivní odpady a jejich směsi s jinými látkami musí být tříděny do tříd tak, aby další zacházení s nimi bylo při dodržení požadavků jaderné bezpečnosti co nejvýhodnější. V úvahu musí být vzaty zejména jejich fyzikální a chemické vlastnosti, způsob dalšího zpracování a úpravy. (3) Třídy a způsob třídění radioaktivních odpadů musí být stanoveny samostatnými provozními předpisy. (4) Radioaktivní odpady nesmějí být při sběru nebo dopravě míšeny, pokud by vzniklá směs mohla nabýt nežádoucích vlastností (ztuhnout, vznítit se apod.). Radioaktivní odpady a odpady mohou být míšeny jen tehdy, není-li jiná možnost jejich odstranění z jaderného zařízení a jsou-li splněny požadavky stanovené v § 8 této vyhlášky. (5) Je-li nutno radioaktivní odpady před jejich zpracováním nebo úpravou skladovat, musí být jejich skladované množství co nejmenší. Pro každou třídu skladovaných radioaktivních odpadů stanoví provozovatel na základě technicko-hospodářského rozboru jejich nejvyšší přípustná skladovatelná množství, která podléhají schválení Československé komise pro atomovou energii (dále jen "Komise"). (6) Nádrže s kapalnými radioaktivními odpady musí být zajištěny proti přeplnění a jejich zaplnění musí být soustavně kontrolováno. Nádrže musí být umístěny v ochranných jímkách, které pojmou s dostatečnou zálohou objem nádrže. Ochranné jímky musí být těsné, opatřené signalizací úniku z nádrží a vybaveny zařízením pro jejich odčerpání. Výpary nádrží musí být odváděny a zpracovávány jako radioaktivní odpady. (7) Skladovací a shromažďovací nádrže musí být navrženy, postaveny a provozovány tak, aby jejich obsah bylo možno vyčerpat a aby v každém systému skladovacích nebo shromažďovacích nádrží byla vždy, jako havarijní záloha, volná kapacita o objemu odpovídajícímu největší nádrži systému. (8) Pevné radioaktivní odpady musí být skladovány tak, aby nemohlo dojít k jejich rozkladu anebo rozptýlení. (1) Radioaktivní odpady musí být zpracovány tak, aby oddělitelné a využitelné látky mohly být v co největší možné míře vráceny do výrobního procesu a aby množství zbylých odpadů a radioaktivních odpadů bylo co nejmenší a jejich složení a další fyzikální a chemické vlastnosti takové, aby nebránily uvedení odpadů do životního prostředí nebo úpravě radioaktivních odpadů pro jejich konečné uložení. (2) Radioaktivní odpady a jejich směsi s jinými látkami musí být zpracovány tak, aby objem a aktivita, popřípadě jiné limitované veličiny následně vznikajících a do životního prostředí uváděných odpadů splnily požadavky podle § 8 této vyhlášky. (3) V návrhu způsobu zpracování radioaktivních odpadů musí být zvážen vliv vznikajících látek na jadernou bezpečnost a spolehlivost technologických zařízení systému zpracování radioaktivních odpadů i systémů technologicky souvisících. (4) Používají-li se při zpracování radioaktivních odpadů iontové měniče, filtrační nebo podobné dělící látky s omezenou životností, musí být pravidelně sledována účinnost jejich funkce a stanoveny mezní podmínky, při jejichž překročení musí být obnoveny, vyměněny apod. to mezní podmínky musí být zahrnuty do limitů a podmínek 4) jaderného zařízení. (5) Jsou-li radioaktivní odpady spalovány, musí být pro každou jejich třídu v provozních předpisech stanoven optimální režim spalování. (1) Plynné a kapalné odpady lze vypustit jen za podmínek stanovených podle zvláštních předpisů. 1) Vypouštění radioaktivních odpadů je nepřípustné. (2) Součástí limitů a podmínek 4) jaderného zařízení musí být roční limity vypouštěných odpadů a dále vyšetřovací a zásahové úrovně stanovené jako násobek dlouhodobě normálních nebo projektovaných hodnot denně vypouštěných dopadů. Při převýšení vyšetřovací úrovně musí být zjištěny a vyhodnoceny jeho příčiny; při převýšení zásahové úrovně se musí podniknout nápravná opatření přiměřená stupni tohoto převýšení. (1) Radioaktivní odpady musí být upraveny tak, aby vyhověly limitům a podmínkám pro konečné uložení. Výběr metody úpravy radioaktivních odpadů a jeho zdůvodnění musí být předmětem bezpečnostních rozborů. (2) Zpevňují-li se tekuté radioaktivní odpady mísením se ztužidly, jimiž mohou být např. cement, pevné živice nebo skelná hmota, musí být příslušný systém úpravy navržen a postaven tak, aby umožňoval jeho prohlídky, údržbu a opravy a snadné čistění.V samostatných provozních předpisech musí být stanoveny režimy úpravy zahrnující mimo jiné poměr mísení nebo měrné spotřeby ztužidel a podmínky tuhnutí a musí být stanoven způsob a lhůty čistění zařízení. Pro ztužidla musí být stanoveny a kontrolovány přejímací podmínky zaručující jejich požadovanou jakost. Plní-li se směs do obalů, musí být systém jištěn proti jejich přeplnění. (3) Je-li součástí úpravy radioaktivních odpadů balení, musí být použito technicky normalizovaných obalů. Obaly musí být zvoleny tak, aby vydržely spolehlivě namáhání při uskladňování, vyskladňování, dopravě a ukládání na úložišti a aby zacházení s nimi bylo bezpečné. Přitom se musí vzít v úvahu jak možné působení radioaktivních odpadů vyvolané přítomností korozivních látek, jejich rozpínáním, vývinem plynů, uvolňováním tepla apod. na obaly zevnitř, tak působení vnějších vlivů. Skladování upravených radioaktivních odpadů (1) Nemohou-li být upravené radioaktivní dopady ihned odvezeny do úložiště, musí být bezpečně skladovány v jaderném zařízení, ve kterém byly upraveny. (2) Upravené radioaktivní odpady musí být skladovány tak, aby nedošlo ke změnám vlastností, které by mohly znemožnit jejich konečné uložení. Musí být skladovány s ohledem na organizaci přepravy a konečného uložení a na požadavky radiační ochrany. (3) Skladují-li se upravené radioaktivní odpady v sudech, musí být stanoven nejvyšší možný počet sudů skladovaných na sobě a způsob prokládání a vázání skladovaného útvaru. (4) Skladovací prostory musí odpovídat technickým normám; jejich stav a vybavení musí být pravidelně kontrolovány. Doprava radioaktivních odpadů (1) Veškerá doprava radioaktivních odpadů v jaderném zařízení a všechny činnosti s ní spojené musí být navrženy a prováděny tak, aby se zamezilo úniku radioaktivních odpadů ze systému zacházení s nimi. (2) Tekuté radioaktivní odpady se mohou v jaderném zařízení přepravovat v kontejnerech jen tehdy, je-li jejich doprava potrubím technicky nebo hospodářsky neúnosná. (3) Způsob, organizace a prostředky dopravy radioaktivních odpadů v jaderném zařízení musí být upraveny samostatnými provozními předpisy. (4) Přeprava radioaktivních odpadů vně jaderných zařízení se řídí zvláštními předpisy. 5) Musí být organizována tak, aby rizika s ní spojená byla tak nízká, jak lze při uvážení hospodářských a společenských hledisek. Konečné uložení radioaktivních odpadů (1) Radioaktivní odpady, které vyhovují limitům a podmínkám konečného uložení, uloží odpovědná organizace v úložišti. Požadavky na zajištění jaderné bezpečnosti při konečném uložení radioaktivních odpadů, které limitům a podmínkám konečného uložení vyhovět nemohou, stanoví v jednotlivých případech Komise po projednání s příslušnými orgány. (2) Úložiště se pokládá za jaderné zařízení. Musí být umístěno, postaveno a provozováno tak, aby uložené radioaktivní odpady byly bezpečně odděleny od životního prostředí na dobu, než jejich aktivita klesne na požadovanou úroveň. Případné úniky radioaktivních látek z úložiště do okolního prostředí musí být tak nízké, jak lze dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek. (3) Úložné prostory úložiště musí být tak velké, aby spolehlivě pojaly radioaktivní odpady z provozu určených jaderných zařízení. Při umisťování a navrhování úložiště musí být pamatováno na možnost konečného uložení radioaktivních odpadů vznikajících za mimořádných okolností nebo v období po ukončení provozu těchto jaderných zařízení. (4) Úložné prostory úložiště musí zaručovat těsnost proti obousměrnému průsaku vod odpovídající geologickému podloží. Zaplňované úložné prostory úložiště musí být suché. (5) Pozemní úložiště musí být chráněno proti záplavě a zatopení srážkovými vodami i za abnormálních srážek. Je-li touto ochranou vnější odvodňovací systém, musí být navržen a postaven tak, aby nedošlo k jeho zanesení nebo ucpání. Pro případné průniky vod do úložných prostorů musí být zajištěno jejich odčerpání a zacházení s nimi v souladu s požadavky podle § 6 až 8 této vyhlášky. (6) Zaplněné úložné prostory úložiště musí být uzavřeny v souladu s požadavky odstavců 4 a 5. (7) Úložiště a jeho okolí musí být monitorováno po celou dobu provozu úložiště, to znamená po dobu jeho zaplňování. Systém monitorování musí poskytovat dostatečný přehled o případném vniknutí vody do úložných prostorů úložiště a o případném úniku radionuklidů z úložiště do okolního prostředí a současně nesmí snižovat těsnost a narušovat celistvost úložiště. Systém monitorování musí sledovat činnost vnějšího odvodňovacího systému. (8) Úložiště musí být navrženo, postaveno a provozováno tak, aby jeho kontrola a monitorování byly možné i v době po ukončení jeho provozu. (9) Jaderná bezpečnost systému konečného uložení radioaktivních odpadů musí být prokázána v bezpečnostní dokumentaci obsahující jednak bezpečnostní rozbory možných následků navrhovaného způsobu konečného uložení a jednak limity a podmínky konečného uložení radioaktivních odpadů. Bezpečnostní rozbory musí prokazatelně a věrohodně v rozsahu a podrobnostech odpovídajících stupni a obsahu bezpečnostní zprávy zhodnotit rizika vyplývající z provozu úložiště a rizika přicházející v úvahu v období po skončení provozu úložiště. Limity a podmínky konečného uložení radioaktivních odpadů (1) Uložit lze jen radioaktivní odpady, které s ohledem na daný systém konečného uložení způsobí obyvatelstvu a životnímu prostředí v současné době i v budoucnosti dávky záření tak nízké, jak lze dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek. (2) Limity a podmínky konečného uložení radioaktivních odpadů musí vymezovat charakteristické vlastnosti ukládaných radioaktivních odpadů, zejména obsah radionuklidů, strukturální stabilitu, loužitelnost, tepelné a radiační účinky, možnost tvoření plynů, mikrobiálního rozkladu a vzniku kritického stavu, obsah korozivních, výbušných a samozápalných látek, hořlavin, volných kapalin a komplexotvorných činidel, korozivzdornost a povrchovou kontaminaci obalů a dávkový příkon. Tyto limity a podmínky musí vycházet z bezpečnostních rozborů možných dopadů systému konečného uložení radioaktivních odpadů na okolní prostředí. (3) Limity a podmínky konečného uložení radioaktivních odpadů obsažené v předprovozní bezpečnostní zprávě musí zahrnovat soupis podmiňujících veličin nebo kritérií, způsoby a lhůty nebo četnost jejich měření a hodnocení, limity podmiňujících veličin a jejich zdůvodnění nebo zdůvodnění toho, proč není charakteristická vlastnost ukládaných radioaktivních odpadů limitována. Způsoby měření a hodnocení podmiňujících veličin upravují technické normy. (4) Limity a podmínky konečného uložení schvaluje Komise. 4) Zacházení s radioaktivními odpady včetně monitorování, organizace, výcviku pracovníků, prohlídek a údržby zařízení, vedení záznamů apod. musí být organizovány tak, aby byla jednoznačně vymezena odpovědnost každého pracovníka. Evidence a hodnocení tvorby radioaktivních odpadů (1) Provozovatel jaderného zařízení musí evidovat a pravidelně, nejméně však jednou za rok, vyhodnocovat množství a měrné aktivity radioaktivních odpadů při jejich vzniku, třídění, zpracování, úpravě, skladování, dopravě a konečném uložení, včetně nákladů s tím spojených. (2) Před odvozem radioaktivních odpadů z jaderného zařízení do úložiště musí provozovatel jaderného zařízení provozovateli úložiště prokázat splnění limitů a podmínek konečného uložení odvážených radioaktivních odpadů. (3) Doklady o splnění limitů a podmínek konečného uložení radioaktivních odpadů musí provozovatelé jaderných zařízení trvale archivovat. Stejným způsobem musí provozovatel úložiště nakládat s evidenčními záznamy o konečném uložení radioaktivních odpadů v úložišti. (1) Bezpečnostní dokumentace systému zacházení s radioaktivními odpady předkládaná Komisi musí obsahovat vedle náležitostí požadovaných zvláštními předpisy 6) a jinými předpisy Komise: 7) a) v případě žádosti o vydání souhlasu tvořícího závazný podklad pro stavební úřad k rozhodování v územním řízení o umístění stavby doklad o splnění požadavků podle § 12 odst. 2 této vyhlášky; b) v případě žádosti o vydání souhlasu tvořícího závazný podklad pro stavební úřad k rozhodování v stavební řízení o stavební povolení:1.doklad o splnění požadavků na návrh systému, 2.průkaz, že hodnoty charakterizující úroveň zajištění jaderné bezpečnosti a uvedené v § 4 odst. 1 a § 12 odst. 2 této vyhlášky jsou takové, jak jich lze dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek, 3.bezpečnostní rozbory požadované podle § 9 odst. 1 a § 12 odst. 9 této vyhlášky, 4.předběžný návrh limitů a podmínek konečného uložení radioaktivních odpadů; c) v případě žádosti o vydání souhlasu tvořícího závazný podklad pro stavební úřad k rozhodnutí o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu a o vydání souhlasu tvořícího závazný podklad pro stavební úřad k rozhodování v kolaudačním řízení o kolaudačním rozhodnutí: 1.doklad o splnění požadavků na výstavbu systému, 2.průkaz, že hodnoty uvedené v § 11 odst. 4 a § 13 odst. 1 jsou takové, jak jich lze dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek, 3.konečné znění limitů a podmínek konečného uložení radioaktivních odpadů, 4.doplnění nebo změny limitů a podmínek jaderného zařízení podle § 7 odst. 4 a § 8 odst. 2 této vyhlášky, 5.kompletní provozní předpisy, 6.doklady o připravenosti zařízení ke zkušebnímu provozu systému, 7.doklady o připravenosti pracovníků, 8.program zkušebního provozu, 9.doklady o úspěšném zakončení zkušebního provozu, 10.dokumentaci podle čl. 1 až 8, pokud byla na základě výsledků zkušebního provozu upravena. Doklady podle č. 1 až 8 se předkládají k žádosti o vydání souhlasu tvořícího závazný podklad pro stavební úřad k rozhodnutí o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu. Doklady č. 9 a 10 se předkládají k žádosti o vydání souhlasu tvořícího závazný podklad pro stavební úřad k rozhodování v kolaudačním rozhodnutí. (2) Průkaz požadovaný podle odst. 1 písm. b) č. 2 a odst. 1 písm. c) č. 2 musí být založen na rozboru nákladů potřebných na zvýšení úrovně zajištění jaderné bezpečnosti a přínosů z toho plynoucích. Jaderná zařízení nebo jejich části umístěné, navržené, postavené, provozované nebo vyřazované z provozu před počátkem účinnosti této vyhlášky, pokud nesplňují požadavky jí stanovené, musí být postupně, nejpozději 1. 9. 1993, uvedeny do souladu s ní, nerozhodne-li Komise o pozdější lhůtě. Tato vyhláška nabývá účinnosti dne 1. září 1987. 1) § 13 vyhlášky ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 59/1972 Sb. ,, o ochraně zdraví před ionizujícím zářením. § 13 vyhlášky ministerstva zdravotnictví Slovenské socialistické republiky č. 65/1972 Sb. , o ochraně zdraví před ionizujícím zářením. 2) § 2 odst. 6, 7 a 8 výnosu Československé komise pro atomovou energii č. 2/1978 o zajištění jaderné bezpečnosti při navrhování, povolování a provádění staveb s jaderně energetickým zařízením, registrovaného v částce 28/1978 Sb. 3) § 2 odst. 9 výnosu citovaného v poznámce 2). 4) § 7 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2) zákona č. 28/1984 Sb. , o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení. 5) Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID), Příloha I k jednotným právním předpisům pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM) tvořící přípojek B k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 8/1985 Sb. ). Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64/1987 Sb. ). 6) § 7 , 20 a 39 vyhlášky federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 85/1976 Sb. , o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního úřadu. 7) § 9 až 13 výnosu Československé komise pro atomovou energii č. 5/1979 o zajištění jakosti vybraných zařízení v jaderné energetice z hlediska jaderné bezpečnosti, registrováno v částce 29/1979 Sb.
http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/26-cdo-2849-2008/
2017-10-20T21:41:04
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 1", " § 3", " zákona č. 116", " § 3", " zákona č. 116", " § 3", " zákona č. 116", " soud ", " soud ", " § 237", " zákona č. 99", " § 241", " § 49", " zákona č. 40", " soud ", " soud ", " § 237", " § 237", " soud ", " § 237", " § 237", " § 241", " § 241", " soud ", " soud ", " § 241", " § 241", " § 241", " § 229", " § 229", " § 229", " soud ", " § 237", " soud ", " § 241", " § 40", " § 49", " § 49", " soud ", " soud ", " § 118", " § 211", " § 205", " soud ", " § 120", " § 211", " § 120", " § 241", " § 3", " zákona č. 116", " soud ", " soud ", " soud ", " § 3", " zákona č. 116", " soud ", " soud ", " § 39", " soud ", " soud ", " § 39", " § 3", " zákona č. 116", " § 3", " zákona č. 116", " soud ", " soud ", " soud ", " § 237", " § 243", " § 218" ]
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 2849/2008 | Judikatura | Pravo4u.cz - služby pro právníky Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 2849/2008 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalované b-T. a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 542.303,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 152/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2008, č. j. 68 Co 537/2007-121, takto: Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. srpna 2007, č. j. 19 C 152/2006-98, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 542.303,20 Kč s tam uvedeným příslušenstvím; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. února 2008, č. j. 68 Co 537/2007-121, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku jen tak, že výše nákladů činí 70.567,35 Kč a jinak ho i v tomto výroku potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic. Po zopakování důkazu přečtením listin vzal odvolací soud z provedených důkazů především za zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí „budovy na pozemku parc. číslo 2610/3, zapsané na listu vlastnictví č. 1182 u Katastrálního úřadu pro hl. m. P.“, v níž se nachází nebytové prostory o výměře 811 m2, které byly předmětem nájmu (dále jen „předmětné nebytové prostory“, resp. „nebytové prostory“), že předmětné nebytové prostory byly stavebně určeny jako sklad materiálu, že žalobkyně (jako pronajímatelka nebytových prostor) a žalovaná (jako jejich nájemkyně) uzavřely dne 5. dubna 2004 smlouvu o nájmu nebytových prostor (dále jen „předmětná nájemní smlouva“, resp. „nájemní smlouva“), že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, že v ní bylo sjednáno měsíční nájemné v částce 68.935,- Kč, paušální náhrada za elektrickou energii v částce 4.500,- Kč měsíčně, paušální měsíční náhrada za ostrahu objektu ve výši 2.000,- Kč a paušální náhrada za odvoz odpadu ve výši 200,- Kč měsíčně a že k měsíčnímu nájemnému a úhradě za služby v celkové částce 75.635,- Kč náležela daň z přidané hodnoty, že na základě nájemní smlouvy žalovaná předmětné nebytové prostory užívala pro provozování zámečnické výroby v době od 1. dubna 2004 do 30. září 2004, aniž za jejich užívání cokoliv zaplatila, že v tomto období měly do budovy, v níž se nacházely předmětné nebytové prostory, přístup pouze účastnice řízení a že koncem roku 2004 žalobkyně nebytové prostory pronajala jinému nájemci za vyšší cenu, než jakou požadovala po žalované. Na tomto skutkovém základě odvolací soud především dovodil, že nájemní smlouva byla uzavřena v souladu s ustanoveními § 1 a § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném v době uzavření nájemní smlouvy (dále jen „zákon č. 116/1990 Sb.“). V této souvislosti zejména konstatoval, že nájemní smlouva obsahovala všechny náležitosti předepsané ustanovením § 3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., a pokračoval, že není neplatná pro rozpor s ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., „neboť účel skladový a účel zámečnické výroby je třeba vykládat v širším smyslu s ohledem na faktické činnosti, které měly být v prostorách realizovány a které tam fakticky realizovány byly … nevznikl mezi dohodnutým účelem nájmu a dokumentovaným stavebním určením nebytových prostor zásadní rozpor“ (v této souvislosti poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ve věcech sp. zn. 28 Cdo 2899/2005 a sp. zn. 28 Cdo 1796/2007). Přiznal-li soud prvního stupně žalobkyni za dobu uplatněnou v žalobě (za období od 1. dubna 2004 do 30. září 2004) nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor žalovanou (poté, co dovodil, že nájemní smlouva je neplatná) ve výši odpovídající smluvenému nájemnému, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil, neboť žalobkyni tatáž částka náležela z titulu dlužného nájemného. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V dovolání především namítla, že platnost předmětné nájemní smlouvy měla být posuzována rovněž z hlediska ustanovení § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“); v této souvislosti namítla, že soudy obou stupňů opomenuly tvrzení o okolnostech, které ovlivnily její vůli k uzavření nájemní smlouvy, a že k prokázání těchto tvrzení neprovedly navržené důkazy. Dále uvedla, že odvolací soud „překročil svá oprávnění v tom, že hodnotil ... odborné otázky, aniž k tomu měl odbornou způsobilost“; chtěl-li totiž posoudit otázku, zda v prostoru kolaudovaném jako sklad materiálu „může být provozována zámečnická výroba a kovovýroba v rozsahu provozované(m) žalovanou“, měl ustanovit znalce „z oboru bezpečnosti práce a bezpečnosti životního prostředí“, popřípadě požádat „příslušný odborný orgán státní správy“, který by uvedenou otázku posoudil. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě jeho potvrzujícímu výroku o věci samé) upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (neboť rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; není jím naopak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jímž lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci. Dovolací soud zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – názor, že vedle dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatelka uplatnila rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (jehož prostřednictvím vytkla soudům obou stupňů, že neprovedly navržené důkazy k prokázání okolností, které ovlivnily její vůli k uzavření nájemní smlouvy, a že neprovedly ani znalecký důkaz „z oboru bezpečnosti práce a bezpečnosti životního prostředí“, popřípadě dotaz na „příslušný odborný orgán státní správy“). Přitom však přehlédla, že k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., (a také k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08). Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že z hlediska ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. jsou právně relevantní jen vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jestliže z obsahu spisu nevyplývá, že žalovaná se v řízení před soudy obou stupňů dovolala postupem podle § 40a obč. zák. neplatnosti nájemní smlouvy z důvodu podle § 49a obč. zák., bylo by nadbytečné provádět důkazy k okolnostem, které měly (právě z hlediska § 49a obč. zák.) ovlivnit její vůli k uzavření nájemní smlouvy. K výtce týkající se neprovedení znaleckého důkazu „z oboru bezpečnosti práce a bezpečnosti životního prostředí“, popřípadě dotazu na „příslušný odborný orgán státní správy“, uvádí dovolací soud následující. Při odvolacím jednání dne 18. února 2008 odvolací soud vyjádřil názor, že „smlouvu o nájmu nebytových prostor z 5.4.2004 posuzuje jako platnou“ (viz § 118a odst. 1 a 2 o.s.ř., který je za použití ustanovení § 211 o.s.ř. aplikovatelný i v odvolacím řízení). K tomu účastnice k výzvě odvolacího soudu uvedly, že „v této souvislosti nemají žádná další skutková tvrzení a nenavrhují provedení dalších důkazů“. Z uvedeného vyplývá, že v odvolacím řízení (za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 205a o.s.ř.) žádná z účastnic (tudíž ani dovolatelka) nenavrhla provedení uvedených důkazů. Za této situace odvolací soud – logicky vzato – ani nemohl rozhodnout (podle § 120 odst. 1 věty druhé o.s.ř., které je za použití ustanovení § 211 o.s.ř. aplikovatelné i v odvolacím řízení), zda takový (nenavržený) důkaz provede. Proto mu nelze ani úspěšně vytýkat jejich neprovedení v řízení, které nelze podřadit pod řízení vyjmenovaná v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. nebyl užit opodstatněně. Napadený rozsudek je založen mimo jiné na právním názoru, že předmětná nájemní smlouva není neplatná pro rozpor s ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., neboť nevznikl zásadní rozpor mezi účelem nájmu dohodnutým v nájemní smlouvě (zámečnická výroba) a stavebním určením předmětných nebytových prostor (sklad materiálu). Dovolatelka správnost tohoto právního názoru zpochybnila (mimo jiné i námitkou, že odvolací soud „překročil svá oprávnění v tom, že hodnotil … odborné otázky, aniž k tomu měl odbornou způsobilost …“). Řešení zmíněné právní otázky by proto mohlo činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným; z posléze uvedených důvodů však o takové rozhodnutí jít nemůže. Právním posouzením věci je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2003, sp. zn. 26 Cdo 1682/2003, a ze dne 6. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 728/2004). Již v rozsudku ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 30 Cdo 1306/2001, uveřejněném pod C 998 ve svazku 14 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „uveřejněný rozsudek“), Nejvyšší soud České republiky vyslovil názor, že ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. nedovolovalo uzavírat nájemní smlouvy u nebytových prostor k jinému účelu, než ke kterému jsou stavebně určeny. K uvedenému názoru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutích z 19. srpna 2002, sp. zn. 26 Cdo 1148/2000, ze 4. února 2004, sp. zn. 26 Cdo 809/2002, z 31. srpna 2004, sp. zn. 28 Cdo 2040/2003, z 30. listopadu 2004, sp. zn. 28 Cdo 764/2008, z 31. ledna 2006, sp. zn. 28 Cdo 1528/2005, z 22. února 2007, sp. zn. 28 Cdo 161/2007, z 25. září 2007, sp. zn. 26 Odo 865/2006, a z 19. prosince 2007, sp. zn. 28 Cdo 2924/2006. V odůvodnění uveřejněného rozsudku pak Nejvyšší soud České republiky mimo jiné uvedl, že při posouzení otázky platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor podle § 39 obč. zák. je na soudu, aby vycházel při řešení předběžné otázky, k jakému účelu je stavba určena, z kolaudačního rozhodnutí, stavebního povolení nebo rozhodnutí stavebního úřadu o změně v užívání stavby, a že je rovněž na soudu, aby teprve na základě takového zjištění porovnal, zda takto učiněné zjištění vztahující se k účelu, k němuž je stavba nebo její část stavebně určena, je v souladu s účelem, pro který byl nájem v konkrétním případě sjednáván. Od uvedených závěrů se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci. Navíc nelze přehlédnout, že dovolací soud opakovaně vyjádřil názor, že na neplatnost smlouvy o nájmu nebytových prostor podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (s ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb.) lze usuzovat pouze v případě, že jde o zásadní rozpor mezi dohodnutým účelem nájmu a dokumentovaným stavebním určením předmětných prostor (viz rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ve věcech sp. zn. 28 Cdo 2899/2005 a sp. zn. 28 Cdo 1796/2007, na něž poukázal již odvolací soud). Z řečeného vyplývá, že otázku, zda předmětné nebytové prostory byly ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. pronajaty k účelu, k němuž jsou stavebně určeny, vyřešil odvolací soud v souladu s uvedenou judikaturou. Nad rámec uvedeného dovolací soud navíc dodává, že podle článku 2 nájemní smlouvy byly žalované předmětné nebytové prostory pronajaty k její podnikatelské činnosti jako skladová plocha. Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
http://kraken.slv.cz/1VSPH853/2013
2018-07-22T22:31:31
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " Soud ", " soud ", " § 390", " soud ", " soud ", " § 389", " soud ", " § 395", " soud ", " soud ", " § 389", " soud ", " § 389", " § 389", " § 2", " soud ", " § 390", " § 396", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 395", " soud ", " § 190", " soud ", " § 219" ]
1 VSPH 853/2013-A-38 KSCB 27 INS 7429/2012 1 VSPH 853/2013-A-38 USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Františka Kuery a soudc JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenním ízení dlužníka: Michal Hájek, nar. 25. prosince 1973, bytem Lná e 55, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 27 INS 7429/2012-A-32 ze dne 27. b ezna 2013, Usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 27 INS 7429/2012-A-32 ze dne 27. b ezna 2013 se v bodech II. a III. výroku potvrzuje. Krajský soud v ýeských BudČjovicích nadepsaným usnesením v bodČ I. výroku zjistil úpadek dlužníka, odmítl jeho návrh na povolení oddlužení a na jeho majetek prohlásil konkurs (body II. a III. výroku), insolvenním správcem ustanovil JUDr. Miroslava Havlenu (bod IV. výroku), vyzval vČ itele k p ihlašování pohledávek za dlužníkem a ke sdČlení práv váznoucích na majetku dlužníka (body V. a VI. výroku), na ídil konání p ezkumného jednání a sch ze vČ itel (body VII. a VIII. výroku), vyzval vČ itele ke sdČlení, zda v p ípadČ jmenování za lena vČ itelského výboru s tímto nesouhlasí (bod IX. výroku), k p ezkumnému jednání p edvolal insolvenního správce a dlužníka (bod X. výroku), insolvennímu správci uložil zpracovat seznam p ihlášených pohledávek, zprávu o innosti a hospodá ské situaci dlužníka a podávat minimálnČ jednou za t i mČsíce zprávu o stavu ízení (body XI. a XIII. výroku), uril, že rozhodnutí bude zve ej ovat v insolvenním rejst íku (bod XII. výroku) a rozhodl, že úinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zve ejnČní v insolvenním rejst íku (bod XIV. výroku). V od vodnČní usnesení soud zejména uvedl, že dne 28.3.2012 p edložil dlužník soudu insolvenní návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne 25.4.2012 do ízení p istoupil insolvenní navrhovatel-vČ itel Credico europe, a.s. Dlužník tvrdil, že má závazek v celkové výši 902.630,-K v i vČ iteli Credico europe, a.s., zajištČný nemovitostmi, který vyplývá ze smlouvy o podnikatelském úvČru. Celková výše závazk dlužníka inila 940.000,-K, závazky ve výši 32.893,-K nepocházely z nepodnikatelské innosti. Na jednání konaném dne 10.7.2012 dlužník tvrdil, že úvČr od vČ itele Credico europe, a.s. nepoužil v souvislosti s podnikáním, ale na úhradu p edchozích závazk . Soud dospČl k závČru, že se nepoda ilo vyvrátit pochybnosti ohlednČ podnikatelského charakteru úvČru dlužníka, p iemž tento závazek inil 96 % všech závazk . Soud rovnČž dovozoval lehkomyslný a nedbalý p ístup dlužníka k plnČní povinností, když byl dne 10.7.2012 soudem zavázán podat zprávu o stavu mimosoudního jednání s vČ itelem Credico europe, a.s. a neuinil tak, ani vČ itele Credico europe, a.s. nekontaktoval. Proto soud postupoval podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení odmítl pro absenci aktivní legitimace dlužníka k podání návrhu na povolení oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Proti tomuto usnesení se dlužník vas odvolal. Namítal, že dne 28.3.2013 ukonil výkon živnosti, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSýR 3/2009 ze dne 21.4.2009, p ipustil, že smlouva o úvČru uzav ená s vČ itelem Credico europe, a.s. dne 20.7.2011 ve výši 692.000,-K byla uzav ena jako podnikatelský úvČr, avšak k tomu byl dlužník donucen okolnostmi, když mČl na svých nemovitostech šest na ízených exekucí. Dlužník souhlasil s uzav ením smlouvy o úvČru, aby mohl uhradit závazky z p edchozí doby, a vČ itel Credico europe, a.s. si byl vČdom soukromého charakteru tČchto závazk . Na základČ jednání u soudu ze dne 10.7.2012 dlužník kontaktoval shora uvedeného vČ itele a snažil se o dohodu o posekání s platbou úvČru, avšak vČ itel mu nevyhovČl a odmítl vyíslit celkovou výši závazku za úelem jednání s bankou. Proto dlužník navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení o prohlášení konkursu zrušil a návrh na povolení oddlužení projednal. Z vyjád ení vČ itele Credico europe, a.s. ze dne 27.5.2013 k podanému odvolání plyne, že smlouva o podnikatelském úvČru byla uzav ena v režimu obchodního zákoníku, že dlužník byl v dobČ uzav ení smlouvy podnikatelem zapsaným v živnostenském rejst íku a že v p ípadČ, kdy by vČ itel nebyl výslovnČ dlužníkem ujištČn, že úvČr bude poskytnut v souvislosti s podnikáním, nebyl by jej dlužník získal. VČ itel zd raznil, že dlužník ukonil své podnikání dne 28.3.2012, návrh na povolení oddlužení podal dne 27.3.2012. Pokud šlo o mimosoudní jednání, dlužník vČ itele nekontaktoval. Proto vČ itel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení jako vČcnČ správné potvrdil. Podle § 389 odst. 1 IZ jedinČ dlužník, který není podnikatelem, m že insolvennímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek ešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávnČna návrh na oddlužení podat. Návrh na povolení oddlužení podaný opoždČnČ nebo nČkým, kdo k tomu nebyl oprávnČn, insolvenní soud odmítne (§ 390 odst. 3). Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenní soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se z etelem ke všem okolnostem lze d vodnČ p edpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý zámČr, nebo b) že hodnota plnČní, které by p i oddlužení obdrželi nezajištČní vČ itelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito vČ itelé s nižším plnČním souhlasí. Podle odstavce druhého téhož ustanovení insolvenní soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již d íve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky ízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý p ístup dlužníka k plnČní povinností v insolvenním ízení. Podle odstavce t etího téhož ustanovení na nepoctivý zámČr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohlednČ dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo lena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenní ízení nebo jiné ízení ešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového ízení, nebo b) podle výpisu z rejst íku trest v posledních 5 letech p ed zahájením insolvenního ízení probČhlo trestní ízení, které skonilo pravomocným odsouzením pro trestný in majetkové nebo hospodá ské povahy; to neplatí, lze-li na základČ dlužníkem prokázaných skuteností usuzovat na to, že se o nepoctivý zámČr nejedná. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSýR 3/2009 ze dne 21.4.2009 platí, že dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 insolvenního zákona rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a souasnČ nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný d vod nepokládat p i rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo p i rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za p ekážku bránící uplatnČní institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova d ívČjšího podnikání, insolvenní soud uváží vždy p edevším s p ihlédnutím k: 1) dobČ vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) dobČ ukonení dlužníkova podnikání, 3) etnosti neuhrazených dlužníkových závazk (dluh ) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazk , 5) tomu, zda vČ itel, o jehož pohledávku jde, je srozumČn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. K vČcnému obsahu ustanovení § 389 IZ zaujímá soudní judikatura od poátku konstantní stanovisko, potvrzené i sjednocující judikaturou Nejvyššího soudu (srov. nap . usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSýR 3/2009-A ze dne 21.4.2009 zve ejnČné pod . 79/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože obsah podmínky p ípustnosti oddlužení definovaný v § 389 odst. 1 IZ slovním spojením dlužník, který není podnikatelem není v insolvenním zákonČ dále vyložen, úelu sledovanému touto úpravou (zámČru zákonodárce) odpovídá výklad, podle nČjž se m že oddlužení úspČšnČ domáhat jen taková fyzická i právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele, a která zárove nemá závazky (dluhy) vzešlé z podnikání. Lze tedy shrnout, že ešení úpadku i hrozícího úpadku oddlužením je zapovČzeno jak dlužníku, na nČjž se podle norem hmotného práva stále pohlíží jako na podnikatele (srovnej nap . § 2 odst. 3 obchodního zákoníku), a to i kdyby v dobČ podání návrhu na povolení oddlužení již fakticky nepodnikal a ani nemČl žádné dluhy z podnikání, tak je zapovČzeno i dlužníku, který již svou podnikatelskou innost formálnČ ukonil (nap . bylo-li jeho živnostenské oprávnČní na jeho žádost zrušeno, nebo zaniklo) nebo ji p erušil (k jeho oznámení bylo provozování jeho živnosti p erušeno), má však dluhy z podnikání. Na druhou stranu shora citované usnesení Nejvyššího soudu p ipouští, že striktní uplat ování zákonného požadavku, aby do oddlužení nevstupovali ti, kdož mají dluhy ze svého podnikání, m že vést v krajních p ípadech k nep imČ enČ tvrdému dopadu do pomČr toho i onoho dlužníka. V takovýchto specifických p ípadech je proto na uvážení insolvenního soudu (založeném na konkrétních skutkových okolnostech p ípadu), aby zhodnotil, zda automatickou aplikací zásady, podle které osobou oprávnČnou podat návrh na povolení oddlužení není dlužník, který-a již nepodniká-má stále dluhy ze svého podnikání, by nebyl pop en duch zákona, a zda tím ve skutenosti není upírána možnost pokusit se o oddlužení zp sobem p edjímaným insolvenním zákonem osobČ, se kterou institut oddlužení v souladu s úelem, pro který byl zákonodárcem zformulován, typovČ poítá. Subjektivní podmínky p ípustnosti oddlužení zkoumá soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení se z etelem ke skutenostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenním návrhu), pop ípadČ se z etelem ke skutenostem doloženým vČ iteli, nebo které jinak vyšly najevo; zjištČní o nesplnČní tČchto podmínek má za následek odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ. Podle § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenní soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vČdomí jeho zpČtvzetí nebo jej zamítne, rozhodne souasnČ o zp sobu ešení dlužníkova úpadku konkursem. V projednávané vČci spolu s insolvenním návrhem podal dlužník návrh na povolení oddlužení, dlužník má splatné závazky v i 4 vČ itel m v celkové výši 940.935,-K, p iemž závazek v i vČ iteli Credico europe, a.s. inil 902.630,-K. Dlužník pobírá invalidní d chod ve výši 4.554,-K mČsínČ, na základČ smlouvy o d chodu ze dne 27.3.2012 by mČl za úelem oddlužení pobírat mČsínČ 5.700,-K. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 20.7.2011 byla mezi vČ itelem Credico europe, a.s. a dlužníkem uzav ena smlouva o podnikatelském úvČru, na základČ které vČ itel dlužníkovi poskytl 692.000,-K. Na jednání konaném dne 10.7.2012 dlužník tvrdil, že tento úvČr nebyl použit v souvislosti s podnikáním a že byl použit na úhradu závazk pocházejících p evážnČ ze spot ebitelských úvČr , finanní prost edky z úvČru byly zaslány na jednotlivé exekutorské úty. Dlužník byl soudem vyzván, aby vČ itele Credico europe, a.s. kontaktoval za úelem mimosoudního ešení situace a o výsledku podal zprávu, což však dlužník neuinil, p iemž výsledek své neinnosti oz ejmil až v rámci odvolání. Odvolací soud má za to, že dlužník p esvČdivČ nevyvrátil domnČnku o podnikatelském charakteru závazku v i vČ iteli Credico europe, a.s., když smlouva o podnikatelském úvČru podléhala režimu obchodního zákoníku, v dobČ jejího uzav ení vystupovaly obČ smluvní strany jako podnikatelé a nelze ani vylouit, že se smlouva o úvČru s p ihlédnutím ke všem okolnostem týkala též podnikatelské innosti. Odvolací soud ovšem p i hodnocení dlužníkova chování p ed zahájením insolvenního ízení i v jeho pr bČhu zárove dospČl k závČru, že toto vykazuje výrazné rysy nezodpovČdnosti, lehkomyslnosti a nepoctivosti, takže i z tČchto d vod je namístČ jeho návrh na povolení oddlužení odmítnout dle § 395 odst. 1 písm. a/ IZ. P edevším se dlužník ani nepokusil vysvČtlit, pro uzavíral s vČ itelem Credico europe, a.s. smlouvu o podnikatelském úvČru a ne ešil svou situaci rovnou podáním insolvenního návrhu s návrhem na povolení oddlužení, když tvrdí, že takto ešil své jiné než podnikatelské závazky. Nadto dlužník po zahájení insolvenního ízení nejenomže laxnČ p istoupil k zadání soudu, aby s uvedeným vČ itelem jednal a o výsledku jednání soud neprodlenČ zpravil, ale bez omluvy nesplnil ani základní povinnost (o níž byl výslovnČ pouen v napadeném usnesení) plynoucí p ímo z § 190 odst. 2 IZ, a to povinnost dostavit se k p ezkumnému jednání, jež se konalo 23.5.2013. Ze shora uvedených d vod proto odvolací soud usnesení soudu I. stupnČ v napadeném rozsahu podle § 219 o.s. . jako vČcnČ správné potvrdil.
http://kraken.slv.cz/11Tcu31/2007
2018-01-24T02:01:07
[ " soud ", " § 4", " § 242", " § 243", " § 244", " § 244", " § 252", " § 223", " § 230", " § 52", " § 53", " § 55", " § 247", " § 4", " § 4", " § 4", " soud " ]
11 Tcu 31/2007 Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. května 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. S., rozsudkem Zemského soudu Mnichov I., Spolková republika Německo, ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 8 KLs 114 Js 10964/04, a to pro trestný čin krádeže podle § 242 odst. 1 a 2, § 243 odst. 1 věta 2 č. 2 a 3, § 244 odst. 1 č. 2 odst. 2, § 244a odst. 1, § 252, § 223 odst. 1, § 230, § 52, § 53, § 55 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, a to se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 53 Ls 302 Js 13030/04, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 11 Ns 302 Js 13030/2004. Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Mnichov I., Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 11. dubna 2006, byl T. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce tří roků a šesti měsíců, se zahrnutím trestu z dřívějšího rozsudku Obvodového soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 3. ledna 2005, sp. zn. 53 Ls 302 Js 13030/04, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 23. června 2005, sp. zn. 11 Ns 302 Js 13030/2004. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že jako člen organizované skupiny, která se zaměřovala na krádeže motocyklů a automobilů a jejich následný dovoz a prodej, v období od 1. července 2003 do 14. září 2003 na různých místech, ve třech případech překonal blíže nezjištěným způsobem zámek zaparkovaných motocyklů, když se ve všech případech jednalo o tovární značku Ducati 996 S, v celkové hodnotě 36 000 EUR. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Podmínka oboustranné trestnosti činu byla Nejvyšším soudem shledána splněnou i ohledně trestné činnosti, pro kterou byl T. S. pravomocně odsouzen výše označeným předchozím rozsudkem Obvodového soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, když v dřívější věci uložený trest byl zahrnut do celkového úhrnného trestu uloženého v nyní předložené věci. Trestná činnost obviněného zde spočívala v podstatě v tom, že se dne 3. května 2004, spolu s jinak odsouzeným P. H., pokusil pomocí tzv. polského klíče rozlomit zámek zaparkovaného motocyklu tovární značky Honda Varadero, což se mu nepodařilo a na motocyklu tím způsobil škodu ve výši 350 EUR, a dále téhož dne, spolu s jinak odsouzeným P. H., rozlomil zámek zaparkovaného motocyklu tovární značky KTM, v hodnotě 5 800 EUR, přičemž ve snaze odjet s odcizeným motocyklem z místa činu a tak si jej ponechat pro sebe, napadl majitele odcizeného motocyklu (mimo jiné jej opakovaně udeřil do obličeje), když se jej pokoušel zastavit a způsobil mu tak tržnou ránu na bradě, obraženinu lebky, odřeniny obou kolen, obou nohou a obou loktů, v důsledku čehož byl poškozený tři dny v pracovní neschopnosti a celková doba léčení dosáhla tří týdnů (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2006, sp. zn. 11 Tcu 167/2006). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený T. S. se na území Spolkové republiky Německo dopustil závažné úmyslné majetkové trestné činnosti. V této souvislosti bylo nutno přihlédnout k vlastnímu způsobu zmocnění se cizích věcí (násilné překonání uzamčení motorového vozidla), dále k tomu, že se trestné činnosti dopustil v součinnosti s dalšími osobami, když se jednalo o předem promýšlenou a organizovanou trestnou činnost spáchanou ve více případech, kterou byla způsobena značná škoda na cizím majetku. Jeho trestnou činnost lze proto pokládat za závažnou ve smyslu požadavku § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Pro úplnost je dále nutno konstatovat, že Nejvyšší soud na základě návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 6. listopadu 2006, již dne 24. listopadu 2006, pod sp. zn. 11 Tcu 167/2006, rozhodl zaznamenat do evidence Rejstříku trestů údaje o odsouzení T. S. rozsudkem Obvodového soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 3. ledna 2005, sp. zn. 53 Ls 302 Js 13030/04, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 23. června 2005, sp. zn. 11 Ns 302 Js 13030/2004, tedy včetně údaje o uložení trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců. Jedná se přitom o trest, který byl nyní zaznamenávaným odsouzením, jak to vyplývá z výroku tohoto usnesení, zahrnut do celkové výše úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Proto v tomto směru nelze k záznamu tohoto dřívějšího trestu v evidenci Rejstříku trestů na podkladě usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. listopadu 2006, sp. zn. 11 Tcu 167/2006, již přihlížet.
http://www.vz24.cz/kauzy/nakup-armadnich-tatrovek/
2019-08-22T05:21:30
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Nákup armádních tatrovek | vz24.cz Nacházíte se zde: Zpravodajství » Kauzy » Nákup armádních tatrovek Z odposlechů vojenské tajné služby vyplývá, že nákup terénních automobilů Tatra pro armádu provázela manipulace. Odposlechy ukázaly, že o provizi ze smlouvy se dál dělil podnikatel a konzultant Pavel Stošek. Ten v jednom z telefonátů naznačil, že část peněz jde lidem ve velmi vysokých funkcích. Bývalý velvyslanec Spojených států v Česku a předseda dozorčí rady automobilky Tatra William Cabaniss řekl, že v únoru 2008 po něm bchtěl tehdejší náměstek ministryně obrany a současný náměstek ministra financí Martin Barták miliony dolarů za to, aby Tatra už neměla problémy s armádní zakázkou. Údajnou korupci kolem Tatry vyšetřovala policie od listopadu 2010 3.12.2014 16:13, Zdroj: ČTK Praha - Výběr událostí kolem zakázky na nákup nákladních automobilů Tatra pro českou armádu (pražský vrchní soud dnes definitivně zprostil obžaloby bývalého ministra obrany Martina Bartáka a zbrojaře Michala Smrže):... Více » Kauza: Nákup armádních tatrovek 3.12.2014 14:52, Zdroj: ČTK Praha - Pražský vrchní soud dnes definitivně zprostil obžaloby bývalého ministra obrany Martina Bartáka a zbrojaře Michala Smrže v kauze údajné korupce při nákupu aut Tatra pro armádu. Potvrdil tak rozsudek městského soudu z letošního května. Verdikt je pravomocný, lze proti němu podat mimořádný opravný prostředek, a to dovolání k Nejvyššímu soudu. Případ kolem aut Tatra je první pravomocně skončenou kauzou, která se týká údajné korupce kolem zak... Více » 14.5.2014 15:48, Zdroj: ČTK Praha - Pražský městský soud dnes zprostil viny exministra obrany Martina Bartáka a zbrojaře Michala Smrže v kauze údajné korupce při nákupu armádních vozů Tatra. Obžaloba Bartáka vinila z přijímání úplatku, Smrže z pokusu o podvod. Podle rozsudku se trestného činu nedopustili. Verdikt není pravomocný, státní zástupce Dušan Táborský se proti němu na místě odvolal k vrchnímu soudu.... Více » 31.3.2014 16:46, Zdroj: ČTK Praha - Bývalý premiér Mirek Topolánek dnes při výpovědi u pražského městského soudu vyloučil, že si tehdejší náměstek ministryně obrany Martin Barták řekl na setkání v USA o úplatek za vyřešení problémů při dodávce terénních aut Tatra pro českou armádu. Představitelé automobilky podle něj přišli na setkání v americkém Centerville lobbovat nečekaně a bez pozvání. Jejich chování Topolánek označil za nestandardní.... Více » 31.3.2014 12:10, Zdroj: ČTK 27.3.2014 13:06, Zdroj: ČTK Praha - Někdejší ředitel automobilky Tatra Ronald Adams žádá za své trestní stíhání od České republiky odškodné ve výši pěti milionů korun. Obžaloba z podplácení v souvislosti se zakázkami pro českou armádu podle něj negativně ovlivnila jeho osobní i profesní pověst. Peníze chce následně poukázat neziskovým organizacím, které bojují proti korupci ve státní správě. ČTK to dnes v tiskové zprávě sdělila agentura Bison & Rose, jež Adamse zastupuje.... Více » 28.1.2014 13:58, Zdroj: ČTK Praha - Bývalý náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva se dnes u soudu zastal svého někdejšího kolegy, exministra obrany Martina Bartáka. Popřel tvrzení obžaloby, že se Barták snažil ovlivnit kontrolní zkoušky způsobilosti vozů Tatra pro českou armádu. Nic prý také neví ani o tom, že by Barták po Tatře požadoval úplatek pěti milionů dolarů (tehdy přes 80 milionů korun).... Více » 17.1.2014 10:00, Zdroj: ČTK Praha - Městský soud v Praze začne 20. ledna projednávat případ údajné korupce při nákupu vozů Tatra pro českou armádu. Na lavici obžalovaných usedne bývalý ministr obrany Martin Barták a zbrojař Michal Smrž.... Více » 24.10.2013 17:20, Zdroj: ČTK Praha - Výběr událostí kolem armádní zakázky na nákup nákladních automobilů Tatra:... Více » Kauza: Bartákova korupční aféra, Nákup armádních tatrovek 1.10.2013 11:06, Zdroj: ČTK Brno 1. října (ČTK) - Bývalý předseda představenstva automobilky Tatra Kopřivnice Ronald Adams dnes u brněnského městského soudu popřel, že by chtěl podplatit na veletrhu Idet 2009 tehdejšího náměstka ministryně obrany Martina Bartáka. Adamsovi nyní hrozí za korupci až pět let vězení. Obvinění původně považoval za vtip. Soudu řekl, že je smyšlené, uměle vykonstruované Bartákem a naprosto lživé.... Více » 1.10.2013 08:56, Zdroj: ČTK Brno 1. října (ČTK) - Brněnský městský soud dnes pravděpodobně vynese verdikt v kauze bývalého generálního ředitele automobilky Tatra Kopřivnice Ronalda Adamse, který je podezřelý z korupce. Hrozí mu až pět let vězení za to, že údajně na zbrojařském veletrhu Idet 2009 nabídl tehdejšímu náměstkovi ministryně obrany Martinu Bartákovi úplatek 20 milionů korun.... Více » Kauza: Nákup armádních tatrovek | Region: Jihomoravský 3.9.2013 10:50, Zdroj: ČTK Brno - Bývalý šéf armádního Generálního štábu (GŠ) Pavel Štefka údajně nevěděl, že se na zbrojařském veletrhu Idet 2009 sešli šéf automobilky Tatry Kopřivnice Ronald Adams s náměstkem ministryně obrany Martinem Bartákem. Štefka přitom tehdy pracoval pro Tatru jako jeden z jejich vrcholných funkcionářů a na stánku firmy byl. Neví nic o tom, že by Adams nabízel Bartákovi úplatek za to, že náměstek zajistí firmě státní zakázku. Podle Štefky Tatra Ko... Více » Exministr Barták dnes jako svědek vystoupí v Adamsově kauze 20.8.2013 07:43, Zdroj: ČTK Brno - Exministr obrany Martin Barták dnes bude vypovídat jako svědek v kauze někdejšího šéfa kopřivnické automobilky Tatra Ronalda Adamse. Podle obžaloby Adams nabídl Bartákovi na zbrojařském veletrhu Idet 2009 úplatek 20 milionů korun v souvislosti s armádní zakázkou pro Tatru. Hrozí mu za to až pět let vězení.... Více » 6.8.2013 12:38, Zdroj: ČTK Brno - Někdejší šéf kopřivnické automobilky Tatra Ronald Adams se na zbrojařském veletrhu Idetu 2009 bavil s tehdejším náměstkem ministryně obrany Martinem Bartákem o 20 milionech. Brněnskému městskému soudu to dnes řekl Bartákův bývalý poradce David Průša s tím, že zaslechl jen část jejich rozhovoru. Zda ale šlo o nabídku úplatku za to, že se Barták postará o navýšení státní zakázky pro Tatru, to Průša neví. Za korupci hrozí Američanu Adamsovi a... Více » 23.7.2013 12:00, Zdroj: ČTK Brno - V kauze bývalého šéfa Tatry Ronalda Adamse podezřelého z korupce unikly podle jeho obhájce Radka Ondruše informace ze spisu. Písemnosti s důvěrnými informacemi se dostaly ke klíčovým svědkům, řekl dnes novinářům v přestávce soudního líčení u Městského soudu v Brně Ondruš. Svědky jsou mimo jiné bývalý náměstek ministryně obrany Martin Barták a zbrojař Michal Smrž. Oba jsou obžalovaní v související kauze. Smržova výpověď se dnes u soudu četl... Více » 22.7.2013 10:42, Zdroj: ČTK Brno - Případ údajné korupce bývalého ministra obrany Martina Bartáka a zbrojaře Michala Smrže bude místo Krajského soudu v Ostravě řešit Městský soud v Praze. Nejvyšší soud (NS) rozhodl o přesunu kauzy. Důvody spočívají v rychlosti a hospodárnosti řízení, řekl dnes ČTK mluvčí NS Petr Knötig. Většina svědků totiž bydlí v Praze.... Více » V Brně začal soud s bývalým šéfem Tatry Adamsem kvůli úplatku 2.7.2013 13:47, Zdroj: ČTK Brno - V Brně začal soud s bývalým šéfem automobilky Tatra Ronaldem Adamsem, který je obžalovaný z korupce. Podle obžaloby nabídl v té době náměstkovi ministra obrany Martinu Bartákovi úplatek 20 milionů korun. Adams se k soudu nedostavil, omluvil se předem a požádal o líčení v nepřítomnosti. U soudu se četla výpověď obžalovaného, ve které odmítl, že by úplatek nabídl. Adamsovi hrozí v případě prokázání viny pět let ve vězení.... Více » Praha - Výběr ministrů a bývalých ministrů české vlády, které policie v posledních deseti letech obvinila z trestného činu (řazeno chronologicky):... Více » Kauza: Letadla CASA, Nákup armádních tatrovek, Peníze za loajalitu a mlčení ve VV, Zatčený hejtman Rath 12.4.2013 14:22, Zdroj: ČTK 31.1.2013 14:10, Zdroj: ČTK Ostrava/Brno - Bývalý ministr obrany Martin Barták a zbrojař Michal Smrž stanou kvůli úplatkům v kauze nákupu vozů Tatra před soudem. Žalobce dnes podal Krajskému soudu v Ostravě obžalobu, řekl ČTK dozorující státní zástupce Dušan Táborský. V kauze je stíhán i šéf automobilky Ronald Adams. Jeho obžaloba by mohla být podána Krajskému soudu v Brně do konce února.... Více »
http://kraken.slv.cz/2Afs125/2005
2018-04-22T21:55:18
[ " soud ", " soud ", " § 103", " § 2", " § 7", " § 10", " § 7", " § 10", " § 2", " soud ", " § 68", " § 119", " § 7", " soud ", " soud ", " soud ", " § 7", " § 10", " Soud ", " § 10", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 1", " § 7", " § 7", " soud ", " soud ", " soud ", " § 7", " § 10", " § 7", " § 10", " § 10", " soud ", " soud ", " § 7", " § 2", " § 10", " § 7", " § 119", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 17", " soud ", " § 103", " soud ", " § 60", " § 120", " soud " ]
2Afs125/2005 è. j. 2 Afs 125/2005-40 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedy JUDr. Vojtìcha ©imíèka a soudcù JUDr. Milu¹e Do¹kové a JUDr. Karla ©imky v právní vìci ¾alobce: Mgr. V. R., správce konkursní podstaty úpadce S. A., a. s. proti ¾alovanému: Finanèní øeditelství v Brnì, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o kasaèní stí¾nosti ¾alovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brnì ze dne 17. 5. 2005, è. j. 31 Ca 21/2005-20, Finanèní øeditelství v Brnì (dále jen stì¾ovatel ) vèas podanou kasaèní stí¾ností brojí proti shora oznaèenému rozsudku Krajského soudu v Brnì, kterým krajský soud zru¹il dodateèný platební výmìr Finanèního úøadu Brno-venkov ze dne 17. 2. 1999, è. j. 24830/99/293961/8403, jím¾ byla ¾alobci (poznámka soudu: pøesnìji-spoleènosti S. A., a. s.) vymìøena daò z nemovitostí za zdaòovací období 1998 ve vý¹i 111 870 Kè, a dále zru¹il rozhodnutí Finanèního øeditelství v Brnì ze dne 9. 11. 2001, è. j. 3997A/99/FØ/140, kterým bylo zamítnuto odvolání ¾alobce proti citovanému platebnímu výmìru. Stì¾ovatel v kasaèní stí¾nosti uplatòuje dùvody obsa¾ené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona è. 150/2002 Sb., soudní øád správní (dále jen s. ø. s. ), a tvrdí, ¾e napadený rozsudek spoèívá na nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem, a je proto nezákonný. Stì¾ovatel zejména namítá, ¾e rozhodnou otázkou je posouzení toho, zda zpevnìné plochy ve vlastnictví ¾alobce jsou stavbou podléhající dani z nemovitostí. Odkazuje pøitom na rozsudek Nejvy¹¹ího správního soudu sp. zn. 4 Afs 21/2003 a na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 596/01 a uvádí, ¾e podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona è. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí nejsou pøedmìtem danì z pozemkù pozemky zastavìné stavbami v rozsahu pùdorysu stavby, a to i v pøípadì, ¾e stavby nejsou pøedmìtem danì ze staveb dle ustanovení § 7 odst. 2 cit. zákona. Pøedmìtem danì ze staveb je proto stavba, která je stavbou ve smyslu stavebnìprávních pøedpisù a souèasnì je stavbou nemovitou. V daném pøípadì bylo na zpevnìné plochy jako souèásti prodejního a skladového areálu firmy vydáno kolaudaèní rozhodnutí, tak¾e se jedná o stavbu nemovitou, spojenou se zemí pevným základem. Tomuto závìru odpovídá stanovisko stavebního úøadu ze dne 12. 4. 1999. Stì¾ovatel dále uvádí, ¾e pro úèely pøedmìtné danì není rozhodující, zda stavba má èi nikoliv obvodový plá¹». Ustanovení § 10 zákona è. 338/1992 Sb. je toti¾ nutno logicky a systematicky vykládat tak, ¾e u zpevnìných ploch je mo¾no s pøihlédnutím k negativnímu vymezení pøedmìtu danì v ustanovení § 7 odst. 2 cit. zákona stanovit základ danì dle ustanovení § 10, které dopadá i na daný pøípad. Podle tohoto ustanovení toti¾ platilo, ¾e základem danì je výmìra pùdorysu nadzemní èásti stavby v m2, pøièem¾ pùdorysem se rozumí prùmìt obvodového plá¹tì stavby na pozemek. Co je obvodovým plá¹tìm stavby v¹ak ji¾ tento ani jiný zákon nestanovuje. Stì¾ovatel dovozuje, ¾e souèástí výètu konkrétních druhù staveb, které nejsou pøedmìtem danì ze staveb, jsou i stavby, které nejsou opatøeny klasickým obvodovým plá¹tìm. Pøesto i ony mají pùdorys; jinak by nemìlo smysl ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) cit. zákona. U zpevnìných ploch je nepochybná jejich výmìra a jedná se o stavby, tvoøené nìkolika vrstvami materiálu, svým zpùsobem výstavby v¾dy pøevy¹ující okolní terén. Stì¾ovatel tak dospívá k závìru, ¾e stavbami pro úèely danì z nemovitostí jsou i stavby nemající klasicky pøedstavitelný obvodový plá¹», který prakticky pøichází v úvahu jen u budov s navazujícími obvodovými stìnami. Z obsahu pøedmìtného správního a soudního spisu Nejvy¹¹í správní soud zjistil, ¾e dne 17. 2. 1999 vydal Finanèní úøad Brno-venkov shora citovaný dodateèný platební výmìr, kterým s odkazem na zákon è. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí a dále s odkazem na zákon è. 337/1992 Sb. (zejména ustanovení § 68) dodateènì ¾alobci vymìøil daò z nemovitostí za rok 1998 ve vý¹i 111 870 Kè. Odvolání proti tomuto dodateènému platebnímu výmìru zamítl stì¾ovatel vý¹e uvedeným rozhodnutím ze dne 9. 11. 2001. V odùvodnìní svého rozhodnutí uvedl, ¾e pojem stavba v obèanskoprávním smyslu není toto¾ný s tímto pojmem podle stavebních pøedpisù. Nemovitostmi jsou podle ustanovení § 119 odst. 1, 2 obèanského zákoníku pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Jen tyto stavby jsou proto pøedmìtem danì ze staveb podle zákona è. 338/1992 Sb. Stavby zpevnìných ploch, které jsou zkolaudovány v rámci stavby, jsou její nedílnou souèástí, pøedstavují nemovitou stavbu a jsou proto i pøedmìtem danì ze staveb v rozsahu pùdorysu této stavby. Proto¾e zákon nevymezil pøedmìt danì pouze na budovy, je nutno vycházet z negativního vymezení pøedmìtu danì obsa¾eného v ustanovení § 7 odst. 2 cit. zákona a i k definici veøejných dopravních cest. Pokud by zákonodárce chtìl omezit pøedmìt danì pouze na stavby s obvodovým plá¹tìm, uèinil by tak výslovnì a nemìl by potøebu vypoèítávat stavby, které nemají obvodový plá¹» . Proti tomuto rozhodnutí stì¾ovatele podal ¾alobce ¾alobu ke Krajskému soudu v Brnì, v ní¾ podrobnì a ve shodì s uplatnìnými odvolacími body namítal, ¾e zpevnìné a manipulaèní plochy nepodléhají dani ze staveb, nýbr¾ ¾e jsou pøedmìtem danì z pozemkù. Krajský soud v Brnì rozsudkem ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 30 Ca 14/2002, vyslovil nicotnost rozhodnutí finanèního úøadu i finanèního øeditelství. Tento rozsudek krajského soudu byl v¹ak na základì kasaèní stí¾nosti podané Finanèním øeditelstvím v Brnì rozsudkem Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, è. j. 2 Afs 131/2004-46, zru¹en a vìc byla vrácena krajskému soudu k dal¹ímu øízení. Proto krajský soud o podané ¾alobì rozhodoval znovu a rozsudkem napadeným nyní projednávanou kasaèní stí¾ností této ¾alobì vyhovìl a obì vydaná správní rozhodnutí zru¹il. V tomto svém rozsudku vycházel krajský soud z toho, ¾e pøedmìtná zpevnìná plocha se sestává z vrstvy asfaltobetonu a z vrstvy ¹tìrkové a ¾e se jedná o souèást zkolaudované stavby prodejního a skladového areálu, spojené se zemí pevným základem. Závìr správce danì o pøedmìtných plochách jako o pøedmìtu zdanìní není nièím podlo¾en, proto¾e zkolaudována byla pouze stavba areálu a nelze z toho dovodit, ¾e zpevnìné plochy jsou podøaditelné pod stavbu vymezenou v ustanovení § 7 odst. 1 ve spojení s § 10 zákona è. 338/1992 Sb. Správce danì se mìl zamìøit té¾ na otázku, jaký pùdorys má stavba zpevnìných ploch, kdy¾ zákon pova¾uje za pùdorys stavby prùmìt obvodového plá¹tì na pozemek. Soud tak zaujal právní názor, ¾e ani ze zji¹tìní, ¾e zpevnìné plochy byly zkolaudovány spoleènì se stavbou hlavní, nevyplývá, ¾e podléhají dani ze staveb, nebo» jde o stavby vybudované na pozemcích mimo pùdorys stavby hlavní. Právì zpùsob vymezení základu danì obsa¾ený v ustanovení § 10 cit. zákona nasvìdèuje tomu, ¾e zákonodárce nepamatoval na pøípady zdanìní ze staveb u staveb typu zpevnìných ploch, by» by byly kolaudovány se stavbou hlavní ve smyslu stavebních pøedpisù. Jestli¾e toti¾ tyto stavby nemají obvodový plá¹», nemá jejich zdanìní oporu v právní úpravì. Proto krajský soud obì správní rozhodnutí zru¹il. Nejvy¹¹í správní soud pøezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brnì v rozsahu kasaèní stí¾nosti a v rámci uplatnìných dùvodù (§ 109 odst. 2 a 3 s. ø. s) a dospìl k závìru, ¾e kasaèní stí¾nost není dùvodná. Proto¾e stì¾ovatel uplatnil stí¾nostní dùvod spoèívající v tvrzené nezákonnosti pøi nesprávném posouzení právní otázky soudem v pøedcházejícím øízení, právì tímto smìrem zdej¹í soud upøel svoji dal¹í pozornost. O nezákonnost by se pøitom jednalo tehdy, jestli¾e by krajský soud aplikoval na zji¹tìnou skutkovou situaci nesprávné zákonné ustanovení (pøíp. by opomenul aplikaci nìkterých ustanovení dal¹ích), anebo by sice vycházel z relevantních zákonných ustanovení, nicménì jejich výklad by odporoval bì¾ným interpretaèním metodám (teleologická, systematická, logická, gramatická apod.). Z obsahu kasaèní stí¾nosti je pøitom patrno, ¾e stì¾ovatel namítá v poøadí druhou uvedenou mo¾nost, tzn. nesprávnost aplikace citovaných zákonných ustanovení, zejména z hlediska vymezení pøedmìtu danì ze staveb. Nejvy¹¹í správní soud pøi svých úvahách v projednávané vìci vycházel pøedev¹ím z toho, ¾e daò z nemovitosti pøedstavuje pøímou daò majetkového typu, u ní¾ se daòová povinnost vá¾e k vlastnictví nemovitého majetku. Historicky nazíráno se jedná o jednu z nejstar¹ích daní, její¾ koøeny lze vysledovat a¾ do období cca 2000 let pøed na¹ím letopoètem. Od té doby se nicménì její charakter výraznì zmìnil, nebo» pùvodnì vlastnictví nemovitostí (zejména zemìdìlských a lesních) pøedstavovalo indikátor hospodáøské a tedy i daòové výkonnosti. Dal¹í vývoj v daòové oblasti a akcent pøedev¹ím na daò z pøíjmù význam danì z nemovitostí postupnì sní¾il a pøedev¹ím vyvolal faktickou situaci velmi sporné vícenásobné zátì¾e stejných pøíjmù. Relevantní zákonná úprava (ustanovení § 1 zákona è. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí ve znìní zákonù è. 315/1993 Sb., è. 242/1994 Sb. a è. 248/1995 Sb.) rozli¹uje mezi daní z pozemkù a daní ze staveb. Daò z pozemkù se vztahuje na pozemky na území ÈR vedené v katastru nemovitostí s výjimkou [§ 2 odst. 1 písm. a) cit. zákona] pozemkù v rozsahu pùdorysu stavby pozemky zastavìné stavbami, a to i v pøípadì, ¾e stavby nejsou pøedmìtem danì ze staveb podle § 7 odst. 2 tohoto zákona. Podle ustanovení § 7 zákona è. 338/1992 Sb., vymezovalo pøedmìt danì ze staveb následujícím zpùsobem: (1) Pøedmìtem danì ze staveb jsou stavby na území Èeské republiky, na které bylo vydáno kolaudaèní rozhodnutí nebo kolaudaènímu rozhodnutí podléhající a u¾ívané a nebo podle døíve vydaných obecnì závazných právních pøedpisù dokonèené. (2) Pøedmìtem danì ze staveb nejsou stavby pøehrad, stavby, jimi¾ se upravuje vodní tok, stavby vodovodních øadù a vodárenských objektù vèetnì úpraven vody, kanalizaèních stok a kanalizaèních objektù vèetnì èistíren odpadních vod, jako¾ i stavby urèené k pøedchozímu èi¹tìní vod pøed jejich vypou¹tìním do kanalizací, stavby na ochranu pøed povodnìmi, stavby k zavla¾ování a odvodòování pozemkù, stavby rozvodù energií a veøejných dopravních cest. (3) Veøejnými dopravními cestami se rozumìjí stavby pozemních komunikací (dálnice, silnice, místní komunikace a veøejné úèelové komunikace), stavby leteckých zaøízení, stavby drah a na dráze, stavby vodních cest a pøístavù. Pro zajímavost soud pøipomíná, ¾e podle pùvodního a schváleného vládního návrhu zákona (viz http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/tisky/t0659_01.htm) byly pøedmìtem danì ze staveb stavby na území Èeské republiky, na které bylo vydáno kolaudaèní rozhodnutí nebo kolaudaènímu rozhodnutí podléhající a u¾ívané a nebo podle døíve vydaných obecnì závazných právních pøedpisù dokonèené. Podle odst. 2 v dani ze staveb je zahrnuta daò z pozemkù skuteènì zastavìných stavbou. Dùvodová zpráva k tomu uvádìla, ¾e daní ze staveb se zdaòují stavby ve vlastnictví fyzických a právnických osob, které slou¾í k bydlení, rekreaci a podnikatelské èinnosti bez ohledu na jejich stavebnì-technické vyhotovení a stáøí. Jde zejména o stavby zkolaudované a o stavby, na které v souladu s døíve platným právním stavem nebylo vydáno kolaudaèní rozhodnutí. Stavby slou¾ící k uspokojování nìkterých celospoleèenských potøeb nejsou do této danì zahrnuty, napø. pøehrady a liniové stavby. Daò ze skuteènì zastavìných èástí zastavìných ploch je v dani ze staveb zahrnuta. Lze tak uèinit dílèí závìr, ¾e logika zákona è. 338/1992 Sb., upravujícího tento typ majetkové danì, je zalo¾ena na zdanìní témìø v¹ech pozemkù a staveb (viz té¾ citovaná dùvodová zpráva, podle ní¾ se v porovnání s dosavadní zemìdìlskou daní z pozemkù a domovní daní zdaòují témìø v¹echny pozemky a stavby) a na zmínìné prioritì danì ze staveb pøed daní z pozemkù. V projednávané vìci se tak jeví rozhodnou otázka, zda pøedmìtné stavby zpevnìných ploch lze èi nikoliv pova¾ovat za stavbu ve smyslu zákona è. 338/1992 Sb. K tomu Nejvy¹¹í správní soud pøipomíná, ¾e obdobnými pøípady se ji¾ zabýval v rozsudcích ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 4 Afs 21/2003, ze dne 18. 2. 2005, sp. zn. 4 Afs 23/2003, a ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 4 Afs 29/2003. V tìchto rozsudcích Nejvy¹¹í správní soud vycházel ze skuteènosti, ¾e nemù¾e za situace, kdy z obsahu pøíslu¹ných podkladù a jejich posouzení vyplývá, ¾e se jedná o nemovitost zkolaudovanou jako stavbu, a kdy § 7 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí stanoví, ¾e pøedmìtem danì ze staveb jsou stavby na území Èeské republiky, na které bylo vydáno kolaudaèní rozhodnutí nebo kolaudaènímu rozhodnutí podléhající a u¾ívané, a ¾ádné jiné ustanovení nestanoví, ¾e takové komunikace je tøeba podøadit pod re¾im danì z pozemkù, dospìt k jinému závìru, ne¾ k tomu, ¾e je tøeba v souzené vìci aplikovat ustanovení vztahující se ke stavbám a následnì na základì tohoto zji¹tìní i vymìøit daò ze stavby, a nikoliv pozemku. Základ danì ze stavby v posuzované vìci se pøitom musí øídit § 10 zákona o dani z nemovitostí, v jeho¾ smyslu je základem danì ze stavby výmìra pùdorysu nadzemní èásti stavby v m2 (dále jen "zastavìná plocha") podle stavu k 1. lednu zdaòovacího období. Pùdorysem se rozumí prùmìt obvodového plá¹tì stavby na pozemek. Ustanovení § 7 odst. 2 zákona o dani z nemovitostí potom vymezuje, které stavby pøedmìtem danì ze staveb nejsou. Z jeho dikce je pak ve spojení s dikcí § 10 zákona o dani z nemovitostí nutno jazykovým a systematickým výkladem dovodit, ¾e stavbami pro úèely danì z nemovitostí je nutno rozumìt i takové stavby, které nemají klasicky pøedstavitelný obvodový plá¹» (takový obvodový plá¹» prakticky pøichází v úvahu jen u budov s více ménì souvisle na sebe navazujícími obvodovými stìnami). Dopad zákona o dani z nemovitostí na komunikace nelze restriktivnì dovozovat z toho, zda jde o stavbu, která má èi nemá klasicky pøedstavitelný tzv. obvodový plá¹» , nýbr¾ jeho dopad je nutno dovozovat pøedev¹ím ze splnìní pøedpokladu, zda komunikace je èi není zkolaudovaná jako stavba, pøièem¾ pro pøípad, ¾e komunikace zkolaudovaná jako stavba (a to stavba nemovitá) je, a ¾e je u ní pro stanovení zastavìné plochy mo¾no vycházet z prùmìtu pùdorysu stavby na pozemek, a základem danì ze stavby je potom právì výmìra pùdorysu nadzemní èásti stavby v m2, promítající se na pozemek (ostatnì viz dikci dne¹ního znìní § 10 zákona o dani z nemovitostí, které je podstatnì srozumitelnìj¹í). Tento právní názor nicménì vyvrátil Ústavní soud nálezem ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. I. ÚS 531/05, kterým jako protiústavní zru¹il citovaný rozsudek Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 4 Afs 29/2003. Podstata právního názoru Ústavního soudu je zalo¾ena na tom, ¾e zákon o dani z nemovitosti u¾ívá pojem stavba ve smyslu obèanskoprávním a tento pojem je spjat s pojmem nemovitosti. Stavba jako nemovitost tedy musí splòovat znaky pøirozeného pojmu vìci s tím rozdílem, ¾e nemusí být oddìlena od pozemku, na kterém je postavena. Má-li být proto poplatníkem danì ze stavby její vlastník, musí být stavba zpùsobilým pøedmìtem vlastnického práva a je tedy nezbytné, aby byla vìcí v právním smyslu. Z toho v koneèném dùsledku plyne, ¾e pøedpokladem, aby stavba byla pøedmìtem danì podle cit. zákona, je tedy nejen to, ¾e je nemovitou stavbou, nýbr¾ musí být splnìny kumulativnì i dal¹í pøedpoklady, tj. zejména skuteènost, ¾e podléhá kolaudaci. Ze samotné skuteènosti, ¾e bylo na stavbu vydáno kolaudaèní rozhodnutí, proto je¹tì dostateènì nevyplývá závìr, ¾e se jedná o stavbu, která je pøedmìtem danì ze staveb. V¾dy je zapotøebí té¾ zkoumat, zda se jedná o nemovitost ve smyslu obèanskoprávním. Nesplòuje-li výsledek stavební èinnosti pojmové znaky stavby jako vìci nemovité, je jedinou nemovitostí, která by mohla být pøedmìtem danì z nemovitosti, právì jen pozemek, na kterém byla daná stavební èinnost uskuteèòována. V projednávané vìci Nejvy¹¹í správní soud na základì shora vysloveného konstatuje, ¾e právní názor obsa¾ený v napadeném rozsudku krajského soudu je v zásadních rysech obdobný citovanému právnímu názoru Ústavního soudu. Ratio decidendi napadeného rozsudku toti¾ vychází z toho, ¾e v daném pøípadì je stavbou prodejní a stavební areál, zatímco pøedmìtné zpevnìné plochy, by» i zkolaudované, slou¾í k øádnému vyu¾ití povolené a zkolaudované stavby tohoto areálu jako¾to stavby hlavní. Lze tak uzavøít, ¾e zatímco ustanovení § 7 ve spojení s § 2 zákona è. 338/1992 Sb. vymezuje pøedmìt danì, ustanovení § 10 stejného zákona ji¾ urèuje zpùsob stanovení základu danì. Pro posouzení toho, zda konkrétní stavba podléhá èi nikoliv dani ze staveb, je proto rozhodné její podøazení pod ustanovení § 7 (a to i s pøihlédnutím k negativní enumeraci obsa¾enou v odst. 2). Relevantními zákonnými kritérii pro vymezení pøedmìtu zdanìní jsou pøitom jak vydání kolaudaèního rozhodnutí, tak také právní povaha stavby jako¾to stavby nemovité ve smyslu obèanského zákoníku. Jestli¾e toti¾ zákon o dani z nemovitostí pou¾ívá pojem nemovitost, je nutno vycházet z toho, ¾e se jedná o nemovitost ve smyslu obèanského zákoníku, proto¾e v opaèném pøípadì by musel zákon o dani z nemovitosti obsahovat vlastní legální definici. Podle ustanovení § 119 odst. 2 obèanského zákoníku jsou nemovitostmi pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, pøièem¾ platí, ¾e stavba není souèástí pozemku. Ne ka¾dá stavba ve smyslu obèanského zákoníku je tedy stavbou ve smyslu stavebního práva a naopak. Jak toti¾ Nejvy¹¹í správní soud vyslovil v jiné souvislosti (rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 2 As 50/2005), veøejné a soukromé právo v moderní spoleènosti nejsou dva svìty oddìlené èínskou zdí , v nich¾ by platila zcela a principiálnì odli¹ná pravidla, nýbr¾ dvì sféry jednoho ve své podstatì jednotného a uceleného právního øádu. Vztah soukromého a veøejného práva chápe Nejvy¹¹í správní soud v souladu s pøeva¾ujícími doktrinálními trendy poslední doby jako vztah obecného a zvlá¹tního práva. Jinak øeèeno, soukromé právo upravuje práva a povinnosti subjektù práv bez ohledu na jejich specifickou povahu z hlediska jejich role pøi výkonu veøejné moci (v tomto smyslu má v právu soukromém stát stejné postavení jako kterákoli jiná právnická èi fyzická osoba); oproti tomu veøejnoprávními je taková podmno¾ina mno¾iny v¹ech právních vztahù, která je charakterizována tím, ¾e v daném právním vztahu je alespoò jeden z jeho subjektù vykonavatelem veøejné moci. Teorie veøejného práva jako zvlá¹tního práva k obecnému právu soukromému pak je v praxi cenná jednak tím, ¾e-zejména pøi zapojení dílèích komponent dal¹ích teorií rozli¹ení obou základních sfér práva (zájmové, subordinaèní, organické v její pùvodní podobì)-doká¾e normy veøejného a soukromého práva od sebe vcelku efektivnì a jednoznaènì rozli¹it, jednak tím, ¾e umo¾òuje subsidiárnì pou¾ít i ve veøejném právu normy práva soukromého tam, kde veøejnoprávní úprava chybí èi je kusá a kde nelze dospìt k rozumnému závìru, ¾e absence èi kusost úpravy má svùj samostatný smysl a úèel. V projednávané vìci proto krajský soud dospìl ke správnému právnímu závìru, ¾e pro zahrnutí pøedmìtných zpevnìných ploch pod pøedmìt danì ze staveb nepostaèuje toliko skuteènost, ¾e byly zkolaudovány jako souèást stavby prodejní a skladový areál rozhodnutím Obecního úøadu Rajhrad, stavebního úøadu ze dne 28. 8. 1997, è. j. 1466/97-St., nýbr¾ ¾e je nutno je souèasnì posoudit i z hlediska, zda se vùbec o stavbu v obèanskoprávním smyslu mù¾e jednat. Naopak v¹ak z citovaného nálezu Ústavního soudu plyne, ¾e stavbou (a to i do úèinnosti zákona è. 65/2000 Sb.) mù¾e být i jiná nemovitá stavba ne¾ budova, tzn. i stavba bez obvodového plá¹tì. V tomto smìru proto není namístì se od shora zmínìného právního názoru zdej¹ího soudu jakkoliv odchýlit a v této èásti argumentace krajského soudu není správná. Pro úplnost Nejvy¹¹í správní soud uvádí, ¾e se shora vyjádøeným právním názorem obsa¾eným v tomto rozsudku vìdomì odchyluje od svého døívìj¹ího právního názoru, vysloveného v citovaných rozsudcích. Proto¾e v¹ak tento døívìj¹í názor zdej¹ího soudu byl popøen zmínìným nálezem Ústavního soudu, není dána nutnost aktivovat sjednocovací mechanismus uvnitø Nejvy¹¹ího správního soudu, pøedpokládaný ustanovením § 17 s. ø. s. (viz usnesení roz¹íøeného senátu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 2 Afs 66/2004). Ze v¹ech shora uvedených dùvodù proto Nejvy¹¹í správní soud dospìl k závìru, ¾e kasaèní stí¾nost není dùvodná, jeliko¾ napadený rozsudek Krajského soudu v Brnì neshledal nezákonným ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ø. s.. Proto kasaèní stí¾nost zamítl (§ 110 odst. 1 s. ø. s.). O náhradì nákladù øízení rozhodl Nejvy¹¹í správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 za pou¾ití § 120 s. ø. s. Stì¾ovatel nemá právo na náhradu nákladù øízení, nebo» ve vìci nemìl úspìch; ¾alobci, kterému by jinak jako¾to úspì¹nému úèastníku øízení právo na náhradu nákladu øízení pøíslu¹elo, náklady øízení nevznikly, proto mu je soud nepøiznal.
http://kraken.slv.cz/11Tvo14/2013
2018-04-26T00:18:11
[ " soud ", " § 148", " § 283", " § 21", " § 283", " § 80", " § 70", " soud ", " § 258", " § 259", " soud ", " § 72", " § 67", " soud ", " soud ", " § 147", " soud ", " § 72", " soud ", " § 67", " § 67", " § 283", " § 67", " soud ", " soud ", " soud ", " § 67", " soud " ]
11 Tvo 14/2013 11 Tvo 14/2013-14 Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2013 stížnost obviněného N. D. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 1 To 16/2013, a rozhodl takto: Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného N. D. D. zamítá. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2012, sp. zn. 52 T 9/2012, byl obviněný N. D. D. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku v trvání devíti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu šesti let a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci blíže specifikovaný ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Brně. Proti tomuto rozsudku podal obviněný a stejně tak státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání. Dne 27. 3. 2013 rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem o podaných opravných prostředcích obviněného i státního zástupce v předmětné trestní věci a ohledně obviněného byly učiněny výroky (ad I., III.) o zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d) tr. ř. a podle § 259 odst. 1 tr. ř. o vrácení věci Krajskému soudu v Brně k novému rozhodnutí. Zároveň Vrchní soud v Olomouci rozhodl usnesením podle § 72 odst. 1, odst. 4 tr. ř., že se obviněný ponechává ve vazbě z důvodu uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které poukázal na to, že důkaz, který je považován za zásadní, je navrhován již po dobu jednoho roku a všemi rozhodovacími orgány, vyjma Vrchního soudu v Olomouci, je striktně a bezdůvodně odmítán. Obviněný je tak nucen suplovat tyto orgány a zásadním způsobem tím dochází k neopodstatněným průtahům v řízení. Obviněný řízení považuje za celkem jednoduchou kauzu, kterou by bylo možno již rozhodnout. Dále tvrdí, že je ženatý na Slovensku, kde s manželkou až do svého zadržení společně vychovával své tři děti, a že použití cizí státní příslušnosti jako vazebního důvodu je diskriminační a je zcela pomíjen Schengenský prostor a mezinárodní smlouvy pro případ, že by se trestnímu stíhání vyhýbal. Obviněný upozorňuje v souvislosti s vysokou trestní sazbou jako vazebním důvodem na kauzy, kdy pachatelům také hrozila vysoká trestní sazba, a byli stíháni na svobodě. Dále namítá, že jeho druhé trestního stíhání vede shodný policejní orgán, důkazy jsou do spisu podsouvány nezákonným způsobem, důkazy navrhované obviněným jsou odmítány a celé trestní stíhání je zahájeno za účelem udržení obviněného ve vazbě. V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 To 16/2013, ze dne 27. 3. 2013 bylo zrušeno a obviněný byl propuštěn z vazby na svobodu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, v jakém se týkalo obviněného, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci dne 27. 3. 2013 rozhodl podle § 72 odst. 1, odst. 4 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť je proti němu i nadále vedeno trestní stíhání na podkladě spisového materiálu důvodně. Obviněný je z trestné činnosti usvědčován výpovědí spoluobviněného V. H. P. a dokladem o ubytování obviněného v hotelu A. A., kde mělo dojít k obchodu s marihuanou, a přestože se podle Vrchního soudu v Olomouci jeví důkazní návrhy obhajoby jako opodstatněné a měl by jimi být vyvrácen závěr o spolupachatelství obviněného na činu, konstatuje, že tyto skutečnosti bude nutno v dalším řízení prověřit a teprve na základě nich bude možno rozhodnout o vině nebo o zproštění obžaloby. Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že u obviněného nadále přetrvávají důvody vazby podle § 67 písm. a), písm. c) tr. ř. Důvod vazby útěkové podle § 67 písm. a) tr. ř. je dán nejen trestní sazbou, kterou je obviněný na základě obžaloby státního zástupce i nadále důvodně ohrožen (10 až 18 let pro kvalifikaci § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku), ale i tím, že je cizím státním příslušníkem a na území ČR se zdržoval pouze přechodně, nemá žádné trvalé či přechodné vazby jak ke konkrétním osobám, tak k místu pobytu. Důvod vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr ř. je u obviněného Vrchním soudem v Olomouci dovozován tím, že se proti němu vede další trestní stíhání pro drogový delikt, kterého se měl dopustit společně s dalšími osobami v měsíci únoru 2012, přičemž se opět jednalo o obchod s marihuanou v celkovém množství cca 6,3 kg (viz usnesení PČR, NPC, SKPV, č. j. NPC-890/TČ-2012-220010 ze dne 29. 8. 2012 č. l. 1534). Vrchní soud také uvedl, že s ohledem na závažnost protiprávního jednání obviněného kladeného mu za vinu nemůže být účelu vazby dosaženo jiným procesním opatřením, že v průběhu dosavadního řízení neshledal žádné průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení a že propuštěním obviněného na svobodu by mohlo dojít ke zmaření, popř. ztížení dosažení účelu trestního řízení. Těmto závěrům nelze nic vytknout. Je pravdou, že byl rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byl obviněný uznán vinným ze zvlášť závažného zločinu, na základě opravného prostředku podaného obviněným zrušen a věc byla vrácena Krajskému soudu v Brně k novému rozhodnutí. Přesto Nejvyšší soud souhlasí s názorem Vrchního soudu v Olomouci, že je trestní stíhání na podkladě spisového materiálu vedeno důvodně, tzn. jedná se o důvodné podezření. Nejvyšší soud proto poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Reálnost této hrozby byla zesílena tím, že v prvním odsuzujícím rozsudku byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání devíti a půl roku, byť v odvolacím řízení byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K námitce obviněného týkající se diskriminace na základě cizí státní příslušnosti je dále nutno uvést, že cizí státní příslušnost a zázemí v cizině v každém případě samy o sobě automaticky neznamenají naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř. Tato skutečnost společně s absencí jakýchkoliv vazeb na území České republiky však byla vrchním soudem v daném případě správně zohledněna ve vztahu k hrozícímu odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody. K námitkám obviněného týkajícím se odlišného postupu v jiných trestních řízeních je dále třeba uvést, že Nejvyššímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup v trestních řízeních, na která obviněný poukazuje, vedeným proti pachatelům odlišným od osoby obviněného. Totéž se týká postupu orgánů činných v trestním řízení v projednávané věci ohledně dalších spoluobviněných. K námitce obviněného týkající se postupu v druhém trestním stíhání, které je proti němu vedeno, je nutno konstatovat, že Nejvyššímu soudu taktéž nepřísluší přezkoumávat postup v tomto trestním stíhání, a už vůbec není možno hodnotit, zda mohlo být zahájeno účelově s cílem udržet obviněného ve vazbě . Mimo to je podle názoru Nejvyššího soudu v případě obviněného dostatečně přesvědčivě zdůvodněno naplnění vazby útěkové, proto není ani jasné, proč by orgány činné v trestním řízení měly uměle vyrábět důvody pro naplnění vazby předstižné. Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny, což souhlasí i se závěry Vrchního soudu v Olomouci. Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného N. D. D. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
https://www.olomouckadrbna.cz/zpravy/spolecnost/11578-k-pripadu-kneze-ktery-byl-odsouzen-za-pohlavni-zneuzivani-ministranta-se-vrati-jesenicky-soud.html
2019-05-24T20:51:12
[ " soud ", "\nSoud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
K případu kněze, který byl odsouzen za pohlavní zneužívání ministranta, se vrátí jesenický soud | Společnost | Zprávy | Olomoucká Drbna - zprávy z Olomouce a Olomouckého kraje Soud v listopadu 2016 povolil obnovu procesu na základě nových důkazů, které by mohly vinu kněze vyvrátit. K rozhodnutí však dosud nedospěl, od loňského jara se čekalo na vyhotovení znaleckého posudku. Případ nyní soud nařídil na 13. února. Soudce Miloš Kubíček na konci loňského dubna řekl, že jednání bylo odročeno kvůli vypracování revizního znaleckého posudku z oboru klinické psychologie a psychiatrie. Spis byl znalkyni odeslán na konci loňského května a zpět na jesenický soud se vrátil až na konci roku. V případu hrají hlavní roli znalecké posudky z psychologie a to, zda původní znalecký posudek není chybně vychýlen ve prospěch mladíka. Rozhodnout by o tom měla právě revize případu z pohledu dalšího odborníka. Je možné, že při nadcházejícím jednání již padne rozsudek. Bývalého kněze soud potrestal v roce 2011. Kněz podle rozsudku tehdy šestnáctiletého chlapce osahával nejméně od března do června 2009, obžalovaný to však před soudem popřel. Kuszaj byl odsouzen za pohlavní zneužívání a ohrožování výchovy mládeže a byl mu uložen půlroční trest s podmíněným odkladem na dva roky, soud mu navíc zakázal po dobu tří let pracovat s dětmi do 18 let. Trest byl muži sice na základě amnestie později prominut, po odsouzení byl však Kuszaj suspendován a kněžkou práci již vykonávat nemohl. Po pěti letech soud povolil obnovu řízení na základě nových důkazů, patří mezi ně výpověď kamarádky oběti, podle které si chlapec celou věc vymyslel. Nyní čtyřiadvacetiletý mladík, který dělal před lety ministranta v kostele v Javorníku na Jesenicku, však na svém původním tvrzení trvá. Štítky kněz, soud, zneužívání, Kuszaj
https://www.lidovky.cz/halbich-chce-po-cssd-17-milionu-djs-/zpravy-domov.aspx?c=A171128_111618_ln_domov_jho
2017-12-14T20:52:55
[ " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
ČSSD může přijít o 17 milionů. Altner nebyl sám, peníze chce po straně i jeho kolega | Domov | Lidovky.cz Čtvrtek 14. prosince 2017svátek má Lýdie 0 °C Předplatné LN 29. listopadu 2017 5:16 Lidovky.cz > Zprávy > Domov Advokát Zdeněk Altner, ve sporu o Lidový dům mu pomáhal i právník Václav... | foto: Jan Zátorský, MAFRA PRAHA S nemalou dávkou nervozity nejspíš vyhlíží ČSSD jednání Městského soudu v Praze, které je naplánované na příští týden. Sociální demokraté se při něm budou snažit uhájit 17 milionů korun, které si po nich nárokuje právník Václav Halbich. Bývalý notář totiž pomáhal advokátu Zdeňku Altnerovi, jemuž se před lety povedlo pro ČSSD vysoudit Lidový dům a soud poté straně nařídil, že musí právníkovi zaplatit 337 milionů. Halbich roky prohlašuje, že za své služby neinkasoval požadovanou odměnu. Když Altner v roce 1997 uzavřel s ČSSD kontrakt o právním zastupování ve sporu o Lidový dům, ke smlouvě později přistoupili další dva právníci – Václav Halbich a Zdeněk Hájek. Advokátní tým v roce 2000 pro stranu její sídlo vybojoval, ale mezi ní a právníky vypukla pře o odměnu za odvedenou práci. Altnerovi pražský městský soud loni pravomocně přiřkl zhruba 337 milionů korun, Halbich se pak léta domáhá necelých 17 milionů. „Altner vzal jenom tužtičku a podepsal (smlouvu), nesáhl na to prstem,“ řekl už dříve Halbich. Podle něj ve skutečnosti právní bitvu o Lidový dům svedli on se Zdeňkem Hájkem. ČSSD však vyplatila jen Altnera, na rozdělení zbylé částky se měli mezi sebou právníci dohodnout. Ke konsenzu mezi nimi nikdy nedošlo, Halbich se tak rozhodl žalobou vymáhat peníze po straně. „Když jsem měl dostat svou třetinu odměny, tak mi řekl (Altner), že mi nedá ani vindru,“ vysvětlil Halbich. Na kýžené peníze dosud nedosáhl, loni na podzim Obvodní soud pro Prahu 1 jeho nároku nevyhověl. Přestože uznal jeho podíl na poskytnutých právních službách, při rozhodování k tomu nepřihlédl. Soud argumentoval stejně jako dříve ČSSD, že vyplacení Halbicha je věcí dohody zbylých právníků. Hájek s Altnerem už jsou ale po smrti. ČSSD si Halbichovy práce cenila Halbich nyní doufá, že najde zastání u Městského soudu v Praze. Odvolací instance by měla spor o 16,8 milionů korun 6. prosince pravomocně uzavřít. S jakým očekáváním už bývalý notář k soudu půjde, není jasné. LN se ho zastihnout nepodařilo. Lze předpokládat, že jasno bude hned první den jednání. „U odvolacích řízení je to obecně pravděpodobné,“ sdělila LN mluvčí soudu Markéta Puci. Už v roce 2005 se přitom zdálo, že Halbich o peníze definitivně přijde. Tehdy Nejvyšší soud rozhodl, že mu požadovaná částka nepřísluší. Jenže právník pomyslné zbraně nesložil, spor dostal až k Ústavnímu soudu. Nejvyšší soudní instance v zemi předchozí verdikty zvrátila. Podle ní zkrátily Halbicha na právu na spravedlivý proces, Ústavní soud tak vrátil jeho žalobu do hry. „Z jednání ČSSD nevyplynulo, že by se necítila být stěžovateli (Halbich) za poskytnuté služby zavázána. Ba právě naopak kvalitu práce stěžovatele a JUDr. Hájka podtrhuje, a je tedy zcela absurdní, aby se jim nedostalo odměny,“ rozhodl v listopadu 2009 senát Ústavního soudu v čele s tehdejší soudkyní Vlastou Formánkovou. Jinými slovy nárok Halbicha není bezpředmětný. Bude zajímavé sledovat, zda se příští týden tohoto rozhodnutí Městský soud v Praze přidrží, nebo potvrdí rozsudek obvodního soudu. Pokud by se přiklonil na Halbichovu stranu, znamenalo by to pro ČSSD nepříjemnost. Ačkoliv se zmíněnými 17 miliony nenakládá, uložila je do úschovy, při jejich definitivní ztrátě by v rozpočtu partaje chyběly. Kvůli debaklu ve volbách inkasovala na příspěvku od státu o 183 milionů méně než roku 2013, strana má navíc nabrané úvěry ve výši 258 milionů a do toho všeho nad ní visí kolosální hrozba vyplacení 337 milionů korun Altnerovi. O 300 milionech pro Altnera soud ještě nerozhodl Astronomický balík mu přiklepl loni v březnu Městský soud v Praze. Jde o stejnou instanci, která rozhoduje o ‚Halbichových‘ milionech. Více než třísetmilionová částka pro Altnera vychází z toho, že mu v roce 2000 ČSSD vyplatila „jen“ 16,8 milionu korun. Advokát trval na větší odměně, v roce 2004 mu Obvodní soud pro Prahu 1 po podané žalobě poukázal dalších 18,5 milionu a sociální demokracii určil smluvní pokutu 0,3 procenta za každý den prodlení. Letos v září server iROZHLAS informoval, že se ČSSD s dědici Zdeňka Altnera snaží dosáhnout mimosoudního vyrovnání. Informoval, že rodině nabídla 180 milionů korun. „Tak vysokou částku nám nenabídli,“ sdělil však LN advokát Altnerových Václav Veselý. Podle něj jednání o vyrovnání zamrzlo na tom, že sociální demokracie nenabídla dost. „Není tam žádný posun. Pokud oni nechtějí navýšit částku, tak to nemá smysl,“ řekl. Přesnou částku však tají. Současně ale upozornil, že částka pro Altnera se kvůli běžícím úrokům stále zvyšuje. Podle něj už nyní dosáhla výše zhruba 350 milionů. Protože odvolací instance pravomocně rozhodla při až loni v březnu, částka za uběhlá léta narostla na zmíněných 337 milionů korun. Ačkoliv je tento verdikt pravomocný, sociální demokracie k platbě nepřistoupila. Obrátila se s dovoláním k Nejvyššímu soudu. ČSSD u této instance získala čas. Nejvyšší soud ji zbavil povinnosti zaplatit do doby, než o dovolání rozhodne. Kauzu zkomplikovalo úmrtí Zdeňka Altnera, který zemřel loni v listopadu. Protože po sobě nechal i velké dluhy, jeho nejstarší syn se dědictví zřekl. Nyní se rozhoduje, za kým vším tedy advokátovy nároky i závazky jdou. „Dědické řízení je v rozjednaném stadiu. Není ještě známý okruh dědiců,“ sdělil LN rodinný advokát Altnerových Václav Veselý. Nejvyšší soud už avizoval, že dovolání ČSSD vyřeší až po skončení dědického řízení. Bývalý člen Ready Kirken čelí obvinění z milionových podvodů. Hrozí mu vězení J. Z mnoha Na začátku všechno podělal náš soudruh prezident Zerman. Není divu, že ho ze... 9:42 2.12.2017 J. Balcr Lhal bych, řekl Halbich:-) 14:15 1.12.2017 Holcman "Jaký si to uděláš, takový to máš".....Sobotkoví socani si to... 9:52 30.11.2017 J. Tobby Ten kolaborantskej europionýr už nemá nasráno jen v hlavě, ale i v kalhotech.... 14:15 29.11.2017 D. Fajt ČSSD už téměř nikoho nezajímá, jejich Sobotka je na popud kkt. Kalouska ,... 12:55 29.11.2017
https://firmy.euro.cz/subjekt-bennet-oil-depot-s-r-o-28941551
2020-08-10T18:37:48
[ " zákona č. 101", " § 777", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Bennet Oil Depot s.r.o. IČO: 28941551, Praha, výpis z rejstříku (10.08.2020) | Euro.cz Firma Bennet Oil Depot s.r.o. IČO 28941551 Bennet Oil Depot s.r.o. má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík. Bennet Oil Depot s.r.o. (28941551) je Společnost s ručením omezeným. Sídlí na adrese Průmyslová 1472/11, Praha 102 00. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 5. 8. 2009 a je stále aktivní. Bennet Oil Depot s.r.o. má celkem jednu provozovnu a dvě živnosti. Jako zdroj dat o Bennet Oil Depot s.r.o. nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o Bennet Oil Depot s.r.o. na Justice.cz Detailní informace o Bennet Oil Depot s.r.o. na rzp.cz Výpis dat pro Bennet Oil Depot s.r.o. na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje Bennet Oil Depot s.r.o. C 154640 28941551 Bennet Oil Depot s.r.o. Obchodní korporace se podřídila zákonu 90/2012 Sb. o obchodních korporacích jako celku postupem podle § 777 odst. 5 zákona o obchodních společnostech a družstvech. 14.5.2014 Aktuální kontaktní údaje Bennet Oil Depot s.r.o. Kapitál Bennet Oil Depot s.r.o. Sídlo Bennet Oil Depot s.r.o. Průmyslová 1472/11 , Praha 102 00 22.3.2017 Pobřežní 18/16 , Praha 186 00 17.8.2015 - 22.3.2017 Pobřežní 620/3 , Praha 186 00 25.6.2013 - 17.8.2015 Příkop 843/4 , Brno 602 00 9.5.2012 - 25.6.2013 Ovocný trh 572/11 , Praha 110 00 5.8.2009 - 9.5.2012 Předmět podnikání Bennet Oil Depot s.r.o. výroba a zpracování paliv a maziv 22.10.2014 Předmět činnosti Bennet Oil Depot s.r.o. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor 5.8.2009 vedení firmy Bennet Oil Depot s.r.o. Statutární orgán Bennet Oil Depot s.r.o. Za společnosti jedná jednatel samostatně. 14.5.2014 Jménem společnosti jedná jednatel samostatně. 1.3.2013 - 14.5.2014 Jménem společnosti jedná každý jednatel samostatně. V případech, kde jednatelé jednají jménem společnosti ve věcech, jejichž hodnota přesahuje v jednotlivém případě nebo v souhrnu případů částku 200.000,- Kč, jednají oba jednatelé společně. 20.9.2012 - 1.3.2013 Jménem společnosti jedná jednatel ve všech věcech samostatně, 5.8.2009 - 20.9.2012 Ing. Zuzana Ištvánfiová 22.3.2017 L´udovíta Fullu 2071 8, 903 01 Senec Slovenská republika Ingrid Stirberová 5.8.2009 - 9.5.2012 Petr Kalina 9.5.2012 - 1.3.2013 Vřesová 684/14 , Praha 181 00 Ing. Zuzana Ištvánfiová 20.9.2012 - 22.3.2017 Sbírka Listin Bennet Oil Depot s.r.o. C 154640/SL 31 ostatní rozhodnutí jed. spol. Městský soud v Praze 24.6.2015 1.7.2015 2.7.2015 1 C 154640/SL 30 ostatní rozhodnutí jed. společníka Městský soud v Praze 27.6.2014 12.2.2015 18.2.2015 1 C 154640/SL 29 notářský zápis NZ 1011/2014 Městský soud v Praze 21.10.2014 1.10.2014 30.10.2014 7 C 154640/SL 28 ostatní rozhodnutí jediného společníka Městský soud v Praze 20.6.2014 27.6.2014 24.7.2014 1 C 154640/SL 27 účetní závěrka [2013] účetní závěrka Městský soud v Praze 31.12.2013 27.6.2014 24.7.2014 3 C 154640/SL 26 účetní závěrka [2013] Městský soud v Praze 31.12.2013 16.6.2014 30.6.2014 17 C 154640/SL 25 ostatní rozhod.jed.spol. Městský soud v Praze 20.6.2014 16.6.2014 30.6.2014 1 C 154640/SL 24 zakladatelské dokumenty, notářský zápis NZ 252/2014 Městský soud v Praze 2.5.2014 12.5.2014 13.5.2014 9 C 154640/SL 23 posudek znalce č.5713-363/2013 Městský soud v Praze 24.9.2013 7.11.2013 12.11.2013 25 C 75184/SL 20 smlouvy o převodu obchod. podílu Městský soud v Praze 12.2.2013 12.2.2013 4.3.2013 7 C 75184/SL 19 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 4.10.2012 4.10.2012 29.10.2012 2 C 75184/SL 17 smlouvy o převodu obchod. podílu Městský soud v Praze 20.8.2012 6.9.2012 26.9.2012 7 C 154640/SL 16 smlouvy o převodu obchod. podílu Městský soud v Praze 13.4.2012 18.4.2012 1.6.2012 4 C 154640/SL 15 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 13.4.2012 18.4.2012 1.6.2012 1 C 154640/SL 14 notářský zápis nz 114/2012 Městský soud v Praze 13.4.2012 18.4.2012 1.6.2012 6 C 154640/SL 13 zpráva o vztazích r. 2011 Městský soud v Praze 2.2.2011 21.2.2012 22.2.2012 3 C 154640/SL 12 ostatní -rozh. jedin. spol. Městský soud v Praze 2.2.2011 21.2.2012 22.2.2012 1 C 154640/SL 11 účetní závěrka -příloha r. 2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 21.2.2012 22.2.2012 3 C 154640/SL 9 ostatní - rozhod. jedin. společ. Městský soud v Praze 21.1.2011 25.2.2011 1.3.2011 1 C 154640/SL 8 zpráva o vztazích r. 2010 Městský soud v Praze 21.1.2011 25.2.2011 1.3.2011 3 C 154640/SL 10 účetní závěrka r. 2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 25.2.2011 1.3.2011 5 C 154640/SL 7 zakladatelské dokumenty r. 2009 Městský soud v Praze 3.2.2010 7.9.2010 9.9.2010 3 C 154640/SL 6 účetní závěrka r. 2009 - VZZ Městský soud v Praze 31.12.2009 7.9.2010 9.9.2010 1 C 154640/SL 5 účetní závěrka r. 2009 - rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2009 7.9.2010 9.9.2010 1 C 154640/SL 4 ostatní - rozhod. jedin. společ. Městský soud v Praze 3.2.2010 7.9.2010 9.9.2010 1 C 154640/SL 3 účetní závěrka r. 2009 - příloha Městský soud v Praze 31.12.2009 7.9.2010 9.9.2010 3 C 154640/SL 2 podpisové vzory Městský soud v Praze 15.7.2009 5.8.2009 7.8.2009 1 C 154640/SL 1 zakladatelské dokumenty, notářský zápis NZ 438/2009 Městský soud v Praze 15.7.2009 5.8.2009 7.8.2009 4 Živnosti a provozovny Bennet Oil Depot s.r.o. 1202, Dětmarovice 735 71 1009924460 Živnost č. 2 Výroba a zpracování paliv a maziv Bennet Oil Depot s.r.o. - 28941551 - Praha Myslivecký spolek BeNNeT - 70960160 - Trhové Sviny BENNET a.s. - 25137727 - Praha BENNET a partner s.r.o. "v likvidaci" - 60774681 - Ostrava BENNET Plus s.r.o. - 27637611 - Praha David Bennet - 03704793 - Praha Jan Bennet Prchal - 05554314 - Ústí nad Labem BENNET CZ s.r.o. - 05896355 - Chrudim BENNET-Production s.r.o. v likvidaci - 25758373 - Praha HOSTEL DEPOT PRAGUE, s.r.o. - 02324709 - Praha
https://rejstriky.finance.cz/firma-act-cz-s-r-o-25292846
2019-07-20T12:13:41
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
ACT CZ s.r.o. Dobruška IČO 25292846 kontakty (20.07.2019) | Finance.cz ACT CZ s.r.o. Dobruška IČO: 25292846 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu ACT CZ s.r.o., která sídlí v obci Dobruška a bylo jí přiděleno IČO 25292846. Firma s názvem ACT CZ s.r.o. se sídlem v obci Dobruška byla založena v roce 1998. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 3 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej , Reklamní činnost a další. Základní údaje o ACT CZ s.r.o. IČO: 25292846 Krajský soud v Hradci Králové 10.9.1998 25292846 Právní forma: Společnost s ručením omezeným 10.9.1998 - 15.5.2013 Aktuální kontaktní údaje ACT CZ s.r.o. Kontakty na ACT CZ s.r.o. IČO: 25292846 Kostelní 41 , Dobruška 518 01 17.12.2014 Kostelní 41 , Dobruška 518 01 10.9.1998 - 17.12.2014 Kostelní 41, Dobruška 518 01 Obory činností ACT CZ s.r.o. IČO: 25292846 Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej 10.9.1998 - 15.5.2013 Reklamní činnost 10.9.1998 - 15.5.2013 Reprodukční služby 10.9.1998 - 15.5.2013 Automatizované zpracování dat 10.9.1998 - 15.5.2013 Poskytování software 10.9.1998 - 15.5.2013 Kostelní 41 , Dobruška 518 01 1009260561 Živnost č. 5 Reprodukční služby Vedení firmy ACT CZ s.r.o. IČO: 25292846 Každý z jednatelů zastupuje společnost samostatně. 17.12.2014 - 19.12.2017 Způsob jednání za společnost: Jednatel jedná za společnost samostatně. Podepisování za společnost se provádí tak, že k vytištěnému nebo nadepsanému obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis jednatel společnosti. 10.9.1998 - 17.12.2014 Olga Hvězdová 17.12.2014 Palackého 418, Opočno 517 73 Ing. Petr Lžíčař 10.9.1998 - 14.4.2004 Petr Sadovský 10.9.1998 - 14.4.2004 Čs. odboje 774, Dobruška 518 01 Petr Sadovský 14.4.2004 - 17.12.2014 Petr Sadovský 17.12.2014 - 19.12.2017 od 10.9.1998 do 18.12.2017 Olga Hvězdová Vlastníci firmy ACT CZ s.r.o. IČO: 25292846 zakladni 150 000 Kč - 10.9.1998 Sbírka Listin ACT CZ s.r.o. IČO: 25292846 C 13465/SL 22 účetní závěrka [2014] Krajský soud v Hradci Králové 8.2.2016 9.2.2016 8 C 13465/SL 21 notářský zápis [NZ 265/2014] Krajský soud v Hradci Králové 15.12.2014 19.12.2014 6 C 13465/SL 20 účetní závěrka [2013] Krajský soud v Hradci Králové 1.7.2014 9.7.2014 2 C 13465/SL 19 účetní závěrka [2013] rozvaha Krajský soud v Hradci Králové 1.7.2014 9.7.2014 4 C 13465/SL 18 účetní závěrka [2013] příloha Krajský soud v Hradci Králové 1.7.2014 9.7.2014 2 C 13465/SL 17 účetní závěrka [2012] rozvaha Krajský soud v Hradci Králové 10.1.2014 13.1.2014 4 C 13465/SL 16 účetní závěrka [2012] výkaz Krajský soud v Hradci Králové 10.1.2014 13.1.2014 2 C 13465/SL 15 účetní závěrka [2012] příloha Krajský soud v Hradci Králové 10.1.2014 13.1.2014 2 C 13465/SL 14 notářský zápis, smlouvy o převodu obchod. podílu Krajský soud v Hradci Králové 20.5.2013 20.5.2013 10 C 13465/SL 13 účetní závěrka 2011 Krajský soud v Hradci Králové 23.5.2012 23.5.2012 5 C 13465/SL 12 účetní závěrka 2010 Krajský soud v Hradci Králové 23.5.2012 23.5.2012 5 C 13465/SL 9 účetní závěrka 2007 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 7 C 13465/SL 8 účetní závěrka 2006 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 7 C 13465/SL 7 účetní závěrka 2005 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 7 C 13465/SL 6 účetní závěrka 2004 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 8 C 13465/SL 5 účetní závěrka 2003 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 7 C 13465/SL 4 účetní závěrka 2002 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 7 C 13465/SL 3 účetní závěrka 2001 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 7 C 13465/SL 11 účetní závěrka 2009 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 8 C 13465/SL 10 účetní závěrka 2008 Krajský soud v Hradci Králové 30.6.2010 30.6.2010 8 C 13465/SL 2 notářský zápis, ostatní, smlouvy o převodu obchod. podílu NZ 205/2003 Krajský soud v Hradci Králové 30.12.2003 14.1.2004 11.3.2004 21 C 13465/SL 1 zakladatelské dokumenty, ostatní spol. smlouva Krajský soud v Hradci Králové 24.6.1998 8.7.1998 8.7.1998 6 Hodnocení ACT CZ s.r.o. Výpis dat pro firmu ACT CZ s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy ACT CZ s.r.o., 25292846 na obchodním rejstříku výpis firmy ACT CZ s.r.o., 25292846 na živnostenském rejstříku
https://rejstriky.finance.cz/firma-black-pes-s-r-o-24822795
2020-04-05T23:07:00
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
Black Pes s.r.o. Praha IČO 24822795 kontakty (06.04.2020) | Finance.cz Black Pes s.r.o. Praha IČO: 24822795 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Black Pes s.r.o., která sídlí v obci Praha a bylo jí přiděleno IČO 24822795. Firma s názvem Black Pes s.r.o. se sídlem v obci Praha byla založena v roce 2011. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 2 osob. Společnost podniká v oboru Hostinská činnost , Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona . Základní údaje o Black Pes s.r.o. IČO: 24822795 C 177580 24822795 Black Pes s.r.o. Aktuální kontaktní údaje Black Pes s.r.o. Kontakty na Black Pes s.r.o. IČO: 24822795 Táboritská 880/14 , Praha 130 00 25.5.2011 Slavojova 579/9 , Praha 128 00 16.3.2011 - 25.5.2011 Obory činností Black Pes s.r.o. IČO: 24822795 Jablonecká 725/2 , Praha 190 00 1010380192 Vedení firmy Black Pes s.r.o. IČO: 24822795 Jednatel jedná jménem společnosti ve všech úkonech samostatně. 16.3.2011 Kateřina Švachulová 7.8.2019 PaedDr. Marie Maňasová 16.3.2011 - 25.5.2011 od 16.3.2011 do 24.5.2011 Kateřina Švachulová 25.5.2011 - 13.5.2017 Kateřina Švachulová 13.5.2017 - 20.7.2018 Lovosická 656/11, Praha 190 00 Kateřina Švachulová 20.7.2018 - 7.8.2019 Kateřina Švachulová Vlastníci firmy Black Pes s.r.o. IČO: 24822795 Sbírka Listin Black Pes s.r.o. IČO: 24822795 C 177580/SL 9 účetní závěrka [2014] příloha Městský soud v Praze 31.12.2014 11.9.2015 17.9.2015 5 C 177580/SL 8 účetní závěrka [2014] VZaZ Městský soud v Praze 31.12.2014 11.9.2015 17.9.2015 1 C 177580/SL 7 účetní závěrka [2014] rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2014 11.9.2015 17.9.2015 2 C 177580/SL 18 účetní závěrka [2013] VZaZ Městský soud v Praze 31.12.2013 11.9.2015 17.9.2015 1 C 177580/SL 17 účetní závěrka [2013] příloha Městský soud v Praze 31.12.2013 11.9.2015 17.9.2015 5 C 177580/SL 16 účetní závěrka [2013] rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2013 11.9.2015 17.9.2015 2 C 177580/SL 15 účetní závěrka [2011] rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2011 11.9.2015 17.9.2015 4 C 177580/SL 14 účetní závěrka [2011] VZaZ Městský soud v Praze 31.12.2011 11.9.2015 17.9.2015 2 C 177580/SL 13 účetní závěrka [2011] příloha Městský soud v Praze 31.12.2011 11.9.2015 17.9.2015 2 C 177580/SL 12 účetní závěrka [2012] rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2012 11.9.2015 17.9.2015 2 C 177580/SL 11 účetní závěrka [2012] VZaZ Městský soud v Praze 31.12.2012 11.9.2015 17.9.2015 1 C 177580/SL 10 účetní závěrka [2012] příloha Městský soud v Praze 31.12.2012 11.9.2015 17.9.2015 5 C 177580/SL 1 zakladatelské dokumenty, notářský zápis NZ 38/2011 Městský soud v Praze 7.3.2011 17.3.2011 7 Hodnocení Black Pes s.r.o. Výpis dat pro firmu Black Pes s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Black Pes s.r.o., 24822795 na obchodním rejstříku výpis firmy Black Pes s.r.o., 24822795 na živnostenském rejstříku Black Pes s.r.o. - 24822795 - Praha , Táboritská 880/14 SOS RUSKÝ PES CZ z.s. - 03059499 - Proboštov , Na pěnkavce 200 PES NEJVĚRNĚJŠÍ PŘÍTEL, z.s. - 03908704 - Vestec , U Strouhy 529 Žlutý pes s.r.o. - 28343204 - Moravské Budějovice , nám. ČSA 58 Dušan Peš - 66260817 - Pardubice , Husova 1782 PES - S s.r.o. - 28146417 - Ústrašice 24 Hodný pes, nadační fond - 28072511 - Křemže 238
http://kraken.slv.cz/UOHSS250/2002
2018-02-25T14:04:42
[ " § 18", " zákona č. 71", " § 15", " zákona č. 143", " § 21", " zákona č. 143", " § 12", " zákona č. 143", " § 12", " zákona č. 143", " § 16", " zákona č. 143", " § 12", " zákona č. 143", " § 13" ]
UOHS S250/2002 Rozhodnutí: OF/S250/02-130/03 Instance I. Věc spojení soutěžitelů-Agropol Group a HELAGRA a.s., Účastníci Agropol Group, a.s., Opletalova 4, Praha 1 HELAGRA a.s., Dělnická 363, Děčín Datum nabytí právní moci 4. 2. 2003 S 250/02-130/03 V Brně dne 15. ledna 2003 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení č.j. S 250/02, zahájeném dne 16. prosince 2002 podle § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění a § 15 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v souladu s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, na návrh účastníka řízení, jímž je společnost Agropol Group, a.s., se sídlem Opletalova 4, Praha 1, IČ: 25100025, ve věci povolení spojení soutěžitelů ve smyslu § 12 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, vydává toto Spojení soutěžitelů Agropol Group, a.s., se sídlem Opletalova 4, Praha 1, IČ: 25100025, a HELAGRA a.s., se sídlem Dělnická 363, Jičín, IČ: 48173142, ke kterému dochází podle § 12 odst. 3 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, na základě Smlouvy o úplatném převodu listinných cenných papírů, kterou uzavřela dne 26. listopadu 2002 společnost Agropol Group, a.s., se sídlem Opletalova 4, Praha 1, IČ: 25100025, jako kupující, a společnost BaFio, a.s., se sídlem Senovážné nám. 24, Praha 1, IČ: 25110578, jako prodávající, v jejímž důsledku společnost Agropol Group, a.s., se sídlem Opletalova 4, Praha 1, IČ: 25100025, nabude akcie představující 80,25% podíl na základním kapitálu společnosti HELAGRA a.s., se sídlem Dělnická 363, Jičín, IČ: 48173142, a tím získá i možnost tuto společnost přímo kontrolovat, se podle § 16 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, Při posuzování spojení soutěžitelů Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vycházel zejména z návrhu na povolení spojení soutěžitelů, dotazníku k povolení spojení, výpisů z obchodního rejstříku a dalších informací o spojujících se soutěžitelích. Skutečnost, že se Úřad spojením zabývá, byla uveřejněna v Obchodním věstníku č. 52/02 ze dne 27. 12. 2002. Ve stanovené lhůtě 5 dnů pro podání případných připomínek, ani později, Úřad žádnou připomínku k uvedenému spojení neobdržel. Ke spojení soutěžitelů dochází v souvislosti se Smlouvou o úplatném převodu listinných cenných papírů uzavřenou mezi společností Agropol Group, a.s., se sídlem Opletalova 4, Praha 1, IČ: 25100025 (dále jen "Agropol"), jako kupujícím, a společností BaFio, a.s., se sídlem Senovážné nám. 24, Praha 1, IČ: 25110578, jako prodávajícím. Na základě této smlouvy nabude společnost Agropol akcie představující 80,25% podíl základním kapitálu společnosti HELAGRA a.s., se sídlem Dělnická 363, Jičín, IČ: 48173142 (dále jen "HELAGRA"), v důsledku čehož Agropol získá možnost tuto společnost přímo kontrolovat. Předmětné nabytí akcií společnosti HELAGRA ze strany společnosti Agropol zakládá spojení soutěžitelů podle § 12 odst. 3 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen "zákon"). Celkový celosvětový čistý obrat spojujících se soutěžitelů činil za poslední účetní období na trhu České republiky více než 550 milionů Kč, přičemž oba spojující se soutěžitelé dosáhli každý čistého obratu nejméně 200 milionů Kč za poslední účetní období. Předmětné spojení soutěžitelů tedy splňuje notifikační podmínku dle § 13 písm. b) zákona. Strany spojení Společnost Agropol je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je především koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej; činnost organizačních a ekonomických poradců; zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb. Sama žádnou podnikatelskou činnost v oblasti dotčené předmětným spojením, tj. nákup, prodej, skladování a ošetřování zemědělských produktů, nevykonává. Společnost se zaměřuje na správu podílů na základním jmění jiných společností a na usměrňování činnosti těchto společností. Společnost Agropol kontroluje následující společnosti: Agropol, a.s., se sídlem Opletalova 4, Praha 1, Agropol Chem, s.r.o., se sídlem Opletalova 4, Praha 1, Agropol Port, a.s., se sídlem Přístavní 432/8 Ústí nad Labem, Agropol Service, s.r.o., se sídlem Opletalova 6, Praha 1, Agropol Trading, s.r.o., se sídlem Opletalova 4, Praha 1, Agrona, a.s., se sídlem Nebanice, Cheb, Cerea, a.s., se sídlem Nerudova 37, Hradec Králové, Doagra, a.s., se sídlem Cihlářská 511, Domažlice, Grana, a.s., se sídlem Táborská 496, Písek 1, Obila, a.s., se sídlem Karlov 196, Kutná Hora, Primagra, a.s., se sídlem Nádražní 310, Milín, Proagro, a.s., se sídlem Dragounská 130, Klatovy, Tagrea, a.s., se sídlem Čekanice 207, Tábor, Belagra, a.s., se sídlem Národních hrdinů 16, Břeclav, JAVE Velké Němčice, a.s., se sídlem Velké Němčice 589, Jihočeská drůbež, a.s., se sídlem Radomilická 886, Vodňany, Jihočeská drůbež Tábor s.r.o., se sídlem Vožická 2047, Tábor, O-REAL a.s., se sídlem Karlov 196, Kutná Hora, Oleprodukt, a.s., se sídlem Nádražní 310, Milín, a OBILA-SERVICE, s.r.o., se sídlem Malešov 217. Dále má společnost Agropol minoritní podíly na základním kapitálu v následujících společnostech: Zemědělské služby Běstovice a.s., se sídlem Choceň-Běstovice, Zenza Znojmo a.s., se sídlem nám. Svobody 16, Znojmo, ZZN Pelhřimov a.s., se sídlem Nádražní 805, Pelhřimov, a Zěmědělské zásobování a nákup v Děčíně, a.s., se sídlem tř. 17. listopadu 1, Děčín. Jedná se především o společnosti zaměřující se na zemědělské zásobování a nákup (ZZN) a také na zpracování drůbežího masa. Společnost HELAGRA je společností, která je činná zejména v oblasti výroby krmných směsí, nákupu a prodeje řepky olejné, nákupu a prodeje obilí, skladování obilí a jeho ošetřování. Jedná se o společnost zemědělského zásobování a nákupu, která vstupuje do právních vztahů se zemědělskými prvovýrobci za účelem výkupu jimi vyprodukovaných komodit, jeho skladování a dalšího prodeje, jakož i za účelem výroby krmných směsí pro živočišnou výrobu těchto zemědělců. Obdobných společností je v České republice značné množství, prakticky na území každého z bývalých okresů se nacházejí 1 až 2 takové společnosti. Při vymezení relevantního trhu Úřad vycházel z podnikatelské činnosti společnosti HELAGRA. Věcně relevantním trhem je tak trh řepky olejné, trh obilovin, trh skladování rostlinných produktů , a trh krmných směsí . K obdobnému vymezení relevantních trhů Úřad v minulosti přistoupil například v rozhodnutí č.j. S 165/01 nebo S 166/01. Relevantní geografický trh vymezen územím České republiky, relevantní trh z hlediska časového je vymezen jako trh trvalý. Pokud jde o relevantní trh řepky olejné, která je nejrozšířenější olejninou v České republice, působí na něm oba spojující se soutěžitelé. Nákup řepky olejné provádí prakticky všechny podniky ZZN, zpracovatelé, ale i značný počet obchodních společností. V roce 2001 byl podíl skupiny Agropol na trhu řepky olejné přibližně [ obchodní tajemství ] %, podíl společnosti HELAGRA nedosahoval ani [ obchodní tajemství ] %. Uskutečněním posuzovaného spojení dojde pouze nepatrnému navýšení tržního podílu skupiny Agropol. Na relevantním trhu obilovin působí rovněž oba spojující se soutěžitelé. Podíl společnosti HELAGRA z celkového obratu dosaženého na tomto trhu v roce 2001 byl cca [ obchodní tajemství ] % a tržní podíl skupiny Agropol činil přibližně [ obchodní tajemství ] %. Činnosti spojujících se soutěžitelů se překrývají i na relevantním trhu skladování rostlinných produktů. V důsledku uskutečnění spojení dojde k navýšení tržního podílu skupiny Agropol přibližně o [ obchodní tajemství ] %, s tím, že spojením dosažený společný podíl na trhu je přibližně [ obchodní tajemství ] %. Postavení spojujících se soutěžitelů na relevantním trhu krmných směsí bude v důsledku spojení posíleno přibližně o [ obchodní tajemství ] %, představující tržní podíl HELAGRA. Celkový tržní podíl spojujících se soutěžitelů činil v roce 2001 cca [ obchodní tajemství ] % z celkového obratu na tomto trhu dosaženého. Předmětným spojením soutěžitelů dojde na jednotlivých vymezených relevantních trzích k nepatrnému nárůstu tržních podílů, v důsledku čehož nebude stávající postavení společnosti Agropol výrazně posíleno, rovněž tak celková struktura relevantních trhů nebude v důsledku spojení významně porušena. Přitom platí, že na každém z vymezených relevantních trhů působí vedle skupiny Agropol přinejmenším jeden soutěžitel s vyšším tržním podílem než Agropol. Navrhované spojení soutěžitelů má horizontální charakter, vzhledem k nízkým tržním podílům společnosti HELAGRA a k dalším výše uvedeným skutečnostem však nedojde v důsledku spojení ke vzniku ani posílení dominantního postavení spojujících se soutěžitelů na vymezených relevantních trzích, které by mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže v České republice. PM: 4. února 2003
http://kraken.slv.cz/155Cm9/2009
2018-06-21T14:59:26
[ " soud ", " soud ", " § 198", " § 198", " § 197", " § 198", " § 198", "\nSoud ", " soud ", " soud ", " § 202", " soud " ]
155 Cm 9/2009 ' .'.F' '_ 'f'l-I' 'u' .-llp :'11-1 . . . ._ l'k"-i I"_" '1.-r 'I'll' ?Oto rizłhodnutírnot-lyže pirát-'ní mnaí :ine i i i Čísla jednací; 155Cm 9/2009 a l 16 . :3.2::-' 've o.) (KSPL 54WS 2748/2003) ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMEN EM REPUBLIKY Krajský soud v Plzní rozhodl samosoudcem J UDr. Milošem Benetkou ve včci žalobce: Jan anonymizovano , anonymizovano , Rychtaříkova 169773, 326 00 Plzeň, zastoupen: JUDr. Pavel Šíma, advokát, B. Smetany l, 301 37 Plzeň proti žalovanemu: J UDr. Jan Špelina, (insolvenční správce dlužníka Liberecký Energomont s.r.o., Na Roudné 437131, 301 00 Plzeň), Lábkova 19., 318 00 Plzeň (dříve na straně žalovaneho: Ing. Viktor Liška, insolvenční správce, zastoupen: JUDr. Karel Uhlíř, advokát, Husova 13, 301 00 Plzeň, o určení pravosti a výše pohledávky 3.002.800,55 Kč takto: I. U r č u j e s e , že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení na majetek dlužníka Liberecký Energomont s.r.o. ve výší 3.002.800,SS Kč j e d á n a po právu. II. Zádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se na soud obrátil návrhem ze dne 24.6.2009, jímž se domáhal rozsudku soudu o určení pravosti své pohledávky ve výši Kč 3.002.800,55, kterou přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka, jehož je žalobce insolvenčním správcem. Svůj návrh odůvodnil v žalobě a při jednání před soudem, a to s odkazem na přihlášku pohledávky, tím, že jde o pohledávku vzniklou ztitulu půjčky, jejíž celková vyse činila Kč 4.900.000,-. Půjčku v te'to výši poskytl dlužníku Liberecky Energomont s.r.o. Ing. Václav Řehoř na základě smlouvy o půjčce ze dne 20.6.2003. Smlouvou o půjčce, a to v jejím článku III, bodu 3, bylo sjednáno, že účelem sjednané půjčky je zaplacení závazku dlužníka k úhradě kupní ceny části podniku společnosti Energomontáže Liberec, a.s. z konkursní podstaty tohoto úpadce. Dlužník se zavázal použít pújčené prostředky vcelé jejich výši výlučně kúhradě tohoto svého závazku vůči správci konkursní podstaty úpadce Energomontáže Liberec, as. Ing. Václav Řehoř postoupil jednu polovinu pohledávky spočívající v nároku na vrácení půjčky dne 26.7.2007 žalobci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.7.2007. Půjčka byla splatná dne 31.12.2003 a dle dohody smluvních stran smlouvy o půjčce byla úročena úrokem v sazbě 2,3 % p.a. Žalobce tak přihlásil v insolvenčním řízení pohledávku ve výši jedné poloviny jistiny půjčky, tj. ve výši Kč 2.450.000,-, a dále zákonný úrok z prodlení od 1.1.2004 do dne podání přihlášky. Na přezkumném jednání konaném dne 17.4.2009 popřel správce pohledávku žalobce co do pravosti zcela. Ve vyrozumění o popření přihlášené pohledávky uvedl insolvenční správce, že u předložené smlouvy o půjčce nebyl prokázán vznik závazku vrátit půjčenou částku, nebot ta nebyla předána v hotovosti dlužníku, resp. nebyla převedena na účet dlužníka; proto nemohl vzniknout závazkový vztah z půjčky. Žalobce k úkonu popření zdůraznil, že si je vědom toho, že u smlouvy o půjčce musí dojít k poskytnutí plnění (ke vzniku závazkového vztahu mezi účastníky smlouvy o půjčce). Tato náležitost podle žalobce splněna byla. Smlouvou o půjčce bylo včlánku III bodu 3 sjednáno, že účelem půjčky je zaplacení závazků dlužníka k úhradě kupní ceny části podniku Energomontáže Liberec, a.s. zkonkursní podstaty, a dále že dlužník se zavazuje použít pújčené finanční prostředky v celé jejich výši výlučně k zaplacení tohoto závazku konkursnímu správci. Smlouva o půjčce byla předem schválena valnou hromadou dlužníka a byla uzavřena za podmínek obvyklých vobchodním styku, poskytnutí půjčky sročnírn úrokem v sazbě 2,8 % dlužníkajednoznačně nikterak neznevýhodnilo, a ani nepoškodilo jeho věřitele. Úhradou kupní ceny části podniku zakoupena část podniku přešla do vlastnictví dlužníka. Dodatkem smlouvy o půjčce ze dne 1.10.2003 byla splatnost půjčky posunuta z 31.10.2003 na 31.12.2003. Žalovaný správce žalobcův návrh odmítl jako nedůvodný. Svůj postoj odůvodnil zejména těmito argumenty : I Zalobce nedoložil, že došlo k plnění podle smlouvy o půjčce na účet či do pokladny dlužníka; vznik závazkového vztahu ze smlouvy o půjčce však předpokládá nejen dohodu stran, nýbrž i skutečné odevzdání předmětu půjčky. I Uznávací prohlášení dlužníka podepsané Ing. Řehořem nelze považovat za dostatečně hodnověrné, nebot' jmenovaný jednající za dlužníka jím vlastně uznává existenci své vlastní pohledávky za dlužníkem. I K otázce možného hodnocení uplatněného nároku jakožto nároku na vydání bezdůvodnéhc obohacení je nutné zabývat se obsahem smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž pokud by z jejího obsahu vyplývalo, že šlo o pohledávku toliko z titulu smlouvy o půjčce, nebyl by žalobce aktivně legitimován k uplatnění nároku na vydání pohledávky vzniklé z důvodu bezdůvodného obohacení. (KSPL 54 lNS 2743ř2008) I V případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení by nebon možné požadovat zároveň vydání úroků a úroků z prodlení. -qü---I--I- Zjistil, že návrh žalobce je důvodný, pročež mu tímto rozsudkem vyhověl, a to z důvodů, které jsou vysvětleny níže. K otázce zkoumání důvodnosti návrhu je nutné nejdříve konstatovat, že podle obsahu spisu nelze dovozovat, že by návrh nebyl podán včasné, tj. ve lhůtě podle § 198 odst. 1 zák. č. 1822006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenčního zákona; dále jen IZ '), což nenamítal ani žalovaný. Podle § 198 odst. 1 IZ platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřená insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jej ím popření. Podle § 198 odst. 2 IZ platí, že v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. U návrhu žalobce nutno vyjít ze závěru o splnění podmínek podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ Návrh proto mohl být soudem projednán a rozhodnuto o věci. Soud z obsahu písemností provedených k důkazu a popsaných níže ve spojení s obsahem vyjádření účastníků a obsahem insolvenčního spisu dlužníka zjistil, že žalobce jakožto věřitel číslo 57 přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka svoji přihláškou pohledávku v celkové výši Kč 3.065.198,-. Pohledávku odůvodnil tím, že spočívá v nároku na vrácení části půjčky, jejíž celková výše činila Kč 4.900.000,-, a příslušenství. Půjčka poskytl Ing. Václav Řehoř dlužníku na základě smlouvy o půjčce ze dne 20.6.2003. Ing. Václav Řehoř postoupil jednu polovinu pohledávky spočívající v nároku na vrácení půjčky dne 26.7.2007 žalobci smlouvou o postoupení pohledávky. Ze zápisu z přezkumného jednání ze dne 17.4.2009 a z obsahu upraveného seznamu přihlášených pohledávek, jenž je nedílnou součástí tohoto zápisu, vyplývá, že žalovaný správce na přezkumném jednání popřel přihlášenou pohledávku co do pravosti zcela. --i---iw Popření žalované pohledávky soud-vycházeje z provedeného dokazování n-neshledal důvodným. Z. obsahu vyjádření účastníků a z důkazů provedených v řízení soud vzal za prokázané, že Ing. Václav Řehoř jakožto věřitel uzavřel dne 20.6.2003 s dlužníkem písemnou smlouvu o půjčce, kterou se zavázal poskytnou dlužníku půjčku ve výši Kč 4.900.000,-výlučně na úhradu závazku dlužníka k zaplacení kupní ceny části podniku společnosti Energomontáže Liberec, a.s. Smlouva o půjčce byla schválena valnou hromadou dlužníka dne 18.6.2003, jak vyplývá ze zápisu z valné hromady a z obsahu výslechu svědka Ing. Václava Rusňáka před soudem. Dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne 1.10.2003 byla prodloužena splatnost sjednané půjčky do 31.12.2003. Z dokazování vyplynulo dále, že Ing. Václav Řehoř poskytl dlužníku dne 20.6.2003 půjčku ve sjednané výši Kč 4.900.000,-. Tato půjčka byla Ing. Václavem Řehořem předána dlužníka dne 20.6.2003. Poté byla složena na účet společnosti Energomontáže Liberec, a.s., jak vyplynulo zvýslechu svědka lng. Václava Řehoře, z výslechu samotného žalobce, a jak nutno dovozovat zpotvrzení Ing. Dany Cupákové, správkyně konkursní podstaty Energomontáže Liberec a.s. ze dne 23.1.2009. Rovněž svědek lng. Richard Rusňák ve své výpovědi před soudem potvrdil, že celá kupní cena části podniku Energomontáže Liberec, a.s. byla dlužníkem uhrazena, přičemž část byla hrazena z lng. Václavem Řehořem poskytnuté půjčky. Dlužník uznal písemně dne 29.12.2006 svůj závazek vůči Ing. Václavu Řehořovi ve výši Kč 4.900.000,-, vzniklý ze smlouvy o půjčce ze dne 20.6.2003 uznáním ze dne 29.12.2006. Okolnost, že dlužník koupil část podniku společnosti Energomontáže Liberec, a.s., přičemž na kupní cenu byla dlužníku poskytnuta půjčka Ing. Václavem Řehořem, byla v řízení prokázána též výpisem z obchodního rejstříku; koupi této části podniku potvrdil před soudem i svědek Ing. Richard Rusňák. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.7.2007 bylo vřízení prokázáno, že lng. Václav Řehoř postoupil polovinu své pohledávky ze smlouvy o půjčce žalobci. Postoupení pohledávky potvrdil svědek Ing. Václav Řehoř rovněž ve své výpovědi před soudem. Dlužník uznal písemné dne 26.7.2007 svůj závazek vůči žalobci ve výši Kč 2450.000,-s příslušenstvím, vzniklý ze smlouvy o půjčce ze dne 20.6.2003 uzavřené mezi dlužníkem a Ing. Václavem Řehořem, a následně postoupený lng. Václavem Řehořem žalobci, jak vzal soud za prokázané z obsahu písemného uznání závazku ze dne 26.7.2007. Zpopsaných důkazů tak nutno uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že Ing. Václav Řehoř poskytl dlužníku půjčku ve výši Kč 4.900.000,-včetně toho, že tyto prostředky předal dlužníku, přičemž dlužník tyto prostředky použil v souladu se sjednaným účelem půjčky a zaplatil kupní cenu části podniku Energomontáže Liberec, a.s. Ing. Václav Řehoř postoupil polovinu své pohledávky za dlužníkem žalobci. (KSPL 54 ms 274372003) Ze shora popsaných důvodů bylo soudem tímto rozsudkem vyhověno žalobcovu návrhu o určení žalované pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení na majetek dlužníka tvořené jistinou ve výši Kč 4.900.000,-a jejím příslušenstvím. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto postupem podle § 202 lZ. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze podáním učiněným u Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, 306 17 Plzeň. Krajský soud v Plzni dne 26.01.2011 JUDr. Miloš Benetka, v.r. samosoudce Za správno t:
https://www.kgslegal.cz/cs/ke-smluvnimu-zastoupeni-zadavatele-dle-s-43-zakona-c-134-2016-sb-o-zadavani-verejnych-zakazek-ve-svetle-noveho-nalezu-ustavniho-soudu
2020-04-04T18:08:18
[ " § 43", " zákona č. 134", " § 151", " § 43", " § 43", " § 151", " soud ", " § 120", " soud ", " § 74", " § 151", " soud ", " soud ", " soud ", " § 151", " § 43", " § 43", " § 43", " soud ", " soud ", " § 151", " soud " ]
Ke smluvnímu zastoupení zadavatele dle § 43 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek ve světle nového nálezu Ústavního soudu | KGS Legal - advokátní kancelář Pro zadavatele je s ohledem na formálnost zadávacího řízení a nutnost odborných znalostí často nemožné, aby realizovali celý zadávací proces vlastními kapacitami. Za účelem zajištění zákonného zadávacího procesu a minimalizace chyb tedy uzavírají smlouvy s administrátory, kteří mají s realizací veřejných zakázek zkušenosti. Obsahem těchto smluv standardně bývají kromě specifikace povinností administrátorů a podrobného popisu jejich činnosti rovněž ustanovení zakládající odpovědnost administrátora za porušení jeho povinností, v jejichž důsledku vznikne zadavateli škoda. Nejčastěji je obsahem smlouvy s administrátorem komplexní administrace zadávacího řízení, tedy jak vytvoření zadávací dokumentace, tak i veškerých protokolů, a také provedení posouzení a vyhodnocení nabídek, kdy tedy na základě činnosti administrátora a jeho doporučení se zadavatel rozhoduje, s jakým účastníkem uzavře smlouvu. Co když ale administrátor svou prací přivodí zadavateli škodu? S ohledem na složitost problematiky veřejných zakázek a rizika plynoucí z případného pochybení nelze po zadavateli rozumně požadovat, aby sám disponoval odpovídajícími znalostmi či takovými pracovníky, kteří se v této problematice pohybují na odborné úrovni. Proto jak zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“) ve svém § 151, tak i nyní platný a účinný zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) v ustanovení § 43 stanoví možnost zadavatele nechat se smluvně zastoupit. Pokud jde o § 43 odst. 1 ZZVZ, poslední věta, (resp. § 151 odst. 3 ZVZ), dle nějž není dotčena odpovědnost zadavatele za dodržení pravidel stanovených tímto zákonem, byl ze strany odborné veřejnosti i rozhodovací praxe donedávna konsensus ohledně toho, že toto ustanovení upravuje toliko odpovědnost zadavatele za postup dle zákona, tedy vyjadřuje nemožnost přenést na třetí osobu odpovědnost za případný delikt dle zákona, ale do soukromoprávní sféry, tj. do poměrů mezi zadavatelem a administrátorem nedopadá. To je patrné například z rozhodnutí ÚOHS sp. zn. R406/2013, jež nabylo právní moci dne 15. 9. 2014, odkazujícího na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 16/2010 ze dne 19. 7. 2011, v němž Krajský soud uvedl, že „Zadavatel se nemůže zprostit odpovědnosti za postup podle ZVZ ani v případě, že realizací zadávacího řízení včetně zpracování veškeré dokumentace pověří odborného poradce.“ ÚOHS uvedené doplnil s tím, že „Je tedy zřejmé, že ze vzniku případné odpovědnosti se zadavatel nemůže liberovat tím, že udělí zmocnění jiné osobě, aby za něj činila úkony a zajistila tak průběh zadávacího řízení. Mandátní smlouva, v níž je vyjádřena vůle zadavatele, stanoví, že mandatář činí právní úkony jménem mandanta a na jeho účet. Ujednání, která jsou obsahem mandátní smlouvy, však mají soukromoprávní povahu. Z toho důvodu tak nemají a nemohou mít vliv na odpovědnost zadavatele, která je založena relevantními ustanoveními veřejnoprávních předpisů (….)“. Dále ÚOHS správně uvedl, že „Mandatář nese odpovědnost pouze v případě sjednání smluvní odpovědnosti, na odpovědnost zadavatele ve smyslu zákona to však nemá žádný vliv.“ ÚOHS rovněž doplnil, že „ve smlouvě mezi zadavatelem a příslušným externím subjektem může být sjednán toliko soukromoprávní závazek spočívající v tom, že např. pokud bude zadavateli uložena pokuta za správní delikt právě ve smyslu ustanovení § 120 zákona, zcela či zčásti uhradí tuto výši pokuty externí subjekt. V takovém případě by se však jednalo o závazek soukromoprávní povahy, který by neměl vliv na odpovědnost zadavatele ve smyslu zákona.“ Nyní se však zdá, že soudy zaujaly k uvedené problematice jiné stanovisko, a sice, že zadavatel nemůže po administrátorovi požadovat náhradu škody vzniklou porušením smluvní povinnosti administrátora, tedy nemůže se domáhat plnění ze soukromoprávního vztahu, neboť dle tvrzení soudů chybí příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti administrátora, porušením povinnosti zadavatele a vznikem škody. V daném případě uzavřel zadavatel v souvislosti s veřejnou zakázkou, na niž čerpal dotaci, s administrátorem smlouvu, v níž se administrátor zavázal mimo jiné k činnostem spojeným se zadávacím řízením, a to včetně zpracování návrhu zadávacích podmínek, posouzení kvalifikace včetně rozboru nabídek z hlediska splnění hodnotících kritérií, a zpracování zprávy o posouzení a hodnocení nabídek. Administrátor se přitom zavázal uhradit škodu, která zadavateli vznikne neposkytnutím dotace či její části, pokud škoda žalobci vznikne prokazatelně vinou administrátora. V zadávací dokumentaci, již dle mandátní smlouvy připravoval administrátor, byla uvedena podmínka, dle níž nesměly nabídkové ceny překročit předpokládanou hodnotu zakázky. Administrátor následně nijak nereflektoval, že tato podmínka nebyla ze strany účastníků dodržena, a zadavatel tak uzavřel smlouvu s účastníkem, jehož nabídková cena sice byla nejnižší, nicméně přesáhla předpokládanou hodnotu. Vzhledem k tomu, že povinností administrátora dle mandátní smlouvy bylo i posouzení a hodnocení nabídek, kdy administrátor v jeho průběhu neupozornil zadavatele, že nabídky nesplňují požadavky zadávací dokumentace, ačkoliv k tomu byl povinen, uplatnil vůči němu zadavatel nárok na náhradu škody. Jelikož administrátor neuhradil škodu dobrovolně, obrátil se zadavatel na soud. Neuspěl však dosud u žádné z instancí. Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém rozsudku sp. zn. 27 C 21/2014-119 ze dne 23. 2. 2016 mj. uvedl, že „mezi žalobci vzniklou škodou a postupem žalované není dána příčinná souvislost, resp. došlo k přetržení příčinné souvislosti proto, že uzavření předmětné smlouvy s vítězným uchazečem předmětného veřejného zadávacího řízení předcházel závěr hodnotící komise o posouzení a hodnocení nabídek, resp. nejvhodnější nabídky, čemuž následně odpovídalo rozhodnutí o výběru.“ Dle Obvodního soudu důvodem, pro nějž žalobce stihla sankce bylo zjištění, že zadavatel prostřednictvím hodnotící komise vybral jako vítěznou nabídku uchazeče, jehož nabídková cena překročila v zadávací dokumentaci stanovenou nepřekročitelnou, maximální výši ceny zakázky a s ním posléze uzavřel smlouvu o dílo. Takový postup hodnotící komise však dle Obvodního soudu nelze klást k tíži žalované a „nic na tom nemění shora uvedená smluvní ujednání žalobce a žalované v mandátní smlouvě, resp. mandátní rámcové smlouvě, když povinností žalované bylo sice zpracování podkladů pro činnost hodnotící komise, ustanovenou žalobcem ve smyslu ust. § 74 odst. ZVZ, avšak ve smyslu ust. § 151 odst. 2 ZVZ nese odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky výlučně žalobce jako zadavatel veřejné zakázky.“ Proti uvedenému rozhodnutí podal zadavatel odvolání, avšak Městský soud v Praze svým rozsudkem 15Co 375/2016 – 154 ze dne 1. 11. 2016 prvostupňové rozhodnutí potvrdil a uvedl, že „plně souhlasí se soudem prvého stupně, že v dané věci zcela absentuje porušení právní či smluvní povinnosti, která by byla příčinou vzniku škody“ … „Neposkytnutí dotace v plné výši (její korekce o 10 %) bylo důsledkem jednání žalobce při výběru vítězného uchazeče o veřejnou zakázku, když tento výběr je ve výlučné pravomoci zadavatele veřejné zakázky (žalobce) a nelze jej ani smluvně přenést na jinou osobu. Jak správně uvedl soud prvého stupně, tento rozhodovací proces nemůže být delegován na mandatáře, neboť takové zmocnění by bylo v tomto rozsahu neplatné, a na základě tohoto zmocnění učiněné právní úkony by byly stiženy absolutní neplatností pro rozpor se zákonem o veřejných zakázkách“. Stejný názor zastal o soud dovolací, který v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 731/2017 – 225 ze dne 28. 6. 2017 potvrdil, že mezi vznikem škody a činností administrátora neexistuje příčinná souvislost. Dle autora tohoto článku se jedná o naprosto markantní nepochopení vztahu soukromoprávních a veřejnoprávních předpisů, kdy soudy směšují povinnosti stanovené zadavateli předpisem veřejnoprávním (zde ZZVZ, resp. ZVZ), který stanoví postup zadavatele v průběhu řízení a jeho objektivní odpovědnost při porušení zákona, kdy tuto odpovědnost (za správní delikt) nemůže zadavatel přenést na jinou osobu, a možnosti dané smluvním vztahem dle norem soukromého práva, kdy se jedna ze stran za úplatu zavázala poskytnout druhé straně jako odborník určitou činnost, a v případě pochybení se zavázala k náhradě škody z toho vzniklé. Jak bylo mnohokrát uvedeno, ZZVZ (ZVZ) nijak neupravují vztahy soukromoprávní, což ani ze své podstaty nemohou, ale dopadají pouze na vztahy veřejnoprávní. Pokud je tedy v ZZVZ (ZVZ) stanovena určitá povinnost zadavatele a odpovědnost za ni, např. tedy je uvedeno, že za výběr vítězného účastníka odpovídá zadavatel a tuto odpovědnost nemůže na nikoho přenést, je nutné daná ustanovení vykládat tak, že pokud bude zadavateli uložena sankce, je povinen k její úhradě jen a pouze zadavatel. Uvedená ustanovení však nijak neřeší (a jako veřejnoprávní ani nemohou) zda a za jakých podmínek se může zadavatel hojit na třetím subjektu, jehož činností dospěl ke svému chybnému rozhodnutí. Pokud tedy administrátor chybně posoudil a vyhodnotil nabídky, zadavatele neupozornil na porušení zadávacích podmínek (které nadto sám připravoval), ačkoliv se zavázal k posouzení, hodnocení a zpracování všech dokumentů a protokolů, a zadavatel provedl chybný výběr, je nutno dojít k názoru, že pokud se administrátor ve smlouvě zavázal k náhradě škody vzniklé porušením jeho povinností, je povinen tuto škod nahradit. Opačný výklad zcela postrádá smysl. V případě uvedených rozhodnutí je zcela zjevné, že soudy zaměňují veřejnoprávní odpovědnost zadavatele veřejné zakázky, které se zadavatel nemůže nijak zprostit, a to ani uzavření smlouvy s administrátorem, a soukromoprávní odpovědnost administrátora, který v rámci své podnikatelské činnosti uzavřel se zadavatelem smlouvu, v níž se zavázal z určité činnosti a dále k tomu, že za tuto svou činnost bude nést odpovědnost. Autor tohoto článku má za to, že názor soudů, dle nějž „k pochybení došlo vinou hodnotící komise, a výsledky její činnosti nelze klást k tíži žalované, neboť odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky má podle § 151 odst. 2 zákona výlučně zadavatel a hodnotící komise měla rozpoznat, že uchazeči v nabídkách překročili maximální stanovenou cenu zakázky, přičemž povinnost výběru nemohl žalobce delegovat mandátní smlouvu na žalovanou“ je nesprávný, a je důsledkem nepochopení zákonné úpravy. Ustanovení § 43 ZZVZ (§ 151 ZVZ) je zcela evidentně nutné vykládat ve vztahu ke smyslu a účelu zákona, kdy dle názoru autora tohoto článku uvedenými ustanoveními zákonodárce nemyslel nic jiného, než že se zadavatel nemůže zprostit objektivní odpovědnosti za porušení zákona, a je povinen nést sankce uložené mu na základě tohoto zákona v souvislosti s jeho porušením. Ustanovení § 43 odst. 2 ZZVZ pak pouze uvádí, které činnosti nesmí zadavatel delegovat. Z uvedených ustanovení žádným způsobem nevyplývá, že by si zadavatel nemohl ve smlouvě s administrátorem, kdy se jedná o smlouvu soukromoprávní, na niž ZZVZ ani dřívější ZVZ žádným způsobem nedopadají, upravit uspořádání vztahů mezi jím a administrátorem. Ustanovení § 43 ZZVZ (§151 ZVZ) tak míří pouze na to, že pokud je shledáno porušení zadávacího procesu, je to pouze zadavatel, kdo za ně ve vztahu k příslušným orgánům nese odpovědnost a kdo je povinen k uhrazení případné sankce, tuto povinnost nemůže zadavatel na žádný subjekt přenést. Pokud však zadavatel uzavře soukromoprávní smlouvu s dalším subjektem, kde si práva a povinnosti upraví tak, že administrátor odpovídá zadavateli za škodu způsobenou jeho činností, je tento vztah pouze věcí soukromoprávní a soudy (ani jiné instituce) by na tento vztah neměly aplikovat veřejnoprávní normy, ale soukromoprávní. Celá věc vyústila až v podání ústavní stížnosti, kdy Ústavní soud vydal dne 31. 8. 2018 nález pod č.j. III. ÚS 3181/17, v němž uvedl, že je „nutno rozlišovat ustanovení zakotvující předpoklady veřejnoprávní (zákonné) povinnosti zadavatele veřejné zakázky a ustanovení právních předpisů omezující smluvní volnost stran příkazní smlouvy“, což je zcela v souladu výše uvedeným rozborem vztahu soukromoprávní a veřejnoprávní úpravy. Ústavní soud uvedl, že problém „nespočíval v tom, kdo má nést odpovědnost za vadný výběr nejvhodnější zakázky (věc kognice správních soudů), nýbrž zda zadavatel veřejné zakázky postižený podle § 151 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách může požadovat, aby se na takto jemu vzniklé škodě podílel ten, který v této souvislosti s ním jako nositelem povinností podle zákona o veřejných zakázkách uzavřel smlouvu podle pravidel soukromého práva se závazkem, že učiní potřebná opatření a kroky k tomu, aby ona veřejnoprávní odpovědnost pokud možno vůbec nevznikla. Této otázce, a nikoli problému oné průměrné inteligenční úrovně (viz závěr městského soudu sub 3), se měly obecné soudy věnovat při poskytování soudní ochrany stěžovateli.“ Dle Ústavního soudu se Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek měl zabývat otázkou, zda obstojí shora uvedený právní závěr Obvodního soudu a Městského soudu, že v případě postupu podle zákona o veřejných zakázkách odpovědnost stěžovatele podle zákona o veřejných zakázkách vylučuje soukromoprávní odpovědnost administrátora veřejné zakázky za porušení jeho povinností vyplývajících z prováděcí příkazní smlouvy, nebo (v obecné rovině) zda to vyloučeno není a zadavatel veřejné zakázky může uplatňovat soukromoprávní odpovědnost za porušení povinností vyplývajících ze soukromoprávního ujednání mezi ním a administrátorem veřejné zakázky. Je tedy evidentní, že s chybným postupem obecných soudů nesouhlasí ani Ústavní soud, nicméně je nutné počkat, jak se s věcí obecné soudy vypořádají. https://www.epravo.cz/top/clanky/ke-smluvnimu-zastoupeni-zadavatele-dle-43-zakona-c-1342016-sb-o-zadavani-verejnych-zakazek-ve-svetle-noveho-nalezu-ustavniho-soudu-108486.html
http://kraken.slv.cz/33Odo131/2003
2017-09-22T08:19:07
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 99", " § 241", " § 237", " soud ", " zákona č. 40" ]
33 Odo 131/2003 ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 131/2003-65 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně I. L., zastoupené Mgr. O. J., advokátkou, proti žalovaným 1) R. B. a 2) H. B., oběma zastoupeným JUDr. E. Z., advokátem, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 53/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. dubna 2002, č. j. 24 Co 504/2001-47, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. dubna 2002, č. j. 24 Co 504/2001-47, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu jednání. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 25. 6. 2001, č. j. 3 C 53/2001-34, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 100 000 Kč s úrokem ve výši 26 % od 1. 2. 1998 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanými jako kupujícími byla dne 23. 4. 1997 uzavřena kupní smlouva o převodu rodinného domu čp. 1010 v Ch. M., stp. č. 5029/2, zahrady č. 3328/3 a zahrady č. 3329 v katastrálním území Ch. Protože žalovaní nezaplatili ve sjednaném termínu celou kupní cenu, dohodli se účastníci písemně dne 30. 9. 1997, mimo jiné, že zbývající část kupní ceny ve výši 830 070,20 Kč s 21 % úrokem od 1. 10. 1997 do zaplacení zaplatí žalovaní (kupující) nejpozději do 31. 12. 1997; pro případ, že tento závazek nedodrží, se žalovaní zavázali zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč nejpozději do 31. 1. 1998. Protože žalovaní ve sjednaném termínu do 31. 12. 1997 doplatek kupní ceny neuhradili, žalobkyně od kupní smlouvy přípisem ze dne 21. 3. 2000 odstoupila, přičemž následně bylo pravomocným soudním rozhodnutím (rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22. 5. 2000 č.j. 3C 51/2000-22 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2000 č.j. 20 Co 521/2000-36) stanoveno, že žalovaná je v důsledku platného odstoupení od uvedené kupní smlouvy nadále vlastnicí předmětných nemovitostí. Ze zjištěných skutečností soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky byla platně sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s plněním doplatku kupní ceny. Protože žalovaní žalobkyni kupní cenu v dohodnutém termínu nedoplatili a neprokázali, že by k tomu došlo z jejich strany nezaviněně, vznikla jim povinnost zaplatit smluvní pokutu. Konstatoval, že byť došlo k odstoupení od smlouvy, a tedy k jejímu zrušení od samého počátku, povinnost žalovaných zaplatit smluvní pokutu podle dohody ze dne 30. 9. 1997 trvá a je samostatným nárokem žalobkyně. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal dovolací soud napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je důvodné. Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak (§ 48 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů dále jen ObčZ ). Důsledky odstoupení od smlouvy spočívají v jejím zrušení od samého počátku, ledaže by z právního předpisu nebo dohody stran vyplývalo něco jiného; není-li tomu tak což platí i v posuzovaném případě zanikají odstoupením od smlouvy všechna práva a povinnosti smluvních stran plynoucí ze zrušené smlouvy. Zavázaná strana není proto dále povinna na základě zrušené smlouvy plnit a oprávněná pozbývá právo na toto plnění. Bylo-li již podle zrušené smlouvy plněno, jsou strany povinny vzájemně takové plnění vypořádat. Odstoupením od smlouvy zanikají pro svoji akcesorickou povahu rovněž vedlejší závazky, na existenci hlavního závazku (zde kupní smlouvy) závislé. Takovými vedlejšími závazky jsou i závazky sloužící k zajištění splnění hlavního závazku, tedy obecně i závazek k zaplacení smluvní pokuty (§ 544 ObčZ). Dojde-li tedy k odstoupení od smlouvy nemůže se žádná ze stran na jejím základě domáhat zaplacení smluvní pokuty, neboť dohoda o smluvní pokutě byla spolu s hlavním závazkem od počátku zrušena a právo na její zaplacení nemá žádný právní základ. Nárok na smluvní pokutu však v důsledku odstoupení od smlouvy nezaniká, vznikl-li ještě před odstoupením od smlouvy z důvodu jejího dřívějšího porušení. Nárok na smluvní pokutu i právo na zrušení smlouvy odstoupením jsou v posuzované věci důsledkem porušení smlouvy. Odstoupením od smlouvy realizuje smluvní strana svou vůli nebýt nadále účastníkem právního vztahu, v němž druhá smluvní strana nedodržuje stanovené závazky a uplatněním práva na smluvní pokutu takové jednání druhé smluvní strany sankcionuje a hradí svou případnou majetkovou újmu. Z toho logicky vyplývá, že odstoupení od smlouvy se již existujícího nároku na zaplacení smluvní pokuty nedotýká. Odstoupením od smlouvy dochází k zániku povinnosti plnit původní závazek zajištěný smluvní pokutou nikoli však vždy i k zániku povinnosti plnit smluvní pokutu, jako důsledku neplnění původního závazku. Porušením smlouvy vznikl mezi smluvními stranami nový dosud neexistující a původní smlouvou bez dalšího nezaložený právní vztah, který již nemá ve vztahu k původnímu zajištěnému závazku akcesorickou povahu a na jehož existenci nemá zánik zajištěného smluvního závazku vliv. Opačný závěr nelze s ohledem na smysl a funkce institutu smluvní pokuty z platné právní úpravy dovodit. Smluvní (konvenční) pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost., a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. Pokutu lze dohodnout jak pro případ nesplnění vůbec, tak pro případ porušení jakékoli jiné smluvní povinnosti. Účelem smluvní pokuty není jen donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku, v určitých směrech pokuta plní i funkci paušalizované náhrady škody a věřiteli usnadňuje situaci v tom, že nemusí prokazovat vznik škody ani její výši; dlužník je povinen totiž smluvní pokutu zaplatit bez ohledu na to, zda věřiteli vůbec nějaká škoda vznikla, a nemůže se bránit ani tím, že smluvená výše pokuty je evidentně v nepoměru ke vzniklé škodě. Mělo-li by odstoupení věřitele od dlužníkem nerespektované smlouvy ve svém důsledku vést k zániku již existujícího nároku na smluvní pokutu, byly by v takovém případě ohroženy zajišťovací i sankční funkce institutu smluvní pokuty (dlužník by v rozporu se smlouvou a zde zřejmě i proti vůli druhé smluvní strany nenesl dohodou o smluvní pokutě předvídanou majetkovou újmu za porušení svých závazků s výjimkou případné vzniklé škody). Rovněž uhrazovací funkce smluvní pokuty, spočívající v pokrytí porušením smlouvy eventuelně vzniklé majetkové újmy bez složitého dokazování jejího vzniku a výše, by nebyla akceptací závěru odvolacího soudu v daném případě zachována. Zánik existujícího nároku na zaplacení smluvní pokuty v důsledku zrušení zajištěné a druhou smluvní stranou nerespektované povinnosti, by de facto ve svých důsledcích znamenal ze strany věřitele nucené prominutí dluhu sui genesis, jako následek realizace jeho práva na zrušení právního vztahu, v němž dlužník neplní své závazky. Takový závěr by vyvíjel nepřiměřený nátlak na věřitele, aby nerealizoval svá práva a setrvával v nevyváženém právním vztahu a neodůvodněně by zvýhodňoval dlužníka nerespektujícího obecně přijímanou zásadu pacta sunt servanda; takový závěr nelze akceptovat.
https://www.viasms.cz/uverova-smlouv%D0%B0
2020-08-13T16:55:52
[ " § 1746", " zákona č. 89", " zákona č. 257", " zákona č. 253", " čl. 3", " čl. 5", " čl. 3", " čl. 4", " čl. 5", " čl. 5", " čl. 7", " § 3", " čl. 13", " zákona č. 253" ]
Rámcová smlouva o úvěru – Via SMS se sídlem: Lazarská 1719/5, Nové Město, 110 00 Praha 1 IČ: 24720275, DIČ: CZ 24720275, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 168675 zastoupena: Mareks Krakops, jednatel telefonní číslo: +420 225 991 500 adresa elektronické pošty pro doručování: [email protected] adresa faktického místa bydliště: adresa elektronické pošty pro doručování: (dále jen “Klient”) SMLOUVU O UŽIVATELSKÉM ÚČTU dle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Občanský zákoník“) 1.1. Provozovatel je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Provozovatel a Klient mají v budoucnu zájem uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem bude závazek Provozovatele jako úvěrujícího Klientovi na jeho požádání a v jeho prospěch poskytnout peněžní prostředky až do určité částky, a závazek Klienta poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit Provozovateli smluvený a případné poplatky související poplatky (dále jen „Smlouva o revolvingovém úvěru“). 1.2. Vzhledem k tomu, že smluvní strany mají zájem uzavřít Smlouvu o revolvingovém úvěru a následně právní vztahy z této smlouvy spravovat s využitím elektronických prostředků (uživatelského účtu), tj. bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran, uzavírají tuto smlouvu o uživatelském účtu. 1.3. Tato smlouva upravuje zejména právní vztahy vznikající mezi Provozovatelem a Klientem při založení a užívání uživatelského účtu. Pro vyloučení pochybností platí, že tato smlouva nepředstavuje smlouvu o budoucí smlouvě o revolvingovém účtu. Tato smlouva nezakládá povinnost žádné ze smluvních stran uzavřít s druhou smluvní stranou jakoukoli smlouvu o úvěru. 2.1. Provozovatelem se pro účely této smlouvy rozumí obchodní společnost Via SMS s.r.o., se sídlem: Lazarská 1719/5, Nové Město, 110 00 Praha 1, identifikační číslo: 24720275, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 168675. 2.2. Klientem se pro účely této smlouvy rozumí fyzická osoba - člověk, starší 18 let, svéprávná, která je občanem České republiky či občanem jiné členské země Evropské Unie, má místo trvalého pobytu v České republice či v jiné členské zemi Evropské Unie, která je blíže specifikovaná v hlavičce této smlouvy. 2.3. Smlouvou o revolvingovém úvěru se pro účely této smlouvy rozumí smlouva, jejímž předmětem bude závazek Provozovatele jako úvěrujícího Klientovi na jeho požádání a v jeho prospěch poskytnout peněžní prostředky až do určité částky, a závazek Klienta poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit Provozovateli smluvený a případné poplatky související poplatky. 2.4. Internetovými stránkami Provozovatele se pro účely této smlouvy rozumí webová stránka Provozovatele umístěná na internetové adrese https://www.viaconto.cz. 2.5. Uživatelským účtem se pro účely této smlouvy rozumí prostředí na Internetových stránkách Provozovatele přístupné Klientovi po zadání jeho přístupových údajů, a to Uživatelského jména a Hesla, ze kterého může Klient provádět správu svých údajů a právně jednat vůči Provozovateli. 2.6. Uživatelským jménem a Heslem se pro účely této smlouvy rozumí jedinečné přístupové údaje vyžadované ke zprovoznění Uživatelského účtu a k přístupu Klienta k Uživatelskému účtu a dále k označení Klienta jako subjektu, který právně jednal (označovací funkce), potvrzení skutečnosti, že právní jednání chtěl Klient skutečně učinit a jedná se o projev jeho vlastní vůle (deklarační funkce), a ověření totožnosti Klienta (důkazní funkce). 2.7. Bankovním účtem Klienta se pro účely této smlouvy rozumí bankovní účet Klienta vedený bankou se sídlem na území České republiky a uvedený v záhlaví této smlouvy a v Uživatelském účtu, a na který bude následně Provozovatelem Klientovi poskytován úvěr dle Smlouvy o revolvingovém úvěru. Nestanoví-li Provozovatel výslovně jinak, není Klient oprávněn svůj Bankovní účet měnit. 2.8. Bankovním účtem Provozovatele se pro účely této smlouvy rozumí bankovní účet Provozovatele uvedený v záhlaví této smlouvy a v Uživatelském účtu (nebo jiný účet Provozovatele či jeho zástupce, jež bude Provozovatelem či jeho zástupcem písemně oznámen Klientovi), na který bude splácet úvěr a veškeré další platby dle Smlouvy o revolvingovém úvěru, a ze kterého bude Provozovatelem Klientovi poskytován úvěr. Svůj bankovní účet je Provozovatel oprávněn kdykoli měnit, přičemž v takovém případě provede příslušnou změnu v Uživatelském účtu a současně o této skutečnosti informuje Klienta (emailem či SMS). 2.9. Telefonním číslem Klienta se pro účely této smlouvy rozumí číslo mobilního telefonu Klienta provozované operátorem na území České republiky uvedené v záhlaví této smlouvy v Uživatelském účtu. Klient je oprávněn číslo mobilního telefonu v Uživatelském účtu měnit. 2.10. Telefonním číslem Provozovatele se pro účely této smlouvy rozumí číslo mobilního telefonu Provozovatele provozované operátorem na území České republiky uvedené v záhlaví této smlouvy a na internetových stránkách Provozovatele. Provozovatel je oprávněn své telefonní číslo kdykoli změnit. 2.11. Adresou elektronické pošty Klienta se pro účely této smlouvy rozumí adresa elektronické pošty Klienta uvedená v záhlaví této smlouvy a v Uživatelském účtu; Klient je oprávněn adresu elektronické pošty v Uživatelském účtu měnit. 2.12. Adresou elektronické pošty Provozovatele se pro účely této smlouvy rozumí adresa elektronické pošty Provozovatele uvedená v záhlaví této smlouvy a v Uživatelském účtu; Provozovatel je oprávněn adresu elektronické pošty v Uživatelském účtu měnit. 2.13. Variabilním symbolem se pro účely této smlouvy rozumí variabilní symbol platby, který bude Klientovi sdělen Provozovatelem prostřednictvím Uživatelského účtu a pod kterým bude Klient hradit své dluhy ze Smlouvy o revolvingovém úvěru na Bankovní účet Provozovatele. 3.1. Na základě registrace Klienta provedené na Internetových stránkách Provozovatele může Klient přistupovat do svého Uživatelského účtu. Z Uživatelského účtu může Klient zejména provádět správu svých údajů, komunikovat s Provozovatelem a právně jednat. 3.2. Uživatelský účet bude v omezeném míře zprovozněn v návaznosti na registraci Klienta na Internetových stránkách Provozovatele (vyplnění požadovaných údajů). K úplnému zprovoznění Uživatelského účtu je vyžadováno: zadání přístupových údajů, a to Uživatelského jména a Hesla zaslaných Klientovi na Adresu elektronické pošty Klienta a na Telefonní číslo Klienta. K úplnému zprovoznění Uživatelského účtu dále může být ze strany Provozovatele vyžadováno ověření Klienta prostřednictvím služeb poskytovaných třetími osobami, a to zejména prostřednictvím služby Instantor či Kontomatik. 3.3. Přístup k Uživatelskému účtu je zabezpečen Uživatelským jménem a Heslem. Klient je povinen zachovávat mlčenlivost ohledně informací nezbytných k přístupu do Uživatelského účtu a bere na vědomí, že Provozovatel nenese odpovědnost za porušení této povinnosti Klientem. Klient není oprávněn umožnit využívání Uživatelského účtu třetími osobami. 3.4. Klient je povinen uvádět údaje o své osobě správně a pravdivě a v případě jejich změn je neprodleně aktualizovat. Klient je zejména povinen aktualizovat své údaje o tom, zda je politicky exponovanou osobou ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb. Změna údajů o Klientovi je vůči Provozovateli účinná jejich změnou v Uživatelském účtu. Údaje uvedené Klientem v Uživatelském účtu jsou Provozovatelem považovány za správné. 3.5. Provozovatel může Klientovi zrušit Uživatelský účet, a to zejména v případě, kdy Klient poruší své povinnosti z této smlouvy. Klient bere na vědomí, že Uživatelský účet nemusí být dostupný nepřetržitě, a to zejména s ohledem na nutnou údržbu hardwarového a softwarového vybavení Provozovatele, popř. třetích osob. 3.6. K úplnému zprovoznění Uživatelského účtu je Provozovatel oprávněn vyžadovat uzavření této smlouvy v tištěné (listinné) podobě. 3.7. Smluvní strany prohlašují, že za právní jednání v písemné formě považují i jednání učiněné prostřednictvím Uživatelského účtu, neboť takové jednání má písemnou formu, je podepsáno elektronicky způsobem dle této smlouvy (uvedením Uživatelského jména a Hesla), je zachycen jeho obsah a určeny jednající osoby. 3.8. V případě, že Klient již má u Provozovatele vedený uživatelský účet dostupný na internetové adrese https://www.viasms.cz, a to na základě rámcové smlouvy o úvěru (dále jen „Účet Via SMS“), může provést svoji registraci a plně zprovoznit svůj Uživatelský účet též prostřednictvím svého stávajícího Účtu Via SMS. Postup dle čl. 3.2 v takovém případě není vyžadován. 4. TRVÁNÍ A ZMĚNY SMLOUVY 4.1. Tato smlouva nabývá účinnosti jejím uzavřením. 4.2. Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. 4.3. Tato smlouva může být vypovězena z jakéhokoliv důvodu či bez uvedení důvodu kteroukoliv ze smluvních stran. 4.3.1. v případě Klienta je výpovědní lhůta činí jeden (1) měsíc a počíná běžet prvním dnem následujícím po dni doručení výpovědi Provozovateli. 4.3.2. V případě Provozovatele výpovědní lhůta činí dva (2) měsíce a počíná běžet prvním dnem následujícím po dni doručení písemné výpovědi Klientovi. Účinnost této smlouvy končí uplynutím výpovědní lhůty. Ukončením účinnosti této smlouvy nebudou dotčeny vztahy vyplývající z již uzavřené Smlouvy o revolvingovém úvěru. 4.4. V případě porušení povinností vyplývajících z této smlouvy jednou smluvní stranou je druhá smluvní strana oprávněna tuto smlouvu z tohoto důvodu vypovědět. V případě výpovědi podle tohoto článku zaniká tato smlouva s účinností ke dni doručení výpovědi druhé smluvní straně. 4.5. Provozovatel je oprávněn navrhnout Klientovi změnu této smlouvy. Návrh změn a termín účinnosti budou vhodným způsobem v dostatečném časovém předstihu před účinností uveřejněny a Klientovi oznámeny. Provozovatel je povinen zpřístupnit změněné znění této smlouvy v Uživatelském účtu. Změnou této smlouvy nejsou dotčena práva a povinnosti vzniklá po dobu účinnosti předchozího znění této smlouvy. 5. SMLOUVA O REVOLVINGOVÉM ÚVĚRU 5.1. Smlouva o revolvingovém úvěru se uzavírá písemně distančně prostřednictvím elektronických prostředků, a to prostřednictvím Uživatelského účtu. 5.2. Návrh na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru činí Klient prostřednictvím Uživatelského účtu. Klient je oprávněn učinit návrh na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru pouze v případě, že vůči Úvěrujícímu nemá jakékoli nesplacené závazky z jakékoli jiné smlouvy (včetně úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím portálu https://www.viasms.cz). 5.3. Pro posouzení schopnosti Klienta splácet úvěr a pro rozhodování o uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru je Provozovatel oprávněn vyžadovat od Klienta dodatečné informace a podklady. 5.4. Provozovatel není povinen Smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřít, a to zejména v případě, že Provozovatel na základě posouzení úvěruschopnosti dospěl k závěru, že Klient není úvěruschopný. Tato smlouva nezakládá žádný nárok Klienta na poskytnutí jakéhokoli úvěru ze strany Provozovatele. 6. SPOTŘEBITELSKÁ USTANOVENÍ 6.1. Při uzavírání této smlouvy používá Provozovatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (prostředek komunikace na dálku). 6.2. Klient souhlasí s tím, aby Provozovatel začal poskytovat plnění dle této smlouvy ihned po jejiím uzavření, tedy před uplynutím lhůty pro odstoupení od této smlouvy dle čl. 5.5 této smlouvy. 6.3. Provozovatel uvádí následující informace: (i) totožnost, telefonní číslo a adresa pro doručování elektronické pošty jsou uvedeny v záhlaví této smlouvy; (ii) označení služby a popis hlavních vlastností: tato smlouva upravuje zejména právní vztahy vznikající mezi Provozovatelem a Klientem při založení a užívání Uživatelského účtu dle čl. 3 této smlouvy; (iii) cena služby včetně všech daní a poplatků: Vytvoření Uživatelského účtu a další služby poskytované na základě této smlouvy je bezplatné.; (iv) způsob platby a způsob plnění: Provozovatel nevyžaduje platbu žádných poplatků ani jiné odměny; (vi) údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv: Provozovatel je zavázán plnit z této smlouvy bez vad. Provozovatel neposkytuje smluvní záruku za jakost plnění. Klient je vadu plnění povinen vytknout Provozovateli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost vadu zjistit, a to buď označením vady, nebo oznámením, jak se projevuje. Je-li vada odstranitelná, může se Klient domáhat buď opravy plnění, nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni plnění řádně užívat, může Klient buď odstoupit od této smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny. Právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu; (vii) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou: tato smlouva nabývá účinnosti uzavřením a uzavírá se na dobu neurčitou. Podmínky ukončení závazku jsou uvedeny v čl. 4 této smlouvy. 6.4. Provozovatel dále uvádí následující informace: (i) náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby: náklady na prostředky komunikace na dálku určují subjekty, které poskytují služby prostředků komunikace na dálku a neliší se od základní sazby; (ii) údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu: záloha pro uzavření této smlouvy není vyžadována; (iii) v případě, že se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění, nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat: v případě porušení povinností vyplývajících z této smlouvy jednou smluvní stranou je druhá smluvní strana oprávněna tuto smlouvu z tohoto důvodu vypovědět - v případě takové výpovědi zaniká tato smlouva účinností výpovědi s tím, že výpověď je účinná doručením druhé smluvní straně; (iv) údaj o ceně nebo způsobu jejího určení za jedno zúčtovací období, kterým je vždy jeden měsíc: Vytvoření Uživatelského účtu a další služby poskytované na základě této smlouvy je bezplatné. Klient tedy nehradí žádnou cenu za žádné zúčtovací období; (v) údaje o veškerých daních, poplatcích a nákladech na dodání služby: Provozovatel nevyžaduje žádné náklady za dodání služby, ani žádné dodatečné daně či poplatky; (vi) údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru: Klient se může obrátit s konkrétní stížností na Provozovatele, a to písemně na adresu jeho sídla, nebo elektronickou poštou na Adresu elektronické pošty Provozovatele. Stížnost vyřídí některý z pracovníků Provozovatele a Klientovi sdělí stanovisko ke stížnosti, Klient se může dále obrátit zejména na orgán odpovědný za výkon dohledu nebo státního dozoru nad činností Provozovatele (tj. zejména příslušný živnostenský úřad) či na subjekty zabývající se ochranou spotřebitelů. 6.5. Klient má právo odstoupit od této smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne uzavření této smlouvy. Provozovatel umožňuje Klientovi odstoupit prostřednictvím vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od této smlouvy, který obsahuje náležitosti stanovené právními předpisy a který je umístěn na Internetových stránkách Provozovatele; přijetí oznámení o odstoupení od této Provozovatel potvrdí Klientovi bez zbytečného odkladu. Odstoupí-li Klient od této smlouvy, nebude Provozovatel požadovat žádnou úhradu nákladů. Odstoupí-li Klient od této smlouvy, vrátí mu Provozovatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od této smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Nevyžaduje se, aby Klient uvedl důvod odstoupení, a s právem odstoupit od této smlouvy není spojen žádný postih. Využije-li Klient právo odstoupit od této smlouvy podle tohoto článku, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud Klient v jejím průběhu odešle Provozovateli oznámení, že od této smlouvy odstupuje. Klient však nemá právo odstoupit od této smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne uzavření této smlouvy v případě, že služba byla splněna (tj. Uživatelský účet byl vytvořen) před uplynutím čtrnáctidenní lhůty pro odstoupení od této smlouvy; předchozí výslovný souhlas pro poskytnutí služby před uplynutím lhůty pro odstoupení dává Klient Provozovateli v čl. 5.2 této smlouvy. 6.6. Provozovatel dále uvádí následující informace: (i) zda uzavřená smlouva bude u něho uložena a zda k ní umožní spotřebiteli přístup: tato smlouva je Klientovi poskytována ve formě, která umožňuje archivaci a reprodukci a je po svém uzavření Provozovatelem archivována a je Klientovi na jeho požádání přístupná. Klient má právo obdržet kdykoli během trvání této smlouvy na svou žádost text této smlouvy v tištěné podobě, a to po uhrazení nákladů na poskytnutí uvedené smlouvy Provozovateli; (ii) o jazycích, ve kterých lze smlouvu uzavřít, tuto smlouvu lze uzavřít v českém jazyce a Provozovatel bude komunikovat s Klientem během trvání této smlouvy a poskytovat mu informace v českém jazyce; (iii) o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy: jednotlivé technické kroky vedoucí k uzavření této smlouvy činí Klient prostřednictvím Uživatelského účtu; užitím Uživatelského jména a Hesla dochází k označení (identifikaci) Klienta, ověření jeho totožnosti a potvrzení skutečnosti, že souhlasil s touto smlouvou; (iv) o možnostech zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky: Klient má možnost zjišťovat a opravovat chyby vzniklé při zadávání dat před uzavřením této smlouvy; (v) o kodexech chování, které jsou pro podnikatele závazné nebo které dobrovolně dodržuje: Provozovatel není ve vztahu ke Klientovi vázán žádnými kodexy chování. 6.7. K mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů z této smlouvy je příslušná Česká obchodní inspekce, adresa ústředního inspektorátu Štěpánská 15, 120 00 Praha 2, internetová adresa: http://www.coi.cz/ a https://adr.coi.cz/cs. 20.8 Platforma pro řešení sporů on-line se nachází na internetové adrese http://ec.europa.eu/consumers/odr. Evropské spotřebitelské centrum Česká republika, se sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2, internetová adresa: http://www.evropskyspotrebitel.cz je kontaktním místem podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line). K mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů z této smlouvy v oblasti elektronických komunikací je příslušný Český telekomunikační úřad, Sokolovská 219, 190 00 Praha 9 internetová adresa: http://www.ctu.cz, v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektronické komunikace a poštovní služby. 6.8. Klient prohlašuje, že mu byla poskytnuta nabídka této smlouvy v dostatečném předstihu před jejím uzavřením a měl možnost se seznámit s jejím zněním. Stejně tak mu byl poskytnut formulář pro odstoupení dle čl. 5.5 této smlouvy, prostřednictvím Internetových stránek Provozovatele. 6.9. Poskytnutím předsmluvních informací dle čl. 7 této smlouvy je Provozovatelem splněna informační povinnost podle občanského zákoníku, týkající se smluv uzavíraných s Klientem jako spotřebitelem. 7. DALŠÍ PRÁVA A POVINNOST SMLUVNÍCH STRAN 7.1. Smluvní strany prohlašují, že za trvalý nosič dat ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. k) zákona o spotřebitelském úvěru umožňující archivaci a reprodukci považují i uložení obsahu listiny v Uživatelském účtu ve formátu Portable Document Format (pdf) takovým způsobem, že toto uložení bude umožňovat Klientovi uchování jemu určených informací, jejich využívání a reprodukci v nezměněné podobě nejméně po dobu trvání práv z této smlouvy. Strany dále prohlašují, že za právní jednání v písemné formě považují i jednání učiněné prostřednictvím Uživatelského účtu a prostřednictvím textových zpráv SMS (Short Message Service) způsobem dle této smlouvy, resp. dle Smlouvy o revolvingovém úvěru, neboť takové jednání má písemnou formu, je podepsáno elektronicky způsobem dle této smlouvy, resp. Smlouvy o revolvingovém úvěru, a je v něm zachycen obsah právního jednání a určena osoba, která právně jednala. 7.2. Klient si je vědom toho, že v průběhu plnění této smlouvy může od Provozovatele obdržet informace, které jsou považovány za důvěrné. Za důvěrné se považují všechny informace, které jsou anebo by mohly být součástí obchodního tajemství Provozovatele. Klient se zavazuje zachovávat mlčenlivost ohledně důvěrných informací. Klient nesmí bez písemného souhlasu Provozovatele důvěrné informace využít pro sebe nebo třetí osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy Provozovatele. Ustanovení tohoto článku nejsou dotčena ukončením účinnosti této smlouvy (z jakéhokoliv důvodu) a jejich účinnost skončí nejdříve pět (5) let po ukončení účinnosti této smlouvy. 7.3. Klient souhlasí s tím, že Provozovatel může jako postupitel převést svá práva a povinnosti z této smlouvy nebo z její části třetí osobě. Provozovatel může jako postupitel převést svá práva a povinnosti z této smlouvy nebo z její části třetí osobě i v případě, kdy na základě této smlouvy bylo již částečně plněno; v takovém případě lze tuto smlouvu postoupit s účinky k tomu, co ještě nebylo splněno. Postoupení smlouvy vůči Klientovi jako postoupené straně je účinné okamžikem, kdy mu Provozovatel jako postupitel postoupení smlouvy oznámí nebo kdy mu postupník postoupení smlouvy prokáže. Okamžikem účinnosti postoupení smlouvy vůči Klientovi jako postoupené straně se Provozovatel jako postupitel osvobozuje od svých povinností v rozsahu postoupení; tomuto následku může Klient jako postoupená strana zabránit prohlášením vůči Provozovateli jako postupiteli, že jeho osvobození odmítá; toto prohlášení lze učinit do patnácti dnů ode dne, kdy Provozovatel jako postupitel postoupení smlouvy Klientovi oznámil, jinak právo Klienta učinit prohlášení zaniká. 8.1. Svou informační povinnost vůči Klientovi ve smyslu čl. 13 Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) související se zpracováním osobních údajů Klienta pro účely plnění této smlouvy a pro účely jednání o této smlouvě plní Provozovatel prostřednictvím zvláštního dokumentu. 9.1. Není-li dohodnuto v této smlouvě jinak, korespondence související s touto smlouvou musí být druhé smluvní straně doručena písemně, a to prostřednictvím Uživatelského účtu, elektronickou poštou, osobně nebo doporučeně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dle volby odesílatele). 9.2.4. v případě doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb též uplynutím lhůty 10 (deseti) dnů od uložení zásilky a dání výzvy adresátovi k převzetí uložené zásilky, dojde-li k uložení zásilky u provozovatele poštovních služeb, a to i v případě, že se adresát o uložení nedozvěděl. 9.2.5. v případě doručování prostřednictvím Uživatelského účtu přístupem (přihlášením) Klienta k Uživatelskému účtu. 10.1. Případné spory stran, které nebudou vyřešeny mimosoudně, budou řešit obecné soudy České republiky. 10.2. Pokud vztah založený touto smlouvou obsahuje mezinárodní prvek, pak strany sjednávají, že vztah se řídí právním řádem České republiky. 11.1. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na některé ustanovení této smlouvy, je neplatným pouze toto ustanovení, pokud z jeho povahy nebo obsahu anebo z okolností, za nichž bylo sjednáno, nevyplývá, že jej nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Strany svým ujednáním vylučují, aby se ve vztahu ze smlouvy přihlíželo k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně i v daném odvětví. 11.2. Klient prohlašuje, že si podrobně pročetl a seznámil se s podmínkami této smlouvy, měl dostatek času a veškerá ustanovení jsou mu srozumitelná. 11.3. Strany odpovídají za pravdivost a správnost údajů uvedených v této smlouvě a v Uživatelském účtu. Klient bere na vědomí, že se v případě uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při uzavírání této smlouvy nebo při čerpání úvěru, může se dopustit trestného činu úvěrového podvodu. 11.4. Klient bere na vědomí a souhlasí s tím, že Provozovatel je povinnou osobou podle zákona č. 253/2008 Sb., a zavazuje se poskytnout Provozovateli veškerou nezbytnou součinnost k řádnému provedení identifikace a kontroly klienta ve smyslu tohoto zákona. Klient v této souvislosti bere na vědomí, že neposkytnutí součinnosti může být považováno za podezřelý obchod ve smyslu tohoto zákona. 11.5. Účastníci této smlouvy si její obsah přečetli a souhlasí s ním.
http://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-10961.html
2018-12-16T13:41:57
[ " § 120", " zákona č. 137", " § 28", " zákona č. 137", " § 112", " zákona č. 137", " § 28", " § 6", " § 120", " § 61", " § 6", " § 46", " zákona č. 500", " § 8", " zákona č. 141", " § 120", " § 61", " § 6", " § 61", " § 6", " § 61", " § 61", " § 6", " § 151", " § 151", " soud ", " § 61", " § 6", " § 82", " zákona č. 137", "in dubio", " § 3", " § 2", " § 88", " § 152", " § 89", " § 120", " § 61", " § 6", " § 120", " § 112", " zákona č. 137", " § 57", " § 57", " § 61", " § 6", " § 61", " § 6", " § 120", " § 50", " § 13", " § 22", " zákona č. 300", " § 22", " § 17", " § 16", " § 51", " § 51", " § 51", " § 56", " § 151", " § 121", " § 121", " § 121", "in dubio", " § 89", " § 50", " § 51", " § 61", " § 50", " § 50", " § 3", " § 61", " § 61", " § 2", " § 89", " § 26", " § 158" ]
Rozhodnutí: R308/2012/VZ-24618/2013/310/MLr S66/12 dokument ke stažení 609 KB Č. j.:ÚOHS-R308/2012/VZ-24618/2013/310/MLr Ve správním řízení o rozkladu ze dne 1. 11. 2012, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem – Povodí Vltavy, státní podnik, IČ 70889953, se sídlem Holečkova 8, 150 24 Praha 5, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S66/2012/VZ-4899/2012/530/PPo ze dne 22. 10. 2012, ve věci správního deliktu zadavatele dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „Protipovodňová opatření lokality Svrčovec“, zadávané dle ustanovení § 28 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v užším zadávacím řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 31. 5. 2011 pod evidenčním číslem 60060684, následně opraveno dne 9. 8. 2011 pod evidenčním číslem 60060684, Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S66/2012/VZ-4899/2012/530/PPo ze dne 22. 10. 2012 1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jenž je dle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon[1]“), příslušný k dohledu nad dodržováním citovaného zákona, obdržel podnět Policie České republiky – Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura České Budějovice (dále jen „Policie ČR“) k prošetření postupu zadavatele – Povodí Vltavy, státní podnik, IČ 70889953, se sídlem Holečkova 8, 150 24 Praha 5 (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „Protipovodňová opatření lokality Svrčovec“ (dále jen „veřejná zakázka“), zadávané dle ustanovení § 28 zákona v užším zadávacím řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 31. 5. 2011 pod evidenčním číslem 60060684, následně opraveno dne 9. 8. 2011 pod evidenčním číslem 60060684. Policie ČR v podnětu uvedla, že „při zadávání veřejné zakázky bylo použito elektronické losovací zařízení, které nepracovalo na deklarované bázi náhodného výběru, přičemž tímto jednáním mělo dojít k porušení zásady transparentnosti stanovení v ustanovení § 6 zákona“. 2. Na základě obdrženého podnětu Úřad zahájil z moci úřední správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, protože Úřad pro prošetření podnětu získal pochybnosti o tom, zda zadavatel při omezení počtu zájemců postupoval v souladu s ustanovením § 61 odst. 4 zákona v návaznosti na ustanovení § 6 zákona. 3. Oznámení o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S66/2012/VZ-2315/2012/520/PPo ze dne 8. 2. 2012 bylo téhož dne doručeno jedinému účastníku správního řízení – zadavateli, a tímto dnem bylo zahájeno správní řízení ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Usnesením č. j. ÚOHS-S66/2012/VZ-2348/2012/530/PPo ze dne 8. 2. 2012 určil Úřad zadavateli lhůtu do 20. 2. 2012, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy či činit jiné návrhy, vyjádřit v řízení své stanovisko, a lhůtu do 24. 2. 2012, ve které byl oprávněn vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. 4. Úřad ve správním řízení z článku II.1.5. oznámení o zahájení zadávacího řízení zjistil, že předmětem plnění veřejné zakázky je stavba protipovodňového opatření, a to zejména vybudování zemních ochranných hrází, opěrných betonových zdí a zídek, vybudování průlehu, monolitické šachty na kanalizaci, související přeložky a dodávky mobilní čerpací stanice. Předpokládanou hodnotu předmětné veřejné zakázky stanovil zadavatel ve výši 21 000 000 Kč bez DPH. 5. Z článku IV.1.2. oznámení o zahájení zadávacího řízení Úřad dále zjistil, že objektivním kritériem pro omezení počtu zájemců je náhodný výběr provedený losem. Úřad rovněž učinil skutkové zjištění, že zadavatel stanovil, že provede výběr 5 zájemců pro účast v užším řízení. 6. Úřad ve správním řízení dospěl ke skutkovému zjištění, že dne 24. 6. 2011 proběhlo losování, při kterém zadavatel z celkového počtu 23 zájemců vybral 5 zájemců, které následně vyzval k podání nabídky. 7. Úřad z notářského zápisu notářské kandidátky Mgr. Kateřiny Žežulíkové ze dne 24. 6. 2011, osvědčujícího průběh losování (dále jen „notářský zápis“), zjistil, že osoba provádějící losování – Ing. Michaela Kristová informovala osoby přítomné losování o tom, že losování bude provedeno prostřednictvím elektronického zařízení, kterým je zejména „losovací program běžící v prostředí UNIFACE v licenci společnosti COMPUWARE“ a „notebook ACER Travel Mate 5442 s operačním programem WINDOWS 7“. Úřad číselné označení notebooku 5442 v notářském zápise posoudil jako zřejmou chybu v psaní, když správně je toto číslo 5542. 8. Úřad zjistil, že následně, po výzvě k podání nabídek, zadavatel obdržel 5 nabídek, a po provedeném hodnocení hodnotící komisí zadavatel rozhodl dne 14. 7. 2011 o výběru nejvhodnější nabídky. Zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem dne 2. 8. 2011 na předmětnou veřejnou zakázku smlouvu o dílo. 9. Z podání zprávy společnosti Inženýrské služby Hradec Králové, s.r.o. (nyní Inženýrské služby Hradec Králové, s.r.o. v likvidaci), IČ 25952668, se sídlem Akademika Heyrovského 1178, 500 03 Hradec Králové, ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen „trestní řád“), Policii ČR zjistil Úřad, že citovaná společnost uvedla, že losovacím zařízením využívaným pro omezení počtu zájemců od března roku 2011 do 12. 7. 2011 byl „notebook Acer Travelmate 5542-P344G50Mnss S/N:LXTZG020030352FFD51601“. 10. Z protokolu o vydání věci č. j. OKFK-77-27/TČ-2011-200232 ze dne 12. 7. 2011, vyhotoveného Policií ČR, Úřad zjistil, že vlastníkem losovacího zařízení je společnost Inženýrské služby Hradec Králové, s.r.o. Ze smlouvy o spolupráci při technickém zajištění omezení počtu zájemců v užším řízení uzavřené dne 20. 1. 2011 Úřad zjistil, že losování pro společnost Inženýrské služby Hradec Králové, s.r.o. zajišťovala společnost KLERIS CZ a.s., nyní s obchodní firmou Block Reality a.s., v likvidaci, IČ 28388330, Praskačka 75, 503 33 Hradec Králové. 11. Úřad dále jako důkaz provedl „Znalecký posudek č. j. 171-1.03.01.06-2011“ ze dne 1. 12. 2011 z oboru kybernetika, odvětví výpočetní techniky, který byl vypracován na základě opatření Policie České republiky v rámci policejního šetření znaleckým ústavem – společností Risk Analysis Consultants, s.r.o., IČ 63672774, se sídlem Konviktská 24, 110 00 Praha 1 (dále jen „znalecký ústav“), přičemž Úřad zjistil, že předmětem znaleckého zkoumání byl notebook Acer Travel Mate 5542 p/n: PEW56 S/N LXTZG020030352FFD51601. 12. Znaleckému ústavu bylo zejména uloženo, aby popsal, o jaké elektronické zařízení se jedná; aby popsal, jakým způsobem je zařízení zabezpečeno proti zmanipulování výsledku losování; a dále, aby uvedl, zda a jakým způsobem je možné výsledky losování prováděné elektronickým losovacím zařízením ovlivnit. Úřad ze znaleckého posudku zjistil, že znalecký ústav uvedl, že se jedná o losovací zařízení, složené z notebooku s nainstalovaným losovacím programem. Znalecký ústav dále uvedl, že zařízení není zabezpečeno proti zmanipulování výsledků losování, naopak dle znaleckého ústavu je cíleně vytvořeno tak, aby umožnilo manipulaci výsledků losování. K samotnému procesu, při kterém je ovlivněn výsledek losování, znalecký ústav zejména uvedl, že „výsledek losování lze zmanipulovat pomocí předem připraveného souboru (…) Losovací program si potom z tohoto předem připraveného souboru přečte IČ subjektů, které mají být vylosovány a tyto subjekty následně i vylosuje“. 13. Úřad po posouzení všech výše uvedených rozhodných skutečností vydal ve správním řízení rozhodnutí č. j. ÚOHS-S66/2012/VZ-4899/2012/530/PPo ze dne 22. 10. 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 14. Úřad ve výroku I. napadeného rozhodnutí rozhodl tak, že zadavatel se dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 61 odst. 4 zákona v návaznosti na ustanovení § 6 zákona, když losování dne 24. 6. 2011 prostřednictvím elektronického zařízení neprovedl v souladu se zásadou transparentnosti, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již dne 2. 8. 2011 uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. 15. Úřad ve výroku II. napadeného rozhodnutí zadavateli uložil za spáchaný správní delikt pokutu ve výši 100 000 Kč. 16. Úřad výrok I. napadeného rozhodnutí odůvodnil tak, že při omezení počtu zájemců ve smyslu ustanovení § 61 odst. 4 zákona zadavatel porušil povinnost postupovat v zadávacím řízení v souladu se zásadou transparentnosti, která je stanovena v ustanovení § 6. 17. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad na zjištěný stav věci aplikoval ustanovení § 61 odst. 4 zákona, dle kterého objektivním kritériem pro omezení počtu zájemců může být rovněž náhodný výběr provedený losem, popřípadě kombinace objektivních kritérií podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona a náhodného výběru losem; losování zadavatel provede losování v souladu se zásadami uvedenými v ustanovení § 6 prostřednictvím mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení a za účasti notáře, který osvědčuje průběh losování. 18. Úřad věcně posoudil na základě závěru znaleckého ústavu, že elektronické zařízení bylo manipulovatelné a cíleně vytvořené k manipulaci s výsledky losování, že losovací zařízení použité k omezení počtu zájemců v předmětném zadávacím řízení nepracovalo na deklarované bázi náhodného výběru, čímž došlo k porušení zásady transparentnosti v zadávacím řízení. Úřad dále v této souvislosti uvedl, že možnost přímého ovlivnění výsledku losování zcela vylučuje náhodnost výběru zájemců o účast, a tím i výsledek zadávacího řízení. 19. Úřad dále uvedl, že pověření jiného subjektu k administraci v tomto zadávacím řízení dle ustanovení § 151 odst. 1 zákona nezbavuje zadavatele odpovědnosti za transparentní průběh zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 zákona. 20. Úřad v souvislosti s právním posouzením věci odkázal na konstantní soudní judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soud č. j. 1 Afs 45/2010 – 159 ze dne 15. 9. 2010 a rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 47/2010 – 53 ze dne 15. 2. 2012). Úřad uvedl, že citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně vyplývá, že úkolem zásady transparentnosti je zajistit, aby k zadávání veřejných zakázek docházelo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem, přičemž zásady transparentnosti může být dodržena pouze tehdy, jestliže průběh zadávacího řízení nevzbuzuje pochyb o regulérnosti jednání zadavatele. 21. Úřad dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí citoval z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, že „porušení zásady transparentnosti nastává nezávisle na tom, zda se podaří prokázat konkrétní porušení některé konkrétní zákonné povinnosti. Tyto úvahy platí tím spíše v případě, kdy se přistoupí k losování, protože losování je úkon ze své povahy nepřezkoumatelný“. S ohledem na citovaný závěr Nejvyššího správního soudu Úřad uvedl, že nepovažuje za nezbytně nutné se již zabývat otázkou, zda k vlastní manipulaci v průběhu losování skutečně došlo, přičemž zadavatel ani v průběhu správního řízení neprokázal, že losování provedl v souladu s ustanovením § 61 odst. 4 zákona, a zda tedy při omezení počtu zájemců losem skutečně dodržel zásadu transparentnosti dle ustanovení § 6 zákona. 22. Výrok II. napadeného rozhodnutí o výši pokuty Úřad odůvodnil tak, že dle smlouvy o dílo ze dne 2. 8. 2011 vyplývá, že cena veřejné zakázky činí 25 253 855 Kč včetně DPH, a proto horní hranice možné pokuty činí 1 262 292, 80 Kč (tj. 5% z ceny veřejné zakázky). 23. Úřad zohlednil jako polehčující okolnost, že dosud nebylo započato s plněním veřejné zakázky, jak vyplývá z Dohody o ukončení smlouvy o dílo ze dne 15. 2. 2012 uzavřené mezi zadavatelem a vybraným uchazečem. Úřad posoudil, že došlo k úspoře veřejných prostředků. Úřad při stanovení výše pokuty za spáchaný správní delikt posoudil a zohlednil ekonomickou situaci zadavatele na základě výkazu zisku a ztrát zadavatele za rok 2011, ze kterého vyplývá, že zadavatel hospodařil s kladným výsledkem hospodaření ve výši 13 921 000 Kč. 24. Zadavatel uplatnil dne 1. 11. 2012 podáním z téhož dne rozklad proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 23. 10. 2012; zadavatel tedy podal rozklad v zákonné lhůtě. 25. Zadavatel se v rozkladu domáhá se, aby předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda Úřadu“) napadené rozhodnutí zrušil. 26. Vzhledem k tomu, že zadavatel v rozkladu výslovně neuvedl, v jakém rozsahu napadá napadené rozhodnutí, platí zákonná fikce ve smyslu ustanovení § 82 odst. 2 věta druhá správního řádu, že se zadavatel domáhá zrušení celého napadeného rozhodnutí. Nezjištěn stav věci Úřadem, o němž nejsou důvodné pochybnosti 27. Zadavatel v podaném rozkladu vytýká Úřadu, že nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tím, že nezjistil, zda Policie ČR zahájila úkony trestního řízení, a zda Policie ČR sdělila v souvislosti s provedeným losováním konkrétnímu pachateli obvinění, a zda a jak právně kvalifikovala trestné činy, které jsou takovému pachateli kladeny za vinu. Takové okolnosti daného případu jsou dle zadavatele podstatné pro právní kvalifikaci případného správního deliktu, kterého se měl zadavatel dle napadeného rozhodnutí dopustit. Úřad dle zadavatele ovšem takové podstatné okolnosti ve správním řízení nezjistil, a ani nezjišťoval. 28. Zadavatel rovněž v podaném rozkladu vytýká, že postup zadavatele nebyl Úřadem posouzen zcela objektivně a nestranně, dle zadavatele v daném správním řízení Úřad použil „paušální přístup“ bez dodržení základních zásad správního řízení. Nezákonný postup Úřadu při provádění důkazu – vady formy znaleckého posudku 29. Zadavatel dále napadá, že materiál, označený jako „znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika“ vypracovaný znaleckým ústavem, není znaleckým posudkem dle platné právní úpravy. 30. Zadavatel vytýká Úřadu, že součástí správního spisu není celý originál „znaleckého posudku“. Součástí správního spisu jsou pouze kopie některých strany (jmenovitě 1, 21, 95 až 99) „znaleckého posudku“, přestože dle zadavatele Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že součástí spisu je „znalecký posudek“. Dle zadavatele z vyňatých listin „znaleckého posudku“ vyplývá, že se jedná pouze o vytištěný text elektronické verze „znaleckého posudku“, což je dle zadavatele zjevné z vodoznaku „elektronická verze“ na citovaných stranách „znaleckého posudku“. 31. Zadavatel vytýká Úřadu, že pochybil, když zacházel se „znaleckým posudkem“ jako podkladem pro vydání rozhodnutí, resp. jako s důkazním prostředkem, přestože dle zadavatele je v rozporu s právními předpisy (zejména se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů), a nelze jej považovat za důkazní prostředek o netransparentnosti postupu. 32. Úřad v rozporu se zákonem dle zadavatele neprovedl posouzení a hodnocení „znaleckého posudku“ z hlediska zákonných náležitostí. 33. „Znalecký posudek“ neobsahuje prohlášení o nepodjatosti a odpovědnosti žádného z jeho zpracovatelů (Ing. Marián Svetlík, Ing. František Křepelka, Ing. Jiří Hološka), což je dle zadavatele v rozporu s ustanoveními trestního řádu. Zadavatel v této souvislosti uvádí, že „znalecký posudek“ podepsal pouze jeden ze tří zpracovatelů, a zároveň konstatuje „pokud byl tento materiál zpracováván výše uvedenými třemi osobami, bylo by v souladu s platnou právní úpravou, pokud by byl taktéž těmito osobami podepsán“. 34. Zadavatel v rozkladu dále napadá, že „znalecký posudek“ není podepsán ani statutárním orgánem znaleckého ústavu. Vzhledem k uvedenému nepovažuje zadavatel „znalecký posudek“ za podklad pro vydání správního rozhodnutí, a rovněž uvádí, že takový „znalecký posudek“ nemůže být důkazním prostředkem. Nezákonný postup Úřadu při provádění důkazu – vady obsahu znaleckého posudku 35. Zadavatel k obsahu „znaleckého posudku“ uvádí, že jeho předmětem není „klasifikace přestupku – nedodržení transparentnosti“, „znalecký posudek pouze popisuje způsob a případné ovlivnění losování jako takového“; proto dle zadavatele obsah znaleckého posudku zní jednoznačně ve prospěch zadavatele. Nesprávné právní posouzení porušení právní povinnosti zadavatelem 36. Zadavatel namítá, že učinil vše pro zajištění zákonného průběhu omezení počtu zájemců, „a to způsobem, který platná právní úprava zákona č. 137/2006 Sb. jednoznačně připouštěla“. 37. Zadavatel konkrétně uvádí, že pro zajištění omezení počtu zájemců losováním „bylo stanoveno i potvrzení a ověření tohoto procesu formou notářského zápisu“, z tohoto notářského zápisu dle zadavatele vyplývá, že přítomný notář nijak průběh losování nezpochybnil. 38. Zadavatel dále uvádí, že „v rámci losovacího zařízení byl poskytnut i písemný materiál osvědčující a zaručující dohled nad odbornou instalací a servisem programu UNIFACE s konkrétním sériovým číslem výroby“. Zadavatel napadá, že proti samotnému losování nepodal žádný uchazeč námitky; tato okolnost dle zadavatele dostatečně osvědčuje, že v průběhu losování nebylo žádných pochybností o jeho transparentnosti. 39. Zadavatel rovněž vytýká, že ze správního spisu je jednoznačně prokazatelné, že losovací zařízení nikdy nebylo ve vlastnictví zadavatele; zadavatel neměl s držitelem losovacího zařízení jakýkoliv smluvní či jiný obchodně-právní vztah. Zadavatel rovněž napadá, že i z listin znaleckého posudku vyplývá, že úpravu programu nebylo možné zjistit ani při vynaložení „veškeré možné pozornosti a odbornosti zjistit“. Nedostatečný popis jednání zadavatele, kterým spáchal správní delikt 40. Zadavatel dále vytýká, že v napadeném rozhodnutí není výslovně uvedeno, kterým konkrétním jednáním zadavatel porušil zásadu transparentnosti. 41. Zadavatel v této souvislosti konkrétně uvádí, že následné zjištění toho, „že je pravděpodobné, že počítačový systém a program byly ovlivnitelné, kdy ani k tomu není dostatečně prokazatelný důkaz, nemůže být podle všech zásad právního systému relevantním důkazem o porušení povinnosti“. Jestliže jsou nejasnosti v otázkách skutkových, je třeba aplikovat zásadu „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch žalovaného/pachatele). 42. Úřad dle zadavatele porušil ustanovení § 3 správního řádu, dle kterého správní orgán ve věci postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v ustanovení § 2 správního řádu. 43. Zadavatel v podaném rozkladu cituje závěry Nejvyššího správního soudu „z aktuálního rozhodnutí“, dle kterého „požadavek transparentnosti není plněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele. Podmínkou dodržení zásady transparentnosti je tedy průběh zadávacího řízení takovým způsobem, který se navenek jeví jako férové a řádné“. 44. Zadavatel s odkazem na výše citované závěry Nejvyššího správního soudu vytýká Úřadu, že k nezákonným postupům v zadávacím řízení nedošlo, neboť v případě výběru losem se jednalo o postup, který zákon umožňoval; samotná realizace losování byla dle zadavatele rovněž v souladu se zákonem. Zadavatel dále uvádí, že dle ustálené soudní judikatury pojem úkony zadavatele nelze vykládat restriktivně, ale jako veškerou činnost nebo nečinnost zadavatele; nikoliv jiných subjektů, zúčastnivších se na zadávacím procesu. 45. Zadavatel v této souvislosti poukazuje na to, že v jiném případě „u půlmiliardové zakázky napadené společností Navimor – Invest tento judikát soudu ÚOHS z neznámých důvodů neaplikoval“, a dále na to, že argumentace Úřadu není v souladu prohlášení mluvčího Policejního prezidia o tom, že není jasné, zda byly počítače upraveny nebo s nimi manipulovala obsluha při losu. Odpovědnost zadavatele za spáchaný správní delikt 46. Zadavatel napadá závěr Úřadu o tom, že polehčující okolností je, že zadavatel uzavřel „dohodou o ukončení platnosti uzavřené smlouvy o dílo“, a zároveň, že pokutu má plnit preventivní funkci. Zadavatel uvádí, že se v daném případě jedná o postih za jednoznačně nespecifikované a nepředvídatelné jednání třetího subjektu. Závěr o Úřadu o odpovědnosti zadavatele by argumentací ad absurdum vedl k tomu, že při poskytnutí služeb např. taxislužby by zákazník odpovídal za technickou nezpůsobilost vozidla nebo za znečištění životního prostředí výfukovými plyny. 47. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí v rámci autoremedury a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu předal správní spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu. 48. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení s právními předpisy, správnost rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru. 49. Úřad tím, že ve výroku I. napadeného rozhodnutí rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 61 odst. 4 zákona v návaznosti na ustanovení § 6 zákona, když losování dne 24. 6. 2011 prostřednictvím elektronického zařízení neprovedl v souladu se zásadou transparentnosti, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel dne 2. 8. 2011 smlouvy, a tím, že ve výroku II. napadeného rozhodnutí zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného dle výroku I. napadeného rozhodnutí uložil dle ustanovení § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 100 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, na základě kterých jsem rozhodl potvrdit rozkladem napadené rozhodnutí a zadavatelem uplatněný rozklad zamítnout. Úřadem nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti 50. K námitce zadavatele, ve které vytýká Úřadu, že nezjišťoval okolnosti týkající se zahájení, průběhu a ukončení případného trestního řízení vedeném s osobami podílejícími se na provedeném losování, uvádím, že tato námitka je nedůvodná. 51. Úřad ve smyslu ustanovení § 112 odst. 1 zákona[2] vykonává dohled nad dodržováním zákona (tj. pouze zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách), a proto zjišťuje a posuzuje okolnosti významné pouze z hlediska citovaného zákona. Významné okolnosti z hlediska tohoto zákona jsou právě ty, které vyplývají z obsahu jeho jednotlivých norem. 52. Zjištění toho, proti komu bylo zahájeno trestní řízení, jaká je právní kvalifikace skutku, nebo zda bylo trestní řízení pravomocně skončeno apod., nejsou okolnosti významné, resp. relevantní, pro posouzení toho, zda zadavatel dodržel postup dle zákona o veřejných zakázkách, protože žádné ustanovení zákona neobsahuje popis těchto okolností ani s nimi nespojuje žádné právní následky. Tyto okolnosti nejsou v daném případě právně významné ani jako předběžná otázka ve smyslu ustanovení § 57 správního řádu, neboť na tom, zda bylo vůbec zahájeno trestní řízení a proti komu, nebo jak byl právně kvalifikován skutek, vydání napadeného rozhodnutí nezáviselo. 53. Správní řád sice v ustanovení § 57 odst. 1 písm. c) upravuje, že správní orgán si nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, přesto v daném případě jsou tyto okolnosti právně irelevantní. Posouzení toho, zda zadavatel dodržel postup podle zákona, nezávisí na tom, zda byl spáchán trestný čin nebo přestupek, a kdo za něj odpovídá. 54. Z hlediska posouzení toho, zda zadavatele dodržel postup dle zákona (v tomto případě dle ustanovení § 61 odst. 4 zákona v návaznosti na ustanovení § 6 zákona), jsou okolnosti týkající se trestních řízení právně irelevantní, neboť ustanovení § 61 odst. 4 zákona ve spojení s ustanovením § 6 zákona neobsahují tyto okolnosti ve svých hypotézách, a ani s nimi nespojují žádné právní následky. Takové okolnosti nejsou právně významné ani pro posouzení toho, zda se zadavatel dopustil správního deliktu dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle kterého se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. 55. K námitce zadavatele dále uvádím, že byť orgány činné v trestním řízení a Úřad se mohou zabývat stejným skutkovým dějem (v daném případě losováním), posuzují případné porušení zákonné povinnosti dle rozdílných právních předpisů s jinými právními instituty. Orgány činné v trestním řízení aplikují trestněprávní předpisy, Úřad pak zákon o veřejných zakázkách a správní řád. Jak správně odkazuje v rozkladu zadavatel na to, že „město Karlovy Vary dostalo jednu z nejvyšších pokut za zadávání veřejných zakázek (…) Policie ČR případ odložila“, rozhodnutí orgánu činných v trestním řízení nepředjímá rozhodnutí Úřadu a naopak. 56. Jestliže pak zadavatel vytýká Úřadu, že postup zadavatele nebyl posouzen zcela objektivně a nestranně, a byl aplikován „paušální přístup“ bez dodržení základních zásad správního řízení, uvádím, že tato námitka je nedůvodná. 57. Jak jsem již uvedl v článku 49 tohoto rozhodnutí, správní řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, je v souladu s právními předpisy, a rovněž samotné napadené rozhodnutí. Úřad postupoval také v souladu se zásadou vyšetřovací, jež je upravena v ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu. Dle citovaného ustanovení je správní orgán povinen zjistit i bez návrhu okolnosti svědčící ve prospěch (tyto Úřad zjistil v článku 46 napadeného rozhodnutí: „Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil jako polehčující okolnost skutečnost, že dne 15. 2. 2012 došlo mezi zadavatelem a vybraným uchazečem k uzavření Dohody o ukončení smlouvy o dílo…“) i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Nelze proto z tohoto důvodu pochybovat o objektivnosti či nestrannosti Úřadu. 58. Zadavatel v podaném rozkladu namítá, že znalecký posudek, resp. jeho výňatek, nelze považovat za znalecký posudek, neboť nesplňuje zákonné náležitosti; znalecký posudek podepsal pouze jeden ze tří zpracovatelů. Zadavatel dále vytýká Úřadu, že neposoudil okolnost, že znalecký posudek nepodepsal statutární orgán znaleckého ústavu, a okolnost, že dle výpisu z obchodního rejstříku činí základní kapitál znaleckého ústavu v rozporu se zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pouze 100 000 Kč. 59. Ze znalecké doložky předmětného znaleckého posudku vyplývá, že znalecký posudek je podepsán třemi znalci; není podstatné, že nebyl podepsán některým z jednatelů znaleckého ústavu. Předmětný znalecký posudek byl vypracován na základě žádosti Policie ČR a v průběhu správního řízení nebyly shledány pochybnosti o jeho pravosti či pravdivosti. Vzhledem k uvedenému je námitka zadavatele nedůvodná. Znalecký posudek je v souladu se správním řádem a rovněž se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“), včetně vyhlášky Ministerstva financí a Českého statistického úřadu č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále jen „vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících“), včetně jejího ustanovení § 13, které upravuje náležitosti posudku. 60. K námitce zadavatele, že součástí správního spisu není originál znaleckého posudku ale pouze jeho „elektronická verze“, uvádím, že je rovněž nedůvodná. Dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, se konverzí také rozumí úplné převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě nebo datovém souboru do dokumentu v listinné podobě a ověření shody obsahu těchto dokumentů a připojení ověřovací doložky. Dle ustanovení § 22 odst. 2 citovaného zákona platí, že dokument, který provedením konverze vznikl, má stejné právní účinky jako ověřená kopie dokumentu, jehož převedením výstup vznikl. Vzhledem k tomu, že lze výše uvedeným postupem převádět dokumenty z elektronické podoby do listinné podoby, přičemž takto vzniklé dokumenty mají právní účinky jako ověřená kopie dokumentu, není vyloučeno, aby ve správním spise byl vytištěný text elektronické verze znaleckého posudku. 61. K námitce zadavatele, že znalecký ústav má dle obchodního rejstříku uveden základní kapitál pouze ve výši 100 000 Kč, uvádím, že je zcela právně irelevantní. Výše základního kapitálu znaleckého ústavu nemá vliv na právní způsobilost a způsobilost znaleckého ústavu k právním úkonům, ani na výkon znalecké činnosti. Rozhodující v dané věci je, že znalecký ústav je zapsán v seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost pro odvětví výpočetní technika se zaměřením na poskytování služeb v oblasti analýzy a posuzování bezpečnostních rizik informačních systémů. 62. Zadavatel rovněž namítá, že znalecký posudek neobsahuje „prohlášení o nepodjatosti a odpovědnosti v rámci příslušných ustanovení trestního zákona“. K předmětné námitce předně uvádím, že zákon o znalcích a tlumočnících žádné takové prohlášení nestanovuje jako povinnou náležitost, ani trestněprávní předpisy (trestní řád) žádnou takovou povinnou náležitost znaleckého posudku nestanoví. Případná absence zadavatelem uváděného prohlášení nemá vliv na soulad znaleckého posudku s právními předpisy. Námitka zadavatele je nedůvodná. 63. Další námitkou zadavatel zpochybňuje nepodjatost znaleckého ústavu. Dle zadavatele ze samotného znaleckého posudku vyplývá, že znalecký ústav nemá žádný majetkový prospěch ani není majetkově propojen s Policií ČR jako objednatelem posudku, a přesto objednatel hradí znalečné v tomto a jiném případě. Dle zadavatele se lze tak domnívat, že je zde materiální závislost, a to i s přihlédnutím k počtu znaleckých ústavů v oboru kybernetiky. 64. K tomu uvádím, že nárok na znalečné je zákonem aprobovaný nárok; jeho uplatnění znaleckým ústavem a uspokojení nezakládá pochybnosti o nepodjatosti znalce. 65. Okolnost, že za provedení znaleckých posudků vzniká závazek poskytnout peněžité protiplnění znalci (znaleckému ústavu), je plně v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících, dle kterého znalec má za podání posudku právo na odměnu, přičemž tato odměna je ve smyslu ustanovení § 16 vyhlášky k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, pekuniární. 66. Nárok na odměnu, případně nárok na znalečné, a jejich uplatnění není bez dalšího „materiální závislostí“, která by způsobovala podjatost znalce (znaleckého ústavu). 67. Jestliže zadavatel označuje znalečné nebo odměnu za výkon znalecké činnosti jako majetkový prospěch, pak uvádím, že majetkovým prospěchem se zpravidla rozumí poskytnutí plnění bez odpovídajícího protiplnění. Uvedené však zadavatel v podaném rozkladu nenamítá. 68. Jestliže znalec opakovaně vykonává znaleckou činnost za odměnu pro týž orgán činný v trestním řízení nebo pro tutéž organizační složku státu, rovněž ani toto nezakládá bez dalšího podjatost znalce. Zadavatelem uplatněná námitka je z výše uvedených důvodů nedůvodná. 69. Jestliže zadavatel v podaném rozkladu uvádí, že znalecký posudek nelze považovat v souladu s platnou právní úpravou za důkazní prostředek, protože pouze dokumentuje a popisuje způsob a případné ovlivnění losování; dle zadavatele argumentace znaleckého posudku je jednoznačně ve prospěch zadavatele, protože jeho obsahem není závěr o nedodržení transparentnosti. 70. Z provedených listin znaleckého posudku, které jsou součástí správního spisu, vyplývá, že znalecký ústav věcně posoudil odborné otázky – popsal elektronické zařízení a jeho vybavení, popsal, zda a jakým způsobem je zkoumané elektronické zařízení zabezpečeno proti zmanipulování výsledku losování, popsal způsob ovlivnění výsledku losování prováděné elektronickým zařízení. Tato zjištění Úřadu na základě listin znaleckého posudku mají oporu ve správním spise, a jsou věcně správná. 71. Dle ustanovení § 51 správního řádu, platí, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. 72. Provedený výňatek znaleckého posudku je i z hlediska obsahu v souladu s citovaným ustanovením správního řádu, neboť se výhradně zabývá skutkovými okolnostmi (stavem věci) případně jeho věcným a odborným posouzením, nikoliv však právním posouzením, kterým je také, slovy zadavatele, „kvalifikace přestupku – nedodržení transparentnosti“. Zadavatel vlastně svou námitkou o tom, že „znalecký posudek pouze dokumentuje a popisuje způsob a případné ovlivnění losování jako takového“, kvituje, že obsah znaleckého posudku je v souladu s citovaným ustanovením správního řádu, když nečiní žádné právní závěry. 73. Jestliže zadavatel předmětnou námitkou dále napadá, že znalecký posudek musí kvalifikovat porušení právní povinnosti zadavatele, tedy i povinnost dodržovat zásadu transparentnosti, uvádím, že taková námitka je nedůvodná. Žádný důkazní prostředek (důkaz) ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu nemůže suplovat aplikaci právní úpravy správním orgánem; pouze správní orgány jsou povinny aplikovat platné právo na zjištěný skutkový stav, jinými slovy právně kvalifikovat jednání zadavatele. Důkaz „znaleckým posudkem“, který by se vyjadřoval k aplikaci práva na zjištěný skutkový stav nebo by dokonce právně posuzoval, by nebyl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 správního řádu a rovněž s ustanovením § 56 správního řádu, ze kterého vyplývá, že znalci věcně posuzují skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, neaplikují však právní úpravu na zjištěný skutkový stav. 74. Provedené části znaleckého posudku se tedy výhradně zabývají odbornými otázkami, nikoliv otázkami právními, a v tomto smyslu je znalecký posudek v souladu s ustanovením správního řádu upravující důkazní prostředky. Námitka zadavatele, kterou napadá nezákonnost postupu Úřadu, když se znaleckým posudkem zacházel jako s důkazním prostředkem (důkazem), je nedůvodná. Nesprávné právní posouzení porušení zákonné povinnosti 75. Zadavatel v podaném rozkladu uvádí, že učinil vše pro to, aby zajistil zákonný průběh losování, ze samotného průběhu losování osvědčený notářským zápisem nevyplývá žádná pochybnost o manipulaci s výsledky losování či o jeho netransparentnosti. Zadavatel rovněž v podaném rozkladu uvádí, že v daném případě se jedná o postih za jednoznačně nespecifikované a nepředvídatelné jednání třetího subjektu. 76. K námitce rozkladu uvádím, že porušení zákonné povinnosti zadavatele dle zákona je založeno na tzv. objektivní odpovědnosti, tedy odpovědnosti za výsledek bez ohledu na zavinění. Zadavatel se nemůže zprostit odpovědnosti za porušení zákonné povinnosti tím, že se nechá dle ustanovení § 151 odst. 1 zákona zastoupit při výkonu práv a povinností jinou osobou. 77. Podle ustanovení § 121 odst. 1 zákona právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Úsilím zadavatele ve smyslu ustanovení § 121 odst. 1 zákona rozumím aktivní jednání, zaměřené na zabránění porušení právní povinnosti. 78. Jestliže zadavatel v rozkladu namítá, že zajistil pro zákonný průběh losování vše, tím, že průběh losování osvědčil notář, a že „byl poskytnut materiál osvědčující a zaručující dohled nad odbornou instalací a servisem programu UNIFACE“, tak uvádím, že účast notáře při provádění losování, a který osvědčuje průběh losování, je zákonnou povinností. Splnění jedné zákonné povinnosti zadavatelem nezbavuje nebo nezmenšuje odpovědnosti za porušení povinnosti jiné. Plnění zákonné povinnosti z povahy věci nezbavuje zadavatele ani odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 121 odst. 1 správního řádu, plnění zákonné povinnosti z povahy věci není „úsilím“ k tomu, aby zadavatel zabránil porušení právní povinnosti. 79. Rovněž okolnost, že žádný z přítomných zájemců nenapadl průběh losování, nezbavuje odpovědnosti zadavatele za dodržení zákonných povinností. Úřad rozhoduje na základě skutečného stavu, a nikoliv na základě znalostí, představ či názorů účastníků řízení nebo dokonce třetích osob, byť se jednalo o dodavatele, jako tomu bylo v tomto případě. 80. Samotná skutečnost, že by losovací program byl odborně naistalován, jak také zjistil z notářského zápisu i Úřad (článek 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí - „autorizovanou instalaci provedla firma ZERON, s.r.o.“), svědčí pouze o tom, že dle notářského zápisu byla provedena instalace losovacího programu, ale nesvědčí o tom, jaké jsou funkční vlastnosti takového softwaru, resp. zda umožňuje předem ovlivnit výsledky losování. 81. Ze samotného tvrzení zadavatele o tom, že „byl poskytnut materiál osvědčující a zaručující dohled nad odbornou instalací a servisem programu UNIFACE“, a které také má představovat konkrétní kroky, jimiž zadavatel zajišťoval v zadávacím řízení zákonný průběh losování, však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem zadavatel vynaložil úsilí, aby losování bylo v souladu se zákonem, komu a od koho byl poskytnut tento materiál apod. 82. Zadavatel v souvislosti s nesprávným právním posouzením dále uvádí, že losovací zařízení nebylo ve vlastnictví zadavatele, a dále že neměl s držitelem losovacího systému jakýkoliv smluvní vztah. Okolnost, že zadavatel nebyl a není vlastníkem losovacího zařízení (notebook a losovací software), je skutkově a právně irelevantní. Úřad najisto postavil na základě notářského zápisu, že při losování v předmětném zadávacím řízení dne 24. 6. 2012 bylo použito elektronického losovací zařízení; rozhodující pro posouzení věci je okolnost, že bylo použito nějaké elektronické losovacího zařízení. Posouzení toho, kdo je nebo byl vlastníkem elektronického losovacího zařízení, nemá v daném správním řízení právní relevanci. Zadavatel následně po provedeném losování vyloučil nevylosované zájemce a losované zájemce vyzval k podání nabídky. Z toho plyne, že sám zadavatel vyloučil nevylosované zájemce a vyzval vylosované zájemce bez ohledu na vlastnická práva k elektronickému losovacímu zařízení. Jinými slovy je nevýznamné v tomto správním řízení, kdo byl nebo nebyl vlastníkem elektronického losovacího zařízení. Naopak skutkově a právně významnou je okolnost, zda a jaké elektronické losovací zařízení bylo použito, a zda zadavatel na základě provedeného losování učinil v zadávacím řízení úkony. 83. Zadavatel dále uvádí, že losovací zařízení neobsluhoval ani s ním nemanipuloval žádný zaměstnanec zadavatele. Tato okolnost je rovněž irelevantní. Jak uvedeno výše, skutkově a právně významnou je okolnost, zda a jaké elektronické losovací zařízení bylo použito, a zda zadavatel na základě provedeného losování učinil v zadávacím řízení úkony. 84. Zadavatel dále v rozkladu namítá, že napadené rozhodnutí neobsahuje popis konkrétního jednání, kterým zadavatel porušil zásadu transparentnosti. 85. K uvedené námitce rozkladu uvádím, že napadené rozhodnutí obsahuje popis konkrétního jednání zadavatele, které vedlo k porušení zásady transparentnosti. Úřad uvedl popis jednání ve výroku I. napadeného usnesení a v samotném odůvodnění napadeného rozhodnutí. V citovaném výroku je postup zadavatele popsán tak, že „losování dne 24. 6. 2011 prostřednictvím elektronického zařízení neprovedl v souladu se zásadou transparentnosti“. Úřad tedy popsal jednání zadavatele s ohledem na právně relevantní části skutkového děje, kterými je zejména údaj o tom, kdy a zda proběhl výběr losem, jakým prostředkem bylo provedeno, k čemu postup zadavatele vedl (porušení zásady transparentnosti). 86. Vzhledem k tomu, že součástí popisu jednání zadavatele je i tzv. neurčitý právní pojem, zde zásada transparentnosti, je Úřad povinen obsah a význam tohoto pojmu objasnit. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí v daném případě interpretoval neurčitý právní pojem „zásada transparentnosti“, což je i v souladu se zákonem i konstantní soudní judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 45/2010 – 159 ze dne 15. 9. 2010), a rovněž významné pro vymezení jednání zadavatele včetně jeho následku (účinku), kterým se dopustil správního deliktu. Odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu k povinnosti správního orgánu objasnit tzv. neurčitý právní pojem konkrétně uvádí, že „při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit“. 87. Úřad konkrétně v odůvodnění napadeného rozhodnutí k zásadě transparentnosti v daném případě konstatuje, že „zásada transparentnosti může být dodržena pouze tehdy, jestliže průběh zadávacího řízení nevzbuzuje pochyb, že zadavatel jednal regulérně“, a dále, že „možnost přímého ovlivnění výsledku losování zcela vylučuje náhodnost výběru zájemců o účast a tedy i výsledek zadávacího řízení“. Jinými slovy tam, kde není dána a zaručena náhodnost výběru losem – neboť pojmovým znakem „losování“ je náhodnost konkrétního výsledku nezávislého na lidské vůli – není daná transparentnost. 88. Obecným smyslem výběru prostřednictvím losu (losováním) je vyloučení vlivu jakékoliv vůle subjektů práva (včetně zadavatele a zájemců) na výsledku provedeného losování; vůle subjektů práva je vyloučena právě ve prospěch náhodnosti výběru a prostřednictvím náhodnosti výběru. Zákon sám výslovně ukládá, aby zadavatelem provedený výběr losem byl náhodný. Možnost ovlivnění výsledku losování pak vylučuje náhodnost výběru zájemců o účast v užším řízení, jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje také Úřad (článek 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí). 89. K námitce, že bylo teprve ex post (po provedeném losování) zjištěno, že losovací zařízení mohlo ovlivnit náhodnost výběru, uvádím, že tato okolnost nemá na posouzení porušení zákonné povinnosti zadavatelem žádný vliv, neboť rozhodující je skutečný stav věci. Stejně jako se vyvíjejí moderní technologie, vyvíjí se protiprávní praktiky, které mohou velmi sofistikovaně porušit zásadu transparentnosti tak, jako se stalo v daném případě. Záměr vytvořit losovací program k manipulaci s výsledky losování jde ruku v ruce se záměrem, aby manipulace nebyla odhalitelná a (samozřejmě) nebyla odhalena. Vytvoření takového losovacího programu je vedeno tím, aby v průběhu losování nevznikly důvodné pochybnosti o jeho transparentnosti; „manipulátor“ zúčastněné rozhodně neupozorňuje na možnost ovlivnění výsledků. 90. V daném případě tedy Úřad postupoval v souladu se zákonnou právní úpravou, když dostatečně určitě zjištěné jednání popsal a současně interpretoval s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti pojem „zásada transparentnosti“, a nadto tento popis jednání zadavatele také odpovídá citovaným závěrům Nejvyššího správního soudu. Nedostatečně zjištěný skutkový stav 91. Zadavatel dále namítá, že pouze na základě skutkového stavu tak, jej zjistil Úřad, nelze posoudit, že zadavatel porušil svoji právní povinnost, neboť skutkové okolnosti v daném případě jsou pro takový závěr nedostatečné, resp. nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dle zadavatele Úřad při takto nedostatečně zjištěném stavu věci měl aplikovat zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch pachatele), a tedy rozhodnout o tom, že zadavatel se porušení zákona nedopustil. 92. Přezkoumal jsem v této souvislosti zákonnost napadeného rozhodnutí, jak ukládá odvolacímu správnímu orgánu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu, dle kterého odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, a dospěl jsem k závěru, že Úřad zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v zákonném rozsahu; dále Úřad postupoval v souladu s ustanovením § 50 správního řádu a v souladu s ustanoveními § 51 odst. 1 a násl. správního řádu, dle kterého lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. 93. K námitce zadavatele tedy konkrétně uvádím, že Úřad na základě znaleckého posudku zjistil, že notebook (značka Acer Travel Mate 5542 p/n PEW56 S/N:LXTZG020030352FFD51601) a nainstalovaný losovací program jsou „manipulovatelné a cíleně vytvořeny k manipulaci s výsledky losování“ (článek 34 věta první odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z uvedeného vyplývá, že Úřad zjistil, že losovací zařízení (tj. nainstalovaný software a shora specifikovaný notebook) umožňuje ovlivnit výsledky losování. Předmětná zjištění se tedy týkají funkčnosti tzv. losovacího zařízení, a z povahy věci jsou přímým důkazem toho, že citované losovací zařízení k okamžiku jeho vydání dne 12. 7. 2011 Policii ČR umožňovalo ovlivnit výsledky losování. 94. Úřad dále z vyjádření společnosti Inženýrské služby Hradec Králové, s.r.o. zjistil (článek 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí), že losování pro omezení počtu zájemců od března 2011 do 12. 7. 2011 bylo prováděno prostřednictvím notebooku značky Acer Travel Mate 5542-P344G50Mnss S/N:LXTZG020030352FFD51601. Uvedené zjištění je důkazem toho, že citovaný notebook byl používán i při losování dne 24. 6. 2011, přičemž na základě provedených důkazů, včetně jejich hodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, nebyl ve správním řízení prokázán opak. 95. Další skutkové zjištění Úřadu se týká samotného průběhu losování v předmětném zadávacím řízení (článek 26 napadeného rozhodnutí). Úřad z notářského zápisu zjistil, že dne 24. 6. 2011 proběhlo losování, při kterém k výběru zájemců pro užší řízení byl použit notebook Acer Travel Mate 5542 (číslo 5442 uvedené v notářském zápisu je dle posouzení Úřadu chybou v psaní). Citovaný notářský zápis je tedy přímým důkazem toho, že při losování bylo použito ve smyslu ustanovení § 61 odst. 4 zákona elektronického zařízení (konkrétně notebook Acer Travel Mate 5542 a losovací software, jehož licenci poskytla společnost „COMPUWARE“). 96. Jak vyplývá z obsahu úvahy Úřadu v článku 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí (věta druhá), Úřad konkrétně uzavřel, že losovací zařízení použité dne 24. 6. 2011 při výběru zájemců do užšího řízení „nepracovalo na deklarované bázi náhodného výběru“. Úřad v této části odůvodnění napadeného rozhodnutí následně věcně posoudil v souladu s ustanovením § 50 odst. 4 správního řádu uvedená skutková zjištění ve vzájemné souvislosti (dle ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu správní orgán hodnotí poklady pro vydání rozhodnutí podle své úvahy). 97. Druhá následující úvaha Úřadu (věta druhá článek 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí) o tom, že „nepovažoval za nezbytně nutné se již zabývat otázkou, zda k vlastní manipulaci v průběhu losování skutečně došlo“ se odvíjí od interpretace tzv. neurčitého právního pojmu – zásady transparentnosti, který interpretoval tak, že „zásada transparentnosti může být dodržena pouze tehdy, jestliže průběh zadávacího řízení nevzbuzuje pochyb, že zadavatel jedná regulérně“, a „možnost přímého ovlivnění výsledku losování zcela vylučuje náhodnost výběru zájemců o účast“. 98. V tomto ohledu Úřad zjistil všechny relevantní okolnosti, tj. funkční vlastnosti losovacího zařízení (notebooku a nainstalovaného softwaru), období, ve kterém se losovací zařízení pro výběr zájemců pro užší řízení používalo, a dále samotný průběh losování dne 24. 6. 2011. Rozsah zjištěného stavu věci je zcela v souladu s ustanovením § 3 správního řádu pro to, aby zadavatel nesl odpovědnost za porušení ustanovení § 61 odst. 4 zákona tím, že losování dne 24. 6. 2011 prostřednictvím elektronického zařízení neprovedl v souladu se zásadou transparentnosti, jak uvedeno ve výroku I. napadeného rozhodnutí. 99. Rozsah a obsah skutkových zjištění Úřadu nevyvolává žádné rozumné pochybnosti o tom, že zadavatel skutečně porušil právní povinnosti v ustanovení § 61 odst. 4 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti. 100. Úřad dále jednoznačně uvedl, z jakého důvodu není právně relevantní právě zjištění toho, zda dne 24. 6. 2011 skutečně bylo manipulováno, přičemž tento důvod, který se také odvíjí od konstantní soudní judikatury Nejvyššího správního soudu (č. j. 1 Afs 45/2010 – 159 ze dne 15. 9. 2010), považuji za přezkoumatelný a správný. Jak uvedl Úřad, samotná možnost přímého ovlivnění výsledku losování zcela vylučuje náhodnost. Závěr o samotné možnosti ovlivnění je založen dle mého posouzení napadeného rozhodnutí právě na spojení skutkového zjištění Úřadu o tom, že losování zařízení umožňuje manipulaci, a na úvaze Úřadu, že losovací zařízení použité dne 24. 6. 2011 při výběru zájemců do užšího řízení „nepracovalo na deklarované bázi náhodného výběru“. 101. Na základě provedeného přezkumu zákonnosti rozsahu a obsahu skutkových zjištění a následujících úvah Úřadu považuji rozhodnutí za zákonné a věcně správné, a námitku rozkladu za nedůvodnou. Úřad zjistil všechny rozhodné skutkové okolnosti, na základě kterých zde není žádné pochybnosti o tom, že zadavatel porušil zákonnou povinnost. Úřad tedy prokázal porušení právní povinnosti zadavatelem mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. 102. K námitce zadavatele, že závěry Úřadu nejsou v souladu s prohlášením tiskového mluvčího policejního prezidia, uvádím, že dle ustanovení § 2 odst. 1 správního řádu správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Úřad jako správní orgán je povinen postupovat pouze v souladu s citovanými prameny práva. Prohlášení tiskového mluvčího z povahy věci takovým pramenem není, jakož není podkladem pro zjištění stavu věci ve správních řízeních vedených Úřadem. Prohlášení tiskového mluvčího je pro rozhodování orgánu dohledu nad zákonem o veřejných zakázkách zcela právně irelevantní. Z uvedených důvodů považuji námitku zadavatele za nedůvodnou. 103. K tvrzení zadavatele, že „u půlmiliardové zakázky napadené společností Navimor – Invest tento judikát soudu ÚOHS z neznámých důvodů neaplikoval“, uvádím, že zadavatel pravděpodobně odkazuje na pravomocné rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S145/2011/VZ-12668/2011/520/MNe ze dne 12. 8. 2011, jehož účastníkem byl navrhovatel - společnost NAVIMOR – INVEST S.A. organizační složka, IČ 45770174, se sídlem Vinohradská 184/2396, 130 52 Praha 3. Jmenovaná společnost se citovaným návrhem domáhala zrušení výsledku omezení počtu zájemců losováním a rozhodnutí o jejím vyloučení. V tomto a jmenovaném správní řízení Úřad posuzoval losování provedené zadavatelem za účelem omezení počtu zájemců; zjištěný stav věci ve jmenovaném správní řízení je však odlišný. V citovaném rozhodnutí nebyly zjištěny a posouzeny žádné okolnosti, které by porušovaly zásadu transparentnosti, a proto byl návrh zamítnut. 104. V tomto správním řízení byly naopak zjištěny okolnosti, které vedly k porušení zásady transparentnosti, a proto Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 45/2010 ze dne 15. 9. 2010, jehož závěry jsou příhodné a korespondují se stavem věci; zejména závěr Nejvyššího správního soudu o tom, že „není podstatné, zda k ovlivňování došlo, podstatné je, že existuje reálná možnost, že k určitému ovlivňování dojít mohlo, a že tedy vyvstala pochybnost o řádnosti a férovosti losování“. Úřad věcně posoudil zjištěný stav věci a dospěl k závěru, že „možnost přímého ovlivnění výsledku losování zcela vylučuje náhodnost výběru zájemců o účast a tedy i výsledek zadávacího řízení“, a proto v daném případě citace konstantní soudní judikatury byla plně na místě. Uložení pokuty Úřadem za spáchaný správní delikt 105. Zadavatel v podaném rozkladu vytýká, že „uzavření dohody o ukončení platnosti uzavřené smlouvy o dílo je polehčující okolností, ale pokuta má dle stanoviska ÚOHS plnit preventivní funkci, která směřuje k předcházení porušení zákona“. 106. Přezkoumal jsem v této souvislosti výrok II. napadeného rozhodnutí, jak ukládá odvolacímu správnímu orgánu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu, dle kterého odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Dospěl jsem k závěru, že výrok II. napadeného rozhodnutí je zákonný, správný a Úřad při rozhodování o pokutě za správní delikt postupoval v souladu s ustanoveními správního řádu, zákona a své rozhodovací praxe. 107. K výtce zadavatele dále uvádím, že preventivní funkce pokuty směřuje nejen k tomu, aby zadavatele (tzv. individuální prevence) v budoucnosti odradila od opakování nezákonného jednání, ale zároveň, aby odradila od téhož i jiné subjekty (tzv. generální prevence). Preventivní funkce postihu musí mít reálnou sílu odradit od nezákonného postupu. Úřad při ukládání pokuty zohlednil jak její preventivní funkci, tak i funkci represivní. 108. Jestliže Úřad při určení výměry pokuty přihlédl k dohodě o ukončení platnosti smlouvy o dílo jako okolnosti polehčující, a zároveň dostál toho, že uložená pokuta splňuje funkci preventivní, pak uvedené si neodporuje a je vzájemně konzistentní. 109. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu. 110. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku. Povodí Vltavy, státní podnik, Holečkova 8, 150 24 Praha 5 [1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a dodavatelů v zadávacím řízení. [2] Ve znění účinném v době zahájení předmětného správního řízení. R308/2012/VZ-24618/2013/310/MLr
http://docplayer.cz/157482452-Rozhodnuti-v-e-r-e-j-n-o-u-v-y-h-l-a-s-k-o-u.html
2020-01-22T04:26:49
[ " zákona č. 254", " zákona č. 183", " zákona č. 500", " zákona č. 309", " zákona č. 274", " zákona č. 634" ]
ROZHODNUTÍ v e ř e j n o u v y h l á š k o u - PDF Free Download Download "ROZHODNUTÍ v e ř e j n o u v y h l á š k o u" 1 Městský úřad odbor výstavby a životního prostředí oddělení životního prostředí SPIS. ZN.: Č.J.: VYŘIZUJE: TEL.: DATUM: Věc: H 6358 MDOB/9434/2018/VŽP MDOB 47974/2018/Koz Miroslava Kozová Výroková část: ROZHODNUTÍ v e ř e j n o u v y h l á š k o u Městský úřad, odbor výstavby a životního prostředí, jako vodoprávní úřad příslušný podle 104 odst. 2 písm. c) a 106 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vodní zákon"), speciální stavební úřad příslušný podle 15 odst. 5 vodního zákona a 15 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "stavební zákon"), a jako místně příslušný správní orgán podle 11 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), ve správním řízení posoudil ve smyslu 94o žádost o vydání společného povolení a povolení odběru podzemních vod, kterou dne podali Ing. arch. Antonín Dolejš, nar , Bořivojova 759, , Hana Gotowická, nar , Bořivojova 759, , kterou zastupuje Ing. arch. Antonín Dolejš, nar , Bořivojova 759, (dále jen "žadatel"), a na základě tohoto posouzení: I. Vydává podle 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 vodního zákona p o v o l e n í k nakládání s podzemními vodami - k jejich odběru (dále jen "nakládání s vodami") na místě: Název kraje Středočeský Název obce Identifikátor katastrálního území Název katastrálního území Parcelní čísla dle evidence katastru nemovitostí parc. č. 1466/53 v katastrálním území Hydrogeologický rajon 625 Přímé určení polohy (souřadnice X, Y) , 2 Č.j. MDOB 47974/2018/Koz str. 2 v tomto rozsahu: Původ (odebírané) vody (Č 01) podzemní voda hlubinného oběhu Odběry pro závlahy zálivka pozemku parc.č. 1466/53 v k.ú. Odběry pro pitné účely zásobování budoucí nemovitosti na pozemku parc.č. 1466/53 v k.ú. Studny studna vrtaná Podzemní vody vrt Údaje o povoleném množství odběru Průměrný povolený odběr 0,005 l/s Maximální povolený odběr dle výkonu čerpadla Maximální měsíční povolený odběr 20 m 3 /měs Roční povolený odběr 240 m 3 /rok Časové omezení platnosti povolení pro množství odebíraných vod po dobu životnosti vodního díla Počet měsíců v roce, kdy se odebírá 12 II. Podle ustanovení 94p odst. 1 stavebního zákona a 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, vodního díla: s c h v a l u j e z á m ě r s t a v b y Vrtaná studna (dále jen "stavba") na místě: Název kraje Středočeský Název obce Identifikátor katastrálního území Název katastrálního území Parcelní čísla dle evidence katastru nemovitostí parc. č. 1466/53 v katastrálním území Hydrogeologický rajon 625 Přímé určení polohy (souřadnice X, Y) , Údaje o povolené stavbě: Název vodního díla vrtaná studna Studny studna vrtaná Počet povolovaných studní (dle Č 03) 1 Studna sběrná / jímací jímací Hloubka studny Průměr vrtu Průměr vnitřního pažení 40 m 185 mm 125 mm II. Stanoví povinnosti a podmínky pro provedení stavby: 1. Stavba bude umístěna na pozemku parc. č. 1466/53 (trvalý travní porost) v k.ú. 3,0 m od hranice s pozemkem parc.č. 1466/41 v k.ú. a 9,9 m od hranice s pozemkem parc.č. 1466/9 v k.ú. v souladu s výkresem současného stavu území se zakreslením požadovaného umístění stavby. 2. Stavba bude provedena podle projektové dokumentace ověřené ve vodoprávním řízení, kterou vypracoval Zdeněk Kozlík, Autorizovaný technik pro vodohospodářské stavby č. ČKAIT v červnu 2018; případné změny nesmí být provedeny bez předchozího povolení vodoprávního úřadu. 3. Při stavbě nesmí dojít ke škodám na sousedních pozemcích. 3 Č.j. MDOB 47974/2018/Koz str Investor zodpovídá za to, že veškerá nadzemní a podzemní vedení nebudou stavbou dotčena, z tohoto důvodu zajistí jejich vytýčení v terénu. Při provádění stavby budou dodrženy podmínky správců dotčených podzemních a nadzemních vedení. 5. Při provádění stavby je nutno dodržovat předpisy týkající se bezpečnosti práce a technických zařízení, zejména zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy a vyhlášky ČBÚ č. 55/1996 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu pro činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů. 6. Při stavbě budou dodržena ustanovení vyhlášky č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů. 7. Při výstavbě nesmí dojít k ohrožení jakosti a zdravotní nezávadnosti vod popř. ke znečištění povrchových a podzemních vod. 8. Vodovodní potrubí vodovodu se nesmí propojovat s potrubím užitkové a provozní vody a ani s vodovodním potrubím z jiného zdroje vody, který by mohl ohrozit jakost vody a provoz vodovodního systému. (podle 11 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a podle 15 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích). 9. Do vzdálenosti min. 1 m od pláště bude zatravněno a vyspádováno se sklonem min. 2 % od zdroje, do vzdálenosti 5 m od pláště nebude prováděna činnost, která by mohla ohrozit jakost podzemních vod, zejména mytí, praní a skladování odpadů tuhých i tekutých, používání pesticidů a hnojiv. 10. Stavba studny může být zahájena až po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Dokončena musí být do 2 let od tohoto data. 11. Po dokončení stavby je stavebník povinen ohlásit vodoprávnímu úřadu dokončení stavby ( 152 odst. 3 písm. d) stavebního zákona). Stavebník před započetím užívání dokončené stavby zajistí, aby byly provedeny a vyhodnoceny zkoušky předepsané zvláštními přepisy (výchozí zpráva elektrorevize), dále je nutné doložit popis a zdůvodnění odchylek skutečného provedení stavby od ověřené projektové dokumentace a dokumentaci skutečného provedení stavby (došlo-li k odchylkám proti stavebnímu povolení). 12. Stavba bude provedena dodavatelsky oprávněnou firmou. Název a sídlo oprávněné firmy bude na MěÚ, odbor výstavby a životního prostředí oznámeno nejpozději do 10 dnů před zahájením prací. Účastníci řízení, na něž se vztahuje rozhodnutí správního orgánu: Ing. arch. Antonín Dolejš, nar , Bořivojova 759, Hana Gotowická, nar , Bořivojova 759, Odůvodnění: Dne podal žadatel žádost o povolení k nakládání s vodami a o stavební povolení na výše uvedenou stavbu, uvedeným dnem bylo zahájeno vodoprávní řízení. Žádost byla doložena všemi povinnými doklady podle ustanovení 9 odst. 1 vodního zákona a 3a a 7a vyhlášky č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, a dalšími doklady, a to: - projektová dokumentace Zdenkem Kozlíkem, Autorizovaným technikem pro vodohospodářské stavby č. ČKAIT v červnu 2018; - vyjádření osoby s odbornou způsobilostí podle 9 odst. 1 vodního zákona RNDr. Ladislav Pokorný, Odborně způsobilý v oboru hydrogeologie a sanační geologie č. 1452/2001 v srpnu 2018; - Vyjádření o existenci sítě elektronických komunikací od společnosti Česká telekomunikační infrastruktura a.s. pod č.j /18 ze dne ; - plná moc k zastupování. 4 Č.j. MDOB 47974/2018/Koz str. 4 Vodoprávní úřad oznámil zahájení společného řízení a řízení o povolení odběru podzemních vod známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům pod č.j. MDOB 42796/2018/Koz dne Současně podle ustanovení 94m odst. 3 stavebního zákona upustil od ohledání na místě a ústního jednání, protože žádost poskytovala dostatečné podklady pro posouzení, a stanovil, že ve lhůtě do 20 dnů od doručení tohoto oznámení mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky, popřípadě důkazy. Stanoviska sdělili: - Městský úřad, odbor výstavby a životního prostředí společné vyjádření ze dne spis. zn. MDOB/11009/2018/VŽP, č.j. MDOB 52802/2018/Týr. Vodoprávní úřad v provedeném řízení přezkoumal předloženou žádost z hledisek uvedených v ustanoveních vodního zákona a stavebního zákona, projednal ji s účastníky řízení a s dotčenými orgány a zjistil, že jejím uskutečněním nebo užíváním nejsou ohroženy zájmy chráněné zákony a zvláštními předpisy. Při přezkoumání žádosti, projednání věci s účastníky řízení a na základě shromážděných právně významných skutečností nebyly shledány důvody bránící povolení. Vodoprávní úřad rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí, za použití ustanovení právních předpisů ve výroku uvedených. Účastníci řízení - další dotčené osoby: Město Vypořádání s návrhy a námitkami účastníků: - Účastníci neuplatnili návrhy a námitky. Vypořádání s vyjádřeními účastníků k podkladům rozhodnutí: - Účastníci se k podkladům rozhodnutí nevyjádřili. Poučení účastníků: Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho oznámení ke Krajskému úřadu Středočeského kraje podáním u zdejšího správního orgánu. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka. Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné. Vodoprávní úřad po dni nabytí právní moci stavebního povolení zašle stavebníkovi jedno vyhotovení ověřené projektové dokumentace a štítek obsahující identifikační údaje o povolené stavbě. Další vyhotovení ověřené projektové dokumentace zašle vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem. Stavebník je povinen štítek před zahájením stavby umístit na viditelném místě u vstupu na staveniště a ponechat jej tam až do dokončení stavby, případně do vydání kolaudačního souhlasu; rozsáhlé stavby se mohou označit jiným vhodným způsobem s uvedením údajů ze štítku. Stavba nesmí být zahájena, dokud stavební povolení nenabude právní moci. Stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Povolení k odběru podzemní vody je vydáváno bez ohledu na jakost podzemní vody v místě tohoto povoleného nakládání. Bc. Miroslava Kozová, v.r. referentka oddělení životního prostředí otisk úředního razítka 5 Č.j. MDOB 47974/2018/Koz str. 5 Toto oznámení musí být vyvěšeno po dobu 15 dnů na úřední desce Městského úřadu. Vyvěšeno dne:... Sejmuto dne:... Razítko, podpis orgánu, který potvrzuje vyvěšení a sejmutí oznámení. Poplatek: Správní poplatek podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích položky 18 odst. 1 písm. g) ve výši 300 Kč byl zaplacen dne Obdrží: účastníci řízení o nakládání s vodami: účastníci řízení (dodejky) 1 Ing. arch. Antonín Dolejš, Bořivojova č.p. 759, Ing. arch. Antonín Dolejš, Bořivojova č.p. 759, zastoupení pro: Hana Gotowická, Bořivojova 759, Město, Mírové náměstí č.p. 119, dotčené orgány (doporučeně) 4. Městský úřad, odbor výstavby a životního prostředí, Mírové náměstí č.p. 119, Obvodní báňský úřad pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského, IDDS: ixaaduf sídlo: Kozí č.p. 748/4, Praha 1-Staré Město účastníci řízení o povolení stavby: účastníci řízení (dodejky) 1. Ing. arch. Antonín Dolejš, Bořivojova č.p. 759, Ing. arch. Antonín Dolejš, Bořivojova č.p. 759, zastoupení pro: Hana Gotowická, Bořivojova 759, Město, Mírové náměstí č.p. 119, dotčené orgány (doporučeně) 4. Městský úřad, odbor výstavby a životního prostředí, Mírové náměstí č.p. 119, Obvodní báňský úřad pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského, IDDS: ixaaduf sídlo: Kozí č.p. 748/4, Praha 1-Staré Město
http://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=nrptembrhfpxa4s7ge3v6427gu4do
2020-07-12T22:33:51
[ " § 5", " § 4", " § 5", " čl. 6", " čl. 6", " čl. 21", " § 5", " § 8", " soud ", " § 16", "\n§ 20", " § 178", " § 94", " soud ", " § 80", " § 80", " § 20", " § 20", " § 178", " § 178", " § 178", " § 20", " § 178", " čl. 57", " § 54", " zákona č. 110", " § 4", " § 7", "\n§ 11", "\n§ 11", " zákona č. 111", " soud ", " § 9", " § 11", " zákona č. 77", " soud ", "\n§ 54", " zákona č. 110", " § 52", " zákona č. 110", "\nČl. 10", " čl. 14", " čl. 14", "\nČl. 4", " čl. 18", " § 66", " zákona č. 110", "\n§ 80", "\n§ 178", "\n§ 16", "\n§ 8", "\n§ 16" ]
PR 17/2019 s. 587 - Beck-online PR 17/2019 s. 587 II. Zamýšlené a uskutečněné novelizace zákona o svobodném přístupu k informacím III. Přijaté řešení IV. Další změny lze očekávat Právní rozhledy 17/2019, s. 587 [Právní rozhledy 17/2019, s. 587] Zákon o svobodném přístupu k informacím byl na jaře tohoto roku předmětem poměrně zásadní novelizace. Za nejvýznamnější změny lze považovat zejména zavedení informačního příkazu, vyřešení balančního testu pro další využití zveřejněných osobních údajů a nové kompetence Úřadu pro ochranu osobních údajů v přezkumu vyřízení žádosti o informace. Nabízí se tak analýza změn i ve světle nové open data směrnice přijaté v rámci EU. Mgr. František Nonnemann, Praha* Právo v oblasti přístupu k informacím upravené v českém právním prostředí především zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím („SvInf“), prožívá opět poměrně turbulentní období. Zásadní novela tohoto zákona z dílny Ministerstva vnitra legislativním procesem zatím neprošla, na druhé straně byl zákon již na jaře novelizován a Parlament přijal zásadní koncepční změny. Mimo jiné zavedl tzv. informační příkaz, který má výrazně urychlit vyřízení žádosti o informace, a rovněž upravil kompetence Úřadu pro ochranu osobních údajů („Úřad“) jako toho, kdo v některých případech přezkoumává správnost vyřízení žádosti o informace. Některé změny již nabyly účinnosti, jiné, zejména týkající se kompetencí Úřadu, budou účinné až od 1. 1. 2020. Následující text si klade za cíl tyto poměrně zásadní změny v příslušné oblasti práva analyzovat a zasadit do kontextu celého právního řádu. Ministerstvo vnitra připravilo koncepční novelu zákona o svobodném přístupu k informacím, která měla řešit několik důležitých otázek. Jedná se zejména o definici veřejného subjektu jako subjektu povinného poskytovat informace v režimu tohoto předpisu, možnost požadovat po žadatelích o informace zálohu v případě mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací či možnost odmítnout žádost, pokud se v konkrétním případě jedná o zneužití práva na přístup k informacím.1 Návrh měl být projednán vládou dne 1. 7. tohoto roku, nicméně předkladatel, ministr vnitra, jej z jednání vlády stáhl s tím, že je nejprve nutno vypořádat zásadní rozpory s některými připomínkovými místy. Zákon o svobodném přístupu k informacím byl však novelizován již v dubnu tohoto roku, a to v rámci projednávání adaptační legislativy k obecnému nařízení o ochraně osobních údajů („GDPR“).2 Vláda k adaptaci českého právního řádu na GDPR navrhla dva zákony: nový zákon o zpracování osobních údajů, nahrazující původní zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů („OchOsÚ“),3 a doprovodný změnový zákon měnící téměř čtyři desítky dalších předpisů, především, ale ne výlučně, upravujících činnost veřejných úřadů, resp. specifika jimi prováděného zpracování osobních údajů.4 Tento změnový zákon obsahoval v části patnácté i novelizaci zákona o svobodném přístupu k informacím, ovšem novelizaci spíše menšího rozsahu. Jejím obsahem bylo jednak výslovné zakotvení výjimek z povinnosti poskytovat informace tam, kde by to ohrozilo ochranu utajovaných informací či ochranu zájmů České republiky, a dále se přímo do zákona o svobodném přístupu k informacím přebíral právní titul pro zpřístupnění informací, osobních údajů, o veřejně činných osobách, který byl až dosud upraven v § 5 odst. 2 písm. f) OchOsÚ.5 V průběhu legislativního procesu navrhl poslanec Jakub Michálek významné doplnění výše uvedených předpisů.6 Dle jeho návrhu měla být Úřadu zákonem o zpracování osobních údajů, jímž je Úřad zřizován, výslovně přiznána nová kompetence v oblasti práva na přístup k informacím. Úřad tak měl mít možnost provádět v dané oblasti přezkumné řízení a činit opatření proti nečinnosti. Dle uvedeného návrhu byla tato oblast působnosti systematicky doplněna i do dalších souvisejících ustanovení, např. kvalifikačních předpokladů členů Úřadu, kompetencí v oblasti poskytování konzultací či připomínkování návrhů právních předpisů ze strany Úřadu. Do změnového zákona bylo stejným poslancem navrženo doplnění výše zmíněné patnácté části tak, aby i v zákoně o svobodném přístupu k informacím bylo uvedeno, jaká je role Úřadu při přezkumu postupu povinných subjektů. Poslanec Michálek rovněž navrhl zavedení tzv. informačního příkazu, jímž by nadřízený orgán, a v některých případech i Úřad, mohl při přezkumném řízení nařídit poskytnutí informací. Informační příkaz měl být vykonatelným (exekuovatelným) titulem.7 V průběhu legislativního procesu došlo k tomu, že uvedené pozměňovací návrhy k zákonu o zpracování osobních údajů byly zamítnuty Senátem, přičemž Poslanecká sněmovna senátní verzi nepřehlasovala. Kompetence Úřadu do nového zákona o zpracování osobních údajů tak doplněna nebyla. Pozměňovací návrh ke změnovému zákonu (resp. přímá novelizace zákona o svobodném přístupu k informacím) však přijat byl, protože Poslanecká sněmovna setrvala na své původní verzi a nepřijala senátní připomínky. K zákonu o svobodném přístupu k informacím byl podán i další pozměňovací návrh, a to poslancem Ondřejem Profantem. Jmenovaný navrhl přímo v zákoně vyřešit případnou kolizi práva na ochranu soukromí, resp. osobních údajů, a práva na další využití zveřejněných informací veřejného sektoru, tzv. open dat. Pokud jsou mezi open daty i osobní údaje, tedy informace týkající se přímo či nepřímo určené nebo určitelné fyzické osoby, pak totiž v praxi nebylo zcela jednoznačně vykládáno, jak se vypořádat s požadavky předpisů v oblasti ochrany osobních údajů. Zejména se jedná o možnost využívat tato data pro další účel spolu s otázkou, na základě jakého právního titulu a za jakých podmínek se tak může dít.8 Poslanec Profant proto navrhl, aby další využití open dat mělo ze zákona přednost před ochranou osobních údajů případně dotčených osob.9 Legislativní proces nebyl zcela přehledný, proto si v této části shrneme, jakých změn zákon o svobodném přístupu k informacím dostál. Jsou jimi: rozšíření výjimek z povinnosti poskytovat informace; pravidla pro další využití open dat; převzetí právního titulu pro zpřístupňování osobních údajů o veřejně činných osobách; zavedení informačního příkazu; nové kompetence Úřadu v oblasti práva na přístup k informacím. Aby to adresáti práva neměli tak snadné, uvedené změny nastaly či nastanou s různou účinností. Informační příkaz a nové kompetence Úřadu, tedy materiálně zřejmě nejvýznamnější změny, budou účinné od 1. 1. 2020. Zbylé tři novinky pak již účinné jsou, a to od 24. 4. 2019. 1. Rozšíření výjimek z povinnosti poskytovat informace Novelizací provedenou zákonem č. 111/2019 Sb. došlo k rozšíření výjimek z povinnosti poskytovat informace, zejména z důvodu ochrany bezpečnostních zájmů ČR. Jedná se především o výjimku z povinnosti poskytovat informace týkající se osobních údajů o držiteli osvědčení fyzické osoby pro přístup k utajovaným informacím pro dva nejpřísněji utajované stupně, tzn. přísně tajné a tajné,10 a dále o výjimky v oblasti vnitřní11 i vnější12 bezpečnosti ČR. Takto explicitní úpravu dosavadní zákon neobsahoval, což v případě žádostí o informace směřujících právě do těchto oblastí obvykle vedlo k tomu, že byly odkládány či zamítány za využití jiných, ne zcela přiléhavých výjimek či právních institutů. Argumentace pro přesnější úpravu těchto výjimek jsou poměrně detailně popsány v příslušné části důvodové zprávy.13 2. Další využití osobních údajů jako součásti open dat Zákon o svobodném přístupu k informacím neupravuje pouze poskytování informací na základě žádosti konkrétní osoby, ale rovněž transponuje evropské předpisy o dalším využití informací veřejného sektoru, s trochou zobecnění upravuje tzv. open data.14 Povinné subjekty, které spravují veřejně dostupné registry či evidence, jsou povinny příslušné informace zveřejňovat v přehledné formě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Výčet těchto registrů a evidencí je obsažen v nařízení vlády č. 425/2016 Sb. Mezi takto dostupnými údaji mohou být i informace týkající se konkrétních lidí, tedy osobní údaje. Typicky se jedná o data v seznamu znalců a tlumočníků, seznamu uživatelů datových schránek či metadata v registru smluv. Zákon o svobodném přístupu k informacím v § 4b odst. 2, stejně jako příslušné evropské směrnice, předpokládá, že takto zveřejněná data může kdokoliv využívat k dalším účelům, ať už výdělečným či nikoliv. Jedním ze základních požadavků GDPR, ostatně stejně jako zákona o ochraně osobních údajů, je zákonnost zpracování osobních údajů. Jinak řečeno, ke každému zpracování osobních údajů musí ten, kdo o zpracování rozhodl (správce), disponovat dostatečným právním titulem. V případě dalšího využití zpřístupněných osobních údajů bylo podle předchozího zákona o ochraně osobních údajů možné využít specifický právní titul upravený v § 5 odst. 2 písm. d), umožňující další zpracování veřejně dostupných údajů. Tento právní titul však neměl předobraz v předchozí směrnici o ochraně osobních údajů15 a nebyl přejat ani do GDPR. Z právních titulů ke zpracování osobních údajů, jež jsou taxativně vymezeny v čl. 6 odst. 1 GDPR, tak nyní v úvahu zjevně přichází pouze titul oprávněného zájmu správce, který je upraven v čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR. Pro jeho uplatnění je nutné, aby správce provedl tzv. balanční test, tedy posoudil, zda jeho oprávněný zájem na zpracování osobních údajů za určitým účelem není převážen zájmy dotčených osob nebo zda jeho oprávněný zájem nepřiměřeně nezasahuje do jejich základních práv a svobod.16 Komentované ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím tak staví na jisto, že oprávněný zájem (jakéhokoliv) subjektu, jenž se rozhodne zveřejněné osobní údaje dále zpracovávat, obvykle převáží nad zájmy či právy a svobodami dotčených osob. Jinak řečeno, takovýto správce nemusí provádět a dokumentovat provedení balančního testu. Vážit zájmy své a zájmy dotčených osob tak bude muset pouze tehdy, pokud konkrétní dotčená osoba vznese proti takovému zpracování námitku dle čl. 21 GDPR. 3. Právní titul pro zpřístupňování údajů o veřejně činných osobách Jak je výše uvedeno, již zrušený zákon o ochraně osobních údajů v § 5 odst. 2 písm. f) obsahoval samostatný právní titul pro zpracování osobních údajů bez souhlasu dotčené osoby. Správce mohl tyto údaje zpracovávat, resp. poskytovat tehdy, pokud se jednalo o osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídaly o jeho veřejné anebo úřední činnosti či o jeho funkčním nebo pracovním zařazení. Daný právní titul byl nově, s účinností k 24. 4. 2019, převzat přímo do § 8a odst. 2 SvInf. Poskytování informací o veřejně činných osobách v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím má tedy i nadále stejný právní rámec. S výhradou stále neustálené judikatury k otázce poskytování informací o příjmu zaměstnanců povinných subjektů17 lze proto odkázat na dosavadní výklad.18 4. Informační příkaz Významnou novinku v celé oblasti práva na přístup k informacím jistě znamená zavedení tzv. informačního příkazu. Smyslem tohoto institutu je čelit tzv. ping-pongu, kdy povinný subjekt opakovaně odmítá zpřístupnit požadované informace, ač nadřízený subjekt jeho rozhodnutí vždy zruší. V praxi se vyskytují případy, kdy je takto žádost mezi povinným subjektem a nadřízeným orgánem předávána i v několika desítkách kol a žadatel o informace má jen málo možností, jak tomuto obstrukčnímu jednání ze strany povinného subjektu čelit. Samotný zákon o svobodném přístupu k informacím k tomu nástroje nenabízí, takže zbývá jen správní žaloba, jejíž projednání však není tak rychlé jako standardní vyřízení žádosti o informace. Na druhé straně již alespoň Nejvyšší správní soud vyjasnil, které z rozhodnutí v tomto případě správně žalovat; zda prvostupňové, kterým je žádost odmítána, ale které není pravomocné, nebo rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým však je žadateli vyhověno. Dle rozhodnutí rozšířeného senátu NSS může žadatel o informace v případě, kdy povinný subjekt po zrušovacím rozhodnutí nadřízeného orgánu znovu odmítne poskytnout požadovanou informaci, žalovat právě toto zamítavé rozhodnutí.19 Jak je tedy informační příkaz upraven a jak bude v praxi fungovat? Do zákona byl vložen nový § 16 odst. 4 v tomto znění: „Neshledá-li nadřízený orgán (v rámci odvolacího řízení – pozn. aut.) důvody pro odmítnutí žádosti, zruší rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti nebo jeho část a řízení v tomto rozsahu zastaví. Současně rozhodnutím přikáže povinnému subjektu požadovanou informaci žadateli poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o odvolání povinnému subjektu. Proti rozhodnutí nadřízeného orgánu podle věty první se nelze odvolat. Poskytnutí informace povinným subjektem lze exekučně vykonat.“ Jinými slovy, pokud nadřízený orgán při posuzování odvolání žadatele o informace usoudí, že pro odmítnutí podané žádosti o informace nejsou žádné důvody, pak věc nevrátí povinnému subjektu k dalšímu řízení, ale sám rozhodne. Příslušné řízení zastaví a povinnému subjektu uloží, aby požadované informace žadateli poskytl. Nadřízený orgán tudíž bude přímo rozhodovat o tom, zda mají být požadované informace poskytnuty, nebo nikoliv, a bude odpovědný za komplexní posouzení příslušné žádosti a možnosti či nutnosti aplikovat některou z výjimek z povinnosti informace poskytnout, nejen těch, kterých se povinný subjekt dovolává. Povinný subjekt pak proti informačnímu příkazu v zásadě nemá obrany: Opravný prostředek je vyloučen přímo ze zákona a případné obstrukční jednání spočívající v ignorování pokynu nadřízeného orgánu, které se, bohužel, v praxi historicky nikoliv zcela výjimečně vyskytovalo, může být efektivně řešeno pomocí výkonu rozhodnutí, tedy exekuce. 5. Nové kompetence Úřadu pro ochranu osobních údajů V ČR až dosud neexistoval žádný úřad, který by měl v oblasti poskytování informací všeobecnou působnost. Nadřízené úřady mohou přezkoumávat postup svých podřízených úřadů, povinných subjektů, ale nikomu není svěřena kompetence provádět, byť dílčí, přezkum postupu všech povinných subjektů. Tato situace se však od 1. 1. 2020 změní. Zákon o svobodném přístupu k informacím s uvedenou účinností upravuje obecné kompetence Úřadu týkající se především využití mimořádných opravných prostředků tehdy, pokud povinný subjekt, resp. jeho nadřízený orgán, podle názoru žadatele nekoná, jak by měl, opatření proti nečinnosti nadřízeného orgánu a postavení Úřadu jako nadřízeného orgánu v některých specifických situacích. Pro úplnost i zde ocitujme novou právní úpravu v zákoně o svobodném přístupu k informacím týkající se kompetencí Úřadu: K opatřením proti nečinnosti nadřízeného orgánu podle zvláštního právního předpisu je příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů.“ § 20 odst. 5 „Nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů.“ 5.1 Mimořádný přezkum Úřad především může vést přezkumné řízení ve smyslu § 94 a násl. SpŘ. To znamená, že z moci úřední může přezkoumat pravomocné rozhodnutí nadřízeného orgánu, kterým bylo rozhodováno o odvolání žadatele, pokud lze důvodně pochybovat o tom, že toto druhostupňové rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Na základě svého přezkumu Úřad může buď původní rozhodnutí usnesením potvrdit, nebo naopak konstatovat porušení právních předpisů. V takovém případě buď věc vrátí nadřízenému orgánu nebo povinnému subjektu k dalšímu řízení spolu s vyjádřením právního názoru, který budou tyto úřady povinny respektovat, nebo, pokud nebude mít pochybnosti o skutkovém a právním stavu věci, vydá výše popsaný informační příkaz, jímž povinnému subjektu přímo přikáže požadované informace poskytnout. V jakých situacích bude uvedený postup využitelný? Představme si případ žadatele, který po povinném subjektu, kupř. škole zřízené obcí, požaduje poskytnutí informací o tom, kdo pro školu zpracoval její nové logo, kdo o výběru loga rozhodl a kolik stálo. Škola požadované informace odmítne poskytnout a odvolá se na ochranu osobních údajů autora loga i členů hodnotící komise, ochranu obchodního tajemství a ochranu autorských práv třetí osoby, autora vítězného návrhu. Nadřízený orgán, obec, toto rozhodnutí potvrdí. Dle dosud platné úpravy by se v takovém případě musel žadatel obrátit na správní soud a v obvyklém případě by se za několik málo let jak on, tak povinné subjekty dozvěděly, zda byl jejich postup správný či nikoliv. Od příštího roku však takový žadatel bude moci učinit podnět u Úřadu, který po úvodním posouzení věci může zahájit přezkumné řízení. V tomto typizovaném případě by tak pravděpodobně rovněž učinil, protože ani jedna z uvedených výjimek ze zakona o svobodném přístupu k informacím na danou žádost zjevně není aplikovatelná.20 Úřad by na základě souvisejícího spisového materiálu mohl usoudit, že věc je jasná a že nemá žádné skutkové ani právní pochybnosti o tom, že požadované informace mají být poskytnuty. Vydal by tedy informační příkaz, jímž by škole ve lhůtě nejdéle 15 dnů pravomocně uložil požadované informace poskytnout. Pokud by si však Úřad nebyl některými skutkovými okolnostmi jistý, mohl by věc vrátit povinnému subjektu či nadřízenému orgánu k dalšímu vyřízení s vyjádřením závazného právního názoru, že výjimky z informační povinnosti týkající se osobních údajů, obchodního tajemství ani ochrany autorských práv se v tomto případě neuplatní. 5.2 Opatření proti nečinnosti Další možností, jak může Úřad do vyřizování žádosti o informace zasáhnout, je učinit opatření proti nečinnosti nadřízeného orgánu. Pokud nadřízený orgán, např. obec z předchozího příkladu, v zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě ode dne předložení odvolání nerozhodne nijak, žadatel se může obrátit na Úřad právě se žádostí o opatření proti nečinnosti. Úřad by v tomto případě mohl obci dle § 80 odst. 4 písm. a) SpŘ přikázat, aby konala (zahájila řízení či vydala rozhodnutí), případně v souladu s § 80 odst. 4 písm. d) SpŘ jí prodloužit lhůtu pro vydání rozhodnutí, pokud lze na základě skutkových okolností předpokládat, že obec v takto prodloužené lhůtě o odvolání žadatele o informace rozhodne. Další dvě kompetence nadřízeného orgánu při provádění přezkumu, rozhodnout místo nečinného orgánu [§ 80 odst. 4 písm. b) SpŘ] či pověřit vyřízením žádosti, resp. odvolání, jiný správní orgán [§ 80 odst. 4 písm. c) SpŘ], by Úřad v tomto modelovém případě uplatnit nemohl, protože je nelze aplikovat proti územně samosprávným orgánům při výkonu samostatné působnosti. Pokud by se však žádost o informace týkala výkonu přenesené působnosti, nebo nebyla vůbec směřována vůči obci či kraji, Úřad by mohl v přiměřeném rozsahu uplatnit i je. Pro úplnost dodejme, že pokud by Úřad rozhodoval místo nadřízeného orgánu, mohl by i v tomto případě využít institutu informačního příkazu. 5.3 Úřad jako nadřízený orgán Poslední z nových kompetencí Úřadu je založena § 20 odst. 5 SvInf, který se nachází až mezi přechodnými a závěrečnými ustanoveními tohoto zákona. Podle § 20 odst. 5 SvInf se v rámci řízení o poskytnutí informace pro určení nadřízeného orgánu použije § 178 SpŘ. Pokud u některých povinných subjektů dle zákona o svobodném přístupu k informacím není určení nadřízeného orgánu možné ani na základě § 178 SpŘ, bude v odvolacím a stížnostním řízení rozhodovat právě Úřad. Ustanovení § 178 SpŘ dopadá zejména na veřejné úřady a veřejnoprávní korporace, u kterých je obvykle snadné určit nadřízený orgán i pro potřeby řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Povinnými subjekty dle tohoto zákona jsou však rovněž tzv. veřejné instituce, kterými mohou být jak subjekty zřízené zákonem (Česká televize, Český rozhlas), subjekty zřízené na základě zvláštního zákona, např. státní podniky,21 tak i subjekty ryze soukromoprávní, které zřídil a vlastní stát či územně samosprávný celek.22 Současnou praxí je, že Česká televize vystupuje jako povinný subjekt a její generální ředitel jako nadřízený orgán,23 obdobný přístup bývá uplatněn i v případě obchodních korporací. Tento přístup měl oporu v dosavadním znění § 20 odst. 5 SvInf, podle kterého v případě, kdy nebylo možné určit nadřízený orgán postupem podle § 178 SpŘ, rozhodoval ten, kdo stojí v čele povinného subjektu. V kontextu komentované novelizace však od příštího roku bude tuto roli hrát právě Úřad. Jinak řečeno, pokud žadatel o informace nebude spokojen s tím, jak jeho žádost o informace vyřídil nebo jakou částku např. požaduje za mimořádně rozsáhlé vyhledání požadovaných informací povinný subjekt typu České televize či Dopravního podniku hl. m. Prahy, o odvolání či stížnosti nebude rozhodovat ředitel této instituce, ale právě Úřad. 5.4 Nejasnosti spojené s novými kompetencemi Úřadu Jak je výše uvedeno, původní poslanecký pozměňovací návrh počítal s tím, že by se role Úřadu ohledně práva na přístup k informacím promítla i do dalších oblastí, např. do jeho konzultační agendy, kvalifikačních předpokladů členů Úřadu atd. V této části však pozměňovací návrh přijat nebyl. Úřad tedy má nové kompetence a stává se prvním a jediným ústředním orgánem státní správy, který provádí přezkum postupu v zásadě všech povinných subjektů a jejich nadřízených orgánů při poskytování informací, nicméně tato jeho kompetence se formálně nijak nepromítá do jeho struktury, obecných kompetencí či dalších úkolů. Tato situace není podle mého soudu zcela šťastná. Úřad bude v oblasti poskytování informací, resp. při přezkumu postupu povinných subjektů, hrát významnou roli. Jeho kompetence, tak jak jsou upraveny v nových částech zákona o svobodném přístupu k informacím, se však vždy týkají konkrétního případu, jednotlivé žádosti o informace a postupu při jejím vyřízení. Jak z pohledu praxe, tak s ohledem na principy jednotného výkladu práva a předvídatelnosti činnosti správních úřadů by však jistě bylo vhodné, aby Úřad svoje závěry přijaté v jednotlivých případech zobecňoval, informoval o nich veřejnost, povinné subjekty i zákonodárce, a přispíval tak k efektivnějšímu a jednotnějšímu uplatňování práva na informace. Mezi současnými kompetenci Úřadu najdeme jenom málo takových, které by bylo možné vyložit tak, že je lze aplikovat nejenom v oblasti zpracování osobních údajů, ale i přístupu k informacím. Pro úplnost dodejme, že konkrétní úkoly a pravomoci Úřadu jsou vymezeny v čl. 57 a 58 GDPR. Tyto se však z pochopitelných důvodů vztahují pouze k problematice zpracování osobních údajů. V zákoně č. 110/2019 Sb․ je potom výkon těchto úkolů upřesněn, resp. zasazen do kontextu českého právního řádu. V § 54 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb. pro zpracování osobních údajů v režimu GDPR, v odst. 2 pak pro zpracování osobních údajů při, zjednodušeně řečeno, zajišťování vnitřního i vnějšího pořádku ČR příslušnými orgány. Až v odst. 3 můžeme najít společná či do jisté míry zbytková ustanovení, z nichž jediné, které se přímo neodkazuje na problematiku zpracování osobních údajů, říká, že Úřad zpracovává a zpřístupňuje výroční zprávu o své činnosti.24 Její součástí tak jistě do budoucna může a má být i zpráva o činnosti týkající se výkonu nových kompetencí v oblasti přístupu k informacím. Žádné další takovéto obecné ustanovení však v právním řádu nenalezneme. Znamená to tedy, že Úřad v oblasti práva na přístup k informacím nemůže konat nic nad rámec jednotlivých řízení, resp. informování o nich ve své výroční zprávě? Nemůže tedy poskytovat individuální či obecné konzultace, připravovat metodické pokyny nebo komentovat návrhy právních předpisů právě i z pohledu práva na přístup k informacím? Osobně se domnívám, že právě v řečených oblastech by Úřad mohl či dokonce měl převzít obecnější roli a své poznatky z přezkumu týkajícího se práva na přístup k informacím zobecňovat jak pro veřejnost, tak i pro jednotlivé žadatele a další orgány státu včetně zákonodárce. Jestliže Úřad bude jako jediný úřad odpovědný za přezkum postupu všech povinných subjektů, resp. jejich nadřízených orgánů, získá tím významné praktické zkušenosti, které žádný jiný úřad v ČR nemá. Proto by, podle mého soudu, bylo vhodné, aby je zužitkoval ve prospěch jak veřejnosti, tak dalších státních orgánů. V uvedených případech (obecně řečeno, konzultační a poradní činnost) se pak nejedná o rozhodování o právech či povinnostech či o jiný formální úkon s dopadem do práv další osoby, k němuž by Úřad potřeboval výslovné zákonné zmocnění. Podle mne si pro odůvodnění tohoto závěru a zmocnění Úřadu k daným činnostem vystačíme se zásadou užitečnosti a vstřícnosti veřejné správy upravené v § 4 odst. 1 SpŘ. Naopak tam, kde by docházelo přímo k zásahům do práv a povinností dalších, např. pokud by Senát podmiňoval či schválil předsedu či místopředsedy Úřadu na základě jejich znalosti práva a praxe v oblasti přístupu k informacím, ač zákon nic takového nepřipouští,25 nebo by Úřad uplatnil některou ze svých dozorových kompetencí (kontrola, vedení správního řízení) i k otázce týkající se toliko přístupu k informacím, jednalo by se jistě o nepřípustný postup, postrádající oporu v právu. Jak jsem již výše zmínil, zákon o svobodném přístupu k informacím provádí evropské předpisy upravující pravidla pro další využití informací veřejného sektoru. I v této oblasti došlo k významné změně: V Úředním věstníku EU byla dne 26. 6. publikována nová směrnice 2019/1024 ze dne 20. 6. 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru. Ruší dosud platnou směrnici 2003/98 a přináší upravená pravidla pro zpřístupňování informací veřejnými subjekty a pro jejich další využití. Transpoziční lhůta je dvouletá, tzn. že členské státy musí změny, které nová směrnice přináší, převést do národních právních řádů nejpozději do 17. 7. 2021. Detailní analýza nové směrnice by přesáhla možnosti tohoto článku, a pochopitelně bude klíčový také způsob, jakým bude směrnice do českého práva transponována. Zmiňme proto alespoň nejdůležitější změny, které bude ČR povinna v uvedené lhůtě reflektovat: Směrnice zejména rozšiřuje svoji působnost i na data z vědeckého výzkumu financovaného z veřejných prostředků,26 zavádí pojem „datových souborů s vysokou hodnotou“, což jsou datové sady, které mají velký potenciál k dalšímu využití včetně přeshraničního27 a které mají být zveřejňovány způsobem usnadňujícím jejich další využití.28 Mezi povinné subjekty zahrnuje směrnice rovněž veřejnoprávní subjekty a veřejné podniky. Tyto definuje, na rozdíl od recentní judikatury Ústavního soudu,29 jako právnické osoby založené za účelem plnění veřejných potřeb či některých podnikatelských aktivit, ve kterých stát, samospráva či další veřejnoprávní subjekty, vlastní většinový podíl, mají možnost kontroly jejich činnosti nebo možnost volby nadpoloviční většiny členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu daného veřejnoprávního subjektu nebo veřejného podniku. Pojem veřejná instituce používaný zákonem o svobodném přístupu k informacím nebyl dosud v českém právu definován a ustálený výklad správních soudů byl výrazně změněn již uvedeným nálezem Ústavního soudu. Na základě nového evropského předpisu však zřejmě dojde k vymezení tohoto pojmu již přímo na zákonné úrovni. Za zmínku v kontextu tohoto článku stojí i to, že jak původní, tak nová směrnice počítá s tím, že každé rozhodnutí o možnosti či odepření možnosti opakovaného použití dat bude přezkoumatelné buď některým z národních dozorových úřadů, např. úřadem chránícím hospodářskou soutěž či úřadem pro ochranu osobních údajů, nebo soudem.30 Zákon o svobodném přístupu k informacím tuto otázku dosud samostatně neřešil a zájemce o poskytnutí otevřených dat tak byl v případě odmítnutí ze strany povinného subjektu odkázán na soud. S ohledem na zavedení nových kompetencí Úřadu a rozšíření působnosti nové open data směrnice by podle mého názoru stálo minimálně za diskusi, zda kompetence Úřadu výslovně nerozšířit i do oblasti otevřených dat.31 Jak vidno, změn v oblasti práva na přístup k informacím se událo poměrně dost. Za nejvýznamnější lze považovat zejména zavedení informačního příkazu, vyřešení balančního testu pro další využití zveřejněných informací, osobních údajů, a určení kompetencí Úřadu jako přezkumného orgánu, resp. v některých případech i nadřízeného orgánu povinných subjektů. Informační příkaz je v novelizovaném znění zákona o svobodném přístupu k informacím formulován jednoznačně. Jako takový by měl být pro praktickou aplikaci poměrně snadno uchopitelný, mohl by reálně přispět ke zrychlení vyřizování žádostí o informace a zároveň snížit nápad souvisejících žalob ke správním soudům. Na druhé straně nové pravomoci Úřadu při přezkumu žádostí o informace jsou upraveny poměrně nekoncepčně a jeho roli v této oblasti by bylo podle mého soudu vhodné promítnout i do obecné úpravy jeho postavení a kompetencí. V příštím roce lze zřejmě také očekávat vysoký počet podnětů, které budou Úřadu adresovány, stejně jako postupné ujasňování některých kompetencí, např. určení povinných subjektů, pro které bude Úřad v roli nadřízeného orgánu. Novelizace bohužel neupravuje otázku, zda může Úřad svoje nové kompetence uplatnit i v řízeních zahájených či již ukončených před 1. 1. 2020. Jako koncepčně vhodné řešení by se jevilo, aby tyto kompetence, obdobně jako v případě řízení o zpracování osobních údajů,32 uplatnil až na řízení zahájená po 1. 1. 2020. Takové upřesnění by však vyžadovalo další novelizaci. Na Úřad budou uvedené změny klást rovněž velké nároky týkající se jeho personálních a časových kapacit, stejně jako na posílení expertizy v dalších oblastech. Kromě procesních aspektů poskytování informací se bude jednat i o související oblasti práva, které mohou mít vliv zejména na uplatnění některé z výjimek z povinnosti poskytnout informace: autorské právo, licence, obchodní tajemství či ochranu bezpečnostních zájmů ČR. Pro úplnost dodejme, že k datu dokončení tohoto článku není dostupná systemizace služebních míst pro r. 2020 a není tak známo, zda a kolik nových služebních míst Úřad pro zajištění výkonu své nové role získá. Ve světle již probíhající transpoziční lhůty pro open data směrnici se tak nabízí varianta upravit postavení Úřadu – po získání praktických zkušeností se správním přezkumem vyřizování žádostí o informace – komplexněji, případně jeho působnost výslovně rozšířit i do oblasti otevřených dat. Autor je zaměstnancem MONETA Money Bank, a.s. Článek vyjadřuje osobní názor autora a odráží právní a skutkový stav ke dni 15. 8. 2019. Srov. návrh zákona na https://apps.odok.cz/. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Sněm. tisk č. 138. Sněm. tisk č. 139. Pozměňovací návrh k návrhu zákona o zpracování osobních údajů (sněm. tisk č. 138) viz na http://www.psp.cz/. Pozměňovací návrhy k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů (sněm. tisk č. 139), viz tamtéž. Srov. Nonnemann, F. Zpracování veřejně dostupných osobních údajů a GDPR. Právní rozhledy, 2018, č. 5. Viz pozměňovací návrh ke sněm. tisku č. 139. Doplněna druhá věta do § 7 SvInf. § 11 odst. 1 písm. d) a odst. 6 SvInf. § 11 odst. 1 písm. e) SvInf. Důvodová zpráva k části patnácté zákona č. 111/2019 Sb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. 11. 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/37/EU ze dne 26. 6. 2013, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Na unijní úrovni již byly uvedené předpisy nahrazeny směrnicí novou (blíže viz závěr tohoto článku). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. 10. 1995 o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. K balančnímu testu srov. Nulíček, M., Donát, J., Nonnemann, F., Lichnovský, B., Tomíšek, J., Kovaříková, K. GDPR. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Praktický komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018. Mám tím na mysli především nález ÚS z 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1200/16, který se výrazně vymezil vůči předchozí judikatuře Nejvyššího správního soudu téměř neomezující okruh zaměstnanců veřejné sféry, u kterých je nutné informace o jejich příjmu zpřístupnit. Ústavní soud formuloval podmínky pro poskytnutí těchto informací jdoucí výrazně nad rámec zákona o svobodném přístupu k informacím, resp. nastavující některé zcela nové podmínky pro poskytnutí informací. Jedná se zejména o nutnost zkoumat osobu žadatele o informace a účel žádosti jako takové (bod 33 nálezu). Srov. Kučerová, A., Nováková, L., Foldová, V., Nonnemann, F., Pospíšil, D. Zákon o ochraně osobních údajů. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, nebo Furek, A., Rothanzl, L., Jírovec, T. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016. Rozsudek NSS z 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017-35. Za porušení obchodního tajemství ani práva na ochranu osobních údajů se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci veřejných prostředků (§ 8b odst. 3 a § 9 odst. 2 SvInf). Do práva třetí strany k předmětu práva autorského, v tomto případě autora nového loga, zpřístupněním požadovaných informací rovněž nebude zasaženo [srov. § 11 odst. 2 písm. c) SvInf]. Právnické osoby zřízené na základě zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku. Pro úplnost dodejme, že ani v této otázce není dosud judikatura zcela jednoznačná. Správní soudy dlouhodobě judikovaly, že právnická osoba, která je zřízena státem či samosprávou za účelem plnění úkolu ve veřejném zájmu a která je také vlastněna či ovládána a kontrolována orgánem veřejné moci, je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ústavní soud svým nálezem z 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16, však tento výklad odmítl a uvedl, že veřejnými subjekty mohou být jen obchodní společnosti, jejichž jediným vlastníkem je stát či samosprávný celek. V úvodu zmíněný návrh novely z dílny Ministerstva vnitra měl ambici otázku veřejné instituce blíže upravit, bohužel však v době dokončení tohoto článku návrh zákona nebyl ani předložen do Parlamentu. Srov. např. dokument Jak žádat Českou televizi o informace. https://img.ceskatelevize.cz/. § 54 odst. 3 písm. a) zákona č. 110/2019 Sb. Srov. § 52 odst. 3 písm. d) zákona č. 110/2019 Sb. Čl. 10 směrnice 2019/1024. Komisi je čl. 14 směrnice 2019/1024 svěřena pravomoc vydávat prováděcí akty, jimiž určí seznam konkrétních datových souborů s vysokou hodnotou. V příloze směrnice je uveden seznam tematických kategorií těchto souborů, jimiž jsou: geoprostorové údaje, pozorování Země a životního prostředí, meteorologie, statistika, společnosti a vlastnictví společností a mobilita. Dle čl. 14 bodu 1 směrnice 2019/1024 mají být až na výjimky zveřejňovány bezplatně, ve strojově čitelné podobě, přístupné prostřednictvím rozhraní pro programování aplikací a ve vhodných případech mají být rovněž poskytnuty s možností stažení kompletní datové sady. Nález ÚS z 20. 6. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1146/16. Čl. 4 bod 4 směrnice 2019/1024. Tuto kompetenci má např. britský dozorový úřad pro ochranu osobních údajů; srov. čl. 18 a násl. britského Re-use of Public Sector Information Regulations 2015. http://www.legislation.gov.uk/. Srov. § 66 odst. 5 zákona č. 110/2019 Sb. Přehled souvislostí Související předpisy (6) Cituje (3) Dokumenty EU (3) Aktuální k datu Historie Editorial Záložky Souvislosti k PR 17/2019 s. 587 § 80 [Opatření proti nečinnosti, další postup nadřízeného orgánu] 01.01.2006 - § 178 [Nadřízený správní orgán] 01.07.2009 - § 16 Odvolání 24.04.2019 - § 8a [Citlivé informace] 24.04.2019 - § 16b Přezkumné řízení a ochrana proti nečinnosti 24.04.2019 - Nařízení č. 425/2016 Sb. 01.01.2019 - ÚS, IV. ÚS 1200/16 ÚS, IV. ÚS 1146/16-2
https://wikisofia.cz/wiki/Internet_a_autorsk%C3%A9_pr%C3%A1vo
2017-06-24T20:41:26
[ " § 2", " § 27", " § 12", " § 13", " § 18", " § 31", " § 30", " § 40", " § 270" ]
Internet a autorské právo – Wikisofia Historie Internet a autorské právo 1 Autorské dílo 2 Zpřístupnění autorských děl pomocí internetu 3 Stahování autorských děl z internetu 4 Typy ochrany autorských práv Jedním z druhů práv, jenž je relevantní pro prostředí internetu, je právo autorské. V České republice platí v současnosti zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).[1] Klíčovým je pro tuto právní normu pojem autorské dílo, chráněna autorským zákonem jsou totiž jen autorská díla.[2] Za autorské dílo je podle § 2 autorského zákona považováno dílo literární, umělecké, nebo vědecké, jež splňuje dvě základní podmínky udané zákonem. Autorské dílo musí vzniknout jedinečnou tvůrčí činností autora a jeho vyjádření zároveň musí mít objektivně vnímatelnou podobu. Podstatné je, že objektivně vnímatelnou podobou je myšlena i podoba elektronická, přitom nezáleží na tom, zda je vyjádření trvalé nebo dočasné, ani na významu, rozsahu a účelu díla.[2] Autorský zákon obsahuje výčet děl, která lze v jeho kontextu chápat jako díla autorská. Aby mohly být materiály na internetu považovány za autorská díla, musí spadat pod definici díla danou autorským zákonem, stejně jako tradiční díla hmotná. Za zmínku stojí, že kromě očekávaných děl slovesných, hudebních, dramatických, choreografických, pantomimických, fotografických, audiovizuálních, výtvarných, architektonických, kartografických a užitého umění, jsou v českém právu za díla považovány i počítačové programy a databáze. Naopak autorským dílem nejsou, a tudíž se na ně nevztahuje autorská ochrana, námět, denní zpráva, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, vzorec, graf, dílo úřední (např. právní předpisy) a výtvory tradiční lidové kultury (ale při jejich užití se nesmí snižovat jejich hodnota).[2] Podstatný je § 27 autorského zákona, který stanoví dobu trvání majetkových práv na období autorova života a dále 70 let po jeho smrti. Majetková práva mají ekonomický význam a mohou se dědit (např. udělování svolení s užitím díla). Kromě toho existují též práva osobnostní (morální), jež se vztahují pouze na autora (např. právo zasahovat do díla).[3] Podstatná je v případě otázky ochrany autorských děl zásada teritoriality. Dílo vzniklé v určitém státě je jinde chráněno, jen pokud jsou splněny podmínky pro vznik autorskoprávní ochrany dané tamním právním řádem.[4] Chráněna autorským zákonem jsou autorská díla občanů ČR bez ohledu na to, kde vznikla nebo byla zveřejněna. Pokud se v případě autora nejedná o státního příslušníka ČR, ochrana vychází například z mezinárodních smluv. Dílo cizince je v ČR chráněno v případě, že bylo poprvé zveřejněno v České republice (v případě zveřejnění prostřednictvím internetu se pro určení státu zveřejnění vychází z fyzického umístění serveru.[2] Zpřístupnění autorských děl pomocí internetu Pokud autorské dílo není ještě právně volné a vztahuje se na něj tedy autorský zákon, pak podle § 12 platí, že právo dílo užít má jeho autor nebo autoři. Ti zároveň mohou pomocí smlouvy udělit oprávnění k užití díla. Jako užití je podle zákona § 13 chápáno rozmnožování, tedy vytváření rozmnoženin (včetně elektronické formy) a v souladu s § 18 také sdělování veřejnosti (např. když k dílu v nehmotné podobě mají všichni přístup kdykoliv pomocí počítačové sítě).[3] Pokud dojde ke zpřístupnění díla prostřednictvím internetu, čili nahrání dat na server, jedná se o sdělování díla veřejnosti, i když v podstatě vždy dochází i k rozmnožování díla (zkopírování na disk serveru).[2] Naopak za zásah do něčího autorského práva se nepovažuje v důsledku § 31 citace, například pokud jsou výňatky z autorského díla užity v jiném díle v odůvodněné míře, případně je výňatků využito pro účely kritiky (recenze) nebo při vyučování či výzkumu. Ovšem i v těchto případech platí povinnost uvést autora, název a zdroj.[3] Stahování autorských děl z internetu Pokud někdo (fyzická osoba) využije dílo pro svou osobní potřebu, ale ne k dosažení hospodářského prospěchu, či si pro svou potřebu vytvoří záznam nebo rozmnoženinu díla, nejedná se v takovém případě o užití díla. Jde o takzvané volné užití, které je takto definováno v § 30 autorského zákona. Toto pravidlo se ovšem nevztahuje na počítačové programy a databáze. Rovněž se nesmí pořizovat záznamy audiovizuálního díla při jeho provozování (nahrávání filmu v kině).[3] Ochranou autorských práv při neoprávněném zásahu se podle § 40 autorského zákona rozumí zejména určení autorství, zákaz ohrožení práva autora (např. zákaz neoprávněné výroby, dovozu, sdělování veřejnosti). Autor má také nárok na sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití (např. původ a cena neoprávněné rozmnoženiny) a případně také na zákaz neoprávněně poskytované služby. Dále se autor díla může domáhat odstranění následků zásahu do práva a poskytnutí zadostiučinění za majetkovou újmu (omluva, peníze).[3] Ovšem záleží vždy na samotném autorovi nebo jiné oprávněné osobě, zda bude svá práva vymáhat.[2] Pokud dojde k neoprávněnému zásahu do autorských práv v rozsahu nikoliv nepatrném, pak se na případ vztahuje § 270 trestního zákoníku o porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi. To se stane, například když se pachatel dopouští porušování autorských práv v rámci své obchodní činnosti nebo podnikání. Může být následně potrestán odnětím svobody, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.[5] ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 ČERMÁK, Jiří. Internet a autorské právo. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2003. 251 s. ISBN 80-7201-423-4. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 ČESKO. Zákon č. 121 ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2000, částka 36, s. 1658-1685. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=121~2F2000&rpp=15#seznam. ↑ Autorská práva. Copyright Partners [online]. [2007?] [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://www.autorskaprava.cz/autorska_prava.htm. ↑ ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 9. února 2009 zákon trestní zákoník. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, částka 11, s. 354-461. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=40~2F2009&rpp=15#seznam. Autorská práva. Copyright Partners [online]. [2007?] [cit. 2015-06-14]. Dostupné z: http://www.autorskaprava.cz/autorska_prava.htm. ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 9. února 2009 zákon trestní zákoník. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, částka 11, s. 354-461. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=40~2F2009&rpp=15#seznam. ČESKO. Zákon č. 121 ze dne 7. dubna 2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2000, částka 36, s. 1658-1685. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=121~2F2000&rpp=15#seznam. autorské právo, autorský zákon Citováno z „https://wikisofia.cz/index.php?title=Internet_a_autorské_právo&oldid=48951“ Kategorie: Informační studia a knihovnictvíTeoretické a obecné aspekty knihovnictví a informacíČlánky k ověření učitelem Souček M Ochrana osobních údajů
https://esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?DR=SB&CP=31992R2913
2020-06-01T15:19:57
[ " čl. 64", " čl. 243", " čl. 244", " čl. 20", " čl. 221", " čl. 4", " čl. 20", " čl. 20", " čl. 20", " čl. 30", " čl. 30", " čl. 32", " čl. 30", " čl. 82", " čl. 38", " čl. 38", " čl. 38", " čl. 38", " čl. 61", " čl. 61", " čl. 4", " čl. 100", " čl. 101", " čl. 101", " čl. 76", " čl. 98", " čl. 98", " čl. 98", " čl. 98", " čl. 114", " čl. 115", " čl. 20", " čl. 115", " čl. 118", " čl. 122", " čl. 123", " čl. 128", " čl. 122", " čl. 122", " čl. 118", " čl. 90", " čl. 151", " čl. 32", " čl. 20", " čl. 147", " čl. 148", " čl. 91", " čl. 168", " čl. 166", " čl. 166", " čl. 166", " čl. 109", " čl. 166", " čl. 109", " čl. 166", " čl. 171", " čl. 170", " čl. 161", " čl. 23", " čl. 189", " čl. 189", " čl. 194", " čl. 189", " čl. 177", " čl. 204", " čl. 177", " čl. 206", " čl. 221", " čl. 217", " čl. 218", " čl. 244", " čl. 218", " čl. 229", " čl. 233", " čl. 218", " čl. 220", " čl. 218", " čl. 218", " čl. 226", " čl. 226", " čl. 226", " čl. 227", " čl. 220", " čl. 220", " čl. 6", " soud ", " čl. 148", " čl. 3", " čl. 10" ]
(EHS) č. 2913/92 - NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2913/92 ze dne… | Esipa.cz (EHS) č. 2913/92NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství Publikováno: Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1-50 Druh předpisu: Nařízení Přijato: 12. října 1992 Autor předpisu: Rada Evropské unie Platnost od: 22. října 1992 Nabývá účinnosti: 22. října 1992 Platnost předpisu: Zrušen předpisem (ES) č. 450/2008 Pozbývá platnosti: 24. června 2008 ze dne 12. října 1992, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 28, 100a a 113 této smlouvy, vzhledem k tomu, že Společenství je založeno na celní unii; že je žádoucí jak v zájmu hospodářských subjektů Společenství, tak celních správ shromáždit celní předpisy, které jsou v současnosti rozptýleny ve velkém počtu nařízení a směrnic Společenství, do jediného kodexu; že tento úkol má zásadní význam pro vnitřní trh; vzhledem k tomu, že takto sestavený celní kodex Společenství (dále jen "kodex") musí převzít platné celní předpisy; že je však žádoucí pozměnit tyto předpisy za účelem jejich většího sladění, zjednodušení i zaplnění některých přetrvávajících mezer s cílem přijetí úplné úpravy této oblasti na úrovni Společenství; vzhledem k tomu, že vycházeje z myšlenky vnitřního trhu, musí tento kodex obsahovat obecná pravidla a postupy, které zajistí uplatnění sazebních a ostatních opatření zaváděných na úrovni Společenství v rámci obchodu se zbožím mezi Společenstvím a třetími zeměmi, a to včetně opatření v oblasti zemědělské a obchodní politiky zohledňujících požadavky těchto společných politik; vzhledem k tomu, že je žádoucí stanovit, že používáním tohoto kodexu nejsou dotčeny zvláštní předpisy přijaté v jiných oblastech; že tato zvláštní pravidla mohou existovat nebo být zavedena mimo jiné v souvislosti s právní úpravou zemědělství, statistiky, obchodní politiky nebo vlastních zdrojů; vzhledem k tomu, že za účelem zajištění rovnováhy mezi potřebami celní správy zajistit řádné provádění celních předpisů na jedné straně a uplatňování práva hospodářských subjektů na spravedlivé zacházení na straně druhé, musí být celní správě mimo jiné přiznány rozsáhlé kontrolní pravomoci a uvedeným hospodářským subjektům právo na podání opravných prostředků; že zavedení systému celního odvolání vyžaduje, aby Spojené království zavedlo nové správní postupy, které nemohou zavedeny dříve než 1. ledna 1995; vzhledem k tomu, že s ohledem na prvořadou důležitost zahraničního obchodu pro Společenství by celní formality a kontroly měly být zrušeny nebo alespoň udržovány na co nejnižší úrovni; vzhledem k tomu, že je důležité zaručit jednotné uplatňování tohoto kodexu a za tím účelem stanovit postup Společenství, který umožní stanovit prováděcí pravidla k němu v přiměřené době; že by měl být zřízen Výbor pro celní kodex k zajištění úzké a účinné spolupráce mezi členskými státy a Komisí v této oblasti; vzhledem k tomu, že při přijímání prováděcích opatření k tomuto kodexu je třeba věnovat nejvyšší pozornost tomu, aby se zabránilo jakýmkoliv podvodům nebo nesrovnalostem, které by měly nepříznivý dopad na obecný rozpočet Evropských společenství, OBLAST PŮSOBNOSTI A ZÁKLADNÍ DEFINICE Celní předpisy se skládají z tohoto kodexu a z předpisů přijatých k jeho provádění na úrovni Společenství nebo na vnitrostátní úrovni. Aniž jsou dotčeny zvláštní předpisy upravující jiné oblasti, vztahuje se tento kodex: - na obchod mezi Společenstvím a třetími zeměmi, - na zboží, na něž se vztahují Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli, Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství nebo Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii. 1. Nestanoví-li jinak mezinárodní úmluvy nebo zvyklosti omezené zeměpisné nebo hospodářské působnosti nebo autonomní opatření Společenství, používají se celní předpisy Společenství jednotně na celém celním území Společenství. 2. Některá ustanovení celních předpisů lze rovněž použít mimo celní území Společenství v rámci zvláštních předpisů nebo v rámci mezinárodních smluv. - území Dánského království, s výjimkou Faerských ostrovů a Grónska, - území Spolkové republiky Německo, s výjimkou ostrova Helgoland a území Büsingen (smlouva ze dne 23. listopadu 1964 mezi Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací), - území Řecké republiky, - území Francouzské republiky, s výjimkou zámořských území a územních samosprávných celků, - území Irska, - území Italské republiky, s výjimkou obcí Livigno a Campione d'Italia a vnitrozemských vod jezera Lugano mezi břehem a politickou hranicí oblasti od Ponte Tresa k Porto Ceresio, - území Lucemburského velkovévodství, - území Nizozemského království v Evropě, - území Portugalské republiky, - území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, britských Normanských ostrovů a ostrova Man. 2. Následující území, nacházející se mimo území členských států, jsou s ohledem na úmluvy a smlouvy, které se na ně vztahují, považována za součást celního území Společenství: Rakouská území Jungholz a Mittelberg, jak je vymezují tyto smlouvy: - pro Jungholz: smlouva ze dne 3. května 1868 (Bayrisches Regierungsblatt 1868, s. 1245), Území Monackého knížectví, jak je vymezuje celní úmluva podepsaná v Paříži dne 18. května 1963 (Journal officiel ze dne 27. září 1963, s. 8679). Území Republiky San Marino, jak je vymezuje úmluva ze dne 31. března 1939 (zákon č. 1120 ze dne 6. června 1939). 3. Celní území Společenství zahrnuje pobřežní vody, vnitřní mořské vody a vzdušný prostor členských států a území uváděná v odstavci 2 s výjimkou pobřežních vod, vnitřních mořských vod a vzdušného prostoru těch území, která nejsou součástí celního území Společenství podle odstavce 1. - nebo pokud tak stanoví platné právní předpisy, sdružení osob uznaná jako způsobilá k právním úkonům, ačkoli nemají právní subjektivitu právnických osob; - v případě fyzické osoby osoba, která má obvyklé bydliště ve Společenství, - v případě právnické osoby nebo sdružení osob osoba, která má sídlo, řídící ústředí nebo stálou provozovnu ve Společenství; 3. "celními orgány" rozumějí orgány příslušné mimo jiné k provádění celních předpisů; 4. "celním úřadem" rozumí úřad, kde lze splnit všechny nebo některé z formalit předepsaných celními předpisy; 5. "rozhodnutím" rozumí správní akt vydaný celním orgánem vztahující se k celním předpisům, kterým se rozhoduje v jednotlivém případě a který má právní účinky vůči jedné nebo více určitým nebo určitelným osobám; tento pojem zahrnuje mimo jiné i závaznou informaci o sazebním zařazení zboží ve smyslu článku 12; 6. "celním statusem" rozumí postavení zboží vyjadřující, že se jedná o zboží Společenství, nebo o zboží, které není zbožím Společenství; - zcela vyrobené nebo získané na celním území Společenství za podmínek uvedených v článku 23, aniž k němu bylo přidáno zboží dovezené ze zemí nebo území, které netvoří součást celního území Společenství, - dovezené ze zemí nebo území, které netvoří součást celního území Společenství, a propuštěné do volného oběhu, - vyrobené nebo získané na celním území Společenství buď zcela ze zboží uvedeného v druhé odrážce, nebo ze zboží uvedeného v první a druhé odrážce; 8. "zbožím, které není zbožím Společenství" rozumí jiné zboží než zboží uvedené v bodu 7. Aniž jsou dotčeny články 163 a 164, ztrácí zboží Společenství svůj celní status v okamžiku, kdy je skutečně vyvezeno z celního území Společenství; 9. "celním dluhem" rozumí povinnost osoby zaplatit dovozní clo (celní dluh při dovozu) nebo vývozní clo (celní dluh při vývozu), které je uplatňováno pro určité zboží podle platných předpisů Společenství; 10. "dovozním clem" rozumějí: - clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu zboží, - zemědělské dávky a jiné dovozní poplatky zavedené v rámci společné zemědělské politiky nebo v rámci zvláštních režimů pro některé druhy zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů; 11. "vývozním clem" rozumějí: - clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při vývozu zboží, - zemědělské dávky a jiné vývozní poplatky zavedené v rámci společné zemědělské politiky nebo v rámci zvláštních úprav platných pro některé druhy zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů; 12. "dlužníkem" rozumí osoba, která má povinnost zaplatit celní dluh; 13. "dohledem ze strany celních orgánů" rozumí obecná činnost těchto orgánů, jíž se zajišťuje dodržování celních předpisů a případně i dalších právních předpisů vztahujících se na zboží podléhající celnímu dohledu; 14. "kontrolou ze strany celních orgánů" rozumí provádění zvláštních úkonů jako prohlídka zboží, prověřování existence a pravosti dokladů, kontrola účetních dokladů a jiných záznamů, kontrola dopravních prostředků, kontrola zavazadel a jiného zboží převáženého osobami nebo na osobách a provádění úředních šetření s cílem zajistit, aby byly dodržovány celní předpisy a případně i další právní předpisy vztahující se na zboží podléhající celnímu dohledu; b) umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu; c) zpětný vývoz zboží z celního území Společenství; e) přenechání zboží ve prospěch státu; e) přepracování pod celním dohledem; f) dočasné použití; g) pasivní zušlechťovací styk; 17. "celním prohlášením" rozumí úkon, jímž osoba projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého režimu; 18. "deklarantem" rozumí osoba, která činí celní prohlášení vlastním jménem, nebo osoba, jejímž jménem je celní prohlášení činěno; 19. "předložením zboží k celnímu řízení" rozumí oznámení celním orgánům učiněné stanoveným způsobem, že zboží bylo přepraveno na celní úřad nebo jiné místo určené nebo schválené celními orgány; 20. "propuštěním zboží" rozumí úkon, kterým celní orgány umožňují nakládat se zbožím za podmínek celního režimu, do nějž je propuštěno; 21. "držitelem celního režimu" rozumí osoba, jejíž jménem bylo celní prohlášení učiněno, nebo osoba, na niž byla převedena práva a povinnosti uvedené osoby vyplývající z celního režimu; 22. "držitelem povolení" rozumí osoba, jíž bylo uděleno povolení; 23. "platnými předpisy" rozumějí předpisy Společenství nebo vnitrostátní předpisy; RŮZNÁ OBECNÁ USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE ZEJMÉNA PRÁV A POVINNOSTÍ OSOB V SOUVISLOSTI S CELNÍMI PŘEDPISY 1. Za podmínek stanovených v čl. 64 odst. 2 a s výhradou předpisů přijatých na základě čl. 243 odst. 2 písm. b) se může každá osoba nechat v jednání s celními orgány zastoupit pro provádění všech úkonů a formalit stanovených celními předpisy. 2. Toto zastoupení může být - přímé, kdy zástupce jedná jménem a na účet jiné osoby, nebo Členský stát může na svém území omezit právo činit celní prohlášení - v přímém zastoupení nebo - v nepřímém zastoupení tím, že zástupce musí být celním zástupcem, který provozuje své povolání na celním území daného členského státu. 4. Zástupce musí prohlásit, že jedná na účet zastoupené osoby, blíže vymezit, zda se jedná o zastoupení přímé či nepřímé, a být zmocněn jednat jako zástupce. Osoba, která neprohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, nebo prohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, aniž je zmocněna, se považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet. 5. Celní orgány mohou požadovat od každé osoby, která prohlašuje, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, aby prokázala své zmocnění jednat jako zástupce. 1. Jestliže osoba požaduje, aby celní orgány přijaly rozhodnutí v rámci celních předpisů, musí jim poskytnout veškeré skutečnosti a doklady, které celní orgány potřebují k přijetí tohoto rozhodnutí. Byla-li žádost o rozhodnutí podána písemně, musí být rozhodnutí přijato ve lhůtě stanovené podle platných předpisů, počítané ode dne, kdy tuto žádost obdržely celní orgány. Rozhodnutí musí být sděleno žadateli písemně. Nejsou-li celní orgány schopny lhůtu dodržet, mohou ji prodloužit. V tomto případě však o tom musí vyrozumět žadatele před uplynutím stanovené lhůty s uvedením důvodů, které vedly k překročení lhůty, a s uvedením další lhůty, kterou považují za nezbytnou k rozhodnutí o žádosti. 3. Písemná rozhodnutí celních orgánů, jimiž se žádosti zamítají nebo která jsou v neprospěch osob, jimž jsou určena, musí obsahovat odůvodnění. Dále musí obsahovat poučení o právu na odvolání podle článku 243. S výjimkou případů uvedených v čl. 244 druhém pododstavci jsou přijatá rozhodnutí ihned vykonatelná celními orgány. 1. Rozhodnutí ve prospěch zúčastněné osoby se zruší, pokud bylo vydáno na základě nesprávných nebo neúplných skutečností a - žadatel věděl nebo rozumně mohl vědět, že údaje byly nesprávné nebo neúplné a - že rozhodnutí by nemohlo být přijato na základě správných nebo úplných skutečností. 2. Zrušení rozhodnutí se oznámí osobám, kterým bylo rozhodnutí určeno. 1. Rozhodnutí ve prospěch zúčastněné osoby je odvoláno nebo změněno v případech jiných než uvedených v článku 8, pokud jedna nebo více podmínek pro jeho vydání nebyly nebo již nejsou splněny. 2. Rozhodnutí ve prospěch zúčastněné osoby lze odvolat, nesplní-li osoba, jíž je určeno, povinnost, která je jí uložena tímto rozhodnutím. 3. Odvolání nebo změna rozhodnutí se sdělí osobám, kterým bylo rozhodnutí určeno. 4. Odvolání rozhodnutí nebo jeho změna nabývá účinku dnem oznámení. Ve výjimečných případech, pokud to vyžadují oprávněné zájmy osoby, které bylo rozhodnutí určeno, však mohou celní orgány odložit nabytí účinku odvolání nebo změny rozhodnutí. Články 8 a 9 nejsou dotčeny vnitrostátními předpisy, které stanoví, že rozhodnutí nemají účinky nebo pozbývají své účinky z důvodů, které nesouvisejí s celními předpisy. 1. Každá osoba může od celních orgánů požadovat informaci o používání celních předpisů. Nevztahuje-li se žádost na skutečně zamýšlený dovoz nebo vývoz, mohou ji celní orgány zamítnout. 2. Informace se žadateli poskytují zdarma. Jestliže však celním orgánům vzniknou zvláštní výdaje, zejména v důsledku provedení rozboru nebo odborného posouzení zboží nebo v důsledku vrácení zboží žadateli, může být po žadateli požadována jejich úhrada. 1. Celní orgány vydávají na základě písemné žádosti závazné informace o sazebním zařazení zboží způsobem stanoveným postupem projednávání ve výboru. 2. Závazná informace o sazebním zařazení zboží je závazná pro celní orgány ve vztahu k oprávněné osobě pouze pro účely sazebního zařazení zboží. Závazná informace o sazebním zařazení zboží je závazná pro celní orgány pouze pro zboží, u nějž byly splněny celní formality po dni vydání této závazné informace. 3. Oprávněná osoba musí prokázat, že zboží uvedené v celním prohlášení zcela odpovídá zboží, které je popsáno v závazné informaci o sazebním zařazení zboží. 4. Závazná informace o sazebním zařazení zboží je platná po dobu šesti let ode dne vydání. Odchylně od článku 8 je závazná informace o sazebním zařazení zboží zrušena, byla-li vydána na základě nesprávných nebo neúplných údajů poskytnutých žadatelem. 5. Závazná informace o sazebním zařazení zboží pozbývá platnosti, a) bylo-li vydáno nařízení a informace proto nadále není v souladu s právními předpisy; b) není-li nadále v souladu s výkladem některé z nomenklatur uvedených v čl. 20 odst. 6 buď na úrovni Společenství z důvodů změny vysvětlivek ke kombinované nomenklatuře, nebo na základě rozsudku Soudního dvora Evropských společenství, nebo na mezinárodní úrovni z důvodu stanoviska k zařazení nebo z důvodu změny vysvětlivek k nomenklatuře harmonizovaného systému označování a číselného popisu zboží přijaté Radou pro celní spolupráci; v tom případě pozbývá závazná informace o sazebním zařazení zboží platnosti dnem vyhlášení uvedených opatření nebo, v případě mezinárodních opatření, dnem zveřejnění sdělení Komise v řadě C Úředního věstníku Evropských společenství; c) jakmile je oprávněné osobě oznámeno odvolání nebo změna závazné informace o sazebním zařazení zboží. 6. Oprávněná osoba, které byla vydána závazná informace o sazebním zařazení zboží, jež pozbývá platnosti podle odst. 5 písm. b) nebo c), může tuto informaci nadále používat po dobu šesti měsíců ode dne vyhlášení nebo oznámení, jestliže na základě této závazné informace uzavřela předtím, než bylo přijato dané opatření, závazné a konečné smlouvy o prodeji nebo nákupu zboží. Jedná-li se však o produkty, pro něž se předkládá potvrzení o dovozu, vývozu nebo předběžné určující potvrzení při vyřizování celních formalit, je doba šesti měsíců nahrazena dobou platnosti potvrzení. V případě uvedeném v odst. 5 písm. a) lze nařízením stanovit dobu, po kterou se použije předchozí pododstavec. 7. Zařazení podle závazné informace o sazebním zařazení zboží lze za podmínek stanovených v odstavci 6 použít pouze pro účely - použití potvrzení o dovozu, vývozu nebo předběžného určujícího potvrzení, které se předkládá při vyřizování formalit pro přijetí celního prohlášení týkajícího se daného zboží, pokud byla potvrzení vystavena na základě dotyčné informace. Mimo to lze ve výjimečných případech, kdy hrozí, že bude narušen řádný chod systému stanoveného v rámci společné zemědělské politiky, přijmout rozhodnutí o odchylce od odstavce 6 postupem podle článku 38 nařízení (EHS) č. 136/66/EHS [4] a odpovídajících článků ostatních nařízení o společné organizaci trhů. Celní orgány mohou v souladu s podmínkami stanovenými v platných předpisech provádět veškeré kontroly, které považují za nezbytné pro zajištění řádného používání celních předpisů. Pro účely používání celních předpisů musí každá osoba, která se přímo nebo nepřímo podílí na dotyčných operacích za účelem obchodu se zbožím, poskytnout celním orgánům na jejich žádost a v případně stanovených lhůtách všechny doklady a informace bez ohledu na použitý nosič údajů a veškerou potřebnou pomoc. Na veškeré informace, které jsou důvěrné povahy nebo jsou poskytovány jako důvěrné, se vztahuje povinnost mlčenlivosti a celní orgány je nesmí dále sdělovat bez výslovného zmocnění osobou nebo orgánem, který je poskytl; sdělení těchto informací se povoluje tehdy, kdy jsou tak celní orgány povinny nebo oprávněny učinit na základě platných předpisů, zejména v souvislosti s ochranou údajů nebo soudním řízením. Zúčastněné osoby musí uchovávat doklady uvedené v článku 14 pro účely kontroly ze strany celních orgánů po dobu uvedenou v platných předpisech a nejméně po dobu tří kalendářních let bez ohledu na použitý nosič údajů. Tato lhůta počíná běžet od konce roku, kdy a) bylo přijato prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu nebo k vývozu v případě zboží propuštěného do volného oběhu za podmínek jiných než uvedených v písmenu b), nebo zboží navrženého v celním prohlášení k vývozu; b) zboží přestává být předmětem celního dohledu v případě zboží propuštěného do volného oběhu se sníženou nebo nulovou sazbou dovozního cla z důvodu jeho použití ke zvláštním účelům; c) je ukončen daný celní režim v případě zboží propuštěného do jiného celního režimu; d) zboží opustí svobodné pásmo nebo svobodný sklad v případě zboží umístěného ve svobodném pásmu nebo ve svobodném skladu. Aniž je dotčen čl. 221 odst. 3 druhá věta, zjistí-li celní orgány při kontrole ve vztahu k celnímu dluhu, že je nutno opravit dotyčný zápis do účetních dokladů, musí být příslušné doklady uchovávány i po lhůtě uvedené v prvním odstavci, a to po dobu, která bude dostatečná k provedení opravy a k její kontrole. Jestliže je stanovena lhůta, datum nebo termín podle celních předpisů pro účely používání těchto právních předpisů, nelze tuto lhůtu prodloužit či stanovit pozdější datum nebo termín, pokud tak není výslovně stanoveno v příslušných právních předpisech. 1. Hodnota ECU v národních měnách uplatňovaná v rámci celních předpisů se stanoví jednou ročně. Jako přepočítací koeficienty se použijí kurzy platné v první pracovní den měsíce října s účinkem od 1. ledna následujícího kalendářního roku. Jestliže není k dispozici přepočítací koeficient pro určitou národní měnu, použije se přepočítací koeficient platný posledního dne, pro který platil kurz zveřejněný v Úředním věstníku Evropských společenství. a) v průběhu kalendářního roku, použije se změněných kurzů k přepočtu ECU na národní měny pro účely stanovení sazebního zařazení zboží i cel a poplatků s rovnocenným účinkem. Tyto koeficienty nabývají účinku desátého dne ode dne, kdy jsou k dispozici; b) po prvním pracovním dni v říjnu, použije se změněných kurzů k přepočtu ECU na národní měny pro účely stanovení sazebního zařazení zboží i cel a poplatků s rovnocenným účinkem a tyto koeficienty budou platit, odchylně od odstavce 1, po celý následující kalendářní rok, pokud během této doby nedojde k další změně dvoustranného středního kurzu, kdy se použije písmeno a). "Změněnými kurzy" se rozumí kurzy platné první den po změně dvoustranného středního kurzu tam, kdy jsou tyto kurzy k dispozici pro všechny měny Společenství. Případy a podmínky, za nichž lze zjednodušit používání celních předpisů, se stanoví postupem projednávání ve výboru. PODKLADY, NA JEJICHŽ ZÁKLADĚ SE STANOVUJÍ DOVOZNÍ NEBO VÝVOZNÍ CLA A DALŠÍ OPATŘENÍ PŘI OBCHODU SE ZBOŽÍM CELNÍ SAZEBNÍK EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ A SAZEBNÍ ZAŘAZENÍ ZBOŽÍ 1. Cla a poplatky dlužné ze zákona v případě vzniku celního dluhu jsou založeny na celním sazebníku Evropských společenství. 2. Ostatní opatření stanovená ve zvláštních předpisech Společenství upravujících obchod se zbožím se případně uplatní na základě sazebního zařazení tohoto zboží. b) jakoukoliv jinou nomenklaturu, která je plně nebo částečně založena na kombinované nomenklatuře nebo která k ní případně přidává další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Společenství, jež upravují uplatňování celně sazebních opatření při obchodu se zbožím; c) celní sazby a další podklady pro vyměřování cel běžně uplatňovaných u zboží, které je zahrnuto do kombinované nomenklatury zboží, pokud se jedná o - cla a - zemědělské dávky a jiné dovozní poplatky stanovené v rámci společné zemědělské politiky nebo v rámci zvláštních režimů pro některé druhy zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů; d) preferenční sazební opatření obsažená v dohodách, které Společenství uzavřelo s některými zeměmi nebo s některými skupinami zemí a které upravují poskytování preferenčního sazebního zacházení; f) autonomní pozastavovací opatření poskytující snížení dovozního cla nebo osvobození od něj u některého zboží; g) další sazební opatření vyplývající z jiných právních předpisů Společenství. 4. Aniž jsou dotčena pravidla pro používání jednotných celních sazeb, splňuje-li dotyčné zboží podmínky stanovené opatřeními uvedenými v odst. 3 písm. d), e) a f), použijí se na žádost deklaranta tato opatření namísto opatření uvedeného v odst. 1 písm. c). Žádost může být podána dodatečně, jsou-li splněny příslušné podmínky. 5. Je-li použití opatření uvedených v odst. 3 písm. d), e) a f) omezeno pouze na určitý objem dovozu, přestanou být uplatňována a) v případě celních kvót od okamžiku, kdy je dosaženo stanoveného limitu objemu dovozu, b) v případě celních stropů na základě nařízení Komise. 6. Sazebním zařazením zboží je stanovení pro dané zboží na základě platných předpisů určující a) podpoložky kombinované nomenklatury nebo podpoložky jiné nomenklatury uvedené v odst. 3 písm. b) nebo b) podpoložky jiné nomenklatury, která je plně nebo částečně založena na kombinované nomenklatuře nebo k ní případně přidává další členění a která je stanovena zvláštními předpisy Společenství, jež upravují provádění nesazebních opatření při obchodu se zbožím, do níž má být uvedené zboží zařazeno. 1. Zvýhodněné sazební zacházení, jež se vztahuje na některé zboží z důvodů jeho povahy nebo zvláštního použití, se řídí podmínkami stanovenými postupem projednávání ve výboru. Je-li k tomuto účelu vyžadováno povolení, postupuje se podle článků 86 a 87. 2. Pro účely odstavce 1 se "zvýhodněným sazebním zacházením" rozumí každé snížení nebo pozastavení ukládání dovozního cla podle čl. 4 odst. 10, a to i v rámci celní kvóty. Články 23 až 26 vymezují nepreferenční původ zboží pro účely a) použití celního sazebníku Evropských společenství, s výjimkou opatření uvedených v čl. 20 odst. 3 písm. d) a e); b) použití nesazebních opatření stanovených zvláštními předpisy Společenství upravujícími obchod se zbožím; c) vystavení a vydání osvědčení o původu zboží. 1. Za zboží pocházející z určité země se považuje zboží, které bylo zcela získáno nebo vyrobeno v této zemi. 2. "Zbožím zcela vyrobeným nebo získaným v určité zemi" se rozumí c) živá zvířata narozená nebo vylíhnutá a odchovaná v této zemi; d) produkty získané z živých zvířat chovaných v této zemi; e) produkty lovu a rybolovu v této zemi; f) produkty mořského rybolovu a jiné produkty vytěžené z moře mimo pobřežní vody určité země loděmi, jež jsou registrovány nebo přihlášeny v této zemi a plují pod její vlajkou; g) zboží vyrobené nebo získané na palubě výrobních plavidel z produktů uvedených v písmenu f) pocházejících z této země, jsou-li tato výrobní plavidla registrována nebo přihlášena v této zemi a plují pod její vlajkou; h) produkty získané z mořského dna nebo z mořského podzemí ležícího mimo pobřežní vody, má-li tato země výhradní práva k využívání tohoto mořského dna nebo mořského podzemí; i) odpady a zbytky pocházející z výrobních operací a vyřazené předměty sebrané v této zemi, jsou-li použitelné pouze k opětovnému získání surovin; j) zboží v jakémkoliv výrobním stupni vyrobené nebo získané v této zemi výlučně ze zboží uvedeného v písmenech a) až i) nebo z jeho odvozených produktů. 3. Pro účely odstavce 2 se "zemí" rozumí rovněž pobřežní vody této země. Zpracování nebo opracování, u nějž se zjistí nebo u nějž lze na základě zjištěných skutečností důvodně předpokládat, že jeho jediným cílem je snaha obejít předpisy upravující ve Společenství obchod se zbožím z určitých zemí, se za žádných okolností nepovažuje za zpracování nebo opracování, které ve smyslu článku 24 uděluje takto vyrobenému nebo získanému zboží status původu ze země, v níž bylo provedeno. 1. Celní předpisy nebo jiné zvláštní právní předpisy Společenství mohou stanovit, že původ zboží musí být prokázán předložením určitého dokladu. 2. I tehdy, kdy je doklad předložen, mohou v případě vážných pochybností celní orgány požadovat dodatečné doklady prokazující, že původ zboží je stanoven v souladu s příslušnými předpisy Společenství. Pravidla o preferenčním původu stanoví podmínky pro získání statusu původu, které musí zboží splňovat, aby se na něj vztahovala opatření uvedená v čl. 20 odst. 3 písm. d) nebo e). Tato pravidla jsou stanovena a) u zboží, na které se vztahují dohody uvedené v čl. 20 odst. 3 písm. d), v těchto dohodách; CELNÍ HODNOTA ZBOŽÍ Ustanovení této kapitoly určuje celní hodnotu pro účely použití celního sazebníku Evropských společenství a nesazebních opatření stanovených ve zvláštních předpisech Společenství upravujících obchod se zbožím. 1. Celní hodnotou dováženého zboží je hodnota transakce, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle článků 32 a 33, jestliže a) nejsou stanovena žádná omezení, pokud jde o převod zboží nebo jeho použití kupujícím, s výjimkou omezení, která - jsou uložena nebo vyžadována právním předpisem nebo orgány veřejné moci ve Společenství, - omezují zeměpisnou oblast, v níž může být zboží dále prodáváno, b) prodej nebo cena nejsou podrobeny podmínkám nebo plněním, jejichž hodnotu nelze určit ve vztahu ke zboží, které je hodnoceno; c) žádná část výtěžku jakéhokoliv dalšího prodeje, převodu nebo použití zboží kupujícím nepřipadne přímo ani nepřímo prodávajícímu, kromě případů, kdy lze provést přiměřenou úpravu podle článku 32 a d) kupující a prodávající nejsou ve spojení nebo, jsou-li kupující a prodávající ve spojení, je hodnota transakce přijatelná pro celní účely podle odstavce 2. 2. a) Při určování, zda je hodnota transakce přijatelná pro účely odstavce 1, není skutečnost, že kupující a prodávající jsou ve spojení, sama o sobě dostatečným důvodem pro to, aby hodnota transakce byla považována za nepřijatelnou. Pokud to je nutné, prověří se okolnosti prodeje a hodnota transakce se přijme, jestliže spojení neovlivnilo cenu. Jestliže na základě informací poskytnutých deklarantem nebo získaných z jiných zdrojů mají celní orgány důvody považovat cenu za ovlivněnou spojením, sdělí své důvody deklarantovi a poskytnou mu přiměřenou možnost k vyjádření. Požádá-li o to deklarant, sdělí se mu důvody písemně. b) Při prodeji mezi osobami, které jsou ve spojení, se hodnota transakce přijme a zboží ohodnotí v souladu s odstavcem 1, prokáže-li deklarant, že je tato hodnota velmi blízká některé z následujících hodnot ze stejné doby nebo přibližně ze stejné doby: i) hodnotě transakce z prodejů stejného nebo podobného zboží pro vývoz do Společenství mezi kupujícími a prodávajícími, kteří nejsou ve spojení; ii) celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené podle čl. 30 odst. 2 písm. c); iii) celní hodnotě stejného nebo podobného zboží určené podle čl. 30 odst. 2 písm. d). Při použití předchozích kritérií je třeba přihlédnout k prokázaným rozdílům ve stupních prodeje, v množství, v položkách uvedených v článku 32 a v nákladech, které prodávající nese při prodejích, při nichž prodávající a kupující nejsou ve spojení, a které nenese při prodejích, při nichž jsou prodávající a kupující ve spojení. c) Kritéria stanovená v písmenu b) se použijí na podnět deklaranta a pouze pro účely srovnání. Náhradní hodnoty podle uvedeného písmene nelze určit. 3. a) Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí celková platba, která byla nebo má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží; zahrnuje veškeré platby, které kupující uskutečnil nebo má uskutečnit jako podmínku prodeje dováženého zboží prodávajícímu nebo třetí osobě k uspokojení závazku prodávajícího. Platba nemusí být učiněna v penězích. Může být uskutečněna akreditivem nebo obchodovatelnými cennými papíry a může být provedena přímo nebo nepřímo. b) Činnosti, které podniká kupující na vlastní účet, včetně činností spojených s uváděním zboží na trh a s výjimkou těch, pro něž je v článku 32 stanovena úprava, se nepovažují za nepřímou platbu prodávajícímu, i když by mohly být pokládány za činnosti ve prospěch prodávajícího nebo byly podniknuty po dohodě s prodávajícím; při určení celní hodnoty dováženého zboží se náklady na tyto činnosti nepřičítají k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena. 1. Nemůže-li být celní hodnota určena podle článku 29, určí se postupně podle odst. 2 písm. a), b), c) a d), a to podle prvního z těchto písmen, podle nějž ji lze určit, s tím, že pořadí použití písmen c) a d) lze na žádost deklaranta obrátit; pouze tehdy, nelze-li celní hodnotu určit podle určitého písmene, lze použít dalšího písmene v pořadí podle tohoto odstavce. a) hodnota transakce u stejného zboží prodávaného pro vývoz do Společenství a vyváženého ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu jako zboží, které je hodnoceno; b) hodnota transakce u podobného zboží prodávaného pro vývoz do Společenství a vyváženého ve stejnou dobu nebo přibližně ve stejnou dobu jako zboží, které je hodnoceno; c) hodnota založená na jednotkové ceně, za kterou se dovážené zboží nebo stejné nebo podobné zboží prodává ve Společenství v největším úhrnném množství osobám, které nejsou ve spojení s prodávajícími; - nákladů na materiál a výrobu nebo jiné zpracování, které jsou vynaloženy na produkci dováženého zboží, nebo hodnoty těchto položek, - částky pro zisk a všeobecné výdaje ve výši, kterou producenti v zemi vývozu obvykle zahrnují do prodejů zboží téže povahy nebo téhož druhu jako hodnocené zboží určené k vývozu do Společenství, - nákladů na všechny položky uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. e) nebo jejich hodnoty. 3. Další podmínky a prováděcí pravidla k odstavci 2 se stanoví postupem projednávání ve výboru. 1. Nemůže-li být celní hodnota dováženého zboží určena podle článků 29 nebo 30, určí se na základě údajů dostupných ve Společenství s použitím vhodných prostředků slučitelných se zásadami a obecnými ustanoveními - dohody o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, - článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu, a) prodejní ceně ve Společenství zboží produkovaného ve Společenství; b) postupu, který stanoví přijímání vyšší ze dvou možných hodnot pro celní účely; d) produkčních nákladech jiných než vypočtených hodnotách, které byly určeny pro stejné nebo podobné zboží v souladu s čl. 30 odst. 2 písm. d); e) ceně zboží pro vývoz do země, která netvoří součást celního území Společenství; f) minimálních celních hodnotách nebo a) následující položky v rozsahu, v jakém jsou hrazeny kupujícím a nejsou zahrnuty v ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena: i) provize a odměny za zprostředkování, s výjimkou nákupních provizí; iii) náklady na balení zahrnující jak práci, tak materiál; b) hodnota, vhodným způsobem rozvržená, následujícího zboží a služeb, pokud je kupující poskytuje přímo nebo nepřímo zdarma nebo za snížené náklady a jsou použity při výrobě nebo prodeji k vývozu dováženého zboží v rozsahu, v jakém tato hodnota nebyla zahrnuta do ceny, která byla nebo má být skutečně zaplacena: i) materiály, součástky, díly a podobné položky obsažené v dováženém zboží; ii) nářadí, matrice, slévačské formy a podobné předměty použité k výrobě dováženého zboží; iv) techniky, vývoj, umělecká práce, design a plány a nákresy provedené mimo Společenství nezbytné pro výrobu dováženého zboží; c) licenční poplatky týkající se hodnoceného zboží, kterou musí platit kupující přímo nebo nepřímo jako podmínku prodeje hodnoceného zboží, pokud tyto poplatky nejsou zahrnuty v ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena; d) hodnota celé části výnosu z jakéhokoli pozdějšího dalšího prodeje, převodu nebo použití dovezeného zboží, která připadne přímo nebo nepřímo prodávajícímu; e) i) náklady na dopravu a pojištění dováženého zboží a ii) náklady na nakládku, vykládku a manipulaci spojené s dopravou dováženého zboží až na místo, kde zboží vstupuje na celní území Společenství. 2. Každá položka, která je na základě tohoto článku připočtena k ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, vychází z údajů, které jsou objektivní a měřitelné. 3. K ceně, která byla nebo má být skutečně zaplacena, se při určení celní hodnoty nepřipočítávají žádné jiné položky než ty, které jsou stanoveny v tomto článku. 4. Nákupní provizí se pro účely této kapitoly rozumí odměna, kterou platí dovozce zprostředkovateli za služby spočívající v jeho zastupování při koupi hodnoceného zboží. 5. Aniž je dotčen odst. 1 písm. c), a) do ceny, která byla nebo má být za dovážené zboží skutečně zaplacena, se při určení celní hodnoty nezapočítávají poplatky za právo reprodukovat zboží dovážené do Společenství a b) do ceny, která byla nebo má být za dovážené zboží skutečně zaplacena, se nezapočítávají platby uskutečněné kupujícím za právo distribuovat nebo dále prodávat dovážené zboží, jestliže tyto platby nejsou podmínkou prodeje dováženého zboží určeného k vývozu do Společenství. 1. Za předpokladu, že jsou vykázány odděleně od ceny, která byla nebo má být za dovážené zboží skutečně zaplacena, se nezapočítávají do celní hodnoty a) náklady na dopravu zboží po jeho příchodu na místo, kde vstoupilo na celní území Společenství; b) náklady na stavbu, instalaci, montáž, údržbu nebo technickou pomoc vynaložené po dovozu na dovážené zboží jako např. průmyslová zařízení, stroje a vybavení; c) úroky z finančního ujednání uzavřeného kupujícím a vztahujícího se na nákup dováženého zboží bez ohledu na to, zda úvěr poskytuje prodávající nebo jiná osoba, jestliže bylo poskytnutí úvěru uzavřeno písemně a jestliže může kupující prokázat, bude-li o to požádán, - že zboží je skutečně prodáváno za cenu prohlašovanou jako cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena, a - že požadovaná úroková sazba nepřevyšuje obvyklou úrokovou sazbu uplatňovanou v dané zemi při podobných operacích v okamžiku, kdy k finanční úhradě dochází; d) náklady spojené s právem reprodukovat dovážené zboží ve Společenství; e) nákupní provize; f) dovozní cla a jiné poplatky splatné ve Společenství při dovozu nebo prodeji zboží. K určení celní hodnoty nosičů dat pro zařízení na zpracování dat obsahující data nebo instrukce lze přijmout zvláštní pravidla postupem projednávání ve výboru. Jsou-li položky, na jejichž základě je určována celní hodnota zboží, vyjádřeny v jiné měně, než je měna členského státu, ve kterém se provádí hodnocení, použije se směnný kurz, který řádně vyhlásí příslušné orgány daného členského státu. Tento směnný kurz musí co nejvěrněji odrážet aktuální hodnotu této měny při obchodních operacích, vyjádřenou v měně daného členského státu, a platí po dobu, která bude stanovena postupem projednávání ve výboru. Pokud takový kurz neexistuje, použije se směnný kurz stanovený postupem projednávání ve výboru. 1. Ustanoveními této kapitoly nejsou dotčeny zvláštní předpisy o určení celní hodnoty zboží propuštěného do volného oběhu poté, co mu bylo přiděleno jiné celně schválené určení. 2. Odchylně od článků 29, 30 a 31 lze na návrh deklaranta určit celní hodnotu zboží podléhajícího rychlé zkáze, obvykle dováženého na sklad, pomocí zjednodušeného postupu stanoveného pro celé Společenství postupem projednávání ve výboru. USTANOVENÍ VZTAHUJÍCÍ SE NA ZBOŽÍ OD VSTUPU NA CELNÍ ÚZEMÍ SPOLEČENSTVÍ DO DOBY, NEŽ JE MU PŘIDĚLENO CELNĚ SCHVÁLENÉ URČENÍ 1. Zboží podléhá celnímu dohledu od vstupu na celní území Společenství. Může být podrobeno kontrole ze strany celních orgánů podle platných předpisů. 2. Zboží podléhá celnímu dohledu tak dlouho, jak je nutné pro zjištění jeho celního statusu, a nejedná-li se o zboží Společenství, aniž je dotčen čl. 82 odst. 1, do okamžiku změny jeho celního statusu, jeho umístění do svobodného pásma nebo svobodného skladu, jeho zpětného vývozu nebo jeho zničení podle článku 182. 1. Osoba, která zboží dopravila na celní území Společenství, je povinna je dopravit bez zbytečného odkladu a případně po cestě určené celními orgány způsobem, který tyto orgány stanoví, - vodní nebo vzdušnou cestou nebo - po zemi, aniž by prošlo jinou částí celního území Společenství, jestliže je část hranice svobodného celního pásma totožná s pozemní hranicí mezi členským státem a třetí zemí. 2. Každá osoba, která přebírá odpovědnost za přepravu zboží poté, co bylo dopraveno na celní území Společenství, zejména v důsledku překládky, je odpovědná za dodržení povinností uvedených v odstavci 1. 3. Se zbožím, které podle platných předpisů podléhá kontrole ze strany celních orgánů některého členského státu, i když se dosud nachází mimo celní území Společenství, je zacházeno stejným způsobem jako se zbožím již dopraveným na celní území Společenství, zejména stanoví-li tak dohoda uzavřená mezi tímto členským státem a třetí zemí. 4. Ustanovení odst. 1 písm. a) nevylučují použití platných předpisů týkajících se cestovního ruchu, pohraničního styku, poštovního styku nebo styku se zanedbatelným hospodářským významem za předpokladu, že tím nejsou ohroženy celní dohled a možnosti celní kontroly. 5. Odstavce 1 až 4 a články 39 až 53 se nevztahují na zboží, které dočasně opustilo celní území Společenství, pokud se dočasně pohybuje mezi dvěma body na tomto území vodní nebo vzdušnou cestou, pokud je přepravováno po přímé trase pravidelnou leteckou nebo námořní linkou bez zastávky mimo celní území Společenství. Toto ustanovení se nevztahuje na zboží naložené v přístavech nebo na letištích třetí země nebo ve svobodných přístavech. 6. Odstavec 1 se nevztahuje na zboží na palubě plavidla přeplouvajícího pobřežní vody nebo letadla přelétajícího vzdušný prostor členských států, jestliže místem určení není přístav nebo letiště v těchto členských státech. 1. Nemůže-li být povinnost uvedená v čl. 38 odst. 1 splněna z důvodu nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci, musí osoba, která má tuto povinnost, nebo jiná osoba jednající jejím jménem bez zbytečného odkladu vyrozumět o této skutečnosti celní orgány. Nedošlo-li v důsledku nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci k úplnému zničení zboží, musí být celní orgány vyrozuměny rovněž o místě, na kterém se zboží přesně nachází. 2. Jestliže byla loď nebo letadlo uvedené v čl. 38 odst. 6 nuceno v důsledku nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci dočasně přistát na celním území Společenství a povinnost uvedená v čl. 38 odst. 1 nemůže být splněna, je osoba, která tuto loď nebo letadlo na celní území Společenství dopravila, nebo jiná osoba jednající na jejím místě povinna bez zbytečného odkladu o této skutečnosti vyrozumět celní orgány. 3. Celní orgány určí opatření, která budou podniknuta k zajištění celního dohledu nad zbožím uvedeným v odstavci 1, jakož i nad zbožím na palubě plavidla nebo letadla za okolností stanovených v odstavci 2, a případně k zajištění jeho následné přepravy k celnímu úřadu nebo na jiné místo určené nebo schválené celními orgány. Zboží, které bylo podle čl. 38 odst. 1 písm. a) dopraveno na celní úřad nebo na jiné místo stanovené nebo schválené celními orgány, předloží celním orgánům osoba, která zboží na celní území Společenství dopravila, nebo případně osoba, která přebírá odpovědnost za přepravu tohoto zboží po jeho vstupu na toto území. b) propuštěné do celního režimu, ale nepředložené k celnímu řízení. Poté, co bylo předloženo k celnímu řízení, a na základě povolení celních orgánů může být zboží prohlíženo nebo z něj mohou být odebírány vzorky za účelem přidělení celně schváleného určení. SOUHRNNÉ CELNÍ PROHLÁŠENÍ A VYKLÁDKA ZBOŽÍ PŘEDLOŽENÉHO K CELNÍMU ŘÍZENÍ S výhradou článku 45 je na zboží předložené k celnímu řízení podle článku 40 nutno podat souhrnné celní prohlášení. Souhrnné celní prohlášení se podává současně s předložením zboží k celnímu řízení. Celní orgány však mohou povolit lhůtu k podání prohlášení, jež uplyne nejpozději první pracovní den následující po dni, kdy bylo zboží předloženo k celnímu řízení. 1. Souhrnné celní prohlášení se podává na tiskopise odpovídajícím vzoru předepsanému celními orgány. Celní orgány však mohou povolit použít jako souhrnné celní prohlášení jakýkoliv obchodní nebo úřední doklad, který obsahuje náležitosti nezbytné ke ztotožnění zboží. 2. Souhrnné celní prohlášení podává a) osoba, která zboží dopravila na celní území Společenství, nebo případně osoba, která převzala odpovědnost za přepravu zboží po jeho vstupu na toto území, nebo b) osoba, jejímž jménem jednaly osoby uvedené v písmenu a). Aniž jsou dotčeny platné předpisy o dovozu zboží cestujícími a o listovních nebo balíkových poštovních zásilkách, celní úřad nemusí vyžadovat podání souhrnného celního prohlášení, není-li tím ohrožen celní dohled nad zbožím, jestliže byly před uplynutím lhůty uvedené v článku 43 splněny formality nezbytné k přidělení celně schváleného určení pro dané zboží. 1. Zboží lze vykládat a překládat z dopravních prostředků, kterými je přepravováno, pouze se souhlasem celních orgánů a na místech, která k tomu tyto orgány určí nebo schválí. Souhlas se však nevyžaduje v případech bezprostředně hrozícího nebezpečí, které vyžaduje okamžité vyložení veškerého zboží nebo jeho části. V tomto případě o tom musí být celní orgány bezodkladně vyrozuměny. 2. Za účelem kontroly zboží a dopravních prostředků, kterými je zboží přepravováno, jsou celní orgány oprávněny kdykoliv požadovat, aby bylo zboží vyloženo a vybaleno. Zboží nesmí být bez souhlasu celních orgánů přemístěno ze svého původního umístění. Zboží, které není zbožím Společenství, předloženému k celnímu řízení musí být přiděleno celně schválené určení přípustné pro takové zboží. 1. U zboží, na které bylo podáno souhrnné celní prohlášení, musí být formality k přidělení celně schváleného určení splněny v těchto lhůtách: a) 45 dnů ode dne, kdy bylo podáno souhrnné celní prohlášení, v případě zboží přepravovaného po moři; b) 20 dnů ode dne, kdy bylo podáno souhrnné prohlášení, v případě zboží přepravovaného jinak než po moři. 2. Pokud to okolnosti odůvodňují, mohou celní orgány stanovit kratší lhůtu nebo prodloužit lhůty stanovené v odstavci 1. Prodloužení lhůt však nesmí přesáhnout skutečnou potřebu odůvodněnou okolnostmi. Od předložení k celnímu řízení do doby, než mu bude přiděleno celně schválené určení, má předložené zboží postavení dočasně uskladněného zboží. Takové zboží je dále nazýváno "dočasně uskladněné zboží". 1. Dočasně uskladněné zboží může být skladováno pouze na místech schválených celními orgány a za podmínek jimi stanovených. 2. Celní orgány mohou od držitele zboží požadovat poskytnutí jistoty k zajištění jakéhokoliv celního dluhu, který by mohl vzniknout podle článků 203 nebo 204. Aniž je dotčen článek 42, může být dočasně uskladněné zboží podrobeno pouze úkonům potřebným k tomu, aby bylo uchováno v nezměněném stavu, aniž by se měnila jeho obchodní úprava nebo technická charakteristika. 1. Celní orgány přijmou bez prodlení všechna nezbytná opatření, včetně prodeje zboží, aby upravily postavení zboží, u nějž nebyly formality předepsané k přidělení celně schválného určení započaty ve lhůtě stanovené podle článku 49. 2. Dokud není postavení zboží vyřešeno, mohou celní orgány na náklady a nebezpečí držitele zboží nechat toto zboží přemístit na zvláštní místo, které je pod jejich dohledem. Článek 38 s výjimkou odst. 1 písm. a) a články 39 až 53 se nevztahují na zboží, které již bylo propuštěno do tranzitního režimu, dopravené na celní území Společenství. Jakmile je zboží, které není zbožím Společenství a nachází se v tranzitním režimu, dopraveno na místo určení na celním území Společenství a předloženo k celnímu řízení v souladu s platnými předpisy upravujícími tranzit, vztahují se na ně články 43 až 53. Pokud to okolnosti vyžadují, mohou celní orgány nechat zboží předložené k celnímu řízení zničit. Celní orgány o tom vyrozumí jeho držitele. Náklady na zničení zboží nese držitel. Zjistí-li celní orgány, že zboží bylo na celní území Společenství dovezeno protiprávně nebo bylo odňato celnímu dohledu, učiní všechna opatření nezbytná k nápravě jeho postavení, včetně prodeje zboží. 1. Není-li stanoveno jinak, může být zboží kdykoliv bez ohledu na jeho povahu, množství, původ, místo odeslání nebo místo určení za stanovených podmínek přiděleno jakékoliv celně schválené určení. 2. Odstavec 1 nevylučuje možnost uplatnění zákazů nebo omezení odůvodněných veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí, zvířat a rostlin, ochranou národních kulturních statků, jež mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. 1. Veškeré zboží určené k propuštění do celního režimu musí být uvedeno v celním prohlášení pro tento celní režim. 2. Zboží Společenství navržené v celním prohlášení do režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku, tranzitu nebo uskladnění v celním skladu je pod celním dohledem od okamžiku přijetí celního prohlášení až do okamžiku, kdy opustí celní území Společenství nebo kdy je zničeno nebo kdy je platnost celního prohlášení zrušena. Pokud celní předpisy Společenství neobsahují žádná pravidla v této věci, určí příslušnost celních úřadů na svém území členské státy, a to případně s přihlédnutím k povaze zboží nebo celnímu režimu, do nějž má být zboží propuštěno. Celní prohlášení se podává c) ústním prohlášením nebo jiným úkonem, jímž držitel zboží vyjádří svou vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého celního režimu, pokud tuto možnost upravují předpisy přijaté postupem projednávání ve výboru. A. Písemné celní prohlášení 1. Písemné celní prohlášení musí být podáno na tiskopise odpovídajícím úřednímu vzoru předepsanému pro tento účel. Musí být podepsáno a obsahovat veškeré náležitosti nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení. 2. K celnímu prohlášení musí být připojeny všechny doklady, jejichž předložení je nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení. Celní prohlášení splňující podmínky stanovené v článku 62 přijmou celní orgány okamžitě za předpokladu, že zboží, na které se vztahuje, bylo předloženo k celnímu řízení. 1. S výhradou článku 5 může celní prohlášení učinit každá osoba, která může příslušnému celnímu orgánu předložit předmětné zboží nebo zajistit jeho předložení se všemi doklady, jejichž předložení je nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení. a) vyplývají-li z přijetí celního prohlášení pro určitou osobu zvláštní povinnosti, může být celní prohlášení učiněno pouze touto osobou nebo jejím jménem; b) deklarant musí být usazen ve Společenství. - podávají celní prohlášení týkající se režimu tranzitu nebo dočasného použití, - podávají celní prohlášení příležitostně za předpokladu, že to celní orgány považují za oprávněné. 3. Ustanovení odst. 2 písm. b) nevylučují, aby členské státy uplatňovaly dvoustranné dohody uzavřené se třetími zeměmi nebo zvyklosti s obdobnými účinky, které s výhradou vzájemnosti umožňují státním příslušníkům těchto zemí činit celní prohlášení na území těchto členských států. Deklarantovi může být na jeho žádost povoleno, aby opravil jeden nebo více údajů uvedených v přijatém celním prohlášení. Opravou však nesmí být rozšířena působnost celního prohlášení na jiné zboží než na zboží, které v něm bylo původně uvedeno. Oprava celního prohlášení však není povolena, jestliže o její provedení deklarant požádá poté, co celní orgány a) oznámí deklarantovi, že provedou kontrolu zboží, nebo b) zjistí nesprávnost uvedených údajů nebo 1. Na žádost deklaranta zruší celní orgány platnost již přijatého celní prohlášení, prokáže-li deklarant, že zboží bylo v celním prohlášení navrženo do daného režimu omylem nebo že vzhledem ke zvláštním okolnostem již zboží nemůže být propuštěno do celního režimu, do kterého bylo navrženo v celním prohlášení. Pokud však celní orgány sdělily deklarantovi svůj úmysl provést kontrolu zboží, nebude žádost o zrušení platnosti celního prohlášení přijata, dokud kontrola nebude provedena. 2. Po propuštění zboží již nelze platnost celního prohlášení zrušit, kromě případů vymezených postupem projednávání ve výboru. 3. Zrušením platnosti celního prohlášení nejsou dotčeny platné předpisy trestního a přestupkového práva. Není-li zvláštními předpisy stanoveno jinak, použijí se při propouštění zboží do celního režimu, do kterého je navrženo v celním prohlášení, předpisy platné ke dni, kdy celní orgány přijaly celní prohlášení. Za účelem ověření přijatých celních prohlášení mohou celní orgány a) kontrolovat celní prohlášení a doklady k němu přiložené. Celní orgány mohou požadovat, aby jim deklarant předložil další doklady potvrzující správnost údajů uvedených v celním prohlášení; b) kontrolovat zboží a případně za účelem hloubkové kontroly nebo analýzy odebírat vzorky. 1. Deklarant na svou odpovědnost zajistí dopravu zboží na místo, kde má být kontrolováno a případně kde mají být odebrány vzorky, jakož i veškerou manipulaci nezbytnou ke kontrole či odebrání vzorků. Vynaložené náklady nese deklarant. 2. Deklarant je oprávněn být přítomen při kontrole zboží a případném odebírání vzorků. Považují-li to za účelné, vyžadují celní orgány, aby byl deklarant nebo jeho zástupce přítomen při kontrole zboží nebo odebírání vzorků a poskytl celnímu úřadu potřebnou součinnost k usnadnění kontroly zboží nebo odebrání vzorků. 3. Jsou-li vzorky odebírány v souladu s platnými předpisy, nevzniká celním orgánům povinnost nahradit škodu vyplývající z kontroly zboží nebo z odebrání vzorků, avšak nesou náklady na analýzu nebo kontrolu. 1. Je-li kontrolována pouze část zboží, na které se vztahuje celní prohlášení, platí výsledek této částečné kontroly pro veškeré zboží, na které se vztahuje celní prohlášení. Domnívá-li se však deklarant, že výsledek částečné kontroly neplatí pro ostatní zboží, na které se vztahuje celní prohlášení, může požadovat provedení dodatečné kontroly. 2. Obsahuje-li celní prohlášení dvě a více položek, pokládají se pro účely odstavce 1 údaje ke každé položce za samostatné celní prohlášení. 1. Výsledek ověření celního prohlášení je podkladem pro použití celních předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží propuštěno. 2. Není-li celní prohlášení ověřováno, opírá se použití předpisů uvedených v odstavci 1 o údaje uvedené v celním prohlášení. 1. Je-li k zajištění dodržování podmínek celního režimu, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení, nutné jeho ztotožnění, přijmou za tímto účelem celní orgány nezbytná opatření. 2. Znaky totožnosti na zboží nebo dopravních prostředcích mohou být odstraněny nebo zničeny pouze celními orgány nebo s jejich povolením, není-li v důsledku nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci jejich odstranění nebo zničení nezbytné k zajištění ochrany zboží nebo dopravních prostředků. 1. Aniž je dotčen článek 74, jsou-li splněny podmínky stanovené pro dotyčný režim a na zboží se nevztahují žádné zákazy a omezení, propustí celní orgány zboží ihned poté, co byly údaje uvedené v celním prohlášení ověřeny nebo přijaty bez ověření. Obdobně postupují v případech, kdy ověření nelze ukončit v přiměřené lhůtě a zboží již k jeho dokončení není třeba. 2. Veškeré zboží, na které se vztahuje jedno celní prohlášení, se propouští současně. Obsahuje-li celní prohlášení dvě a více položek, pokládají se pro účely tohoto odstavce údaje ke každé položce za samostatné celní prohlášení. 1. Vznikne-li přijetím celního prohlášení celní dluh, nesmí být zboží, na které se celní prohlášení vztahuje, propuštěno, dokud není celní dluh splněn nebo zajištěn. To se však, aniž je dotčen odstavec 2, nevztahuje na režim dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla. 2. Požadují-li celní orgány na základě celních předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním prohlášení, poskytnutí jistoty, nesmí být zboží do tohoto celního režimu propuštěno, dokud nebude jistota poskytnuta. Přijmou se všechna nezbytná opatření, včetně zabavení a prodeje, ve vztahu ke zboží, které a) nemohlo být propuštěno, protože - ve lhůtě stanovené celními orgány nebylo možno provést kontrolu zboží nebo v ní pokračovat z důvodů, které lze přičítat deklarantovi, nebo - doklady, které musí být předloženy před propuštěním zboží do daného celního režimu, nebyly předloženy nebo - nebyla u dovozních nebo vývozních cel, která měla být uhrazena, ve stanovené lhůtě ani provedena platba, ani poskytnuta jistota nebo b) nebylo po propuštění v přiměřené lhůtě vyzvednuto. 1. K co největšímu zjednodušení formalit a postupů, aniž je narušen řádný průběh řízení, mohou celní orgány za podmínek stanovených postupem projednávání ve výboru povolit, aby a) prohlášení podle článku 62 neobsahovalo některé údaje stanovené v odstavci 1 uvedeného článku nebo k němu nebyly přiloženy některé doklady uvedené v odstavci 2 uvedeného článku; c) celní prohlášení ke zboží pro daný režim bylo provedeno zápisem do protokolu; v tom případě mohou celní orgány zprostit deklaranta povinnosti předložit zboží k celnímu řízení. Zjednodušené celní prohlášení, obchodní nebo úřední doklad nebo zápis do protokolu musí obsahovat alespoň údaje nutné ke ztotožnění zboží. Zápis do protokolu musí obsahovat datum tohoto zápisu. 2. Kromě případů, jež budou určeny postupem projednávání ve výboru, je deklarant povinen podat doplňkové celní prohlášení obecné, pravidelné nebo souhrnné povahy. 3. Doplňková celní prohlášení a zjednodušená celní prohlášení podle odst. 1 písm. a), b) a c) se považují za jednotný nedělitelný doklad, který nabývá účinku dnem přijetí zjednodušených celních prohlášení; v případech uvedených v odst. 1 písm. c) má zápis do protokolu stejné právní účinky jako přijetí celního prohlášení podle článku 62. 4. Zvláštní zjednodušené postupy pro tranzitní režim ve Společenství se stanoví postupem projednávání ve výboru. B. Ostatní prohlášení Je-li celní prohlášení podáváno prostřednictvím zařízení pro zpracování dat ve smyslu čl. 61 písm. b) nebo ústním prohlášením nebo jiným úkonem ve smyslu čl. 61 písm. c), použijí se články 62 až 76 přiměřeně, aniž by byly dotčeny zásady v nich stanovené. C. Kontrola prohlášení po propuštění zboží 2. Po propuštění zboží mohou celní orgány kontrolovat obchodní doklady a jiné údaje vztahující se k dovozním nebo vývozním operacím se zbožím nebo k následným obchodním operacím s týmž zbožím s cílem ujistit se o správnosti údajů obsažených v celním prohlášení. Kontrolu lze provést u deklaranta nebo jiné osoby, která se přímo nebo nepřímo obchodně podílí na uvedených operacích, nebo jiné osoby, která má v držení zmíněné doklady a údaje pro obchodní účely. Celní orgány mohou rovněž kontrolovat zboží, pokud ještě může být předloženo. 3. Nasvědčují-li výsledky kontroly celního prohlášení nebo kontroly po propuštění zboží, že předpisy upravující daný celní režim byly použity na základě nesprávných nebo neúplných údajů, přijmou celní orgány v souladu s případnými právními předpisy opatření nezbytná k nápravě, přičemž vezmou v úvahu nové skutečnosti, které mají k dispozici. Propuštěním do volného oběhu získává zboží, které není zbožím Společenství, celní status zboží Společenství. Propuštění zahrnuje uplatnění obchodněpolitických opatření, splnění dalších formalit stanovených pro dovoz určitého zboží a vybrání cla a poplatků dlužných ze zákona. 1. Odchylně od článku 67 může deklarant požádat o přiznání výhodnější sazby, je-li dovozní clo, jemuž určité zboží podléhá, clem nebo poplatkem podle čl. 4 bodu 10 prvního pododstavce a došlo-li ke snížení celních sazeb v době od přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu, ale ještě před propuštěním tohoto zboží. 2. Nebylo-li možno zboží propustit do volného oběhu z důvodů, které lze přičítat pouze deklarantovi, odstavec 1 se nepoužije. Tvoří-li zásilku zboží, jehož sazební zařazení je různé, a zacházení s jednotlivým zbožím podle jeho sazebního zařazení by bylo spojeno s prací a náklady neúměrnými dovoznímu clu, které se na ně vztahuje, mohou celní orgány na žádost deklaranta souhlasit s tím, že celá zásilka bude podléhat dovoznímu clu odpovídajícímu sazebnímu zařazení zboží s nejvyšší celní sazbou dovozního cla. 1. Zboží propuštěné do volného oběhu s částečným nebo úplným osvobozením od dovozního cla z důvodu jeho použití ke zvláštním účelům zůstává pod celním dohledem. Celní dohled skončí, jakmile se přestanou uplatňovat podmínky stanovené pro toto částečné nebo úplné osvobození, jakmile je zboží vyvezeno nebo zničeno nebo jakmile je povoleno použít zboží pro jiné účely, než jsou účely uvedené v žádosti o částečné nebo úplné osvobození od cla, a dlužné clo je zaplaceno. 2. Články 88 a 90 se použijí přiměřeně na zboží uvedené v odstavci 1. a) je po propuštění zboží podle článku 66 platnost celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu zrušena, nebo b) dovozní clo týkající se tohoto zboží bylo vráceno nebo prominuto - podle článku 238, neboť zboží bylo vadné nebo nesplňovalo smluvní podmínky, nebo - v případech uvedených v článku 239, kdy je vrácení nebo prominutí cla podmíněno vývozem nebo zpětným vývozem zboží nebo přidělením náhradního celně schváleného určení tohoto zboží. A. Společná ustanovení pro více režimů - vnějšího tranzitu, - aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému, - přepracování pod celním dohledem, - dočasného použití; - aktivního zušlechťovacího styku, - dočasného použití, - pasivního zušlechťovacího styku. 2. "Dovozovým zbožím" se rozumí zboží propuštěné do režimu s podmíněným osvobozením od cla a zboží, které v rámci aktivního zušlechťovacího styku v systému navracení splnilo formality stanovené k propuštění do volného oběhu a formality uvedené v článku 125. 3. "Zbožím v nezměněném stavu" se rozumí dovozové zboží, které nebylo zušlechtěno ani přepracováno v režimu aktivního zušlechťovacího styku nebo režimu přepracování pod celním dohledem. Do celního režimu s hospodářským účinkem lze zboží propustit jen na základě povolení celních orgánů. Aniž jsou dotčeny dodatečné zvláštní podmínky upravující určitý režim, uděluje se povolení podle článku 85 nebo čl. 100 odst. 1 pouze - osobám, které skýtají potřebné záruky k řádnému provádění operací, a - za podmínky, že celní orgány mohou dohlížet na provádění daného režimu a kontrolovat je, aniž by musely uplatňovat administrativní opatření, která jsou neúměrná daným hospodářským potřebám. 2. Držitel povolení je povinen uvědomit celní orgány o všech skutečnostech, které nastaly po jeho udělení a které by mohly mít vliv na jeho zachování nebo obsah. Celní orgány mohou podmínit propuštění zboží do režimu s podmíněným osvobozením od cla poskytnutím jistoty k zajištění úhrady celního dluhu, který by mohl u tohoto zboží vzniknout. V rámci určitého režimu s podmíněným osvobozením od cla mohou být stanoveny zvláštní předpisy upravující poskytnutí jistoty. 1. Režim s podmíněným osvobozením od cla s hospodářským účinkem je ukončen v okamžiku, kdy je zboží propuštěnému do tohoto režimu nebo případně zušlechtěným nebo přepracovaným produktům přiděleno jiné celně schválené určení. 2. Celní orgány učiní všechna opatření potřebná k tomu, aby napravily postavení zboží, u nějž nebyl příslušný režim ukončen v souladu se stanovenými podmínkami. Práva a povinnosti držitele celního režimu s hospodářským účinkem mohou být za podmínek stanovených celními orgány postupně převedeny na jiné osoby, které splňují podmínky stanovené pro daný režim. B. Vnější tranzit 1. Režim vnějšího tranzitu umožňuje přepravu mezi dvěma místy v rámci celního území Společenství a) zboží, které není zbožím Společenství, aniž by toto zboží podléhalo dovozním clům a dalším poplatkům nebo obchodněpolitickým opatřením; b) zboží Společenství, na které se vztahuje opatření Společenství zahrnující vývoz tohoto zboží do třetích zemí a u nějž byly provedeny příslušné vývozní celní formality. a) v režimu vnějšího tranzitu Společenství; b) na podkladě karnetu TIR (Úmluva TIR), pokud tato přeprava 1) začala nebo má skončit mimo Společenství, nebo 2) se týká zásilek zboží, které musí být vyloženy na celním území Společenství a které jsou přepravovány společně se zbožím, které má být vyloženo ve třetí zemi, nebo 3) se uskutečňuje mezi dvěma místy ve Společenství přes území třetí země; c) na podkladě karnetu ATA (Úmluva ATA) používaného jako tranzitní doklad; e) na podkladě tiskopisu 302 v rámci Úmluvy mezi účastníky Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil, podepsané v Londýně dne 19. června 1951; f) poštou (včetně balíkové pošty). 3. Použitím režimu vnějšího tranzitu nejsou dotčeny zvláštní předpisy upravující přepravu zboží propuštěného do celního režimu s hospodářským účinkem. Režim vnějšího tranzitu je ukončen předložením zboží s příslušnými doklady celnímu úřadu určení v souladu s podmínkami stanovenými pro tento režim. Režimu vnějšího tranzitu Společenství podléhá zboží, které je přepravováno přes území třetí země, pouze pokud a) tuto možnost stanoví mezinárodní smlouva, nebo b) se přeprava přes tuto zemi provádí na základě jednotného přepravního dokumentu vystaveného na celním území Společenství; v tom případě se účinky tohoto režimu na území třetí země přerušují. 1. S výhradou článku 95 musí hlavní povinný poskytnout jistotu k zajištění úhrady celního dluhu nebo jiných poplatků, které mohou ohledně zboží vzniknout. 2. S výjimkou případů, o nichž se případně rozhodne postupem projednávání ve výboru, se poskytnutí jistoty nepožaduje při a) námořní a letecké přepravě; b) přepravě zboží po Rýnu a rýnských vodních cestách; d) přepravě prováděné železničními společnostmi členských států. 3. Případy, kdy se zprošťuje povinnosti poskytnout jistoty zboží přepravované jinou vodní cestou, než jsou cesty uvedené v odst. 2 písm. b), se stanoví postupem projednávání ve výboru. 1. Každá osoba, která splňuje podmínky odstavce 2, může být v rozsahu stanoveném v odstavci 3 zproštěna celními orgány členského státu, ve kterém je usazena, povinnosti poskytnout jistotu pro operace vnějšího tranzitu Společenství, které provádí z kteréhokoliv členského státu odeslání a přes území kteréhokoliv členského státu. 2. Zproštění povinnosti poskytnout jistotu podle odstavce 1 se přizná pouze osobám, a) jež jsou usazeny v členském státě, kde je zproštění povinnosti poskytnout jistotu přiznáno; b) které pravidelně využívají tranzitní režim Společenství; c) jejichž finanční situace jim umožňuje splácet jejich závazky; e) které se na předepsaném vzorovém tiskopise zavážou, že na první písemnou žádost celních orgánů zaplatí částky požadované za své operace tranzitu Společenství. 3. Zproštění povinnosti poskytnout jistotu podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na operace tranzitu Společenství týkající se zboží, a) jehož celková hodnota je vyšší než částka stanovená postupem projednávání ve výboru, nebo b) které představuje zvýšené nebezpečí vzhledem k výši dovozních cel a dalších poplatků, kterým toto zboží podléhá v jednom nebo ve více členských státech. 4. Orgány, které zproštění povinnosti poskytnout jistotu přiznaly, vystaví osvědčení o zproštění povinnosti poskytnout jistotu v jednom nebo více vyhotoveních osobě zproštěné této povinnosti. 1. Hlavním povinným je držitel režimu vnějšího tranzitu Společenství. Je povinen a) předložit zboží ve stanovené lhůtě celnímu úřadu určení v nezměněném stavu a dodržet přitom opatření přijatá celními orgány ke ztotožnění zboží; b) dodržovat předpisy vztahující se na tranzitní režim Společenství. 2. Aniž jsou dotčeny povinnosti hlavního povinného podle odstavce 1, je dopravce nebo příjemce zboží, který zboží přijal a je si vědom, že se na toto zboží nachází v tranzitním režimu Společenství, rovněž povinen předložit zboží ve stanovené lhůtě celnímu úřadu určení v nezměněném stavu a dodržet přitom opatření přijatá celními orgány ke ztotožnění zboží. 2. Za předpokladu, že je zajištěno uplatňování opatření Společenství vztahujících se na zboží, a) mají členské státy možnost mezi sebou dvoustrannými nebo mnohostrannými ujednáními zavést zjednodušené postupy odpovídající kritériím stanoveným podle okolností a vztahující se na určité druhy dopravy zboží nebo určité podniky; b) má každý členský stát možnost zavést zjednodušené postupy uplatňované za určitých okolností u zboží, které není určeno k oběhu na území jiného členského státu. a) zboží, které není zbožím Společenství, aniž toto zboží podléhá dovoznímu clu nebo obchodně-politickým opatřením; b) zboží Společenství, pro které zvláštní předpisy Společenství stanoví, že se na ně v důsledku jeho uskladnění v celním skladu vztahují opatření obvykle uplatňovaná při vývozu zboží. 2. Celním skladem se rozumí jakékoliv místo schválené celními orgány a pod jejich dohledem, kde je zboží skladováno za předepsaných podmínek. 3. Případy, ve kterých může být zboží podle odstavce 1 propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, aniž by bylo skladováno v celním skladu, se stanoví postupem projednávání ve výboru. Celním skladem může být buď veřejný sklad, nebo soukromý sklad. "Veřejným skladem" se rozumí celní sklad, který může pro skladování zboží použít jakákoliv osoba; "soukromým skladem" se rozumí celní sklad vyhrazený k uskladňování zboží skladovatelem. Skladovatelem je osoba, která je oprávněná provozovat celní sklad. Ukladatelem zboží je osoba vázaná celním prohlášením, kterým bylo zboží propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, nebo osoba, na niž práva a povinnosti této osoby přešly. 1. Provozování celního skladu podléhá schválení celními orgány, pokud tyto orgány neprovozují celní sklad samy. 2. Osoba, která hodlá provozovat celní sklad, musí podat písemnou žádost obsahující údaje nezbytné pro udělení povolení, zejména je povinna prokázat, že zřízení celního skladu je hospodářsky odůvodněné. Povolení stanoví podmínky provozování celního skladu. Skladovatel odpovídá za to, že a) zboží nebude po dobu uskladnění v celním skladu odňato celnímu dohledu; b) povinnosti vyplývající ze skladování zboží v režimu uskladnění v celním skladu budou plněny a 1. Odchylně od článku 101 může povolení týkající se provozování veřejného skladu stanovit, že za plnění povinností podle čl. 101 písm. a) a/nebo b) odpovídá výlučně ukladatel zboží. 2. Ukladatel zboží odpovídá vždy za plnění povinností vyplývajících z propuštění zboží do režimu uskladňování v celním skladu. Práva a povinnosti skladovatele mohou být se souhlasem celních orgánů převedeny na jinou osobu. Aniž je dotčen článek 88, mohou celní orgány požadovat v souvislosti s povinnostmi podle článku 101, aby skladovatel poskytl jistotu. Osoba určená celními orgány vede evidenci veškerého zboží skladovaného v režimu uskladňování v celním skladu ve formě schválené těmito orgány. Evidence zboží není nutná, provozují-li veřejný celní sklad celní orgány. S výhradou článku 86 nemusí celní orgány vyžadovat evidenci zboží, pokud odpovědnost podle čl. 101 písm. a) a/nebo b) nese výlučně ukladatel a zboží je propuštěno do tohoto režimu na základě písemného prohlášení, které je součástí běžného postupu, nebo na základě úředního dokladu podle čl. 76 odst. 1 písm. b). 1. Je-li to hospodářsky odůvodněné a neztěžuje-li se tím celní dohled, mohou celní orgány povolit, aby a) zboží Společenství jiné než uvedené v čl. 98 odst. 1 písm. b) bylo skladováno v prostorách celního skladu; b) zboží, které není zbožím Společenství, bylo v prostorech celního skladu zušlechtěno v režimu aktivního zušlechťovacího styku za podmínek stanovených pro tento režim. Formality, které nemusí být v celním skladu vyžadovány, se stanoví postupem projednávání ve výboru; c) zboží, které není zbožím Společenství, bylo v prostorách celního skladu přepracováno v režimu přepracování pod celním dohledem za podmínek stanovených pro tento režim. Formality, které nemusí být v celním skladu vyžadovány, se stanoví postupem projednávání ve výboru. 2. V případech uvedených v odstavci 1 se zboží nenachází v režimu uskladňování v celním skladu. Zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu se zapisuje do evidence zboží podle článku 105, jakmile je dopraveno do celního skladu. Ve výjimečných případech však mohou celní orgány stanovit lhůtu, ve které je ukladatel zboží povinen přidělit zboží jiné celně schválené určení. 2. Zvláštní lhůty pro některé zboží uvedené v čl. 98 odst. 1 písm. b), které je předmětem společné zemědělské politiky, lze stanovit postupem projednávání ve výboru. 1. Dovozové zboží lze podrobit obvyklým formám manipulace nutným k zajištění uchování zboží, ke zlepšení jeho obchodní úpravy nebo prodejní jakosti nebo k jeho úpravě pro distribuci a další prodej. V míře nezbytné k řádnému fungování společné organizace trhů lze sestavit seznam případů, u kterých jsou zakázány tyto formy manipulace se zbožím, které je předmětem společné zemědělské politiky. 2. Zboží Společenství uvedené v čl. 98 odst. 1 písm. b), které bylo propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu a které je předmětem společné zemědělské politiky, lze podrobit pouze takovým formám manipulace, které jsou pro ně výslovně stanoveny. 3. Formy manipulace podle odst. 1 prvního pododstavce a podle odstavce 2 musí být předem povoleny celními orgány, které stanoví podmínky, za kterých je lze provádět. Pokud to okolnosti odůvodňují, může být zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu dočasně vyňato z celního skladu. Vynětí zboží musí být předem schváleno celními orgány, které stanoví podmínky, za kterých k němu může dojít. Po dobu, kdy se zboží nachází mimo celní sklad, může být podrobeno formám manipulace podle článku 109, a to za stejných podmínek. Celní orgány mohou povolit, aby zboží propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu bylo převedeno z jednoho celního skladu do druhého. 1. Jestliže u dovozového zboží vznikl celní dluh a základem celní hodnoty tohoto zboží je cena, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, zahrnující náklady na skladování a uchování zboží během jeho uložení v celním skladu, nejsou tyto náklady zahrnuty do celní hodnoty, jestliže jsou vykázány odděleně od ceny, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena. 2. Pokud byly u uvedeného zboží provedeny obvyklé formy manipulace ve smyslu článku 109, posuzují se na žádost deklaranta druh, celní hodnota a množství zboží, které jsou rozhodné pro vyměření dovozního cla, jako by se jednalo o druh, celní hodnotu a množství zboží, ke kterým by bylo přihlíženo u tohoto zboží v okamžiku uvedeném v článku 214 v případě, kdyby tyto manipulace nebyly provedeny. Postupem projednávání ve výboru však lze stanovit odchylky od tohoto ustanovení. 3. Jestliže bylo v souladu s článkem 76 dovozové zboží propuštěno do volného oběhu, aniž bylo předloženo celním orgánům, a předtím, než bylo podáno odpovídající celní prohlášení, a pokud byly podklady pro vyměření cla na toto zboží uznány či schváleny v době, kdy bylo zboží propuštěno do režimu uskladňování v celním skladu, považují se tyto podklady za podklady, k nimž má být přihlíženo pro účely článku 214, aniž je dotčena kontrola po propuštění zboží podle článku 78. Zboží Společenství uvedené v čl. 98 odst. 1 písm. b), které je předmětem společné zemědělské politiky a bylo propuštěno do režimu uskladnění v celním skladu, musí být vyvezeno nebo mu musí být přiděleno jiné celně schválené určení podle zvláštních předpisů Společenství uvedených ve zmíněném článku. 1. Aniž je dotčen článek 115, umožňuje režim aktivního zušlechťovacího styku, aby pro účely jedné nebo několika zušlechťovatelských operací na celním území Společenství bylo použito a) zboží, které není zbožím Společenství a které má být vyvezeno zpět z celního území Společenství ve formě zušlechtěných výrobků, aniž by podléhalo dovoznímu clu a obchodně-politickým opatřením; b) zboží propuštěné do volného oběhu s vrácením nebo prominutím dovozního cla, kterému toto zboží podléhá, je-li vyvezeno z celního území Společenství ve formě zušlechtěných výrobků. 2. Následujícími výrazy se rozumí: a) "podmíněným systémem" režim aktivního zušlechťovacího styku ve formě podle odst. 1 písm. a); b) "systémem navracení" režim aktivního zušlechťovacího styku ve formě podle odst. 1 písm. b); - opracování zboží, včetně jeho montáže, sestavení nebo přizpůsobení jinému zboží, - zpracování zboží, - oprava zboží, včetně jeho obnovy a seřízení, - použití určitého zboží určeného postupem projednávání ve výboru, které není v zušlechtěných výrobcích obsaženo, avšak umožňuje nebo usnadňuje výrobu těchto výrobků, a to i když je při použití zcela nebo zčásti spotřebováno; d) "zušlechtěnými výrobky" všechny produkty, které jsou výsledkem zušlechťovacích operací; e) "rovnocenným zbožím" zboží Společenství, které bylo použito pro výrobu zušlechtěných výrobků namísto dovozového zboží; f) "výtěžností" množství nebo procentní podíl zušlechtěných výrobků získaných zušlechtěním určitého množství dovozového zboží. 1. Jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 2 a s přihlédnutím k ustanovení odstavce 4 celní orgány povolí, aby b) zušlechtěné výrobky vyrobené z rovnocenného zboží byly vyvezeny ze Společenství před dovozem dovozového zboží. 2. Rovnocenné zboží musí mít stejnou jakost a stejné vlastnosti jako dovozové zboží. Ve zvláštních případech stanovených postupem projednávání ve výboru však může být povoleno, aby rovnocenné zboží dosáhlo vyššího stupně výroby než dovozové zboží. 3. V případě použití odstavce 1 je dovozové zboží pro celní účely posuzováno jako rovnocenné zboží a rovnocenné zboží jako dovozové zboží. 5. Jestliže je postupováno podle odst. 1 písm. b) a zušlechtěné výrobky by podléhaly vývozním clům, kdyby nebyly vyváženy nebo zpětně vyváženy v režimu aktivního zušlechťovacího styku, musí držitel povolení poskytnout jistotu k zajištění platby těchto cel v případě, kdyby nebylo dovozové zboží dovezeno ve stanovené lhůtě. Povolení k aktivnímu zušlechťovacímu styku se uděluje na žádost osoby, která provádí nebo nechává provádět zušlechťovací operace. a) osobám usazeným ve Společenství. V případě dovozu, který nemá obchodní povahu, je však lze udělit i osobám usazeným mimo Společenství; b) může-li být dovozové zboží, aniž by bylo dotčeno použití zboží uvedeného v čl. 114 odst. 2 písm. c) poslední odrážce, ztotožněno v zušlechtěných výrobcích nebo, v případech zmíněných v článku 115, může-li být ověřeno plnění podmínek stanovených pro rovnocenné zboží; c) může-li režim aktivního zušlechťovacího styku pomoci vytvořit příznivější podmínky pro vývoz nebo zpětný vývoz zušlechtěných výrobků, nejsou-li tím nepříznivě dotčeny zásadní zájmy producentů ve Společenství (hospodářské podmínky). 1. Celní orgány stanoví lhůtu, ve které musí být zušlechtěné výrobky vyvezeny nebo zpětně vyvezeny nebo jim musí být přiděleno jiné celně schválené určení. Při stanovení této lhůty se přihlíží k době potřebné pro provedení zušlechťovacích operací a k zajištění odbytu zušlechtěných výrobků. 2. Lhůta počíná běžet dnem, kdy bylo zboží, které není zbožím Společenství, propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku. Na náležitě odůvodněnou žádost držitele povolení mohou celní orgány tuto lhůtu prodloužit. Za účelem zjednodušení může být rozhodnuto, že lhůta, která počíná běžet v průběhu kalendářního měsíce nebo čtvrtletí, skončí posledního dne následujícího kalendářního měsíce, případně čtvrtletí. 3. V případě použití čl. 115 odst. 1 písm. b), stanoví celní orgány lhůtu, během které musí být zboží, které není zbožím Společenství, navrženo v celním prohlášení do daného režimu. Tato lhůta počíná běžet dnem přijetí vývozního prohlášení vztahujícího se na zušlechtěné výrobky vyrobené z odpovídajícího rovnocenného zboží. 4. Pro některé zušlechťovací operace a pro některé dovozové zboží lze stanovit zvláštní lhůty postupem projednávání ve výboru. 1. Celní orgány stanoví buď výtěžnost operace, nebo případně způsob, jak ji stanovit. Výtěžnost se stanoví na základě skutečných podmínek, za kterých jsou nebo budou zušlechťovací operace prováděny. 2. Pokud to okolnosti odůvodňují, a zejména jsou-li zušlechťovací operace obvykle prováděny za přesně stanovených technických podmínek, které se vztahují na zboží s výrazně stálými vlastnostmi a při kterých jsou vyráběny zušlechtěné výrobky trvalé jakosti, lze na základě předem zjištěných skutečností stanovit paušální výtěžnost postupem projednávání ve výboru. Případy a podmínky, kdy jsou zboží v nezměněném stavu nebo zušlechtěné výrobky považovány za propuštěné do volného oběhu, mohou být stanoveny postupem projednávání ve výboru. 1. S výhradou článku 122, vznikne-li celní dluh, vyměří se na základě podkladů pro vyměřování cel platných pro dovozové zboží v okamžiku přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění tohoto zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku. 2. Jestliže v okamžiku uvedeném v odstavci 1 splňuje dovozové zboží podmínky pro uplatnění preferenčních sazebních zacházení v rámci celních kvót nebo stropů, lze u tohoto zboží uplatnit preferenční sazební zacházení stanovené pro stejné zboží v okamžiku přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu. a) podléhají příslušnému dovoznímu clu, pokud - byly propuštěny do volného oběhu a jsou uvedeny na seznamu přijatém postupem projednávání ve výboru, a to do té míry, v jaké jsou úměrné vyvezené části zušlechtěných výrobků nezařazených do tohoto seznamu. Držitel povolení však může žádat, aby clo bylo vyměřeno způsobem uvedeným v článku 121, - podléhají poplatkům stanoveným v rámci společné zemědělské politiky a stanoví tak předpisy přijaté postupem projednávání ve výboru; b) podléhají dovoznímu clu vypočtenému v souladu s pravidly vztahujícími se na daný celní režim nebo na svobodná pásma nebo svobodné sklady, pokud byly propuštěny do režimu s podmíněným osvobozením od cla nebo umístěny do svobodného pásma nebo svobodného skladu. - bylo-li zušlechtěným výrobkům přiděleno výše uvedené celně schválené určení, jiné než propuštění do režimu přepracování pod celním dohledem, musí se vyměřená částka dovozního cla rovnat alespoň částce cla vypočtené podle článku 121; c) mohou podléhat pravidlům pro vyměřování cla stanoveným pro režim přepracování pod celním dohledem, pokud by dovozové zboží mohlo být do tohoto režimu propuštěno; d) se na ně vztahuje zvýhodněné sazební zacházení vzhledem k jejich zvláštnímu určení, je-li totéž zacházení stanoveno pro stejné dovážené zboží; IV. Zušlechťovací operace mimo celní území Společenství 1. Zušlechtěné výrobky nebo zboží v nezměněném stavu mohou být na základě povolení celních orgánů a v souladu s podmínkami režimu pasivního zušlechťovacího styku zcela nebo částečně dočasně vyváženy z celního území Společenství za účelem doplňkových zušlechťovacích operací. 2. Vznikl-li při zpětném dovozu produktů celní dluh, vyměří se dovozní clo a) ze zušlechtěných výrobků nebo ze zboží v nezměněném stavu uvedených v odstavci 1 podle článků 121 a 122 a b) z výrobků dovážených zpět poté, co byly zušlechtěny mimo celní území Společenství, podle ustanovení upravujících režim pasivního zušlechťovacího styku za stejných podmínek, jako kdyby byly produkty vyvážené v tomto režimu předtím, než se takový vývoz uskutečnil, propuštěny do volného oběhu. V. Zvláštní ustanovení týkající se systému navracení 1. Systém navracení lze uplatnit u veškerého zboží, s výjimkou toho, které v okamžiku přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu, - by mohlo v rozsahu kvót podléhat preferenčnímu sazebnímu opatření nebo autonomnímu pozastavovacímu opatření podle čl. 20 odst. 3 písm. d) až f), - podléhá zemědělské dávce nebo jinému dovoznímu poplatku zavedenému v rámci společné zemědělské politiky nebo v rámci zvláštních režimů pro některé druhy zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů. 2. Kromě toho se systém navracení použije pouze tehdy, není-li v době přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění dovozového zboží do volného oběhu stanovena žádná vývozní náhrada za vývoz zušlechtěných výrobků. 3. Povolení použít systému navracení lze udělit pouze tehdy, jestliže v době přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění zušlechtěných výrobků k vývozu - na vývoz zušlechtěných výrobků není stanovena žádná vývozní náhrada. 1. V celním prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu musí být uvedeno, zda se použije systém navracení, a odkaz na příslušné povolení. 2. Na žádost celních orgánů musí být uvedené povolení přiloženo k celnímu prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu. V rámci systému navracení se nepoužijí čl. 115 odst. 1 písm. b) a odstavce 3 a 5, čl. 118 odst. 3, články 120 a 121, čl. 122 písm. a) druhá odrážka a písm. c) a článek 129. Dočasný vývoz zušlechtěných výrobků prováděný podle čl. 123 odst. 1 není považován za vývoz ve smyslu čl. 128 s výjimkou případu, kdy tyto výrobky nejsou dovezeny zpět do Společenství ve stanovené lhůtě. 1. Držitel povolení může žádat vrácení nebo prominutí dovozního cla, prokáže-li v souladu s požadavky celních orgánů, že zušlechtěné výrobky vyrobené z dovozového zboží propuštěného do volného oběhu v systému navracení byly - vyvezeny nebo - propuštěny, s ohledem na následný zpětný vývoz, do tranzitních režimů Společenství, uskladňování v celním skladu, dočasného použití nebo aktivního zušlechťovacího styku (podmíněného systému) nebo umístěny do svobodného pásma nebo svobodného skladu, 2. Pro účely přidělení celně schváleného určení uvedeného v odstavci 1 druhé odrážce jsou zušlechtěné výrobky považovány za zboží, které není zbožím Společenství. 3. Lhůta, ve které musí být podána žádost o vrácení cla, se stanoví postupem projednávání ve výboru. 4. Zušlechtěné výrobky propuštěné do některého celního režimu nebo umístěné do svobodného pásma nebo svobodného skladu podle odstavce 1 mohou být propuštěny do volného oběhu pouze na základě povolení celních orgánů, které toto povolení vydají, pokud to okolnosti odůvodňují. Aniž je dotčen čl. 122 písm. b), považuje se částka vráceného nebo prominutého dovozního cla v těchto případech za výši celního dluhu. 5. Pro účely vyměření dovozního cla, které má být vráceno nebo prominuto, se použije přiměřeně čl. 122 písm. a) první odrážka. Režim aktivního zušlechťovacího styku s podmíněným systémem se rovněž použije za tím účelem, aby zušlechtěné výrobky mohly být osvobozeny od vývozního cla, kterému by podléhaly stejné produkty vyrobené nebo získané ze zboží Společenství namísto dovozového zboží. E. Přepracování pod celním dohledem Režim přepracování pod celním dohledem umožňuje podrobit zboží, které není zbožím Společenství, na celním území Společenství takovým operacím, které změní jeho vlastnosti nebo stav, aniž by podléhalo dovoznímu clu nebo obchodněpolitickým opatřením, a propustit do volného oběhu výrobky vzniklé z těchto operací s použitím pro ně platných dovozních cel. Tyto výrobky se označují jako přepracované výrobky. Seznam případů, kdy lze zboží propustit do režimu přepracování pod celním dohledem, se stanoví postupem projednávání ve výboru. Povolení k přepracování pod celním dohledem se udílí na žádost osoby, která provádí přepracování nebo zajistí, aby přepracování bylo provedeno. Povolení je možno udělit pouze b) může-li být dovozové zboží ztotožněno v přepracovaných výrobcích; d) nedojde-li použitím tohoto režimu k obcházení předpisů upravujících stanovení původu zboží nebo množstevní omezení vztahující se na dovážené zboží; e) jsou-li splněny podmínky nutné k tomu, aby tento režim přispěl k vytvoření nebo zachování přepracovávání zboží ve Společenství, aniž by byly nepříznivě dotčeny zásadní zájmy výrobců podobného zboží ve Společenství (hospodářské podmínky). Ustanovení čl. 118 odst. 1, 2 a 4 a článku 119 se použijí přiměřeně. Vznikl-li celní dluh u zboží v nezměněném stavu nebo u výrobků, které jsou ve srovnání s těmi, na něž se vztahuje povolení, ve stadiu částečného přepracování, stanoví se celní dluh na základě podkladů pro vyměřování příslušných cel pro dovozové zboží v době přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do režimu přepracování pod celním dohledem. 1. Splňuje-li dovozové zboží v okamžiku svého propuštění do režimu přepracování pod celním dohledem podmínky pro přiznání preferenčního sazebního zacházení a toto preferenční sazební zacházení je použitelné na stejné výrobky, jako jsou přepracované výrobky propuštěné do volného oběhu, vypočte se dovozní clo, jemuž přepracované výrobky podléhají, podle celní sazby použitelné v rámci tohoto zacházení. 2. Je-li preferenční sazební zacházení podle odstavce 1 stanoveno pro dovozové zboží v rámci celních kvót nebo celních stropů, je použití celní sazby podle odstavce 1 na přepracované výrobky podmíněno také tím, že se zmíněné preferenční sazební zacházení vztahuje na dovozové zboží v okamžiku přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu. V tom případě se množství dovozového zboží skutečně použitého při výrobě přepracovaných výrobků propuštěných do volného oběhu započítá do celních kvót nebo stropů platných v době přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu a žádná množství se nezapočtou do celních kvót nebo stropů platných pro výrobky stejné jako přepracované výrobky. F. Dočasné použití Režim dočasného použití umožňuje, aby zboží, které není zbožím Společenství a které má být vyvezeno zpět v nezměněném stavu, kromě běžného snížení hodnoty způsobeného jeho použitím, bylo na celním území Společenství používáno s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla a aniž by se na tento dovoz vztahovala obchodně-politická opatření. Povolení k dočasnému použití se udílí na žádost osoby, která zboží užije nebo nechá užívat. Celní orgány odmítnou návrh na propuštění do režimu dočasného použití, jestliže nelze zajistit ztotožnění dovozového zboží. Celní orgány však mohou povolit uplatnění režimu dočasného použití, aniž by zajistily ztotožnění zboží, jestliže s ohledem na povahu zboží nebo operací, které mají být prováděny, nemůže neprovedení ztotožnění vést ke zneužití tohoto režimu. 1. Celní orgány stanoví lhůtu, během níž musí být dovozové zboží vyvezeno zpět nebo mu musí být přiděleno jiné celně schválené určení. Tato lhůta musí být dostatečná pro dosažení cíle povoleného použití. 2. Aniž jsou dotčeny zvláštní lhůty podle článku 141, je lhůta pro setrvání zboží v režimu dočasného použití 24 měsíců. Celní orgány však mohou po dohodě s držitelem povolení stanovit lhůty kratší. 3. Pokud to mimořádné okolnosti odůvodňují, mohou celní orgány na žádost zúčastněné osoby a v přiměřeném rozsahu prodloužit lhůty stanovené podle odstavců 1 a 2 tak, aby umožnily povolené použití zboží. Případy a zvláštní podmínky, za nichž může být uplatněn režim dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla, se stanoví postupem projednávání ve výboru. 1. Použití režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla se povolí u zboží, které zůstává vlastnictvím osoby usazené mimo celní území Společenství a které není uvedeno v předpisech přijatých na základě článku 141 nebo které v nich sice uvedeno je, avšak nesplňuje všechny podmínky k propuštění do režimu dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla. 2. Seznam zboží, u kterého nelze uplatnit režim dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, se stanoví postupem projednávání ve výboru. 1. Dovozní clo, které má být zaplaceno u zboží propuštěného do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, činí za každý byť jen započatý měsíc, během kterého bylo zboží propuštěno do tohoto režimu, 3 % z úhrnné výše cla, které by mělo být zaplaceno za uvedené zboží, kdyby v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití bylo propuštěno do volného oběhu. 2. Částka vyměřeného dovozního cla nesmí být vyšší než částka cla, která by byla vyměřena, kdyby dané zboží bylo v okamžiku propuštění do režimu dočasného použití propuštěno do volného oběhu, přičemž se nepřihlíží k případnému úroku. 3. Možnost převodu práv a povinností, které vzniknou při režimu dočasného použití podle čl. 90 neznamená, že by pro každé rozhodné období použití musela být použita stejná úprava osvobození od dovozního cla. 4. Pokud je převod práv a povinností podle odstavce 3 s částečným osvobozením od dovozního cla uskutečněn mezi dvěma držiteli režimu během téhož měsíce, je první držitel povinen zaplatit dlužnou částku dovozního cla za celý měsíc. 1. Vznikl-li celní dluh u dovozového zboží, vyměří se tento dluh na základě podkladů pro vyměřování cel platných pro toto zboží v době přijetí celního prohlášení s návrhem na jeho propuštění do režimu dočasného použití. Avšak pokud tak stanoví článek 141, vyměří se dluh na základě podkladů pro vyměřování cel platných pro dotyčné zboží v okamžiku uvedeném v článku 214. 2. Vznikl-li celní dluh u zboží propuštěného do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla z jiných důvodů, než je propuštění zboží do tohoto režimu, rovná se výše tohoto dluhu rozdílu mezi clem vypočteným podle odstavce 1 a clem splatným podle článku 143. G. Pasivní zušlechťovací styk 1. Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení článků 154 až 159 a článku 123 týkající se systému prosté výměny, umožňuje režim pasivního zušlechťovacího styku, aby zboží Společenství bylo dočasně vyvezeno z celního území Společenství za účelem podrobení zušlechťovacím operacím a aby výrobky vzniklé z těchto operací byly propuštěny do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla. 2. Na dočasný vývoz zboží Společenství se vztahují vývozní clo, obchodněpolitická opatření a další formality spojené s výstupem zboží Společenství z celního území Společenství. 3. Následujícími výrazy se rozumí: a) "dočasně vyváženým zbožím" zboží, které bylo propuštěno do režimu pasivního zušlechťovacího styku; c) "zušlechtěnými výrobky" všechny produkty, které jsou výsledkem zušlechťovacích operací; d) "výtěžností" množství nebo procentní podíl zušlechtěných výrobků získaných zušlechtěním určitého množství dočasně vyváženého zboží. 1. Do režimu pasivního zušlechťovacího styku nelze propustit zboží Společenství, - jehož vývoz zakládá nárok na vrácení nebo prominutí dovozního cla, - které bylo před vývozem propuštěno do volného oběhu s úplným osvobozením od dovozního cla z důvodu jeho zvláštního užití, jestliže podmínky pro osvobození stále trvají, - jehož vývoz zakládá nárok na vývozní náhradu nebo na základě jehož vývozu mu je přiznávána jiná finanční výhoda v rámci společné zemědělské politiky. 2. Postupem projednávání ve výboru však lze stanovit odchylky od odst. 1 druhé odrážky. 1. Povolení k propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku se udílí na žádost osoby, která nechává provádět zušlechťovací operace. 2. Odchylně od odstavce 1 lze jiné osobě udělit povolení využít režimu pasivního zušlechťovacího styku u zboží pocházejícího ze Společenství ve smyslu hlavy II kapitoly 2 části 1, jestliže zušlechťovací operace spočívá ve spojení tohoto zboží se zbožím vyrobeným nebo získaným mimo Společenství a dovezeným jako zušlechtěné výrobky za předpokladu, že uplatnění tohoto režimu napomáhá odbytu vyváženého zboží, aniž by byly nepříznivě dotčeny zásadní zájmy producentů stejného nebo podobného zboží ve Společenství, jako jsou dovážené zušlechtěné výrobky. Případy a pravidla použití prvního pododstavce se stanoví postupem projednávání ve výboru. b) lze-li zjistit, že zušlechtěné výrobky jsou výsledkem užití dočasně vyvezeného zboží. Případy a podmínky, kdy lze uplatnit odchylky od tohoto písmene, a podmínky, za nichž se tyto odchylky uplatní, se stanoví postupem projednávání ve výboru; c) nehrozí-li, že povolení k využití režimu pasivního zušlechťovacího styku vážně poškodí zásadní zájmy zpracovatelů ve Společenství (hospodářské podmínky). 1. Celní orgány stanoví lhůtu, ve které musí být zušlechtěné výrobky dovezeny zpět na celní území Společenství. Na náležitě odůvodněnou žádost držitele povolení mohou tuto lhůtu prodloužit. 2. Celní orgány stanoví buď výtěžnost operace, nebo případně způsob, jak ji určit. 1. Úplné nebo částečné osvobození od dovozního cla uvedené v čl. 151 odst. 1 se přizná pouze tehdy, jsou-li zušlechtěné výrobky uvedeny v celním prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu jménem nebo na účet a) držitele povolení, nebo 2. Úplné nebo částečné osvobození od dovozního cla podle článku 151 se nepřizná tehdy, není-li splněna některá z podmínek nebo povinností vztahujících se k režimu pasivního zušlechťovacího styku, pokud není zjištěno, že toto nesplnění nemá skutečný vliv na správné provádění tohoto režimu. 1. Úplné nebo částečné osvobození od dovozního cla podle článku 145 spočívá v tom, že se od částky dovozního cla na zušlechtěné výrobky propuštěné do volného oběhu odečte částka dovozního cla, které by bylo ke stejnému dni použitelné na dočasně vyvážené zboží v případě, že by bylo dovezeno na celní území Společenství ze země, v níž byla provedena zušlechťovací operace nebo poslední zušlechťovací operace. 2. Částka, která má být odečtena podle odstavce 1, se vypočte podle množství a povahy dotyčného zboží v den přijetí celního prohlášení s návrhem na jeho propuštění do režimu pasivního zušlechťovacího styku a na základě ostatních podkladů pro vyměřování cel platných pro toto zboží ke dni přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění zušlechtěných výrobků do volného oběhu. Hodnotou dočasně vyváženého zboží je hodnota, která se bere u tohoto zboží v úvahu při stanovení celní hodnoty zušlechtěných výrobků podle čl. 32 odst. 1 písm. b) bodu i), nebo nemůže-li být hodnota tímto způsobem určena, rozdíl mezi celní hodnotou zušlechtěných výrobků a náklady na zušlechtění stanovenými přiměřenými metodami. - k některým poplatkům stanoveným postupem projednávání ve výboru se při výpočtu výše odpočtu nepřihlédne, - jestliže bylo dočasně vyvážené zboží před propuštěním do režimu pasivního zušlechťovacího styku propuštěno do volného oběhu se sníženou sazbou z důvodu jejich použití ke zvláštním účelům a podmínky pro udělení snížené sazby trvají, je částkou, která se má odečíst, částka skutečně vyměřeného dovozního cla při propuštění tohoto zboží do volného oběhu. 3. Může-li být na dočasně vyvážené zboží při propuštění do volného oběhu uplatněna snížená nebo nulová sazba v důsledku jeho zvláštního použití, přihlédne se k této sazbě za předpokladu, že zboží bylo podrobeno operacím odpovídajícím tomuto použití v zemi, kde byla uskutečněna zušlechťovací operace nebo poslední zušlechťovatelská operace. 4. Vztahuje-li se na zušlechtěné výrobky preferenční sazební opatření ve smyslu čl. 20 odst. 3 písm. d) nebo e) a toto opatření existuje pro zboží stejného sazebního zařazení, jako má dočasně vyvážené zboží, použije se pro stanovení částky, která má být odečtena podle odstavce 1, sazba dovozního cla, která by byla použita, kdyby dočasně vyvážené zboží splňovalo podmínky, za nichž lze toto preferenční sazební opatření uplatnit. 5. Tímto článkem není dotčeno použití předpisů již přijatých nebo těch, která budou přijaty, v souvislosti s obchodem mezi Společenstvím a třetími zeměmi, které stanoví osvobození od dovozního cla u některých zušlechtěných výrobků. 1. Je-li účelem zušlechťovací operace oprava dočasně vyváženého zboží, je toto zboží při propuštění do volného oběhu úplně osvobozeno od dovozního cla, prokáže-li se náležitě celním orgánům, že zboží bylo opraveno bezúplatně v důsledku smluvních nebo zákonných záručních povinností nebo v důsledku výrobní vady. 2. Odstavec 1 se nevztahuje na případy, kdy vada zboží byla vzata v úvahu již při jeho propuštění do volného oběhu. Je-li účelem zušlechťovací operace oprava dočasně vyváženého zboží a tato oprava je provedena za úplatu, přizná se částečné osvobození od dovozního cla podle článku 145 tím způsobem, že částka cla se určí na základě podkladů pro vyměřování cel vztahujících se ke zušlechtěným výrobkům ke dni přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění těchto výrobků do volného oběhu s tím, že za celní hodnotu se považuje částka rovnající se nákladům na opravu, za předpokladu že tyto náklady představují jedinou úhradu držitele povolení a nejsou ovlivněny spojením mezi držitelem povolení a osobou, která opravu provedla. IV. Pasivní zušlechťovací styk s použitím systému prosté výměny 1. Za podmínek stanovených v tomto pododdílu IV, které se použijí spolu s předchozími ustanoveními, umožňuje systém prosté výměny, aby dovezený výrobek (dále jen "náhradní výrobek") nahradil zušlechtěný výrobek. 2. Celní orgány povolí použití systému prosté výměny, je-li předmětem zušlechťovací operace oprava zboží Společenství, které není předmětem společné zemědělské politiky ani se na ně nevztahují zvláštní režimy pro některé druhy zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů. 3. Aniž je dotčen článek 159, použijí se ustanovení, která se vztahují na zušlechtěné výrobky, rovněž na náhradní výrobky. 4. Celní orgány povolí za podmínek, které samy stanoví, dovoz náhradních výrobků ještě před dočasným vývozem zboží (předčasný dovoz). 1. Náhradní výrobky musí mít stejné sazební zařazení, stejnou obchodní jakost a stejnou technickou charakteristiku, jaké by mělo dočasně vyvážené zboží, kdyby bylo podrobeno dotyčné opravě. Byly-li však náhradní výrobky dodány zdarma v důsledku smluvních nebo zákonných záručních povinností nebo v důsledku výrobní vady, mohou celní orgány povolit odchylku od tohoto pravidla. Prostá výměna může být povolena pouze tehdy, je-li možné ověřit, že jsou splněny podmínky stanovené v článku 155. 1. Při předčasném dovozu musí být dočasně vyvážené zboží vyvezeno ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy celní orgány přijmou celní prohlášení s návrhem na propuštění náhradních výrobků do volného oběhu. 2. Pokud to však mimořádné okolnosti odůvodňují, mohou celní orgány na žádost zúčastněné osoby lhůtu uvedenou v odstavci 1 přiměřeně prodloužit. Postupuje-li se při předčasném dovozu podle článku 151, stanoví se výše odpočtu podle podkladů pro vyměřování cel vztahujících se na dočasně vyvážené zboží ke dni přijetí celního prohlášení s návrhem na jeho propuštění do režimu. V rámci prosté výměny se nepoužijí čl. 147 odst. 2 a čl. 148 písm. b). V. Jiná ustanovení Postupy stanovené pro režim pasivního zušlechťovacího styku se vztahují rovněž na provádění nesazebních opatření společné obchodní politiky. 1. Režim vývozu umožňuje, aby zboží Společenství opustilo celní území Společenství. 2. S výjimkou zboží propuštěného do režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo do tranzitního režimu podle článku 163 a aniž je dotčen článek 164, musí být veškeré zboží Společenství, které má být vyvezeno, propuštěno do režimu vývozu. 3. Zboží odesílané na ostrov Helgoland se nepovažuje za vyvážené z celního území Společenství. 4. Případy, kdy zboží opouštějící celní území Společenství nepodléhá vývoznímu prohlášení, a podmínky s tím spojené se stanoví postupem projednávání ve výboru. 5. Vývozní prohlášení se podává celnímu úřadu, který je příslušný ke kontrole místa, kde je vývozce usazen nebo kde se zboží balí nebo nakládá k vývozu. Odchylky od tohoto pravidla se stanoví postupem projednávání ve výboru. 1. Režim vnitřního tranzitu umožňuje přepravu zboží Společenství za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 4 mezi dvěma místy nacházejícími se na celním území Společenství přes území třetí země beze změny jeho celního statusu. Tím není dotčen čl. 91 odst. 1 písm. b). a) v režimu vnitřního tranzitu Společenství, je-li tato možnost upravena v mezinárodní dohodě; b) na podkladě karnetu TIR (Úmluva TIR); 3. V případě uvedeném v odst. 2 písm. a) se články 92, 94, 95, 96 a 97 použijí přiměřeně. 4. V případech uvedených v odst. 2 písm. b) až f) si zboží zachová svůj celní status pouze tehdy, je-li tento status určen za podmínek a ve formě stanovené v předpisech přijatých postupem projednávání ve výboru. Podmínky, za nichž může být zboží Společenství přepravováno mezi dvěma místy nacházejícími se na celním území Společenství a dočasně též mimo toto území bez změny svého celního statusu, aniž by podléhalo některému celnímu režimu, se stanoví postupem projednávání ve výboru. Režim vnitřního tranzitu Společenství se uplatní rovněž tehdy, stanoví-li tak výslovně některý právní předpis Společenství. JINÉ TYPY CELNĚ SCHVÁLENÉHO URČENÍ Svobodná pásma a svobodné sklady Svobodná pásma a svobodné sklady jsou části celního území nebo prostory umístěné na tomto území oddělené od ostatního celního území, ve kterých a) se má pro účely uplatňování dovozního cla a obchodně-politických opatření za to, že se zboží, které není zbožím Společenství, nenachází na celním území Společenství, pokud nebylo propuštěno do volného oběhu ani jiného celního režimu, užito ani spotřebováno za podmínek jiných než stanovených celními předpisy; b) se na zboží Společenství, u kterého tak stanoví zvláštní předpisy Společenství, vztahují v důsledku jeho umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu opatření, která jsou obvykle spojena s vývozem zboží. 1. Členské státy mohou prohlásit některé části celního území Společenství za svobodná pásma nebo povolit zřízení svobodných skladů. 2. Členské státy určí zeměpisné vymezení každého pásma. Prostory, které mají být svobodnými sklady, musí být schváleny členskými státy. 3. Svobodná pásma musí být ohrazena. Členské státy určí vstupy do každého svobodného pásma a svobodného skladu a výstupy z nich. 4. Ke stavbě budov ve svobodném pásmu je zapotřebí předchozího povolení celních orgánů. 1. Obvod a vstupní a výstupní místa svobodného pásma a svobodného skladu jsou pod dohledem celních orgánů. 2. Osoby a dopravní prostředky vstupující do svobodného pásma nebo svobodného skladu nebo vystupující z nich mohou být podrobeny celní kontrole. 3. Přístup do svobodného pásma nebo svobodného skladu může být odepřen osobám, které neskýtají veškeré nezbytné záruky dodržování ustanovení tohoto kodexu. 4. Celní orgány jsou oprávněny kontrolovat zboží, které vstupuje do svobodného pásma nebo svobodného skladu, nachází se v nich nebo je opouští. K umožnění této kontroly musí být celním orgánům předložena kopie dopravního dokladu doprovázejícího zboží při jeho vstupu nebo výstupu nebo musí být uschována pro potřeby celních orgánů u osoby jimi určené k tomuto účelu. Je-li tato kontrola požadována, musí být zboží celním orgánům zpřístupněno. B. Umisťování zboží ve svobodných pásmech a svobodných skladech Ve svobodném pásmu nebo ve svobodném skladu může být umístěno zboží Společenství i zboží, které není zbožím Společenství. Celní orgány však mohou požadovat, aby nebezpečné zboží nebo zboží, které může znehodnotit jiné zboží nebo z jiného důvodu vyžaduje zvláštní zařízení, bylo umístěno pouze v prostorách k tomu zvlášť vybavených. 1. Aniž je dotčen čl. 168 odst. 4, nemusí být zboží vstupující do svobodného pásma nebo svobodného skladu předloženo celním orgánům a nemusí být podáno celní prohlášení. 2. Zboží musí být předloženo celním orgánům a podrobeno předepsaným celním formalitám pouze tehdy, jestliže a) bylo propuštěno do režimu, který byl ukončen umístěním zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu; umožňuje-li však daný režim zproštění povinnosti předložit zboží, jeho předložení se nevyžaduje; b) je umístěno do svobodného pásma nebo svobodného skladu na základě rozhodnutí o vrácení nebo prominutí dovozního cla; c) se na ně vztahují opatření uvedená v čl. 166 písm. b). 4. Na žádost zúčastněné osoby celní orgány potvrdí, že zboží umístěné ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu je zbožím Společenství nebo zbožím, které není zbožím Společenství. 1. Doba pobytu zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu není omezena. 2. Pro některé zboží uvedené v čl. 166 písm. b), které je předmětem společné zemědělské politiky, lze stanovit postupem projednávání ve výboru zvláštní lhůty. 1. Za podmínek stanovených tímto kodexem je ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu povolena jakákoliv průmyslová či obchodní činnost nebo poskytování služeb. Provozování těchto činností a poskytování služeb musí být předem oznámeno celním orgánům. 2. S ohledem na povahu daného zboží nebo potřeby celního dohledu mohou celní orgány určité činnosti uvedené v odstavci 1 ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu zakázat nebo omezit. 3. Celní orgány mohou zakázat výkon činnosti ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu osobám, které neskýtají nezbytné záruky dodržování ustanovení tohoto kodexu. Zboží, které není zbožím Společenství, umístěné do svobodného pásma nebo svobodného skladu lze po dobu pobytu ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu a) propustit do volného oběhu za podmínek stanovených tímto režimem a článkem 178; c) propustit do režimu aktivního zušlechťovacího styku za podmínek stanovených tímto režimem. Hospodářské podmínky se však nevztahují na zušlechťovací operace na území starého svobodného přístavu Hamburku a ve svobodných pásmech Kanárských ostrovů, Azor, Madeiry a zámořských departementů. Jestliže se však v případě starého svobodného přístavu Hamburku stane, že budou v důsledku této odchylky dotčeny podmínky hospodářské soutěže ve Společenství v určitém hospodářském odvětví, rozhodne Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise, že se hospodářské podmínky vztahují i na odpovídající hospodářskou činnost na území starého svobodného přístavu Hamburku; d) propustit do režimu přepracování pod celním dohledem za podmínek stanovených tímto režimem; e) propustit do režimu dočasného použití za podmínek stanovených tímto režimem; g) zničit za předpokladu, že zúčastněná osoba poskytne celním orgánům veškeré informace, které považují za potřebné. Je-li zboží propuštěno do některého z režimů uvedených v odst. 1 písm. c), d) nebo e), mohou členské státy upravit stanovená kontrolní opatření v míře nezbytné k tomu, aby bylo přihlédnuto k provozním podmínkám a podmínkám celního dohledu ve svobodných pásmech a svobodných skladech. Zboží Společenství uvedené v čl. 166 písm. b), které je předmětem společné zemědělské politiky, může být podrobeno pouze takovým formám manipulace, které jsou pro toto zboží stanoveny v souladu s čl. 109 odst. 2. Tyto manipulace mohou být prováděny bez povolení. 1. Pokud se nepoužijí články 173 a 174, nesmí být zboží, které není zbožím Společenství, ani zboží Společenství uvedené v čl. 166 písm. b) ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu spotřebováno ani použito. 2. Aniž jsou dotčena ustanovení týkající se zásobování plavidel, u nichž to daný režim dovoluje, odstavec 1 nevylučuje použití nebo spotřebování zboží, jehož propuštění do režimu volného oběhu nebo dočasného použití by nepodléhalo uplatnění dovozního cla, opatření v rámci společné zemědělské politiky ani obchodněpolitických opatření. V tom případě se nepožaduje celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu nebo dočasného použití. Toto prohlášení je však nutno podat, jestliže se má toto zboží započítat na kvótu nebo strop. 1. Všechny osoby, které ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu provádějí činnost zahrnující skladování, zpracování nebo opracování nebo prodej či nákup zboží, jsou povinny vést evidenci zboží ve formě stanovené celními orgány. Zboží musí být zaneseno do této evidence od okamžiku dodání do prostor patřících této osobě. Evidence zboží musí celním orgánům umožnit ztotožnění zboží a musí zaznamenávat jeho pohyb. 2. V případě přemístění zboží uvnitř svobodného pásma musí být doklady vztahující se k tomuto přemístění uschovány pro potřebu celních orgánů. Krátkodobé skladování zboží prováděné v souvislosti s přemístěním se považuje za součást přemístění. Nestanoví-li zvláštní celní předpisy jinak, může být zboží opouštějící svobodné pásmo nebo svobodný sklad - vyvezeno nebo zpětně vyvezeno z celního území Společenství nebo - dodáno do jiné části celního území Společenství. Ustanovení hlavy III, s výjimkou článků 48 až 53, pokud se týče zboží Společenství, se vztahují na zboží dodané do jiné části území Společenství s výjimkou případu, kdy zboží neopouští svobodné pásmo po moři nebo vzdušnou cestou, aniž by předtím bylo propuštěno do tranzitního režimu nebo jiného celního režimu. 1. Vznikl-li u zboží, které není zbožím Společenství, celní dluh a celní hodnota tohoto zboží se zakládá na ceně, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena a v níž jsou zahrnuty náklady na skladování nebo uchovávání tohoto zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu, nejsou tyto náklady do celní hodnoty zahrnuty, jsou-li zřetelně vykázány odděleně od ceny, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena. 2. Jestliže bylo zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu podrobeno obvyklým formám manipulace ve smyslu čl. 109 odst. 1, přihlédne se na žádost deklaranta za předpokladu, že formy manipulace byly povoleny podle odstavce 3 uvedeného článku, při vyměření dovozního cla ke druhu zboží, celní hodnotě a množství, ke kterým by se u daného zboží přihlíželo v okamžiku uvedeném v článku 214, kdyby tyto manipulace nebyly provedeny. Odchylky od tohoto ustanovení však lze stanovit postupem projednávání ve výboru. 1. Zboží Společenství uvedenému v čl. 166 písm. b), které je předmětem společné zemědělské politiky a které je umístěno ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu, musí být přiděleno některé určení stanovené předpisy, na základě kterých se na toto zboží v důsledku jeho umístění do svobodného pásma nebo svobodného skladu vztahují opatření, která jsou obvykle spojena s jeho vývozem. 2. Jestliže je toto zboží vráceno do jiné části celního území Společenství nebo jestliže ve lhůtě uvedené v čl. 171 odst. 2 nebyla podána žádost o přidělení určení uvedeného v odstavci 1, přijmou celní orgány opatření stanovená příslušnými zvláštními předpisy pro případy nedodržení přiděleného určení. Článek 180 1. Jestliže bylo zboží dodáno nebo vráceno do jiné části celního území Společenství nebo propuštěno do některého celního režimu, může být potvrzení uvedené v čl. 170 odst. 4 použito k prokázání skutečnosti, že se jedná o zboží Společenství nebo o zboží, které není zbožím Společenství. 2. Jestliže není prokázáno potvrzením nebo jinými prostředky, že se jedná o zboží Společenství nebo o zboží, které není zbožím Společenství, pokládá se zboží - v ostatních případech za zboží, které není zbožím Společenství. Celní orgány se ujistí o tom, že při vývozu nebo zpětném vývozu zboží ze svobodného pásma nebo svobodného skladu jsou dodržovány právní předpisy upravující vývoz nebo zpětný vývoz zboží. Zpětný vývoz, zničení a přenechání zboží 1. Zboží, které není zbožím Společenství, lze - vyvézt zpět z celního území Společenství, - zničit, - přenechat ve prospěch státu, pokud to vnitrostátní právní předpisy umožňují. 2. Zpětný vývoz případně podléhá formalitám stanoveným pro opouštějící zboží včetně obchodněpolitických opatření. Případy, kdy lze zboží, které není zbožím Společenství, propustit do režimu s podmíněným osvobozením od cla se zřetelem na neuplatnění obchodněpolitických opatření při vývozu, mohou být stanoveny postupem projednávání ve výboru. 3. Zpětný vývoz nebo zničení zboží musí být celním orgánům předem oznámeno. Pokud tak stanoví formality nebo opatření podle odst. 2 prvního pododstavce, celní orgány zpětný vývoz zakážou. Má-li být zpětně vyvezeno zboží propuštěné do celního režimu s hospodářským účinkem po dobu, kdy se nachází na celním území Společenství, je nutno podat celní prohlášení ve smyslu článků 59 až 78. V tomto případě se použije čl. 161 odst. 4 a 5. 4. Ze zničení zboží nebo jeho přenechání nesmí státu vzniknout žádné výlohy. 5. Odpadu a zbytkům případně vzniklým při zničení zboží musí být přiděleno celně schválené určení stanovené pro zboží, které není zbožím Společenství. Zboží opouštějící celní území Společenství podléhá celnímu dohledu. Celní orgány je mohou kontrolovat v souladu s platnými předpisy. Toto zboží musí případně opustit toto území cestou, kterou určí celní orgány, a postupem stanoveným těmito orgány. VÝSADNÍ OPERACE Rada stanoví na návrh Komise kvalifikovanou většinou případy, kdy lze s ohledem na zvláštní okolnosti udělit osvobození od dovozního nebo vývozního cla u zboží, které je propouštěno do volného oběhu nebo vyváženo. 1. Zboží Společenství, které bylo po vývozu z celního území Společenství vráceno na toto území a propuštěno do volného oběhu ve lhůtě tří let, je na žádost zúčastněné osoby osvobozeno od dovozního cla. - tuto tříletou lhůtu lze prodloužit, pokud to zvláštní okolnosti odůvodňují, - bylo-li vrácené zboží před vývozem z celního území Společenství propuštěno do volného oběhu s částečným nebo úplným osvobozením od dovozního cla z důvodu jejich použití ke zvláštním účelům, přizná se osvobození od dovozního cla uvedené v odstavci 1 pouze tehdy, je-li toto zboží opět dovezeno k témuž použití. Nemá-li být vrácené zboží dovezeno k témuž použití, sníží se vyměřená částka dovozního cla o případně vybranou částku cla při prvním propuštění tohoto zboží do volného oběhu. Je-li tato částka vyšší než částka vyplývající z propuštění vráceného zboží do volného oběhu, žádná náhrada se neposkytuje. a) zboží bylo vyvezeno z celního území Společenství v režimu pasivního zušlechťovacího styku, s výjimkou případů, kdy je vráceno ve stavu, v jakém bylo vyvezeno; b) se na zboží vztahuje opatření Společenství spojené s vývozem do třetí země. Okolnosti a podmínky, za nichž se lze od tohoto ustanovení odchýlit, se stanoví postupem projednávání ve výboru. Osvobození od dovozního cla podle článku 185 se poskytuje pouze tehdy, je-li zboží dovezeno zpět ve stavu, v němž bylo vyvezeno. Okolnosti a podmínky, za kterých se lze od této podmínky odchýlit, se stanoví postupem projednávání ve výboru. Články 185 a 186 se použijí přiměřeně na zušlechtěné výrobky, které byly původně vyvezeny nebo zpětně vyvezeny poté, co byly propuštěny do režimu aktivního zušlechťovacího styku. Dovozní clo dlužné ze zákona se vyměří podle pravidel uplatňovaných v rámci režimu aktivního zušlechťovacího styku, přičemž se za den propuštění do volného oběhu považuje den zpětného vývozu zušlechtěných výrobků. PRODUKTY MOŘSKÉHO RYBOLOVU A JINÉ PRODUKTY ZÍSKANÉ Z MOŘE Aniž je dotčen čl. 23 odst. 2 písm. f), jsou následující produkty osvobozeny od dovozního cla při svém propuštění do volného oběhu: a) produkty mořského rybolovu a jiné produkty získané z pobřežních vod třetí země loděmi registrovanými nebo přihlášenými v některém členském státě a plujícími pod vlajkou tohoto státu; b) výrobky, které byly vyrobeny z produktů uvedených v písmenu a) na palubě výrobních plavidel splňujících podmínky stanovené v písmenu a). 1. Pokud celní orgány v souladu s celními předpisy vyžadují poskytnutí jistoty k zajištění úhrady celního dluhu, musí ji poskytnout dlužník nebo osoba, která by se jím mohla stát. 2. Celní orgány mohou požadovat na jeden celní dluh pouze poskytnutí jedné jistoty. Je-li jistota poskytnuta v rámci celního režimu, jehož lze použít pro určité zboží ve více členských státech, platí tato jistota, jak ji upravují předpisy přijaté postupem projednávání ve výboru, ve všech těchto členských státech. 3. Celní orgány mohou povolit, aby jistotu poskytla jiná osoba než ta, od níž se jistota požaduje. 4. Je-li dlužníkem nebo osobou, která by se jím mohla stát, státní orgán, jistota se nevyžaduje. 5. Celní orgány nemusí požadovat poskytnutí jistoty, jestliže částka, která má být zajištěna, nepřesahuje 500 ECU. 1. Stanoví-li celní předpisy, že poskytnutí jistoty není povinné, mohou celní orgány požadovat poskytnutí jistoty, mají-li za to, že není zaručeno, že celní dluh, který vznikl nebo který by mohl vzniknout, bude ve stanovené lhůtě určitě uhrazen. Nepožaduje-li se jistota podle prvního pododstavce, mohou i přesto celní orgány požadovat od osoby uvedené v čl. 189 odst. 1, aby se zavázala, že splní závazky, jež je povinna ze zákona splnit. - v okamžiku použití předpisů, které stanoví možnost požadovat poskytnutí této jistoty, nebo - kdykoliv poté, jakmile celní orgány zjistí, že není zaručeno, že celní dluh, který vznikl nebo který by mohl vzniknout, bude ve stanovené lhůtě určitě uhrazen. Na žádost osoby uvedené v čl. 189 odst. 1 nebo 3 povolí celní orgány poskytnutí souborné jistoty ke krytí více operací, u nichž vznikl nebo by mohl vzniknout celní dluh. 1. Stanoví-li celní předpisy povinné poskytnutí jistoty, vyměří celní orgány tuto jistotu ve výši, která se rovná - přesné výši daného celního dluhu nebo dluhů, jestliže lze tuto výši bezpečně určit v době, kdy je jistota požadována, - celními orgány odhadnuté nejvyšší možné výši daného celního dluhu nebo dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout, v ostatních případech. Je-li pro celní dluh, jehož výše se mění v čase, poskytnuta souborná jistota, vyměří se jistota ve výši, která umožňuje, aby byla výše celního dluhu vždy pokryta. 2. Stanoví-li celní předpisy, že poskytnutí jistoty není povinné, a celní orgány tuto jistotu vyžadují, vyměří výši jistoty tak, aby nepřesahovala výši uvedenou v odstavci 1. 3. Okolnosti a podmínky, za nichž lze poskytovat paušální jistotu, lze stanovit postupem projednávání ve výboru. Jistota může být poskytnuta - složením hotovosti nebo - stanovením ručitele. 1. Hotovost se skládá ve měně členského státu, ve kterém se jistota požaduje. Za rovnocenný způsob jako složení hotovosti se považuje - předložení šeku, jehož proplacení je zaručeno institucí, na kterou je vystaven, způsobem přijatelným pro celní orgány, - předložení jakéhokoliv jiného dokladu uznaného celními orgány jako platební prostředek. 2. Složení hotovosti nebo rovnocenný způsob poskytnutí jistoty se provádí podle předpisů členského státu, ve kterém je jistota požadována. Ručitel se písemně zaváže, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní zaručenou výši celního dluhu při jeho splatnosti. Ručitelem je třetí osoba usazená ve Společenství, kterou schválí celní orgány členského státu. Celní orgány mohou odmítnout schválit navrhovaného ručitele, pokud dle jejich názoru není schopen zaručit, že celní dluh bude určitě uhrazen ve stanovené lhůtě. Osoba, která je povinna poskytnout jistotu, si může vybrat, kterým ze způsobů uvedených v článku 193 jistotu poskytne. Celní orgány však mohou odmítnout navržený způsob poskytnutí jistoty, není-li slučitelný s řádným prováděním daného celního režimu. Totéž platí pro navrhovanou jistotu. Celní orgány mohou požadovat, aby byl zvolený způsob poskytnutí jistoty zachován po určitou dobu. 1. Pokud to umožňují předpisy přijaté postupem projednávání ve výboru, mohou celní orgány přijmout jiné způsoby poskytnutí jistoty než způsoby uvedené v článku 193, skýtají-li rovnocennou záruku, že celní dluh bude zaplacen. Celní orgány odmítnou poskytnutí jistoty navrhované dlužníkem, pokud dle jejich názoru není schopno zaručit, že celní dluh bude určitě uhrazen. 2. S výhradou podle odst. 1 druhého pododstavce mohou celní orgány přijmout složení hotovosti i bez splnění podmínek stanovených v čl. 194 odst. 1. Zjistí-li celní orgány, že poskytnutá jistota nezaručuje nebo nadále nezaručuje, že celní dluh bude určitě a zcela uhrazen ve stanovené lhůtě, budou vyžadovat, aby osoba uvedená v čl. 189 odst. 1 podle svého uvážení poskytla doplňující jistotu nebo nahradila původní jistotu novou. 1. Jistotu nelze uvolnit, dokud celní dluh, pro nějž byla poskytnuta, nezanikne nebo dokud by mohl ještě vzniknout. Jakmile celní dluh zanikne nebo již nemůže vzniknout, jistota musí být ihned uvolněna. 2. Zanikl-li celní dluh částečně nebo může vzniknout už jen pro část zajištěné částky, uvolní se na žádost zúčastněné osoby odpovídající část jistoty, pokud částka, o kterou se jedná, takový krok opodstatňuje. Postupem projednávání ve výboru lze případně přijmout ustanovení odchylná od této kapitoly, aby se přihlédlo k mezinárodním smlouvám. VZNIK CELNÍHO DLUHU 1. Celní dluh při dovozu vzniká b) propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla. 2. Celní dluh vzniká okamžikem přijetí celního prohlášení. 3. Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, jejíž jménem se celní prohlášení činí. Je-li celní prohlášení s návrhem na propuštění do některého z režimů uvedených v odstavci 1 učiněno na podkladě údajů, v jejichž důsledku nebyly clo splatné v souladu s právními předpisy nebo jeho část vybrány, může být každá osoba, která poskytla údaje k sestavení prohlášení a která si byla nebo měla být vědoma, že údaje nejsou pravdivé, rovněž považována za dlužníka v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy. Pro účely tohoto článku se protiprávním vstupem rozumí jakýkoliv vstup zboží v rozporu s články 38 až 41 a čl. 177 druhou odrážkou. - osoba, která protiprávní vstup zboží uskutečnila, - každá osoba, která se zúčastnila protiprávního vstupu zboží a byla nebo měla si být vědoma, že tento vstup je protiprávní, - každá osoba, která dotyčné zboží získala nebo držela a která si byla nebo měla být vědoma v době získání nebo přijetí zboží, že vstoupilo protiprávně. 1. Celní dluh při dovozu zboží vzniká - odnětím zboží podléhajícího dovoznímu clu celnímu dohledu. - každá osoba, která se tohoto odnětí zúčastnila a byla nebo měla si být vědoma, že zboží je odnímáno celnímu dohledu, - každá osoba, která získala nebo držela dotyčné zboží a v okamžiku získání nebo přijetí zboží si byla nebo měla být vědoma, že zboží bylo odňato celnímu dohledu, - případně také osoba, která má plnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží nebo z použití celního režimu, do kterého bylo zboží propuštěno. Článek 204 a) nesplněním některé povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží, které podléhá dovoznímu clu, nebo z použití z celního režimu, do nějž bylo toto zboží propuštěno, nebo b) nedodržením některé podmínky stanovené pro propuštění zboží do daného režimu nebo pro udělení snížené nebo nulové sazby dovozního cla z důvodu použití zboží ke zvláštním účelům, v jiných případech, než jsou uvedeny v článku 203, pokud se nezjistí, že tyto nedostatky nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění nebo daného celního režimu. 2. Celní dluh vzniká buď okamžikem, kdy přestane být plněna povinnost, jejímž nesplněním celní dluh vzniká, nebo okamžikem, kdy je zboží propuštěno do daného režimu, zjistí-li se dodatečně, že podmínky stanovené pro přiznání snížené nebo nulové sazby dovozního cla z důvodu použití zboží ke zvláštním účelům nebyly ve skutečnosti splněny. 3. Dlužníkem je osoba, která má buď plnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží podléhajícího dovoznímu clu nebo z použití režimu, do nějž bylo toto zboží propuštěno, nebo plnit podmínky spojené s propuštěním zboží do daného režimu. - spotřebou nebo použitím zboží, které podléhá dovoznímu clu, ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy. Dojde-li ke zmizení zboží a toto zmizení není celním orgánům uspokojivě vysvětleno, mohou tyto orgány považovat zmizelé zboží za zboží, které bylo spotřebováno nebo použito ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu. 3. Dlužníkem je osoba, která zboží spotřebovala nebo poprvé použila, a každá osoba, která se spotřeby nebo použití zúčastnila a byla nebo měla si být vědoma, že je zboží spotřebováváno nebo používáno v rozporu s podmínkami stanovenými platnými předpisy. Pokud celní orgány považují zmizelé zboží za zboží, které bylo spotřebováno nebo použito ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu, a není možné postupovat podle předchozího pododstavce, je osobou povinnou splnit celní dluh osoba, která je celním orgánům známa jako poslední držitel zboží. 1. Odchylně od článku 202 a čl. 204 odst. 1 písm. a) se má za to, že celní dluh při dovozu určitého zboží nevznikne, prokáže-li zúčastněná osoba, že k nesplnění povinností vyplývajících z - článků 38 až 41 a čl. 177 druhé odrážky nebo - dočasného uskladnění zboží nebo - použití celního režimu, do kterého bylo zboží propuštěno, došlo v důsledku úplného zničení nebo nenahraditelné ztráty zmíněného zboží v důsledku jeho povahy, nebo následkem nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci, nebo na základě povolení celních orgánů. Pro účely tohoto odstavce se zboží považuje za nenahraditelně ztracené, jestliže již nemůže být nikým používáno. 2. Má se rovněž za to, že celní dluh při dovozu nevzniká u zboží propuštěného do volného oběhu se sníženou nebo nulovou sazbou dovozního cla z důvodu jeho použití ke zvláštním účelům, jestliže je takové zboží se souhlasem celních orgánů vyvezeno nebo zpětně vyvezeno. Pokud se má v souladu s čl. 206 odst. 1 za to, že celní dluh u zboží propuštěného do volného oběhu se sníženou nebo nulovou sazbou dovozního cla z důvodu jeho použití ke zvláštním účelům nevznikl, považují se odpad a zbytky vyplývající ze zničení zboží za zboží, které není zbožím Společenství. Vznikl-li za podmínek uvedených v článku 203 nebo 204 celní dluh u zboží propuštěného do volného oběhu se sníženou nebo nulovou sazbou dovozního cla z důvodu jeho použití ke zvláštním účelům, odečte se částka již zaplacená při propuštění zboží do volného oběhu od výše celního dluhu. Toto ustanovení se použije přiměřeně, jestliže celní dluh vznikl u odpadu a zbytků vyplývajících ze zničení předmětného zboží. 1. Celní dluh při vývozu vzniká - vývozem zboží podléhajícího vývoznímu clu z celního území Společenství na podkladě celního prohlášení. 2. Celní dluh vzniká okamžikem, kdy je celní prohlášení přijato. 3. Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, jejímž jménem se celní prohlášení činí. Článek 210 - vývozem zboží podléhajícího vývoznímu clu z celního území Společenství bez celního prohlášení. - osoba, která zboží vyvezla, - každá osoba, která se na tomto vývozu zúčastnila a byla nebo měla si být vědoma, že celní prohlášení nebylo podáno a podáno být mělo. - nedodržením podmínek, za nichž bylo povoleno, aby zboží opustilo celní území Společenství s částečným nebo úplným osvobozením od vývozního cla. 2. Celní dluh vzniká okamžikem, kdy bylo zboží dodáno na jiné místo určení, než na které se vztahuje povolení umožňující, aby opustilo celní území Společenství s částečným nebo úplným osvobozením od vývozního cla, a nemohou-li celní orgány tento okamžik určit, vzniká celní dluh uplynutím lhůty stanovené pro předložení dokladu o tom, že byly splněny podmínky opravňující k přiznání tohoto osvobození. 3. Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, na jejíž účet se celní prohlášení činí. Článek 212 Celní dluh podle článků 201 až 205 a 209 až 211 vzniká i tehdy, kdy se na zboží vztahují jakékoliv zákazy nebo omezení dovozu nebo vývozu. Celní dluh však nevznikne, vstoupily-li na celní území Společenství protiprávně padělané peníze či omamné a psychotropní látky, které se nenacházejí v hospodářského oběhu pod přísným dohledem příslušných orgánů za účelem použití pro lékařské a vědecké účely. Pro účely trestního práva vztahujícího se na porušení celních předpisů se však má za to, že celní dluh vznikl, pokud je podle trestního práva členského státu clo základem ke stanovení trestu nebo pokud je existence celního dluhu podkladem pro zahájení trestního řízení. Je-li za splnění celního dluhu odpovědno několik osob, považují se za společné a nerozdílné dlužníky. Článek 214 1. Nestanoví-li tento kodex jinak a aniž je dotčen odstavec 2, vyměřuje se dovozní nebo vývozní clo na základě podkladů pro vyměřování cel pro dané zboží v okamžiku, kdy vznikl celní dluh na ně se vztahující. 2. Není-li možno přesně určit okamžik, kdy celní dluh vznikl, je dobou, která se bere v úvahu při stanovení podkladů pro vyměřování cel platných pro dané zboží, okamžik, kdy celní orgány zjistí, že se zboží nachází v situaci, kdy vzniká celní dluh. Pokud však informace dostupné celním orgánům umožní zjistit, že celní dluh vznikl před tímto zjištěním, určí se částka dovozního nebo vývozního cla u daného zboží na základě podkladů pro vyměřování cel platných pro dané zboží v časově nejvzdálenějším okamžiku, ve kterém bylo na základě dostupných informací možné zjistit existenci celního dluhu vyplývajícího z této situace. 3. Za okolností a podmínek stanovených předpisy přijatými postupem projednávání ve výboru lze vyměřit vyrovnávací úrok s cílem zamezit získání finanční výhody pomocí odkladu dne, kdy celní dluh vznikl nebo byl zanesen do účetních dokladů. 1. Celní dluh vzniká na místě, kde nastaly skutečnosti vedoucí ke vzniku celního dluhu. 2. Není-li možno určit místo podle odstavce 1, má se za to, že celní dluh vzniká na místě, kde se podle zjištění celních orgánů zboží nacházelo v situaci vedoucí ke vzniku celního dluhu. 3. Jestliže není celní režim ve vztahu k určitému zboží ukončen, má se za to, že celní dluh vznikl na místě, kde zboží - bylo do tohoto režimu propuštěno, nebo 4. Jestliže informace dostupné celním orgánům umožní zjistit, že celní dluh vznikl již dříve, v okamžiku, kdy se zboží nacházelo na jiném místě, má se za to, že celní dluh vznikl na místě, o kterém lze zjistit, že se na něm zboží nacházelo k časově nejvzdálenějšímu okamžiku, ke kterému lze zjistit existenci celního dluhu. 1. Vyplývá-li z dohod uzavřených mezi Společenstvím a některými třetími zeměmi, že při dovozu do těchto zemí se přizná preferenční sazební zacházení pro zboží, které ve smyslu těchto smluv pochází ze Společenství, za podmínky, že pokud bylo toto zboží vyrobeno v režimu aktivního zušlechťovacího styku, podléhá zboží, které není zbožím Společenství, obsažené ve výše zmíněném původním zboží příslušnému clu, vzniká celní dluh vydáním dokladů nezbytných k přiznání preferenčního sazebního zacházení v těchto třetích zemích. 3. Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, jejímž jménem se prohlášení činí. 4. Dovozní clo odpovídající tomuto celnímu dluhu se vyměří za stejných podmínek jako v případě celního dluhu, který by vznikl, kdyby ve stejný den bylo přijato celní prohlášení s návrhem na propuštění daného zboží do volného oběhu za účelem ukončení režimu aktivního zušlechťovacího styku. VYBRÁNÍ CELNÍHO DLUHU 1. Celní orgány vypočtou výši dovozního cla nebo vývozního cla vyplývající z celního dluhu (dále jen "částku cla"), jakmile mají potřebné údaje, a zapíší ji do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů (zaúčtování). b) pokud částka cla dlužného podle právních předpisů přesahuje částku cla stanovenou na základě závazné informace o sazebním zařazení zboží, c) pokud předpisy přijaté postupem projednávání ve výboru zprošťují celní orgány povinnosti účtovat částky cla nižší, než je stanovená hranice. Celní orgány nemusí po uplynutí stanovené lhůty zaúčtovat částky cla, které nebylo možno sdělit dlužníkovi v souladu s čl. 221 odst. 3. 2. Členské státy stanoví podrobná pravidla pro účtování částek cel. Tyto postupy se mohou lišit podle toho, do jaké míry jsou či nejsou celní orgány jisté s ohledem na okolnosti, za nichž vznikl celní dluh, že dotyčné částky budou zaplaceny. 1. Vznikne-li celní dluh přijetím celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do jiného celního režimu než dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo v důsledku jakéhokoliv jiného úkonu, který má stejné právní účinky, musí být částka odpovídající tomuto celnímu dluhu zaúčtována ihned poté, co byla vypočtena, a nejpozději druhého dne po propuštění zboží. Nicméně byla-li její platba zajištěna, může být celková částka cla vztahující se k veškerému zboží propuštěnému jedné osobě během lhůty stanovené celními orgány, která nesmí přesáhnout 31 dnů, zaúčtována celkově na konci této lhůty. K zaúčtování musí dojít do pěti dnů ode dne uplynutí dotyčné lhůty. 2. Je-li stanoveno, že zboží lze propustit, pokud jsou splněny určité podmínky stanovené právními předpisy Společenství, které upravují vyměření vzniklého dluhu nebo jeho vybrání, musí být zaúčtování provedeno nejdéle do dvou dnů ode dne, kdy je určena nebo stanovena výše dluhu nebo povinnost zaplatit clo vyplývající z tohoto dluhu. Nicméně týká-li se celní dluh předběžného antidumpingového nebo vyrovnávacího cla, je toto clo nutno zaúčtovat nejdéle do dvou měsíců od vyhlášení nařízení, kterým se stanoví konečné antidumpingové nebo vyrovnávací clo, v Úředním věstníku Evropských společenství. 3. Vznikl-li celní dluh za jiných podmínek, než které jsou uvedeny v odstavci 1, je nutno odpovídající částku cla zaúčtovat do dvou dnů ode dne, kdy celní orgány mohou a) vypočítat částku příslušného cla a b) určit dlužníka. 1. Lhůty pro zaúčtování stanovené v článku 218 lze prodloužit a) z důvodů vyplývajících ze správního uspořádání členských států, a zejména tehdy, jsou-li účty centralizovány, nebo b) brání-li zvláštní okolnosti celním orgánům, aby tyto lhůty dodržely. Takto prodloužené lhůty nesmí být delší než 14 dní. 2. Lhůty uvedené v odstavci 1 se nepoužijí za nepředvídatelných okolností nebo v případech vyšší moci. 1. Nebyla-li částka cla vyplývající z celního dluhu zaúčtována v souladu s články 218 a 219 nebo byla-li zaúčtována ve výši, která je nižší než částka dlužná ze zákona, zaúčtuje se částka cla, která má být vybrána nebo dovybrána, do dvou dnů ode dne, kdy se celní orgány o této situaci dověděly a mohou vypočítat částku dlužnou ze zákona a určit dlužníka (dodatečné zaúčtování). Tuto lhůtu lze prodloužit v souladu s článkem 219. 2. S výjimkou případů uvedených v čl. 217 odst. 1 druhém a třetím pododstavci se dodatečné zaúčtování neprovede, pokud a) bylo původní rozhodnutí nezaúčtovat clo nebo zaúčtovat je ve výši, která je nižší než clo dlužné ze zákona, učiněno na základě obecných předpisů, jež byly později zrušeny rozhodnutím soudu; c) předpisy přijaté postupem projednávání ve výboru zprošťují celní orgány povinnosti dodatečně účtovat částky cla nižší, než je určitá hranice. 2. Je-li částka splatného cla pro informaci zapsána do celního prohlášení, mohou celní orgány stanovit, že nebude sdělena podle odstavce 1, pokud takto zapsaná částka cla odpovídá částce jimi stanovené. Aniž je dotčeno použití čl. 218 odst. 1 druhého pododstavce, je-li využito možnosti uvedené v prvním pododstavci, je propuštění zboží celními orgány rovno sdělení zaúčtované částky cla dlužníkovi. 3. Sdělení dlužníkovi nelze provést po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu. Avšak jestliže celní orgány nemohly určit přesnou částku cla dlužnou ze zákona následkem trestného činu, lze toto sdělení provést i po uplynutí zmíněné tříleté lhůty, pokud to platné předpisy dovolují. Lhůty a postupy pro placení cla 1. Částky cla sdělené podle článku 221 musí dlužníci zaplatit v následujících lhůtách: a) není-li dané osobě vyhrazen některý ze způsobů ulehčení platby podle článků 224 až 229, musí být platba provedena ve stanovené lhůtě. Aniž je dotčen čl. 244 druhý pododstavec, nesmí tato lhůta přesáhnout deset dní od dne, kdy je dlužníkovi sdělena částka dlužného cla, a v případě souhrnného zaúčtování za podmínek stanovených v čl. 218 odst. 1 druhém pododstavci musí být tato lhůta stanovena tak, aby neumožnila dlužníkovi získat delší lhůtu splatnosti, než by získal v případě, kdyby mu byl udělen odklad platby cla. Celní orgány prodlouží lhůtu z úřední povinnosti, jestliže zjistí, že zúčastněná osoba obdržela sdělení příliš pozdě na to, aby mohla provést platbu ve stanovené lhůtě. Na žádost dlužníka mohou celní orgány prodloužit lhůtu i tehdy, vyplývá-li částka splatného cla z úkonu směřujícího k vybrání cla po propuštění zboží. Aniž je dotčen čl. 229 písm. a), nesmí toto prodloužení lhůty přesáhnout dobu nutnou k tomu, aby mohl dlužník učinit příslušné kroky ke splnění své povinnosti; b) je-li dané osobě vyhrazen některý ze způsobů ulehčení platby podle článků 224 až 229, musí clo zaplatit nejpozději do uplynutí lhůty nebo lhůt stanovených pro tato ulehčení. 2. Je-li podána žádost o prominutí cla podle článků 237, 238 nebo 239 nebo je-li zboží zajištěno za účelem následného zabavení podle čl. 233 písm. b), písm. c) druhé odrážky nebo písm. d), pozastavuje se povinnost dlužníka zaplatit clo za podmínek stanovených postupem projednávání ve výboru. Platba musí být provedena v hotovosti nebo jinými obdobnými platebními prostředky v souladu s platnými předpisy. Lze ji provést také započtením, pokud to platné předpisy povolují. Vztahuje-li se dlužná částka cla na zboží navržené v celním prohlášení do celního režimu zahrnujícího povinnost toto clo zaplatit, povolí celní orgány zúčastněné osobě na její žádost odklad platby této částky za podmínek stanovených v článcích 225, 226 a 227. Odklad platby cla se povolí pouze tehdy, poskytne-li žadatel jistotu. V důsledku povolení odkladu platby cla lze dále žadateli účtovat dodatečné náklady za zpracování podkladů či za poskytnuté služby. Celní orgány rozhodnou, který z následujících postupů musí být použit při povolení odkladu platby: a) odděleně pro jednotlivé částky cla zaúčtované za podmínek stanovených v čl. 218 odst. 1 prvním pododstavci nebo v čl. 220 odst. 1, nebo b) souhrnně pro všechny částky cla zaúčtované za podmínek stanovených v čl. 218 odst. 1 prvním pododstavci ve lhůtě určené celními orgány, která nesmí přesáhnout 31 dnů, nebo c) souhrnně pro všechny částky cla tvořící jednotný zápis v souladu s čl. 218 odst. 1 druhým pododstavcem. 1. Lhůta pro odklad platby činí 30 dní. Počítá se takto: a) pokud je platba odložena podle čl. 226 písm. a), počítá se lhůta ode dne následujícího po dni, kdy celní orgány zaúčtovaly částku cla. Použije-li se článek 219, zkrátí se lhůta 30 dnů počítaná podle prvního pododstavce o počet dní odpovídající době převyšující dva dny použité k zaúčtování; b) pokud je platba odložena podle čl. 226 písm. b), počítá se lhůta ode dne následujícího po dni, kdy uplyne souhrnná lhůta. Lhůta se zkrátí o počet dní odpovídající polovině počtu dní souhrnné lhůty; c) pokud je platba odložena podle čl. 226 písm. c), počítá se lhůta ode dne následujícího po dni, kdy uplyne lhůta, během které bylo dané zboží propuštěno. Lhůta se zkrátí o počet dní odpovídající polovině počtu dní dotyčné lhůty. 2. Je-li počet dní ve lhůtách podle odst. 1 písm. b) a c) lichý, rovná se počet dní, o něž se lhůta 30 dnů zkrátí podle odst. 1 písm. b) a c), polovině nejbližšího nižšího sudého čísla. 3. Je-li lhůta podle odst. 1 písm. b) a c) kalendářním týdnem nebo kalendářním měsícem, mohou členské státy pro zjednodušení stanovit, že částky cla, u nichž byl povolen odklad platby, budou zaplaceny: a) v pátek čtvrtého týdne od tohoto kalendářního týdne, je-li lhůta kalendářním týdnem; b) do šestnáctého dne měsíce následujícího po tomto kalendářním měsíci, je-li lhůta kalendářním měsícem. 1. Odklad platby nelze povolit u částek cla, které se sice týkají zboží navrženého v celním prohlášení k propuštění do celního režimu s povinností zaplatit clo, avšak které jsou zaúčtovány v souladu s platnými předpisy upravujícími přijetí neúplných celních prohlášení vzhledem k tomu, že deklarant ve stanovené lhůtě neposkytl údaje nezbytné pro konečné určení celní hodnoty zboží nebo nedodal údaje nebo doklady, které scházely v okamžiku přijetí neúplného prohlášení. 2. Odklad platby však lze povolit v případech uvedených v odstavci 1, je-li částka cla, která má být vybrána, zaúčtována před uplynutím lhůty 30 dnů ode dne, kdy byla původně vyměřená částka zaúčtována, nebo nebyla-li zaúčtována, ode dne, kdy bylo přijato celní prohlášení vztahující se k danému zboží. Trvání odkladu platby povoleného za těchto okolností nesmí přesáhnout den uplynutí lhůty, která byla podle čl. 227 povolena pro původně stanovenou částku cla nebo která by byla povolena, kdyby částka cla dlužná ze zákona byla zaúčtována v okamžiku, kdy bylo k danému zboží podáno celní prohlášení. Kromě odkladu platby mohou celní orgány dlužníkovi povolit jiná ulehčení platby. Povolení takového ulehčení platby a) je podmíněno poskytnutím jistoty. Tato jistota se však nemusí vyžadovat, pokud by mohl tento požadavek vzhledem k situaci dlužníka vyvolat vážné hospodářské nebo sociální obtíže; b) vede k výběru úvěrového úroku nad rámec částky cla. Výše úvěrového úroku se vypočte tak, aby se rovnala výši, která by byla za tímto účelem požadována na devizovém nebo finančním trhu měny, v níž je částka splatná. Celní orgány mohou od vyžadování úroku upustit, pokud by to vzhledem k situaci dlužníka mohlo vyvolat vážné hospodářské nebo sociální obtíže. Bez ohledu na povolený způsob ulehčení platby může dlužník zaplatit část nebo celou částku cla před uplynutím lhůty, která mu byla k platbě povolena. 1. Nebyla-li částka cla zaplacena ve stanovené lhůtě, a) využijí celní orgány všech možností, jež jim poskytují platné předpisy, včetně vymáhání pohledávky, aby zajistily zaplacení této částky. b) připočte se k částce cla úrok z prodlení. Míra úroku z prodlení může být vyšší než míra úvěrového úroku. Nemůže však být nižší než míra úvěrového úroku. 2. Celní orgány mohou upustit od vyžadování úroku z prodlení, a) pokud by to vzhledem k situaci dlužníka mohlo vyvolat vážné hospodářské nebo sociální obtíže; b) nepřesahuje-li jeho výše hranici stanovenou postupem projednávání ve výboru nebo c) je-li clo zaplaceno do pěti dnů od uplynutí lhůty stanovené pro danou platbu. a) minimální lhůty pro výpočet úroku, b) minimální částky splatné jako úrok z prodlení. Aniž jsou dotčeny platné předpisy týkající se promlčení celního dluhu a nevybrání částky celního dluhu v případě soudně prohlášené platební neschopnosti dlužníka, celní dluh zaniká a) zaplacením cla; b) prominutím cla; c) pokud je u zboží navrženého v celním prohlášení do režimu s povinností zaplatit clo - zboží před propuštěním buď zajištěno a současně či následně zabaveno, nebo zničeno na pokyn celních orgánů, zničeno nebo přenecháno ve prospěch státu podle článku 182, nebo zničeno či nenahraditelně ztraceno v důsledku jeho povahy nebo následkem nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci; d) pokud je zboží, u kterého vznikl celní dluh podle článku 202, zajištěno při protiprávním vstupu a současně nebo následně zabaveno. V případě zajištění a zabavení se má pro účely trestního práva v oblasti celnictví za to, že celní dluh nezanikl, je-li podle trestního práva daného členského státu clo základem pro určení trestu nebo existence celního dluhu podkladem pro zahájení trestního řízení. Celní dluh podle článku 216 rovněž zanikne, jestliže byly zrušeny formality provedené s cílem získat preferenční sazební zacházení uvedené v článku 216. a) "vrácením" se rozumí úplné nebo částečné vrácení již zaplaceného dovozního nebo vývozního cla; b) "prominutím" se rozumí rozhodnutí nevybírat celou částku celního dluhu nebo její část nebo rozhodnutí prohlásit zaúčtování celé částky dovozního nebo vývozního cla nebo její části za neplatné, jestliže toto clo ještě nebylo zaplaceno. 1. Dovozní nebo vývozní clo se vrátí, jestliže se zjistí, že v době, kdy bylo zaplaceno, nebyla jeho částka dlužná ze zákona nebo že byla zaúčtována v rozporu s čl. 220 odst. 2. Dovozní nebo vývozní clo se promine, jestliže se zjistí, že v době, kdy bylo zaúčtováno, nebyla jeho částka dlužná ze zákona nebo že byla zaúčtována v rozporu s čl. 220 odst. 2. Clo se nevrátí ani nepromine, jestliže skutečnosti, které vedly k zaplacení nebo k zaúčtování částky, která nebyla dlužná ze zákona, vyplývají z úmyslného jednání zúčastněné osoby. Tato lhůta se prodlouží, jestliže zúčastněná osoba prokáže, že nemohla podat žádost ve stanovené lhůtě z důvodu nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci. Celní orgány vrátí nebo prominou clo z úřední povinnosti, pokud samy v této lhůtě zjistí, že nastala některá ze skutečností uvedených v odst. 1 prvním a druhém pododstavci. Dovozní nebo vývozní clo se vrátí, jestliže je platnost celního prohlášení zrušena a clo bylo zaplaceno. Clo je vráceno na základě žádosti zúčastněné osoby podané ve lhůtě stanovené pro podání žádosti o zrušení platnosti celního prohlášení. 1. Dovozní clo se vrátí nebo promine, jestliže se zjistí, že se jeho zaúčtovaná částka vztahuje na zboží, které bylo propuštěno do daného celního režimu a odmítnuto dovozcem vzhledem k tomu, že bylo v okamžiku uvedeném v článku 67 vadné nebo neodpovídalo podmínkám smlouvy, na jejímž základě bylo dovezeno. Za vadné zboží ve smyslu prvního pododstavce se považuje také zboží, které bylo poškozeno před propuštěním. 2. Dovozní clo se vrátí nebo promine za podmínky, že zboží b) je vyvezeno z celního území Společenství. Celní orgány na žádost zúčastněné osoby povolí, aby bylo zboží namísto vývozu buď zničeno, nebo za účelem zpětného vývozu propuštěno do režimu vnějšího tranzitu nebo režimu uskladnění v celním skladu nebo umístěno do svobodného pásma nebo svobodného skladu. Pro účely přidělení některého z celně schválených určení podle předchozího pododstavce se toto zboží pokládá za zboží, které není zbožím Společenství. 3. Dovozní clo se nevrátí nebo nepromine u zboží, které bylo před podáním celního prohlášení dočasně dovezeno ke zkouškám, s výjimkou případů, kdy skutečnost, že je zboží vadné nebo neodpovídá smluvním podmínkám, nemohla být za obvyklých okolností zjištěna během zkoušek. 4. Dovozní clo se vrátí nebo promine z důvodů uvedených v odstavci 1 na základě žádosti podané u příslušného celního úřadu ve lhůtě 12 měsíců ode dne, kdy byla dlužníkovi sdělena částka cla. Ve výjimečných a náležitě odůvodněných případech však mohou celní orgány tuto lhůtu prodloužit. Článek 239 1. Dovozní clo nebo vývozní clo lze vrátit nebo prominout i v jiných případech než podle článků 236, 237 a 238, - které budou vymezeny postupem projednávání ve výboru, - které vyplývají z okolností, jež nelze přičítat podvodnému jednání nebo hrubé nedbalosti zúčastněné osoby. Případy, kdy lze toto ustanovení použít, a příslušná procesní pravidla se vymezí postupem projednávání ve výboru. Vrácení či prominutí může podléhat zvláštním podmínkám. 2. Vrácení nebo prominutí cla z důvodů uvedených v odstavci 1 se povolí na základě žádosti, jež byla podána příslušnému celnímu úřadu do 12 měsíců ode dne, kdy byla dlužníkovi sdělena částka cla. Článek 240 Dovozní nebo vývozní clo se vrátí nebo promine za podmínek stanovených v této kapitole pouze tehdy, přesahuje-li částka, která má být vrácena nebo prominuta, částku stanovenou postupem projednávání ve výboru. Celní orgány však mohou vyhovět i žádosti o vrácení či prominutí nižší částky. Článek 241 Pokud celní orgány vrátí dovozní nebo vývozní clo nebo úvěrový úrok či úrok z prodlení vybraný při zaplacení cla, nejsou povinny platit úroky. Úrok však musí být zaplacen, jestliže - rozhodnutí o vyhovění žádosti o vrácení cla nebylo vykonáno do tří měsíců od jeho přijetí, - tak stanoví vnitrostátní předpisy. Výše úroku se vypočte tak, aby se rovnala výši, která by byla za tímto účelem požadována na národním peněžním nebo finančním trhu. Původní celní dluh se obnoví, jestliže byl celní dluh prominut neoprávněně nebo odpovídající částka neoprávněně vrácena. Úrok případně zaplacený podle článku 241 je nutno vrátit. 1. Každá osoba má právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí celních orgánů v rámci celních předpisů, jež se jí přímo a osobně dotýká. Právo podat opravný prostředek má rovněž každá osoba, která požádala celní orgány o rozhodnutí v rámci celních předpisů a ve lhůtě uvedené v čl. 6 odst. 2 neobdržela rozhodnutí o své žádosti. 2. Opravný prostředek lze podat a) v prvním stupni u celních orgánů určených k tomuto účelu členskými státy; b) ve druhém stupni u nezávislého orgánu, jímž může být v souladu s platnými předpisy členských států soud nebo rovnocenný zvláštní orgán. Podání opravného prostředku nemá odkladný účinek na výkon napadeného rozhodnutí. Celní orgány však přeruší výkon rozhodnutí, a to zcela nebo částečně, mají-li odůvodněné pochybnosti, zda je napadené rozhodnutí v souladu s celními předpisy, nebo hrozí-li zúčastněné osobě nenahraditelná škoda. Je-li důsledkem napadeného rozhodnutí vyměření dovozního nebo vývozního cla, je přerušení výkonu tohoto rozhodnutí podmíněno poskytnutím jistoty. Tato jistota se však nemusí vyžadovat, pokud by mohl tento požadavek vzhledem k situaci dlužníka vyvolat vážné hospodářské nebo sociální obtíže. Předpisy o postupu při podávání opravného prostředku přijmou členské státy. Ustanovení této hlavy se nevztahují na opravné prostředky, které směřují ke zrušení nebo změně rozhodnutí přijatých celními orgány na základě předpisů trestního a přestupkového práva. 1. Zřizuje se Výbor pro celní kodex (dále jen "výbor") složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise. Výbor může posoudit jakoukoliv otázku týkající se celních předpisů, kterou mu přednese jeho předseda, a to buď z vlastního podnětu, nebo na žádost zástupce členského státu. 1. Prováděcí předpisy k tomuto kodexu, včetně prováděcích předpisů k nařízení uvedenému v článku 184, s výjimkou hlavy VIII, a se zřetelem na články 9 a 10 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 [5] a na odstavec 4 se přijmou postupem podle odstavců 2 a 3 v souladu s mezinárodními závazky Společenství. 2. Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme své stanovisko k návrhu ve lhůtě, kterou může předseda stanovit podle naléhavosti věci. Stanovisko se přijímá většinou podle čl. 148 odst. 2 Smlouvy pro přijímání rozhodnutí, která má Rada přijímat na návrh Komise. Hlasům zástupců členských států ve výboru je přidělena váha stanovená ve zmíněném článku. Předseda nehlasuje. b) Pokud zamýšlená opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, předloží Komise Radě neprodleně návrh předpisů, které mají být přijaty. Rada se usnese kvalifikovanou většinou. 4. Nezbytné prováděcí předpisy k článkům 11, 12 a 21 se přijmou postupem podle článku 10 nařízení (EHS) č. 2658/87. PRÁVNÍ ÚČINKY, KTERÉ MAJÍ V ČLENSKÉM STÁTĚ OPATŘENÍ PŘIJATÁ, DOKUMENTY VYDANÉ A ZJIŠTĚNÍ UČINĚNÁ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ Používá-li se určitý celní režim v různých členských státech, - mají rozhodnutí, přijatá nebo uznaná opatření ke ztotožnění a dokumenty vydané celními orgány jednoho členského státu v ostatních členských státech stejné právní účinky jako rozhodnutí a opatření přijatá a dokumenty vydané celními orgány v každém z těchto členských států, - zjištění učiněná při kontrole prováděné celními orgány jednoho členského státu mají v ostatních členských státech tutéž důkazní váhu jako zjištění učiněná celními orgány v každém z těchto členských států. JINÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ - nařízení Rady (EHS) č. 802/68 ze dne 27. června 1968 o společné definici pojmu původ zboží [6], naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 456/91 [7], - nařízení Rady (EHS) č. 754/76 ze dne 25. března 1976 o celním zacházení se zbožím vráceným na celní území Společenství [8], naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 1147/86 [9], - nařízení Rady (EHS) č. 2779/78 ze dne 23. listopadu 1978 o uplatňování evropské zúčtovací jednotky (EZJ) v právních předpisech v oblasti cel [10] ve znění nařízení (EHS) č. 289/84 [11], - nařízení Rady (EHS) č. 1430/79 ze dne 2. července 1979 o vracení nebo promíjení dovozního nebo vývozního cla [12], naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 1854/89 [13], - nařízení Rady (EHS) č. 1697/79 ze dne 24. července 1979 o vybírání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží, které nebylo požadováno od osoby zodpovědné za zaplacení cla ze zboží navrženého v celním prohlášení do celního režimu s povinností platit toto clo [14], naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 1854/89 [15], - směrnice Rady 79/695/EHS ze dne 24. července 1979 o harmonizaci postupů pro propuštění zboží do volného oběhu [16], naposledy pozměněná směrnicí 90/504/EHS [17], - nařízení Rady (EHS) č. 1224/80 ze dne 28. května 1980 o celní hodnotě zboží [18], naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 4046/89 [19], - směrnice Rady (EHS) č. 81/177/EHS ze dne 24. února 1981 o harmonizaci postupů pro vývoz zboží Společenství [20], naposledy pozměněná nařízením (EHS) č. 1854/89 [21], - nařízení Rady (EHS) č. 3599/82 ze dne 21. prosince 1982 o režimu dočasného použití [22], naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 1620/85 [23], - nařízení Rady (EHS) č. 2763/83 ze dne 26. září 1983 o celním režimu umožňujícím přepracování zboží pod celním dohledem před jeho propuštěním do volného oběhu [24], naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 720/91 [25], - nařízení Rady (EHS) č. 2151/84 ze dne 23. července 1984 o celním území Společenství [26], naposledy pozměněné aktem o přistoupení Španělska a Portugalska, - nařízení Rady (EHS) č. 1999/85 ze dne 16. července 1985 o režimu aktivního zušlechťovacího styku [27], - nařízení Rady (EHS) č. 3632/85 ze dne 12. prosince 1985 o podmínkách, za kterých lze určité osobě povolit, aby učinila celní prohlášení [28], - nařízení Rady (EHS) č. 2473/86 ze dne 24. července 1986 o režimu pasivního zušlechťovacího styku a systému prosté výměny [29], - nařízení Rady (EHS) č. 1031/88 ze dne 18. dubna 1988 o určení osoby povinné uhradit celní dluh [32], naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 1716/90 [33], - nařízení Rady (EHS) č. 1970/88 ze dne 30. června 1988 o trojúhelníkové přepravě v rámci pasivního zušlechťovacího styku a systému prosté výměny [34], - nařízení Rady (EHS) č. 2503/88 ze dne 25. července 1988 o celních skladech [35], ve znění nařízení (EHS) č. 2561/90 [36], - nařízení Rady (EHS) č. 2504/88 ze dne 25. července 1988 o svobodných pásmech a svobodných skladech [37], ve znění nařízení (EHS) č. 1604/92 [38], - nařízení Rady (EHS) č. 4151/88 ze dne 21. prosince 1988 o předpisech pro zboží vstupující na celní území Společenství [39], - nařízení Rady (EHS) č. 1854/89 ze dne 14. června 1989 o účtování a podmínkách platby dovozního nebo vývozního cla při vzniku celního dluhu [40], - nařízení Rady (EHS) č. 1855/89 ze dne 14. června 1989 o dočasném dovozu dopravních prostředků [41], - nařízení Rady (EHS) č. 3312/89 ze dne 30. října 1989 o dočasném dovozu kontejnerů [42], - nařízení Rady (EHS) č. 4046/89 ze dne 21. prosince 1989 o poskytování jistoty za účelem zajištění úhrady celního dlu hu [43], - nařízení Rady (EHS) č. 1715/90 ze dne 20. června 1990 o informacích poskytovaných celními orgány členských států ohledně zařazení zboží v celní nomenklatuře [44], - nařízení Rady (EHS) č. 2726/90 ze dne 17. září 1990 o tranzitu Společenství [45], s výjimkou čl. 3 odst. 3 písm. b), - nařízení Rady (EHS) č. 717/91 ze dne 21. března 1991 o jednotném správním dokladu [46], - nařízení Rady (EHS) č. 719/91 ze dne 21. března 1991 o používání karnetů TIR a ATA ve Společenství jako tranzitních dokladů [47]. 2. Odkazy na nařízení nebo směrnice uvedené v odstavci 1 se ve všech právních předpisech Společenství považují za odkazy na tento kodex. 2. Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 [49] ve znění nařízení (EHS) č. 3492/91 [50] se mění takto: "a) článek 8 se mění takto: za slovo "výbor" se vkládají slova "zřízený podle článku 247 celního kodexu Společenství"; b) v čl. 10 odst. 1 se úvodní slova nahrazují tímto: "Zástupce Komise předloží výboru zřízenému článkem 247 celního kodexu Společenství návrh…"; c) články 7 a 11 se zrušují." Články 161 a, pokud se týkají zpětného vývozu, i články 182 a 183 se však použijí ode dne 1. ledna 1993. Odkazuje-li se v těchto článcích na ustanovení tohoto kodexu, považují se až do počátku použitelnosti těchto ustanovení všechny odkazy na ně za odkazy na odpovídající ustanovení nařízení a směrnic uvedených v článku 251. Do 1. října 1993 přezkoumá Rada otázku obchodu se zbožím mezi členskými státy v souvislostech vnitřního trhu, a to na základě zprávy Komise o pokroku při projednávání důsledků vyplývajících z přepočítacího koeficientu používaného při provádění společné zemědělské politiky. Komise ke zprávě případně přiloží své návrhy, o nichž Rada rozhodne v souladu s ustanoveními Smlouvy. Do 1. ledna 1998 Rada na základě zprávy Komise přezkoumá tento kodex a provede nezbytné úpravy, zejména s ohledem na dosažení vnitřního trhu. Komise ke zprávě případně přiloží své návrhy, o nichž Rada rozhodne v souladu s ustanoveními Smlouvy. V Lucemburku dne 12. října 1992. [1] Úř. věst. C 128, 23.5.1990, s. 1. [2] Úř. věst. C 72, 18.3.1991, s. 176 a rozhodnutí ze dne 16. září 1992 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). [3] Úř. věst. C 60, 8.3.1991, s. 5. [4] Úř. věst. 172, 30.9.1966, s. 3025/66. [5] Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1. [6] Úř. věst. L 148, 28.6.1968, s. 1. [7] Úř. věst. L 54, 28.2.1991, s. 4. [8] Úř. věst. L 89, 2.4.1976, s. 1. [9] Úř. věst. L 105, 22.4.1986, s. 1. [10] Úř. věst. L 333, 30.11.1978, s. 5. [11] Úř. věst. L 33, 4.2.1984, s. 2. [12] Úř. věst. L 175, 12.7.1979, s. 1. [13] Úř. věst. L 186, 30.6.1989, s. 1. [14] Úř. věst. L 197, 3.8.1979, s. 1. [15] Úř. věst. L 186, 30.6.1989, s. 1. [16] Úř. věst. L 205, 13.8.1979, s. 19. [17] Úř. věst. L 281, 12.10.1990, s. 28. [18] Úř. věst. L 134, 31.5.1980, s. 1. [19] Úř. věst. L 388, 30.12.1989, s. 24. [20] Úř. věst. L 83, 30.3.1981, s. 40. [21] Úř. věst. L 186, 30.6.1989, s. 1. [22] Úř. věst. L 376, 31.12.1982, s. 1. [23] Úř. věst. L 155, 14.6.1985, s. 54. [24] Úř. věst. L 272, 5.10.1985, s. 1. [25] Úř. věst. L 78, 26.3.1991, s. 9. [26] Úř. věst. L 197, 27.7.1984, s. 1. [27] Úř. věst. L 188, 20.7.1985, s. 1. [28] Úř. věst. L 350, 27.12.1985, s. 1. [29] Úř. věst. L 212, 2.8.1986, s. 1. [30] Úř. věst. L 201, 22.7.1987, s. 15. [31] Úř. věst. L 361, 29.12.1988, s. 2. [32] Úř. věst. L 102, 21.4.1988, s. 5. [33] Úř. věst. L 160, 26.6.1990, s. 6. [34] Úř. věst. L 174, 6.7.1988, s. 1. [35] Úř. věst. L 225, 15.8.1988, s. 1. [36] Úř. věst. L 246, 10.9.1990, s. 1. [37] Úř. věst. L 225, 15.8.1988, s. 8. [38] Úř. věst. L 173, 26.6.1992, s. 30. [39] Úř. věst. L 367, 31.12.1988, s. 1. [40] Úř. věst. L 186, 30.6.1989, s. 1. [41] Úř. věst. L 186, 30.6.1989, s. 8. [42] Úř. věst. L 321, 4.11.1989, s. 5. [43] Úř. věst. L 388, 30.12.1989, s. 1. [44] Úř. věst. L 160, 26.6.1990, s. 1. [45] Úř. věst. L 262, 26.9.1990, s. 1. [46] Úř. věst. L 78, 26.3.1991, s. 1. [47] Úř. věst. L 78, 26.3.1991, s. 6. [48] Úř. věst. L 105, 23.4.1983, s. 1. [49] Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1. [50] Úř. věst. L 328, 30.11.1991, s. 80.
http://kraken.slv.cz/4VSPH1186/2014
2018-08-18T06:53:26
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 108", " soud ", " soud ", " § 98" ]
4 VSPH 1186/2014-A-13 KSPL 54 INS 11671/2014 4 VSPH 1186/2014-A-13 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a ze soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka: Eco Vision, s.r.o., IČO 29098831, se sídlem Gagarinova 51, 357 09 Habartov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 11671/2014-A-8, ze dne 16. května 2014, Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 11671/2014-A-8, ze dne 16. května 2014, se p o t v r z u j e . Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Eco Vision, s.r.o. (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 25. dubna 2014 doručen insolvenční návrh dlužníka, v němž dlužník uvádí, že má 3 věřitele, vůči nimž má závazky ve výši 3.888,-Kč, 254.700,-Kč a 121.225,-Kč. Dále soud ozřejmil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ s tím, že mezi náklady insolvenčního řízení patří nejen hotové výdaje insolvenčního správce, ale též jeho odměna, která v případě řešení úpadku dlužníka konkursem činí podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč. Při stanovení výše zálohy zejména přihlédl k majetkovým poměrům dlužníka, a to především k tomu, že v majetkové podstatě dlužníka s největší pravděpodobností nebude dohledán žádný majetek, a proto stanovil zálohu ve výši 30.000,-Kč jako postačující. Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a zálohu mu nevyměřil. Uvedl, že v současné době nemá k dispozici dostatek finančních prostředků k uhrazení uložené zálohy. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužník má 3 věřitele, vůči nimž má závazky v celkové výši 379.813,-Kč, a dle seznamu majetku vlastní pouze notebook, jež odhadl na částku 1.500,-Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě. Úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem. Jelikož dlužník nevlastní žádný majetek, jeví se odvolacímu soudu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v soudem prvního stupně stanovené výši jako důvodná. K argumentaci dlužníka, že nedisponuje prostředky použitelnými na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nelze než konstatovat, že jako podnikatel byl podle ust. § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Jestliže před podáním insolvenčního návrhu nehospodařil s finančními prostředky společnosti řádně a použil je k jinému účelu, v důsledku čehož není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, pak tuto okolnost je nutno přičíst k tíži jen jemu.
http://kraken.slv.cz/25Cdo772/2006
2018-01-19T11:19:40
[ " soud ", " soud ", " Soud ", " Soud ", " § 30", " zákona č. 82", " § 30", " § 30", " soud ", " soud ", " § 30", " soud ", " § 30", " soud ", " § 237", " soud ", " § 9", " zákona č. 82", " § 30", " zákona č. 82", " § 30", " § 9", " § 30", " zákona č. 82", " § 237", " soud ", " § 243", " § 218", " § 243", " § 224", " § 151", " § 146" ]
25 Cdo 772/2006 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce S. N., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti ČR, o 21.333,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 69/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2005, č. j. 39 Co 157/2005-52, takto: Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9. 3. 2005, č. j. 11 C 69/2004-38, zamítl žalobu na zaplacení 21.333,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu ušlého zisku, který měl žalobci vzniknout v době, kdy jako obviněný v trestním řízení vykonával vazbu. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Policie ČR ze dne 29. 6. 2002, bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 7. 2002, č. j. Nt 4337/2002-53, byl vzat do vazby a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 29. 11. 2002, č. j. 1 Zt 910/2002-254, bylo trestní stíhání zastaveno. V době vzetí do vazby byl žalobce bez zaměstnání a pobíral sociální podporu. Soud prvního stupně výkladem ustanovení § 30 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále též zákon /, dovodil, že náhradu ušlého zisku za vykonanou vazbu je možno přiznat osobě, která má v době vzetí do vazby uzavřenou pracovní smlouvu a dosahuje určitého příjmu nebo vykonává samostatnou výdělečnou činnost, tzn. osobě, která prokáže, že jí v důsledku výkonu vazby nějaký zisk ušel; pouze tehdy lze paušální částku stanovenou v § 30 zákona použít na místo náhrady škody podle obecných předpisů. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce v době vzetí do vazby nevykonával výdělečnou činnost, nemohl mu v příčinné souvislosti s omezením jeho osobní svobody ujít žádný majetkový prospěch a nárok na náhradu škody mu ani podle § 30 zákona nenáleží. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2005, č. j. 39 Co 157/2005-52, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě. Odvolací soud uvedl, že v daném případě by měl žalobce nárok na náhradu škody za předpokladu, prokáže-li její vznik a příčinnou souvislost s rozhodnutím o vazbě, neboť nahradit lze jen škodu existující; v souzené věci však žalobce netvrdí, že by mu v souvislosti s výkonem vazby zisk ušel, a proto na jeho případ nelze aplikovat ani § 30 zákona. V tomto kontextu je pak třeba vykládat uvedené ustanovení dávající poškozenému na výběr, zda bude požadovat náhradu škody paušální částkou ve výši 5.000,- Kč za každý měsíc výkonu vazby, aniž by byl povinen prokazovat skutečný rozsah a výši ušlého zisku, nebo podle zvláštních právních předpisů. S odkazem na princip neúplné apelace v odvolacím řízení se odvolací soud nezabýval novým tvrzením žalobce, že je od roku 1992 soukromým podnikatelem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že zákon č. 82/1998 Sb. sám předpokládá, že každý soukromý podnikatel musí dosáhnout nějakého minimálního zisku a z toho platit i příslušné daně a další odvody , když ve svém ustanovení § 30 stanoví minimální náhradu ve výši 5.000,- Kč, pokud poškozený nepožádá a nedoloží, že by mu měla být poskytnuta náhrada vyšší, a proto jsou rozhodnutí soudů obou stupňů zcela mylná a nesprávná. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle žalobce zásadní právní význam, neboť ve svém důsledku znamená, že občan, který byl omezen na svobodě a toto omezení se následně ukázalo jako protiprávní, nemá nárok na náhradu škody. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle § 30 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění účinném v době, kdy žalobce vazbu vykonal, tj. do 26. 4. 2006 před novelou č. 160/2006 Sb.) se náhrada ušlého zisku poskytuje ve výši 5000 Kč za každý měsíc výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy nebo ochranného léčení, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla stanovena náhrada ušlého zisku podle zvláštních předpisů. Objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit, je podle této úpravy založena při současném splnění tří podmínek: 1) rozhodnutí o vzetí do vazby, ač trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením poškozeného, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi rozhodnutím o vazbě a vznikem škody. Důkazní břemeno o kumulativním splnění všech těchto podmínek leží na žalobci. Možnost náhrady škody paušální částkou, kterou zákonodárce v ustanovení § 30 zákona pro tento účel stanovil, se těchto podmínek odpovědnosti nikterak nedotýká ani je nenahrazuje; jde o institut, který má garantovat rychlejší a jednodušší řízení o náhradu škody, aniž by bylo třeba provádět dokazování ke zjištění její výše. Nárok na náhradu ušlého zisku v paušalizované podobě tedy vzniká pouze tehdy, jsou-li splněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě, včetně toho, že u poškozeného nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat, a že se tak stalo v příčinné souvislosti s rozhodnutím o vazbě. Žádnou fikci ani domněnku existence ušlého zisku tím zákon nezakládá, což kromě výkladu textu zákona i jeho smyslu vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu, podle které nárok na náhradu škody v souvislosti s výkonem vazby nevzniká, pokud poškozenému zisk neušel. Závěr odvolacího soudu, že k náhradě škody podle ustanovení § 9 a § 30 zákona č. 82/1998 Sb. nestačí samotný fakt, že žalobce byl vzat a držen ve vazbě, nýbrž že musí být prokázána majetková újma, která by nenastala, pokud by žalobce do vazby vzat nebyl, je tedy v souladu s hmotným právem i judikaturou dovolacího soudu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1965/2006), a není proto důvodu přikládat napadenému rozsudku zásadní právní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
http://ftp.aspi.cz/aspi/opispdf/2003.html
2019-05-23T15:27:54
[ " zákona č. 128", " zákona č. 129", " zákona č. 3", " § 1", " § 10", " zákona č. 219", " zákona č. 218", " zákona č. 58", " zákona č. 166", " zákona č. 60", " § 3", " zákona č. 143", " § 5", " § 27", " § 28", " zákona č. 240", " § 78", " zákona č. 155", " zákona č. 218", " zákona č. 320", " § 18", " zákona č. 110", " zákona č. 16", " zákona č. 320", " § 6", " § 18", " zákona č. 110", " zákona č. 77", " zákona č. 266", " zákona č. 77", " § 183", " zákona č. 513", " zákona č. 142", " zákona č. 30", " zákona č. 501", " § 24", " zákona č. 328", " zákona č. 114", " § 16", " zákona č. 19", " § 17", " § 60", " zákona č. 468", " § 3", " § 52", " § 25", " § 31", " § 41", " zákona č. 157", " zákona č. 10", " zákona č. 20", " zákona č. 138", " zákona č. 37", " zákona č. 266", " zákona č. 77", " zákona č. 168", " zákona č. 307", " zákona č. 62", " § 1", " zákona č. 416", " § 7", " zákona č. 2", " § 7", " § 10", " § 15", " § 21", " § 24", " § 34", " § 18", " § 28", " § 37", " § 43", " § 6", " § 6", " § 16", " § 11", " zákona č. 48", " zákona č. 283", " § 12", " zákona č. 328", " § 1", " § 2", " § 3", " § 4", " § 5", " § 6", " zákona č. 290", " zákona č. 157", " zákona č. 10", " zákona č. 20", " § 4", " § 18", " § 18", " § 18", " § 40", " § 18", " § 43", " § 1", " § 9", " § 11", " § 12", " § 53", " § 1", " § 1", " § 9", " § 11", " § 12", " § 59", " zákona č. 283", " zákona č. 517", " zákona č. 288", " zákona č. 13", " zákona č. 368", " zákona č. 119", " zákona č. 309", " zákona č. 156", " zákona č. 288", " zákona č. 13", " zákona č. 368", " zákona č. 455", " zákona č. 320", " § 7", " zákona č. 111", " zákona č. 138", " zákona č. 138", " § 9", " zákona č. 240", " zákona č. 455", " § 3", " zákona č. 143", " zákona č. 252", " zákona č. 256", " § 4", " zákona č. 22", " zákona č. 569", " zákona č. 357", " zákona č. 253", " § 1", " § 31", " zákona č. 368", " § 18", " zákona č. 110", " zákona č. 79", " § 5", " zákona č. 146", " zákona č. 131", " zákona č. 123", " zákona č. 244", " zákona č. 166", " § 5", " § 20", " § 13", " § 104", " § 108", " zákona č. 154", " zákona č. 16", " zákona č. 114", " zákona č. 123", " zákona č. 449", " zákona č. 6", " zákona č. 279", " zákona č. 95", " zákona č. 569", " zákona č. 357", " zákona č. 62", " zákona č. 166", " § 37", " § 4", " § 13", " zákona č. 588", " § 101", " zákona č. 83", " § 4", " zákona č. 79", " zákona č. 244", " zákona č. 6", " § 2", " § 3", " § 3", " § 7", " § 11", " § 46", " zákona č. 455", " zákona č. 587", " zákona č. 588", " zákona č. 95", " zákona č. 304", " zákona č. 151", " § 9", " § 11", " § 17", " § 22", " zákona č. 40", " zákona č. 563", " zákona č. 563", " zákona č. 563", " zákona č. 563", " zákona č. 563", " zákona č. 563", " zákona č. 563", " zákona č. 492" ]
pdf 709 kB 8. 1. 2003 1/2003 Sb. Sdělení o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a rozsahu jejich provozu pdf 433 kB 13. 1. 2003 2/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), jak vyplývá z pozdějších změn 3/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), jak vyplývá z pozdějších změn RS01/2003 Sdělení o opravě tiskových chyb ve vyhlášce č. 540/2002 Sb. pdf 2655 kB 13. 1. 2003 4/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), nebo na zrušení některých ustanovení tohoto zákona pdf 2967 kB 15. 1. 2003 5/2003 Sb. Nařízení o oceněních v oblasti kultury, udělovaných Ministerstvem kultury Vyhláška , kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb Pozn.: Pro stavby zřízené přede dnem 1.7.2003 nabudou ustanovení § 1 až 4 účinnosti 1.1.2005. 7/2003 Sb. Vyhláška o vodoprávní evidenci 8/2003 Sb. Vyhláška o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun ke 150. výročí narození Jaroslava Vrchlického 9/2003 Sb. Sdělení , jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2003 - 2006, 3,00 % pdf 54 kB 10. 1. 2003 10/2003 Sb. Nařízení o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období do 31. března 2003 11/2003 Sb. Vyhláška , kterou se zrušuje vyhláška č. 127/1996 Sb., o zdravotní způsobilosti k vydání nebo prodloužení platnosti zbrojního průkazu a o prohlášení žadatele pdf 3584 kB 28. 1. 2003 12/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 373/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro organizování trhu s elektřinou a zásady tvorby cen za činnosti operátora trhu Pozn.: Ustanovení § 10 odst. 8 nabývá účinnosti dnem 1.7.2003. 13/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 438/2001 Sb., kterou se stanoví obsah ekonomických údajů a postupy pro regulaci cen v energetice pdf 227 kB 29. 1. 2003 14/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jak vyplývá z pozdějších změn pdf 276 kB 29. 1. 2003 15/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, ve znění nařízení vlády č. 296/2002 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 499/2002 Sb. 16/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 260/1999 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon) pdf 13 MB 11. 2. 2003 17/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na hračky 20/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na jednoduché tlakové nádoby 21/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv 23/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu 24/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na účinnost nových teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na výtahy pdf 190 kB 3. 2. 2003 28/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 278/1998 Sb., k provedení zákona č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a o doplnění zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 60/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 88/2000 Sb. a vyhlášky č. 355/2001 Sb. 30/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 343/1997 Sb., kterou se stanoví způsob předepisování léčivých přípravků, náležitosti lékařských předpisů a pravidla jejich používání, ve znění vyhlášky č. 157/2001 Sb. 31/2003 Sb. Vyhláška o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy vertikálních dohod o distribuci a servisu motorových vozidel Pozn.: Ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) nabývá účinnosti dnem 1.10.2005. 32/2003 Sb. Sdělení o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku s výjimkou obnovy řízení pdf 495 kB 10. 2. 2003 33/2003 Sb. Nařízení , o stanovení prozatímního ochranného opatření na dovoz dusičnanu amonného do České republiky 34/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví rozsah, období, lhůty a způsob plnění oznamovací povinnosti podle devizového zákona 35/2003 Sb. pdf 220 kB 11. 2. 2003 36/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 462/2000 Sb., k provedení § 27 odst. 8 a § 28 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) Nařízení o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev 38/2003 Sb. 39/2003 Sb. Vyhláška , kterou se zrušuje vyhláška č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel pdf 1208 kB 13. 2. 2003 40/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení § 78 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění pdf 201 kB 14. 2. 2003 41/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), jak vyplývá z pozdějších změn pdf 3768 kB 20. 2. 2003 42/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na přepravitelná tlaková zařízení 43/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 252/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona pdf 77 kB 17. 2. 2003 44/2003 Sb. Vyhláška o vymezení nákladů spojených s provozováním železniční dopravní cesty 45/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 86/2000 Sb., kterou se stanoví státy, jejichž státní občané mohou pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území České republiky pouze na základě uděleného letištního víza pdf 153 kB 17. 2. 2003 46/2003 Sb. Nařízení o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období do 31. prosince 2003 47/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 181/2002 Sb., o příspěvku souvisejícím s restrukturalizací ocelářského průmyslu pdf 5394 kB 28. 2. 2003 48/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 227/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a monitorování jejich jakosti 49/2003 Sb. pdf 202 kB 28. 2. 2003 50/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění 51/2003 Sb. Vyhláška o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun ke 150. výročí narození Josefa Thomayera 52/2003 Sb. pdf 1322 kB 28. 2. 2003 53/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení bodů 2, 5, 6, 7, 8, 9 a 11 čl. CXVII zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů pdf 124 kB 28. 2. 2003 54/2003 Sb. Nařízení o stanovení ochranného opatření na dovoz některých hutních výrobků do České republiky Pozn.: Toto nařízení pozbývá platnosti dnem 31.12.2004 nebo dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost, bude-li tento den dřívější. 55/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 280/1999 Sb., kterou se stanoví postup při uplatňování požadavku na určení věcných prostředků a jejich převzetí, postup při uplatňování požadavku na určení fyzických osob k pracovní výpomoci nebo k pracovní povinnosti a kterou se stanoví náležitosti a vzor dodávacího příkazu, náležitosti a vzor dokladu o převzetí věcného prostředku, náležitosti a vzor dokladu o vrácení věcného prostředku a náležitosti a vzor povolávacího příkazu 57/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 335/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů, ovocná vína, ostatní vína a medovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí, ve znění vyhlášky č. 45/2000 Sb. Pozn.: Ustanovení čl. I bodů 3, 7 a 9 nabývají účinnosti dnem 1.3.2003. pdf 91 kB 28. 2. 2003 58/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, jak vyplývá z pozdějších změn pdf 81 kB 28. 2. 2003 59/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 60/2003 Sb. pdf 3071 kB 28. 2. 2003 61/2003 Sb. Nařízení o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech Pozn.: Ustanovení § 6 odst. 11 nabývá účinnosti dnem 1.1.2008. pdf 224 kB 4. 3. 2003 62/2003 Sb. Zákon o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů 63/2003 Sb. Nařízení o způsobu a rozsahu zabezpečení systému výměny informací o nejlepších dostupných technikách pdf 527 kB 11. 3. 2003 64/2003 Sb. Vyhláška o kapitálové přiměřenosti obchodníka s cennými papíry, který není bankou nebo pobočkou zahraniční banky, na individuálním základě pdf 78 kB 11. 3. 2003 65/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 286/2000 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 176/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu 66/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 162/2002 Sb., kterým se stanoví ochranné opatření na dovoz cukru do České republiky Pozn.: Nařízení pozbývá platnosti dnem 31.12.2004 nebo dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost, bude-li tento den dřívější. 67/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 41/2002 Sb., o přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí 68/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů 69/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 48/1993 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů 70/2003 Sb. Sdělení , jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2003 - 2008, 2,90 % pdf 8389 kB 17. 3. 2003 71/2003 Sb. Nařízení o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod pdf 392 kB 17. 3. 2003 72/2003 Sb. Vyhláška o sestavování konkursních komisí a pravidlech jejich činností při konkursním řízení na vybrané funkce v oblasti školství 73/2003 Sb. Vyhláška o hlášení kapitálové přiměřenosti obchodníka s cennými papíry, který není bankou nebo pobočkou zahraniční banky RS02/2003 Sdělení o opravě tiskových chyb v zákoně č. 210/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů pdf 5615 kB 21. 3. 2003 74/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 439/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vedení oddělené evidence tržeb, nákladů a výnosů pro účely regulace a pravidla pro rozdělení nákladů, tržeb a výnosů z vloženého kapitálu v energetice pdf 47 MB 27. 3. 2003 75/2003 Sb. Vyhláška o stanovení názvosloví ingrediencí kosmetických prostředků pdf 1689 kB 27. 3. 2003 76/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony 77/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje 78/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 330/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro čaj, kávu a kávoviny, ve znění vyhlášky č. 91/2000 Sb. 79/2003 Sb. Vyhláška o ukončení platnosti mincí po 10 haléřích vzoru 1993 a mincí po 20 haléřích vzoru 1993 80/2003 Sb. Vyhláška o vydání zlatých mincí "Pozdní renesance - štíty domů ve Slavonicích" po 2 000 Kč 81/2003 Sb. pdf 180 kB 25. 3. 2003 82/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanovuje sazba dovozního cla pro dovoz vepřového masa pocházejícího z Polské republiky do České republiky Nález ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů pdf 138 kB 20. 3. 2003 84/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení nařízení vlády č. 567/2002 Sb., kterým se stanoví cenové moratorium nájemného z bytů, a na uložení zákazu vládě České republiky pokračovat v zásazích do oblasti cen nájemného z bytu prostřednictvím vydávání vlastních právních předpisů pdf 69 kB 31. 3. 2003 85/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví obory státní služby 86/2003 Sb. Nařízení o poměrné části rezervy, kterou lze v systému produkčních kvót mléka rozdělit v kvótovém roce 2003/2004 pdf 154 kB 31. 3. 2003 87/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení § 183b odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II bodu 8 zákona č. 142/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů pdf 172 kB 1. 4. 2003 88/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 501/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů pdf 4405 kB 7. 4. 2003 89/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví požadavky na zdravotní způsobilost příslušníků Celní správy České republiky a vady a stavy, které vylučují přijetí uchazeče do služebního poměru nebo vylučují nebo omezují výkon služby Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 4/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a uzavírání důlních děl 91/2003 Sb. Vyhláška , kterou se zrušuje vyhláška č. 73/1994 Sb., o zajištění bezpečnosti a provozu u skladovacích zařízení sypkých hmot 92/2003 Sb. Sdělení o změně v Klasifikaci zemí (CZ-GEONOM) Sdělení o zavedení Číselníku objektů s čísly domovními (ČOBJ-D) 94/2003 Sb. Sdělení o vyhlášení Číslovacího plánu adres a jmen managementových domén pro systém zprostředkování zpráv 95/2003 Sb. Sdělení o vyhlášení Změny č. 1 Číslovacího plánu signalizačních bodů signalizačních sítí signalizačního systému č. 7 96/2003 Sb. Sdělení o vyhlášení Změny č. 1 Číslovacího plánu veřejných datových sítí RS03/2003 Sdělení o opravě tiskové chyby ve vyhlášce č. 44/2003 Sb., o vymezení nákladů spojených s provozováním železniční dopravní cesty pdf 3407 kB 9. 4. 2003 97/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 114/2001 Sb., o stanovení produkčních kvót cukru na kvótové roky 2001/2002 až 2004/2005, ve znění pozdějších předpisů a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 499/2002 Sb. pdf 56 MB 11. 4. 2003 98/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění vyhlášky č. 496/2001 Sb. a vyhlášky č. 368/2002 Sb. 99/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel 100/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích pdf 829 kB 4. 4. 2003 101/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů pdf 4733 kB 11. 4. 2003 103/2003 Sb. Nařízení o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech Pozn.: Ustanovení hlavy třetí nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004. pdf 503 kB 11. 4. 2003 104/2003 Sb. Nařízení o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro fyzické osoby postižené povodněmi v roce 2002 105/2003 Sb. 106/2003 Sb. Nález ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2002 sp. zn. 15 Tz 47/2002 pdf 2890 kB 14. 4. 2003 107/2003 Sb. 108/2003 Sb. 109/2003 Sb. 110/2003 Sb. 111/2003 Sb. pdf 266 kB 22. 4. 2003 112/2003 Sb. Vyhláška o náležitostech zřizovací listiny o podmínkách pro rozhodování o zřízení, změnách a zrušení škol a školských zařízení jako státních příspěvkových organizací 113/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 362/1991 Sb., o organizaci školního roku v základních školách, středních školách a speciálních školách, ve znění vyhlášky č. 99/2002 Sb. pdf 357 kB 25. 4. 2003 114/2003 Sb. Zákon o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda) Vyhláška , kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 114/2003 Sb., o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně některých zákonů (zákon o provádění referenda) pdf 60 kB 28. 4. 2003 116/2003 Sb. Rozhodnutí o vyhlášení referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii 117/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 266/2002 Sb., kterým se stanoví preferenční sazby cla pro dovoz některých zemědělských a potravinářských výrobků pocházejících z Evropské unie 118/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů 119/2003 Sb. Sdělení , kterým se mění sdělení Ministerstva vnitra č. 1/2003 Sb., o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a rozsahu jejich provozu pdf 331 kB 5. 5. 2003 120/2003 Sb. Zákon o státním dluhopisovém programu na úhradu části rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2003 121/2003 Sb. 122/2003 Sb. Zákon o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin státního dluhu splatných v letech 2003 a 2004 123/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) 124/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Čl. I bod 1 nabývá účinnosti dnem 5.5.2003. 126/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů Pozn.: Ustanovení čl. I bodu 15 § 16a nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004. 127/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), ve znění zákona č. 19/1995 Sb. Pozn.: Ustanovení čl. I bodů 21 a 54 nabývají účinnosti dnem 1. července 2004. Ustanovení čl. I bodů 22 a 85 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 128/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. IV zákona. pdf 829 kB 6. 5. 2003 129/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. V zákona. Zákon , kterým se mění zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, a některé další zákony Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. VI zákona. pdf 401 kB 7. 5. 2003 131/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Pozn.: Změny uvedené v čl. I bodu 37, pokud jde o § 17a, bodu 75, bodu 155, pokud jde o § 60 odst. 2 a čl. III bodu 1 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení čl. I bodu 170 pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 132/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Ustanovení § 3 odst. 4 písm. d/ pozbývá účinnosti dnem 1. ledna 2007. pdf 60 kB 9. 5. 2003 133/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Ustanovení § 52 se zrušuje dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU. 134/2003 Sb. 135/2003 Sb. 136/2003 Sb. pdf 597 kB 16. 5. 2003 137/2003 Sb. Vyhláška o podrobnostech stanovení a označení stupně utajení a o zajištění administrativní bezpečnosti Pozn.: Ustanovení části sedmé nabývají účinnosti dnem 1. července 2003. pdf 3282 kB 20. 5. 2003 138/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví vzor služebního průkazu zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví 139/2003 Sb. Vyhláška o evidenci stavu povrchových a podzemních vod a způsobu ukládání údajů do informačního systému veřejné správy 140/2003 Sb. pdf 59 kB 20. 5. 2003 141/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 36/2001 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné drážní osobní dopravě a o vymezení souběžné veřejné osobní dopravy Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 50/1998 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné linkové osobní dopravě 143/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 351/2001 Sb., kterou se určují zastupitelské úřady České republiky v zahraničí, kterým budou při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu hlasovací lístky dodány, a zastupitelské úřady České republiky v zahraničí, kterým budou hlasovací lístky zaslány k vytištění nebo rozmnožení přenosovou technikou, ve znění vyhlášky č. 100/2002 Sb. pdf 2363 kB 22. 5. 2003 144/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 354/1991 Sb., o středních školách, ve znění pozdějších předpisů RS04/2003 Sdělení o opravě tiskové chyby ve vyhlášce č. 139/2003 Sb., o evidenci stavu povrchových a podzemních vod a způsobu ukládání údajů do informačního systému veřejné správy pdf 87 kB 22. 5. 2003 145/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů, ve znění pozdějších předpisů 146/2003 Sb. Nařízení o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené osoby 147/2003 Sb. Nařízení , kterým se zrušuje nařízení vlády č. 259/1999 Sb., o střežení některých objektů důležitých pro obranu státu pdf 262 kB 23. 5. 2003 148/2003 Sb. Zákon o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin) Pozn.: Ustanovení § 25 odst. 3 písm. a), § 31 odst. 8 a § 41, pokud jde o bod 4, nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Zákon , kterým se mění zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 151/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 292/1991 Sb., o základních uměleckých školách, ve znění zákona č. 138/1995 Sb. pdf 1225 kB 27. 5. 2003 152/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 153/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích 154/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů 155/2003 Sb. pdf 797 kB 3. 6. 2003 156/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích 157/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví požadavky pro čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu, zpracované ovoce a zpracovanou zeleninu, suché skořápkové plody, houby, brambory a výrobky z nich, jakož i další způsoby jejich označování 158/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 298/2000 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských obcí, seznam viničních tratí a jejich vymezení, ve znění pozdějších předpisů pdf 477 kB 3. 6. 2003 159/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob 160/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 10/1997 Sb., o přijímání žáků a dalších uchazečů ke studiu ve středních školách zřizovaných státem, ve znění vyhlášky č. 469/2001 Sb. 161/2003 Sb. Vyhláška o vydání pamětních stříbrných dvousetkorun ke 100. výročí první elektrifikované trati z Tábora do Bechyně pdf 623 kB 9. 6. 2003 162/2003 Sb. Zákon o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách) 163/2003 Sb. Usnesení k zákonu o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách), přijatému Parlamentem dne 18. dubna 2003 a vrácenému prezidentem republiky dne 13. května 2003 164/2003 Sb. 165/2003 Sb. 166/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví vzor ohlášení a potvrzení o zařazení do evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů pdf 240 kB 12. 6. 2003 168/2003 Sb. Nařízení o stanovení spouštěcích úrovní objemu dovozů pro jednotlivé zemědělské výrobky a skupiny zemědělských výrobků pro kalendářní rok 2003 169/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 82/2003 Sb., kterým se stanovuje sazba dovozního cla pro dovoz vepřového masa pocházejícího z Polské republiky do České republiky 170/2003 Sb. Nařízení o opatřeních ve vztahu k Irácké republice 171/2003 Sb. Vyhláška , kterou se zrušuje vyhláška č. 486/1991 Sb., o omezení obchodování s Iráckou republikou 172/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 303/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů 173/2003 Sb. pdf 126 kB 12. 6. 2003 174/2003 Sb. Zákon o převodu některého nepotřebného vojenského majetku a majetku, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra, z vlastnictví České republiky na územní samosprávné celky Zákon , kterým se mění zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů Zákon , kterým se mění zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů 177/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 215/2002 Sb., o státním dluhopisovém programu k získání finančních prostředků na poskytnutí návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu ke krytí výplaty náhrad ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen 178/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 283/2002 Sb., o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s vysláním 6. polní nemocnice do Afghánistánu 179/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 83/2003 Sb. 180/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 101/2001 Sb., o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků 181/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů 182/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů 183/2003 Sb. Sdělení , jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2003 - 2013, 3,70 % pdf 243 kB 17. 6. 2003 184/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví další výčet věcí určených k bezúplatnému převodu z vlastnictví České republiky do vlastnictví Federace židovských obcí v České republice nebo do vlastnictví židovských obcí v České republice za účelem zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a postup při jejich převodu 185/2003 Sb. Vyhláška o vyřazování jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie z provozu pdf 2701 kB 24. 6. 2003 186/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č.38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy 187/2003 Sb. 188/2003 Sb. pdf 655 kB 25. 6. 2003 189/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví rozsah a způsob poskytování údajů do Informačního systému o státní službě a platech 190/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 287/1999 Sb., o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, ve znění pozdějších předpisů pdf 21 MB 30. 6. 2003 191/2003 Sb. pdf 164 kB 1. 7. 2003 192/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Pozn.: Ustanovení části první čl. I bodů 37, 39 a 40 a části třetí čl. III nabývají účinnosti dnem 1.7.2004. Zákon , kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů pdf 63 kB 27. 6. 2003 194/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění některá nařízení vlády v souvislosti s uplatňováním ochranných opatření podle zákona č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů 195/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu pdf 664 kB 1. 7. 2003 196/2003 Sb. Nařízení o stanovení preferenčních sazeb cla a preferenčních celních kvót pro dovoz některých zpracovaných zemědělských výrobků pocházejících z Evropské unie Pozn.: Toto nařízení pozbývá platnosti 30.6.2004 nebo dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost, bude-li tento den dřívější. 197/2003 Sb. Nařízení o Plánu odpadového hospodářství České republiky pdf 2865 kB 2. 7. 2003 198/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení slova "soudcům" v § 1 zákona č. 416/2001 Sb., o odejmutí dalšího platu za druhé pololetí roku 2001 a stanovení výše dalších platů za první a druhé pololetí roku 2002 představitelům státní moci a některých státních orgánů, soudcům, státním zástupcům, členům prezidia Komise pro cenné papíry, zástupci Veřejného ochránce práv a členům bankovní rady České národní banky 199/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání pdf 794 kB 11. 7. 2003 200/2003 Sb. Vyhláška o veterinárních požadavcích na vaječné výrobky Pozn.: Ustanovení § 7 odst. 1 pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 201/2003 Sb. Vyhláška o veterinárních požadavcích na čerstvé drůbeží maso, králičí maso, maso zvěře ve farmovém chovu a maso volně žijící zvěře Pozn.: Ustanovení § 10 odst. 2, § 15, 16, § 21 odst. 4, § 24, 25 a 31 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení § 34 odst. 1 pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 202/2003 Sb. Vyhláška o veterinárních požadavcích na čerstvé maso, mleté maso, masné polotovary a masné výrobky Pozn.: Ustanovení § 18 až 21, § 28 a § 37 až 40 nabývají účinnosti dnem, kterým vstoupí smlouva o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení § 43 odst. 1 pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. pdf 237 kB 14. 7. 2003 203/2003 Sb. Vyhláška o veterinárních požadavcích na mléko a mléčné výrobky Pozn.: Ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) bodu 2 nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. a/ bodu 1 a § 16 odst. 1 pozbývají platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 89/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky na zdravotní způsobilost příslušníků Celní správy České republiky a vady a stavy, které vylučují přijetí uchazeče do služebního poměru nebo vylučují nebo omezují výkon služby 205/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Vražné č. 02/2001 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů z 12. prosince 2001 pdf 1015 kB 14. 7. 2003 206/2003 Sb. Oznámení o vyhlášení výsledků referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. června 2003 a 14. června 2003 207/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení části věty druhé ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy "ani v souvislosti s poskytnutím této péče" pdf 2539 kB 22. 7. 2003 208/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 260/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o cestovních dokladech) 209/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 299/1993 Sb., kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně pdf 2488 kB 23. 7. 2003 210/2003 Sb. Nález ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 12a odst. 5 věty druhé zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů Nález ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 1 odst. 2 písm. b), § 2 odst. 2 věty druhé, § 3, § 4 odst. 2 písm. b), § 5 odst. 2 věty druhé a § 6 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách a o změně zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů pdf 4697 kB 25. 7. 2003 212/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví způsob zevního označení a vzor služebního průkazu vojenského policisty a barevné provedení a označení dopravních prostředků Vojenské policie 213/2003 Sb. pdf 2656 kB 28. 7. 2003 214/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů 215/2003 Sb. 216/2003 Sb. 217/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 300/2001 Sb., o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně, a vyhláška č. 410/2002 Sb., o rozšíření závaznosti dodatku kolektivní smlouvy vyššího stupně pdf 1633 kB 31. 7. 2003 218/2003 Sb. Zákon o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby) Pozn.: Ustanovení § 4 odst. 4 písm. a) bodu 3, § 18 odst. 1 písm. c), § 18 odst. 4, § 18 odst. 8 písm. a) a § 40 odst. 4 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení § 18 odst. 3 a § 43 odst. 8 pozbývají platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 220/2003 Sb. Zákon o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s výstavbou dálnice D47 Zákon o dočasné ochraně cizinců Pozn.: Ustanovení § 1 odst. 4 v části obsahující slova "rozhodnutím Rady Evropské unie", § 9 odst. 4 věty první v části obsahující slova "rozhodnutím Rady Evropské unie", § 11 písm. f), § 12 písm. d) a f) a § 53 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení § 1 odst. 2, § 1 odst. 4 v části obsahující slova "nařízením vlády nebo", § 9 odst. 4 věta první v části obsahující slova "nařízením vlády nebo", § 11 písm. e), § 12 písm. c) a e) a § 59 ztrácí platnost dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Zákon , kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. VI. zákona. 223/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. V. zákona. 225/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění zákona č. 517/2002 Sb. Pozn.: Ustanovení části druhé nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Zákon , kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. V zákona. Zákon , kterým se mění zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 119/2002 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., a některé další zákony Zákon , kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon , kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Ustanovení části druhé nabývá účinnosti 31.7.2003. pdf 384 kB 29. 7. 2003 230/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví vyměřovací základ pro rok 2004 u osoby, za kterou je plátcem pojistného na všeobecné zdravotní pojištění stát 231/2003 Sb. Nařízení o stanovení podmínek a zásad pro poskytování dotace soukromému skladování vepřového masa Pozn.: Toto nařízení pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost - viz § 7. 232/2003 Sb. Nařízení o stanovení sazby cla a celní kvóty pro dovoz vína v nádobách o obsahu převyšujícím 2 litry 233/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 130/1980 Sb., o výchovném poradenství 234/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 84/1984 Sb., o poskytování stipendií a hmotného zabezpečení žákům gymnázií a středních odborných škol, vyhláška č. 61/1985 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, ve znění zákona č. 111/1998 Sb., vyhláška č. 189/1991 Sb., o podmínkách uzavírání hospodářských smluv o bezplatném užívání majetku středních odborných učilišť a středisek praktického vyučování, a vyhláška č. 291/1991 Sb., o základní škole, ve znění vyhlášky č. 225/1993 Sb. a zákona č. 138/1995 Sb. 235/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 354/1991 Sb., o středních školách, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních školách a učilištích, ve znění zákona č. 138/1995 Sb., a vyhláška č. 35/1992 Sb., o mateřských školách 236/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 385/1991 Sb., o uznávání rovnocennosti a podmínkách nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami, ve znění vyhlášky č. 332/1998 Sb., a vyhláška č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách 237/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 281/2001 Sb., kterou se provádí § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a změně některých zákonů (krizový zákon) 238/2003 Sb. Vyhláška , kterou se zrušuje vyhláška č. 34/1992 Sb., o hospodářské činnosti předškolních zařízení, škol a školských zařízení 239/2003 Sb. Vyhláška , kterou se zrušuje vyhláška č. 49/1995 Sb., kterou se stanoví pravidla pro podávání žádostí, rozdělování a uvolňování finančních prostředků na investiční dotace v rámci Programu zkvalitnění technického stavu a vybavení škol a školských zařízení 240/2003 Sb. pdf 486 kB 4. 8. 2003 241/2003 Sb. Nařízení o podmínkách stanovení individuálních limitů pro získání prémií na chov bahnic a koz 242/2003 Sb. Nařízení o podmínkách stanovení individuálních limitů pro získání prémií na chov krav bez tržní produkce mléka 243/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 252/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona, ve znění vyhlášky č. 43/2003 Sb. 244/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 101/1999 Sb. 245/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 31/2003 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, pro určité druhy vertikálních dohod o distribuci a servisu motorových vozidel 246/2003 Sb. pdf 222 kB 5. 8. 2003 247/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 62/2000 Sb., zákonem č. 307/2000 Sb. a zákonem č. 128/2003 Sb. 248/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 128/2003 Sb. pdf 75 kB 5. 8. 2003 249/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví, které další studium, popřípadě výuka se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů pdf 5695 kB 5. 8. 2003 250/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví vzor žádosti o zařazení do evidence odběratelů mléka, vzory pro plnění oznamovací povinnosti držitelů produkčních kvót mléka, způsob přepočtu syrového kravského mléka a mléčných výrobků na ekvivalent mléka Pozn.: Tato vyhláška pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost - viz § 4. pdf 122 kB 6. 8. 2003 251/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Ustanovení čl. XI až XIV nabývají účinnosti dnem zveřejnění Rozhodnutí Rady přidružení o připojení příloh k Protokolu k Evropské dohodě o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků ve Sbírce mezinárodních smluv. Dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost pozbývají platnosti čl. I až X a čl. XVI. pdf 96 kB 6. 8. 2003 252/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 579/2002 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2003 Zákon , kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony pdf 664 kB 12. 8. 2003 254/2003 Sb. Rozhodnutí o zrušení přenesení pravomoci v řízení o udělení milosti 255/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví správná lékárenská praxe, bližší podmínky přípravy a úpravy léčivých přípravků, výdeje a zacházení s léčivými přípravky ve zdravotnických zařízeních a bližší podmínky provozu lékáren a dalších provozovatelů vydávajících léčivé přípravky 256/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 296/2000 Sb., kterou se stanoví správná výrobní praxe, správná distribuční praxe a bližší podmínky povolování výroby a distribuce léčiv, včetně medikovaných krmiv a veterinárních autovakcín, změn vydaných povolení, jakož i bližší podmínky vydávání povolení k činnosti kontrolních laboratoří Pozn.: Ustanovení čl. I bodu 1, pokud jde o § 1 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), a bodu 32, pokud jde o § 31 odst. 5, nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 257/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 465/2002 Sb., kterou se stanoví maximálně přípustné množství reziduí jednotlivých druhů pesticidů v potravinách a potravinových surovinách 258/2003 Sb. Vyhláška , kterou se zrušuje vyhláška č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění vyhlášky č. 296/1999 Sb., vyhlášky č. 48/2001 Sb. a vyhlášky č. 180/2002 Sb. 259/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 324/1997 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, o přípustné odchylce od údajů o množství výrobku označeného symbolem "e", ve znění vyhlášky č. 24/2001 Sb. pdf 89 kB 14. 8. 2003 260/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění některé vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, kterými se provádí zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů 261/2003 Sb. Sdělení , jímž se určují emisní podmínky Dluhopisu České republiky, 2003 - 2018, 4,60 % pdf 2243 kB 21. 8. 2003 262/2003 Sb. 263/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Vyhláška pozbývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost , s výjimkou bodu 11, pokud se týká přílohy č. 15. 264/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 326/2001 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), g), h), i) a j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich Pozn.: Ustanovení bodů 51, 52 a 58 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Příloha č. 1 tabulky 2 a 3 a příloha č. 2 pozbývají platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 265/2003 Sb. Sdělení o uložení kolektivní smlouvy vyššího stupně a dodatků ke kolektivním smlouvám vyššího stupně 266/2003 Sb. pdf 760 kB 22. 8. 2003 267/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 197/1996 Sb., kterou se vydává zkušební řád pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky (advokátní zkušební řád), ve znění vyhlášky č. 245/1999 Sb. Pozn.: Ustanovení čl. I bodů 1, 7, 8, 10 až 14 nabývají účinnosti 22.8.2003. 268/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů 269/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 149/2000 Sb., zákonem č. 153/2000 Sb., zákonem č. 258/2000 Sb., zákonem č. 102/2001 Sb., zákonem č. 138/2002 Sb., zákonem č. 309/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 129/2003 Sb. pdf 1433 kB 22. 8. 2003 270/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví technické požadavky na rekreační plavidla, na částečně zhotovená rekreační plavidla a na jejich vybrané části 271/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 104/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro fyzické osoby postižené povodněmi v roce 2002 272/2003 Sb. Nařízení o stanovení ochranného opatření na dovoz dusičnanu amonného do České republiky Pozn.: Tato vyhláška pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost - viz § 5. pdf 359 kB 27. 8. 2003 273/2003 Sb. Zákon , kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. XXII zákona. 275/2003 Sb. Vyhláška o vydání zlatých mincí "Baroko - zámek Buchlovice" po 2 000 Kč pdf 339 kB 28. 8. 2003 276/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění zákona č. 146/2002 Sb., zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Ustanovení části třetí bodu 3 nabývá účinnosti 28.8.2003. Zákon , kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů 280/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů 281/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění zákona č. 131/2003 Sb., a zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění zákona č. 123/2003 Sb. 282/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. V zákona. pdf 11 MB 1. 9. 2003 283/2003 Sb. 284/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Ustanovení Čl. I bodu 17 nabývá účinnosti 1.10.2003. Ustanovení Čl. I bodů 1 až 11 a bodu 32 nabývají účinnosti 1.11.2003. pdf 68 kB 1. 9. 2003 285/2003 Sb. Vyhláška o organizaci a financování soutěží a přehlídek pro žáky pdf 468 kB 3. 9. 2003 286/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 29/2000 Sb., a zákonem č. 154/2000 Sb., zákonem č. 102/2001 Sb., zákonem č. 76/2002 Sb., zákonem č. 120/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 131/2003 Sb. pdf 283 kB 4. 9. 2003 287/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví výše poplatku za užívání dálnice a rychlostní silnice silničními motorovými vozidly 288/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání pdf 841 kB 5. 9. 2003 289/2003 Sb. Vyhláška o veterinárních přípravcích a veterinárních technických prostředcích 291/2003 Sb. Vyhláška o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech 292/2003 Sb. pdf 1337 kB 8. 9. 2003 293/2003 Sb. Vyhláška o bližších podmínkách a vlastnostech výbušnin určených pro použití v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí a o přezkušování vlastností těchto výbušnin Pozn.: Ustanovení § 5 bodů 1 a 2 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. RS06/2003 Sdělení o opravě tiskové chyby v zákonu č. 276/2003 Sb., o Antarktidě a o změně některých zákonů pdf 569 kB 10. 9. 2003 294/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 75/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví) 295/2003 Sb. Vyhláška o konfiskátech živočišného původu, jejich neškodném odstraňování a dalším zpracovávání Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz § 20. pdf 845 kB 12. 9. 2003 296/2003 Sb. Vyhláška o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností Pozn.: § 13 nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost 297/2003 Sb. Nařízení , kterým se zrušuje nařízení vlády č. 82/2003 Sb., kterým se stanovuje sazba dovozního cla pro dovoz vepřového masa pocházejícího z Polské republiky do České republiky, ve znění nař. vlády č.169/2003 Sb. pdf 3539 kB 17. 9. 2003 298/2003 Sb. Vyhláška o národních referenčních laboratořích a referenčních laboratořích 299/2003 Sb. Vyhláška o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka Pozn.: Ustanovení § 104 písm. b) až e) a § 108 pozbývají platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. pdf 1207 kB 18. 9. 2003 300/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 18/2002 Sb., o podmínkách připojení a dopravy elektřiny v elektrizační soustavě 301/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 472/2000 Sb., kterou se stanoví správná klinická praxe a bližší podmínky klinického hodnocení léčiv 302/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 473/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o registraci, jejích změnách, prodloužení, určování způsobu výdeje léčivého přípravku, o způsobu oznamování a vyhodnocování nežádoucích účinků léčivého přípravku a způsob a rozsah oznámení o použití neregistrovaného léčivého přípravku 303/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 350/2000 Sb., kterou se reguluje prodej zdravotnických prostředků 304/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 501/2000 Sb., kterou se stanoví formy, způsoby ohlašování nežádoucích příhod zdravotnických prostředků, jejich evidování, šetření a vyhodnocování, dokumentace a její uchovávání a následné sledování s cílem předcházení vzniku nežádoucích příhod, zejména jejich opakování (vyhláška o nežádoucích příhodách zdravotnických prostředků) pdf 1393 kB 22. 9. 2003 305/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví rozsah poštovního oprávnění 306/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 86/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky pro poskytování finanční podpory za uvádění půdy do klidu a finanční kompenzační podpory za uvádění půdy do klidu a zásady pro prodej řepky olejné vypěstované na půdě uváděné do klidu, ve znění pozdějších předpisů 307/2003 Sb. Nařízení o stanovení dodatečného cla na dovoz některých zemědělských výrobků pro kalendářní rok 2003 308/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví částky, o které se pro účely sociální potřebnosti zvyšuje životní minimum osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování 309/2003 Sb. 310/2003 Sb. 311/2003 Sb. 312/2003 Sb. 314/2003 Sb. 315/2003 Sb. 316/2003 Sb. pdf 10 MB 30. 9. 2003 317/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 83/2002 Sb., kterou se stanoví seznam právnických a fyzických osob s uvedením jejich pracovišť, pro jejichž činnost se nevyžaduje povolení k zacházení s návykovými látkami, přípravky je obsahujícími a prekursory 318/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 54/2002 Sb., kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek pdf 1202 kB 30. 9. 2003 319/2003 Sb. 320/2003 Sb. Sdělení o zavedení Klasifikace kmenových oborů vzdělání (KKOV) 321/2003 Sb. Sdělení o zavedení Klasifikace stavebních děl CZ-CC pdf 295 kB 30. 9. 2003 322/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Ustanovení čl. I bodů 51, 52, 106 a 108 nabývají účinnosti 1.1.2004. 323/2003 Sb. Usnesení k zákonu, kterým se mění zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, přijatému Parlamentem dne 6. července 2003 a vrácenému prezidentem republiky dne 18. července 2003 324/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 100/1996 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o udělení licence v lesním hospodářství a podrobnosti o udělování licencí v lesním hospodářství 325/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví pravidla pro používání léčivých přípravků při poskytování veterinární péče, včetně souvisejícího předepisování a výdeje léčivých přípravků a požadavků pro vedení záznamů o těchto činnostech, a náležitosti oznámení o nakládání s látkami nebo přípravky, včetně podmínek pro vedení a uchovávání záznamů o těchto činnostech 326/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 471/2000 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) 327/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 134/2001 Sb., o označování a evidenci skotu, ovcí a koz, ve znění vyhlášky č.442/2001 Sb. 328/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 357/2001 Sb., o označování a evidenci koní, prasat, běžců a zvěře ve farmovém chovu a o evidenci drůbeže, plemenných ryb a včel 329/2003 Sb. Vyhláška o informačním systému Státní veterinární správy pdf 648 kB 2. 10. 2003 330/2003 Sb. Nařízení o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě 331/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě Pozn.: Ustanovení čl. I bodu 2 nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. pdf 2215 kB 6. 10. 2003 332/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 82/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 264/1998 Sb. a vyhlášky č. 216/2001 Sb. pdf 1391 kB 1. 10. 2003 333/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků pdf 117 kB 3. 10. 2003 334/2003 Sb. Vyhláška , kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních 335/2003 Sb. Sdělení o vyhlášení nových voleb do zastupitelstva městské části 336/2003 Sb. pdf 675 kB 8. 10. 2003 337/2003 Sb. Nařízení o zvýšení důchodů v roce 2004 338/2003 Sb. Nařízení , kterým se pro účely důchodového pojištění stanoví výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2002 a výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2002 a upravují částky pro stanovení výpočtového základu 339/2003 Sb. 340/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích pdf 1245 kB 15. 10. 2003 341/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 307/2003 Sb., o stanovení dodatečného cla na dovoz některých zemědělských výrobků pro kalendářní rok 2003 342/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku 343/2003 Sb. Vyhláška , kterou se vydává seznam rostlin využívaných pro farmaceutické a terapeutické účely 344/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví požadavky na tabákové výrobky pdf 252 kB 15. 10. 2003 345/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 54/2003 Sb., o stanovení ochranného opatření na dovoz některých hutních výrobků do České republiky, ve znění nařízení vlády č. 194/2003 Sb. 346/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 130/2003 Sb. a zákonem č. 274/2003 Sb. pdf 76 kB 17. 10. 2003 347/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 338/2002 Sb., o technických požadavcích pro zabezpečení přechovávaných zbraní nebo střeliva a o podmínkách skladování, přechovávání a zacházení s černým loveckým prachem, bezdýmným prachem a zápalkami 348/2003 Sb. Vyhláška o vracení daně z přidané hodnoty osobám požívajícím výsad a imunit 349/2003 Sb. pdf 160 kB 20. 10. 2003 350/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti 351/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 34/2003 Sb., kterou se stanoví rozsah, období, lhůty a způsob plnění oznamovací povinnosti podle devizového zákona pdf 608 kB 20. 10. 2003 352/2003 Sb. Nařízení o posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců jednotek hasičských záchranných sborů podniků a členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí nebo podniků pdf 603 kB 24. 10. 2003 353/2003 Sb. Zákon o spotřebních daních Pozn.: K rozdílné účinnosti viz ustanovení Hlavy IV bod 1. K pozbytí platnosti některých ustanovení viz Hlava IV bod 2. Autory komentáře jsou Bohumila Kotenová, Petra Petrová, Milan Tom. Zákon , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebních daních Pozn.: Část pátá a část sedmá čl. VIII body 1, 2 a 4 nabývají účinnosti 24.10.2003. pdf 200 kB 24. 10. 2003 355/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 89/2002 Sb., o ochraně proti zavlékání škodlivých organismů při dovozu, průvozu a vývozu rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů a proti jejich rozšiřování na území České republiky a o soustavné rostlinolékařské kontrole Pozn.: Ustanovení bodů 8 až 12 a bodu 14 nabývají účinnosti 24.10.2003. Tato vyhláška pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. pdf 336 kB 29. 10. 2003 356/2003 Sb. 357/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů 359/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií 360/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. a zákona č. 279/2003 Sb., a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů RS07/2003 Sdělení o opravě tiskové chyby v zákonu č. 322/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů pdf 664 kB 31. 10. 2003 361/2003 Sb. pdf 317 kB 31. 10. 2003 363/2003 Sb. Vyhláška , kterou se provádí puncovní zákon 364/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 53/1993 Sb., kterou se stanoví výše puncovních poplatků a způsob jejich placení, ve znění pozdějších předpisů 365/2003 Sb. 366/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 253/2001 Sb. a zákonem č. 253/2003 Sb. pdf 634 kB 4. 11. 2003 367/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 185/2000 Sb., kterým se stanoví výrobky, jež mohou být dováženy do České republiky nebo vyváženy z České republiky jen na základě licence podle zákona č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Nařízení pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 368/2003 Sb. Nařízení o integrovaném registru znečišťování 369/2003 Sb. Nařízení o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů určených přednostně pro zaměstnance příjemců investičních pobídek 370/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví podmínky a náležitosti pro prokázání skutečností rozhodných pro posouzení žádosti o snížení zajištění spotřební daně nebo o upuštění od jeho poskytnutí pdf 13 MB 12. 11. 2003 371/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví Program statistických zjišťování na rok 2004 pdf 10 MB 10. 11. 2003 372/2003 Sb. 374/2003 Sb. Vyhláška o náhradě nákladů spojených s výkonem veterinární prohlídky jatečných zvířat a masa a s vyšetřením a posouzením živočišných produktů Pozn.: Ustanovení Části II nabývají účinnosti 1.5.2004. Ustanovení Části III nabývají účinnosti 1.1.2005. Ustanovení Části I pozbývají platnosti 30.4.2004. Ustanovení Části II pozbývají platnosti 31.12.2004. 375/2003 Sb. Vyhláška , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o veterinárních požadavcích na živočišné produkty Pozn.: Ustanovení § 37 odst. 2 nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 376/2003 Sb. 377/2003 Sb. 378/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví podniky, v nichž se připouští po dobu přechodného období uplatňovat odchylné veterinární požadavky na jejich provoz 380/2003 Sb. Vyhláška o veterinárních požadavcích na obchodování se spermatem, vaječnými buňkami a embryi a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí Pozn.: Ustanovení § 4, 7, 10, 13 a 22 nabývají účinnosti 10.11.2003. 381/2003 Sb. 383/2003 Sb. pdf 1264 kB 13. 11. 2003 384/2003 Sb. Nařízení o stanovení sazby cla a celní kvóty pro dovoz semena řepky 385/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví citlivá činnost pro Hradní stráž 386/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 141/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobu, skladování a zpracování lihu, ve znění pozdějších předpisů Pozn.: Ustanovení pořadového čísla 1a a 1b přílohy č. 2 nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení pořadového čísla 1 přílohy č. 2 pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 387/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 463/2002 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků 388/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 403/2000 Sb., kterou se určují druhy zemědělského zboží, na něž je možné vystavovat zemědělské skladní listy, a podmínky pro provozování zemědělských veřejných skladů 389/2003 Sb. pdf 996 kB 18. 11. 2003 390/2003 Sb. Nařízení , kterým se stanoví pravidla použití příjmů Pozemkového fondu České republiky k podpoře obnovy včelstev 391/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví podrobnosti o označování, měření a klasifikaci dříví 392/2003 Sb. Vyhláška o bezpečnosti provozu technických zařízení a o požadavcích na vyhrazená technická zařízení tlaková, zdvihací a plynová při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem Pozn.: Ustanovení poslední věty § 13 odst. 1 nabývá účinnosti dnem vstupu ČR do EU. 393/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 97/1982 Sb., vyhlášky č. 551/1990 Sb., nařízení vlády č. 352/2000 Sb. a vyhlášky č. 118/2003 Sb. 394/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 552/1990 Sb. a nařízení č. 352/2000 Sb. 395/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 554/1990 Sb. a nařízení vlády č. 352/2000 Sb. pdf 179 kB 20. 11. 2003 396/2003 Sb. pdf 14 MB 27. 11. 2003 397/2003 Sb. 398/2003 Sb. pdf 389 kB 27. 11. 2003 399/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 516/2002 Sb., o poskytnutí státní záruky České republiky na zajištění úvěru určeného na financování nákupu železničních vozů, poskytnutého společností EUROFIMA 400/2003 Sb. Nařízení o stanovení postupu pro dovoz obuvi, stolního a kuchyňského nádobí z porcelánu a keramiky pocházející z Čínské lidové republiky pro období květen až prosinec 2004 401/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů 402/2003 Sb. 403/2003 Sb. Sdělení o vyhlášení číslovacího plánu síťových směrovacích čísel pdf 3451 kB 27. 11. 2003 404/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 486/2002 Sb., kterou se stanoví vzory kupónů prokazujících zaplacení poplatku za užívání dálnice a rychlostní silnice, způsob jejich vyplňování, způsob vyznačování doby platnosti kupónů s dobou platnosti kratší než kalendářní rok a způsob jejich evidence pdf 132 kB 28. 11. 2003 405/2003 Sb. Vyhláška , kterou se zrušuje vyhláška č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci 406/2003 Sb. 407/2003 Sb. RS08/2003 Sdělení o opravě tiskových chyb ve vyhlášce č. 387/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 463/2002 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků pdf 786 kB 28. 11. 2003 408/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 503/2000 Sb., o Obchodním věstníku pdf 53 kB 1. 12. 2003 410/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 196/2003 Sb., o stanovení preferenčních sazeb cla a preferenčních celních kvót pro dovoz některých zpracovaných zemědělských výrobků pocházejících z Evropské unie 411/2003 Sb. pdf 316 kB 3. 12. 2003 412/2003 Sb. Vyhláška o stanovení podmínek užívání průvodního dokladu pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně a jeho náležitosti Pozn.: Vyhláška pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. 413/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví způsob výpočtu nároku na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů prokazatelně použitých pro výrobu tepla a způsob a podmínky vedení evidence o nákupu a spotřebě těchto výrobků pdf 886 kB 5. 12. 2003 414/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 196/1993 Sb., zákonem č. 321/1993 Sb., zákonem č. 42/1994 Sb., zákonem č. 136/1994 Sb., zákonem č. 258/1994 Sb., zákonem č. 133/1995 Sb., zákonem č. 151/1997 Sb., zákonem č. 208/1997 Sb., zákonem č. 129/1999 Sb., zákonem č. 17/2000 Sb., zákonem č. 22/2000 Sb., zákonem č. 241/2000 Sb., zákonem č. 256/2000 Sb., zákonem č. 141/2001 Sb., zákonem č. 477/2001 Sb., zákonem č. 276/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb., zákonem č. 575/2002 Sb. a zákonem č. 322/2003 Sb. pdf 1737 kB 8. 12. 2003 415/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi Pozn.: Ustanovení § 101 nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení přílohy č. 5 nabývá účinnosti dnem 1.1.2005. pdf 134 kB 10. 12. 2003 416/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 358/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výbušniny pro civilní použití při jejich uvádění na trh 417/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí Vyhláška , kterou se stanoví podrobnější vymezení okruhu a výše příjmů a výdajů fondů veřejného zdravotního pojištění zdravotních pojišťoven, podmínky jejich tvorby, užití, přípustnosti vzájemných převodů finančních prostředků a hospodaření s nimi, limit nákladů na činnost zdravotních pojišťoven krytých ze zdrojů základního fondu včetně postupu propočtu tohoto limitu 419/2003 Sb. pdf 403 kB 12. 12. 2003 420/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a související zákony 421/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů 422/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění zákona č. 83/1995 Sb. Pozn.: Ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Zákon , kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Pozn.: Ustanovení čl. I bodů 2, 18, 23, 24, 27 a 32 a čl. II bodu 4 nabývají účinnosti 1.7.2005. Ustanovení čl. II bodu 2, čl. X bodů 4 a 5 a čl. XII nabývají účinnosti 12.12.2003. Zákon , kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 426/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Pozn.: Ustanovení čl. I bodů 2 až 4, bodu 13 a bodů 65 až 67 nabývají účinnosti 12.12.2003. Zákon , kterým se pro rok 2004 stanoví mimořádné opatření při určování výše platu a některých náhrad výdajů spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů, soudců a státních zástupců, výše dalšího platu těchto osob za první pololetí roku 2004, a kterým se mění některé související zákony 428/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 79/2002 Sb. pdf 165 kB 12. 12. 2003 429/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému 430/2003 Sb. Vyhláška , která upravuje způsob stanovení ceny pro konečného spotřebitele u tabákových výrobků pdf 205 kB 15. 12. 2003 431/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 384/2002 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o zbraních Pozn.: Ustanovení příloh č. 26 a 27 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. pdf 1070 kB 15. 12. 2003 432/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli 433/2003 Sb. Vyhláška o způsobu výpočtu nároku na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě, lesních školkách a při obnově a výchově lesa a o způsobu a podmínkách vedení dokladů a evidence a o normativech spotřeby těchto výrobků 434/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů pdf 338 kB 15. 12. 2003 435/2003 Sb. Vyhláška o základních sazbách stravného v cizí měně pro rok 2004 pdf 92 kB 16. 12. 2003 436/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Pozn.: Ustanovení částí páté a šesté nabývají účinnosti 16.12. 2003. pdf 156 kB 16. 12. 2003 437/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Pozn.: Ustanovení Čl. I bodů 46 a 64 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. pdf 1165 kB 18. 12. 2003 438/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Pozn.: K rozdílné účinnosti některých ustanovení viz Čl. XIV zákona. Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 18. prosince 2003 (datum rozeslání částky č. 146/2003 Sbírky zákonů). pdf 7352 kB 19. 12. 2003 439/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) Pozn.: Ustanovení části první § 2 písm. c), § 3 písm. a) bodu 3 a § 3 písm. b), § 7 odst. 1 písm. e), § 11 odst. 2, § 46 odst. 3, hlavy XII a části druhé nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Zákon , kterým se mění zákon č. 136/1994 Sb., o barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv a o opatřeních s tím souvisejících, o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a o změně zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 95/1996 Sb. a zákona č. 304/2000 Sb. 443/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 186/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv a maziv, ve znění vyhlášky č. 348/2000 Sb. pdf 1095 kB 19. 12. 2003 444/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 114/1999 Sb., kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce, ve znění nařízení vlády č. 40/2002 Sb. 445/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 241/2003 Sb., o podmínkách stanovení individuálních limitů pro získání prémií na chov bahnic a koz 446/2003 Sb. Nařízení , kterým se mění nařízení vlády č. 242/2003 Sb., o podmínkách stanovení individuálních limitů pro získání prémií na chov krav bez tržní produkce mléka 447/2003 Sb. Nařízení o neuplatnění dodatečného cla na dovoz některých zemědělských výrobků pro kalendářní rok 2003 448/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 252/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona, ve znění vyhlášky č. 43/2003 Sb. a vyhlášky č. 243/2003 Sb. 449/2003 Sb. 450/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 218/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti měření elektřiny a předávání technických údajů 451/2003 Sb. pdf 2855 kB 22. 12. 2003 452/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) pdf 124 kB 22. 12. 2003 453/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony Pozn.: Ustanovení čl. I bodů 2, 4, 15, 17, 24, 27, 29 až 31, 33 až 50, 54 až 58, čl. III až V nabývají účinnosti 1.4.2004. Ustanovení čl. I bodů 1, 5 až 14, 16, 18, 25, 52 a 53 nabývají účinnosti dnem 1.7.2004. 454/2003 Sb. Usnesení k zákonu, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, přijatému Parlamentem dne 6. listopadu 2003 a vrácenému prezidentem republiky dne 27. listopadu 2003 Zákon , kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 456/2003 Sb. Usnesení k zákonu, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přijatému Parlamentem dne 8. listopadu 2003 a vrácenému prezidentem republiky dne 26. listopadu 2003 pdf 6831 kB 23. 12. 2003 457/2003 Sb. pdf 500 kB 29. 12. 2003 458/2003 Sb. Vyhláška , kterou se provádí zákon o genetických zdrojích rostlin a mikroorganismů 459/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 373/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro organizování trhu s elektřinou a zásady tvorby cen za činnosti operátora trhu, ve znění vyhlášky č. 12/2003 Sb. Pozn.: Ustanovení bodu 33, pokud jde o znění § 9 odst. 10 písm. b), bodu 43, pokud jde o znění § 11 odst. 4 a bodu 59, pokud jde o znění § 17 odst. 11 písm. b) nabývají účinnosti dnem 1.7.2004. Ustanovení bodu 78, pokud jde o znění ustanovení § 22 odst. 2 nabývá účinnosti dnem 1.1.2005. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky pdf 81 kB 29. 12. 2003 461/2003 Sb. Sdělení , jímž se uveřejňuje seznam krajských a obecních úřadů, které jsou stavebními úřady ke dni 31.12.2003 pdf 37 MB 31. 12. 2003 462/2003 Sb. Nařízení o vydání celního sazebníku a o stanovení sazeb dovozního cla pro zboží pocházející z rozvojových a nejméně rozvinutých zemí a podmínek pro jejich uplatnění (celní sazebník) a o změně některých souvisejících předpisů pdf 61 kB 31. 12. 2003 463/2003 Sb. 464/2003 Sb. 465/2003 Sb. 466/2003 Sb. Sdělení o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí 2003 pro účely odvodu do státního rozpočtu podle zákona o zaměstnanosti pdf 854 kB 31. 12. 2003 467/2003 Sb. Vyhláška o používání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků 468/2003 Sb. Vyhláška o stanovení vzorce pro výpočet extraktu původní mladiny před zakvašením a metodách určení extraktu původní mladiny 469/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 140/1997 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu a o provedení dalších ustanovení zákona o lihu s tím souvisejících, ve znění vyhlášky č. 81/2000 Sb. 470/2003 Sb. Vyhláška , kterou se stanoví rozsah a způsob poskytování informací zdravotnickými zařízeními do Národního zdravotnického informačního systému pdf 164 kB 31. 12. 2003 471/2003 Sb. Úplné znění zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 272/1993 Sb., zákonem. č. 140/1995 Sb., zákonem č. 139/1996 Sb., zákonem č. 194/1999 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 357/2003 Sb. pdf 385 kB 31. 12. 2003 472/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví 473/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 501/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi Pozn.: Ustanovení čl. I bodu 1 se použije poprvé v účetním období nejblíže následujícím po účetním období, v němž vstoupila smlouva o přistoupení ČR k EU v platnost. 474/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 502/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami Pozn.: Ustanovení čl. I bodu 1 se použije poprvé v účetním období nejblíže následujícím po účetním období, v němž vstoupila smlouva o přistoupení ČR k EU v platnost. 475/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 503/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro zdravotní pojišťovny 476/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví 477/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 505/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu 478/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 506/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky Fond národního majetku České republiky a Pozemkový fond České republiky pdf 153 kB 31. 12. 2003 479/2003 Sb. Zákon , kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních Pozn.: Ustanovení Čl. I bodů 7, 15, 18, 19, 23 až 31, 37, 43 a Čl. II bodů 1 a 2 nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost. Ustanovení Čl. IV bodu 2 nabývá účinnosti 31.12.2003. Zákon , kterým se mění zákon č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb., a některé další zákony, a zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů 481/2003 Sb. 482/2003 Sb. Nařízení o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (úprava náhrady za ztrátu na výdělku) Pozn.: Náhrady upravené podle tohoto nařízení přísluší od 1.2.2004. 483/2003 Sb. Nařízení o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2004 484/2003 Sb. Vyhláška , kterou se mění vyhláška č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění vyhlášky č. 568/2002 Sb. pdf 87 kB 31. 12. 2003 485/2003 Sb. Sdělení o stanovení výše průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok 2002 486/2003 Sb. Sdělení o vydání Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) 487/2003 Sb. Sdělení o vydání Klasifikace zemí (CZ-GEONOM) 488/2003 Sb. Sdělení o vydání Klasifikace individuální spotřeby podle účelu (CZ-COICOP) 489/2003 Sb. Sdělení o vydání Číselníku zemí (ČZEM) 490/2003 Sb. Sdělení o vydání Klasifikace územních statistických jednotek (CZ-NUTS) 491/2003 Sb. Sdělení o vydání Klasifikace funkcí vládních institucí (CZ-COFOG) 492/2003 Sb. Sdělení o vydání rozšířené Klasifikace zaměstnání (KZAM-R) Pozn.: Aktuální text KZAM-R je v systému ASPI součástí Volitelných aplikací "Ap" 493/2003 Sb. Sdělení o vydání Číselníku institucionálních sektorů a subsektorů (ČISS) 494/2003 Sb. Sdělení o vydání Klasifikace postavení v zaměstnání (CZ-ICSE) 495/2003 Sb. Sdělení o vydání Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10) 496/2003 Sb. Sdělení o vydání TNM klasifikace zhoubných novotvarů a Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii 497/2003 Sb. Sdělení o vydání Klasifikace služeb neziskových institucí sloužících domácnostem podle účelu (CZ-COPNI) 498/2003 Sb. Sdělení o vydání Číselníku vybraných měřicích jednotek a jednotek ekonomických veličin (ČVMJ)
https://www.zakonyprolidi.cz/print/cs/2004-301/zneni-0.htm?sil=1
2020-04-07T04:21:58
[ " zákona č. 266", " zákona č. 266", " § 12", " § 15", " § 25", " § 28", " § 34", " § 34", " § 34", " § 34", " § 39", " § 43", " § 40", " § 52", " § 50", " § 3", " § 3", " § 5", " § 6", " § 7", " § 14", " § 20", " § 22", " § 22", " § 27", " § 34", " § 34", " § 35", " § 37", " § 39", " § 39", " § 39", " § 42", " § 43", " § 43", " § 43", " § 44", " § 45", " § 45", " § 47", " § 48", " § 49", " § 49", " § 39", " § 39", " zákona č. 266", " zákona č. 77", " § 10", " zákona č. 266", " zákona č. 478", " zákona č. 168", " zákona č. 307", " zákona č. 478", " zákona č. 168", " zákona č. 307", " § 12", " zákona č. 16", " zákona č. 102", " zákona č. 83", " § 71", " zákona č. 50", " zákona č. 83", " § 108", " zákona č. 50", " § 120", " zákona č. 50", " zákona č. 212", " zákona č. 266", " zákona č. 77", " § 2", " zákona č. 13", " § 10", " zákona č. 133", " Čl. 14", " § 11", " zákona č. 22", " § 13", " zákona č. 22", " zákona č. 71", " § 13", " zákona č. 418", " § 58", " zákona č. 367", " §11" ]
zakonyprolidi_cs_2004_301_v0 Úplné znění č. 301/2004 Sb.Úplné znění zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, jak vyplývá z pozdějších změn https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-301 Částka 98/2004 Platnost od 14.05.2004 Vyhlášené znění 14.05.2004 úplné znění zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 189/1999 Sb., zákonem č. 23/2000 Sb., zákonem č. 71/2000 Sb., zákonem č. 132/2000 Sb., zákonem č. 77/2002 Sb., nálezem Ústavního soudu uveřejněným pod č. 144/2002 Sb., zákonem č. 175/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 103/2004 Sb. a) podmínky pro stavbu drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových a stavby na těchto dráhách, b) podmínky pro provozování drah podle písmene a), pro provozování drážní dopravy na těchto dráhách, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené, c) výkon státní správy a státního dozoru ve věcech drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových. (2) Zákon se nevztahuje na dráhy důlní, průmyslové a přenosné a na lyžařské vleky. (1) Dráhou je cesta určená k pohybu drážních vozidel včetně pevných zařízení potřebných pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy. (2) Provozuschopností dráhy je technický stav dráhy zaručující její bezpečné a plynulé provozování. (3) Provozováním dráhy jsou činnosti, kterými se zabezpečuje a obsluhuje dráha a organizuje drážní doprava. (4) Provozováním drážní dopravy je činnost, při níž mezi provozovatelem této dopravy (dále jen "dopravce") a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje, vzniká právní vztah, jehož předmětem je přeprava osob, věcí, zvířat anebo činnost, kterou se zajišťuje podnikání podle zvláštních předpisů.1) (5) Veřejným zájmem se v oblasti veřejné drážní osobní dopravy rozumí zájem na zajištění základních přepravních potřeb obyvatel. O uplatnění veřejného zájmu při zabezpečování dopravní obslužnosti rozhoduje příslušný orgán státní správy nebo samosprávy. (6) Veřejným zájmem v oblasti kombinované dopravy se rozumí zájem na podpoře ekologicky šetrnějšího způsobu dopravy. Podporou kombinované dopravy ve veřejném zájmu se rozumí sleva na dani podle zvláštního právního předpisu.1a) (7) Dopravní obslužností se rozumí zajištění dopravních potřeb občanů na území kraje nebo státu ve veřejném zájmu. V rámci dopravní obslužnosti stát zajišťuje základní dopravní obslužnost. Kraj v rámci samostatné působnosti přispívá na dopravní obslužnost kraje. (8) Kombinovanou dopravou se rozumí nákladní přeprava využívající při jedné jízdě kromě železniční dopravy i silniční nebo vodní dopravu. (9) Tarif je sazebník cen za jednotlivé přepravní výkony při poskytování přepravních služeb a podmínky jejich použití. (1) Železniční dráhy se z hlediska významu, účelu a technických podmínek, stanovených prováděcím předpisem, člení do jednotlivých kategorií. Kategoriemi železničních drah jsou: a) dráha celostátní, jíž je dráha, která slouží mezinárodní a celostátní veřejné železniční dopravě a je jako taková označena, b) dráha regionální, jíž je dráha regionálního nebo místního významu, která slouží veřejné železniční dopravě a je zaústěná do celostátní nebo jiné regionální dráhy, c) vlečka, jíž je dráha, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do celostátní nebo regionální dráhy, nebo jiné vlečky, d) speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce. (2) O zařazení železniční dráhy do příslušné kategorie dráhy a o změnách tohoto zařazení rozhoduje drážní správní úřad. (1) Evropský železniční systém je tvořen konvenčním železničním systémem a vysokorychlostním železničním systémem. Rozumí se jím železniční dráhy na území členských států Evropských společenství určené rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady jako součást evropské dopravní sítě budované nebo modernizované pro vysokorychlostní železniční dopravu nebo pro konvenční železniční dopravu a kombinovanou železniční dopravu a pro drážní vozidla provozovaná na těchto dráhách; prvky evropského železničního systému stanoví prováděcí právní předpis. (2) Železniční dráha, na níž je provozována vysokorychlostní železniční doprava, je dráha vybavená pro rychlosti drážních vozidel nad 200 km/h. Železniční dráha vybavená pro rychlosti drážních vozidel do 200 km/h určená pro osobní nebo nákladní dopravu a kombinovanou dopravu je dráha konvenční. (3) Výčet železničních drah zařazených do evropského železničního systému oznámí Ministerstvo dopravy sdělením ve Sbírce zákonů. (1) Obvod dráhy je území určené územním rozhodnutím pro umístění stavby dráhy. (2) Obvod dráhy u celostátní dráhy a u regionální dráhy je vymezen svislými plochami vedenými hranicemi pozemků, které jsou určeny pro umístění dráhy a její údržbu. (3) Obvod dráhy u ostatních drah je vymezen svislými plochami vedenými 3 m od osy krajní koleje, krajního nosného nebo dopravního lana, krajního vodiče trakčního vedení, nebo hranicemi pozemku, určeného k umístění dráhy a její údržby, nejméně však 1,5 m od vnějšího okraje stavby dráhy, pokud není dopravní cesta dráhy vedena po pozemní komunikaci. (1) Nikdo nesmí bez povolení provozovatele dráhy vykonávat v obvodu dráhy činnosti, které se považují za podnikání, vstupovat na dráhu a v obvodu dráhy na místa, která nejsou veřejnosti přístupná, pokud zvláštní právní předpis1b) nestanoví jinak. c) prostor určených pro veřejnost, nástupišť a přístupových cest k nim a prostor v budovách nacházejících se v obvodu dráhy, pokud jsou v nich poskytovány služby související s drážní dopravou, (1) Stavbou dráhy je stavba cesty určené k pohybu drážních vozidel a stavba, která rozšiřuje, doplňuje, mění nebo zabezpečuje dráhu bez ohledu, zda je v obvodu dráhy či nikoliv. (2) Stavbou na dráze jsou všechny stavby a zařízení1c) v obvodu dráhy, které nejsou stavbou dráhy, bez ohledu na účel, jemuž slouží. (3) Stavba dráhy a stavba na dráze musí splňovat technické podmínky2) a požadavky bezpečnosti provozování dráhy a drážní dopravy. Technické podmínky a požadavky jednotlivých druhů drah stanoví prováděcí předpis. (4) Dráhu jako cestu určenou k pohybu drážních vozidel lze zrušit jen na návrh vlastníka. O zrušení dráhy rozhoduje drážní správní úřad. (1) Z důvodů veřejného zájmu se dráha a stavba dráhy může křížit nebo stýkat s energetickými, vodovodními, stokovými, telekomunikačními, popřípadě jinými sítěmi technického vybavení, které neslouží k provozování drah a drážní dopravě na dráhách, (dále jen "sítě technického vybavení") tak, aby práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů těchto zařízení byly zabezpečeny ve shodě s právy a povinnostmi vlastníků a provozovatelů drah a drážní dopravy na dráze. (1) Pokud se železniční dráha kříží s pozemními komunikacemi v úrovni kolejí, musí být křížení označeno a zabezpečeno. Způsob označení křížení stanoví prováděcí předpis. (2) O rozsahu a způsobu zabezpečení křížení železniční dráhy s pozemními komunikacemi v úrovni kolejí a jeho změně rozhoduje drážní správní úřad po předchozím vyjádření příslušného orgánu Policie České republiky. Rozhodnutí o rozsahu a způsobu zabezpečení křížení nenahrazuje povolení vydávaná správními úřady podle zvláštních právních předpisů.2b) Technické způsoby zabezpečení křížení stanoví prováděcí předpis. (3) Při křížení železniční dráhy s pozemními komunikacemi v úrovni kolejí má drážní doprava přednost před provozem na pozemních komunikacích. (1) Speciálním stavebním úřadem3) pro stavby dráhy a stavby na dráze je drážní správní úřad. (2) Způsobilost stavby dráhy k užívání musí být před vydáním kolaudačního rozhodnutí ověřena technicko bezpečnostní zkouškou. U staveb, které svým charakterem a účelem ovlivňují podmínky bezpečného a plynulého provozování dráhy a drážní dopravy, stanoví drážní správní úřad ve stavebním povolení též zavedení zkušebního provozu. Rozsah a podmínky technicko bezpečnostní zkoušky a zkušebního provozu stanoví prováděcí předpis. (3) Stavbu, která není stavbou dráhy a zasahuje zčásti do jejího obvodu, lze zřizovat a provozovat jen se souhlasem drážního správního úřadu a za podmínek jím stanovených. (1) Ochranné pásmo dráhy tvoří prostor po obou stranách dráhy, jehož hranice jsou vymezeny svislou plochou vedenou a) u dráhy celostátní a u dráhy regionální 60 m od osy krajní koleje, nejméně však ve vzdálenosti 30 m od hranic obvodu dráhy, b) u dráhy celostátní, vybudované pro rychlost větší než 160 km/h, 100 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranic obvodu dráhy, d) u speciální dráhy 30 m od hranic obvodu dráhy, u tunelů speciální dráhy 35 m od osy krajní koleje, e) u dráhy lanové 10 m od nosného lana, dopravního lana nebo osy krajní koleje, f) u dráhy tramvajové a dráhy trolejbusové 30 m od osy krajní koleje nebo krajního trolejového drátu. (2) Pro dráhu vedenou po pozemních komunikacích a vlečku v uzavřeném prostoru provozovny nebo v obvodu přístavu se ochranné pásmo nezřizuje. (1) V ochranném pásmu dráhy lze zřizovat a provozovat stavby, provádět hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem, provozovat střelnici, skladovat výbušniny, nebezpečné odpady a zřizovat světelné zdroje a barevné plochy zaměnitelné s návěstními znaky jen se souhlasem drážního správního úřadu a za podmínek jím stanovených. (2) Provozovatel dráhy a dopravce je oprávněn v ochranném pásmu dráhy vstupovat na cizí pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, za účelem oprav, údržby a provozování dráhy, odstraňování následků nehod nebo poškození dráhy a za účelem odstraňování jiných překážek omezujících provozování drážní dopravy. Přitom je povinen dbát toho, aby užívání pozemků, popřípadě staveb na nich stojících, bylo co nejméně rušeno a aby vstupem a činnostmi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Výkon těchto oprávnění musí být omezen na nezbytnou dobu a nezbytnou míru. Tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody podle občanského zákoníku. (3) Provozovatel dráhy a dopravce je oprávněn ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu na provozování dráhy nebo na provozování drážní dopravy na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použít nemovitost vlastníka v ochranném pásmu dráhy, nelze-li dosáhnout účelu jinak. (4) Vlastník nemovitosti přilehlé k dráze tramvajové nebo dráze trolejbusové je v nezbytně nutných případech na nezbytnou dobu povinen za jednorázovou úhradu strpět omezení vlastnického práva ke své nemovitosti spočívající v umístění a provozování pevných trakčních, signalizačních nebo zabezpečovacích zařízení. Rozhodnutí o omezení vlastnického práva a o výši úhrady vydává na návrh provozovatele dráhy tramvajové nebo trolejbusové drážní správní úřad. Provozovatel dráhy je povinen při umístění a odstranění tohoto zařízení na cizí nemovitosti uvést nemovitost při ukončení prací do původního stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího původnímu účelu nebo užití dotčené nemovitosti. (1) Vlastníci nemovitosti v sousedství dráhy jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne drážní správní úřad. (2) Drážní správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dráhy a zdroje rušení drážního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí drážní správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, drážní správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady. (1) Provozovat dráhu může právnická nebo fyzická osoba na základě úředního povolení, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,5) je-li zapsána v obchodním rejstříku.5a) a) fyzická osoba a její odpovědný zástupce, byl-li ustanoven, dosáhli věku 21 let, jsou způsobilí k právním úkonům, bezúhonní a odborně způsobilí; žadatel nemusí splňovat podmínku odborné způsobilosti, jestliže ji splňuje jeho odpovědný zástupce, b) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu právnické osoby dosáhli věku 21 let, jsou způsobilí k právním úkonům, bezúhonní a alespoň jeden člen statutárního orgánu je odborně způsobilý, c) žadatel, který hodlá provozovat dráhu celostátní a dráhu regionální, prokáže finanční způsobilost k provozování této dráhy (§ 14a). Za bezúhonného podle § 12 se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti za jednání související s povolovanou činností, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně. Odbornou způsobilost prokazuje žadatel dokladem o ukončeném vysokoškolském vzdělání ekonomického nebo dopravního nebo technického nebo právního zaměření a dokladem o vykonání tříleté praxe v řídící činnosti v oboru provozování drah nebo dokladem o ukončení úplného středního odborného vzdělání ekonomického nebo dopravního nebo technického zaměření a dokladem o vykonání pětileté praxe v řídící činnosti v oboru provozování drah. a) podrobným obchodním rozpočtem na roční účetní období, ve kterém příjmy z poplatků za použití dopravní cesty dráhy, náklady na údržbu a opravy dráhy pro účely zajištění její provozuschopnosti a další náklady na zajištění provozování dráhy musí být uvedeny odděleně, s uvedením ostatních obchodních a provozních příjmů a plateb a přehledu dlužníků a věřitelů, b) objemem dostupných finančních prostředků včetně stavu bankovních účtů a úvěrů, d) účetní závěrkou ověřenou auditorem, včetně její přílohy v úplném rozsahu, (výkaz o peněžních tocích) v případě, že provozovatel dráhy v předcházejícím ročním účetním období vykonával podnikatelskou činnost. (3) Podrobnější členění údajů podle odstavce 2 a způsob jejich výpočtu stanoví prováděcí předpis. a) obchodní jméno, sídlo a právní formu právnické osoby, která hodlá provozovat dráhu, a jméno a bydliště osoby nebo osob, které jsou jejím statutárním orgánem, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, nebo jméno a trvalý pobyt, obchodní jméno a rodné číslo fyzické osoby, která hodlá provozovat dráhu, jakož i stejné údaje týkající se odpovědného zástupce, je-li ustanoven, c) označení dráhy a její popis, včetně určení začátku a konce dráhy, místa styku vzájemně zaústěných drah a stavební délku dráhy. a) výpisem z rejstříku trestů fyzické osoby a výpisem z rejstříku trestů odpovědného zástupce, je-li ustanoven, je-li žadatelem fyzická osoba, nebo výpisem z rejstříku trestů všech členů statutárního orgánu, je-li žadatelem právnická osoba, výpis z evidence rejstříku trestů nesmí být starší než 3 měsíce, b) výpisem z obchodního rejstříku, jde-li již o zapsanou právnickou osobu, je-li žadatelem právnická osoba, nebo dokladem prokazujícím založení právnické osoby, c) písemným dokladem o existenci smluvního vztahu mezi žadatelem a odpovědným zástupcem, byl-li ustanoven, je-li žadatelem fyzická osoba, d) dokladem prokazujícím odbornou způsobilost fyzické osoby nebo dokladem prokazujícím odbornou způsobilost odpovědného zástupce, je-li ustanoven, je-li žadatelem fyzická osoba, nebo dokladem prokazujícím odbornou způsobilost alespoň jednoho z členů statutárního orgánu, je-li žadatelem právnická osoba, e) dokladem osvědčujícím vlastnictví žadatele k dráze nebo dokladem osvědčujícím právní vztah žadatele k dráze, pokud není žadatel jejím vlastníkem, f) dokladem prokazujícím technickou způsobilost dráhy k jejímu provozování, g) doklady prokazujícími finanční způsobilost, jedná-li se o žadatele, který hodlá provozovat dráhu celostátní nebo dráhu regionální, h) dokladem o zaplacení správního poplatku. (1) Drážní správní úřad rozhodne o vydání úředního povolení ve lhůtě 60 dnů od doručení žádosti o vydání úředního povolení. (2) Drážní správní úřad v rozhodnutí o vydání úředního povolení stanoví podmínky provozování dráhy týkající se zajištění řádného a bezpečného provozování dráhy. a) obchodní jméno, včetně právní formy, sídlo a identifikační číslo, bylo-li již přiděleno, jméno a příjmení statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, jedná-li se o právnickou osobu, nebo jméno a příjmení provozovatele dráhy, obchodní jméno, rodné číslo, jeho trvalý pobyt; je-li ustanoven odpovědný zástupce, též údaje týkající se jeho osoby, jedná-li se o fyzickou osobu, c) označení provozované dráhy a její popis, včetně určení začátku a konce dráhy, místa styku vzájemně zaústěných drah a stavební délku dráhy, (2) Provozovatel dráhy je povinen oznámit drážnímu správnímu úřadu všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o vydání úředního povolení podle § 15, a předložit o nich doklady do 30 dnů od vzniku změn. Drážní správní úřad podle okolností případu rozhodne o změně úředního povolení nebo rozhodne o zrušení úředního povolení. (3) Drážní správní úřad na základě odůvodněné žádosti provozovatele dráhy rozhodne o změně úředního povolení, došlo-li ke změně skutečností, na základě kterých bylo rozhodováno o vydání úředního povolení. (1) V případě, že provozovatel dráhy nechce provozovat dráhu, je povinen o této skutečnosti vyrozumět příslušný drážní správní úřad ve lhůtě jednoho roku před podáním návrhu na zrušení úředního povolení k provozování dráhy. Současně též je povinen ve stejné lhůtě vyrozumět vlastníka dráhy. a) rozhodnutím drážního správního úřadu o zrušení úředního povolení, jestliže provozovatel dráhy d) uplynutím 30 dnů od smrti fyzické osoby, která je držitelem úředního povolení, (2) Vlastník dráhy celostátní a dráhy regionální je dále povinen pečovat o rozvoj a modernizaci dráhy v rozsahu nezbytném pro zajištění dopravních potřeb státu a dopravní obslužnosti území kraje. (3) Pokud není vlastníkem dráhy celostátní nebo dráhy regionální stát a vlastník dráhy není schopen zajistit její provozuschopnost, je povinen dráhu nabídnout státu k jejímu odkoupení. Jménem státu jedná Ministerstvo dopravy. (4) Technické podmínky provozuschopnosti dráhy a technické podmínky styku drah stanoví prováděcí předpis. (1) Vlastník dráhy je povinen zajistit provozování dráhy. Není-li vlastník dráhy celostátní nebo regionální současně jejím provozovatelem, je povinen umožnit provozování dráhy jinou oprávněnou osobou. (2) Nemůže-li vlastník dráhy zajistit provozování dráhy, je povinen nabídnout dráhu k zajištění jejího provozování: a) státu zastoupenému Ministerstvem dopravy, jedná-li se o dráhu celostátní nebo regionální, b) obci nebo obcím, v jejichž územním obvodu se dráha nachází, jedná-li se o dráhu tramvajovou, trolejbusovou, speciální nebo lanovou. Práva a povinnosti provozovatele dráhy a povinnosti osob nacházejících se na dráze a v obvodu dráhy a) provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení, b) vydat ke dni zahájení provozování dráhy vnitřní předpis o provozování dráhy a o odborné způsobilosti a znalosti osob zajišťujících provozování dráhy a způsobu jejich ověřování včetně systému pravidelného školení, c) zajistit, aby provozování dráhy prováděly osoby, které jsou zdravotně a odborně způsobilé, d) pro veřejnou drážní osobní dopravu zveřejnit jízdní řády a jejich změny, e) označit názvy stanice (zastávky), které provozuje; provozovatel dráhy celostátní a regionální je v tomto směru vázán rozhodnutím drážního správního úřadu o názvu stanice (zastávky), f) provozovat určené technické zařízení jen s platným průkazem způsobilosti a v technickém stavu, který odpovídá schválené způsobilosti, g) zajistit dopravcům přístup ke službám poskytovaným provozovatelem dráhy způsobem, který vylučuje zvýhodnění některého z dopravců. Rozsah služeb poskytovaných provozovatelem dráhy stanoví prováděcí právní předpis. a) finančně zabezpečit řádné provozování dráhy po celou dobu platnosti úředního povolení, b) poskytnout drážnímu správnímu úřadu za každý kalendářní rok nejpozději do 30. června roku následujícího doklady o trvání finanční způsobilosti k řádnému provozování dráhy, c) na výzvu drážního správního úřadu poskytnout informace potřebné pro ověření trvání finanční způsobilosti k provozování dráhy. a) udílet dopravcům při organizování drážní dopravy pokyny pro zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy, b) dávat osobám nacházejícím se v obvodu dráhy pokyny k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti jiných osob a pokyny k ochraně majetku a veřejného pořádku a k zabránění možného rušení nebo ohrožení provozování dráhy a drážní dopravy na dráze. (5) Pravidla pro provozování dráhy stanoví prováděcí předpis. a) umožnit dopravci, který má platnou licenci, přidělenou kapacitu dopravní cesty a platné osvědčení dopravce, na základě smlouvy provozovat drážní dopravu na dráze za cenu sjednanou podle cenových předpisů,6) b) poskytnout svou dopravní cestu na nezbytnou dobu jinému provozovateli dráhy pro objezdy nesjízdného úseku dopravní cesty, byla-li tato nesjízdnost způsobena živelní událostí nebo nehodou. a) nejpozději 18 měsíců před platností jízdního řádu předat přídělci kapacity dopravní cesty (§ 34b odst. 2) údaje o povaze a kapacitě jím provozované dopravní cesty; při stanovení kapacity vychází provozovatel dráhy z propustnosti dopravní cesty odvozené z počtu pravidelně provozovaných vlaků, b) stanovit rozsah poskytovaných přepravních služeb pro přepravu osob a věcí v jednotlivých stanicích a zveřejnit jej v Přepravním a tarifním věstníku. (3) Drážní správní úřad v rozhodnutí stanoví dobu a podmínky omezeného provozování dráhy nebo její části. Tímto postupem není dotčeno právo dopravců na náhradu škody. (4) Provozovat drážní dopravu na dráze může právnická nebo fyzická osoba, zapsaná v obchodním rejstříku, na základě platné licence, přidělené kapacity dopravní cesty, jedná-li se o drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální, platného osvědčení dopravce, pokud tento zákon nestanoví jinak, a uzavřené smlouvy o provozování drážní dopravy, není-li provozovatel dráhy a dopravce jedna osoba. (5) Drážní dopravu na dráze celostátní nebo regionální lze provozovat, byla-li za užití dráhy sjednána cena podle cenových předpisů6) a stanoven způsob její úhrady. (6) Licenci uděluje na základě žádosti drážní správní úřad. a) fyzická osoba a její odpovědný zástupce, byl-li ustanoven, dosáhli věku 18 let, jsou způsobilí k právním úkonům, bezúhonní a odborně způsobilí; žadatel nemusí splňovat podmínku odborné způsobilosti, jestliže ji splňuje jeho odpovědný zástupce, b) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, je-li žadatelem právnická osoba, dosáhli věku 18 let, jsou způsobilí k právním úkonům, jsou bezúhonní a alespoň jeden člen statutárního orgánu je odborně způsobilý, c) žadatel, který hodlá provozovat drážní dopravu na dráze celostátní nebo na dráze regionální, prokáže finanční způsobilost k provozování drážní dopravy, Za bezúhonného podle § 25 se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti za jednání související s udělovanou licencí, nebo pro trestný čin spáchaný úmyslně. Odbornou způsobilost prokazuje žadatel dokladem o ukončeném vysokoškolském vzdělání ekonomického nebo dopravního nebo technického nebo právního zaměření a dokladem o vykonání tříleté praxe v řídící činnosti v oboru drážní dopravy nebo dokladem o ukončení úplného středního odborného vzdělání ekonomického nebo dopravního nebo technického zaměření a dokladem o vykonání pětileté praxe v řídící činnosti v oboru drážní dopravy. b) objemem dostupných finančních prostředků, včetně stavu bankovních účtů a úvěrů, e) účetní závěrkou ověřenou auditorem, včetně její přílohy v úplném rozsahu (výkaz o peněžních tocích) v případě, že dopravce v předcházejícím ročním účetním období vykonával podnikatelskou činnost, (3) Dopravce není finančně způsobilý, zejména pokud vstoupil do likvidace nebo byl na jeho majetek prohlášen konkurs nebo byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu na jeho majetek pro nedostatek majetku6a) nebo jestliže dluží nedoplatky na daních, pojistném na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. (4) Dopravce musí mít uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem drážní dopravy. (5) Podrobnosti o způsobu prokazování finanční způsobilosti k zahájení a provozování drážní dopravy na dráze celostátní nebo na dráze regionální stanoví prováděcí předpis. a) obchodní jméno, sídlo a právní formu právnické osoby, která hodlá provozovat drážní dopravu, a jméno a bydliště osoby nebo osob, které jsou jejím statutárním orgánem, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, nebo jméno a trvalý pobyt, obchodní jméno a rodné číslo fyzické osoby, která hodlá provozovat drážní dopravu, jakož i stejné údaje týkající se odpovědného zástupce, je-li ustanoven, b) údaje o dráze, na které má být drážní doprava provozována, a údaj, v kterých úsecích dráhy (traťový úsek, trasa linky) hodlá žadatel provozovat drážní dopravu, d) údaje vztahující se k druhu dopravy a rozsahu služeb poskytovaných v souvislosti s přepravou osob a věcí, f) u dráhy tramvajové, trolejbusové a speciální dráhy návrh časového vedení požadovaných spojů a návrh tras linek, včetně zastávek pro nástup a výstup a určení výchozí a cílové zastávky. a) výpisem z rejstříku trestů fyzické osoby a výpisem z rejstříku trestů odpovědného zástupce, je-li ustanoven, je-li žadatelem fyzická osoba, nebo výpisem z rejstříku trestů osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy, je-li žadatelem právnická osoba, který není starší než 6 měsíců, b) písemným dokladem o existenci smluvního vztahu mezi žadatelem a odpovědným zástupcem, byl-li ustanoven, je-li žadatelem fyzická osoba, c) výpisem z obchodního rejstříku nebo dokladem prokazujícím založení právnické osoby, d) dokladem prokazujícím odbornou způsobilost fyzické osoby, nebo dokladem prokazujícím odbornou způsobilost odpovědného zástupce, je-li ustanoven, je-li žadatelem fyzická osoba, nebo dokladem prokazujícím odbornou způsobilost alespoň jednoho z členů statutárního orgánu, je-li žadatelem právnická osoba, e) doklady prokazujícími finanční způsobilost, jedná-li se o žadatele, který hodlá provozovat drážní dopravu na dráze celostátní nebo na dráze regionální, f) dokladem o zaplacení správního poplatku. (1) Drážní správní úřad rozhodne o udělení licence ve lhůtě 60 dnů od doručení žádosti o udělení licence. (2) Drážní správní úřad v rozhodnutí o udělení licence stanoví podmínky provozování drážní dopravy, týkající se zejména zajištění dopravní obslužnosti území a bezpečnosti drážní dopravy. a) obchodní jméno, včetně právní formy, sídlo a identifikační číslo, bylo-li již přiděleno, jméno a příjmení osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy, jedná-li se o právnickou osobu, nebo jméno a příjmení dopravce, rodné číslo, obchodní jméno a jeho trvalý pobyt; je-li ustanoven odpovědný zástupce, též údaje týkající se jeho osoby, jedná-li se o fyzickou osobu, b) označení dráhy (traťového úseku, trasy linky), na níž je dopravce oprávněn drážní dopravu provozovat, názvy stanic (zastávek) a určení výchozí a cílové stanice (zastávky), d) druh dopravy, rozsah poskytovaných služeb, včetně rozsahu bezbariérové přepravy cestujících s omezenou schopností pohybu a orientace, (2) Byla-li žádost zamítnuta, drážní správní úřad uvede v rozhodnutí důvody, pro které nebyla licence udělena. (1) Dopravce a provozovatel dráhy, na níž má být doprava provozována, jsou při uzavírání smlouvy o provozování drážní dopravy na dráze vázáni rozsahem a podmínkami stanovenými v rozhodnutí o licenci. (2) Pokud při uzavírání smlouvy o provozování drážní dopravy mezi provozovatelem dráhy a dopravcem vznikne spor o stanovení konkrétních podmínek provozování drážní dopravy, rozhodne na žádost jednoho z nich drážní správní úřad. (1) Držitel licence je povinen oznámit drážnímu správnímu úřadu všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o udělení licence podle § 28, s výjimkou údajů týkajících se rozsahu a četnosti dopravy a předložit o nich doklady do 30 dnů od vzniku změn. Drážní správní úřad podle okolností případu rozhodne o změně licence nebo rozhodne o odejmutí licence. a) je-li to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů, b) došlo-li ke změně skutečností, na základě kterých se rozhodovalo o udělení licence, Drážní správní úřad rozhodne o odejmutí licence, jestliže držitel licence: Licence udělená členským státem Evropských společenství (1) Licence k provozování drážní dopravy udělená úřadem členského státu Evropských společenství6b) platí na území České republiky. (2) Není-li v udělené licenci podle odstavce 1 stanovena doba platnosti, je drážní správní úřad povinen prověřit nejméně jednou za pět let plnění podmínek stanovených v licenci. Zjistí-li drážní správní úřad neplnění podmínek pro udělení licence, bezodkladně informuje o svém zjištění příslušný úřad státu, který licenci vydal. (3) Jestliže drážní správní úřad vydá, pozastaví, změní nebo odejme licenci k provozování drážní dopravy na dráhách zařazených do evropského železničního systému, uvědomí o tom Komisi Evropských společenství.6b) (1) Kapacitou dopravní cesty se pro účely provozování drážní dopravy rozumí její využitelná průjezdnost v rámci rozvržení požadovaných tras vlaků na úseku dopravní cesty v určitém období. (2) Kapacitu dopravní cesty na dráze celostátní a regionální přiděluje osoba (dále jen "přídělce"), kterou je a) Správa železniční dopravní cesty,6c) jedná-li se o dopravní cestu ve vlastnictví státu, b) vlastník dopravní cesty, jedná-li se o dopravní cestu, která není ve vlastnictví státu. (3) Přiděluje-li kapacitu dopravní cesty na dráze celostátní a regionální více přídělců, jsou tyto osoby povinny vzájemně spolupracovat a koordinovat svoji činnost v zájmu účinného přidělování kapacity dopravní cesty, která překračuje jednu dráhu. Za tím účelem tyto osoby zřídí společný orgán pro koordinaci přidělování kapacity dopravní cesty. (1) Přídělce po projednání s provozovatelem dráhy zpracuje nejpozději 16 měsíců před platností jízdního řádu prohlášení o dráze6d) a zveřejní jej v Přepravním a tarifním věstníku. a) technickou povahu dopravní cesty a její kapacitu pro železniční dopravu, b) zásady, kritéria a podmínky přidělování kapacity dopravní cesty žadatelům včetně postupů při nedostatku kapacity, d) podmínky pro přidělení kapacity dopravní cesty na období přesahující platnost jízdního řádu a zásady uzavírání rámcových smluv o rezervaci kapacity s dopravci, f) podmínky odebrání přidělené kapacity dopravní cesty při jejím nevyužívání nebo částečném využívání včetně informace o ceně za nevyužívání přidělené kapacity, g) informace o ceně za přidělení kapacity dopravní cesty a stanovení ceny za užití dopravní cesty, j) stanovení rezervní kapacity dopravní cesty pro opravy a údržbu a pro mimořádné případy a postup při jejím využívání; povinnou součástí jsou lhůty pro přidělování. (1) Žádost o přidělení kapacity dopravní cesty může podat a) osoba, která má platnou licenci, b) osoba, usazená v jiném členském státě Evropských společenství, oprávněná provozovat nákladní drážní dopravu6e) na dráhách zařazených do evropského železničního systému, c) mezinárodní sdružení oprávněných osob, pokud osoba, která je součástí mezinárodního sdružení, má sídlo na území České republiky. (2) Žádost o přidělení kapacity dopravní cesty podává osoba uvedená v odstavci 1 přídělci v době od zveřejnění prohlášení o dráze nejpozději do 12 měsíců přede dnem platnosti jízdního řádu. (1) Přídělce přidělí kapacitu dopravní cesty, pokud žadatel splnil podmínky pro přidělení kapacity stanovené ve zveřejněném prohlášení o dráze a kapacita dopravní cesty to dovoluje; přitom postupuje, pokud nejde o případ podle § 34f, tak, aby nedošlo ke zvýhodnění některého žadatele. Přídělce je oprávněn přednostně přidělit kapacitu dopravní cesty žadateli v rámci závazků veřejné služby a jehož základním předmětem podnikání je veřejná drážní osobní doprava. Kapacitu dopravní cesty přidělí na dobu platnosti jízdního řádu. (2) Přídělce přiděluje kapacitu dopravní cesty za cenu sjednanou podle cenových předpisů6) stanovením rámcových časových tras vlaků. (3) Jestliže není možné uspokojit všechny uplatněné požadavky na přidělení kapacity dopravní cesty, je přídělce oprávněn provést koordinaci požadavků žadatelů a navrhnout všem žadatelům v přiměřené míře jinou kapacitu dopravní cesty, která neodpovídá v plném rozsahu jednotlivým žádostem. (4) Nesouhlasí-li žadatel s provedenou koordinací požadavků, sdělí svůj nesouhlas písemně do tří dnů ode dne doručení návrhu na přidělení kapacity dopravní cesty přídělci. Přídělce vyřídí nesouhlas nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne doručení nesouhlasu žadatele; na toto vyřízení se nevztahuje správní řád. (5) Nevyužitou kapacitu dopravní cesty přiděluje přídělce žadatelům v průběhu platnosti jízdního řádu podle časového pořadí žádostí o přidělení kapacity; přednostně přidělí nevyužitou kapacitu dopravní cesty žadateli, který hodlá zajišťovat dopravní obslužnost závazky veřejné služby a jehož hlavním předmětem podnikání je veřejná drážní doprava. (6) Na mimořádné žádosti o přidělení kapacity dopravní cesty, které byly podány po termínu uvedeném v § 34d odst. 2, odpoví přídělce do 5 pracovních dnů od jejich doručení. (7) Podrobnosti o procesu přidělování stanoví prováděcí právní předpis. (1) Přesahuje-li počet žádostí kapacitu dopravní cesty, je přídělce oprávněn přednostně přidělit kapacitu dopravní cesty žadateli, jehož hlavním předmětem činnosti je a) veřejná drážní doprava k zajištění dopravních potřeb státu nebo veřejná drážní osobní doprava k zajištění dopravní obslužnosti územního obvodu kraje, b) nákladní drážní doprava pro potřeby vývozu českého zboží6f) nebo pro potřebu českých výrobců, c) mezinárodní tranzitní drážní doprava a kombinovaná doprava. (2) Dopravce nemůže přidělenou kapacitu dopravní cesty převést na jiné osoby. (3) Podrobnosti procesu přidělování stanoví prováděcí právní předpis. (1) Žadatel o přidělení kapacity dopravní cesty může do 15 dnů od zveřejnění prohlášení o dráze požádat drážní správní úřad o jeho přezkoumání včetně kritérií v něm obsažených. (2) Žadatel o přidělení kapacity dopravní cesty, kterému přídělce kapacity nevyhověl ani postupem podle § 34e, je oprávněn do 15 dnů od doručení vyjádření podle § 34e odst. 4 požádat drážní správní úřad o přezkoumání procesu přidělování kapacity dopravní cesty včetně jeho výsledků a způsobu stanovení cen. (3) Zjistí-li drážní správní úřad nesprávný postup při zpracování prohlášení o dráze včetně kritérií v něm obsažených nebo při procesu přidělování kapacity dopravní cesty včetně jeho výsledků a způsobu stanovení cen, rozhodne o změně prohlášení o dráze včetně kritérií v něm obsažených nebo rozhodne o přidělení kapacity dopravní cesty včetně způsobu stanovení cen. (1) Dopravce musí mít ke dni zahájení drážní dopravy na dráze celostátní nebo na dráze regionální provozované na základě licence osvědčení. Osvědčení vydává drážní správní úřad na základě žádosti dopravce na dobu určitou. a) splňuje podmínky odborné způsobilosti osob zajišťujících provozování drážní dopravy, b) splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro provozování drážních vozidel a určených technických zařízení, c) má vnitřní organizační strukturu a systém řízení pro zajištění drážní dopravy. (2) Má-li dopravce platnou licenci k provozování drážní dopravy na určité dráze, opravňuje jej tato licence k provozování drážní dopravy rovněž na styku vzájemně zaústěných drah podle podmínek stanovených v licenci a ve smlouvě uzavřené s provozovatelem zaústěné dráhy. a) provozovat drážní dopravu podle pravidel provozování drážní dopravy, platné licence a smlouvy uzavřené s provozovatelem dráhy o provozování drážní dopravy na dráze, b) vydat ke dni zahájení provozování drážní dopravy vnitřní předpis o odborné způsobilosti a znalosti osob zajišťujících provozování drážní dopravy a způsob jejich ověřování, včetně systému pravidelného školení, c) vydat ke dni zahájení provozování drážní dopravy vnitřní předpis o organizačním zajištění údržby drážních vozidel, d) při provozování drážní dopravy používat drážní vozidla a určená technická zařízení s platným průkazem způsobilosti a v technickém stavu, který odpovídá schválené způsobilosti, e) zajistit, aby drážní vozidla řídily osoby, které mají platný průkaz způsobilosti k řízení, f) zajistit, aby drážní dopravu prováděly osoby, které jsou zdravotně a odborně způsobilé, g) se řídit při provozování drážní dopravy pokyny provozovatele dráhy udílenými při organizování drážní dopravy. a) finančně zajistit řádné provozování drážní dopravy po celou dobu platnosti licence, b) poskytnout drážnímu správnímu úřadu za každý kalendářní rok nejpozději do 30. června roku následujícího doklady o trvání finanční způsobilosti k řádnému provozování drážní dopravy, c) na výzvu drážního správního úřadu poskytnout informace potřebné pro ověření trvání finanční způsobilosti k drážní dopravě, d) ke dni zahájení drážní dopravy sjednat pojištění z odpovědnosti za škody z provozu drážní dopravy a zaplatit pojistné a po celou dobu provozování drážní dopravy mít sjednáno toto pojištění a zaplacené pojistné, e) na výzvu drážního správního úřadu poskytnout informace potřebné pro ověření trvání pojištění odpovědnosti za škody z provozu drážní dopravy. b) ve veřejné drážní osobní dopravě přepravit každého, kdo má uzavřenou přepravní smlouvu, a přijmout k přepravě zavazadlo, pokud jsou splněny přepravní podmínky a přepravě nebrání okolnosti, které dopravce nemůže odvrátit, c) ve veřejné drážní nákladní dopravě přepravit věci, pokud lze přepravu provést dopravcem a zařízeními vyhovujícími obvyklým přepravním potřebám, d) na žádost uzavřít přepravní smlouvu i na úsek dráhy celostátní nebo dráhy regionální provozovaný jiným dopravcem; toto ustanovení se vztahuje na dopravce, kteří provozují veřejnou drážní dopravu na dráze celostátní nebo na dráze regionální, e) vytvářet ve veřejné drážní osobní dopravě podmínky pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace a rodičů s dětmi, f) ve veřejné drážní osobní dopravě zabezpečit předlékařskou první pomoc v případě nehody, g) zabezpečit náhradní dopravu za přerušenou veřejnou drážní osobní dopravu z důvodu nehody nebo z provozních důvodů, pro které nelze přepravu dokončit drážním vozidlem, kterým bylo započato plnění přepravní smlouvy, h) označit jednotlivá drážní vozidla nebo jejich soupravy určené pro přepravu osob s výjimkou dráhy lanové, tramvajové, trolejbusové a speciální názvem výchozí a konečné stanice (zastávky) a drážní vozidla bezbariérově přístupná cestujícím s omezenou schopností pohybu a orientace mezinárodním symbolem přístupnosti, u dráhy tramvajové a dráhy trolejbusové dále číslem nebo jiným označením linky, názvy zastávek čitelnými i za tmy, dále evidenčním číslem vozidla na přední a zadní straně vozidla. (1) Podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády. a) vznik, obsah a ukončení přepravní smlouvy, způsob prokazování jejího vzniku, včetně úpravy vztahů mezi dopravcem a cestujícím, b) náležitosti jízdního dokladu pro přepravu osob, způsob placení jízdného a posuzování platnosti jízdních dokladů, c) náležitosti přepravního dokladu pro přepravu zavazadel, způsob placení přepravného, d) právo na obsazení míst k sezení v drážním vozidle a podmínky pro poskytování rezervačních a ubytovacích služeb ve vlacích, e) podmínky přepravy dětí, cestujících s omezenou schopností pohybu a orientace, f) způsob vracení jízdného a přepravného při neprovedení přepravy osob, jejich zavazadel, včetně živých zvířat, g) rozsah a podmínky přepravy ručních zavazadel a cestovních zavazadel a jejich druhy, h) podmínky a způsob používání sdělovacích, bezpečnostních a informačních zařízení cestujícími na dráze a v drážních vozidlech, j) zvláštní podmínky pro přepravu zavazadel, kterými jsou nebezpečné věci, snadno zkazitelné věci, živá zvířata, vozíky pro invalidy, dětské kočárky, jízdní kola, osobní automobily, k) rozsah nároků cestujícího vůči dopravci z přepravní smlouvy o přepravě osob a z přepravní smlouvy o přepravě zavazadel a způsob jejich uplatňování, l) vztah mezi dopravci ve veřejné drážní dopravě při plnění jedné přepravní smlouvy. a) vznik, obsah a ukončení přepravní smlouvy, včetně úpravy vztahů mezi dopravcem a odesílatelem nebo příjemcem při uzavírání, plnění a ukončení přepravní smlouvy, b) náležitosti přepravního dokladu pro přepravu věcí, způsob placení přepravného, d) podmínky pro přepravu nebezpečných věcí, zemřelých osob, snadno zkazitelných věcí, živých zvířat, odpadů, kolejových vozidel na vlastních kolech, věcí mimořádných rozměrů, neobvyklé hmotnosti nebo zvláštní povahy, e) podmínky pro ustanovení, působnost a získání odborné způsobilosti bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí, h) rozsah nároků odesílatele nebo příjemce vůči dopravci a způsob jejich uplatňování, i) vztah mezi dopravci v nákladní drážní dopravě při plnění jedné přepravní smlouvy. (4) Průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna a) vyloučit z přepravy cestujícího, který se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem a nesplní povinnost zaplatit jízdné a přirážku, b) vyloučit z přepravy cestujícího nebo uložit cestujícímu zaplacení přirážky, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby, znečišťuje drážní vozidlo nebo pokud svým chováním ruší klidnou přepravu cestujících nebo ostatní cestující jinak obtěžuje; vyloučením z přepravy nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví cestujícího, c) nepřipustit k přepravě nebo vyloučit z přepravy zavazadlo cestujícího nebo zvíře s ním přepravované, pokud jsou překážkou bezpečné přepravy cestujících nebo ohrožují zdraví cestujících nebo pokud jejich přepravu neumožňují přepravní podmínky, d) uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji jsou jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a adresa místa trvalého pobytu,6g) uvedené v osobním dokladu cestujícího vydaném příslušným správním úřadem. a) dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují k zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících, b) na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě, c) na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu, d) na výzvu pověřené osoby ji následovat na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo na výzvu pověřené osoby setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, a to nesplní-li povinnosti uvedené v písmenu b). (7) Vláda vydá nařízením přepravní řád pro veřejnou nákladní drážní dopravu. Ministerstvo dopravy vydá vyhláškou přepravní řád pro veřejnou drážní osobní dopravu. Podrobnosti přepravních podmínek mohou být stanoveny ve smluvních přepravních podmínkách. (8) Porušení povinnosti cestujícího podle odstavce 5, kterým ohrozí pověřenou osobu, je přestupkem podle zvláštního právního předpisu.6h) c) s krajem, v jehož obvodu působnosti je drážní dopravou, která má být přechodně omezena nebo zastavena, zajišťována dopravní obslužnost; kraj projedná své stanovisko s dotčenými obcemi, d) s dopravcem v drážní dopravě, pokud nebyl předkladatelem žádosti o přechodné omezení nebo zastavení drážní dopravy. c) nahromadění přepravovaných věcí na dráze s výjimkou vlečky, způsobené provozovatelem dráhy nebo jiným dopravcem. a) nesjízdnosti dráhy v důsledku živelní pohromy, nehody nebo rekonstrukce dráhy, c) nahromadění přepravovaných věcí na vlečce, způsobené provozovatelem vlečky nebo jiným dopravcem. Závazky veřejné služby v drážní dopravě na dráze celostátní a na dráze regionální (1) Závazek veřejné služby7a) v drážní dopravě vzniká na základě písemné smlouvy, kterou s dopravcem uzavírá a) kraj, b) Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem financí, a jedná-li se o zajištění potřeb obrany státu, i po dohodě s Ministerstvem obrany ve veřejném zájmu na zajištění dopravních potřeb státu. (2) Smlouva o závazku veřejné služby se uzavírá nejméně na období platnosti jízdního řádu. Při uzavírání smlouvy o závazku veřejné služby kraj dbá, aby základní dopravní obslužnost byla zajištěna vzájemným propojením veřejné drážní osobní dopravy s linkovou osobní dopravou.7c) (3) Vymezení doplňkových přepravních služeb dopravce náležejících do závazku provozu stanoví prováděcí předpis. a) kraj ze svého rozpočtu, jedná-li se o zajišťování základní dopravní obslužnosti území závazky veřejné služby, b) Ministerstvo dopravy, jedná-li se o zajišťování dopravních potřeb státu ve veřejném zájmu závazky veřejné služby. (3) Bližší vymezení prokazatelné ztráty, způsob jejího výpočtu, pravidla na přidělování finančních prostředků z rozpočtů krajů, doklady, kterými musí být výpočty prokazatelné ztráty doloženy, vymezení přiměřeného zisku, náležitosti smlouvy o závazku veřejné služby a způsob výkonu státního dozoru nad financováním dopravní obslužnosti a ostatních závazků veřejné služby stanoví prováděcí předpis. (4) Zajišťuje-li dopravce přepravní služby mimo závazky veřejné služby nebo jiné činnosti, je povinen vést oddělenou souhrnnou analytickou evidenci závazků veřejných služeb, která se člení na evidenci podle jednotlivých krajů. Finanční prostředky určené k úhradě prokazatelné ztráty nesmí být použity k jiným účelům. (1) Základní dopravní obslužností územního obvodu kraje je zajištění přiměřené dopravy po všechny dny v týdnu z důvodů veřejného zájmu, především do škol, do úřadů, k soudům, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a do zaměstnání, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale únosnému rozvoji tohoto územního obvodu. Stát hradí náklady na základní dopravní obslužnost v rozsahu uzavřených smluv o závazcích veřejné služby; smlouvy o závazcích veřejné služby lze uzavřít jen do výše finančních prostředků stanovených na základní dopravní obslužnost ve státním rozpočtu na příslušný kalendářní rok. (2) Je-li základní dopravní obslužnost územního obvodu kraje zajištěna veřejnou drážní osobní dopravou, nelze rozpočtové prostředky použít na financování jiného druhu souběžné veřejné osobní dopravy. Prováděcí předpis stanoví, co se rozumí provozováním souběžné veřejné dopravy. (3) Obecní úřad předkládá kraji návrhy na zabezpečení dostupnosti služeb ve veřejné drážní osobní dopravě a informuje kraj o místních přepravních podmínkách a o přepravních potřebách ve veřejném zájmu obyvatel obce. Závazky veřejné služby na dráze tramvajové a na dráze trolejbusové Je-li základní dopravní obslužnost území kraje zajišťována dopravou na dráze tramvajové nebo dráze trolejbusové, použijí se ustanovení o závazcích veřejné služby na dráze celostátní a na dráze regionální obdobně. (1) Ostatní dopravní obslužnost je zajištění dopravních potřeb územního obvodu obce nad rámec základní dopravní obslužnosti území kraje. Na zajištění ostatní dopravní obslužnosti uzavírá obec s dopravcem závazek veřejné služby a hradí ze svého rozpočtu prokazatelnou ztrátu vzniklou dopravci plněním závazku veřejné služby. (2) Pro závazky veřejné služby a prokazatelnou ztrátu v ostatní dopravní obslužnosti platí přiměřeně § 39 a 39a. (1) Jízdní řád veřejné drážní osobní dopravy na dráze celostátní a regionální zpracovává provozovatel dráhy podle přidělené kapacity dopravní cesty žadatelům stanovením konkrétních časových tras vlaků. Jízdní řád je provozovatelem dráhy zpracováván koordinovaně s jízdním řádem v silniční dopravě. Návrh jízdního řádu musí být vypracován nejpozději 4 měsíce po termínu stanoveném k předání žádostí o přidělení kapacity dopravní cesty (§ 34d odst. 2). (2) Provozovatel dráhy projedná návrh jízdního řádu a návrh změny jízdního řádu s kraji a s dopravci na dráze ve lhůtě nejméně 180 dnů před stanovenou dobou platnosti jízdního řádu, jedná-li se o nový jízdní řád, a nejméně ve lhůtě 15 dnů před stanovenou dobou platnosti, jedná-li se o změnu jízdního řádu. (3) Údaje z platného jízdního řádu zpracovaného po projednání návrhu jízdního řádu s kraji a s dopravci na dráze předá provozovatel dráhy v dohodnutém rozsahu bezúplatně do Celostátního informačního systému o jízdních řádech.7e) (1) Dopravce, který má podle platné licence provozovat veřejnou drážní osobní dopravu na dráze tramvajové nebo na dráze trolejbusové nebo na speciální dráze, a dopravce, který má podle úředního povolení provozovat veřejnou drážní osobní dopravu na dráze lanové, předloží před zahájením drážní dopravy jízdní řád ke schválení drážnímu správnímu úřadu. Příslušným ke schválení jízdního řádu je drážní správní úřad, který rozhoduje o udělení licence. (2) Na schvalování jízdních řádů se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. (1) Jízdní řád dráhy celostátní a dráhy regionální a jejich změny nabývají platnosti dnem stanoveným dohodou evropských železničních správ. (2) Jízdní řád a jeho změny dráhy tramvajové, dráhy trolejbusové, speciální dráhy a dráhy lanové nabývají platnosti nejdříve 24 hodin od jeho zveřejnění. (3) Způsob zpracování, obsah a zveřejňování jízdního řádu a jeho změn stanoví prováděcí předpis. (1) Na dráhách lze provozovat drážní vozidlo, které svojí konstrukcí a technickým stavem odpovídá požadavkům bezpečnosti drážní dopravy, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí a jehož technická způsobilost byla prokázána shodou se schváleným typem. Drážní vozidla hnací, drážní vozidla tažená s rychlostí nad 160 km/h na dráhách železničních, drážní vozidla na dráze tramvajové, trolejbusové a lanové musí mít technickou způsobilost kromě prokázané shody se schváleným typem ještě ověřenou drážním správním úřadem. Na základě tohoto ověření vydá drážní správní úřad průkaz způsobilosti vozidla. Způsob a podmínky schvalování technické způsobilosti stanoví prováděcí předpis. (2) Shodu se schváleným typem prokazuje výrobce typovým osvědčením pro každé vozidlo. (3) O schválení typu drážního vozidla rozhoduje drážní správní úřad na základě žádosti tuzemského nebo zahraničního výrobce nebo jiné osoby, která prokáže právní zájem na schválení typu drážního vozidla. (4) Drážní správní úřad schválí typ drážního vozidla, jsou-li splněny technické podmínky drážního vozidla stanovené prováděcím předpisem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů. Podkladem pro rozhodnutí drážního správního úřadu je výsledek zkoušky drážního vozidla. Zkoušku zajišťuje výrobce drážního vozidla nebo jiná osoba, která prokáže právní zájem na schválení typu drážního vozidla na svůj náklad, u právnické osoby, kterou je autorizovaná osoba pověřená Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví podle zvláštního právního předpisu7f) po dohodě s Ministerstvem dopravy. (5) Změnu na drážním vozidle, jejíž podstatou je zásah do konstrukce vozidla znamenající odchylku od schváleného typu, schvaluje drážní správní úřad podle podmínek stanovených prováděcím předpisem. (6) Na dráhách lze provozovat drážní vozidla neschváleného typu pro účely zkušebního provozu a při zkouškách pro schválení typu nebo změny typu, a to jen na dobu potřebnou pro tento účel, za podmínky, že technický stav vozidla a způsob provádění zkoušek za jízdy neohrozí bezpečné provozování dráhy a drážní dopravy. Podmínky provádění zkušebního provozu a řízení drážního vozidla pro každý případ stanoví drážní správní úřad. Podmínky provozování drážního vozidla zahraničního dopravce stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. (1) Drážní vozidla v provozu, která určí prováděcí předpis, podléhají pravidelným technickým kontrolám, kterými se ověřuje technický stav drážního vozidla. Způsob a podmínky provádění kontrol technického stavu drážního vozidla stanoví prováděcí předpis. (2) Zjistí-li drážní správní úřad, že drážní vozidlo v provozu je v technickém stavu, který nezaručuje bezpečnost drážní dopravy nebo nemá vlastnosti schváleného typu nebo nemá platný průkaz způsobilosti nebo nejsou u něj prováděny pravidelné technické prohlídky podle prováděcího předpisu, rozhodne o nezpůsobilosti drážního vozidla k provozu. (1) Řídit drážní vozidlo (dále jen "řízení") mohou jen osoby s platným průkazem způsobilosti k řízení. (2) Průkaz způsobilosti k řízení vydává drážní správní úřad žadateli, který prokázal odbornou způsobilost zkouškou. Zkoušce se může podrobit žadatel, který b) je spolehlivý k řízení (§ 46), (3) Podmínky zdravotní způsobilosti, věku a vzdělání, rozsah potřebných odborných znalostí, způsob provádění výuky a výcviku a způsob provádění zkoušek stanoví prováděcí předpis. (4) Drážní správní úřad nařídí přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti osob k řízení v případě, že při řízení vykazují nedostatky, které mohou ohrozit bezpečnost drážní dopravy. Podle výsledku přezkoušení může drážní správní úřad rozhodnout o omezení řízení nebo o zákazu řízení. V případě rozhodnutí o zákazu řízení drážní správní úřad odejme osobě průkaz způsobilosti k řízení. (5) Drážní správní úřad nařídí přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti osob k řízení, má-li důvodné pochybnosti o zdravotní nebo odborné způsobilosti těchto osob. V těchto případech drážní správní úřad zadrží průkaz způsobilosti k řízení do doby, kdy důvody pro zadržení průkazu pominou. (8) Maximální dobu řízení, dobu bezpečnostních přestávek a dobu odpočinku osob, které řídí drážní vozidlo, stanoví pro jednotlivé druhy drážních vozidel prováděcí předpis. Spolehlivým k řízení není ten, a) kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s řízením, nebo pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k řízení a osobě žadatele je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při řízení, b) komu byl soudem uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení. (1) Technická zařízení tlaková, plynová, elektrická, zdvihací, dopravní, pro ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny, pro ochranu před negativními účinky zpětných trakčních proudů, kontejnery a výměnné nástavby, která jsou konstruována a vyráběna pro provozování dráhy nebo drážní dopravu a slouží-li k zabezpečení provozování dráhy nebo drážní dopravy, jsou určenými technickými zařízeními, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. (2) Podmínky pro konstrukci, výrobu a provoz určených technických zařízení a jejich konkretizaci stanoví prováděcí předpis. (3) Před uvedením určeného technického zařízení do provozu musí být schválena jeho způsobilost k provozu. Způsobilost určeného technického zařízení k provozu schvaluje drážní správní úřad vydáním průkazu způsobilosti. (4) Drážní správní úřad vydá průkaz způsobilosti určeného technického zařízení na základě technické prohlídky a zkoušky, kterou zajistí výrobce určeného technického zařízení na svůj náklad, u právnické osoby, kterou je autorizovaná osoba pověřená Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví podle zvláštního právního předpisu7f) po dohodě s Ministerstvem dopravy nebo na základě prohlášení výrobce o shodě výrobku s technickými předpisy.7g) (5) Při provozování dráhy a při provozování drážní dopravy mohou být provozována jen určená technická zařízení s platným průkazem způsobilosti. (1) Určená technická zařízení v provozu podléhají pravidelným revizím, prohlídkám a zkouškám, kterými se ověřuje jejich technický stav a provozní způsobilost. Revize, prohlídky a zkoušky určených technických zařízení v provozu mohou provádět jen fyzické osoby, které mají platné osvědčení o odborné způsobilosti. Osvědčení o odborné způsobilosti vydává drážní správní úřad. Rozsah odborných znalostí a způsob ověřování těchto znalostí stanoví prováděcí předpis. (2) Zjistí-li drážní správní úřad, že určené technické zařízení má závažné nedostatky, že nelze zaručit jeho bezpečné provozování, zadrží průkaz způsobilosti a rozhodne o nezpůsobilosti určeného technického zařízení v provozu. (3) Zjistí-li drážní správní úřad, že oprávněná osoba, provádějící revize, prohlídky a zkoušky určeného technického zařízení vykazuje nedostatky ve své činnosti, které podstatným způsobem ovlivňují ověřování technické způsobilosti a bezpečnost provozu určeného technického zařízení, odejme osvědčení o její odborné způsobilosti. (2) Nehodou v drážní dopravě je mimořádná událost, k níž došlo v souvislosti s pohybem drážního vozidla (provozováním drážní dopravy), s následkem smrti, újmy na zdraví nebo značné škody na majetku.8) Jiné mimořádné události se považují za ohrožení. a) neprodleně oznámit každou mimořádnou událost v drážní dopravě Drážní inspekci a současně každou nehodu v drážní dopravě Policii České republiky, b) provést dokumentaci stavu v době nehody, c) zabezpečit uvolnění dráhy pro obnovení provozování dráhy nebo drážní dopravy, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, d) zjišťovat příčiny a okolnosti vzniku mimořádných událostí v drážní dopravě v případech stanovených prováděcím právním předpisem a činit opatření k jejich předcházení, e) odstraňovat zjištěné nedostatky při vzniku mimořádných událostí, jejich příčiny a škodlivé následky a ve stanovených termínech přijímat opatření určená Drážní inspekcí k předcházení vzniku mimořádných událostí. (1) Provozní a technická propojenost (dále jen "propojenost") evropského železničního systému je jeho schopnost umožnit bezpečný a nepřerušený pohyb drážního vozidla na dráhách evropského železničního systému. (2) K zajištění propojenosti drah zařazených na území České republiky do evropského železničního systému musí tyto dráhy odpovídat stanoveným technickým specifikacím propojenosti a splňovat základní požadavky na konstrukční a provozní podmínky. (3) Technické specifikace propojenosti stanoví společný reprezentativní orgán pověřený Komisí.8a) Technické specifikace propojenosti uveřejňuje Komise v Úředním věstníku Evropské unie.8a), 8b) (4) Strukturální a provozní subsystémy evropského železničního systému a základní požadavky na konstrukční a provozní podmínky stanoví prováděcí právní předpis. (5) Posuzování shody nebo vhodnosti užití jednotlivých součástí propojenosti subsystémů evropského železničního systému se řídí zvláštním právním předpisem.7f) (1) Vlastník dráhy a provozovatel dráhy, která je nebo se stane součástí evropského železničního systému, je povinen při stavbě nebo modernizaci dráhy, stavby na dráze, při jejím uvedení do užívání, provozování a údržbě zajistit dodržení základních požadavků na konstrukční a provozní podmínky a technických specifikací propojenosti. (2) Drážní správní úřad vydá kolaudační rozhodnutí o ověření způsobilosti k užívání nově budované nebo modernizované dráhy železniční, která se stane součástí evropského železničního systému za podmínky, že vlastník dráhy nebo její provozovatel předloží ověření o splnění základních požadavků na konstrukční a provozní podmínky a splnění technických specifikací propojenosti (dále jen "ověření o shodě"). Ověření o shodě vydává právnická osoba, kterou je autorizovaná osoba pověřená Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví po dohodě s Ministerstvem dopravy podle zvláštního právního předpisu.7f) (3) Výrobce drážních vozidel a výrobce určených technických zařízení jsou povinni zajistit, aby konstrukce a technický stav drážních vozidel a určených technických zařízení dráhy, která jsou nebo se stanou součástí evropského železničního systému, splňovaly základní požadavky na konstrukční a provozní podmínky a technické specifikace propojenosti. Na schvalování technické způsobilosti drážního vozidla a určeného technického zařízení se vztahují ustanovení § 43, 44 a 47 tohoto zákona. (4) Dopravce je povinen provozovat drážní dopravu na dráze, která je nebo se stane součástí evropského železničního systému, pouze drážním vozidlem, které splňuje základní požadavky na konstrukční a provozní podmínky a technické specifikace propojenosti. (5) O podmínkách provozování drážního vozidla, pro které nejsou vypracovány technické specifikace propojenosti na dráhách, které jsou součástí evropského železničního systému, rozhodne na žádost dopravce drážní správní úřad. a) při výstavbě nové dráhy nebo při modernizaci dráhy, která byla zahájena před zveřejněním technických specifikací propojenosti v Úředním věstníku Evropských společenství, b) při obnově, rozšíření nebo modernizaci dráhy, pokud dodržení technické specifikace propojenosti by mohlo ohrozit ekonomickou realizaci projektu nebo kompatibilitu systému drah, c) po obnově dráhy v souvislosti s nehodou nebo přírodní katastrofou, kdy z důvodu zájmu na rychlém obnovení provozování drážní dopravy na dráze nelze z ekonomických nebo technických důvodů vyžadovat dodržení technických specifikací propojenosti, d) pro drážní vozidla jedoucí do a ze států, jejichž rozchod kolejí je odlišný od rozchodu drah evropského železničního systému, (2) Jménem České republiky jedná Ministerstvo dopravy. (1) Provozovatel dráhy vede registr jednotlivých součástí subsystémů nově budovaných nebo modernizovaných drah zařazených do evropského železničního systému. Dopravce na dráze, která je součástí evropského železničního systému, vede registr jím používaných drážních vozidel určených k pohybu na dráhách evropského železničního systému. Způsob vedení registrů a údaje v nich stanovené stanoví prováděcí právní předpis. (2) Provozovatel dráhy, která je nebo se stane součástí evropského železničního systému, a dopravce na dráze, která je součástí evropského železničního systému, jsou povinni každoročně k 31. prosinci podle údajů z jimi vedených registrů zpracovat informaci o aktuálním stavu drah zařazených do evropského železničního systému a o drážních vozidlech určených a používaných k pohybu na dráhách evropského železničního systému. Informaci jsou povinni každoročně do 31. ledna poskytnout Drážnímu úřadu a uveřejnit ji v Přepravním a tarifním věstníku. (3) Informaci o aktuálním stavu drah zařazených do evropského železničního systému a o drážních vozidlech určených a používaných k pohybu na dráhách evropského železničního systému zasílá Drážní úřad každoročně úřadům členských států Evropských společenství a společnému reprezentativnímu orgánu pověřenému Komisí.8a), 8b) Drážní úřad při výkonu státního dozoru dozírá na zajištění propojenosti železniční dráhy určené k začlenění do evropského železničního systému při jejím uvedení do užívání a pravidelně jednou za tři měsíce prověřuje, zda při jejím provozování a údržbě splňují strukturální a provozní subsystémy a jejich jednotlivé součásti základní požadavky na konstrukční a provozní podmínky a technické specifikace propojenosti. (1) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 10 000 000 Kč a) vlastníku dráhy, který nezajistí provozuschopnost dráhy, b) vlastníku dráhy celostátní nebo regionální, který nezajistí a neumožní provozování dráhy oprávněným provozovatelem dráhy, c) provozovateli dráhy celostátní nebo regionální, který neoprávněně zastaví její provozování, d) vlastníku dráhy celostátní nebo regionální, který nenabídne dráhu, u níž není schopen zajistit její provozuschopnost, státu k odkoupení, e) vlastníku dráhy, který neumožní pověřené osobě výkon státního dozoru ve věcech drah. (2) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 500 000 Kč provozovateli dráhy, který a) nevyrozumí ve lhůtě jednoho roku před podáním návrhu na zrušení úředního povolení k provozování dráhy drážní správní úřad a vlastníka dráhy, b) nesplní povinnosti podle § 40 tohoto zákona. (3) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 10 000 000 Kč provozovateli dráhy, který a) provozuje dráhu bez úředního povolení k provozování dráhy, b) neprovozuje dráhu podle úředního povolení k provozování dráhy nebo pravidel pro provozování dráhy. (4) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 10 000 000 Kč provozovateli dráhy, který a) umožní při provozování dráhy výkon činnosti osobě, která není zdravotně způsobilá, b) umožní při provozování dráhy výkon činnosti osobě, která není odborně způsobilá, c) používá při provozování dráhy určené technické zařízení bez platného průkazu způsobilosti nebo ve stavu, který neodpovídá schválené technické dokumentaci, d) neumožní dopravci, který má platnou licenci, provozovat drážní dopravu na dráze celostátní a na dráze regionální, e) neumožní pověřené osobě výkon státního dozoru ve věcech drah. (1) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 10 000 000 Kč dopravci, který a) provozuje drážní dopravu bez platné licence, b) bez rozhodnutí příslušného úřadu omezí drážní dopravu, c) poruší povinnosti stanovené pro přepravu nebezpečných věcí. (2) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 10 000 000 Kč dopravci, který a) neprovozuje drážní dopravu podle pravidel provozování drážní dopravy, platné licence nebo smlouvy uzavřené s provozovatelem dráhy, b) nerespektuje pokyny provozovatele dráhy udílené při organizování drážní dopravy. (3) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 10 000 000 Kč dopravci, který a) umožní řízení drážního vozidla osobě bez platného průkazu způsobilosti k řízení, b) umožní, aby při provozování drážní dopravy vykonávaly činnost osoby, které nejsou zdravotně způsobilé, c) používá k provozování drážní dopravy drážní vozidlo bez platného průkazu způsobilosti nebo v technickém stavu, který neodpovídá schválené způsobilosti, d) používá k provozování drážní dopravy určené technické zařízení bez platného průkazu způsobilosti, e) neumožní pověřené osobě výkon státního dozoru ve věcech drah, f) umožní, aby při provozování drážní dopravy vykonávaly činnost osoby, které nejsou odborně způsobilé. (4) Drážní správní úřad uloží pokutu až do výše 10 000 000 Kč osobě, která a) neodstranila zdroj ohrožení nebo rušení provozování dráhy nebo drážní dopravy, b) svojí činností poškodila drážní zařízení nebo drážní vedení, c) porušila přepravní podmínky pro přepravu nebezpečných věcí. (1) Drážní inspekce uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč provozovateli dráhy nebo dopravci, který (2) Při ukládání pokut postupuje Drážní inspekce přiměřeně podle ustanovení § 52. (1) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se drážní správní úřad o porušení uvedených povinností dozvěděl, nejpozději však do pěti let od doby, kdy k porušení došlo, jde-li o pokračující neoprávněné provozování dráhy nebo drážní dopravy, nejpozději do pěti let od doby, kdy neoprávněná činnost ještě trvala. (2) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody. (3) Drážní správní úřad pokuty uložené podle § 50 a 51 rovněž vybere. (4) Pokuty uložené a vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu. Uloží-li pokutu obec, je pokuta příjmem obce. (1) Zřizuje se správní úřad Drážní úřad jako orgán státní správy se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu dopravy. (2) V čele Drážního úřadu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr dopravy; ministr dopravy schvaluje rovněž statut Drážního úřadu. (1) Zřizuje se Drážní inspekce jako správní úřad podřízený Ministerstvu dopravy. Drážní inspekce se člení na ústřední inspektorát a územní inspektoráty. Sídla a územní působnost územních inspektorátů stanoví generální inspektor. (2) V čele Drážní inspekce je generální inspektor, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra dopravy. (1) Drážní inspekce provádí zjišťování příčin a okolností vzniku mimořádných událostí v drážní dopravě v souladu s prováděcím právním předpisem, přitom zjišťuje nedostatky ohrožující bezpečnost provozování dráhy nebo drážní dopravy, jejich příčiny a osoby odpovědné podle právních předpisů za jejich vznik nebo trvání. Vyžaduje odstranění a nápravu zjištěných nedostatků, jejich příčin a škodlivých následků u jejich původců a ukládá opatření k jejich odstranění a nápravě. Drážní inspekce provádí kontrolu plnění uložených opatření. (2) Na zjišťování příčin a okolností vzniku mimořádných událostí v drážní dopravě, ukládání opatření k jejich odstranění a nápravě a kontrolu plnění jejich opatření se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. (3) Drážní inspekce podá podnět drážnímu správnímu úřadu na zahájení řízení o přechodném omezení drážní dopravy na nezbytně nutnou dobu, vyžaduje-li to zajištění bezpečného provozování dráhy a drážní dopravy při vzniku mimořádné události, a po zjištění jejich příčin a okolností rozhodne podle povahy věci o podání návrhu na zahájení řízení k odejmutí osvědčení dopravce (§ 34a). (1) Státní správu ve věcech drah vykonávají drážní správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a Drážní úřad. (2) Působnost drážních správních úřadů vykonávají v rozsahu stanoveném tímto zákonem též obce v přenesené působnosti. Drážní úřad vykonává působnost podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu s výjimkou věcí, ve kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy nebo obce. a) rozhoduje o zařazení železniční dráhy do kategorie zrušení celostátní nebo regionální dráhy po dohodě s Ministerstvem obrany, b) rozhoduje o změně kategorie dráhy celostátní na jinou kategorii železniční dráhy a o změně kategorie jiné železniční dráhy než dráhy celostátní na dráhu celostátní po dohodě s Ministerstvem obrany, c) je odvolacím orgánem ve správním řízení ve věcech upravených tímto zákonem proti rozhodnutí Drážního úřadu, Drážní inspekce a obcí. (1) Hlavní město Praha9) vykonává přenesenou působnost podle tohoto zákona ve věci dráhy tramvajové, trolejbusové, lanové a speciální dráhy s výjimkou: d) rozhodování o osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k provádění revizí, prohlídek a zkoušek určených technických zařízení, e) rozhodování o zastavení nebo omezení provozu určených technických zařízení a o odnětí průkazů jejich způsobilosti. (2) Ostatní obce10) vykonávají přenesenou působnost podle tohoto zákona ve věci dráhy tramvajové, trolejbusové, lanové a speciální dráhy s výjimkou: e) rozhodování o zastavení nebo omezení provozu určených technických zařízení a o odnětí průkazů jejich způsobilosti, (3) Příslušnou k rozhodování podle tohoto zákona je obec, v jejímž územním obvodu se nachází dráha tramvajová, trolejbusová, lanová nebo speciální dráha. Jedná-li se o rozhodování o udělení licence, je příslušnou obec, v jejímž územním obvodu se bude nacházet výchozí zastávka drážní dopravy. (1) Státní dozor ve věcech drah vykonávají Drážní úřad, Drážní inspekce a obce. Výkon státního dozoru obcemi náleží do přenesené působnosti obcí. Působnost pro výkon státního dozoru je určena věcnou a územní působností drážního správního úřadu. (4) Při výkonu vrchního státního dozoru pověřené osoby vykonávají činnosti náležející státnímu dozoru a dále dozírají nad výkonem státního dozoru ve věcech drah vykonávaným Drážním úřadem a obcemi. (5) Pověření k výkonu vrchního státního dozoru a k výkonu státního dozoru ve věcech drah vydává Ministerstvo dopravy. (1) Pověřená osoba je oprávněna v souvislosti s výkonem dozoru vstupovat do všech prostor souvisejících s vykonávanou činností, nahlížet do dokladů a evidencí týkajících se provozování drah a drážní dopravy. Provozovatel dráhy a dopravce jsou povinni pověřené osobě umožnit výkon uvedených oprávnění, bezplatně ji dopravit po dráze a umožnit bezplatné použití drážních sdělovacích zařízení. (2) Při výkonu státního dozoru je pověřená osoba povinna se prokázat dokladem o pověření. Doklad o pověření obsahuje jméno a příjmení pověřené osoby, její rodné číslo a fotografii, věcný a územní rozsah oprávnění a dobu platnosti. (3) Zjistí-li pověřená osoba při výkonu dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, nebo že provozování dráhy je v rozporu s úředním povolením, nebo že provozování drážní dopravy je v rozporu s platnou licencí, vyzve provozovatele dráhy nebo dopravce k odstranění nedostatků ve stanovené lhůtě a vyrozumí o tom drážní správní úřad. (4) Provozovatelé drah a dopravci jsou povinni ve stanovené lhůtě odstranit nedostatky zjištěné při výkonu státního dozoru. Přijatá opatření k odstranění nedostatků sdělí provozovatel dráhy nebo dopravce příslušnému drážnímu správnímu úřadu písemně. (1) Vláda České republiky rozhodne ve lhůtě jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, která část z dráhy celostátní, již provozují České dráhy na základě zvláštního zákona,5) je dráha regionální. Dráhy regionální je Ministerstvo dopravy povinno zveřejnit v Obchodním věstníku. Na rozhodování se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. (2) Při rozhodování podle odstavce 1 se nezařadí do kategorie regionální dráhy ta část dráhy celostátní, která je uvedena v seznamu tratí podle mezinárodní dohody, kterou je Česká republika vázána.11) (3) Provozování drah a drážní dopravy není živností podle živnostenského zákona.12) Práva a závazky rozpočtové organizace Drážní úřad zřízené Ministerstvem dopravy existující ke dni jejího zrušení, přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Drážní úřad zřízený podle tohoto zákona. (1) Dopravci, kteří provozují drážní dopravu na základě koncese, jsou povinni do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona požádat o udělení licence (§ 24). Do doby rozhodnutí drážního správního úřadu se tito dopravci považují za dopravce, kterým byla udělena licence podle tohoto zákona. (2) Provozovatelé dráhy, kteří provozují dráhu na základě koncese, jsou povinni požádat drážní správní úřad do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona o vydání úředního povolení k provozování dráhy (§ 11). Do doby rozhodnutí drážního správního úřadu se tito provozovatelé dráhy považují za provozovatele dráhy, kterým bylo vydáno úřední povolení podle tohoto zákona. (3) Osoby, které řídí drážní vozidlo, jsou povinny zažádat drážní správní úřad o vydání průkazu způsobilosti k řízení (§ 45) do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o způsobilosti k řízení se tyto osoby považují za osoby způsobilé k řízení podle tohoto zákona. (4) Je-li jedna fyzická nebo právnická osoba zároveň provozovatelem celostátní nebo regionální dráhy a provozovatelem drážní dopravy na těchto dráhách, je pro tuto fyzickou nebo právnickou osobu závazné vedení odděleného účetnictví a odděleného účtování v účetních okruzích za osobní drážní dopravu, za nákladní drážní dopravu a činností, na něž byly poskytnuty finanční prostředky z veřejných prostředků při provozování dráhy a provozování drážní dopravy. Oddělené účtování v účetních okruzích za osobní drážní dopravu, za nákladní drážní dopravu a činností, na něž byly poskytnuty finanční prostředky z veřejných prostředků, provádí i provozovatel drážní dopravy, který není současně provozovatelem dráhy. Finanční prostředky k provozování veřejné drážní osobní dopravy a prostředky k provozování dráhy poskytnuté z veřejných prostředků se vedou samostatně a nemohou se převádět do jiných činností. Právní vztahy založené vlečkovou smlouvou podle vyhlášky Ministerstva dopravy č. 126/1964 Sb., o styku mezi dráhami celostátními a vlečkami a o vztazích mezi zúčastněnými organizacemi (vlečkové podmínky), vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva z nich vzniklá, se řídí dosavadními předpisy. Přepravní řád upravující přepravní podmínky na dráze celostátní a na dráze regionální se může odchýlit od ustanovení obchodního zákoníku, pokud přejímá ustanovení mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů. Působnosti stanovené kraji podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti kraje.12a) (1) Ministerstvo dopravy vydá vyhlášku k provedení § 3 odst. 1, § 3a odst. 1, § 5 odst. 3, § 6 odst. 1 a 2, § 7 odst. 2, § 14a odst. 3, § 20 odst. 4, § 22 odst. 1 písm. g), § 22 odst. 5, § 27a odst. 4, § 34e odst. 7, § 34f odst. 3, § 35 odst. 3, § 37 odst. 7, § 39 odst. 8, § 39a odst. 3, § 39b odst. 2, § 42 odst. 3, § 43 odst. 1, § 43 odst. 4, § 43 odst. 5, § 44 odst. 1 a 2, § 45 odst. 3, § 45 odst. 8, § 47 odst. 2, § 48 odst. 1, § 49a odst. 4 a § 49d odst. 1. (2) Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vydá právní předpis o podmínkách zdravotní způsobilosti osob k provozování dráhy a drážní dopravy a o způsobu provádění posudkové činnosti. (3) Ministerstvo dopravy po dohodě s Ministerstvem vnitra vydá právní předpis o provádění výuky, výcviku a zkoušek žadatelů o průkaz způsobilosti k řízení tramvají a trolejbusů. (4) Ministerstvo dopravy vydá právní předpis, kterým stanoví součásti dráhy. (5) Ministerstvo dopravy stanoví vyhláškou druhy mimořádných událostí v drážní dopravě, postup při vzniku a opatření na místě mimořádné události, příslušnost k zjišťování jejich příčin a okolností a opatření k předcházení vzniku mimořádných událostí. 2. vyhláška Ministerstva dopravy č. 52/1964 Sb., kterou se provádí zákon o dráhách, ve znění vyhlášek č. 132/1969 Sb. a č. 122/1974 Sb., 3. vyhláška Ministerstva dopravy č. 68/1964 Sb., o přenesení působnosti státní správy ve věcech drah, ve znění vyhlášky č. 11/1979 Sb., o působnosti správ celostátních drah na úseku státního odborného technického dozoru na dráhách, a vyhlášky č. 177/1988 Sb., 4. vyhláška Ministerstva dopravy č. 126/1964 Sb., o styku mezi dráhami celostátními a vlečkami a o vztazích mezi zúčastněnými organizacemi (vlečkové podmínky), ve znění vyhlášek č. 111/1966 Sb., č. 2/1980 Sb., č. 42/1984 Sb. a č. 74/1985 Sb., 5. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 11/1979 Sb., o působnosti správ celostátních drah na úseku státního odborného technického dozoru na dráhách, 6. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 123/1979 Sb., o městské hromadné dopravě, 7. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 18/1981 Sb., o schvalování drážních vozidel a zvláštních drážních mechanizačních zařízení, 8. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 61/1982 Sb., o určených technických zařízeních, 9. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 72/1984 Sb., o podmínkách způsobilosti kontejnerů ISO řady 1 k bezpečnému a plynulému provozu, 10. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 8/1987 Sb., o způsobilosti dovážených lanových drah a jiných technických zařízení, 11. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 7/1988 Sb., o křížení pozemních komunikací s dráhami v úrovni kolejí, 12. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 190/1988 Sb., kterou se stanoví pevné částky náhrad za způsobení malých poruch v provozu vlaku na celostátních dráhách a vlečkách, ve znění vyhlášky č. 316/1992 Sb., 13. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 38/1990 Sb., kterou se stanoví některé podmínky k zajištění bezpečného a plynulého provozu zdvihacích zařízení pro manipulaci s kontejnery ISO řady 1, 14. směrnice Federálního ministerstva dopravy, Generální prokuratury ČSSR a Federálního ministerstva vnitra č. j. 11 471/1973, o koordinaci a součinnosti orgánů dopravy, bezpečnosti a prokuratury při železničních nehodách (registrována v částce 12/1973 Sb.), 15. výnos Federálního ministerstva dopravy č. j. 11 446/1974, o pravidelném opakovaném přezkušování jeřábníků a vazačů pracujících se silničními výložníkovými jeřáby nebo se železničními kolejovými výložníkovými jeřáby (registrován v částce 15/1974 Sb.), 16. výnos Federálního ministerstva dopravy č. j. 19 239/1974, o lhůtách dozorčí činnosti státního odborného technického dozoru (registrován v částce 15/1974 Sb.), 17. výnos Federálního ministerstva dopravy č. j. 12 142/1975-18, o zdvihacím zařízení horní plošiny poschoďového železničního vozu pro dopravu osobních automobilů, ve znění výnosu č. j. 23 229/79-025 (registrovány v částce 33/1975 Sb. a částce 6/1980 Sb.), 18. výnos Federálního ministerstva dopravy č. j. 12 241/75-025, o působnosti správ celostátních drah jako drážních správních orgánů, ve znění výnosu č. j. 25 112/77 (registrovány v částce 2/1973 Sb. a v částce 20/1975 Sb.), 19. výnos Federálního ministerstva dopravy a Českého báňského úřadu č. 3939/19/1976, o pravidlech technického provozu pro důlní dráhy povrchových hnědouhelných dolů (PTP-D) (registrován v částce 4/1979 Sb.), 20. výnos Federálního ministerstva dopravy č. 26 049/76, kterým se vydává Zkušební řád pro řidiče, průvodčí, dispečery, výpravčí a pracovníky přepravní kontroly městské hromadné přepravy, ve znění výnosu č. 7 129/1982-025 (registrovány v částce 8/1977 Sb. a v částce 9/1982 Sb.), 21. výnos Federálního ministerstva dopravy č. 19 022/1978, o odborné způsobilosti v elektrotechnice na dráhách (registrován v částce 32/1978 Sb.), 22. výnos Federálního ministerstva dopravy č. j. 8 624/1982-25, kterým se stanoví pevné částky náhrad za poškození železničních vozů a zařízení, ve znění výnosu č. j. 18 682/1992-040 (registrovány v částce 16/1982 Sb. a v částce 81/1992 Sb.), 23. výnos Federálního ministerstva dopravy č. j. 9 737/1984, o přepravách vojenských kontejnerových zásilek (registrován v částce 22/1984 Sb.), 24. výnos Federálního ministerstva dopravy č. j. 5 095/85-ÚÚŽZ, kterým se vydávají směrnice o zdravotní způsobilosti pracovníků na železnicích (registrován v částce 16/1985 Sb.), 25. výnos Federálního ministerstva dopravy č. j. 8 969/85, kterým se stanoví některé podmínky výkonu státního odborného technického dozoru na zajištění bezpečnosti kontejnerů ISO řady 1 v provozu (registrován v částce 24/1985 Sb.). Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy), nabyl účinnosti šedesátým dnem po jeho vyhlášení (1. listopadu 1999). Zákon č. 23/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2000, s výjimkou ustanovení § 39 a § 39a až 39d, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2001. Zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (1. března 2002), s výjimkou ustanovení části třetí, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2003. Nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2002 ve věci návrhu na zrušení druhé, třetí a čtvrté věty § 10 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, uvedený pod č. 144 ve Sbírce zákonů, nabyl účinnosti dnem 31. 12. 2002. Zákon č. 175/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb., a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákona č. 478/2001 Sb., nabyl účinnosti dnem vyhlášení (9. května 2002). Zákon č. 103/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost (1. května 2004). 1a) § 12 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění zákona č. 102/2004 Sb. 1b) Například zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb. 1c) § 71 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. 2) Vyhláška č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. 2a) § 108 a následující zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 3) § 120 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 9/1993 Sb., o Českých dráhách, ve znění zákona č. 212/1993 Sb. 6) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. 6a) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. 6b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/13/ES ze dne 26. 2. 2001, kterou se mění a doplňuje Směrnice Rady (ES) č. 95/18/ES o udělování licencí železničním podnikům. 6c) Zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 6d) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/14/ES ze dne 26. 2. 2001 o přidělování kapacity železniční dopravní cesty, vybírání poplatků za užívání železniční dopravní cesty a ověřování bezpečnosti. 6e) Článek 16 Směrnice 2001/14/ES. 6f) § 2 písm. e) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon. 6g) § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). 6h) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 7a) Čl. 14 nařízení č. 1191/69 o postupu členských států ohledně závazků spojených s veřejnými službami v dopravě po železnici, silnici a vnitrozemských vodních cestách. 7c) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. 7e) Vyhláška č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy. 7f) § 11 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů. 7g) § 13 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb. 8a) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/16/ES o interoperabilitě systému transevropské konvenční železniční dopravy. 8b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 1996/48/ES o provozní propojenosti systému vysokorychlostní železniční dopravy. 9) § 13 a 26 zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. 10) § 58 odst. 5 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 11) Evropská dohoda o mezinárodních železničních magistrálách (Dohoda AGC), schválená usnesením vlády ČSSR č. 78 z 8. 2. 1990. 12) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 12a) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 77/2002 Sb. Zákon o a. s. České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty 388/2000 Sb. Vyhláška o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy 23/2000 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách 9/1993 Sb. Zákon České národní rady o Českých dráhách 418/1990 Sb. Zákon České národní rady o hlavním městě Praze 38/1990 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy, kterou se stanoví některé podmínky k zajištění bezpečného a plynulého provozu zdvihacích zařízení pro manipulaci s kontejnery ISO řady 1 190/1988 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy a spojů, kterou se stanoví pevné částky náhrad za způsobení malých poruch v provozu vlaku na celostátních dráhách a vlečkách 177/1988 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy a spojů, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 68/1964 Sb., o přenesení působnosti státní správy ve věcech drah, a vyhláška č. 11/1979 Sb., o působnosti správ celostátních drah na úseku státního odborného technického dozoru na dráhách 7/1988 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy o křížení pozemních komunikací s dráhami v úrovni kolejí 8/1987 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy o způsobilosti dovážených lanových drah a jiných technických zařízení 74/1985 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 132/1964 Sb., o železničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 126/1964 Sb., o styku mezi dráhami celostátními a vlečkami a o vztazích mezi zúčastněnými organizacemi (vlečkové podmínky), ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 9/1984 Sb., o kontejnerovém přepravním řádu 24/1985 Sb. Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se doplňuje §11 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce 72/1984 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách způsobilosti kontejnerů ISO řady 1 k bezpečnému a plynulému provozu 42/1984 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy, kterou se mění vlečkové podmínky 61/1982 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy o určených technických zařízeních 18/1981 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy o schvalování drážních vozidel a zvláštních drážních mechanizačních zařízení 2/1980 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 126/1964 Sb., o styku mezi dráhami celostátními a vlečkami a o vztazích mezi zúčastněnými organizacemi (vlečkové podmínky) 123/1979 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy o městské hromadné dopravě 11/1979 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy o působnosti správ celostátních drah na úseku státního odborného technického dozoru na dráhách 122/1974 Sb. Vyhláška federálního ministerstva dopravy o změně a doplnění vyhlášky, kterou se provádí zákon o dráhách 132/1969 Sb. Vyhláška Federálního výboru pro dopravu, jíž se doplňuje vyhláška ministerstva dopravy č. 52/1964 Sb., kterou se provádí zákon o dráhách 111/1966 Sb. Vyhláška ministerstva dopravy, kterou se mění některá ustanovení vyhlášky č. 126/1964 Sb., o styku mezi dráhami celostátními a vlečkami a o vztazích mezi zúčastněnými organizacemi (vlečkové podmínky) 126/1964 Sb. Vyhláška ministerstva dopravy o styku mezi dráhami celostátními a vlečkami a o vztazích mezi zúčastněnými organizacemi (vlečkové podmínky) 68/1964 Sb. Vyhláška ministerstva dopravy o přenesení působnosti státní správy ve věcech drah 52/1964 Sb. Vyhláška ministerstva dopravy, kterou se provádí zákon o dráhách 0. 14.05.2004 Vyhlášené znění
https://www.noveaspi.cz/products/lawText/1/51328/1/2/zakon-c-164-2001-sb-o-prirodnich-lecivych-zdrojich-zdrojich-prirodnich-mineralnich-vod-prirodnich-lecebnych-laznich-a-lazenskych-mistech-a-o-zmene-nekterych-souvisejicich-zakonu-lazensky-zakon
2019-04-23T02:16:16
[ "\n§ 1", "\n§ 1", "\n§ 3", "\n§ 4", "\n§ 5", "\n§ 9", "\n§ 9", "\n§ 10", "\n§ 11", "\n§ 12", "\n§ 13", "\n§ 14", "\n§ 15", "\n§ 16", "\n§ 17", "\n§ 18", "\n§ 20", "\n§ 21", "\n§ 21", "\n§ 25", "\n§ 25", "\n§ 26", "\n§ 27", "\n§ 28", "\n§ 29", "\n§ 30", "\n§ 31", "\n§ 32", "\n§ 32", "\n§ 35", "\n§ 35", "\n§ 36", "\n§ 38", " § 37", "\n§ 39", "\n§ 40", "\n§ 41", "\n§ 41", "\n§ 41", "\n§ 42", "\n§ 42", "\n§ 43", "\n§ 44", "\n§ 44", "\n§ 45", "\n§ 48", "\n§ 48", "\n§ 49", "\n§ 49", "\n§ 50", "\n§ 50", "\n§ 51" ]
Zákon 164/2001 Sb. - o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) úplné a aktualní znění | Nové ASPI | Wolters Kluwer ČR, a. s. § 1-51 164/2001 Sb. ZÁKON § 1-47 ČÁST PRVNÍ PŘÍRODNÍ LÉČIVÉ ZDROJE, ZDROJE PŘÍRODNÍCH MINERÁLNÍCH VOD, PŘÍRODNÍ LÉČEBNÉ LÁZNĚ A LÁZEŇSKÁ MÍSTA § 3 Hodnocení a využívání přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod § 4 Právní povaha přírodního léčivého zdroje, zdroje přírodní minerální vody a výtěžků z nich § 5-15 HLAVA II VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ § 9-15 Povolení k využívání zdrojů § 9 (1) Využívat zdroje lze jen na podkladě povolení vydaného ministerstvem. Při vydávání povolení k využití zdroje ministerstvo § 10 Žádost o vydání povolení k využívání zdroje § 11 Účastníci řízení o povolení k využívání zdroje § 12 Povolení k využívání zdroje § 13 (1) Osoba, které bylo vydáno povolení k využívání zdroje, (dále jen "uživatel") předloží ministerstvu nejpozději do 1 roku ode § 14 Změny a zrušení povolení k využití zdroje § 15 Zánik povolení k využívání zdroje § 16-19 HLAVA III UŽIVATEL ZDROJE A ODBORNÝ DOHLED § 17 (1) Na základě rozhodnutí ministerstva uživatel zdroje na vlastní náklady zakonzervuje nebo odstraní jímací zařízení, kterým § 18 Další uživatel a správce přírodního léčivého zdroje § 20 HLAVA IV POPLATEK ZA VYUŽÍVÁNÍ ZDROJE PŘÍRODNÍ MINERÁLNÍ VODY § 21-24 HLAVA V OCHRANA ZDROJŮ § 21 Stanovení ochranných pásem § 25-31 HLAVA VI PŘÍRODNÍ LÉČEBNÉ LÁZNĚ A LÁZEŇSKÁ MÍSTA § 25 Podmínky pro stanovení přírodních léčebných lázní § 26 Návrh na stanovení přírodních léčebných lázní § 27 Klimatické podmínky přírodních léčebných lázní § 28 Podmínky pro stanovení lázeňského místa § 29 Návrh na stanovení lázeňského místa § 30 Vnitřní území lázeňského místa, hranice lázeňského místa § 31 Název lázeňského místa a používání označení "lázně" v názvu obce § 32-34 HLAVA VII POVINNOSTI VLASTNÍKŮ NEMOVITOSTÍ, OMEZENÍ VLASTNICKÝCH PRÁV, NÁHRADA ÚJMY § 32 Povinnosti vlastníků nemovitostí § 35-39 HLAVA VIII VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY VE VĚCECH ZDROJŮ, PŘÍRODNÍCH LÉČEBNÝCH LÁZNÍ A LÁZEŇSKÝCH MÍST § 35 (1) Ministerstvo je ústředním úřadem státní správy pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj zdrojů, přírodních léčebných § 36 (1) Ministerstvo pro potřeby vývozu přírodní minerální vody ze zdrojů osvědčených podle tohoto zákona vydá na základě žádosti vývozce certifikát, jímž § 38 Ministerstvo a vodoprávní úřad mohou vázat závazné stanovisko podle § 37 § 39 Oprávnění zaměstnanců ministerstva a jiných pověřených osob § 40 HLAVA IX REFERENČNÍ LABORATOŘ PŘÍRODNÍCH LÉČIVÝCH ZDROJŮ § 41-41a HLAVA X PŘESTUPKY § 41 Přestupky na úseku vyhledávání, ochrany, využívání a dalšího rozvoje zdrojů a lázeňských míst § 41a Společná ustanovení k přestupkům § 42-47 HLAVA XI SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 42 Ministerstvo může rozhodnutím vydat předběžné opatření k ochraně přírodních zdrojů minerálních vod, peloidů a plynů nebo k ochraně § 43 Vztah zákona k některým dalším zákonům § 44-47 Přechodná ustanovení § 44 (1) Přírodní léčivé zdroje, zdroje přírodních minerálních vod stolních, přírodní léčebné lázně a lázeňská místa prohlášená podle § 45 (1) Pokud se fyzická osoba vykonávající funkci balneotechnika nepřihlásí ke zkoušce odborné způsobilosti podle tohoto zákona § 48 ČÁST DRUHÁ § 48 Změna živnostenského zákona § 49 ČÁST TŘETÍ § 49 zrušena § 50 ČÁST ČTVRTÁ § 50 zrušena § 51 ČÁST PÁTÁ ÚČINNOST Prováděcí předpisy (39) Znění do: poslední znění 31.12.2017 30.06.2017 31.12.2015 31.03.2012 31.12.2010 30.06.2010 16.08.2008 31.12.2006 31.05.2006 31.12.2005 31.12.2002 vs.: poslední znění 31.12.2017 30.06.2017 31.12.2015 31.03.2012 31.12.2010 30.06.2010 16.08.2008 31.12.2006 31.05.2006 31.12.2005 31.12.2002 Znění: poslední stav textu 31.12.2017 - 225/2017 Sb. 30.06.2017 - 250/2016 Sb., 183/2017 Sb. 31.12.2015 - 15/2015 Sb. 31.03.2012 - 375/2011 Sb. 31.12.2010 - 281/2009 Sb. 30.06.2010 - 227/2009 Sb. 16.08.2008 - 167/2008 Sb. 31.12.2006 - 186/2006 Sb. 31.05.2006 - 222/2006 Sb. 31.12.2005 - 444/2005 Sb. 31.12.2002 - 76/2002 Sb., 320/2002 Sb. Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), Parlamentu České republiky. 64/2001 Sbírky zákonů na straně 3594. h) je dotčeným orgánem při posuzování zralosti projektů společného zájmu energetické infrastruktury28).
https://rejstrik.penize.cz/25851594-element-stk-s-r-o-v-likvidaci
2019-10-22T18:40:14
[ " soud ", " § 487", " § 477", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
ELEMENT STK s.r.o. 'v likvidaci', IČO: 25851594, 22. 10. 2019 - Obchodní rejstřík | Peníze.cz ELEMENT STK s.r.o. "v likvidaci" IČO: 25851594 od 7. 2. 2000 do 10. 5. 2019 ELEMENT STK s.r.o. Krnov, Ve Vrbině č. 4, PSČ 794 01 Identifikátor datové schránky: ftb3puu Spisová značka 21952 C, Krajský soud v Ostravě od 10. 9. 2009 do 10. 5. 2019 od 7. 2. 2000 do 10. 9. 2009 - Právní důvod zrušení: Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2019, č.j. 5 Cm 171/2018-16, které nabylo právní moci dne 17. 4. 2019, byla společnost zrušena s likvidací a jmenován likvidátor. - Prodej části podniku podle § 487 ve spojení s ust. § 477 až 486 obchodního zákoníku na základě "Smlouvy o prodeji části podniku" ze dne 21.2.2012. - Usnesením Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 22.3.2004, č.j. 2E-Nc 830/04-5, nařídil soud exekuci podle platebního rozkazu Okresního soudu v Bruntále pob. v Krnově, ze dne 9.2.2004, č.j. 7C 29/2004-17, na majetek povinného ELEMENT STK s.r .o., se sídlem Krnov, Ve Vrbině 4, k uspokojení pohledávky oprávněného POLYGON stavební a.s., se sídlem Příborská 1585, Frýdek-Místek ve výši 71.166,30 Kč s přísl. Provedením exekuce je pověřen Mgr. Čeněk Bělasta, soudní exekutor Exekutorského úřadu Brunt ál se sídlem Bruntál, Jesenická 5. Potvrzením o ukončení exekuce ze dne 18.8.2004 sp. zn. Ex 197/04 oznámil exekutor Mgr. Čeněk Bělasta, že pověření k provedení exekuce zaniklo, neboť vymáhaná povinnost byla v plném rozsahu vymožena (§ 51 písm. c) zák.č. 120/2001 Sb.) od 11. 6. 2004 do 15. 12. 2004 - Usnesením Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 15.1.2004, č.j. 2E-Nc 1168/2003-4, které nabylo právní moci dne 7.4.2004 nařídil soud exekuci podle pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu v Bruntále, ze dne 11.4.2002, č.j. 1Ro 123/20 02-25. Provedením exekuce je pověřen JUDr. Jiří Petruň, soudní exekutor Exekutorského úřadu Šumperk, se sídlem Hlavní třída 25, Šumperk. Exekutor vydal dne 2.3.2004 exekuční příkaz č.j. Ex 1475/03 k uspokojení pohledávky oprávněného Severomoravská plynárenská, a.s., se sídlem Plynární 2748/6, Ostrava - Moravská Ostrava ve výši 6.639,-- Kč s přísl. postižením obchodního podílu povinného Da vid Smrček, bytem Krnov, B. Němcové 35 ve společnosti ELEMENT STK s.r.o., se sídlem Ve Vrbině č. 4, PSČ 794 01, Krnov, okr. Bruntál. od 14. 4. 2004 do 22. 9. 2004 - Usnesením Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 22.3.2004, č.j. 2E-Nc 830/04-5, nařídil soud exekuci podle platebního rozkazu Okresního soudu v Bruntále pob. v Krnově, ze dne 9.2.2004, č.j. 7C 29/2004-17, na majetek povinného ELEMENT STK s.r .o., se sídlem Krnov, Ve Vrbině 4, k uspokojení pohledávky oprávněného POLYGON stavební a.s., se sídlem Příborská 1585, Frýdek-Místek ve výši 71.166,30 Kč s přísl. Provedením exekuce je pověřen Mgr. Čeněk Bělasta, soudní exekutor Exekutorského úřadu Brunt ál se sídlem Bruntál, Jesenická 5. - Usnesením Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov ze dne 27.9.2005, č.j.19Nc 338/2005-5, které nabylo právní moci dne 28.12.2005, nařídil soud exekuci podle pravomocného vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodčího senátu složeného z JUDr. Vl. Blahuta, JU Dr. Zd. Bednářové a JUDr. Evy Pulzové ze dne 13.7.2005, sp. zn. Rn/Bl/Pul/Bed-ČP-David Smrček/32000045. Provedením exekuce je pověřen JUDr. Karel Urban, soudní exekutor Exekutorského úřadu se sídlem Brno-město, Cejl 99. Exekutor vydal dne 28.11.2005 exekuční příkaz č.j. 97EX 5035/05-13, k uspokojení pohledávky oprávněného ČP Leasing, a.s., se sídlem Vladislavova 17/1390, Praha 1, ve výši 387.020,03 Kč Kč postižením obchodního podílu povinného David Smrček, nar. 02.08.197 2, bytem Krnov, Polní 1001/6, ve společnosti ELEMENT STK s.r.o., se sídlem Krnov, Ve Vrbině č. 4. GOMBO KHURELBAT - Jednatel Ulaanbaatar, Bayanzurkh, 10 Khoroo 6-2-197, Mongolsko od 15. 3. 2014 do 10. 5. 2019 od 13. 1. 2011 do 15. 3. 2014 Marek Nešpor - jednatel den vzniku funkce: 10. 5. 2010 - 23. 5. 2012 Přerov XIII - Penčice, V Kótě 1369/7, PSČ 751 27 od 10. 7. 2006 do 13. 1. 2011 den vzniku funkce: 1. 7. 2006 - 9. 5. 2010 od 7. 2. 2000 do 13. 1. 2011 Krnov, B. Němcové 35 od 7. 2. 2000 do 15. 3. 2014 Ing. Martina Mitinová, IČO: 48735850 GOMBO KHURELBAT od 7. 6. 2013 do 15. 3. 2014 MILOŠ PICHRT od 13. 1. 2011 do 7. 6. 2013 Šternberk, Labutí, PSČ 785 01 od 9. 6. 2006 do 13. 1. 2011 Krnov, Boženy Němcové 35, PSČ 794 01 od 16. 1. 2006 do 9. 6. 2006 ELEMENT STK s.r.o., IČO: 25851594 od 15. 12. 2004 do 16. 1. 2006 od 15. 10. 2004 do 15. 12. 2004 od 21. 2. 2001 do 15. 10. 2004 od 11. 12. 2000 do 21. 2. 2001 od 7. 2. 2000 do 11. 12. 2000 Vrbno pod Pradědem, Myslivecká 590 od 7. 2. 2000 do 21. 2. 2001 Opava, Puškinova 3 IČO: 25851594 - ELEMENT STK s.r.o.
http://zakony-komentare.cz/aktualne/?pg=95
2020-06-02T13:12:33
[ " zákona č. 38", " zákona č. 99", " zákona č. 99", " § 12", " § 12", " zákona č. 449", " zákona č. 124", " § 12" ]
č. 31/2018 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 210/2012 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 38/199... č. 30/2018 Sb. - Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve zněn... Předpis č. 30/2018 Sb. - Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů č. 29/2018 Sb. - Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 76/2015 Sb., o podmínkách provádění opatření ekolog... č. 28/2018 Sb. - Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 75/2015 Sb., o podmínkách provádění agroenvironment... č. 24/2018 Sb. - Nařízení vlády o určení kompenzačního opatření ukládaného uchazeči pro regulovanou činnost insolvenč... č. 25/2018 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství... Předpis č. 25/2018 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 197/2004 Sb., k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů č. 26/2018 Sb. - Nález ÚS ČR o zamítnutí návrhu zrušení § 12 odst. 4 a 5 č. 449/2001 Sb., o myslivosti Předpis č. 26/2018 Sb. - Nález Ústavního soudu ze dne 19. prosince 2017 sp. zn. Pl. ÚS 8/16 ve věci návrhu na zrušení § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 124/2008 Sb. 19.02.2018 - č. 26/2018 Sb. - Nález ÚS ČR o zamítnutí návrhu zrušení § 12 odst. 4 a 5 č. 4...
http://slideplayer.cz/slide/2910573/
2017-03-24T06:11:54
[ " § 43", " § 57", " § 59", " § 34", " zákona č. 128", " § 7", " § 22", " § 48", " zákona č. 183", " § 55", " § 32", " zákona č.183", " ZÁKONA Č. 334" ]
ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE listopad 2010 Ing. arch. Naděžda Rozmanová Mikroregiony Mikroregiony v oblasti územního plánování v oblasti územního plánování Úspěšné. - ppt stáhnout ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE listopad 2010 Ing. arch. Naděžda Rozmanová Mikroregiony Mikroregiony v oblasti územního plánování v oblasti územního plánování Úspěšné. ZveřejnilEmilie Machová Prezentace na téma: "ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE listopad 2010 Ing. arch. Naděžda Rozmanová Mikroregiony Mikroregiony v oblasti územního plánování v oblasti územního plánování Úspěšné."— Transkript prezentace: ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE listopad 2010 Ing. arch. Naděžda Rozmanová Mikroregiony Mikroregiony v oblasti územního plánování v oblasti územního plánování Úspěšné řešení prostoru obce Úspěšné řešení prostoru obce a územní plánování a územní plánování Úspěšné řešení prostoru obce Úspěšné řešení prostoru obce a územní plánování a územní plánování 2 3 Jedním z předpokladů úspěšného řešení prostoru obce je územní plán O čem si řekneme co je územní plánco je územní plán právní předpisy k územnímu plánování právní předpisy k územnímu plánování platnost územních plánů platnost územních plánů pořízení územního plánu pořízení územního plánu možnosti regulace v území možnosti regulace v území veřejná prostranství veřejná prostranství kde hledat další informacekde hledat další informace 4 Co je územní plán Územní plán je dokumentace, která stanoví zejména  koncepci rozvoje  ochranu hodnot území obce Vymezuje zastavěné území, zastavitelné plochy, plochy přestavby, veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření, plochy pro územní rezervy a stanovuje podmínky využití těchto ploch. Dále řeší koncepci dopravní a technické infrastruktury, koncepci využití krajiny. Územní plán je z hlediska obce a jejích občanů nejdůležitějším nástrojem územního plánování. Územní plán se vydává pro celé území obce. 5 Ukázka grafické části ÚP – hlavní výkres 6 Právní předpisy 7  Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů  vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti  vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb. a vyhlášky č. 22/2010 Sb. Tyto právní předpisy nabyly účinnosti dne 1. 1. 2007. Platnost územních plánů Platnost územních plánů 8 Záměr výstavby, změny stavby, využití ploch apod., který obec nebo občan zamýšlí provést, musí být v souladu s platným územním plánem. To je podmínkou pro přiznání dotací z vládních programů nebo z programů EU. Platnost územních plánů:  územní plán sídelního útvaru schválený před 1. 7. 1992 - byl platný do 31. 12. 2009,  územní plán sídelního útvaru schválený po 1. 7. 1992 nebo územní plán obce schválený před 1. 1. 2007 a opatřený schvalovací doložkou - jsou platné max. do 31. 12. 2015,  územní plán vydaný po 1. 1. 2007 a opatřený záznamem o účinnosti je platný. Krok k platnému územnímu plánu 9 Do 31. 12. 2015 je třeba územní plán sídelního útvaru / územní plán obce buď upravit, v rozsahu provedené úpravy projednat a vydat, jinak pozbývá platnosti, nebo jej nahradit novým územním plánem. Bez platného územního plánu nelze v obci vymezit zastavitelné plochy, tj. plochy pro novou výstavbu. !! Poskytování prostředků z veřejných rozpočtů nesmí být v rozporu s územním plánem. O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce. Současně se schválením rozhodnutí o pořízení ÚP je určen člen zastupitelstva (určený zastupitel), který bude při pořizování územního plánu spolupracovat s pořizovatelem – zpravidla úřadem územního plánování obce s rozšířenou působností. Náklady na zpracování územního plánu hradí obec. Pořízení územního plánu Pořízení územního plánu 10 Vznik územního plánu má tyto hlavní fáze pořízení: Rozhodnutí o pořízení 1. Doplňující průzkumy a rozbory 2. Zadání ÚP (sousední obce podávají podněty v SZ dané lhůtě) 3. Koncept ÚP – není vždy 4. Návrh ÚP (sousední obce podávají připomínky v rámci společného jednání v SZ dané lhůtě) Řízení o ÚP, vydání ÚP, nabytí účinnosti ÚP Náležitostmi územního plánu se zabývají zejména § 43 – § 57 stavebního zákona. Vymezení zastavěného území - § 59 stavebního zákona. Územní plán vymezuje plochy s rozdílným způsobem využití 11 Plochy v územním plánu dle vyhlášky č. 501/2006 Sb.: o bydlení o občanského vybavení o veřejných prostranství o rekreace o dopravní infrastruktury o technické infrastruktury o výroby a skladování o zemědělské o lesní o vodní a vodohospodářské a další Míra regulace v územním plánu 12 Je třeba přistupovat k území individuálně, volit podmínky dle potřebnosti ochrany území, nespoléhat na paušální řešení. Vymezit v rámci stanovení podmínek pro využití ploch především to, co je nepřípustné, pokud je nebezpečí, že by taková aktivita mohla nastat a poškodila by konkrétní část řešeného území (zdroj záměrů např. ÚAPo a ÚAPk). Důraz klást na vymezení hodnotného území, které vyžaduje zvýšenou ochranu a rozvoj hodnot. Využívat možnost požadovat územním plánem – regulační plán – územní studii Veřejná prostranství 13 Návrhy ploch a pozemků veřejných prostranství § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích + § 7 a § 22 vyhl. č. 501/2006 Sb. stávající plochy x navržené plochy min. šířka komunikace zpřístupňující rodinné domy je 8 m (při jednosměrném provozu 6,5 m) Požadavek: o umístění inženýrských sítí dle platných předpisů o dopravní obslužnosti (vč. svozu odpadu, zimní údržby) o přístupu požární techniky a zdravotnické záchranné služby o pro každé dva hektary zastavitelné plochy – min. 1000 m 2 veřejného prostranství (Do uvedené výměry se nezapočítávají pozemní komunikace.) Zásady řešení veřejného prostranství 14 Koncepční vazby – poloha plochy v obci, účel využití Komunikační vazby – chodníky, trávníky, rozptylové plochy, parkování, komunikace, inženýrské sítě Volba materiálů – dlažby, užití kamene, dřeva, kovu, keramických materiálů Výsadba – listnaté a jehličnaté stromy, keře, květinové záhony Vodní plochy – rybníčky a požární nádrže Drobná architektura – sochy, pomníky, lavičky, stojany, pítka odpadkové koše, veřejné osvětlení Možnost údržby – vhodné řešení detailů, zahradní technika, zajištění pracovníka údržby Doporučená literatura: PhDr. L. Kašparová, Ing. arch. E. Rozehnalová a kol. Nové stavby pro venkov www.uur.cz/default.asp?ID=1643www.uur.cz/default.asp?ID=1643 Další informace k územnímu plánu 15 na adrese Ústavu územního rozvoje www.uur.cz práce s mikroregiony http://www.uur.cz/?id=3723 Například problémové okruhy: Mikroregiony ČR http://www.uur.cz/default.asp?ID=1159 Indikátory strategie regionálního rozvoje ČR http://www.uur.cz/default.asp?ID=3173 Další informace k územnímu plánu 16 metodiky v sekci Územní plánování/Konzultační středisko/Stanoviska a metodiky/Územně plánovací dokumentace letáky Obec a územní plánování http://www.uur.cz/default.asp?ID=2828 Občan a územní plánování http://www.uur.cz/default.asp?ID=3179 Další informace k územnímu plánu 17 portály Portál územního plánování http://www.uur.cz/?id=3789 Slovník územního plánování http://www.uur.cz/?id=3790 1000 otázek ke stavebnímu zákonu http://www.uur.cz/?id=3792 ÚÚR přeje mnoho úspěchů a krásné obce Děkuji za pozornost Ústav územního rozvoje www.uur.cz Kontakt:Ústav územního rozvoje Jakubské nám. 3 601 00 Brno Česká republika Tel.: +420 542 423 111 Fax: +420 542 423 190 Internet: www.uur.cz [email protected] E-mail: [email protected] Zpracováno: V Brně, listopad 2010 Stáhnout ppt "ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE listopad 2010 Ing. arch. Naděžda Rozmanová Mikroregiony Mikroregiony v oblasti územního plánování v oblasti územního plánování Úspěšné." Podobné prezentace Přednáška na téma Rozbor udržitelného rozvoje území a vyhodnocení vlivů vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje a územního plánu na udržitelný rozvoj. ? Územní (prostorové) plánování ÚP Proces hledání dohody o využití území – v našem případě obce hledání shody o využití a uspořádání území s respektem. KONCEPT ÚZEMNÍHO PLÁNU ODOLENA VODA pro veřejné projednání – OBJEDNATEL: Město Odolena Voda zastoupené starostkou Evou Odehnalovou (do ) 1 Zadání územního plánu Zadání územního plánu Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor regionálního rozvoje Oddělení územního plánování Plzeň, Krajský. MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR Stavební zákon a územní plánování Ing. Vladimír Voldřich Setkání uživatelů produktů a služeb společností GEPRO & ATLAS. 1 Evidence územně plánovací činnosti, ukládání a poskytování písemností Evidence územně plánovací činnosti, ukládání a poskytování písemností Krajský úřad. NÁSTROJE ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ, CÍLE ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ, ÚKOLY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of. Regulační plán Regulační plán v řešené ploše stanoví -podrobné podmínky pro využití pozemků, -pro umístění a prostorové uspořádání staveb, -pro ochranu. Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Dopravní inženýrství a ÚPD a doprava Podklady ke cvičení Převzato a upraveno dle Zákonů. KONFERENCE PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA – PREZENTACE VÝSLEDKŮ PILOTNÍHO PROJEKTU „ATLAS LABE NA ÚZEMÍ KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE“ Projekt je spolufinancován Evropskou. ! Územní plán (ÚP) Management a Rozvoj Obcí Nástroje – listopad 2012. Územního plánování na obcích v roce 2007 setkání tajemníků obcí Karlovarského kraje KÚKK, ORR, odd. územního plánování, Jana Kaválková. NOVÝ ÚZEMNÍ PLÁN LIBEREC. Cíl veřejného projednání Projednání konceptu nového územního plánu Statutárního města Liberec V souladu s § 48 zákona č. 183/2006. Vodní režim krajiny v územním plánování Petr Birklen AOPK ČR. Správní právo 3 Přednáška č. 6 JUDr. Veronika Vlčková INTEGROVANÝ REGIONÁLNÍ OPERAČNÍ PROGRAM (IROP) - možnost získání FINANČNÍ PODPORY pro pořízení územně plánovacích dokumentů - alokace 46 mil. EUR 1. Územní plán Liberec. Co je územní plán? stanovuje základní koncepci rozvoje území obce a ochrany jeho hodnot pořizuje se pro celé území obce je závazný. Územní plánování pracovní porada s ORP Vyhodnocování územního plánu a jeho změny - § 55 SZ Zpracoval: Martin Herzog 7. června 2013. ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE Robert Veselý Seminář „Jsou možné inovace v mikroregionech?“ Brno, 28. listopadu 2011 Monitoring mikroregionů a další výstupy činnosti. Správa stavební 2 Filip Dienstbier, 2010 Nástroje územního plánování Územně plánovací podklady Politika územního rozvoje. Působnosti obcí na úseku územního plánování od setkání tajemníků obcí Karlovarského kraje KÚKK, ORR, odd. územního plánování, Jana. 1 Zpráva o uplatňování územního plánu Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor regionálního rozvoje Oddělení územního plánování Porada s ÚÚP, Krajský. Územně analytické podklady obce s rozšířenou působností Děčín a jejich vazba na tvorbu nových územních plánů ve správním obvodu ORP Děčín Magistrát. PORTÁL ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ Ministerstvo pro místní rozvoj Ústav územního rozvoje Brno Hana Šimková a kolektiv Březen 2005. Veřejné projednávání PÚR ČR září  Byl zpracován na základě § 32 zákona č.183/2006 Sb. V souladu s tímto ustanovením: ◦ stanoví republikové. Proces pořizování územně plánovací dokumentace Pořizování zásad územního rozvoje Návrh zásad územního rozvoje (ZUR) pořizuje krajský úřad na základě zadání. Cíle územního plánování „vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového. NOVELA ZÁKONA Č. 334/1992 SB., O OCHRANĚ ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU 1 Možnosti omezení vlastnických práv v ÚPD Možnosti omezení vlastnických práv v ÚPD Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor regionálního rozvoje Oddělení územního. ! Proces pořízení územního plánu Management a Rozvoj Obcí MRO – listopad 2012. Zhodnocení potřeby vymezení nových zastavitelných ploch Bc. Josef Velíšek Odbor regionálního rozvoje KÚPK. Územně plánovací dokumentace Vybrané problémy pořizování a zpracování ve vztahu k DO. ÚZEMNÍ PLÁN OBCE A ÚZEMNĚ ANALYTICKÉ PODKLADY OBCÍ LOUNY ZPRACOVAL: ING. JIŘÍ JANÍČEK, ÚÚP MÚ LOUNY. MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR Ing. Tomáš Sklenář Územně plánovací dokumentace a její aktualizace. 1 Evidence územně plánovací činnosti systém ILAS Evidence územně plánovací činnosti systém ILAS Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor regionálního rozvoje. ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE Zdenka Hladišová ZPRACOVÁNÍ ÚZEMNÍCH A REGULAČNÍCH PLÁNŮ Seminář pro projektanty Praha, 11. března 2010 Informační zdroje Ústavu. 1 Novela stavebního zákona Krajský úřad Plzeňského kraje Odbor regionálního rozvoje Oddělení územního plánování Porada s ÚÚP, Krajský úřad. Koordinace územních plánů a pozemkových úprav Ing. Jan Kaiser – Státní pozemkový úřad – Pobočka Domažlice. STAVEBNÍ ZÁKON č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Obsah a pořízení politiky územního rozvoje Politika územního rozvoje -určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v. Územní plán jako základní nástroj rozvoje obce v současných podmínkách ASOCIACE PRO URBANISMUS A ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ REGIONSERVIS - IX. SETKÁNÍ STAROSTŮ A.
http://unieotcu.cz/opetovne-ulozeni-povinnosti-platit-vyzivne/
2017-06-25T18:55:54
[ " soud ", " čl. 36", " čl. 1", " čl. 11", " čl. 36", " čl. 1", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 99", " zákona č. 94", " čl. 36", " soud ", " soud ", " § 45", " soud ", " soud ", " soud ", " § 44", " zákona č. 182", " § 101", " § 63", " soud ", " soud ", " SbNU 17", " SbNU 17", " čl. 1", " SbNU 289", " SbNU 139", " SbNU 87", " soud ", " § 45", " § 45", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " čl. 1", " čl. 36", " čl. 11", " soud ", " § 82", " § 82", " soud ", " § 101", " zákona č. 83" ]
Opětovné uložení povinnosti platit výživné | Unie otců České republiky Opětovné uložení povinnosti platit výživné Publikováno 25.11.2012 by unieotcu II.ÚS 961/11 ze dne 13.09.2011 Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké, soudce Stanislava Balíka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského v řízení o ústavní stížnosti L. L., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19, proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. května 2010 sp. zn. 13 P 55/2008 a části výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2011 sp. zn. 27 Co 445/2010, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku III., za účasti Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a I. R. a I. M., obou bez právního zastoupení jako vedlejších účastnic řízení, takto: I. Výrokem III. rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. května 2010 sp. zn. 13 P 55/2008 a částí výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2011 sp. zn. 27 Co 445/2010, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku III., byla porušena základní práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok III. rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. května 2010 sp. zn. 13 P 55/2008 a část výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2011 sp. zn. 27 Co 445/2010, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku III., se ruší. Rekapitulace návrhu a řízení před obecnými soudy 1. Včas podanou a z hlediska formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. dubna 2011, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu namítaného porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen “Listiny”), jakož i porušení principu právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen “Ústavy”). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i příslušného spisu vedeného u Okresního soudu v Nymburce (dále jen “okresní soud” nebo “soud prvního stupně”) pod sp. zn. 13 P 55/2008 vyplývá, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 24. listopadu 2008 č. j. 13 P 55/2008-77 byla schválena dohoda rodičů nezletilého M. R., syna stěžovatele a I. R., vedlejší účastnice, podle které byl nezletilý svěřen do její výchovy. Tímto rozsudkem byl stěžovatel rovněž zavázán platit na jeho výživu počínaje dnem 3. dubna 2008 částku 3500 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. prosince 2008 částku 2000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám jeho matky. 3. Dne 29. června 2009 podala vedlejší účastnice I. M., babička nezletilého z matčiny strany, návrh na jeho svěření do své péče a výchovy, který odůvodňovala tím, že nezletilý od března 2009 fakticky zůstával v její péči, resp. v péčí své prababičky, a její dcera se o něj nebyla schopna postarat. Usnesením okresního soudu ze dne 25. listopadu 2009 č. j. 13 P 55/2008-183 bylo v průběhu tohoto řízení na její návrh nařízeno předběžné opatření, kterým byl nezletilý předběžně svěřen do výchovy své babičky. Žádné jiné povinnosti nebyly tímto usnesením stanoveny. 4. O samotném návrhu rozhodl okresní soud svým rozsudkem ze dne 18. května 2010 č. j. 13 P 55/2008-254 tak, že návrhu vyhověl a nezletilého svěřil do výchovy babičce ze strany matky I. M. Ta se na základě tohoto rozsudku stala rovněž oprávněnou přijímat a vymáhat výživné od rodičů. Na výrok I. o svěření do výchovy navazují ve vztahu k stěžovateli výrok II., kterým mu byla stanovena povinnost platit na výživu nezletilého částku 2000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám babičky nezletilého, a výrok III., kterým mu byla zpětně stanovena povinnost zaplatit k rukám babičky nezletilého rovněž dlužné výživné za období od 1. prosince 2009 do 31. května 2010 (dále též “předmětné období”) v celkové částce 12 000 Kč, v pravidelných splátkách po 1000 Kč, splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, avšak pod ztrátou výhody splátek. Obdobně, i když v jiné výši, byla výroky IV. a V. tohoto rozsudku vymezena vyživovací povinnost matky. Ve smyslu výroku VIII. uvedeného rozsudku byl tímto rozhodnutím změněn původní rozsudek okresního soudu ze dne 24. listopadu 2008. 5. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen “krajský soud”) ze dne 6. ledna 2011 č. j. 27 Co 445/2010-514 byl výrok III. rozsudku okresního soudu k odvolání stěžovatele potvrzen. Odvolací soud vzal za prokázané, že ačkoliv stěžovatel věděl o usnesení okresního soudu, jímž bylo nařízeno výše uvedené předběžné opatření, stále platil výživné k rukám matky nezletilého na základě předchozího pravomocného rozsudku okresního soudu ze dne 24. listopadu 2008. Rovněž konstatoval, že usnesením o nařízení předběžného opatření nebylo o výživném rozhodnuto. Podle jeho názoru to však nemění nic na tom, že byl-li nezletilý svěřen do výchovy babičky a stěžovatel o tomto rozhodnutí věděl, měl platit výživné právě k jejím rukám, protože právě ona potřeby nezletilého fakticky zajišťovala. Okresní soud proto podle jeho názoru správně rozhodl o povinnosti zaplatit dlužné výživné za dobu, kdy nezletilý byl v péči babičky. Pokud přitom stěžovatel zaplatil výživné k rukám matky nezletilého, má právo požádat ji o vrácení zaplacených částek z titulu bezdůvodného obohacení, a to s poukazem na toto vydané rozhodnutí. 6. Ústavní stížnost stěžovatele směřuje proti výroku III. uvedeného rozsudku okresního soudu ze dne 18. května2010 ačásti výroku navazujícího rozsudku krajského soudu ze dne 6. ledna 2011, kterou byl rozsudek okresního soudu potvrzen ve výroku III. Stěžovatel má za to, že pokud mu předběžným opatřením ze dne 25. listopadu 2011 nebyla upravena vyživovací povinnost jiným způsobem, byl stále v platnosti původní rozsudek ze dne 24. listopadu 2008, kterým mu byla stanovena povinnost platit výživné i způsob její úhrady k rukám matky nezletilého. Tímto platným a pravomocným rozhodnutím se proto řídil a po dobu od prosince 2009 do května 2010 hradil výživné právě k jejím rukám, neboť pokud by tak nečinil, vystavoval by se možným důsledkům nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i nebezpečí trestního stíhání pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Ke změně původního rozsudku totiž došlo až rozsudkem okresního soudu ze dne 18. května 2010, jenž tak v napadené části působil zpětně. 7. Z rozsudku krajského soudu není podle stěžovatele zřejmé, jak dospěl k závěru, že otec měl platit výživné k rukám babičky, tedy že měl konat v rozporu s pravomocným soudním rozhodnutím. Matka nezletilého nebyla v předmětné době zbavena rodičovské zodpovědnosti a byla oprávněným příjemcem výživného. V řízení přitom nikdo nezkoumal, zda matka výživné přijaté od stěžovatele použila ve prospěch nezletilého, což mohla učinit bez ohledu na to, kdo o něj fakticky pečoval. Pokud by přitom soud dospěl k závěru, že tímto způsobem výživné nepoužila, měl uložit matce, aby předmětné výživné vydala k rukám babičky. 8. Stěžovatel považuje opomenutí úpravy vyživovací povinnosti v předběžném opatření za evidentní pochybení okresního soudu, které však nemůže jít k jeho tíži. V důsledku napadených rozhodnutí mu tak byla podruhé stanovena povinnost hradit výživné za předmětné období. Doporučení krajského soudu, aby vymáhal již uhrazenou částku 12 000 Kč po matce nezletilého, považuje za problematické, neboť ta přijala výživné na základě soudního rozhodnutí, nikoliv bez právního titulu. Jen stěží tak může žádat jeho vrácení z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 99 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, se navíc spotřebované výživné nevrací. Z těchto důvodů považuje stěžovatel rozsudky obecných soudů v rozsahu napadených výroků za jsoucí v rozporu s principy právního státu. V právním státě totiž nemůže být shledáno protiprávním to, že se řídil rozhodnutím soudu. Rozumí sice snaze soudů chránit především zájem nezletilého, za situace, kdy po celou dobu vyživovací povinnosti hradil výživné vždy řádně a včas, však vnímá uložení povinnosti opětovně uhradit 12 000 Kč jako značně nespravedlivé. Postupem obecných soudů proto mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 9. Usnesením ze dne 12. dubna 2011 č. j. II. ÚS 961/11-10 byl nezletilému M. R. jako vedlejšímu účastníkovi řízení ustanoven opatrovníkem pro jeho zastupování v řízení před Ústavním soudem v této věci Městský úřad Poděbrady, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, se sídlem v Poděbradech, Jiřího náměstí 20/I. 10. Následným usnesením ze dne 12. dubna 2011 č. j. II. ÚS 961/11-13 byla na návrh stěžovatele odložena vykonatelnost napadených rozhodnutí. 11. Ústavní soud si vyžádal příslušný spis a vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 12. Krajský soud konstatoval ve svém vyjádření, jež poskytl prostřednictvím předsedkyně příslušného senátu, že předmětnými rozsudky obecných soudů nedošlo k žádnému porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a odkázal na příslušnou část odůvodnění svého rozsudku. Poukázal na to, že v posuzované věci babička převzala nezletilého do faktické péče na základě předběžného opatření, čímž došlo ke změně předchozího právního stavu a v takovém případě lze počátek vyživovací povinnosti stanovit k dřívějšímu datu, než od právní moci rozsudku o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče podle § 45 odst. 1 zákona o rodině. 13. Vedlejší účastnice I. M., aniž by byla zastoupena advokátem, ve svém vyjádření uvedla, že ji stěžovatel v souladu s rozsudky obecných soudů uhradil bankovním převodem ze dne 15. března 2011 částku 12 000 Kč, kterou ona v dobré víře přijala. Zároveň oznámila, že se vzdává postavení vedlejšího účastníka, k čemuž však Ústavní soud vzhledem k absenci právního zastoupení nepřihlédl. 14. Městský úřad Poděbrady, odbor sociálních věci a zdravotnictví, stručně shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že stěžovatel již uhradil uvedenou částku. Domnívá se, že o stanovení výživného ze strany rodičů bylo rozhodnuto správně, neboť v předmětné době zajišťovala výživu i potřeby nezletilého babička sama. Svého postavení vedlejšího účastníka se vzdal. 15. Okresní soud, ani vedlejší účastnice I. R. se k obsahu ústavní stížnosti nevyjádřily. Stěžovatel na uvedená vyjádření nereplikoval. 16. Okresní soud a krajský soud souhlasily s upuštěním od ústního jednání podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel a vedlejší účastnice se k žádosti o souhlas s upuštěním od ústního jednání nevyjádřili, přestože byli náležitě poučeni ve smyslu § 101 odst. 4 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu. Z tohoto důvodu byl jejich souhlas presumován. 17. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, vyjádřeními účastníků a vedlejších účastníků řízení a obsahem příslušného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 18. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zdůrazňuje, že není další procesní instancí v řízení před obecnými soudy a obecně mu nepřísluší ani přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, ani sjednocovat jejich judikaturu. Do jejich rozhodovací činnosti tak není oprávněn zasáhnout v případě jakékoliv nezákonnosti nebo jiné nesprávnosti, nýbrž toliko tehdy, byla-li jejich postupem porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. ledna 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94, N 5/3 SbNU 17). O takovýto případ se jedná především v případě porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalizmus) (např. nález ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17). 19. Jedním z komponentů principu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy je princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci (srov. nález ze dne 9. listopadu 2004 sp. zn. I. ÚS 163/02, N 169/35 SbNU 289; nález ze dne 10. července 2008 sp. zn. II. ÚS 2742/07, N 130/50 SbNU 139), jehož obsahem je především ochrana dobré víry v práva nabytá na základě těchto aktů. Pokud přitom tyto akty stanoví určitou povinnost, odpovídá uvedenému principu vztažení této ochrany i na dobrou víru v to, že jejím splněním nastanou předpokládané právní účinky. 20. Uvedený princip sám o sobě nebrání, aby ke změně nebo zrušení pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci došlo postupem stanoveným zákonem, včetně mimořádných opravných prostředků. Účastníci řízení musí počítat s tím, že pokud zákon umožňuje přezkum nebo změnu rozhodnutí, jež nabyla právní moci, nelze vyloučit, že v příslušném řízení dojde k jejich změně nebo zrušení, a to případně i v neprospěch těchto účastníků. Jedná-li se však o vykonatelné rozhodnutí, které působí konstitutivní účinky, tedy zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti účastníků řízení, nelze v případě, že toto rozhodnutí bude zákonem stanoveným postupem později změněno nebo zrušeno, odepřít právní účinky takovému jednání, jež bylo jako výkon práva nebo povinnosti založeného tímto rozhodnutím učiněno v důvěře v jeho správnost. Nové rozhodnutí totiž nemůže působit zpětně (retroaktivně) v tom smyslu, že by ve vztahu k minulému období, v jehož průběhu bylo původní rozhodnutí vykonatelné, toto rozhodnutí dál nepovažovalo za právní základ jím založených práv a povinností, ledaže by s takovýmto retroaktivním účinkem musel stěžovatel počítat nebo by se jednalo o jiný důvod umožňující výjimku ze zákazu pravé retroaktivity (obecně k výjimkám srov. nález ze dne 4. února 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, N 13/7 SbNU 87, 63/1997 Sb.; nález ze dne 19. dubna 2011 sp. zn. Pl. ÚS 53/10, 119/2011 Sb., body 144 až 146). 21. Napadeným výrokem rozsudku okresního soudu, ve spojení s rozsudkem krajského soudu, byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit k rukám babičky nezletilého dlužné výživné za období od 1. prosince 2009 do 31. května 2010, tedy za dobu přibližně od vydání předběžného opatření, kterým byl nezletilý svěřen babičce do výchovy, až do vydání předmětného rozsudku soudu prvního stupně. Podstatou námitek stěžovatele přitom není samotná skutečnost, že povinnost platit výživné na nezletilého k rukám jeho babičky byla stanovena i za dobu minulou, nýbrž to, že v předmětné době měl podle původního rozsudku povinnost platit toto výživné k rukám jeho matky, kterou si včas a řádně plnil, a tedy mu žádný dluh na výživném nemohl vzniknout. 22. Ústavní soud považoval z hlediska svého posouzení za podstatné, že původním rozsudkem okresního soudu ze dne 24. listopadu 2008, kterým byl nezletilý svěřen do výchovy své matce, byl stěžovateli vedle povinnosti platit na něj výživné v určité výši stanoven rovněž způsob, jakým má tuto povinnost plnit, a to měsíčními platbami k rukám jeho matky. Tento rozsudek přitom vzhledem k jeho předmětu nebránil obecným soudům, aby po určitém čase v důsledku změny poměrů v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině upravily právní vztahy rodičů a nezletilého jinak, a to včetně případné změny výše výživného nebo způsobu jeho úhrady. 23. Svěření nezletilého do výchovy jeho babičky podle § 45 odst. 1 zákona o rodině nepochybně takovou změnu poměrů představovalo a v dané věci i bylo důvodem pro stanovení nového způsobu úhrady výživného, když nový rozsudek okresního soudu uložil stěžovateli povinnost jeho placení právě k rukám babičky nezletilého. Takováto změna ale musela být stanovena výslovně a nebylo možné ji dovodit pouze ze svěření nezletilého do výchovy jiné fyzické osobě než rodiče, neboť vedle povinnosti strpět osobní péči o nezletilého ze strany této osoby nevyplývají v takovémto případě rodičům ze zákona bez dalšího žádné další povinnosti. K jejich stanovení musí podle § 45 odst. 4 zákona o rodině přistoupit až soud svým rozhodnutím, což okresní soud učinil jen ve svém rozsudku, avšak nikoliv již v rámci předběžného opatření, kterým byl nezletilý pouze předběžně svěřen do výchovy své babičky. Tímto opatřením tak nedošlo ani ke změně způsobu placení výživného, tedy k rukám jeho babičky místo matky, ani k pozastavení povinnosti stěžovatele platit výživné dosavadním způsobem. Původní povinnost stěžovatele hradit výživné k rukám matky nezletilého tak zůstala po nařízení předběžného opatření nedotčena. 24. Nelze tedy přisvědčit závěru krajského soudu, který při hodnocení povinnosti stěžovatele zaplatit dlužné výživné vycházel z předpokladu, že již předběžné opatření představovalo právní důvod, jenž stěžovateli znemožňoval dál platit výživné k rukám matky nezletilého. Pokud se okresní soud domníval, že současně s předběžným svěřením nezletilého do výchovy jeho babičky jsou dány i důvody pro placení výživného k jejím rukám, měl tuto povinnost stanovit výslovně již předběžným opatřením, a to i bez návrhu. S ohledem na existenci původního pravomocného a vykonatelného rozsudku okresního soudu ale nemohl po stěžovateli požadovat, aby sám vyhodnocoval důvodnost dalšího placení výživného dosavadním způsobem a případně se rozhodl ji dál neplnit. Tím by se navíc vystavil nebezpečí, že takto vzniklý dluh bude předmětem nařízení výkonu rozhodnutí, nebo dokonce případným důsledkům z hlediska trestního práva. Stěžovatel byl naopak dál povinen platit výživné k rukám matky nezletilého podle původního rozsudku, přičemž tak mohl činit v důvěře, že zaplacením výživného právě tímto způsobem plní řádně svou vyživovací povinnost. 25. Bylo proto povinností obecných soudů respektovat při rozhodování o stanovení dlužného výživného existenci původního rozsudku, na jehož základě byl stěžovatel v předmětném období povinen platit výživné k rukám matky nezletilého, a učinit příslušná skutková zjištění, zda k zaplacení tohoto výživného skutečně došlo. O povinnosti zaplatit dlužné výživné za toto období k rukám babičky nezletilého totiž bylo možné tímto způsobem dodatečně rozhodnout jen za předpokladu, že si stěžovatel svou povinnost v minulosti řádně nesplnil a v době rozhodováni soudu tak jeho dluh v určité výši stále trval. Pokud by ale bylo prokázáno, že si stěžovatel, jak sám tvrdí ve své stížnosti, svou povinnost v průběhu předmětného období plnil vždy řádně a včas, postrádalo by následné stanovení dlužného výživného napadeným výrokem jakýkoliv právní základ. Okresní soud se však těmito skutečnostmi vůbec nezabýval a výrokem II. svého rozsudku naopak opětovně rozhodl o povinnosti stěžovatele platit na nezletilého výživné ve stejné výši, avšak k rukám jeho babičky, přičemž tuto změnu stanovil dokonce zpětně tak, aby se vztahovala i na celé předmětné období. Následně přitom splnění povinnosti platit výživné v tomto období nehodnotil podle jejího vymezení v původním rozsudku, nýbrž podle její dodatečné úpravy, ačkoliv stěžovatel byl v předmětném období povinen na základě vykonatelného rozsudku plnit svoji povinnost jiným způsobem a na předmětnou zpětnou změnu způsobu plnění své povinnosti nemohl spoléhat. 26. Ústavní soud dospěl k závěru, že stanovením dlužného výživného na základě změny původního rozsudku, kterou byla stěžovateli zpětně stanovena povinnost platit výživné k rukám babičky nezletilého již během předmětného období, postupovaly obecné soudy v rozporu s principem právní jistoty podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, protože při posuzování plnění vyživovací povinnosti nerespektovaly předchozí rozsudek a nepřiznaly právní účinky plnění, jež stěžovatel podle tohoto rozsudku a v důvěře v jeho správnost uskutečnil k rukám matky nezletilého za účelem placení výživného, a v jejichž důsledku stěžovatel mohl předpokládat zánik svého dluhu. Po celkovém zhodnocení jejich postupu tak lze konstatovat, že se obecné soudy při stanovení dlužného výživného dopustily svévole, neboť nerespektovaly pravomocný rozsudek soudu v dané věci, a aniž by zkoumaly, zda v předmětném období došlo k řádnému splnění jím stanovené vyživovací povinnosti, uložily tuto povinnost stěžovateli v plném rozsahu opětovně. Tím se nedopustily jen porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, nýbrž v důsledku zásahu do jeho majetkové sféry i porušení jeho práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 27. Ve vztahu k principu důvěry ve správnost aktů veřejné moci je nezbytné dodat, že konstitutivní účinky způsobu placení výživného nemohou mít z hlediska důvěry stěžovatele ve správnost původního rozsudku za důsledek to, že by představovaly překážku pro změnu rozsahu vyživovací povinnosti rodičů, a to včetně jejího zpětného snížení nebo zvýšení (§ 99 zákona o rodině). Samotná vyživovací povinnost je totiž dána již existencí právního vztahu mezi rodičem a dítětem a rozhodnutí soudu ji pouze konkretizuje, avšak nekonstituuje. Účastník řízení nakonec nemůže obecně spoléhat na to, že splněním povinnosti stanovené rozhodnutím soudu nastanou předpokládané právní účinky, pokud je tato povinnost ve své podstatě pouze vyjádřením existujících hmotněprávních vztahů, přičemž ke změně nebo zrušení tohoto rozhodnutí zákonem stanoveným postupem došlo v důsledku jejich jiného právního posouzení (např. v řízení o mimořádném opravném prostředku). Poněvadž však v dané věci bylo předmětem námitek toliko stanovení způsobu placení výživného, a nikoliv jeho výše (rozsahu), nebyl v dané věci důvod zpochybňovat legitimnost důvěry stěžovatele ve správnost původního rozhodnutí z uvedeného hlediska. 28. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadený výrok rozsudku okresního soudu a napadenou část výroku rozsudku krajského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. 29. Nad rámec uvedeného Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že vyhovění ústavní stížnosti se žádným způsobem nedotýká práva babičky nezletilého domáhat se ve vztahu k období, během kterého fakticky plnila vyživovací povinnost za jeho rodiče, úhrady tohoto plnění podle § 101 odst. 1 zákona o rodině. V takovém případě by obecné soudy musely posoudit, zda a v jaké míře mají stěžovatel a matka nezletilého povinnost k úhradě takovéhoto plnění, včetně posouzení toho, jakým způsobem se do případné povinnosti úhrady promítá plnění vyživovací povinnosti stěžovatelem v předmětném období na základě původního rozsudku. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu není odvolání přípustné. Dagmar Lastovecká v. r. Kontakt E-mail: [email protected] Telefon: 604 804 794 Unie otců České republiky Unie otců České republiky se zabývá rozvodovými problémy a problémy po rozvodech, spojenými s nezletilými dětmi. Jsme registrovaným občanským sdružením ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb. v platném znění.
http://brnensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/trest-za-pripinacky-v-botach--a--a-pul-roku.html
2017-04-25T08:48:17
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Trest za připínáčky v botách: 6 a 6 a půl roku - Brněnský deník Trest za připínáčky v botách: 6 a 6 a půl roku Brno /AKTUALIZOVÁNO/ – O tom, že rodiče týrali tehdy sedmiletého Dominka není sporu. Nedávali mu jíst, lepili mu na paty připínáčky a bili ho. Vězení, které jim vyměřil městský soud je přiměřené. Tímto verdiktem skončilo ve čtvrtek projednávání případu týrání chlapce z Brna. Krajský soud v Brně potvrdil únorový verdikt městského soud a poslal rodiče do vězení. Matka tam bude šest let, otec o půl roku déle. Za týrání jim hrozilo až osmileté vězení. Přestože se proti únorovému rozsudku odvolali rodiče chlapce i státní zástupce, podle odvolacího senátu nebyl důvod původní verdikt měnit. „Městský soud prověřil všechny důkazy, které mohl a správně je zhodnotil. V pořádku je i trest. Přestože byla aktivnější matka chlapce, otec bude ve vězení déle. Byl už totiž několikrát trestaný. A to i za týrání,“ vysvětlila výrok předsedkyně odvolacího senátu Marie Večeřová. Za víc než roční týrání Dominika Městský soud v Brně jeho rodiče potrestal letos v únoru. Státnímu zástupci se ale nelíbilo, že soud případ posuzoval pouze jako týrání a ne jako těžké ublížení na zdraví. Podle obžalovaných soudce zase neměl dostatek důkazů k jejich odsouzení. „Nevyslechl například bývalou chlapcovu lékařku. A nevyžádal si od ní ani lékařskou dokumentaci,“ upozornila obhájkyně chlapcovy matky Kamila Mesiarkinová. Senát však s výhradami nesouhlasil. „Případ byl posouzený správně. A městský soud dostal lékařskou dokumentaci od současné chlapcovy lékařky, kterou také vyslechl. Nepotřeboval proto předvolávat její kolegyni,“ uvedla Večeřová. Rodiče si nyní mohou podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Pro policisty však případ ještě nekončí. Se státním zastupitelstvím totiž ještě řeší případné pochybení sociální pracovnici, která na rodinu dohlížela. Případ je podle vyšetřovatelů těsně před uzavřením.
http://kraken.slv.cz/21Cdo4899/2007
2018-08-17T17:36:24
[ " § 218", " § 228", " § 228", " § 243", " soud ", " soud ", " § 46", " § 153", " soud ", " § 46", " soud ", " § 229", " soud ", " soud ", " § 153", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " § 46", " § 238", " § 237", " soud ", " § 238", " § 238", " § 237", " § 238", " § 237", " soud ", " § 238", " § 237", " § 238", " § 238", " § 237", " soud ", " § 238", " § 237", " § 238", " § 238", " § 237", " § 238", " § 238", " § 237", " § 238", " § 238", " § 237", " § 238", " § 237", " § 238", " § 238", " § 237", " soud ", " § 238", " § 237", " § 238", " § 237", " § 241", " § 241", " § 237", " § 238", " § 238", " § 241", " § 241", " § 241", " § 241", " § 237", " § 205", " § 211", " § 228", " § 228", " soud ", " § 41", " soud ", " § 241", " soud ", " soud ", " soud ", " § 241", " soud ", " § 238", " § 238", " § 237", " soud ", " § 229", " § 241", " soud ", " § 229", " § 229", " § 229", " § 242", " § 237", " soud ", " § 243", " § 218" ]
21 Cdo 4899/2007 Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 228 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 228 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Č. a. a.s., proti žalovanému Mgr. P. D., zastoupenému advokátkou, o 434.658,- Kč s úroky z prodlení, o žalobách žalovaného na obnovu řízení a pro zmatečnosti podaných proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. března 2002 č.j. 10 C 255/99-45, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 262/2004 a 5 C 263/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2007 č.j. 23 Co 247/2007-61, takto: Rozsudkem Okresního soud v Mělníku ze dne 28.3.2002 č.j. 10 C 255/99-45 bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 434.658,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,07% z částky 434.658,- Kč za každý den prodlení počítaným ode dne 21.5.1998 do zaplacení a aby zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení 17.388,- Kč. Dospěl k závěru, že žalovaný se nedostavil k jednání, k němuž byl řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno ve smyslu ustanovení § 46 odst.2 občanského soudního řádu "uložením na poště s účinky doručení dne 25.2.2002"), a že žalovaný byl poučen o "následcích nedostavení se". Vzhledem k tomu, že jde o spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o náhradu škody vzniklé na hodnotách svěřených k vyúčtování, v němž je přípustné uzavření a schválení smíru, že "zhodnocení všech nesporných skutečností" svědčí pro oprávněnost žaloby a že byly splněny i další předpoklady uvedené v ustanovení § 153b občanského soudního řádu, okresní soud vyhověl žalobě rozsudkem pro zmeškání. Odvolání žalovaného podané proti tomuto rozsudku okresního soudu bylo usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 5.4.2006 č.j. 10 C 255/99-99 ve znění usnesení ze dne 29.8.2006 č.j. 10 C 255/99-119, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9.10.2006 č.j. 23 Co 421, 422/2006-124, pro opožděnost odmítnuto. Proti tomuto rozsudku okresního soudu žalovaný podal žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Žalobu na obnovu řízení žalovaný zdůvodnil tím, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Předvolání k jednání na den 28.3.2002 a poučení o následcích nedostavení se, které byly žalovanému doručovány prostřednictvím justiční stráže na adrese "C. , mu nebyly doručeny nejméně deset dnů přede dnem, kdy se mělo jednání konat (z doručenky je patrné, že za den doručení je považován den 25.3.2002), že žalovaný se "v době doručování předvolání nezdržoval ani nenacházel v místě doručení," (předvolání tedy nemohlo být doručeno v souladu s ustanovením § 46 odst. 4 občanského soudního řádu) a že žalobkyní podaná žaloba "neobsahovala žádná tvrzení o skutkových okolnostech, která by soud prvního stupně mohl považovat za nesporná a učinit na jejich základě závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu ve výši 434.658,- Kč". Žalovaný dále uvedl, že "existují skutečnosti a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně, součastně tyto důkazy mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci a že lze provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně". Žalobu pro zmatečnost žalovaný podal z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst.3 občanského soudního řádu, neboť okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, aniž by pro jeho vydání byly splněny zákonem stanovené předpoklady, a žalovanému tak odňal možnost jednat před soudem. Okresní soud v Mělníku - poté, co spojil projednání obou žalob a jejich rozhodnutí ke společnému řízení - usnesením ze dne 21.2.2007 č.j. 5 C 262, 263/2004-41 žalobu na obnovu řízení zamítl, řízení ve věci žaloby pro zmatečnost z důvodu jejího zpětvzetí zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že rozsudek pro zmeškání vydaný podle ustanovení § 153b občanského soudního řádu lze napadnout žalobou na obnovu řízení, jen "lze-li důvody obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán", a že o nové skutečnosti a důkazy "ohledně těchto předpokladů jde tehdy, jestliže je účastník nemohl použít bez své viny do vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, popřípadě do uplynutí lhůty k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně", soud prvního stupně dovodil, že žalovaný "nepředložil žádný nový důkaz, který by mohl vést k závěru, že rozsudek pro zmeškání nemohl vydat". Sdělením Č. p. o zásilkách zasílaných žalovanému od ledna do srpna 2002 byl proveden důkaz již v původním řízení, a to v souvislosti s opožděným odvoláním žalovaného, navrhovaní svědci H. Š., A. K., M. D. a Š. D. již byli vyslechnuti v původním řízení a "těmito důkazy nebylo prokázáno, že žalovaný se na adrese, na kterou mu bylo soudem doručováno, nezdržoval". Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaným navržené důkazy pro něho nemohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19.7.2007 č.j. 23 Co 247/2007-61 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení a ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud zdůraznil, že žalovaným uváděný důvod obnovy řízení o tom, že "v původním řízení v době doručování mu předvolání k nařízenému jednání před soudem prvního stupně na den 28.3.2002 se na uvedené adrese svého trvalého pobytu K. n. V., nezdržoval", nebyl prokázán již v původním řízení (v tomto řízení bylo naopak zjištěno, že se žalovaný na uvedené adrese v únoru 2002 zdržoval) a že tedy ani znovu navrhované důkazy nemohou přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci. Protože žalovaný "nepředložil takovou novou skutečnost, která by mohla pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci a která by vedla k závěru, že nebyly předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to konkrétně, že žalovaný nebyl řádně v původním řízení předvolán k nařízenému jednání dne 28.3.2002, ke kterému se z těchto důvodů nedostavil", nemůže být žaloba na obnovu řízení důvodná. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá v první řadě, že předvolání k jednání na den 28.3.2002 mu nemohlo být doručeno v souladu s ustanovením § 46 odst.2 občanského soudního řádu, neboť z důkazů provedených v původním řízení vyplývá, že "v období únor - březen 2002" se žalovaný v místě trvalého pobytu v K. n. V., nezdržoval; postup soudů, které provedené důkazy hodnotily jinak, považuje za chybný. Soudy navíc vycházely z důkazů, které byly v původním řízení prováděny k objasnění otázky, zda se žalovaný zdržoval v místě trvalého pobytu v době doručování žalobou na obnovu řízení napadeného rozsudku okresního soudu, tedy v květnu 2002. Žalovaný dovozuje, že jím navržení svědci H. Š., A. K., M. D. a Š. D. měli být vyslechnuti a vytýká odvolacímu soudu, že ve věci rozhodl bez nařízení jednání, ačkoliv "s ohledem na povahu odvolacích námitek mělo být jednáno". Žalovaný přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 238 odst.1 písm.a) a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§ 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§ 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení § 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.]. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam skutečně má. Dovolání může být podle ustanovení 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004). Žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pravomocný rozsudek pro zmeškání, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a o.s.ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, a které lze vztahovat na předpoklady, za nichž byl rozsudek pro zmeškání vydán [srov. § 228 odst.1 písm.a) a § 228 odst.2 část věty za středníkem o.s.ř.]. Skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení. Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který podal žalobu na obnovu řízení, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný. V projednávané věci soudy dospěly k závěru, že žalovaným označené důkazy pro něho nemohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci (ohledně splnění předpokladů, za nichž byl vydán rozsudek Okresního soud v Mělníku ze dne 28.3.2002 č.j. 10 C 255/99-45), neboť z těchto důkazů, které již byly provedeny v původním řízení při rozhodování o včasnosti odvolání žalovaného podaného proti tomuto rozsudku okresního soudu, vyplývá, že žalovaný se na adrese doručování předvolání k jednání nařízenému na den 28.3.2002 v únoru 2002 zdražoval a že proto neobstojí tvrzení žalovaného, podle kterého mu předvolání k tomuto jednání nebylo řádně doručeno. Žalovaný - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje (nenamítá, že odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis nebo že jej nesprávně vyložil) a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by usnesení odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Námitky žalovaného uvedené v dovolání představují pouze kritiku skutkových zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází, tedy uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Podstatou námitek je totiž nesouhlas žalovaného s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil důkazy provedené v původním řízení. Podle dovolatele z těchto důkazů - oproti zjištění soudů, jejichž postup při hodnocení důkazů považuje za chybný - ve skutečnosti vyplývá, že "v období únor - březen 2002" se žalovaný v místě trvalého pobytu v K. n. V. nezdržoval. Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že usnesení odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak výše uvedeno - přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. K námitce žalovaného, kterou odvolacímu soudu vytýká, že k projednání jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nenařídil jednání a že mu tím znemožnil se k věci při jednání vyjádřit a navrhnout další důkazy, dovolací soud nemohl přihlédnout. Zmatečnosti (a tedy ani žalovaným tvrzená zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř.) nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst.2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst.2 písm.a) a b) a § 229 odst.3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst.3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
http://kraken.slv.cz/33Cdo3551/2010
2018-07-17T17:43:51
[ " § 236", " § 237", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 237", " zákona č. 99", " § 237", " § 241", " § 110", " zákona č. 40", " § 40", " soud ", " § 110", " § 110", " § 558", " § 110", " § 558", " § 110", " § 110", " soud ", " § 241", " soud ", " § 241", " § 237", " § 237" ]
33 Cdo 3551/2010 Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. F. , zastoupeného JUDr. Romanem Schneiderem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské nám. 4, proti žalovanému Z. D. , v době podání dovolání zastoupenému JUDr. Václavem Vápeníkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Malvazinky 24, o 244.768,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 1820/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2010, č.j. 38 Co 460/2005-161, takto: Žalovaný napadl dovoláním v záhlaví citovaný rozsudek v části výroku I., kterou krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 21. 6. 2005, č.j. 14 C 1820/2002-74, ve výrocích, jimiž Okresní soud v Hodoníně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 244.768,50 Kč s 19 % úroky z prodlení od 1. 9. 1997 do zaplacení a povinnost zaplatit soudní poplatek, a ve výroku II., jímž odvolací soud žalovaného zavázal nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř). V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel napadá právní závěr odvolacího soudu, že právo žalobce není promlčeno, a namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném výkladu ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Prosazuje, že v listině z 31. 5. 1996 chybí objektivně určitelný údaj o výši částky, kterou coby svůj dluh uznává, i příslib dluh zaplatit, a proto je právní úkon podle § 40 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatný. K přezkumu předloženou otázku již Nejvyšší soud vyřešil v rozsudku ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 948/2008, kterým již v této věci rozhodoval. V něm vyložil, že s písemným uznáním práva co do důvodu a výše je spojen institut přetržení promlčecí doby, který je upraven v § 110 odst. 1 obč. zák. Platné uznání práva z hlediska běhu a délky promlčecí doby zakládá běh nové promlčecí doby v důsledku jejího přetržení (přerušení). Namísto doposud uběhlé promlčecí doby počíná běžet nová desetiletá promlčecí doba ode dne, kdy dlužník právo uznal, resp. od uplynutí lhůty k plnění, je-li v uznávacím prohlášení uvedena. Uznání práva je jednostranný, adresovaný, hmotněprávní úkon dlužníka, který ke své platnosti kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony (§ 34 a násl. obč. zák.) musí splňovat náležitosti předepsané v § 110 odst. 1, větě druhé, obč. zák. Uznání práva musí být především učiněno v písemné formě (§ 40 odst. 1 obč. zák.) a musí se týkat jak jeho důvodu, tak jeho výše. Zároveň musí splňovat požadavky určitosti a srozumitelnosti (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Určitost projevu vůle uznat právo co do důvodu a výše musí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; jinak řečeno, důvod a výše uznaného práva musí být i pro třetí osoby poznatelné z listiny. Vyjádření příslibu dluh zaplatit je esenciální náležitostí toliko uznání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák. Pokud písemný projev vůle dlužníka obsahuje uznání dluhu co do důvodu i výše a absentuje v něm výslovný příslib zaplacení dluhu, je důsledkem tohoto úkonu pouze přetržení promlčecí doby podle § 110 odst. 1, věty druhé, obč. zák.; vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák. nenastane. Uznání práva (§ 110 odst. 1, věta druhá, obč. zák.) k založení zákonem předpokládaných účinků vyžaduje, aby výše dluhu, jíž se uznání týká, byla vyjádřena způsobem, který je objektivně určitelný. Vedle jednoznačného číselného vyjádření se připouští i takové, které bez pochybností (např. jednoduchým matematickým výpočtem) povede k vyčíslení dlužníkem uznané částky. Vyplývá-li proto z písemného projevu dlužníka výše dluhu na počátku, tj. v době, kdy právní vztah vznikl, a výše částky, kterou do uznání věřiteli nebo s jeho souhlasem jiné osobě již vrátil, je co do své výše částka, jíž se uznání týká, určitá a jednostranný právní úkon (z uvedeného hlediska) platný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Napadený právní závěr odvolacího soudu je s uvedeným výkladem v souladu. Byly-li v písemném projevu žalovaného uvedeny částka 500.000,- Kč jako výše dluhu v době jeho vzniku a částka 150.831,50 Kč, kterou žalovaný splatil, je zřejmé, že dlužník uznal právo co do 349.168,50 Kč, a ohledně této částky tak došlo k přetržení promlčecí doby podle § 110 odst. 2, věty druhé, obč. zák. K přetržení promlčecí doby podle § 110 odst. 1, věty druhé, obč. zák. dojde i přesto, že žalobce, kterého z důvodu absence výslovného příslibu zaplacení dluhu tížilo důkazní břemeno ohledně existence dluhu, neprokázal existenci dluhu na počátku v plné výši, ale pouze co do jeho části. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že se dostatečně nezabýval jeho výtkou, že žalobce nesplňuje podmínky, které mu soud uznal , uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Námitka žalovaného, že odvolací soud pominul jeho výhrady k výši a důvodu požadované platby , pak vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. mířící na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci (podle odvolacího soudu nebylo sporu o tom, že žalobce žalovanému půjčil 400.000,- Kč a žalovaný vrátil 150.821,50 Kč a 4.400,- Kč). K okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody však nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlížet (srov. § 237 odst. 3 o.s.ř.).
https://rejstriky.finance.cz/firma-powerhouse-s-r-o-25865129
2018-08-15T03:40:57
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
POWERHOUSE s.r.o. Ostrava IČO 25865129 kontakty (15.08.2018) | Finance.cz POWERHOUSE s.r.o. Ostrava IČO: 25865129 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu POWERHOUSE s.r.o., která sídlí v obci Ostrava a bylo jí přiděleno IČO 25865129. Výpis obsahuje aktuální i historická data z obchodního rejstříku (Justice.cz) včetně sbírky listin a živnostenského rejstříku (RŽP). Pokud firma POWERHOUSE s.r.o. má i datovou schránku, pak zde naleznete i údaje o její datové schránce. Firma s názvem POWERHOUSE s.r.o. se sídlem v obci Ostrava byla založena v roce 2000. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 2 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej . Základní údaje o POWERHOUSE s.r.o. IČO: 25865129 Krajský soud v Ostravě 4.10.2000 578t832 CZ25865129 Pernerova 312/20 SLEZSKÁ OSTRAVA - KUNČIČKY 718 00 OSTRAVA 18 2100369891/2010 23.5.2013 5004644009/2600 1.4.2013 Kontakty na POWERHOUSE s.r.o. IČO: 25865129 Jiřího Trnky 1237/9 , Ostrava 709 00 23.5.2018 Pernerova 312/20 , Ostrava 718 00 17.8.2015 - 23.5.2018 Pernerova 312/20 , Ostrava 718 00 4.10.2000 - 17.8.2015 Pernerova 312/20, Kunčičky, 71800 Ostrava Obory činností POWERHOUSE s.r.o. IČO: 25865129 koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej 4.10.2000 - 17.8.2015 Vedení firmy POWERHOUSE s.r.o. IČO: 25865129 Jednatel společnosti zastupuje společnost samostatně. 23.5.2018 Každý z jednatelů jedná samostatně. 17.8.2015 - 23.5.2018 Jednání za společnost: každý z jednatelů jedná samostatně. 4.10.2000 - 17.8.2015 Jiří Farník 4.11.2016 od 4.10.2000 Jiří Farník 4.10.2000 - 17.8.2015 Mgr. Pavla Farníková 4.10.2000 - 17.8.2015 Jiří Farník 17.8.2015 - 14.10.2015 Mgr. Pavla Farníková 17.8.2015 - 14.10.2015 Mgr. Pavla Farníková 14.10.2015 - 23.5.2018 od 4.10.2000 do 21.5.2018 Vlastníci firmy POWERHOUSE s.r.o. IČO: 25865129 zakladni 450 000 Kč - 17.8.2015 zakladni 450 000 Kč - 23.10.2004 - 17.8.2015 zakladni 100 000 Kč - 4.10.2000 - 23.10.2004 Sbírka Listin POWERHOUSE s.r.o. IČO: 25865129 C 22997/SL 18 účetní závěrka [2014] VZZ Krajský soud v Ostravě 28.3.2015 2.4.2015 2 C 22997/SL 17 účetní závěrka [2014] rozvaha Krajský soud v Ostravě 28.3.2015 2.4.2015 4 C 22997/SL 16 účetní závěrka [2014] příloha Krajský soud v Ostravě 28.3.2015 2.4.2015 1 C 22997/SL 15 účetní závěrka [2013] vč. přílohy Krajský soud v Ostravě 27.6.2014 21.7.2014 7 C 22997/SL 14 účetní závěrka [2012] vč. přílohy Krajský soud v Ostravě 25.9.2013 26.9.2013 7 C 22997/SL 13 účetní závěrka r. 2011, vč. přílohy Krajský soud v Ostravě 5.5.2013 10.5.2013 7 C 22997/SL 12 účetní závěrka r. 2010,vč. přílohy Krajský soud v Ostravě 4.7.2011 26.7.2011 7 C 22997/SL 11 účetní závěrka r. 2009 vč. příl. Krajský soud v Ostravě 26.8.2010 30.8.2010 6 C 22997/SL 9 účetní závěrka r. 2006 Krajský soud v Ostravě 20.8.2008 10.9.2008 7 C 22997/SL 8 účetní závěrka r. 2005 Krajský soud v Ostravě 20.8.2008 10.9.2008 7 C 22997/SL 10 účetní závěrka r. 2007 Krajský soud v Ostravě 20.8.2008 10.9.2008 8 C 22997/SL 7 účetní závěrka -r.2004 Krajský soud v Ostravě 10.8.2005 16.8.2005 7 C 22997/SL 6 účetní závěrka -r.2003 Krajský soud v Ostravě 10.8.2005 16.8.2005 7 C 22997/SL 5 účetní závěrka -r.2002 Krajský soud v Ostravě 10.8.2005 16.8.2005 7 C 22997/SL 4 účetní závěrka -r.2001 Krajský soud v Ostravě 10.8.2005 16.8.2005 7 C 22997/SL 3 účetní závěrka -r.2000 Krajský soud v Ostravě 10.8.2005 16.8.2005 7 C 22997/SL 2 notářský zápis NZ 742/2004 Krajský soud v Ostravě 9.7.2004 26.10.2004 18 C 22997/SL 1 zakladatelské dokumenty společenská smlouva Krajský soud v Ostravě 9.8.2000 23.8.2000 4.10.2000 16 Hodnocení POWERHOUSE s.r.o. Výpis dat pro firmu POWERHOUSE s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy POWERHOUSE s.r.o., 25865129 na obchodním rejstříku výpis firmy POWERHOUSE s.r.o., 25865129 na živnostenském rejstříku výpis firmy POWERHOUSE s.r.o., 25865129 na Datových schránkách POWERHOUSE s.r.o. - 25865129 - Ostrava , Jiřího Trnky 1237/9
http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/F125098D809A5E3EC12584000017E50B?openDocument
2020-07-03T16:20:19
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 99", " zákona č. 296", " § 240", " § 237", " soud ", " soud ", " § 242", " soud ", " soud ", " § 31", " zákona č. 216", " soud ", " § 268", " soud ", " § 243" ]
20 Cdo 2150/2018 Spisová značka: 20 Cdo 2150/2018 ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2150.2018.1 20 Cdo 2150/2018-85 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., identifikační číslo osoby 61860069, se sídlem v Praze – Novém Městě, Klimentská 1216/46, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému M. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Bozděchova 97/2, pro 107.544 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 31 EXE 8469/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. ledna 2018, č. j. 14 Co 380/2017-45, t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. ledna 2018, č. j. 14 Co 380/2017-45, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. listopadu 2017, č. j. 31 EXE 8469/2015-29, zastavil exekuci vedenou soudní exekutorkou Mgr. Marcelou Petrošovou, Exekutorský úřad Břeclav, pod sp. zn. 160 EX 1581/15 (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil oprávněné nahradit soudní exekutorce náklady exekuce (výrok III.). Exekučním titulem v dané věci byl rozhodčí nález ze dne 14. 1. 2015, č. j. 102 Rozh 10341/2014-8, vydaný rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem, na jehož základě byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněné částku 107.544 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky ode dne 15. 12. 2014 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou 85.470 Kč ode dne 22. 11. 2014 do zaplacení a na nákladech rozhodčího řízení částku 14.942,40 Kč. Vymáhaná pohledávka oprávněné vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 11. 7. 2014, č. 9100829663, podle níž byl povinnému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 29 000 Kč (současně sjednán jako úvěr revolvingový s navýšením o 58 608 Kč) s výpůjční úrokovou sazbou 148,20 % ročně na období 36 měsíců. K odvolání oprávněné Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. ledna 2018, č. j. 14 Co 380/2017-45, citované usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že výše uvedenou exekuci nezastavil. Dospěl k závěru, že není možné přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu v exekučním řízení, je-li exekučním titulem rozhodčí nález, ke kterému byla samostatně (odděleně) sjednána rozhodčí smlouva. S odkazem na princip oddělitelnosti rozhodčí smlouvy od smlouvy hlavní (a také na nález Ústavního soudu ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12) uzavřel, že neplatnost úvěrové smlouvy nemůže způsobit neplatnost rozhodčí smlouvy a soud prvního stupně se měl exekučním titulem zabývat toliko z hlediska jeho materiální a formální vykonatelnosti. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž se závěry odvolacího soudu nesouhlasil, neboť podle jeho názoru absolutně neplatná úvěrová smlouva (byť sepsaná samostatně, tj. odděleně od smlouvy rozhodčí) způsobuje neplatnost také rozhodčí smlouvy. Smlouva rozhodčí, předkládaná povinnému – spotřebiteli v předtištěné formulářové podobě totiž se smlouvou revolvingovou bezprostředně souvisí, tvoří jeden celek, přičemž povinný neměl možnost se jakkoli na obsahu kterékoli z nich podílet či je ovlivnit. Sjednání takovéto smlouvy je nadto v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého jednání, nabízí-li se předpoklad, že v rozhodčím řízení bude rozhodnuto ve prospěch oprávněného, který rozhodci zajišťuje příjem. Exekuční soud byl povinen zabývat se pravomocí rozhodce a přihlédnout k okolnostem uzavření rozhodčí i úvěrové smlouvy; v posuzovaném případě je úvěrová smlouva postižena absolutní neplatností pro rozpor s dobrými mravy, neboť obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání ohledně úroků a vysoké smluvní pokuty v porovnání s výší původně poskytnutého úvěru. Na podporu svých tvrzení dovolatel označil konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 28. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016, usnesení ze dne 16. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 2897/2017, usnesení ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, usnesení ze dne 16. července 2014, sp. zn. 30 Cdo 2401/2014) a judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, nález ze dne 26. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 2078/12, a nález ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11) a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Oprávněná ve svém vyjádření poukázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (na rozsudek ze dne 24. října 2013, sp. zn. 23 Cdo 2447/2011, rozsudek ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011, usnesení ze dne 3. února 2010, sp. zn. 22 Cdo 1705/2008, rozsudek ze dne 29. září 2014, sp. zn. 33 Cdo 1616/2014, rozsudek ze dne 24. září 2014, sp. zn. 33 Cdo 1354/2014, usnesení ze dne 30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 3712/2012, rozsudek ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 1222/2005, uveřejněný pod číslem 103/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2927/2016 a rozsudek ze dne 29. června 2010, sp. zn. 23 Cdo 1201/2009), od níž se odvolací soud při svém rozhodování neodchýlil. Exekučnímu soudu totiž nepřísluší v exekučním řízení přezkoumávat úvěrovou smlouvu a její případný rozpor s dobrými mravy, krom toho pasivní povinný nevyužil k ochraně svých práv jiných dostupných právních prostředků. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť při řešení otázky možnosti exekučního soudu zkoumat za účelem posouzení vykonatelnosti rozhodčího nálezu spolu s dalšími okolnostmi i neplatnost úvěrové smlouvy jako celku pro rozpor s dobrými mravy se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení přezkoumal ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) se závěrem, že dovolání je opodstatněné. Nejvyšší soud opakovaně vyslovil právní názor, že důvodem pro zastavení exekuce vedené na základě exekučního titulu ve formě rozhodčího nálezu sama o sobě není skutečnost, že rozhodčí nález přisoudil plnění, které je v rozporu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 3844/2018). Současně však dovodil, že pro účely posouzení návrhu povinného na zastavení exekuce musí soud provést celkové vyhodnocení, zda případný rozpor rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy (uložením veškerých výše popsaných povinností založených úvěrovou smlouvou) v kontextu s okolnostmi, za nichž došlo k založení povinností přiznaných rozhodčím nálezem a k uzavření rozhodčí smlouvy včetně mechanismu ustavení osoby rozhodce, nevede k závěru, že tato konání ve svém celku jsou v rozporu se zákonnými principy ochrany spotřebitele (srov. např. rovněž i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 5642/2017). V dalším řízení je proto nezbytné zabývat se přiměřeností výsledku rozhodčího řízení, a to zejména mírou a zjevností rozporu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy z pohledu hmotného práva (i s ohledem na výši smluvní pokuty a na smluvní úrok z poskytnuté částky) s přihlédnutím k možnému zneužití finanční tísně spotřebitele. Zohlednit je třeba rovněž způsob ustanovení rozhodce, míru a odůvodněnost pasivity povinného – spotřebitele, který své námitky ve vztahu ke způsobu určení rozhodce, jakož i to, proč hmotněprávní výhrady k plnění, které bylo v rozhodčím řízení přiznáno, nevznesl již při podpisu rozhodčí smlouvy, nebo v rozhodčím řízení či v rámci žaloby podle ustanovení § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „z. r. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2018, sp. zn. 20 Cdo 4206/2018). Toto zkoumání je třeba provést nejen jednotlivě v dílčích částech, ale i v komplexně v celkovém úhrnu. Argumentací a maior ad minus pak nelze než dovodit, že tentýž způsob posouzení je třeba použít i pro dílčí přezkum souladu rozhodcem přisouzeného plnění s dobrými mravy (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 1641/2018). Z výše uvedeného plyne, že odvolací soud měl v projednávané věci za účelem úsudku, zda je na místě exekuci na peněžité plnění z rozhodčího nálezu zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., mimo jiné posoudit i mravnost rozhodčím nálezem přiznaných dílčích plnění ze smlouvy o úvěru (zejména smluvních úroků, smluvních pokut a částky, která má být zaplacena za poskytnutí úvěru), která byla rozhodčím nálezem přiznána, a to nejen samostatně, ale i v jejich celkovém úhrnu. Jestliže takové posouzení neprovedl s odůvodněním, že není možné přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, ale pouze z hledisek jeho materiální a formální vykonatelnosti, je jeho právní posouzení podle shora uvedené judikatury dovolacího soudu prozatím neúplné a tudíž i nesprávné. Vzhledem k uvedenému a se zřetelem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, aniž by se zabýval dalšími námitkami dovolatele.
https://www.vasdanovyporadce.cz/zmeny-v-zakone-o-dph-v-roce-2015/
2018-09-18T17:15:06
[ "\n§ 6", " § 56", " § 56", " § 4", " § 4", " § 56", " § 92", " § 92", " § 48", " § 48", " § 48" ]
Změny v zákoně o DPH v roce 2015 | vasdanovyporadce.cz ZMĚNA MÍSTA PLNĚNÍ U VYBRANÝCH SLUŽEB, JSOU-LI POSKYTOVÁNY OSOBÁM NEPOVINNÝM K DANI – jde o tyto vybrané služby: telekomunikační služba, služba rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby – místo plnění při poskytnutí výše uvedené služby osobě nepovinné k dani (občanovi) v jiném členském státě – je místo příjemce služby (do konce roku 2014 to bylo místo poskytovatele služby) – služby výše uvedené jsou tedy vždy zdaňovány v místě příjemce služby Více článek: DPH – zvláštní režim jednoho správního místa – Mini One Stop Shop http://www.vasdanovyporadce.cz/dph-zvlastni-rezim-jednoho-spravniho-mista-mini-one-stop-shop/ ZAVEDENÍ ZVLÁŠTNÍHO REŽIMU JEDNOHO SPRÁVNÍHO MÍSTA – v souvislosti se změnou místa plnění u výše uvedených služeb byl zaveden zvláštní režim jednoho správního místa tzv. Mini One Stop Shop – MOSS – upravují §§ 110a – 110ze ZDPH – pro poskytovatele služeb se tak zjednodušuje registrace k DPH: aby se nemusel poskytovatel služeb registrovat k DPH v jednotlivých členských státech, má možnost využít MOSS – registrace pouze ve vybraném státě EU (stát identifikace) a podávat daňové přiznání a platit daň prostřednictvím tohoto státu identifikace DOBROVOLNÁ REGISTRACE OSOB JAKO IDENTIFIKOVANÝCH OSOB – vzhledem ke skutečnosti, že do režimu MOSS se může registrovat jen plátce či identifikovaná osoba, byla v zákoně o DPH zavedena možnost dobrovolně se registrovat jako identifikovaná osoba: § 6j ZDPH – osoba povinná k dani, která není plátcem, se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která bude poskytovat vybrané služby v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, je identifikovanou osobou ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována – v příloze č. 3a ZDPH je uveden seznam zboží podléhající třetí sazbě DPH – tzv. druhé snížené sazbě daně ve výši 10 % (nyní tedy existuje základní sazba ve výši 21 %, první snížená sazba ve výši 15 % a druhá snížená sazba ve výši 10 %) – druhé snížené sazbě podléhá počáteční i pokračovací kojenecká výživa a potraviny pro malé děti – mlýnské výrobky, které jsou uvedeny pod vybranými kódy nomenklatury celního sazebníku – slad, škrob, pšeničný lepek a směsi těchto výrobků – upravené mlýnské výrobky a směsi k přípravě potravin pro osoby s nesnášenlivostí lepku – vybrané léky a očkovací látky, které jsou uvedeny pod určitými kódy nomenklatury celního sazebníku – tištěné knihy, obrázkové knihy pro děti, hudebniny, kde reklama nepřesahuje 50 % plochy PŘÍJMY AUTORŮ ZDANĚNÝCH ZVLÁŠTNÍ SAZBOU DANĚ – nově se od roku 2015 považuje činnost autorů, jejichž příjmy jsou zdaněny zvláštní sazbou daně za ekonomickou činnost a takové příjmy tedy podléhají DPH – jsou předmětem DPH O jaké příjmy se jedná? Jaké příjmy z autorské činnosti jsou zdaňovány zvláštní sazbou daně? – jedná se o příjmy autorů za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území ČR za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč (§ 7 odst. 6 ZDP) NÁJEM NEMOVITÝCH VĚCÍ OPĚT VSTUPUJE DO OBRATU PRO POVINNÉ PLÁTCOVSTVÍ – v roce 2014 byl nájem nemovitých věcí přesunut z § 56 do § 56a; tímto přesunem tak byl nájem nemovitých věcí omylem opomenut v § 4a, který vyjmenovává plnění, která se započítávají do obratu pro povinnou registraci k DPH – v roce 2014 tedy příjmy z nájmu nemovitých věcí nevstupovaly (nezapočítávaly se) do obratu pro testování povinného plátcovství – v roce 2015 již je v § 4a zmíněn § 56a – nájem nemovitých věcí (pokud není doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně) a opět se tedy od 1. 1. 2015 započítává do obratu pro povinnou registraci k DPH! Limit pro povinnou registraci byl zachován ve výši 1 mil. Kč – počítáno za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců DOČASNÉ POUŽITÍ REŽIMU PŘENESENÍ DAŇOVÉ POVINNOSTI – RPDP – od 1. 1. 2015 – nová příloha č. 6 – seznam zboží či služeb, při nichž lze uplatnit RPDP, stanoví-li tak vláda nařízením; upraveno v zákoně § 92f ZDPH – od 1. 4. 2015 – nabylo účinnosti Nařízení vlády č. 361/2014 Sb. o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti – toto nařízení stanoví vybraná zboží z přílohy č. 6, která podléhají při obchodování nad celkovou částku základu daně 100 000 Kč režimu přenesení daňové povinnosti – jedná se o: obiloviny, technické plodiny, kovy, mobily, herní konzole, tablety, laptopy, integrované obvody (blíže specifikované dle kódu nomenklatury celního sazebníku) – od 1. 9. 2015 – podléhá RPDP i obchodování s cukrovou řepou nad výše uvedený limit – v § 92g ZDPH je zaveden tzv. mechanismus rychlé reakce: bude-li chtít vláda zavést režim RPDP i na další komodity či služby neuvedené v příloze č. 6 ZDPH a Evropská komise žádost vlády potvrdí – RPDP může být u těchto komodit či služeb zaveden na dobu max. 9 měsíců nařízením vlády – dále jen změnou zákona. SAZBA DANĚ U STAVEBNÍCH A MONTÁŽNÍCH PRACÍ U STAVEB PRO BYDLENÍ A STAVEB PRO SOCIÁLNÍ BYDLENÍ – stavby pro bydlení jsou definovány v § 48 ZDPH – pojem „byt“ je nahrazen pojmem „obytný prostor“ – stavbou pro bydlení je i místnost užívaná spolu s obytným prostorem a nacházející se ve stejné stavbě jako obytný prostor (garáž, komora, sklep) – stavbou pro bydlení je i stavba, která slouží k využití stavby bytového nebo rodinného domu (dříve příslušenství) a je zřízena na pozemku, který tvoří funkční celek s touto stavbou (kůlna, zahradní altán, garáž, bazén, studna, skladové prostory, vinný sklep, nově i plošné stavby: zpevněná plocha k parkování, přístupový chodník) U staveb pro bydlení se při poskytnutí stavebních a montážních prací provedených na dokončené stavbě uplatňuje první snížená sazba daně tj. 15 % – stavby pro sociální bydlení jsou nově definovány také v § 48 ZDPH (zrušen § 48a ZDPH) – pojem „byt pro sociální bydlení“ je nahrazen pojmem „obytný prostor pro sociální bydlení“ (obytným prostorem pro sociální bydlení pro účely DPH se rozumí obytný prostor s výměrou podlahové plochy do 120 m2 – zůstává stejné) – obytným prostorem pro sociální bydlení je i místnost užívaná spolu s obytným prostorem a nacházející se ve stejné stavbě (garáž, komora, sklep) – stavbou pro sociální bydlení je i stavba, která slouží k využití stavby bytového nebo rodinného domu pro sociální bydlení (podlahová plocha do 350 m2 – zůstává stejné) a je zřízena na pozemku, který tvoří funkční celek s touto stavbou (kůlna, zahradní altán, garáž, bazén, studna, skladové prostory, vinný sklep, zpevněná plocha k parkování, přístupový chodník) U staveb pro sociální bydlení se při poskytnutí stavebních a montážních prací provedených na dokončené stavbě uplatňuje první snížená sazba daně tj. 15 % ZMĚNA VÝPOČTU PODLAHOVÉ PLOCHY OBYTNÉHO PROSTORU – od 1. 1. 2015 se používá výpočet dle Nařízení vlády č. 366/2013 Sb. o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím – nově se do podlahové plochy obytného prostoru započítává i podlahová plocha zakrytá zabudovanými předměty (skříně ve zdech, vany a jiné předměty ve vnitřní ploše bytu) včetně podlahové plochy pod vnitřními příčkami, stěnami, sloupy, komíny; a nově se do plochy 120 m2 nezapočítává plocha ostatních místností v domě (dříve: podlahová plocha bytu je vnitřní nášlapná plocha bytu mezi stěnami, do celkové plochy bytu se započítávaly i místnosti tvořící příslušenství bytu např. komory, sklepy, apod.) ← Novinky roku 2016 DPH u dodání nemovité věci od 1. 1. 2016 →
http://kraken.slv.cz/3Ads56/2008
2018-06-23T01:06:37
[ " soud ", " § 38", " § 43", " § 44", " soud ", " § 38", " § 39", " soud ", " § 4", " soud ", " soud ", " § 39", " § 78", " soud ", " § 40", " soud ", " § 4", " soud ", " § 39", " § 6", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 104", "in fine", " soud ", " soud ", " § 40" ]
3Ads56/2008 3 Ads 56/2008-63 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedy senátu JUDr. Jaroslava Vla¹ína a soudcù JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní vìci ¾alobce: J. S., zastoupený JUDr. Juditou Jakubèíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, Klatovy, proti ¾alované: Èeská správa sociálního zabezpeèení, se sídlem Køí¾ová 25, Praha 5, proti rozhodnutí ¾alované è. I a è. II ze dne 4. 10. 2007 è.j. X, o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2008, è. j. 16 Cad 285/2007-35, ®alobce (dále té¾ stì¾ovatel ) se vèas podanou kasaèní stí¾ností domáhá zru¹ení shora oznaèeného rozsudku krajského soudu, jím¾ byla zamítnuta jeho ¾aloba proti rozhodnutím ¾alované. Rozhodnutím ¾alované è. I. ze dne 4. 10. 2007 è.j. X, byla zamítnuta ¾ádost ¾alobce o plný invalidní dùchod pro nesplnìní podmínek podle § 38 zákona è. 155/1995 Sb., o dùchodovém poji¹tìní, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen zákon è. 155/1995 Sb. ). V odùvodnìní ¾alovaná uvedla, ¾e podle posudku lékaøe Okresní správy sociálního zabezpeèení (dále OSSZ ) v Klatovech ze dne 1. 8. 2007 není ¾alobce plnì invalidní, nýbr¾ toliko èásteènì invalidní, nebo» v dùsledku dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdìleèné èinnosti pouze o 35 %. O nároku na èásteèný invalidní dùchod ¾alovaná vydala tého¾ dne rozhodnutí è. II., è.j. X, jím¾ zamítla ¾ádost ¾alobce o èásteèný invalidní dùchod pro nesplnìní podmínek ust. § 43 zákona è. 155/1995 Sb. ®alobce byl dle posudku OSSZ v Klatovech ze dne 1. 8. 2007 èásteènì invalidním podle § 44 zákona è. 155/1995 Sb., av¹ak nezískal v rozhodném období pøed vznikem invalidity od 9. 7. 1997 do 8. 7. 2007 potøebnou dobu poji¹tìní, získal pouze 1095 dnù, pøièem¾ doba poji¹tìní potøebná pro nárok pro plný nebo èásteèný invalidní dùchod u poji¹tìnce ve vìku nad 28 let èiní 5 rokù a potøebná doba poji¹tìní se zji¹»uje z období pøed vznikem plného nebo èásteèného invalidního dùchodu, a jde-li o poji¹tìnce ve vìku nad 28 let, z posledních 10ti rokù poèítaných zpìtnì pøed vznikem èásteèného nebo plného invalidního dùchodu. Z posudkového a dávkového spisu ¾alobce krajský soud zjistil, ¾e ¾alobce byl posuzován jako automechanik a invalidizoval ho stav po totální endoprotéze levého kolenního kloubu z 1. 4. 2005, bez známek uvolnìní, v dobrém postavení aloplastiky, s mírnou funkèní poruchou kolenního kloubu, s intolerancí vìt¹í staticko-dynamické zátì¾e levé dolní konèetiny, postoperaèní flebotrombóza levého bérce dle anamnézy, stav po fraktuøe pravého femoru z roku 1989, øe¹eno osteosyntézou a zhojeno plnì v dobrém postavení, s omezenou flexí v levém kyèli, stav po poranìní pravého zápìstí a pravé lopatky star¹ího data, incipientní artróza scapulohumerální vpravo, stav po opakovaných komocích mozku a kontuzích hlavy po recidivujících traumatech v minulosti, pøi provozování motokrosového sportu. Na základì ¾ádosti ¾alobce o plný invalidní dùchod ze dne 17. 1. 2006 posudkový lékaø OSSZ Klatovy uèinil závìr, ¾e u ¾alobce byl pøítomen dlouhodobì nepøíznivý zdravotní stav, byla provedena totální endoprotéza levého kolenního kloubu s komplikovaným pooperaèním prùbìhem, flebotrombózou a byla provádìna rehabilitaèní léèba. Dlouhodobì nepøíznivý zdravotní stav odpovídal stavu srovnatelnému s posti¾ením dle kapitoly XV, oddílu H, polo¾ky 50.3, pøílohy 2 k vyhlá¹ce è. 284/1995 Sb. a míra poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti byla stanovena na 70%. Na základì tohoto posudku bylo vydáno ¾alovanou dne 4. 5. 2006 pod è.j. 600 424 1738 rozhodnutí, kterým v¹ak byla ¾ádost o plný invalidní dùchod zamítnuta pro nesplnìní podmínek § 38 zákona è. 155/1995 Sb, nebo» ¾alobce se dle shora citovaného posudku stal plnì invalidním dle § 39 písm. a) zákona è. 155/1995 Sb. od 5. 1. 2006, av¹ak ¾alobce od 1. 5. 1996 do 4. 2. 2006 získal pouze 3 roky poji¹tìní, aèkoli jako osoba star¹í 28 let potøeboval dobu poji¹tìní 5 let. ®alobce opìtovnì po¾ádal OSSZ Klatovy o pøiznání plného invalidního dùchodu dne 2. 5. 2007. Jeho stav byl posudkovým lékaøem hodnocen jako funkènì zlep¹ený, levé koleno je po úspì¹nì aloplastice, s mírným funkèním omezením, stav po osteosyntéze pravého femoru je zhojen v dobrém postavení. Míra poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti byla stanovena dle pøílohy è. 2 k vyhlá¹ce è. 284/1995 Sb. dle kapitoly XV, oddílu H, polo¾ky 50.1 na 35 %. Na základì tohoto posouzení lékaøem OSSZ ¾alovaná vydala napadené rozhodnutí. Krajský soud provedl dùkaz posudkem zdravotního stavu ¾alobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí vypracovaným dne 11. 1. 2008 a doplnìným dne 27. 2. 2008 posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních vìcí v Plzni zøízenou podle § 4 odst. 2 zákona è. 582/1991 Sb., o organizaci a provádìní sociálního zabezpeèení, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále zákon è. 582/1991 Sb. ). Posudková komise dospìla k závìru, ¾e rozhodující pøíèinou dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu ¾alobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí stav po totální endoprotéze levého kolene. Posudková komise podøadila hlavní pøíèinu poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti shodnì s lékaøem OSSZ podle pøílohy è. 2 k vyhlá¹ce è. 284/1995 Sb., kapitola XV-choroby pohybového a podpùrného aparátu, oddíl H-posti¾ení konèetin, polo¾ka 50.1-jednostranná totální endoprotéza a míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti stanovila na 35 % z mo¾ných 20-35 %. U ¾alobce jde o stav po totální endoprotéze levého kolene s tì¾¹ím funkèním omezením a s omezením staticko-dynamické zátì¾e, proto byla volena horní hranice uvedené procentuální ztráty, flexe v koleni je 75, zdravotní stav je v¹ak hodnocen jako stabilizovaný, jde o stav po náhradì kolenního kloubu pøed dvìma lety. Komise na rozdíl od lékaøe OSSZ míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti navý¹ila o 10 % pro dal¹í zdravotní posti¾ení a to proto, ¾e od projednání u OSSZ do¹lo ke zhor¹ení funkce obou kyèelních kloubù. Celková míra poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti èinila u ¾alobce k 4. 10. 2007 45%. Pøi rozhodování vy¹el krajský soud z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí v Plzni ve znìní jeho doplnìní a dospìl k názoru o pøesvìdèivosti a celistvosti posudkových závìrù. Pro stanovení pøíèiny invalidity i míry poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti bylo ve spisovém materiále dostatek podkladù, jiné návrhy ¾alobce pøi jednání soudu neuplatnil, ani nenavrhl doplnìní posudku dal¹ími lékaøskými zprávami. Posudková komise uvedla, v èem spoèívá stabilizace zdravotního stavu ¾alobce oproti dobì, kdy byl uznán invalidním, tedy ke dni 5. 1. 2006 bez nároku na výplatu dávky plného invalidního dùchodu. Krajský soud se tak ztoto¾nil s ¾alovanou, nebo» ¾alobce nesplòoval podmínky ust. § 39 zákona è. 155/1995 Sb. a ¾alobu podle § 78 odst. 7 s. ø. s. zamítl. V kasaèní stí¾nosti stì¾ovatel poukázal na závìry posudku lékaøe OSSZ v Klatovech ze dne 2. 3. 2006, z nich¾ vyplývalo, ¾e jeho dlouhodobì nepøíznivý zdravotní stav odpovídal stavu srovnatelnému s posti¾ením dle kapitoly XV, oddílu H, polo¾ky 50.3, pøílohy 2 k vyhlá¹ce è. 284/1995 Sb. a míra poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti byla stanovena na 70 %. Podle stì¾ovatele tedy nelze souhlasit se závìry krajského soudu, ¾e za nìkolik mìsícù po tomto zji¹tìní stejná komise dospìla k závìru, ¾e stì¾ovatel není plnì invalidní, kdy¾ se jeho stav fakticky je¹tì zhor¹il. Podstatné je, kolika procenty byla sní¾ena jeho schopnost soustavnì výdìleèné èinnosti k poslední prohlídce u lékaøe OSSZ Klatovy dne 1. 8. 2007, nikoli stabilizace jeho zdravotního stavu. Posudková komise na rozdíl od lékaøe OSSZ navíc míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti zvý¹ila je¹tì o 10 % pro dal¹í zdravotní posti¾ení a to zejména proto, ¾e od projednání u OSSZ do¹lo ke zhor¹ení funkce obou kyèelních kloubù. ®alovaná tak zcela bezdùvodnì uvádìla nepravdivé skuteènosti a posouzení jejím lékaøem nelze brát za vìrohodné, zvlá¹tì kdy¾ posudková komise zjistila zhor¹ení funkce ji¾ obou kolenních kloubù a obou kyèelních kloubù. Stì¾ovatel byl nepøiznáním plného invalidního dùchodu zkrácen na svých právech, nebo» mu byl pøiznán toliko èásteèný invalidní dùchod, který mu v¹ak není vyplácen. Krajský soud dále nesprávnì posoudil otázku splnìní potøebné doby poji¹tìní pro nárok na pøiznání plného invalidního dùchodu, nebo» v záznamu o jednání vyhotoveného OSSZ Doma¾lice ze dne 15. 3. 1995 pøilo¾eného ke kasaèní stí¾nosti je mimo jiné uvedeno, kde stì¾ovatel pracoval a po jakou dobu. Kasaèní stí¾nost obsahuje výpis z uvedeného záznamu s údaji o studiu stì¾ovatele na støední ¹kole a soupisem jeho zamìstnavatelù do roku 1995. Podle názoru stì¾ovatele ¾alovaná tato vlastní zji¹tìní vùbec neakceptovala, kdy¾ posuzovala, zda je splnìná potøebná doba poji¹tìní pro nárok na plný invalidní dùchod. ®alovaná navíc v rozporu s ust. § 40 odst. 3 zákona è. 155/1995 Sb. nezapoèetla do doby poji¹tìní i dobu studia stì¾ovatele. Ponìvad¾ stì¾ovatel odpracoval nikoli pouhé 3 roky, ale více ne¾ 10 let, je 100 % splnìná podmínka doby jeho poji¹tìní pro nárok na jeho plný invalidní dùchod . Stì¾ovatel proto navrhl, aby Nejvy¹¹í správní soud rozsudek krajského soudu zru¹il a vìc mu vrátil k dal¹ímu øízení. Jak ji¾ v odùvodnìní svého rozsudku uvedl krajský soud, je rozhodnutí o nároku ve vìcech dùchodového zabezpeèení závislé pøedev¹ím na odborném posouzení zdravotního stavu obèana, a to ve správním øízení lékaøem pøíslu¹né okresní správy sociálního zabezpeèení, v pøezkumném øízení soudním pak posudkovou komisí, pøípadnì znalcem. Soudní øízení je specifické v tom, ¾e je v nìm vy¾adován zákonem pøedepsaný dùkaz, jím¾ je ve smyslu § 4 odst. 2 zákona è. 582/1991 Sb. posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí. Uvedená komise je pøitom oprávnìna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti poji¹tìnce, ale také i k zaujetí posudkových závìrù o invaliditì (èásteèné invaliditì), jejím vzniku, dal¹ím trvání èi zániku, tøeba¾e v oblasti rozhodování o tìchto nárocích jsou pojmy invalidity èi èásteèné invalidity pøedev¹ím pojmy právními. Nevzbuzuje-li posudek uvedené komise z hlediska jeho pøesvìdèivosti a úplnosti ¾ádnou pochybnost a nejsou-li v øízení zji¹»ovány ani jiné skuteènosti, jimi¾ by správnost posudku byla zpochybòována, je zpravidla v øízení dùkazem stì¾ejním. Podle názoru Nejvy¹¹ího správního soudu vycházel krajský soud v dané vìci zcela správnì z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí v Plzni ze dne 11. 1. 2008 a z jeho doplnìní ze dne 27. 2. 2008, kde se posudková komise dostaèujícím zpùsobem vypoøádala s hlavní pøíèinou dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu ¾alobce a zohlednila i v¹echny jeho dal¹í zdravotní potí¾e. Za stì¾ejní zdravotní posti¾ení oznaèila komise stav po totální endoprotéze levého kolene s tì¾¹ím funkèním omezením a s omezením staticko dynamické zátì¾e, pøièem¾ dospìla k závìru, ¾e zdravotní stav je stabilizovaný, nebo» k náhradì kolenního kloubu do¹lo pøed 2 lety. Krajskému soudu pak nelze vytýkat, ¾e bez pøíslu¹ných medicínských znalostí nepolemizoval s-i podle názoru Nejvy¹¹ího správního soudu-úplným a pøesvìdèivým závìrem posudku uvedené posudkové komise, podle nìho¾ ¾alobce k datu vydání pøezkoumávaného rozhodnutí ¾alované podmínky plné invalidity ve smyslu § 39 zákona o dùchodovém poji¹tìní nesplòoval a pokles schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti byl stanoven stejnì jako lékaøem OSSZ Klatovy podle pøílohy è. 2 k vyhlá¹ce è. 284/1995 Sb., kapitola XV-choroby pohybového a podpùrného aparátu, oddíl H-posti¾ení konèetin, polo¾ka 50.1-jednostranná totální endoprotéza a to 35 % z mo¾ných 20-35 %. Posudková komise navíc podle § 6 odst. 4 vyhlá¹ky è. 284/1995 Sb. z dùvodu dal¹ích zdravotních posti¾ení stì¾ovatele zvý¹ila oproti lékaøi OSSZ Klatovy míru poklesu schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti stì¾ovatele o 10 % na celkových 45 %. Toto procentní zvý¹ení v¹ak nepotvrzuje zhor¹ování zdravotního stavu stì¾ovatele pøi souèasném trvání jeho zdravotního posti¾ení, pro nìj¾ byl uznán ode dne 5. 1. 2006 plnì invalidním, jak stì¾ovatel dovozoval v kasaèní stí¾nosti. Nejvy¹¹í správní soud se tak, stejnì jako krajský soud, ztoto¾nil s názorem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí v Plzni, ¾e zdravotní stav ¾alobce neodpovídal ji¾ plné invaliditì, nebo» do¹lo ke stabilizaci jeho stì¾ejního zdravotního posti¾ení. Na tomto místì Nejvy¹¹í správní soud pova¾uje za vhodné zdùraznit, ¾e pøiznání plné invalidity od ledna 2006 bylo v daném pøípadì od poèátku indikováno jako doèasné pro perioperaèní období po implantaci totální endoprotézy, resp. období rekonvalescence, tedy s výhledem následného zlep¹ení zdravotního stavu stì¾ovatele, nebo pøinejmen¹ím jeho uspokojivé stabilizace (cíl totální náhrady levého kolenního kloubu). Tento pøedpoklad se podle citovaného posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních vìcí v plném rozsahu naplnil. Nejvy¹¹í správní soud dále poukazuje na to, ¾e se k problematice stabilizace zdravotního stavu ji¾ vyjádøil v jiné souvislosti napø. v rozsudku ze dne 7. 8. 2003, èj. 3 Ads 7/2003-42, kdy uvedl, ¾e dùvodem zániku plné invalidity nemusí být v¾dy jen zlep¹ení zdravotního stavu, ale i stabilizace zdravotního stavu, nebo» sama stabilizace dlouhodobì nepøíznivého zdravotního stavu spojená s adaptací èlovìka na situaci vyvolanou napøíklad zdravotním posti¾ením mù¾e vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu (§ 39 odst. 1 zákona è. 155/1995 Sb., o dùchodovém poji¹tìní). Stì¾ovatel v kasaèní stí¾nosti dále namítá, ¾e krajský soud nesprávnì posoudil otázku splnìní potøebné doby poji¹tìní pro nárok na plný invalidní dùchod, nebo» stì¾ovatel do roku 1995 vykázal potøebnou dobu poji¹tìní. V øízení o ¾alobì v¹ak pøednesl stì¾ovatel pouze dva ¾alobní body, uvádìl, ¾e stanovený pokles schopnosti soustavné výdìleèné èinnosti neodpovídá jeho zdravotnímu stavu a zpochybnil datum vzniku invalidity. Pøedmìtná kasaèní námitka je nepøípustná. Ustanovení § 104 odst. 4 in fine s. ø. s. toti¾ brání tomu, aby stì¾ovatel v kasaèní stí¾nosti uplatòoval jiné právní dùvody, ne¾ které uplatnil v øízení pøed soudem, jeho¾ rozhodnutí má být pøezkoumáváno, aè tak uèinit mohl; takové námitky jsou nepøípustné (viz rozsudek Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, è.j. 1 Azs 34/2004-49, zveøejnìný pod è. 419/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvy¹¹ího správního soudu). Nad rámec rozhodnutí Nejvy¹¹í správní soud z dávkového spisu stì¾ovatele zjistil, ¾e stì¾ovatel nebyl od 1. 5. 1995 zamìstnán, toliko od èervence 2004 je veden jako uchazeè o zamìstnání na úøadu práce. V této souvislosti pova¾uje za vhodné poukázat na rozsudek ze dne 30. 1. 2004, è.j. 4 Ads 49/2003-29, kde zdej¹í soud vyslovil, ¾e pokud plnì invalidní poji¹tìnec (star¹í 28 rokù) nezískal ke dni vzniku plné invalidity potøebnou dobu poji¹tìní pìti rokù, zji¹»ovanou z posledních deseti rokù pøed vznikem invalidity, a nezískal ji ani následnì po pøiètení dal¹í doby poji¹tìní získané po vzniku plné invalidity, nárok na plný invalidní dùchod mu nevznikl [§ 38 písm. a), § 40 odst. 1 a 2 zákona è. 155/1995 Sb., o dùchodovém poji¹tìní]. Pøi stanovení délky náhradní doby poji¹tìní v pøípadì evidence uchazeèe na úøadu práce je v¾dy nutno poèítat pouze dobu, po kterou uchazeèi o zamìstnání nále¾í podpora v nezamìstnanosti nebo podpora pøi rekvalifikaci, a v rozsahu nejvý¹e 3 let té¾ po dobu, po kterou jim tato podpora v nezamìstnanosti nebo podpora pøi rekvalifikaci nenále¾í. Del¹í dobu poèítat nelze, i kdy¾ doba evidence trvá øadu let [§ 5 odst. 1 písm. n) zákona è. 155/1995 Sb.].
http://kraken.slv.cz/6As7/2009
2018-09-18T20:33:59
[ " soud ", " soud ", " § 108", " soud ", " § 106", " § 106", " § 40", " § 40", " soud ", " § 46", " § 120", " soud " ]
6As7/2009 6 As 7/2009-262 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátu slo¾eném z pøedsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudcù JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiøího Pally v právní vìci ¾alobcù: a) M. S.-R.-R., b) I. S., c) H. S.-R. , v¹ichni zastoupeni Mgr. Alenou Kinclovou, advokátkou, se sídlem Spálená 92/21, Praha 1, proti ¾alovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad ©tolou 3, Praha 7, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alobcù ad a)-c) proti rozsudku Mìstského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2008, è. j. 8 Ca 342/2006-180, Shora uvedeným rozsudkem Mìstského soudu v Praze byla ¾aloba smìøující proti rozhodnutí ¾alovaného ze dne 9. 10. 2006, è. j. VS-160/RK/3-2006, zamítnuta a o nákladech øízení bylo rozhodnuto tak, ¾e ¾ádný z úèastníkù nemá na jejich náhradu právo. Ve smyslu daného pouèení podali ¾alobci ad a)-c) (dále jen stì¾ovatelé ) proti rozsudku Mìstského soudu v Praze kasaèní stí¾nost. Mìstský soud v Praze po podání kasaèní stí¾nosti proti pøedmìtnému rozsudku postupoval ve smyslu § 108 odst. 1 zákona è. 150/2002 Sb., soudní øád správní (dále jen s. ø. s. ), a pøedlo¾il kasaèní stí¾nost s pøíslu¹nými spisy Nejvy¹¹ímu správnímu soudu. Z obsahu soudního spisu Nejvy¹¹í správní soud zjistil, ¾e napadený rozsudek mìstského soudu byl doruèen dne 23. 9. 2008 advokátce Mgr. Alenì Kinclové, je¾ stì¾ovatele zastupovala v øízení o ¾alobì pøed Mìstským soudem v Praze. Dále ze spisu vyplývá, ¾e kasaèní stí¾nost byla osobnì podána u mìstského soudu dne 8. 10. 2008. Podle ustanovení § 106 odst. 2 s. ø. s. musí být kasaèní stí¾nost podána do dvou týdnù po doruèení rozhodnutí, proti nìmu¾ smìøuje. Kasaèní stí¾nost tedy nebyla podána v zákonné lhùtì a je opo¾dìná. Podle vìty tøetí citovaného ustanovení zme¹kání lhùty nelze prominout. K tomu se dodává následující: stì¾ovatelé jsou osobami oprávnìnými k podání kasaèní stí¾nosti, nebo» byli úèastníky øízení, z nìho¾ napadené rozhodnutí mìstského soudu vze¹lo (§ 102 s. ø. s.), nicménì kasaèní stí¾nost nepodali vèas (§ 106 odst. 2 s. ø. s.). Podle ustanovení § 106 odst. 2 s. ø. s. musí být kasaèní stí¾nost podána do dvou týdnù po doruèení rozhodnutí, proti nìmu¾ smìøuje. Podle § 40 odst. 2 s. ø. s. lhùta urèená podle týdnù, mìsícù nebo rokù konèí uplynutím dne, který se svým oznaèením shoduje se dnem, který urèil poèátek lhùty. V daném pøípadì byl stì¾ovatelùm rozsudek mìstského soudu doruèen v úterý dne 23. 9. 2008 a posledním dnem k podání kasaèní stí¾nosti bylo tedy úterý 7. 10. 2008. Stì¾ovatelé v¹ak kasaèní stí¾nost podali osobnì u mìstského soudu teprve dne 8. 10. 2008. Podle ust. § 40 odst. 4 s. ø. s. je lhùta zachována, bylo-li podání v poslední den lhùty pøedáno soudu nebo jemu zasláno prostøednictvím dr¾itele po¹tovní licence, anebo pøedáno orgánu, který má povinnost je doruèit, nestanoví-li tento zákon jinak. ®ádný z tìchto pøípadù úlev pøi zachování lhùty v¹ak neodpovídá situaci stì¾ovatelù. Jak ji¾ bylo vý¹e uvedeno, napadený rozsudek byl doruèen dne 23. 9. 2009. Lhùta dvou týdnù k podání kasaèní stí¾nosti tedy skonèila dne 7. 10. 2008. Stì¾ovatelé tudí¾ kasaèní stí¾nost podali a¾ po uplynutí zákonné lhùty. K tomu je nutno konstatovat, ¾e napadený rozsudek mìstského soudu obsahuje øádné pouèení o lhùtì k podání kasaèní stí¾nosti, jako¾ i o místu, kde je tøeba kasaèní stí¾nost podat. Nejvy¹¹í správní soud proto kasaèní stí¾nost proti rozsudku Mìstského soudu v Praze odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ø. s. za pou¾ití § 120 s. ø. s. jako opo¾dìnì podanou. Otázkou posuzování lhùty k podání kasaèní stí¾nosti se zabýval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 2043/07, v nìm¾ uvedl, jestli¾e je lhùta urèena na týdny, je rozhodný pro poèítání nikoli zaèátek, ale konec lhùty. Lhùta k podání kasaèní stí¾nosti poène sice bì¾et dnem, který následuje po dni doruèení rozsudku krajského (v daném pøípadì mìstského) soudu, av¹ak den, který urèil poèátek lhùty je den doruèení, tak¾e konec lhùty se svým oznaèením shoduje s oznaèením dne doruèení. Uvedený výklad odpovídá v¹eobecnì známé, dostupné a konsolidované procesualistické doktrínì i judikatuøe.
http://kraken.slv.cz/6Azs130/2006
2018-09-22T16:08:01
[ " soud ", " § 16", " § 103", " § 12", " § 91", " § 103", " soud ", " § 103", " soud ", " § 12", " § 16", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 104", " soud ", " § 32", " § 60", " § 120" ]
6Azs130/2006 è. j. 6 Azs 130/2006-76 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudcù JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily Valentové a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní vìci ¾alobkynì: X . S. Ch., zastoupena JUDr. Jindøichem Zadinou, advokátem, se sídlem Vy¹ehradská 27, Praha 2, proti ¾alovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad ©tolou 3, po¹tovní pøihrádka 21/OAM, Praha 7, o ¾alobì proti rozhodnutí ¾alovaného è. j. OAM-88/VL-07-19-2005 ze dne 28. 1. 2005, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alobkynì proti rozsudku Krajského soudu v Ostravì è. j. 63 Az 20/2005-47 ze dne 7. 2. 2006, Stì¾ovatelka brojí vèasnou kasaèní stí¾ností proti shora oznaèenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její ¾aloba proti rozhodnutí ¾alovaného o zamítnutí ¾ádosti o azyl jako zjevnì nedùvodné podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona è. 325/1999 Sb., o azylu a o zmìnì zákona è. 283/1991 Sb., o Policii Èeské republiky, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále zákon o azylu ). Jako dùvody kasaèní stí¾nosti, jak lze dovodit z obsahu podání ve vìci podané kasaèní stí¾nosti ze dne 6. 3. 2003 a jejího doplnìní z 14. 4. 2006 k výzvì Krajského soudu v Ostravì ze dne 13. 3. 2006, è. j. 63 Az 20/2005-57, je¾ bylo tomuto soudu doruèeno 20. 3. 2006, uvádí stì¾ovatelka dùvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona è. 150/2002 Sb., soudní øád správní (dále jen s. ø. s. ). Nutno uvést, ¾e jako dùvod ¾ádosti o azyl uvedla stì¾ovatelka v azylovém øízení tí¾ivé osobní problémy s man¾elem, kvùli kterým opustila zemi pùvodu-Èínu. Tyto okolnosti byly v øízeních dále rozvedeny a specifikovány s tím, ¾e stì¾ovatelka je pøesvìdèena, ¾e splòuje zákonné podmínky pro udìlení azylu podle § 12 zákona o azylu vzhledem k její osobní situaci, resp. podmínky minimálnì pero vzta¾ení pøeká¾ky vycestování podle § 91 tého¾ zákona. V kasaèní stí¾nosti pak stì¾ovatelka opakovanì odkázala na tyto dùvody, kvùli kterým po¾ádala o azyl v Èeské republice s tím, ¾e si na tìchto dùvodech i nadále trvá. Souèasnì stì¾ovatelka po¾ádala o pøiznání odkladného úèinku kasaèní stí¾nosti. Kasaèní stí¾nost podal úèastník øízení, z nìho¾ napadené rozhodnutí krajského soudu vze¹lo (§ 102 s. ø. s.), byla podána vèas (§ 106 odst. 2 s. ø. s.) a stì¾ovatelka v ní uplatòuje pøípustný dùvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ø. s. Kasaèní stí¾nost je tedy pøípustná. Po posouzení pøedlo¾ené kasaèní stí¾nosti z hlediska vý¹e naznaèených kritérií Nejvy¹¹í správní soud konstatuje, ¾e v té èásti, kde stì¾ovatelka argumentuje kasaèními dùvody dle § 103 odst. 1, písm. a) s. ø. s.-nesprávné posouzení právní otázky pøi vyhodnocování jejích azylových dùvodù, lze uvést následující: touto otázkou se Nejvy¹¹í správní soud vnitønì jednotnì a nerozpornì zabýval v øadì svých pøedchozích rozsudkù. Pro pøíklad lze uvést rozhodnutí Nejvy¹¹ího správního soudu sp. zn. 2 Azs 293/2005, sp. zn. 4 Azs 15/2005 nebo sp. zn. 2 Azs 147/2004. Ke stì¾ovatelèinì námitce, ¾e správní orgán mìl její situaci podøadit dùvodùm obsa¾eným v ust. § 12 zákona o azylu a nikoliv ustanovení § 16 zákona o azylu, odkazuje Nejvy¹¹í správní soud na právní názor vyslovený v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, è. j. 2 Azs 47/2003-130, publikován jako è. 244/2004 Sbírky rozhodnutí NSS. Ustálená a vnitønì jednotná judikatura Nejvy¹¹ího správního soudu poskytuje dostateènou odpovìï na námitky podávané v kasaèní stí¾nosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu pøedmìtných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvy¹¹í správní soud neshledal ani ¾ádný jiný z vý¹e vymezených dùvodù pro pøijetí kasaèní stí¾nosti k vìcnému projednání. Za tìchto okolností Nejvy¹¹í správní soud konstatuje, ¾e kasaèní stí¾nost svým významem podstatnì nepøesahuje vlastní zájmy stì¾ovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení § 104a s. ø. s. nepøijatelnou a odmítl ji. O odkladném úèinku Nejvy¹¹í správní soud nerozhodoval-je stanoven pøímo ze zákona ( § 32 odst. 5 zákona o azylu ). Výrok o nákladech øízení má odùvodnìní v ustanovení § 60 odst. 3 s. ø. s. (za pou¾ití § 120 s. ø. s. ), podle nìho¾ ¾ádný z úèastníkù nemá právo na náhradu nákladù øízení, byla-li ¾aloba (v tomto pøípadì kasaèní stí¾nost) odmítnuta.
http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/7314D04C168153BEC125839900220EA6?openDocument
2019-07-21T00:40:57
[ " § 31", "\nčl. 71", " soud ", " § 11", " soud ", " soud ", " soud ", " čl. 71", " čl. 31", " § 84", " § 89", " zákona č. 99", " § 105", " § 11", " čl. 1", " čl. 31", " soud ", " čl. 31", " čl. 71", " soud ", " § 84", " § 89", " čl. 7", " čl. 71", " soud ", " § 11", " soud " ]
30 Nd 43/2018 Spisová značka: 30 Nd 43/2018 ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.43.2018.1 Dotčené předpisy: § 31 odst. 1 předpisu č. 11/1975Sb. čl. 71 odst. 1 Nařízení (EU) č. 1215/2012 30 Nd 43/2018-21 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně S a M Europe Trans s. r. o., identifikační číslo osoby 28826353, se sídlem ve Slatiňanech, U Cukrovaru 3, zastoupené JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Fráni Šrámka 1139/2, proti žalované TELEMAXX Krzysztof Kąkol, č. 210506837, se sídlem v Drezdenku, Nowogrodzka 8A, Polská republika, o zaplacení 250 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 218 C 53/2017, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto: Věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 218 C 53/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Šumperku. Žalobou doručenou dne 21. 12. 2017 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení 250 EUR s příslušenstvím jako plnění z mezinárodní smlouvy o přepravě zboží, které bylo na základě této smlouvy přepravováno ze Spolkové republiky Německo do Mohelnice v České republice. Usnesením ze dne 3. 1. 2018, č. j. 218 C 53/2017-16, Okresní soud v Šumperku vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že věc bude po právní moci uvedeného usnesení postoupena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu (výrok II). Okresní soud v Šumperku v souladu s ustanovením čl. 71 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), aplikoval v dané věci čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, publikované vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále také „Úmluva CMR“). Na tomto základě dovodil, že v dané věci je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů, avšak vzhledem k tomu, že ani podle Úmluvy CMR, ani podle § 84 až § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nelze místní příslušnost soudu určit, věc v souladu s ustanovením § 105 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 11 odst. 3 o. s. ř. postoupil Nejvyššímu soudu. Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran. Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy CMR spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území Nejvyšší soud České republiky za uvedených okolností uzavřel, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází místo určené k vydání zásilky, přičemž Česká republika i Spolková republika Německo jsou smluvními státy Úmluvy. Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy CMR má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Brusel I bis, a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva CMR. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem Okresního soudu v Šumperku, podle kterého nelze místní příslušnost určit podle ustanovení § 84 až § 89a občanského soudního řádu. Místní příslušnost není upravena ani žádným ustanovením Úmluvy CMR. Aplikace čl. 7 nařízení Brusel I bis, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis). Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle § 11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Šumperku, v jehož obvodu se podle tvrzení žalobkyně nachází místo vydání zásilky a k tomuto soudu byla navíc žaloba podána.
https://docplayer.cz/19058139-Badatelsky-rad-archivu-ceske-televize-v-praze.html
2020-04-06T06:36:08
[ " zákona č. 499", " Čl. 1", " Čl. 2", " Čl. 3", " Čl. 4", " Čl. 5", " Čl. 6", " Čl. 7", " Čl. 8", " Čl. 9", " Čl. 10" ]
Badatelský řád Archivu České televize v Praze - PDF Stažení zdarma Download "Badatelský řád Archivu České televize v Praze" 1 Název vnitřního předpisu Badatelský řád Archivu České televize v Praze Typ vnitřního předpisu OFPŘ Číslo 34 ze dne Účinnost ode dne vydání Účinnost do neurčito Účel předpisu Naplnění příslušných ustanovení zákona o archivnictví. Určení Na vědomí pro všechny zaměstnance České televize vč. TS Brno a TS OStrava. Zrušuje - Anotace změn - Přílohy Příloha č.1 - Badatelský list Příloha č.2 - Doklad o předložených a navrácených archiváliích Příloha č.3 - Žádost o souhlas s použitím vlastního reprodukčního zařízení Příloha č. 4 - Ceník služeb a poplatků spojených s poskytováním služeb Archivem České televize Související dokumenty - Odborný garant APF Česká televize, v souladu s ust. 34 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vydává Badatelský řád Archivu České televize, který vymezuje pravidla pro zajištění a provádění badatelské činnosti v archivu České televize, která nesouvisí s výrobou pořadů či jinými aktivitami České televize. Neřídí se jím tedy zaměstnanci a externisté, kteří např. provádí dramaturgické výběry pro výrobu pořadů České televize, nebo potřebují nahlédnout z pracovních důvodů do archivovaných výrobních složek apod., ti se nadále řídí dosavadními pravidly. Badatelský řád bude uveřejněn na webových stránkách České televize. Badatelský řád Archivu České televize Čl. 1 Obecná ustanovení (1) Nahlížet do archiválií lze jen po splnění podmínek stanovených v zákoně a v prostorách k tomu určených (dále jen badatelna ). Do prostor, v nichž jsou archiválie uloženy, nemají žadatelé o nahlížení (dále jen badatel ) přístup. (2) Badatel se při vstupu do badatelny zapíše do knihy návštěv badatelny, kde uvede datum návštěvy, své jméno, popřípadě jména, a příjmení a účel návštěvy. Do badatelny nemají přístup osoby znečištěné, pod vlivem alkoholu, drog anebo jiných psychotropních látek nebo osoby ozbrojené. (3) V badatelně archivu badatel pravdivě vyplní badatelský list, který je i žádostí o nahlížení do archiválií. Badatel prokáže svou totožnost platným občanským průkazem, cestovním pasem nebo jiným obdobným průkazem totožnosti zaměstnanci pověřenému službou a dozorem v badatelně (dále jen dozor v badatelně ), který zkontroluje správnost údajů uvedených v badatelském listu. V případě elektronického badatelského listu je badatelský list vyplňován dozorem v badatelně za plné účasti badatele, který po vytištění badatelského listu zkontroluje všechny údaje a badatelský list podepíše. Nový badatelský list badatel vyplňuje vždy pro každý 1 / 5 2 kalendářní rok, ve kterém nahlíží do archiválií, při každé změně účelu nahlížení a při každé změně tématu studia. (4) Není-li badatel schopen dozoru v badatelně prokázat svou totožnost platným občanským průkazem, cestovním pasem nebo jiným obdobným průkazem totožnosti, nahlížení do archiválií se mu odepře. (5) Badateli se archiválie předkládají na základě jeho výslovného požadavku, který může archivu předběžně zaslat také prostřednictvím držitele poštovní licence nebo zaslat anebo oznámit prostředky elektronické komunikace ( , fax, telefon), a to na kontaktní adresy archivem zveřejněné na jeho internetových stránkách. Pokud požadavek zaslaný v písemné podobě neobsahuje veškeré údaje stanovené v odstavci 6 nebo pokud je formulace požadavku na předložení archiválií nejasná, nepřesná nebo nekonkrétní, považuje se takto zaslaný požadavek za informativní a badateli na jejím základě mohou být připraveny pouze archiválie, u kterých není pochyb, že mají být předmětem nahlížení. (6) Badatel vyplní v badatelně formulář požadavků na předložení archiválií pro nahlížení s uvedením svého jména, popřípadě jmen, příjmení, tématu studia, názvu archivního souboru, čísla kartonu, knihy, popřípadě inventárního čísla nebo signatury či folia, které žádá ke studiu, a opatří ho svým podpisem a datem zpracování. Formulář požadavků na předložení archiválií pro nahlížení je přílohou badatelského listu. Pokud badatel využil postupu pro vyžádání archiválií k nahlížení podle odstavce 5 a jeho požadavek splňoval náležitosti formuláře podle tohoto odstavce, připojí se k badatelskému listu archivu badatelem doručený dokument. Pokud byl archivu doručen neúplný nebo nepřesný požadavek, vyplní v badatelně formulář požadavků na předložení archiválií pro nahlížení. V případě, že badatel postupoval podle odstavce 5 a požaduje předložení dalších archiválií, než o které předběžně požádal, vyplní formulář požadavků na předložení archiválií pro nahlížení pouze v rozsahu nově požadovaných archiválií pro nahlížení. (7) Badatel odloží plášť, příruční zavazadla a jiné obdobné věci na místě k tomu určeném. Do badatelny může badatel vstupovat pouze s perem, tužkou, vlastními volnými listy papíru bez desek a záznamovým zařízením, jako je fotoaparát, kamera, příruční skener nebo přenosný počítač bez pouzdra. Po ukončení studia předloží badatel své věci ke kontrole za účelem zjištění, zda neodnáší archiválie z badatelny (zejména rozevře přenosný počítač, skener, předloží přinesené listy papíru). Věci, které si badatel s sebou do badatelny přináší, předloží na vyžádání ke kontrole i před zahájením studia v badatelně. (8) V badatelně je nutné zachovávat klid a respektovat studijní prostředí, které nesmí být narušováno hlukem, hlasitou komunikací s dalšími badateli, nadměrným pohybem po badatelně a obdobnými rušivými projevy, které neodpovídají účelu návštěvy v badatelně. V badatelně není dovoleno kouřit, jíst, pít a telefonovat. U přístrojů, které si badatel případně se souhlasem dozoru badatelny přináší do badatelny, vypne badatel veškeré zvukové signály. Čl. 2 (1) Při nahlížení se badatel řídí pokyny dozoru v badatelně. Dozor v badatelně může na badateli požadovat, aby při pořizování výpisů a poznámek z některých druhů archiválií používal pouze obyčejné tužky střední tvrdosti. Dozor v badatelně není povinen poskytovat badateli pomoc při čtení textu archiválií, jeho překládání do jiných jazyků, podávání výkladu o historických reáliích souvisejících s archiváliemi apod. (2) Při nahlížení badatel archiválie co nejvíce šetří. Archiválie nelze používat jako psací podložky, přímo z nich kopírovat průpisovým papírem, podtrhávat v nich, škrtat nebo do nich vpisovat nebo je používat jiným způsobem či k jinému účelu než je nahlížení. Fyzické poškození archiválie badatelem má za následek, že badateli bude s okamžitou platností ukončeno povolení nahlížet do archiválií. (3) Badatelům se zakazuje vynášet archiválie z badatelny. Vynesení jakékoliv archiválie z badatelny má za následek, že badateli bude s okamžitou platností ukončeno povolení nahlížet do archiválií. 2 / 5 3 (4) Do archiválií vyžádaných badatelem může nahlížet současně jen jedna osoba, a to badatel, do jehož badatelského listu byly předložené archiválie zapsány. V odůvodněných případech (například didaktických, při exkurzích) může dozor v badatelně povolit nahlížení více osobám. (5) K nahlédnutí se badateli předkládají archiválie ve lhůtě, v celkovém množství a v množství na jeden návštěvní den podle provozních podmínek a technických možností archivu s přihlédnutím k významu a účelu nahlížení. Předkládá se vždy jen takové množství archiválií, jejichž počet a stav při vracení může dozor v badatelně bez obtíží zkontrolovat. (6) Archiv nevyhradí badateli archiválie v badatelně, nezahájí-li badatel nahlížení do archiválií do (30) třiceti kalendářních dnů od sjednaného dne pro jejich předložení nebo přeruší-li nahlížení na dobu delší (30) třiceti kalendářních dnů. Archiválie jsou v badatelně badateli vyhrazeny po dobu nezbytnou k nahlížení. Pokud badatel do vyhrazených archiválií nenahlíží soustavně nebo pravidelně a pokud vyhrazené archiválie sám nevrátí, považují se archiválie za vyhrazené na dobu (3) tří měsíců od data objednání. Po uplynutí této doby lze v odůvodněných případech prodloužit rezervaci na další období, zpravidla na dobu nejdéle do konce kalendářního roku. Při prodloužení se přihlédne též k tomu, zda jsou další žadatelé o nahlížení do předmětných archiválií. (7) Archiv umožní nahlížet do archiválií jinému badateli, než který si tyto archiválie vyžádal k nahlížení jako první tehdy, jestliže badatel, kterému jsou vyhrazeny jako prvnímu, dá k takovému nahlížení druhým badatelem souhlas nebo jestliže každý z těchto badatelů prokazatelně nahlíží do těchto archiválií za jiným účelem nebo studuje jiné téma. V případě, že by došlo k souběžnému nahlížení dvěma a více badateli, archiv umožní nahlížení do těchto archiválií jen tomu badateli, kterému je archiv vyhradil jako prvnímu. Ve sporných případech rozhoduje osoba stojící v čele archivu. Čl. 3 (1) V badatelně je možné při splnění dozorem stanovených podmínek (například zachování klidu v badatelně) a pokud nebudou ostatní badatelé obtěžováni, používat vlastní reprodukční zařízení k pořizování reprodukcí archiválií pro osobní studijní potřebu badatele jen se souhlasem dozoru v badatelně. Zcela je vyloučeno pořizování reprodukcí zvukových a zvukověobrazových archiválií. Souhlas se vyjádří podpisem na badatelem vyplněné písemné žádosti, jejíž vzor je přílohou vzorového badatelského řádu. Tím není dotčena ochrana případných vlastnických a autorských práv a práv souvisejících. (2) Badatel po ukončení nahlížení do archiválií své místo v badatelně zanechá v řádném stavu. Výpisy, poznámky a jiné pomůcky či věci v badatelně nezanechává, nýbrž si je odnáší s sebou. (3) Po každém ukončení nahlížení do archiválií je badatel povinen vrátit archiválie v počtu, sledu a stavu, v jakém mu byly předloženy. Porušení má za následek, že badateli bude s okamžitou platností ukončeno povolení nahlížet do archiválií. (4) Dozor v badatelně je povinen zkontrolovat počet a stav badatelem vrácených archiválií a potvrdit svým podpisem jejich řádné vrácení v badatelském listu ještě před odchodem badatele z badatelny. (5) Informace získané z archiválií užívá badatel jen k účelu uvedenému v badatelském listu. Při jejich využití ve vědeckých nebo jiných pracích nebo zveřejnění se uvádí alespoň název archivu a využitých archivních souborů, a bližší označení archiválií (citace), z nichž bylo čerpáno. (6) Jestliže badatel publikoval práci, která vznikla na základě nahlížení do archiválií uložených v archivu, zašle příslušnému archivu jeden její výtisk (například edice archiválií). Jestliže čerpal z archiválií uložených ve více archivech, zašle publikovanou práci pouze archivu, z jehož archiválií čerpal nejvíce; ostatním archivům sdělí bibliografické údaje o publikované práci, případně zašle dílo elektronicky ve formátu PDF. 3 / 5 4 Čl. 4 Využívání archivních pomůcek (1) Archiv umožňuje badatelům nahlížení do archivních pomůcek. (2) S archivními pomůckami předloženými k nahlížení, pokud nejsou úředními díly a pokud splňují znaky předmětu ochrany podle autorského zákona, se zachází jako s literárními díly. Čl. 5 Pořizování reprodukcí archiválií Reprodukce archiválií poskytuje archiv z archiválií, které badatel studuje nebo potřebuje pro účely úřední nebo vlastní práce uvedené v badatelském listu v závislosti na případném předem uděleném souhlasu vlastníka archiválií nebo na ochraně případných autorských práv a práv souvisejících. Reprodukce archiválií se poskytují v závislosti na provozních podmínkách a technických možnostech archivu. Reprodukce archiválií, u nichž to nedovoluje jejich fyzický stav, se neposkytují. Čl. 6 Zapůjčování archiválií za účelem studia mimo archiv (1) Zapůjčování originálů archiválií k nahlédnutí do jiného archivu, než jsou uloženy, povoluje vedoucí APF výjimečně, s přihlédnutím ke smyslu, účelu a okolnostem jejich využívání, bezpečnosti převozu a zajištění ochrany archiválií v místě dočasného uložení a s ohledem na náklady s tím spojené. Archiválie nelze zasílat poštou, nýbrž se vždy za předem dohodnutých podmínek převážejí pověřeným zaměstnancem určeným vedoucím APF, který archiválie zapůjčuje. (2) Zapůjčování originálů archiválií mimo archiv povoluje vedoucí APF výjimečně a za podmínek podle odstavce 1 pouze vlastníkovi, případně původci archiválií a státnímu orgánu, kulturně vědecké instituci pro jí pořádané výstavy nebo jiné veřejné prezentace, orgánu územní samosprávy a osobám, které jsou podle zvláštního právního předpisu oprávněny nahlížet do dokumentů, pokud to účel nahlédnutí z důvodu výkonu úřední funkce vyžaduje. Zapůjčení originálů archiválií nelze odmítnout původci archiválií, jestliže archiválie uložil v archivu na základě smlouvy o úschově nebo na základě darovací či kupní smlouvy a zapůjčení archiválií si ve smlouvě vymínil. (3) Pokud archiválie uložená ve veřejném archivu není ve vlastnictví České republiky, právnické osoby zřízené zákonem nebo územního samosprávného celku, je k zapůjčení archiválie nezbytný písemný souhlas jejího vlastníka. (4) Při zapůjčování archiválií je archiv povinen vystavit vypůjčiteli revers, obsahující a) přesný soupis zapůjčovaných archiválií, b) účel výpůjčky, c) datum výpůjčky a lhůtu vrácení archiválií, d) jméno, příjmení a adresu místa pobytu na území České republiky nebo adresu bydliště v cizině vypůjčitele podle průkazu totožnosti, pokud jde o fyzickou osobu nebo, e) v případě právnické osoby adresu sídla vypůjčitele a jméno a příjmení jím pověřené osoby f) vlastnoruční podpis vypůjčitele nebo jím pověřené osoby, jde-li o fyzickou osobu; v případě pověřené osoby se současně uvede její jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa pobytu na území České republiky nebo adresa bydliště v cizině podle průkazu totožnosti a datum předložené plné moci, g) vlastnoruční podpis statutárního orgánu vypůjčitele nebo jím pověřené osoby připojený k názvu nebo obchodní firmě právnické osoby, který je vypůjčitelem; obsahuje-li podpisový vzor osob jednajících za právnickou osobu otisk razítka, připojí se k podpisu rovněž otisk razítka právnické osoby. (5) Zapůjčené archiválie se zapíší v archivu do zvláštní knihy výpůjček a zápůjček. (6) Jestliže vypůjčitel nevrátí zapůjčené archiválie v dohodnuté lhůtě, a nedohodne prodloužení lhůty, nebudou mu další požadované archiválie zapůjčovány až do doby vrácení zapůjčených archiválií. 4 / 5 5 Čl. 7 Využívání knihovny archivu Badatel může využívat knih, časopisů a novin z knihovny archivu v souvislosti s jeho studijním tématem a v jeho rozsahu. Studijní využívání knih, časopisů a novin z knihovny archivu se řídí výpůjčním řádem, který vydává vedoucí APF. Čl. 8 Exkurze do archivu Při exkurzi do archivu se návštěvníci zapisují do knihy návštěv badatelny. Vstup do jiných prostor archivu než do badatelny archivu povoluje vedoucí APF a uskutečňuje se pouze v doprovodu jím pověřeného zaměstnance. Čl. 9 Úhrady za služby poskytované archivy Výše úhrady nákladů spojených s pořízením výpisu, opisu nebo kopie archiválie v analogové podobě anebo s pořízením repliky archiválie v digitální podobě, nákladů spojených s vyhledáním archiválií a jejich dalším zpracováním a nákladů spojených s pořízením rešerše z archiválií se řídí ceníkem služeb. Čl. 10 Závěrečná ustanovení Poruší-li badatel některou ze základních povinností uložených badatelským řádem, může mu být další nahlížení do archiválií odepřeno, popřípadě udělený souhlas odvolán. Milan Cimirot finanční a provozní ředitel 5 / 5
http://docplayer.cz/7963338-Stanovy-cl-1-zakladni-ustanoveni-cl-2-obsah-cinnosti.html
2018-12-19T16:43:30
[ " Čl. 1", " Čl. 2", " Čl. 1", " Čl. 2", " Čl. 1", " Čl. 2", " Čl. 3", " Čl. 4", " Čl. 5", " Čl. 6", " Čl. 7", " zákona č. 83", " Čl. 8" ]
Stanovy. Čl. 1 Základní ustanovení. Čl. 2 Obsah činnosti - PDF Download "Stanovy. Čl. 1 Základní ustanovení. Čl. 2 Obsah činnosti" 1 Stanovy Asociace středoškolských klubů České republiky, o. s. Adresa: Česká 11, Brno Registrováno u: Ministerstva vnitra České republiky Číslo a datum registrace: VSP/1-34/90-R ze dne IČO: Čl. 1 Základní ustanovení 1. Asociace středoškolských klubů České republiky, o. s. (dále jen ASK ČR) je zájmové občanské sdružení mládeže do 26 let. Členy ASK ČR mohou být i osoby starší, pokud vykonávají volené nebo pověřené funkce. Členové se sdružují ve středoškolských klubech, které jsou základními organizačními útvary. 2. ASK ČR je místem pro realizaci odborných a zájmových aktivit členů, které přispívají k rozvoji klíčových kompetencí, všeobecné i odborné vzdělanosti mladých lidí. 3. Středoškolský klub (dále jen klub) je zřizovaný na základě schválení ve Správní radě ASK ČR. Klub se dále může členit na kroužky, pracovní, zájmové skupiny či kluby. Čl. 2 Obsah činnosti V souladu s Úmluvy o právech dítěte, Všeobecnou deklaraci lidských práv a Chartu OSN si stanoví ASK ČR tyto předměty činnosti: podporovat provozování různých forem zájmové, vzdělávací, kulturní, vědecké a technické činnosti mládeže ve volném čase napomáhat a sjednocovat úsilí mládeže na zakládání klubů společenských a odborných aktivit být místem výměny zkušeností, poznatků a informací o činnosti mládeže jak v České republice, tak v zahraničí získávat finanční i hmotné prostředky pro zabezpečení činnosti ASK ČR a klubů zastupovat členské kluby na různých úrovních a vytvářet tak podmínky pro jejich činnost provozovat další neziskové činnosti jako např.: setkání, semináře, konference, publikační a hospodářskou a poradenskou činnost, které budou ku prospěchu činnosti sdružených klubů a jednotlivých členů realizace táborů, zahraničních výměn, stáží, a dalších aktivit podpora participace mládeže na věcech veřejných (samosprávy, parlamenty, rady) a provoz informačního centra pro mládež zajištění koordinační a poradenské činnosti evropských programů a služeb Občanské sdružení ASK ČR je registrováno u Ministerstva vnitra České republiky Číslo a datum registrace: VSP/1-34/90-R ze dne Tel.: Fax: IČ: Číslo účtu: /0100 2 Čl. 3 Orgány ASK ČR 3.1 Valná Hromada ASK ČR 3.2 Správní rada 3.3 Revizní komise 3.4 Středoškolský klub Čl. 4 Organizační struktura ASK ČR 4.1 Valná Hromada ASK ČR 1. je tvořena vedoucími klubů nebo pověřenými zástupci klubů. Každý člen má jeden rozhodující hlas. 2. Valná hromada se schází nejméně jedenkrát za rok. O konání Valné hromady musí být vedoucí klubů informování nejméně 30 dní před jejím zahájením. Jednou za tři roky je Valná hromada volební a volí na tříleté období Správní radu a Revizní komisi. 3. Mimořádnou Valnou hromadu svolává Správní rada. Právo svolání mimořádné Valné hromady mají i členové ASK ČR, pokud o to požádá nejméně 1 / 3 členských klubů. O konání mimořádné Valné hromady musí být vedoucí klubů informování nejméně 30 dní před jejím zahájením. 4. Valná hromada má právo: a. provádět změnu Stanov b. volit Správní radu a určovat počet jejich členů c. odvolat Správní radu nebo její jednotlivé členy d. volit Revizní komisi a určovat počet jejich členů e. odvolat Revizní komisi nebo její jednotlivé členy f. schvalovat směrnice pro hospodaření ASK ČR g. schvalovat rozpočet ASK ČR h. schvalovat Výroční zprávu ASK ČR i. schvalovat zprávu Revizní komise j. schvalovat plán činnosti k. zrušit ASK ČR l. schvalovat likvidační komisi při zrušení ASK ČR 5. Valná hromada je usnášení schopná pokud se ji účastní 50% z celkového počtu klubů. 6. Valná hromada je způsobilá přijímat závěry a usnesení, pokud se ji účastní 50% z celkového počtu klubů. Není-li tato podmínka splněna, svolá se 15 minut po ukončení, Náhradní Valná hromada. Náhradní Valná hromada může přijímat závěry a usnesení v počtu přítomných klubů. 7. Usnesení Valné hromady jsou přijata schválením nadpoloviční většinou hlasů všech členů ASK ČR, přítomných na Valné hromadě. 4.2 Správní rada 1. řídí ASK ČR v období mezi konáním Valných hromad. Na svém prvním zasedání volí ze svého středu předsedu a místopředsedu na dobu tří let 2. schvaluje zřizování středoškolských klubů jako základního článku ASK ČR 3 3. Předseda Správní rady je statutárním zástupcem ASK ČR 4. je volena na Volební Valné hromadě z návrhů členů ASK ČR nebo Správní rady na dobu tří let 5. jmenuje a odvolává tajemníka sekretariátu ASK ČR a další pracovníky sekretariátu 6. schází se nejméně čtyřikrát za rok. Správní radu svolává předseda Správní rady. Právo svolat správní radu mají i její členové pokud o to požádá nejméně 1 / 3 jejích členů. O konání Správní rady musí být její členové informování nejméně 14 dní před jejím zahájením 7. pro potřeby ASK ČR může vytvořit odborné komise 8. předkládá návrhy na úpravy stanov Valné hromadě 9. zástupce Správní rady se účastní zasedání Revizní komise 10. je povinna předkládat Valné hromadě zprávy o své činnosti a návrhy pro další činnost ASK ČR, rozpočet a Výroční zprávu 11. může přijímat závěry a usnesení pokud se ji účastní 50% z celkového počtu jejích členů. 12. Usnesení Správní rady jsou právoplatná schválením nadpoloviční většinou přítomných členů. 13. schvaluje pravomoci pracovníků sekretariátu ASK ČR 14. v případě odstoupení člena Správní rady, má právo člena kooptovat do počtu stanoveného Valnou hromadou 4.3 Revizní komise 1. je volena na Volební Valné hromadě z návrhů členů ASK ČR nebo Správní rady na dobu tří let. 2. volí ze svého středu předsedu na dobu tří let 3. za svoji činnost je odpovědna Valné hromadě 4. zástupce Revizní komise se účastní zasedání Správní rady 5. provádí kontrolu plnění usnesení Valné hromady, činnosti ASK ČR a především hospodaření ASK ČR 6. může přijímat závěry a usnesení pokud se ji účastní 50% z celkového počtu jejích členů. 7. Usnesení Revizní komise jsou právoplatná schválením nadpoloviční většinou přítomných členů 8. v případě odstoupení člena Revizní komise, má právo člena kooptovat do počtu stanoveného Valnou hromadou 4.4 Středoškolský klub 1. Středoškolský klub (dále jen klub) je základním článkem ASK ČR s právní subjektivitou, zřizovaný a provozovaný na principu dobrovolnosti zejména při středních školách. 2. Členové klub volí vedoucího klubu, kterým musí být osoba starší 18 let, na dobu tří let. 3. Vedoucí klubu je statutárním zástupcem klubu. 4. Vedoucí klubu má právo účasti na Valné hromadě ASK ČR s jedním hlasem. 5. Vnitřní organizační struktura je vnitřní záležitostí klubu. Klub může vytvářet zájmové a odborné skupiny (kroužky, kluby) v jejichž čele je vedoucí. 6. Poslání klubu je získávat a prohlubovat účast mládeže na aktivní společenské činnosti v rámci školní i mimoškolní činnosti, rozvíjet a podporovat aktivity středoškolské mládeže ve všech oblastech o již má tato skupina zájem např. technické, umělecké, humanitní, kulturní, ekologické či v oblasti participace. 7. V souladu s obsahem činnosti ASK ČR plní klub tyto úkoly: 4 a. podporuje pravidelnou činnost zájmových útvarů, pracovních či odborných skupin, kroužků, laboratoří a talentovaných jednotlivců b. zajišťuje informační, poradenskou a konzultační činnost pro členy klubu c. organizuje veřejnou prezentaci své činnosti 8. Zřízení a zrušení klubu: a. zřizovatelem klubu je ASK ČR, který schvaluje zřízení klubu na základě písemné přihlášky. b. ve spolupráci ASK ČR a střední školy, při které je klub zřízen, jsou vytvářeny technické a provozní podmínky pro činnost klubu. c. klub zaniká na základě písemné žádosti klubu, při porušení stanov ASK ČR, nebo rozhodnutím Valné hromady. d. Vztahy mezi zřizovatelem a středními školami jsou stanoveny vzájemnou dohodou. 9. Klub řídí a za jeho činnost odpovídá vedoucí klubu. 10. Členství v klubu a. Členové klubu jsou: a. převážně žáci školy b. žáci jiné střední školy, pokud na jejich škole nepracuje klub stejného zaměření c. externí členové, pokud jsou významným přínosem pro jejich práci d. mládež do 26 let b. O přijetí za člena klubu z okruhu mimo školu, kde je klub zřízen, rozhoduje vedoucí klubu na základě žádosti o členství, po souhlasném stanovisku příslušné střední školy c. Členství v klubu lze ukončit a. vystoupením z klubu b. nezaplacením členského příspěvku 11. Hospodaření klubu se řídí všeobecně platnými právními a účetními předpisy. Klub může provádět hospodářskou činnost v rámci udělené právní subjektivity. Klub hospodaří s vlastními prostředky, dotacemi ústředí ASK ČR, a také získanými dary, sponzorskými příspěvky a dotacemi místní a regionální samosprávy. Majetek takto pořízený je ve vlastnictví klubu. Při zrušení klubu se uskutečňuje finanční vyrovnání a předání získaného majetku na ústředí ASK ČR. 12. Podle potřeby si klub zřizuje vlastí razítko, které je upraveno jednotným vzorem. A to: Středoškolský klub ASK ČR při (název školy) (ulice, obec, PSČ) Razítko lze doplnit případným názvem klubu. Čl. 5 Členství 1. Členství v ASK ČR vzniká zaplacením členského příspěvku jednotlivce na příslušný školní rok. 2. Členové klubu volí vedoucího klubu, který je zastupuje jako člen Valné hromady ASK ČR. 3. Členství v ASK ČR zaniká vystoupením, vyškrtnutím nebo nezaplacením členského příspěvku. Evidence členů je vedena klubem. 4. Práva členů: 5 a. účastnit se akcí pořádaných ASK ČR b. využívat služby a výhody ASK ČR c. podílet se na práci ASK ČR svými podněty, náměty a návrhy d. být volen do orgánů ASK ČR a podílet se na jejich činnosti 5. Povinnosti členů a. dodržovat stanovy ASK ČR b. aktivně se podílet na činnosti ASK ČR c. poskytovat informace o své činnosti a předávat výsledky své práce i ostatním členům ASK ČR Čl. 6 Finanční a hospodářské záležitosti 1. ASK ČR jako celek je právnickou osobou. 2. Hospodaření se řídí všeobecnými právními a účetními předpisy. Pro potřebu ASK ČR schvaluje Valná hromada směrnice pro hospodaření v ASK ČR. 3. ASK ČR používá pro svoji činnost vlastní nebo zapůjčený (svěřený) majetek na základě smlouvy. 4. Prostředky potřebné pro činnost získává ASK ČR z dotací, darů, příspěvků členů a doplňující příležitostné hospodářské činnosti vyplývající z obsahu činnosti ASK ČR. Čl. 7 Právní postavení 1. ASK ČR je právnickou osobou dle zákona č. 83/90 Sb. o sdružování občanů. 2. Za ASK ČR jedná předseda nebo pověření členové. 3. Statutárním zástupcem je předseda Správní rady. V případě dlouhodobé nepřítomnosti předsedy (nemoc nebo pobyt v zahraničí) vykonává statutární funkci místopředseda SR, nebo na základě plné moci udělené Správní radou další člen Správní rady. 4. Základní organizační články tj. středoškolské kluby jsou ve smyslu stanov samostatnými právnickými osobami, zastupované vedoucím středoškolského klubu. Čl. 8 Závěrečné ustanovení 1. ASK ČR vzniká dnem schválení ustanovující Valnou hromadou a registrace u ministerstva vnitra ČR. 2. ASK ČR byla založena ustanovující Valnou Hromadou dne a registrace byla dne na MV ČR pod registračním číslem VSP/1-34/90-R. 3. První změna stanov byla schválena Valnou hromadou dne , vzato na vědomí MV ČR dne Druhá změna stanov byla schválena Valnou hromadou dne , vzato na vědomí MV ČR dne Třetí změna stanov byla schválena Valnou hromadou dne , vzato na vědomí MV ČR dne Čtvrtá změna stanov byla schválena Valnou hromadou dne , vzato na vědomí MV ČR dne Pátá změna stanov byla schválena Valnou hromadou dne , bude předloženo MV ČR na vědomí. statutární zástupce
https://zakony.pohoda.cz/pracovni-pravo/zakonik-prace/povinnosti-zamestnavatele-prava-a-povinnosti-zame/
2020-06-03T12:14:32
[ "\n§103", " § 37", " zákona č. 258", " § 37", " zákona č. 258", "\n§103", "\n§103", "\n§103", "\n§104", "\n§104", "\n§104", "\n§104", "\n§104", "\n§104", "\n§105", "\n§105", "\n§105", "\n§105", "\n§105", "\n§105", "\n§105", "\n§106", "\n§106", "\n§106", "\n§106", " § 37", " zákona č. 258" ]
Povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance - Portál POHODA Povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnance §103 (1) Zaměstnavatel je povinen b) informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena; kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis, (Pozn. č. 32: § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.) f) zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, (Pozn. č. 32: § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.) zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště, l) zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy. (Pozn. č. 33: Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů.) §103 (2) Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první je zaměstnavatel povinen zajistit při nástupu zaměstnance do práce, a dále §103 (4) Zaměstnavatel je povinen těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu přizpůsobovat na pracovišti prostory pro jejich odpočinek. §103 (5) Zaměstnavatel je povinen pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání. Osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje §104 (1) Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. (Pozn. č. 34: Nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky.) §104 (2) V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv. §104 (3) Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, též ochranné nápoje. §104 (4) Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. §104 (5) Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním. §104 (6) Vláda stanoví nařízením bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. §105 (1) Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. O pracovním úrazu zaměstnance jiného zaměstnavatele je zaměstnavatel podle věty první povinen bez zbytečného odkladu uvědomit zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, umožnit mu účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky tohoto objasnění. §105 (2) Zaměstnavatel je povinen vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. §105 (3) Zaměstnavatel je povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo §105 (4) Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. §105 (5) Zaměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů. §105 (6) Zaměstnavatel je povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatní taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání. §105 (7) Vláda stanoví nařízením §106 (1) Zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná. §106 (2) Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance. §106 (3) Zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. §106 (4) Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen b) podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy, (Pozn. č. 32: § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.) e) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky (Pozn. č. 35: Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.) na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno, g) s ohledem na druh jím vykonávané práce se podle svých možností podílet na odstraňování nedostatků zjištěných při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů, (Pozn. č. 36: Například zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.) i) podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, (Pozn. č. 33: Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů.) (Pozn. č. 35: Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.)
https://iudictum.cz/16186/9-as-49-2011-59
2018-11-20T16:02:51
[ " soud ", " § 32", " zákona č. 289", " soud ", " soud ", " § 32", " zákona č. 289", " čl. 11", " čl. 11", " § 19", " § 32", " soud ", " § 3", " zákona č. 500", " soud ", " soud ", " § 103", " zákona č. 150", " soud ", " § 32", " soud ", " § 32", " soud ", " § 32", " soud ", " § 32", " soud ", " § 32", " soud ", " § 19", " § 20", " § 20", " § 32", " soud ", " § 32", " soud ", " čl. 11", " čl. 11", " čl. 11", " soud ", " čl. 11", " § 123", " § 19", " soud ", " soud ", " § 19", " § 53", " § 53", " § 53", " § 53", " § 53", " zákona č. 40", " § 228", " zákona č. 40", " soud ", " soud ", " § 14", " § 136", " § 3", " § 2", " § 32", " § 32", " § 32", " § 32", " soud ", " soud ", " § 110", " § 109", " soud ", " § 60", " § 120" ]
9 As 49/2011 - 59 — Nejvyšší správní soud — Iudictum.cz 9 As 49/2011 - 59 Zákaz oplocovat les za účelem omezení obecného užívání lesa stanovený v § 32 odst. 7 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, se nevztahuje pouze na situace, kdy účelem takového oplocení má být celkové zamezení obecnému užívání lesa, ale také na situace, kdy má dojít i jen k jeho částečnému omezení (zde oplocením lesa ze tří stran). (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 03.11.2011, čj. 9 As 49/2011 - 59) Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: M. K., zast. JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2 - Vinohrady, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, ve věci dodatečného povolení stavby, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2008, č. j. S-MHMP 731337/2008/OST/Lš, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, č. j. 10 Ca 51/2009 - 32, Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2008, č. j. S-MHMP 731337/2008/OST/Lš. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl stěžovatelčino odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 21, odboru stavební úřad, ze dne 22. 8. 2008, č. j. Výst/5286/2008/Ko, kterým nebyla povolena stavba plotu na hranici lesního pozemku. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že městský soud nesprávně posoudil správními orgány provedenou aplikaci ust. § 32 odst. 7 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesního zákona), ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „lesní zákon“). Částečné oplocení lesa totiž není v rozporu s citovaným zákonným ustanovením, neboť les nemá být oplocen z důvodu vlastnických ani za účelem omezení obecného užívání lesa. Účelem oplocení je ochrana lesa, navíc celá jedna strana zůstane neoplocena, takže oplocení neznamená narušení obecného užívání lesa. Dále stěžovatelka uvedla, že postupem správních orgánů i soudu bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Aplikace zákazu oplocení lesa zasáhla do této ústavně zaručené ochrany, aniž by byly splněny podmínky dané čl. 11 odst. 3 nebo 4 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka považuje možnosti, které vlastníkovi dává lesní zákon k ochraně jeho lesa a na něž odkázal městský soud, za neúčinná pro danou situaci. Vstup do lesa lze na základě § 19 odst. 3 lesního zákona omezit totiž jen na tři měsíce, což je nedostatečné; instalace závory či sloupku nikterak nezamezí odkládání stavebního i rostlinného odpadu, krádežím stromků, ničení půdního pokryvu jízdou na kole, stavbě dětských bunkrů a pastí na zvířata. Závěr městského soudu, že aplikace ust. § 32 odst. 7 lesního zákona není v daném případě v rozporu s Listinou základních práv a svobod, je nesprávný, jelikož stěžovatelce lesní zákon neposkytuje zákonné možnosti ochrany jejího vlastnictví. Stěžovatelka má dále za to, že městský soud se řádně nezabýval její námitkou, že závazná stanoviska v dané věci nebyla vydána v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „správní řád“), tj. na základě zjištěného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ani Magistrát hlavního města Prahy, odbor ochrany prostředí, ani Ministerstvo zemědělství se skutečným stavem lokality nijak nezabývaly (neprovedly místní šetření, nevyhodnotily vlivy masivní okolní zástavby na četnost návštěv lesního pozemku, nevzaly v úvahu velikost pozemku, která činí jen 1800 m2, nevyžádaly si odborné posouzení stavu lesa a rizik vyplývajících z nadměrné návštěvnosti). Ministerstvo zemědělství se pak s odvolacím důvodem vypořádalo jen citací zákonných ustanovení. Skutečný stav lokality vůbec nebyl zjišťován, což je zřejmé i z opakovaných tvrzení Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí, i Ministerstva zemědělství, že dojde k zaslepení pěších komunikací na pozemcích parcelních čísel 577/8 a 577/4. Tato tvrzení nejsou dle stěžovatelky pravdivá, neboť dojde k zaslepení jen komunikace na pozemku parcelní číslo 577/4. Městský soud přitom vycházel z mylného předpokladu, že podkladem pro vydání uvedených stanovisek byl úplný spisový materiál. Tak tomu nebylo, protože spis se stále nacházel u správního orgánu a nebyl zaslán dotčeným orgánům. Z uvedených důvodů navrhla stěžovatelka kasační stížností napadený rozsudek městského soudu zrušit. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatelka je v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). Zdejší soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Ze správního a soudního spisu vyplynuly prodanou věc tyto podstatné okolnosti: Stěžovatelka částečně oplotila pozemek parcelní č. 576 v katastrálním území Újezd nad Lesy, a to na jeho západní, severní a východní hranici. Úřad městské části Praha 21, odbor stavební úřad, se stěžovatelkou zahájil řízení o odstranění nepovolené stavby, v jehož průběhu podala stěžovatelka žádost o dodatečné stavební povolení. Úřad městské části Praha 21, odbor stavební úřad, dodatečné povolení nevydal z důvodu existence zamítavého závazného stanoviska příslušného orgánu správy lesů, Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí. Proti tomuto rozhodnutí o nepovolení stavby podala stěžovatelka odvolání k žalovanému. Ten si vzhledem ke skutečnosti, že odvolání směřovalo i proti obsahu závazného stanoviska, vyžádal potvrzení nebo změnu tohoto závazného stanoviska ze strany Ministerstva zemědělství. Závazné stanovisko bylo potvrzeno, neboť dle Ministerstva zemědělství vybudování plotu v daném případě odporuje § 32 odst. 7 lesního zákona. Žalovaný proto odvolání zamítl. Městský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že podklady pro vydání závazného stanoviska jsou dány vždy jeho obsahem. V daném případě odůvodnil dotčený orgán svůj nesouhlas především odkazem na § 32 odst. 7 lesního zákona. Ze správního spisu vyplynulo, že dotčený orgán měl takové podklady, které mu umožnily posouzení zájmů chráněných lesním zákonem. Ve spise se totiž nachází fotodokumentace, protokol z místního šetření, dotčený orgán se navíc zmiňuje o znalosti místa z úřední činnosti. Otázka přístupových cest není dle městského soudu pro vydání stanoviska z hlediska ochrany lesa podstatná. Městský soud z tvrzení stěžovatelky, že plot hodlá zbudovat jako ochranu lesa před jeho poškozováním, dovodil, že účelem oplocení je ochrana lesa před poškozováním, nicméně stěžovatelka toho chce dosáhnout skrze omezení přístupnosti lesa. Dojde-li k omezení práva na vstup do lesa, jedná se nepochybně o omezení obecného užívání lesa a v takovém případě platí zákaz oplocovat les. Výčet výjimek ze zákazu oplocování lesa v § 32 odst. 7 lesního zákona městský soud považuje za taxativní s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2007, č. j. 2 As 67/2005 - 64 (rozsudek je dostupný z www.nssoud.cz), přičemž stěžovatelka nesplňuje žádnou z těchto výjimek. Aplikace zákazu v § 32 odst. 7 lesního zákona není dle městského soudu zásahem do stěžovatelčina práva na ochranu vlastnictví zaručeného Listinou základních práv a svobod, neboť jí lesní zákon poskytuje zákonné možnosti ochrany jejího vlastnictví. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce, že částečné oplocení lesa není v daném případě v rozporu s § 32 odst. 7 lesního zákona. Dle tohoto ustanovení je zakázáno oplocovat les z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa (§ 19 odst. 1); to se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor nebo farmových chovů zvěře. Stěžovatelka jako důvod, který ji vedl ke stavbě plotu, uvádí nutnost ochrany svého lesa před jeho poškozováním, které se děje tím, že do lesa je z přilehlé zástavby navážen rostlinný i stavební odpad, dochází zde ke krádežím stromků, ničení půdního pokryvu jízdou na kole, stavbě dětských bunkrů a pastí na zvířata. Nejvyšší správní soud se zcela ztotožnil se závěry městského soudu, že oplocení lesa není v daném případě možné realizovat, jelikož omezuje obecné užívání lesa a za tímto účelem není možno oplocení lesa budovat. Obecné užívání lesa je vymezeno v § 19 odst. 1 lesního zákona, který stanoví, že každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců. Z kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatelka plotem hodlá omezit přístupnost svého lesa ze tří stran, což dle jejího soudu povede k omezení výše uvedených činností, které poškozují její les. Dále stěžovatelka uvádí, že oplocením bude zamezeno vstupu do lesa ze stran, z nichž je les přístupný s jízdními koly a vozidly navážejícími do lesa odpad. Snaha stěžovatelky zabránit vstupu do lesa s koly a vjezdu s vozidly navážejícími do lesa odpad je legitimní, ostatně i lesní zákon v § 20 odst. 1 písm. j) mj. zakazuje mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole a v § 20 odst. 1 písm. o) zakazuje znečišťovat les odpady a odpadky. Nelze ovšem přehlédnout, že takovým oplocením bude značně znesnadněna, a tím i omezena, možnost vstupu do lesa pro každého, tedy i pro osoby, které les při jeho obecném užívání nepoškozují ani se nijak nedopouštějí zakázaných činností v lese. Takovému omezování obecného užívání lesa však ust. § 32 odst. 7 lesního zákona brání, když zakazuje budovat oplocení lesa z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa. Stěžovatelka v této souvislosti argumentuje, že nedojde k zamezení obecného užívání lesa, když je do něj možno vstupovat neoplocenou stranou. Zdejší soud k tomu poznamenává, že ust. § 32 odst. 7 lesního zákona obsahuje pojem „omezení obecného užívání lesa“, nikoli pojem „zamezení užívání lesa“, kam směřuje stěžovatelčina argumentace. Postačuje proto, že oplocení lesa ze tří stran ztíží a tím omezí možnost vstupovat do lesa, nemusí tedy dojít k úplnému vyloučení možnosti vstupu. Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani se stěžovatelčinou argumentací, že zákaz oplocení lesa v daném případě není akceptovatelný z hlediska čl. 11 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. V první řadě je nutno konstatovat, že čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod stanovuje základní povinnosti vlastníka a obsahuje tak vnitřní limity vlastníkových práv, nejsou v něm přímo obsaženy garance proti omezení vlastnického práva. Co se týče čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv, ten takové garance obsahuje, k jeho výkladu zdejší soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 34/03 (publikovaný jako 49/2007 Sb., dostupný též z http://nalus.usoud.cz), kde je uvedeno: „Ve světle uvedených argumentů je nutno posuzovat i ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny, které neznamená jakoukoliv nepřípustnost jakéhokoliv omezení vlastnického práva, popřípadě bez náhrady. Vyvlastněním či omezením vlastnického práva je třeba rozumět pouze takové omezení, které vylučuje realizaci vlastnického práva buď zcela, nebo v rozsahu, který podstatnou měrou znemožňuje výkon vlastnického práva v některé z jeho složek.“ Je přitom zřejmé, že základní složky stěžovatelčina vlastnického práva k lesu (tj. právo předmět vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním, srov. § 123 občanského zákoníku) zůstávají v široké míře zachovány. Omezení možnosti oplocovat lesní pozemek sleduje navíc legitimní cíle, jelikož taková regulace umožňuje obecné užívání lesa a v jeho rámci využití funkcí lesa širokou veřejností (lze zde vyzdvihnout rekreační či relaxační funkci), dále pak umožňuje např. volnou migraci zvěře v lese a vede k zachování lesa ve stavu co nejvíce se blížícím jeho původnímu stavu, tj. bez umělých překážek v po době plotů. Omezení možnosti oplotit les proto nelze hodnotit jako samoúčelné a z hlediska ústavních předpisů neakceptovatelné. Stěžovatelka vnímá prostředky, které jí dává lesní zákon k ochraně jejího vlastnického práva k lesu, jako nedostatečné, poukazuje přitom na § 19 odst. 3 lesního zákona, na jehož základě může orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů rozhodnout o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, nejvýše však na dobu tří měsíců. Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje, že vzhledem k povaze předmětu vlastnictví – lesa, který má své nezastupitelné funkce a vlastnosti, je vlastnické právo k lesu omezeno, aby mohly být naplněny i zákonem chráněné obecné zájmy. V daném případě, jak bylo výše uvedeno, jde především o zájem umožnit obecné užívání lesa, nebránit migraci zvěře v míře větší než nezbytné či zachování lesa ve stavu co nejvíce se blížícím jeho původnímu stavu, tj. bez umělých překážek v po době plotů. Z těchto důvodů zákon omezil možnost budování oplocení v lese, které stěžovatelka vnímá jako nejefektivnější způsob ochrany svého lesa, ale které je zároveň neslučitelné s jinými zákonem chráněnými zájmy. Stěžovatelka bude proto nucena užít jiné prostředky k ochraně svého lesa, byť je nemusí subjektivně vnímat jako tolik účinné jako zbudování oplocení. V této souvislosti zdejší soud poznamenává, že lesní zákon obsahuje více ustanovení, která slouží k ochraně vlastnického práva k lesu, než jen § 19 odst. 3, na který v kasační stížnosti poukazuje stěžovatelka a na základě něhož orgán státní správy lesů může z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů rozhodnout o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, a to nejdéle na dobu tří měsíců s možností prodloužit tuto dobu o další tři měsíce. Např. ust. § 53 odst. 1 lesního zákona označuje některé činnosti v rámci obecného užívání lesa za přestupky, za které lze dle § 53 odst. 2 lesního zákona ukládat pokuty. V daném případě, vzhledem k činnostem, které dle stěžovatelky vedou k poškození jejího lesa a kterým chce zabránit stavbou oplocení, lze poukázat na § 53 odst. 1 písm. j) (přestupek spočívající v jízdě v lese mimo cesty a vyznačené trasy na kole, na koni, na lyžích a na saních), na § 53 odst. 1 písm. n) (přestupek spočívající v těžbě nebo poškozování stromů a keřů lesních dřevin) či na § 53 odst. 1 písm. r) (přestupek spočívající v odhazování odpadu nebo odpadků v lese). Stěžovatelka při ochraně svého vlastnického práva k lesu může dále využít obecné instituty, které právní řád poskytuje k ochraně vlastnického práva, na tomto místě lze např. odkázat na hlavu druhou části šesté zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), o odpovědnosti za škodu. V případě, že les dozná lidským jednáním značných poškození, může to založit i trestněprávní odpovědnost např. dle § 228 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jako trestný čin poškození cizí věci. Zdejší soud neshledal důvodnou námitku, že se městský soud řádně nezabýval tím, že závazná stanoviska dotčených orgánů v dané věci nebyla vydána na základě řádně zjištěného stavu věci. Lesní zákon v § 14 odst. 2 stanovuje, že dotýká-li se řízení podle zvláštních předpisů zájmů chráněných lesním zákonem, rozhodne stavební úřad nebo jiný orgán státní správy jen se souhlasem příslušného orgánu státní správy lesů, který může svůj souhlas vázat na splnění podmínek, takový souhlas je v případě řízení o povolení stavby závazným stanoviskem podle správního řádu. Příslušné orgány státní správy lesů, které jsou zde dotčenými orgány ve smyslu § 136 odst. 1 písm. b) správního řádu, mají v závazném stanovisku chránit zájem sledovaný lesním zákonem. Zároveň mají tyto orgány při své činnosti dle § 3 správního řádu povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jejich úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, kam patří i požadavek na soulad úkonu se zákonem. Jak správně uvedl již městský soud, v daném případě dotčené orgány aplikovaly § 32 odst. 7 lesního zákona, který stanoví zákaz budování oplocení lesa z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa. Povinností dotčených orgánů tak bylo mít dostatečně zjištěn skutkový stav ve vztahu k aplikaci tohoto ustanovení. Dotčené orgány proto musely mít v první řadě zjištěn důvod, pro který stěžovatelka oplocení hodlá zbudovat. Ze závazného stanoviska Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí, vyplývá, že tento orgán byl seznámen s důvody, proč chce stěžovatelka vybudovat plot, když se vymezuje mj. k jejím problémům se zavážením odpadů do lesa. Ze žádosti o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska ze dne 30. 10. 2008, č. j. S-MHMP 731337/2008/OST/Lš, vyplývá, že přílohou této žádosti bylo mj. i odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 21, o nepovolení stavby plotu, z tohoto odvolání jednoznačně vyplývají důvody, které stěžovatelku vedly ke stavbě plotu. Ostatně Ministerstvo zemědělství se v potvrzení závazného stanoviska vypořádává se stěžovatelkou uváděnými důvody ke zbudování oplocení lesa, je tak zřejmé, že s těmito důvody bylo seznámeno. Ze stěžovatelkou uváděných důvodů k budování oplocení v daném případě vyplývá, že jí zamýšlené oplocení nespadá pod žádnou z výjimek ze zákazu oplocení lesa v § 32 odst. 7 lesního zákona. Zamítavá závazná stanoviska dotčených orgánů tak vyplynula z náležitě zjištěného skutkového stavu vzhledem k § 32 odst. 7 lesního zákona. Stěžovatelka argumentuje tím, že se dotčené orgány měly seznámit se skutečným stavem dotčené lokality, měly provést místní šetření, hodnocení vlivu okolní zástavby na četnost návštěv lesního pozemku, měly vzít v potaz velikost lesního pozemku, která činí jen 1800 m2, měly si vyžádat odborné posouzení stavu lesa a rizik vyplývajících z nadměrné návštěvnosti. Stěžovatelkou vyjmenované podklady by nebyly jakkoli schopny ovlivnit obsah závazného stanoviska v dané věci, protože místní poměry, stav či velikost lesa, četnost jeho návštěv nejsou z pohledu ust. § 32 odst. 7 lesního zákona relevantní skutečnosti. Ani skutečnost, že dotčené orgány neměly k dispozici kompletní spis stavebních úřadů, nemůže v daném případě vést k závěru o tom, že rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Dotčený orgán nemá výslovně stanovenou povinnost opatřit si spis orgánu, který vede řízení, pro které se závazné stanovisko podává. Má pouze povinnost náležitě zjistit skutkový stav ve vztahu k zákonným předpisům, které aplikuje, a to se v daném případě stalo. V případě, že je možné, aby byl skutkový stav ve vztahu k zákonným ustanovením aplikovaným v závazném stanovisku dotčených orgánů dostatečně zjištěn bez správního spisu orgánu vydávajícího rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem a skutkový stav věci byl takto náležitě zjištěn, nelze v tomto postupu shledávat nezákonnost. Pro úplnost zdejší soud uvádí ve vztahu k tvrzení stěžovatelky, že Magistrát hlavního města Prahy, odbor ochrany prostředí, i Ministerstvo zemědělství nesprávně vyhodnotily, které pěší cesty by byly plotem zaslepeny, že je to nepřesnost závazného stanoviska v dané věci okrajová, která nemůže způsobit nezákonnost takového stanoviska. Nejvyšší správní soud neshledal žádnou z kasačních námitek důvodnou, dospěl tak k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení náklady, které by překračovaly jeho běžnou úřední činnost. Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 9 As 49/2011 - 59, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.
http://kraken.slv.cz/8Tdo1424/2015
2018-07-21T02:00:01
[ " § 21", " § 358", " soud ", " soud ", " § 358", " § 21", " § 146", " soud ", " § 21", " § 145", " § 358", " § 358", " § 358", " § 21", " § 146", " § 145", " § 43", " § 56", " § 228", " § 358", " § 56", " § 99", " soud ", " § 258", " § 259", " § 228", " § 229", " § 265", " § 358", " § 21", " § 145", " § 358", " § 146", " soud ", " § 265", " § 15", " § 145", " § 265", " soud ", " § 265", " soud ", " § 265", " § 265", " soud ", " § 265", " § 265", " soud ", " soud ", " § 2", " soud ", " soud ", " § 265", " § 265", " § 265", " § 265", " § 358", " § 21", " § 145", " § 358", " § 146", " soud ", " soud ", " § 21", " § 15", " § 15", " § 145", " § 122", " § 122", " § 146", " § 122", " § 122", " § 122", " soud ", " § 140", " § 145", " § 15", " § 21", " § 145", " § 140", " § 122", " § 146", " § 21", " § 145", " § 122", " § 145", " soud ", " § 21", " § 146", " § 358", " § 21", " § 145", " § 358", " soud ", " § 265" ]
8 Tdo 1424/2015 Dotčené předpisy: § 21 odst. 1, 145 odst. 1 tr. zákoník, § 358 odst. 1 tr. zákoník 8 Tdo 1424/2015-32 Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2015 o dovolání obviněného L. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 68 To 51/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 66/2014, takto: Obviněný L. K. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 3 T 66/2014, uznán vinným, že I. dne 29. 3. 2013 kolem 23.50 hod. ve V. M., okres V., v baru F. na ul. V., napadl poškozeného J. P., který v tu chvíli stál v předklonu, tak, že jej zezadu kopl do obličeje, když poškozený upadl na zem, klekl mu na hrudník a pěstmi ho bil do obličeje, poté vstal a poškozenému dupl nohou na obličej, přičemž intenzita použité síly proti poškozenému byla mimořádně velká, poškozený J. P. v důsledku tohoto napadení utrpěl ztrátu pěti zubů, a sice v horní čelisti velkého řezáku vpravo, malého řezáku vlevo, v dolní čelisti prvního řezáku vpravo a prvního a druhého řezáku vlevo, dále utrpěl otřes mozku, otevřenou zlomeninu nosních kůstek, mnohočetné otevřené četné rány v obličeji, pohmoždění hrudníku a břišní stěny, kdy tato zranění si vyžádala léčbu a pracovní neschopnost poškozeného do 3. 5. 2013, přičemž toliko v důsledku okolností, na vůli obviněného nezávislých, nedošlo u poškozeného k těžké újmě na zdraví, II. dne 15. 2. 2014 ve V. M., okres V., na ulici V. v baru F. před zde přítomnými hosty rozbíjel zařízení baru, převracel stoly a židle, přitom křičel, že všechno rozbije, házel s židlemi o zem, rozbil tak 5 pivních sklenic, 6 sklenic na whisky, poškodil 3 židle, stůl a stolní fotbal s dřevěným rámem, dále rozbil sklo ve vstupních dveřích a poškozené společnosti Jerox, s. r. o. tak způsobil škodu ve výši 3 800 Kč, dále při tomto jednání napadl poškozenou L. M., kterou udeřil pěstí do obličeje takovou intenzitou, až poškozená spadla na zem, utrpěla pohmoždění obličeje a v pracovní neschopnosti nebyla, přičemž L. K. se tohoto jednání dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 11. 2013, č. j. 4 T 101/2013-96, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2013, odsouzen pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku (odkaz na právě uvedený pokus daného trestného činu nebyl zjevným písařským pochybením do skutkové věty výroku o vině zahrnut) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval pod bodem I. jednak jako pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem II. jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za trestné činy uvedené pod bodem I. a sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tři roky, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost zaplatit J. P. škodu ve výši 52 800 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka Ostrava, pobočka pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, Sokolská třída 1/267, 702 00 Ostrava Moravská Ostrava, škodu ve výši 8 634 Kč. Současně zrušil výrok o trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roky, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 11. 2013, č. j. 4 T 101/2013-96, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin uvedený pod bodem II. mu uložil podle § 358 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyři měsíce, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu dále uložil ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické v ambulantní formě. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 68 To 51/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozenému J. P. a za podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit jmenovanému poškozenému na náhradě škody částku 8 280 Kč; podle § 229 odst. 2 tr. ř. tohoto poškozeného odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Karla Neubauera proti němu podal dovolání co do výroku, kterým zůstává napadený rozsudek nezměněn . Učinil tak z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V podrobnostech dovolatel namítl (shodně jako již ve svém odvolání), že soudy obou stupňů posoudily chybně subjektivní stránku daného trestného činu, jestliže dospěly k závěru, že jednal v přímém úmyslu (podle soudu prvního stupně) či minimálně v úmyslu nepřímém (podle soudu odvolacího) způsobit poškozenému těžké ublížení na zdraví, a že toliko náhodou k těžšímu následku v podobě těžké újmy na zdraví nedošlo, nýbrž došlo jen k následku v podobě újmy na zdraví. Zdůraznil, že rvačku nezačal a zpočátku do ní vůbec nebyl zapojen; vstoupil do ní proto, že poškozený se chystal v baru ohánět židlí, což vyhodnotil jako počínání nebezpečné pro ostatní, proti němuž chtěl zakročit. Vyjádřil názor, že ze znaleckých posudků ani rozhodnutí soudů nevyplývá, jaký konkrétní následek odpovídající těžké újmě na zdraví měl mít v úmyslu poškozenému způsobit, a zejména proč by to měl mít v úmyslu; v této souvislosti poukázal na výpověď svědkyně A. D., která uvedla, že v baru šlo o bitku, přičemž neznala a nepoznala ani kopaného, ani útočníka. Dále dovolatel zopakoval svou argumentaci z řádného opravného prostředku, že předmětná rvačka byla dynamická záležitost a nelze jednoznačně dovodit, že případný kop měl směřovat právě na hlavu poškozeného, a to navíc v úmyslu způsobit mu těžkou újmu na zdraví, stejně tak rány pěstí do jeho obličeje, byť vedené silou, nemusely nutně naznačovat úmysl takovou újmu na zdraví způsobit. Soudům obou nižších instancí vytkl, že nevycházely z verze pro něj nejpříznivější. Z těchto důvodů obviněný vyslovil přesvědčení, že skutek pod bodem I. rozsudku nalézacího soudu neměl být posouzen jako sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, ale jako sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin újmy na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Proto navrhl (aniž citoval příslušná zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ve výroku, kterým zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, a aby Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který k námitkám obviněného týkajícím se naplnění zejména subjektivní stránky daného zločinu uvedl, že v souladu s odůvodněním rozsudků soudů obou stupňů nelze dovodit, že by tento v rámci svého jednání ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku přinejmenším nevěděl a nebyl srozuměn s tím, že svými fyzickými útoky může způsobit ohrožení nebo porušení zájmu chráněného trestním zákonem v § 145 odst. 1 tr. zákoníku. K tomuto závěru lze poměrně přesvědčivě dospět na základě skutkových zjištění plynoucích zejména z výpovědí svědků, lékařských zpráv a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví stomatologie. Vzhledem k množství útoků pěstmi i kopy, použité síle a razanci úderů ze strany obviněného, se zaměřením provedených úderů a ran zejména na hlavu a hrudník poškozeného a rozsahu vzniklých zranění, lze dostatečným způsobem dovodit jak vědomost obviněného, tak i srozumění s reálnou a rovněž poměrně pravděpodobnou možností vzniku závažnějšího následku spočívajícího ve způsobení těžkého ublížení na zdraví poškozeného. Obdobné násilné a výtržnické projevy, mající obecně často i podstatně závažnější dopady na lidské zdraví, nelze v rámci trestního řízení v žádném případě tolerovat nebo bagatelizovat. Státní zástupce rovněž poukázal na to, že argumenty obviněného rozvedené v jím podaném dovolání byly z větší části uplatněny již v rámci jeho obhajoby v předchozím trestním řízení a trestní soudy se s nimi dostatečně vypořádaly; současně je zřejmé, že zdůvodnění dovolání nelze v té části, jež spočívá v hodnocení skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů a plynoucích zejména z výpovědí slyšených svědků, podřadit pod obviněným aplikovaný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. pod žádný zákonný dovolací důvod. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 23. 11. 2015). Jeho případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici. Přípisem ze dne 4. 12. 2015, jenž byl Nejvyššímu soudu doručen do datové schránky shodného dne, obhájce obviněného sdělil, že obviněný souhlasí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotně právní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). Z tohoto pohledu námitky dovolatele, jimiž zpochybnil skutková zjištění soudu prvního stupně tak, jak jsou uvedena ve skutkové větě výroku o vině pod bodem I. rozsudku (s nimiž se ztotožnil i soud odvolací), s tím, že polemizoval se závěry znaleckých posudků, prováděl vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědi svědkyně A. D., a předložil svou verzi skutkového děje a především svého jednání v rámci předmětné rvačky (uvedl, že tuto nezačal, zpočátku do ní nebyl vůbec zapojen a vstoupil do ní proto, že chtěl zakročit proti nebezpečnému jednání poškozeného, přičemž vzhledem k tomu, že rvačka byla dynamická záležitost, nelze ani jednoznačně dovodit, že případný kop měl směřovat právě na hlavu poškozeného, a obdobně jako rány pěstí do obličeje, byť vedené silou, nemusel navíc naznačovat úmysl způsobit mu těžkou újmu na zdraví), nemohla obstát. Takové výhrady rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřovaly výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany obou soudů nižších stupňů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný v této části svého podání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy nižších stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Jestliže by podané dovolání obsahovalo jen uvedené výhrady, nešlo by o námitky podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale o námitky jiné, které pod tento dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) nelze podřadit, a takové dovolání by bylo nutno odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Obviněný však ve svém dovolání rovněž vyjádřil názor, že jeho jednání popsané pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně bylo nesprávně právně kvalifikováno jako sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli bylo namístě je posoudit jako sbíhající se přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a toliko přečin ublížení (dovolatel nepřesně uvedl újmy ) na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, a to vzhledem k tomu, že soudy nebylo určeno, jaký konkrétní následek odpovídající těžké újmě na zdraví měl mít v úmyslu poškozenému způsobit, a zejména proč by to měl mít v úmyslu. Takovou námitku k naplnění subjektivní stránky daného trestného činu lze s jistou mírou tolerance (vzhledem k jejímu začlenění do argumentace obviněného, jejímž prostřednictvím napadal skutková zjištění soudu prvního stupně, jež shledal správnými i soud odvolací) považovat za relevantně uplatněnou, neboť s poukazem na ni vytkl rozhodnutím soudů nižších stupňů, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší soud však současně shledal, že uvedená výhrada dovolatele je zjevně neopodstatněná. Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. O pokus ve smyslu citovaného ustanovení může jít jen ve vztahu k úmyslnému trestnému činu (§ 15 tr. zákoníku). Subjektivní stránka charakterizuje trestný čin z hlediska jeho vnitřní stránky (na rozdíl od objektivní stránky trestného činu, jejímiž znaky jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem) a jejím obligatorním znakem je zavinění jakožto vnitřní, psychický stav pachatele k podstatným složkám trestného činu. Zavinění má dvě formy, a to úmysl (§ 15 tr. zákoníku) a nedbalost (§ 16 tr. zákoníku), přičemž úmysl rozlišuje trestní zákoník ve dvou stupních: úmysl přímý [pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem - § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] a úmysl nepřímý či eventuální [pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn - § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Podle ustálené judikatury je právní závěr o tom, zda čin proti zdraví poškozeného byl spáchán úmyslně, zapotřebí v případech, kdy ho pachatel útoku sám nedozná, zjišťovat jen na podkladě nepřímých důkazů, zejména na něj lze usuzovat z okolností činu objektivní povahy (např. z intenzity útoku, způsobu jeho provedení, z místa na těle poškozeného, kam útok směřoval, z okolností, za kterých k útoku došlo, a z nebezpečí, jež pro poškozeného reálně hrozilo) nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy (např. z pohnutky činu, osobních vlastností pachatele) (srov. rozhodnutí č. 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1085/2011). Úmysl u pokusu trestného činu musí zahrnovat především pachatelovu skutečnou vůli dokonat určitý trestný čin. To, že dokonán nebyl, že nenastal účinek, k němuž vůle projevená jeho jednáním směřovala, není touto vůlí zahrnuto, ale je na ní zcela nezávislé. Zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Těžkou újmou na zdraví se podle § 122 odst. 2 tr. zákoníku rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví zmrzačení [písm. a) citovaného ustanovení], ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti [písm. b)], ochromení údu [písm. c)], ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí [písm. d)], poškození důležitého orgánu [písm. e)], zohyzdění [písm. f)], vyvolání potratu nebo usmrcení plodu [písm. g)], mučivé útrapy [písm. h)], nebo delší dobu trvající porucha zdraví [písm. i)]. V soudní praxi vžitou hranici asi šesti týdnů lze považovat za hranici mezi těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku a ublížením na zdraví ve smyslu § 146 odst. 1 tr. zákoníku za předpokladu, že přibližně po tuto dobu trvá vážná porucha zdraví. Trvání poruchy zdraví při těžké újmě na zdraví podle citovaného ustanovení může být delší nebo i kratší než šest týdnů, a to podle povahy poruchy zdraví a příznaků, které ji doprovázejí (srov. rozhodnutí č. 13/1966 Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. II/1965 Sb. rozh. tr.). Naproti tomu ublížením na zdraví podle § 122 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření. Rozdíl mezi těžkou újmou na zdraví a ublížením na zdraví spočívá v tom, že při těžké újmě na zdraví musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo o jiné vážné onemocnění, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života, což vyplývá i ze srovnání s dalšími druhy těžké újmy na zdraví uvedenými v § 122 odst. 2 písm. a) až h) tr. zákoníku, a dále v tom, že porucha zdraví musí mít delší trvání, což trestní zákoník v § 122 odst. 2 písm. i) vyjadřuje slovy delší dobu trvající porucha zdraví . Správné závěry o tom, jakou povahu má újma na zdraví nebo jaké nebezpečí pro napadeného z útoku pachatele hrozilo, může sice soud učinit jen na základě lékařského nálezu nebo posudku, avšak závěr, zda v konkrétním případě došlo k těžké újmě na zdraví či jen k ublížení na zdraví, je závěrem právním, který přísluší učinit soudu, a nikoli znalci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1529). K naplnění subjektivní stránky trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku nestačí, že pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl ve smyslu § 15 tr. zákoníku směřoval ke způsobení následku těžké újmy na zdraví. Jednal-li pachatel v takovém úmyslu, avšak k těžké újmě na zdraví nedošlo, přichází v úvahu posouzení jednání pachatele jako pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1530). Podle stávající soudní praxe totiž byl-li způsoben úmyslným jednáním útočníka následek v podobě ublížení na zdraví, které není těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr. zákoníku, pak pro rozlišení, zda přichází v úvahu právní kvalifikace takového skutku jako dokonaného trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku nebo jako pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 tr. zákoníku, je rozhodující, jestli úmysl směřoval ke způsobení závažnějšího následku v podobě těžké újmy na zdraví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 5 Tz 49/2001, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2001, sv. 7 pod č. T 192). Z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 a § 145 odst. 1 tr. zákoníku přitom postačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek, a byl s tím srozuměn (úmysl eventuální). Na takové srozumění lze usuzovat zejména z povahy použité zbraně, z intenzity útoku, ze způsobu jeho provedení (zejména z toho, proti které části těla útok směřoval) a z pohnutky činu (srov. rozhodnutí č. II/1965 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1501/2008, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2009, sv. 51 pod č. T 1148). S ohledem na shora uvedenou možnou zákonnou úpravu dopadající na skutek uvedený pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a výše rozvedené obecné zásady týkající se předmětné problematiky je zřejmé, že argumentace dovolatele v tom směru, že poškozený v konečném důsledku těžkou újmu na zdraví neutrpěl, a že soudy tedy neurčily, jaký konkrétní následek odpovídající těžké újmě na zdraví měl mít v úmyslu poškozenému způsobit, není relevantní. V případě pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví je podstatný především způsob provedení útoku a jeho intenzita a další okolnosti, za nichž k němu došlo, na jejichž podkladě je možné učinit závěr o jeho úmyslu (postačí i jednal-li v úmyslu eventuálním) způsobit následek těžké újmy na zdraví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1073/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 8 Tdo 555/2015). V posuzované věci se obviněný trestného činu dopustil jednáním, které podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež shledal správnými i soud odvolací, spočívalo v tom, že napadl poškozeného J. P., který v tu chvíli stál v předklonu, tak, že jej zezadu kopl do obličeje, když poškozený upadl na zem, klekl mu na hrudník a pěstmi ho bil do obličeje, poté vstal a poškozenému dupl nohou na obličej, přičemž intenzita použité síly proti poškozenému byla mimořádně velká, poškozený v důsledku tohoto napadení utrpěl ztrátu pěti zubů, a sice v horní čelisti velkého řezáku vpravo, malého řezáku vlevo, v dolní čelisti prvního řezáku vpravo a prvního a druhého řezáku vlevo, dále utrpěl otřes mozku, otevřenou zlomeninu nosních kůstek, mnohočetné otevřené četné rány v obličeji, pohmoždění hrudníku a břišní stěny, kdy tato zranění si vyžádala léčbu a pracovní neschopnost poškozeného do 3. 5. 2013, přičemž toliko v důsledku okolností, na vůli obviněného nezávislých, nedošlo u poškozeného k těžké újmě na zdraví. Jak vyplývá z obsahu spisu i odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (zejména strany 4 až 6 rozsudku) a odvolacího soudu (strany 4 a 5 rozsudku), podle lékařské zprávy MUDr. M. Ch., praktické lékařky pro dospělé, v níž popsala zranění poškozeného, byl tento nucen podrobit se léčbě spočívající v hospitalizaci na chirurgickém oddělení a v klidové léčbě po dobu dvou týdnů, přičemž následně byl omezen po několik týdnů při kousání stravy a s tím spojenými trávicími obtížemi. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví stomatologie, vypracovaného znalkyní MUDr. Milenou Bezecnou, se podává, že několik ran bylo vedeno pravou rukou zaťatou v pěst silné intenzity do střední části obličeje a levé poloviny obličeje s tím, že ke zranění mohlo dojít i kopanci, dále že poranění bylo závažné vyžadující nezbytně lékařský zákrok, bolestivost byla po dobu 19 dnů velká, poškozený byl po dobu 18 dnů omezen v běžném způsobu života, jeho pracovní neschopnost trvala do 3. 5. 2013 (tj. po dobu pěti týdnů, neboť k útoku došlo dne 29. 3. 2013) a ačkoliv akutní léčení bylo ukončeno, další léčba ještě ke dni podání posudku, tj. 7. 10. 2013, ukončena nebyla; znalkyně uvedla, že zranění zanechá trvalé následky v podobě ztráty pěti zubů a jizvy na kůži v délce 2 cm a dále, že intenzita síly užité proti tělu poškozeného byla mimořádně velká. Svědkyně A. D. vypověděla, že v předmětném baru byla nějaká bitka, přičemž jeden spadl na zem a druhý do něj zezadu kopal, poté co později vstal, měl zakrvácenou celou hlavu, obličej, nos, pusu. Shora popsané jednání obviněného vzhledem k provedení útoku kopem, následnými údery pěstí a dupnutím do obličeje poškozeného, posléze již ležícího na zemi, jeho mimořádně velké intenzitě, zaměření provedených úderů zejména na hlavu a hrudník poškozeného a rovněž rozsahu zranění, jež v důsledku takového napadení utrpěl, znamenalo reálnou bezprostřední hrozbu těžké újmy na zdraví poškozeného, přičemž toliko v důsledku okolností na vůli obviněného nezávislých k ní nedošlo. Nelze opomenout ani skutečnost, že obviněný na poškozeného stojícího v předklonu zaútočil zezadu, aniž by jím k tomu byl jakkoli vyprovokován. Bez významu není rovněž ani to, že obviněný je osobou, která se opakovaně dopouští násilné trestné činnosti, a dva měsíce po spáchání daného skutku, dne 27. 5. 2013, fyzicky napadl další osobu, kdy pro toto jednání kvalifikované jednak jako pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku a jednak jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 12. 11. 2013, č. j. 4 T 101/2013-96. Dne 15. 2. 2014 se opětovně dopustil násilnického a výtržnického jednání, jež je popsáno pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Závěr soudu druhého stupně, že obviněný za této situace věděl, že svým jednáním může těžší následek v podobě těžké újmy na zdraví způsobit, a byl s tím přinejmenším srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], je správný, a zjištěné jednání obviněného popsané ve skutkové větě výroku o vině pod bodem I. a rozvedené v odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně tudíž naplňuje všechny znaky skutkové podstaty pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Argumentace dovolatele o absenci subjektivní stránky daného trestného činu je navíc z velké části opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozím řízení před soudy obou nižších instancí, jež se jí zabývaly a vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Pro úplnost je vhodné dodat, že vůči správnosti právního posouzení předmětného skutku též jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (a rovněž vůči právní kvalifikaci skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) dovolatel nevznesl žádné námitky, a proto se jím Nejvyšší soud při svém rozhodování vázán rozsahem a důvody podaného dovolání (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.) nezabýval.
http://kraken.slv.cz/30Cdo2371/2011
2018-08-19T12:11:45
[ " § 68", " § 237", " § 237", " § 68", " § 180", " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " § 68", " zákona č. 94", " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 68", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " čl. 8", " čl. 8", " § 68", " § 68", " § 68", " soud ", " § 240", " soud ", " § 237", " soud ", " soud ", " § 237", " § 237", " § 237", " § 237", " zákona č. 94", " zákona č. 91", " soud ", " § 242", " soud ", " § 237", " § 68", " § 68", " zákona č. 91", " soud ", " § 68", " § 68", " soud ", " § 68", " § 68", " § 68", " § 68", " soud ", " § 68", " soud ", " soud ", " čl. 32", " čl. 8", " § 173", " § 69", " § 61", " § 68", " soud ", " soud ", " Soud ", " § 68", " soud ", " soud ", " § 68", " § 180", " soud ", " soud ", " soud ", " § 243", " § 243" ]
30 Cdo 2371/2011 Dotčené předpisy: § 68 odst. 1 písm. a) předpisu č. 94/1963Sb. ve znění od 01.08.1998, § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009, § 68 odst. 3 předpisu č. 94/1963Sb. ve znění od 01.08.1998, § 180a o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou D. F. , zastoupenou opatrovníkem Městem Mnichovo Hradiště, dceru D. F. a M. F. , zastoupených Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp.zn. 26 P 111/2009, o odvolání rodičů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č.j. 30 Co 352/2010-138, takto: Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27.5.2010, č.j. 26 P 111/2009-75 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č.j. 30 Co 352/2010-138 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 27.5.2010, č.j. 26 P 111/2009-75 určil, že matka D. F. a otec M. F., neprojevovali v době od narození do 17.2.2010 o svoji dceru, nezletilou D. F. opravdový zájem a nebudou tedy účastníky případného řízení o osvojení nezletilé, a nebude tedy třeba jejich souhlasu s jejím osvojením a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodoval k návrhu magistrátu Města Mladá Boleslav ze dne 17.2.2010 a k tomuto okamžiku jak je zřejmé z výroku rozsudku soudu prvního stupně posuzoval splnění podmínek stanovených v § 68 odst.1 písm. a) zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen zákon o rodině ). Vycházel přitom ze zjištění, že matka zanechala nezletilou dva dny po porodu na porodnickém oddělení Oblastní nemocnice Mladá Boleslav a.s. s tím, že si musí pro sebe a nezletilou zařídit bydlení. Protože matka byla následně neznámého pobytu, svěřil soud prvního stupně předběžným opatřením nezletilou do péče Kojeneckého ústavu v Kolíně. O nezletilou projevili rodiče zájem toliko 14.7.2009. Matka má dále rodičovskou zodpovědnost k nezletilé S. F. a N. F. Nezletilá S. byla po narození svěřena do péče Dětského domova v Mladé Boleslavi, navazující řízení o nařízení ústavní výchovy však bylo zastaveno, neboť rodiče si našli vhodný podnájem v Č. L.. Z podnájmu se však posléze pro nedostatek financí přestěhovali na stávající adresu, kde žijí s babičkou, která o nezletilou S. fakticky pečuje. Nezletilá N. je na základě předběžného opatření soudu rovněž umístěna v Kojeneckém ústavu v Kolíně. Po zahájení řízení, ve dnech 11.4. a 12.4.2010 matka telefonicky kontaktovala kojenecký ústav a dne 15.4.2010 rodiče navštívili nezletilé D. a N. v kojeneckém ústavu. Následně již nezletilou D. nenavštívili, ani na její výživu ničím nepřispěli. Nezletilá D. je dle sdělení kojeneckého ústavu šikovné a zdravé dítě. Opakovaná šetření v bydlišti rodičů vedla soud prvního stupně k zjištění, že v okolí domu je značný nepořádek, sociální zařízení je nefunkční, neteče zde voda, elektřina je napojena nelegálně a je vedena nebezpečným způsobem poblíž kamen, ve kterých se topí na pevné palivo. Rodiče je šetřením snažili vyhýbat pod různými záminkami. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že rodiče po dobu šesti měsíců před podáním návrhu (tj. před 17.2.2010), fakticky však již od narození, opravdový zájem o svoji dceru neprojevili a nadále ani neprojevují. Nezletilou pravidelně nenavštěvovali, aniž jim v tom bránily objektivní překážky. Soud prvního stupně neuvěřil tvrzení rodičů, že do ústavu často volali, ale bylo jim sděleno aby do ústavu pro nemoc nezletilé nejezdili, protože takovou situaci soud prvního stupně sice připustil, nicméně nikoliv jako pravidelnou. Poslední návštěvu nezletilé v dubnu 2010 soud prvního stupně hodnotil jako účelovou a přihlédl rovněž k tomu, že rodiče nezletilou nenavštívili ani v době mezi nařízenými jednáními před soudem prvního stupně a rovněž k tomu, že rodiče kojeneckému ústavu finančně nepřispívají, nikde nepracují a prostředí ve kterém bydlí není pro výchovu nezletilých dětí příliš ideální . Krajský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 23. února 2011, č.j. 30 Co 352/2010, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyložil, že při výkladu ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) zákona o rodině je třeba vycházet z toho, že vždy závisí na individuálních vlastnostech každého z rodičů, jako je např. zdravotní stav, stupeň inteligence a vzdělání, sociální poměry z nichž rodič pochází, schopnost sociální orientace s tím, že je třeba též vycházet z objektivních podmínek, např. z možnosti zajistit byt, míře nezaměstnanosti v tom kterém regionu a podobně. Zásadně lze podle odvolacího soudu vyhovět návrhu (na vyslovení nezájmu rodičů o dítě) tehdy, kdy z celého jednání, postoje a vztahu k dítěti je patrno, že rodiče své povinnosti vůči němu plnit nehodlají a že ani v budoucnu mu potřebnou péči poskytovat nebudou. Za zájem rodičů o dítě nebude proto možno usuzovat jen z ojedinělých, ryze formálních projevů, nýbrž je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem případu, k možnostem a životním situacím rodičů a k jejich celkovému a mravnímu poměru k dítěti. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dále sám zjistil, že v průběhu odvolacího řízení se rodiče o nezletilou písemně zajímali dne 1.6.2010 a telefonicky ve dnech 26.6.2010, 11.8.2010, 6.11.2010, 24.11.2010 a 25.11.2010. Telefonický kontakt odvolací soud nepovažoval za projevení opravdového zájmu o nezletilou. Odvolací soud přihlédl k složité bytové situaci rodičů, k tomu, že rodiče na pobyt nezletilé v kojeneckém ústavu ničím nepřispívají. Rodiče si přes učiněný příslib své bytové poměry nevyřešili, nejsou zaměstnaní a nevyužili ani dostatečný časový prostor v odvolacím řízení, v němž by opravdový zájem o nezletilou projevili. Proti rozsudku odvolacího soudu si podali rodiče dovolání. Za otázku zásadního právního významu považují výklad pojmu opravdový zájem rodičů o dítě, zejména určení kritérií, podle nichž se bude opravdový zájem rodičů o dítě posuzovat. Podle přesvědčení dovolatelů by kolidující práva měla být poměřována zásadou přiměřenosti a subsidiarity, tzn. vážení eventuality mírnějšího zásahu do základních práv, který splní týž legitimní účel, jako zásah posuzovaný. Jakkoliv dovolatelé vycházejí ze skutkových zjištění soudů obou stupňů a zohledňují, že odvolací soud posuzoval splnění podmínek pro vyslovení nezájmu rodičů až ke dni svého rozhodování s tím, že je třeba přihlížet k individuální situaci rodičů, včetně jejich vzdělání, schopnosti, sociální orientace a materiálního zázemí, mají přesto za to, že rozsudkem odvolacího soudu bylo porušeno jejich právo na ochranu rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ). Poukazují na závěry vyslovené v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen ESLP ) ze dne 26.2.2002, ve věci Kutzner proti Německu podle něhož základem rodinných vazeb je tradičně biologické pouto pokrevního příbuzenství mezi členy rodiny, přičemž základním prvkem rodinného života je soužití rodičů a dětí, v jehož rámci se uskutečňuje péče a výchova ze strany rodičů, na níž mají děti právo. Zásah do základních práv je přípustný jen sleduje-li některý, nebo některé z legitimních cílů a je-li pro jejich dosažení nezbytný, tedy zejména přiměřený sledovanému účelu (Couillard Maugery proti Francii, rozsudek ESLP ze dne 1.7.2004). Nadto musí být výjimky stanovené v čl. 8 odst. 2 Úmluvy opravňující k zásahu do rodinného života vykládány restriktivně, tedy tak, že za neoprávněný zásah není možné považovat jen takový postup soudů při rozhodování o právech a povinnostech k nezletilému dítěti, který je v souladu se zákonem o rodině v jeho formální a materiální rovině. Možnost umístit dítě do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže sama o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům; takový zásah do práva rodičů těšit se rodinnému životu se svým dítětem musí být nadto ještě nezbytný s ohledem na další okolnosti (Havelka a další proti České republice, rozsudek ESLP ze dne 21.6.2007). K pozitivním povinnostem státu sledujícími sloučení rodičů s dítětem se vedle aktivní pomoci s osobními, sociálními, zdravotními či majetkovými obtížemi řadí i povinnost informovat a řádně poučit rodiče o možných následcích jeho jednání (W. proti Spojenému království, rozsudek ESLP ze dne 8.7.1987). Odvolacímu soudu dovolatelé dále vytýkají, že i když alespoň formálně respektoval východiska vyjádřená v Nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 669/02, naplnění kritérií zde uvedených však vyhodnotil nesprávně. Dovolatelé považují za překonanou doktrinální definici účelu osvojení, jímž má být potřeba nahradit nezletilému dítěti chybějící stabilní rodinné prostředí v případě, že pokrevní rodiče je nejsou schopni nebo ochotni zajistit. Mají za to, že neschopnost nebo neochota zajistit stabilní prostředí nemůže být sama o sobě důvodem k definitivnímu zpřetrhání rodinných vazeb, a navíc zajištění stabilnějšího prostředí mohou sloužit jiné, méně zasahující opatření (např. pěstounská péče), kdy je dítěti poskytována náhradní rodinná péče, aniž by muselo nutně dojít k nenapravitelnému odtržení od biologických rodičů. S ohledem na pozitivní závazek státu ke znovusjednocení rodiny by přijaté opatření mělo být dočasné a jen v krajním případě konečné a nezvratné. V žádném případě však nesmí být chápáno jako další typ výchovného opatření, jímž se napravuje závadný stav v biologické rodině. Osvojení totiž od náhradní rodinné péče odlišuje právě jeho konečnost a nezvratnost. Mělo by přicházet v úvahu v případě, kdy dítě je jednak bez biologických rodičů, nebo je-li jeho právní status z jiných obdobných důvodů zásadně problematický a jednak je-li najisto postaveno, že obnovení biologické rodiny, o něž má stát přednostně usilovat, nepřipadá v úvahu. Mezi tyto případy patří i souhlas rodičů s osvojením. Účelem řízení o nahrazení souhlasu rodičů s osvojením podle § 68 odst. 1 zákona o rodině je především odstranit nepřiměřené překážky, které rodiče odpíráním souhlasu kladou z jiných důvodů, než proto, že by si přáli obnovení rodiny, např. ze zištných důvodů, či překážky vzniklé tím, že souhlas rodičů nelze z jiných závažných důvodů získat. Pojem opravdový nezájem je potřeba vykládat natolik restriktivně, aby se v zásadě již blížil konkludentnímu souhlasu s adopcí. Jestliže pak biologičtí rodiče souhlas odpírají a návrhu na vyslovení kvalifikovaného nezájmu procesně oponují, je třeba si vždy klást otázku, co je k takovému postoji vede a čím jsou motivováni, jestliže podle dovolatelů opravdový zájem o obnovení rodiny nemají. Absence pravidelných návštěv v ústavním zařízení nemusí sama o sobě znamenat absenci citových vazeb a nedostatku zájmu o obnovení rodiny, placení vyživovací povinnosti či úprava sociálních poměrů jsou pak kritéria naprosto irelevantní. Snaha rodiny o zlepšení sociální situace zejména bytové je samozřejmě relevantní, její absence může být důvodem trvání výchovného opatření, ale nemůže postačovat k definitivní likvidaci rodinných vazeb. Tu může odůvodnit jen nezájem rodičů o udržování rodinných vazeb a jejich srozumění s osvojením dítěte. To ovšem musí být v řízení bezpečně prokázáno. Dovolatelé si kladou otázku, zda z naznačených důvodů není ustanovení § 68 zákona o rodině obsoletní, případně zda jde o ustanovení ústavně souladné. Dovolatelé s ohledem na výše uvedené odvolacímu soudu vytýkají, že si nepoložil otázku, proč dovolatelé vůbec ony dvě návštěvy v kojeneckém ústavu vykonali a rovněž zda je v možnostech dovolatelů pravidelně do ústavu cestovat. Dovolatelé jsou přesvědčeni, že orgán sociálně právní ochrany dětí měl rodiče opakovaně upozorňovat, že se vystavují riziku rozhodnutí podle § 68 zákona o rodině. Je třeba sledovat proč není projevován dostatečný zájem, orgány jsou povinny k projevům zájmu rodiče povzbuzovat a motivovat a poskytnout jim potřebnou pomoc a spolupráci. V případě vyloučených komunit, rodičů s nízkým vzděláním, nedostatečnou inteligencí či osobnostní zralostí pak tato pomoc a součinnost musí mít tzv. nízkoprahový charakter. Tyto úvahy však dovolatelé v odůvodnění napadeného rozsudku postrádají. Navrhli proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Magistrát Města Mladá Boleslav odbor sociálních věcí ve vyjádření k dovolání rodičů uvedl, že oddělení sociálně právní ochrany (dále jen OSPOD ) se již od ponechání nezletilé v porodnici snažilo rodičům aktivně pomáhat tak, aby mohli nezletilou převzít do své péče a to i s ohledem na skutečnost, že rodina, ač v krajních mezích, ale přesto pečuje o nezletilou S. a je třeba rozvíjet nejen vazby rodičovské, ale i sourozenecké. Rodiče však častým stěhováním, měněním sdělených skutečností, neumožněním šetření, někdy neochotou spolupracovat a zvláště pak velmi nízkou návštěvností nezletilé vytvořili podmínky pro vyslovení nezájmu rodičů o dceru. Rodičům byla opakovaně dána možnost zvrátit situaci a to s ohledem na jejich sociální poměry, schopnosti, sociální orientaci, stupeň inteligence i vzdělání, kdy jak OSPOD, tak soudy očekávaly plné nasazení a účast rodičů, neboť tito byli poučeni o možných následcích. Jejich aktivitě nemohlo bránit ani narození dalšího dítěte, nezletilé N., narozené 11.3.2010, neboť tato byla za podobných okolností umístěna v Kojeneckém ústavu Kolín. Situaci nepomohla vyřešit ani spolupráce rodičů s nestátní organizací, která rodiče v průběhu řízení zastupovala a byla jim nápomocna. Nejen pasivita rodičů, ale i běh času napáchaly ve vztazích nenapravitelné důsledky, které bylo možno sledovat i při sporadické návštěvě rodičů u nezletilé nezletilá plakala, rodiče ji nedokázali utěšit a předali ji sestře. Namísto, aby návštěvy opakovali a nezletilou si tak získali, ji již nenavštívili. Rodiče se telefonicky dotazovali na N. dne 10.5.2011, osobní návštěva se uskutečnila 28.1.2011. OSPOD si je vědomo velmi vážného zásahu do soužití rodiny, má však za to, že je umožněn pasivním přístupem rodičů, nevytvořením vzájemných citových vazeb, nepodílením se na jejich rozvoji, nezájmem o nezletilou, o její zdravotní a psychický stav, výživu a v neposlední řadě i materiálním nedostatkem, který není zaviněn nepříznivým zdravotním stavem rodičů. Další pobyt nezletilé v kojeneckém ústavu, či dětském domově bude nezletilé upírat možnost života v náhradní rodině a zvláště pak značně omezí její začlenění do společnosti, neboť model rodiny zažitý v dětství je neodmyslitelně přenášen do nové vlastní rodiny.Formu náhradní rodinné péče osvojení, nepovažuje za trest, jak je uváděno v dovolání, ale za šanci na život pro nezletilou, o jejíž zájem, blaho a budoucnost jde OSPOD především. Obsahově proto navrhl, aby dovolání rodičů bylo zamítnuto. Opatrovník nezletilé Městský úřad Mnichovo Hradiště, odbor sociálních věcí a zdravotnictví ve vyjádření k dovolání rodičů uvedl, že rodiče navštívili nezletilou před soudním jednáním a pouze díky Poradně pro občanství, přičemž její zaměstnankyně přijela pro rodiče do jejich místa bydliště a do dětského domova na návštěvu za dětmi je odvezla. Sami rodiče neprokázali zájem a nevyvinuli žádnou snahu , aby nezletilou navštívili. Jednání rodičů a jejich sporadické návštěvy hodnotí jako jednorázový, formální projev zájmu, kterým chtějí znemožnit možné osvojení dítěte, které by bylo v jeho skutečném zájmu. Obsahově proto rovněž navrhl, aby dovolání rodičů bylo zamítnuto. Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené podle § 240 odst. 3 o.s.ř., osobami k tomu oprávněnými (účastníky řízení), řádně zastoupenými advokátem. Dovolací soud se nejdříve zabýval přípustní dovolání. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Protože se v přezkoumávané věci jedná o řízení, způsobilé nevratně zasáhnout do rodičovské zodpovědnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13.4.2010, sp.zn. II. ÚS 485/10), je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., za splnění podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., § 237 odst. 3 o.s.ř., neboť se jedná o potvrzující rozsudek odvolacího soudu. Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo určující, zda rodiče o nezletilou projevovali opravdový zájem. K otázce výkladu pojmu opravdový zájem rodičů o dítě, zejména určení kritérií, podle nichž se bude opravdový zájem rodičů o dítě posuzovat ve smyslu zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině ve znění zákona č. 91/1998 Sb. se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dosud nevyjádřil, rozsudek odvolacího soudu má proto po právní stránce zásadní význam. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání podle § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. je opodstatněné. Pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo určující, zda vymezil příkladmo uvedená hlediska, z nichž lze usuzovat na kvalifikovaný nezájem rodičů o dítě, v souladu s hypotézou ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) zákona o rodině. Podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb., účinném od 1.8.1998, pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže O splnění podmínek uvedených v odstavci 1 rozhoduje ke dni podání návrhu orgánem sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte, popřípadě rodičem dítěte soud ( ustanovení § 68 odst. 3 o.s.ř.). Novela zákona o rodině, provedená zákonem č. 91/1998 Sb., s účinností od 1.8.1998 upřesnila právní úprava případů, kdy se nevyžaduje souhlas s osvojením. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 91/1998 Sb. navrhovaná právní úprava v tomto směru obecně reagovala jednak na Úmluvu o právech dítěte, jednak na Úmluvu o osvojení (srov. důvodová zpráva k zákonu č. 91/1998 Sb. ze dne 2.2.1998, ASPI ID LIT28157CZ). K výkladu pojmu opravdový zájem, který jako rodiče projevit měli (odpovídajícímu znění § 68 zákona o rodině do 31.7.1998) se však Nejvyšší soud vyjádřil již ve stanovisku ze dne 4.2.1973, sp.zn. Cpj 159/73 tak, že pro správný výklad zákona je rozhodné, které vnější projevy a chování rodičů k dítěti lze považovat za opravdový zájem ve smyslu § 68 odst. 1 písm. a) zákona o rodině. Jde o takové projevy rodičů, z nichž lze přesvědčivě usoudit, že rodiče se chtějí o dítě starat, že k němu mají opravdový citový vztah a že se ho nechtějí vzdát. Na opravdový zájem rodičů o dítě lze usuzovat zpravidla z toho, že rodič udržuje s dítětem podle svých možností soustavnější osobní styk (ústní nebo písemný), že se soustavně zajímá o jeho zdravotní stav, chování a prospěch, že řádně přispívá na výživu dítěte a že projevuje zájem i o jiné jeho záležitosti. Přitom je ovšem třeba vždy bedlivě hodnotit okolnosti, které snad rodičům bránili projevit o dítě opravdový zájem. Soudy správně nespatřovaly opravdový zájem u rodičů v ojedinělých dotazech na výchovná zařízení, nebo pouze v placení ošetřovného. V řízení o osvojení podle § 68 odst. 1 písm. a/ zák. o rod. je třeba především bezpečně zjistit kvalifikovaný nezájem rodičů. Soudy zjišťují nezájem rodičů téměř vždy ze zpráv národních výborů a výchovných zařízení a to i v těch případech, kdy tyto zprávy jsou natolik stručné, že z nich nelze činit bezpečné závěry o nezájmu rodičů. Některé zprávy se totiž omezují na stručná sdělení, že rodiče neprojevili zájem, aniž by blíže uváděly, zda jde o absolutní nezájem po celou dobu pobytu dítěte v ústavu, nebo jen o nezájem trvající poslední dobu, zda rodiče zájem projevit mohli apod. Základním předpokladem vyslovení osvojení podle § 68 odst. 1 písm. a/ zák. o rod. je správný výklad pojmu opravdový zájem, který jako rodiče projevit měli." Mezi rodiči a dítětem existuje obvykle vazba, daná přirozeným rodičovským poměrem. Na existenci a intenzitu tohoto subjektivního vztahu na straně rodičů lze usuzovat z vnějších okolností a projevů, z chování rodiče k dítěti. Z celkového postoje a vnějšího chování rodičů lze pak usuzovat na existenci citované vazby a na to, zda z hlediska zmíněného zákonného ustanovení rodiče projevují o dítě opravdový zájem. Připuštění uvedených výjimek, tzv. kvalifikovaného nezájmu, je odůvodněno tím, že neodpovědný postoj rodičů k dítěti a zcela jasně projevený nezájem o jeho další život, nevyžaduje, aby jejich práva k dětem byla důsledně uznávána a respektován jejich pokrevní vztah. Stanovením uvedených výjimek se zároveň sleduje účel vyloučit po osvojení dítěte případný nežádoucí vliv rodičů na vytvoření pevného citového vztahu mezi dítětem a osvojitelem, který je předpokladem úspěšného osvojení. Stanovisko navazovalo na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož, jestliže se rodič s dítětem nestýká, po několik let je neviděl, korespondencí ani zasíláním dárků neprojevuje o dítě zájem, neplatí na ně řádně výživné a přivolení k osvojení váže jen na prominutí dlužného výživného, jde o případ neprojevení opravdového zájmu o dítě po dobu zákonem uvedenou (rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.7.1964, sp.zn. 5 Co 307/64, uveřejněné ve Sbírce soudních stanovisek a rozhodnutí pod R 51/64). Při úvaze o splnění podmínek ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) zák. o rod. (kvalifikovaný nezájem rodičů o dítě) třeba v každém jednotlivém případě důkladně komplexně objasnit celkový postoj rodičů k dítěti, jejich poměry, důvody, které vedly k tomu, že se o dítě osobně nestarají, jakož i to, zda rodičům nebrání v přímé péči odůvodněné překážky (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.1969, sp.zn. 1 Cz 42/1969, uveřejněné ve Sbírce soudních stanovisek a rozhodnutí pod R 63/70). K výše uvedeným východiskům se přihlásil i bývalý Nejvyšší soud SR, v rozhodnutí ze dne 22.5.1985, sp.zn. Cpj 13/85, uveřejněném ve Sbírce soudních stanovisek a rozhodnutí pod R 50/1985, podle něhož pojem opravdivý záujem, ktorý by ako rodičia prejaviť mali", ako hmotnoprávna podmienka osvojenia bez privolenia rodičov, pokiaľ sú zákonnými zástupcami osvojovaného dieťaťa, bol už vyložený tak, že pre vylúčenie záveru o nedostatočnosti opravdivého záujmu musí ísť o taký prejav záujmu rodičov o dieťa, z ktorého možno presvedčivo vyvodiť, že rodičia sa chcú a môžu o dieťa starať, a to i z hľadiska celkového vývoja dieťaťa i v budúcnosti, a že teda ich záujem je skutočný a nie je iba predstieraný a formálny, prípadne motivovaný inými dôvodmi nezlučiteľnými s riadnym rodičovstvom; ide teda o záujem podložený skutočne kladným a citovým vzťahom, vôľou a snahou prejavovať sa voči dieťaťu ako rodičia. Ak sa rodičia o dieťa osobne nestarajú, treba zisťovať a hodnotiť to, či im v priamej starostlivosti o dieťa alebo aspoň v prejavovaní opravdivého záujmu o dieťa iným spôsobom, predovšetkým častejším osobným alebo písomným stykom, nebránia nejaké objektívne ospravedlniteľné prekážky (nezáujem rodičov musí byť zavinený; k aplikácii postupu podľa ustanovenia § 68 ods. 1 písm. a) Zák. o rod. nestačí existencia objektívneho stavu, ktorý nebol privodený rodičovou nedbalosťou a nieto ešte úmyslom). V tomto smere možno poukázať na závery uvedené v Rozbore a zhodnotení praxe súdov pri rozhodovaní o osvojení, Pls 5/67 bývalého Najvyššieho súdu (pozri zborník I Najvyššieho súdu ČSSR "Nejvyšší soud o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím", SEVT, Praha 1974, str. 317 - 321) a v rozhodnutiach uverejnených pod č. 51/1964 Zbierky rozhodnutí a oznámení súdov ČSSR a pod č. 63/1970 Zbierky súdnych rozhodnutí. Uplynutie doby kvalifikovaného nezáujmu rodičov o dieťa, určenej novelou Zákona o rodine (zákonom č. 132/1982 Zb.) na dobu 6 mesiacov, je však nielen jednou z hmotnoprávnych podmienok osvojenia dieťaťa bez privolenia jeho rodičov, pokiaľ sú zákonnými zástupcami osvojovaného dieťaťa, ale splnenie tejto podmienky má aj dôležitý procesný význam. Len pri jeho splnení už v čase začatia konania (a nielen v dobe rozhodovania súdu o osvojení) nie sú rodičia dieťaťa účastníkmi konania (§ 181 ods. 2 O. s. p.). S prihliadnutím na nutnosť správneho vymedzenia okruhu účastníkov konania je preto vhodnejšie, aby návrhy na osvojenie boli podávané až po uplynutí uvedenej doby kvalifikovaného nezáujmu . Uvedenou judikaturu je však třeba poměřovat s vývojem, kterým český právní prošel po přistoupení České republiky k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.). V stanovisku k rozhodování soudů ve věcech nařizování ústavní výchovy z důvodů materiálních nedostatků rodiny, zvláště pak jejich špatných bytových poměrů ze dne 8. 12. 2010, sp.zn. Cpjn 202/2010, uveřejněném pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011 Nejvyšší soud uvedl, že pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života. Opatření, která jim v tom brání, představují zásah do práva na rodinný život (srov. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod . Takový zásah ze strany státu (soudu) je možný, jen je-li nezbytný a v souladu se zákonem; nezbytnost znamená, že zásah je založen na naléhavé společenské potřebě, která je zejména přiměřená sledovanému legitimnímu cíli, kterým je ochrana zájmu dětí. (srov. např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 10. 2006 ve věci Wallová a Walla proti České republice, stížnost č. 23848/04, nebo ze dne 21. 6. 2007 ve věci Havelka a ostatní proti České republice, stížnost č. 23499/06). Umístění dítěte do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu nemůže samo o sobě odůvodňovat jeho násilné odnětí biologickým rodičům; takový zásah musí být nadto nezbytný s ohledem na další okolnosti (srov. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 12. 7. 2001 ve věci K. a T. proti Finsku, stížnost č. 25702/94, § 173; rozsudek ESLP ze dne 26. 2. 2002 ve věci Kutzner proti Německu, stížnost č. 46544/99, § 69; obdobně též nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2244/09). Nebude-li za situace, kdy důvodem pro nařízení ústavní výchovy má být též materiální nedostatek, soudem spolehlivě zjištěno, že příslušné orgány státu samy, či prostřednictvím orgánů územní samosprávy poskytly, či byly připraveny poskytnout vychovateli pomoc ať již materiální, či poskytnutím rady o postupu jakým by sám zlepšil svou situaci a nalezl řešení svých problémů, pak ani nelze usuzovat na nezbytnost opatření spočívajícího v nařízení ústavní výchovy, neboť stát v takovém případě nedostál pozitivním závazkům, které jsou těsně spjaty s účinným respektováním rodinného života, a nebudou tak ani splněny podmínky pro nařízení ústavní výchovy. Jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí orgány veřejné moci v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem (Kutzner proti Německu, § 61). Jestliže východiska uvedená v stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 8.12.2010, sp.zn. Cpjn 202/2010, platí pro nařízení ústavní výchovy, jež má povahu dočasnou a nedochází při ní k nevratnému zániku rodičovské zodpovědnosti k nezletilému dítěti, tím spíše musí platit pro situaci, kdy rodinné vazby dítěte a biologických rodičů v důsledku navázání nových vazeb dítěte k osvojitelům jsou nevratně zpřetrhány. Dosavadní judikaturu je proto třeba chápat zejména v jejím důrazu na zachování rodinného života. Ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) zákona o rodině ve znění účinném od 1.8.1998 se řadí k právním normám s relativně neurčitou hypotézou. Zákonodárce pouze příkladmo (srov. slovo zejména ) vymezuje okruh hledisek, které soud musí vzít do úvahy. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; V úvahu tak mohou přicházet i jiná, než příkladmo uvedená hlediska, z nichž je možné učinit závěr, zda jsou tu přítomny rodinné vazby, k jejichž udržování je stát v rámci svých pozitivních závazků povolán. Uvedená hlediska je však třeba vždy posuzovat se zřetelem k dané situaci a k daným poměrům, ve kterých se rodič nacházel (srov. spojení v mezích svých možností ). Jestliže by soud taková hlediska, která ačkoliv by se z obsahu spisu podávala- pominul, nemohl by ani v úplnosti vymezit hypotézu právní normy a jeho právní názor by byl nutně nesprávný. Vztaženo na projednávanou věc, odůvodnění rozsudku soudů obou stupňů postrádá přesvědčivý závěr o důvodech, pro které rodiče opravdový zájem o nezletilou neprojevovali tak aby bylo bezpečně prokázáno, že projevení opravdového zájmu nebránily objektivní skutečnosti, jakož i hodnocení součinnosti a pomoci ze strany státu, které se rodičům mělo dostat. Soud prvního stupně navíc nesprávně posuzoval splnění podmínek uvedených v ustanovení § 68 odst. 1 písm. a) zákona o rodině ke dni zahájení řízení. Zákon o rodině stanoví, že není třeba souhlasu rodiče s osvojením dítěte, jestliže po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevoval opravdový zájem o dítě. Tuto dobu je třeba považovat za minimální, což ve svém důsledku znamená, že z návrhu opatrovníka dítěte musí být patrno, že tvrzený nezájem o dítě ze strany rodiče trvá alespoň šest měsíců, přičemž tato doba uplynula nejdříve ke dni podání návrhu, jinak soud návrh bez dalšího zamítne. Je-li tato podmínka splněna, soud přistoupí k samotnému zjišťování kvalifikovaného nezájmu o dítě, přičemž musí zkoumat i chování rodiče po podání návrhu do doby vydání rozhodnutí tak, aby byl v co největší míře minimalizován zásah do základních práv účastníků řízení (srov. již citované R 50/1985 a shodně též nález Ústavního soudu ze dne 13.4.2010, sp.zn. II. ÚS 485/10, bod 30). Za překonaný je třeba považovat doktrinální názor dovozovaný z judikatury, že zákon nevyžaduje aby rodič byl na právní důsledky nezájmu (ať kvalifikovaného či žádného) o dítě předem upozorněn (srov. např. Švestka in Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, str. 333, nebo Holub, M., Nová, H., Sladká Hýklová, J.: Zákon o rodině. Komentář. 8. vydání. Praha: Linde Praha. 2007, k § 68). Právě jasné a spolehlivé vědomí rodičů o důsledcích, k nimž řízení podle § 180a o.s.ř. vede, může aktivovat rodiče k projevení zájmu o dítě a usnadnit obnovení rodinných pout. Uvedené plyne i z judikatury ESLP, podle níž, jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí orgány veřejné moci v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem (Kutzner proti Německu či nález sp. zn. II. ÚS 838/07), přičemž k těmto pozitivním povinnostem se řadí vedle aktivní pomoci s osobními, sociálními, zdravotními či majetkovými obtížemi i povinnost rodiče informovat a řádně poučit o možných následcích jeho jednání (viz rozsudek ESLP ve věci W. vs. Spojené království). Podle obsahu spisu, matka stran svého zájmu o dítě již v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16.4.2009, č.j. 26 P 111/2009-19 o nařízení ústavní výchovy nezletilé D. uváděla, že k návštěvě nezletilé v Kojeneckém ústavu v Kolíně nemá finanční prostředky. Ve své účastnické výpovědi před soudem prvního stupně dne 18.3.2010, uvedla, že nepracuje, je na mateřské dovolené, má základní vzdělání a vyrůstala v dětském domově. Nikdy s otcem nepřemýšleli o udělení souhlasu k osvojení nezletilé, o děti chtějí pečovat sami. Své stanovisko, nepřipouštějící osvojení zopakovala i při jednání před odvolacím soudem dne 8.12.2010. Rovněž otec při témže jednání uvedl, že nepracuje, vydělává si příležitostně, vyrůstal v kolektivním zařízení a spolu s matkou pečují o nezletilou S., sestru D. Sociální pracovnice Poradny pro občanství, občanská a lidská práva ve zprávě ze dne 3.5.2010 uvedla, že nezl. S. byla při návštěvě pracovnice čistě oblečená, vypadla spokojeně a bylo znát, že s rodiči má dobrý citový vztah, shodně se vyjádřila i ve zprávě ze dne 6.12.2010, kdy opět navštívili nezletilou v ústavu. V protokolu ze dne 19.4.2010 sepsaného u Magistrátu města Mladá Boleslav matka popisuje vyhrocený průběh návštěvy nezletilé v Kojeneckém ústavu Kolín, která proběhla dne 15.4.2010. Odvolací soud se nevypořádal s tvrzením rodičů, obsaženém v odvolání proti rozsudku ze dne 27.5.2010, č.j. 26 P 111/2009-75 o vzdálenosti, dostupnosti a finanční náročnosti návštěv rodičů v Kojeneckém ústavu Kolín z místa bydliště rodičů (zpáteční jízdenka pro oba rodiče činí částku 412,- Kč), nehodnotil zprávu Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 30.8.2010 o nehodě otce a jeho hospitalizaci v nemocnici a následném domácím ošetřování. Zcela pominuta zůstala výpověď svědkyně Mgr. S. S., sociální pracovnice Poradny pro občanství, občanská a lidská práva, učiněná 23.2.2011 před odvolacím soudem, v níž se svědkyně vyjadřovala k osobním a bytovým poměrům rodičů a průběhu návštěvy nezletilé dne 6.12.2010. Svědkyně rovněž vypověděla, že s rodinou průběžně pracují, učí ji hospodařit s finančními prostředky a snaží se, aby se rodiče nebáli spolupracovat se státními institucemi, včetně opatrovníka. Nepovšimnuto zůstalo i stanovisko opatrovníka nezletilé, který při jednání uvedl, že jestliže by se s rodinou nadále intenzivně pracovalo, tak by bylo možné, aby se nezletilá D. do rodiny vrátila. O četnosti návštěv nezletilé v Kojeneckém ústavu Kolín svědčí návštěvní list, z něhož se podává telefonický kontakt ve dnech 11.4.2009, 3.7.2009, 24.11.2010, 25.11.2010, 27.1.2011,11.2.2011 a návštěvy ve dnech 15.4.2010, 6.12.2010,18.1.2011 a 28.1.2011. S ohledem na výše uvedené si měl odvolací soud položit otázku, zda uvedené skutečnosti spíše než opravdový nezájem nepředstavují projev sociální situace rodičů, jejich sociální orientace, stupně inteligence a vzdělání a hodnotit, zda se rodičům skutečně dostalo dostatečné podpory ze strany orgánů veřejné moci. Akcent na neuspořádané bytové poměry (slovy soudu prvního stupně, že prostředí ve kterém bydlí není pro výchovu nezletilých dětí příliš ideální ) nemůže sám o sobě obstát v konfrontaci se závěry vyjádřenými v stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010, sp.zn. Cpjn 202/2010 a důraz na neposkytování výživného, (jakožto jednoho z relevantních hledisek) se nevypořádává se skutečnými finančními poměry rodičů, tak jak v řízení vyšly najevo. K vlivu neplacení výživného na případné zbavení rodičovské zodpovědnosti srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2011, sp.zn. 21 Cdo 3909/2010. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní posouzení podmínek pro závěr o kvalifikovaném nezájmu rodičů o dítě je neúplné a proto nesprávné. Nejvyšší soud České republiky proto v tomto výroku rozsudek Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi zrušil podle § 243b odst.2 část věty za středníkem o. s. ř. a věc podle § 243 odst.3 věta druhá o. s. ř. vrátil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení, neboť důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně. Za správnost vyhotovení: Bc. Ivana Čechovská
http://jitka-albrechtova.cz/postoj-k-situaci/
2019-04-25T02:33:45
[ " Čl. 2", " čl. 2", " zákona č. 1", " soud ", " čl. 238", " čl. 2", " Čl. 1" ]
Postoj k situaci – Jitka Albrechtová Sliby o odchodu z EU jsou „hitem“ nejedné politické strany či hnutí. Víme vůbec, jaký je proces vystoupení ČR z EU? Skutečně odchodem zamezíme přijímání "nelegálních" imigrantů? Nejsou to opět jen předvolební sliby, protože Češi politice nerozumí? Musela jsem mnoho dní věnovat studiu a pochopení nejen vztahů ČR a EU, ale i ústavního práva, zákonů, procesů jejich přijímaní a schvalování od návrhu po zakotvení do sbírky zákonů. Byla jsem šokována tím, co vše nevím a měla bych vědět. Zdrojem moci dle Ústavy ČR Čl. 2 odst. 1 Hlava I., jsou lidé – „ Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“. Za stav politiky v ČR můžeme tedy my, lidé, svou neznalostí a nečinností. I já! Nikdy jsem v politice nebyla a nikdy mě ani nezajímala. Chtěla jsem znát pravdu. Lidé mi moc nevěří, protože si myslí, že lžu. Je to můj názor, mé pochopení, má „legislativa“. Oni ale právo na svůj názor mají také. Vystoupení z EU v současné době z hlediska legislativy není možné. Ve čl. 2, odst. 2, Hlava I zákona č. 1/1993, Ústava ČR se sice píše, že Ústavní soud rozhodne, kdy vykonává lid moc přímo – „Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“, ale není tomu tak, jak se mnozí domnívají. Tohoto práva bylo využito v roce 2002, kdy zákon č. 515/2002 Sb., navrhl senát a schválila PS, následně senát a podepsal pak prezident a tento zákon právě umožnil prezidentovi ČR vypsat referendum o vstupu ČR do EU. Proces vystoupení z EU je zdlouhavý, trvá však nejdéle dva roky od přijetí oznámení Radě EU o záměru ČR z EU, vystoupit. Unie pak s touto zemí dohodne podmínky jejího výstupu i s přihlédnutím k dalším vztahům. Rada EU tyto smlouvy schvaluje po obdržení souhlasu Evropského parlamentu (Rada EU rozhoduje kvalifikační většinou, ta je definována v čl. 238 odst. 3 písmeno b) Lisabonské smlouvy). Pokud by se do dvou let obě strany na smlouvě o případné spolupráci nedohodly, po 2 letech by automaticky smlouva mezi ČR a EU přestala být platná a ČR by tedy již nebyla členem EU a to i bez smlouvy o další spolupráci. Je třeba si také však uvědomit, že po dobu vyjednávání by se ČR nesměla účastnit žádných jednání, které by se ji přímo týkaly. Aby to vůbec bylo možné, musí tomu předcházet celorepublikové (obecné) referendum. Tento Ústavní zákon dosud ČR nemá, což je v rozporu s demokracii a čl. 2 odst. 1 Hlava I (Ústava ČR). Návrh zákona o obecném referendu vláda v roce 2015 schválila, v současné době však není vůle tento ústavní zákon dál dovést až k prezidentovi. Vzhledem k tomu, že se jedná o zákon ústavní, musely by tento podpořit minimálně 3/5 z celkového počtu poslanců a 3/5 z celkového počtu přítomných senátorů. Dále by pak následoval podpis prezidenta. Ten jako jediný je totiž oprávněný referendum o vystoupení ČR z EU vyhlásit, a to právě tehdy, jakmile by tento zákon nabyl účinnosti a byl by zapsán ve sbírce zákonů (muselo by dojít i ke změně ústavy). Nebylo by však možné použít petici, kterou podepsali lidé před účinností tohoto zákona. Musela by být také dodržena lhůta od vypsání referenda, po kterou je možné podpisy sbírat, dále by musel být splněn limit pro minimální počet podepsaných petantů na petici a dále by muselo přijít k volbám o vystoupení z EU právě tolik voličů oprávněných volit, aby byly splněny minimální podmínky pro souhlas či nesouhlas s vystoupením. Bylo by možné vypsat referendum i bez zákona o obecném referendu. Parlament by musel schválit ústavní zákon, který byl určen pouze k jednomu účelu, a to tak, jak tomu bylo v roce 2002, s tím, že by se jednalo o zákon o referendu o vystoupení ČR z EU. Vzhledem k tomu, že by se jednalo opět o zákon ústavní, musely by tento rovněž schválit minimálně 3/5 z celkového počtu poslanců a 3/5 z celkového počtu přítomných senátorů, pak podepsat prezident, který by rovněž, jako jediný, byl oprávněný referendum vypsat a to v souladu s podmínkami a všemi náležitostmi včetně výsledku voleb, které by v tomto ústavním zákoně byly uvedeny. Nebylo by možné ale zohlednit podpisy lidí na petici, která by byly k dispozici před vypsáním referenda o vystoupení ČR z EU. Musela by také být splněna zákonem stanovena podmínka počtu voličů oprávněných volit s přihlédnutím k celkovému počtu voličů, kteří jsou oprávněni jít volit s přihlédnutím k výsledku ANO - NE. Je třeba se zamyslet nad tím, zda jsme vůbec ekonomicky silní na to, abychom se o sebe "postarali" sami, a to hlavně bez dotací z EU. Zda by se tím skutečně „zamezilo“ povinnosti přijímat „nelegální uprchlíky“. K tomuto je v současné době ČR zavázána Dublinskou konvencí. Ta je však v souladu se Ženevskou úmluvou a jejími dohodami (4) a protokoly (3). A tyto s EU nemají nic společného. I kdybychom z EU vystoupili, povinnost přijímat uprchlíky ze zemí válečného konfliktu, na základě této platné úmluvy, stejně budeme mít. ČR však má možnost tyto uprchlíky nepřijmout z důvodu ohrožení bezpečnosti státu či ohrožení veřejného zdraví občanů ČR z důvodu hrozícího zavlečení infekčního onemocnění. Tyto úmluvy, resp. mezinárodní smlouvy, které dle Čl. 1 odst. 2 Hlava I. Ústava ČR, má povinnost dodržovat - „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva“, málo kdo z občanů ČR zná dopodrobna. Myslím, že dalším důvodem „nutného odchodu“ z EU jsou dotace. Neznalost financování EU a nakládání s prostředky, které z EU získáváme, má obrovský vliv na názory občanů. Dostáváme víc, než posíláme. Jen s těmi penězi nenakládáme tak, jak bychom měli. Kolik kilometrů silnic a dálnic jsem, z dotací EU, postavili? Kolik domovů pro seniory, sportovních areálů, odpočinkových zón, díky projektům EU, bylo realizováno? Kolik škol, zdravotních zařízení, panelových domů, bylo revitalizováno právě z dotací EU? Že byly předražené? Za to ale my, lidé, nemůžeme. Pokud není důsledná kontrola a při porušení sankce, míjí se naše „argumenty a nadávky“, účinkem. Domnívám se, že jsou zde profesionálové, kteří za stavby zodpovídají! Jsem názoru, že pokud by s dotacemi bylo nakládáno tak, jak nakládáno býti má, možná bychom jako republika neměli „status EU“, jako stát, který umí doložit požadované podklady pro projekty, které EU v rámci dotačních programů, vypisuje, ale neumí s těmito prostředky nakládat tak, aby cílů bylo dosaženo. Za toto však EU nenese žádnou zodpovědnost. Za toto nesou zodpovědnost ti, kteří s těmito prostředky svěřenými EU, nakládají. A to není nikdo jiný, než politici. A ty nevolí nikdo jiný, než my, lidé. Čí je to tedy vina?
https://rejstriky.finance.cz/firma-technicke-sluzby-a-stavby-sestajovice-a-s-28223802
2019-10-18T07:00:56
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
Technické služby a stavby Šestajovice a.s. Šestajovice IČO 28223802 kontakty (18.10.2019) | Finance.cz Technické služby a stavby Šestajovice a.s. Šestajovice IČO: 28223802 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Technické služby a stavby Šestajovice a.s., která sídlí v obci Šestajovice a bylo jí přiděleno IČO 28223802. Firma s názvem Technické služby a stavby Šestajovice a.s. se sídlem v obci Šestajovice byla založena v roce 2007. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 6 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Provádění staveb, jejich změn a odstraňování , Přípravné práce pro stavby a další. Základní údaje o Technické služby a stavby Šestajovice a.s. IČO: 28223802 B 13808 28223802 Aktuální kontaktní údaje Technické služby a stavby Šestajovice a.s. Kontakty na Technické služby a stavby Šestajovice a.s. IČO: 28223802 9. května 141/1 , Šestajovice 250 92 8.6.2016 9. května 141/1 , Šestajovice 250 92 28.12.2007 - 8.6.2016 9. května 141/1, Šestajovice 250 92 Obory činností Technické služby a stavby Šestajovice a.s. IČO: 28223802 provádění staveb, jejich změn a odstraňování 11.10.2013 pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor 5.4.2011 pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor 28.12.2007 - 5.4.2011 Vedení firmy Technické služby a stavby Šestajovice a.s. IČO: 28223802 K jednání za společnost jsou oprávněni všichni členové předstvenstva, a to každý samostatně. 28.12.2007 Tomáš Foukal 23.7.2014 Petr Morávek 8.6.2016 Pavel Štěpán 31.8.2018 Milan Kolář 28.12.2007 - 28.5.2010 od 28.12.2007 do 1.1.2010 Emy Destinové 939/13, České Budějovice 370 05 Pavel Štěpán 28.12.2007 - 28.5.2010 Lucie Jiroutková Šamšová 28.12.2007 - 5.4.2011 od 28.12.2007 do 14.3.2011 Alena Zikmundová 28.5.2010 - 11.10.2013 od 1.1.2010 do 18.9.2012 Pavel Štěpán 28.5.2010 - 11.10.2013 od 1.1.2010 do 28.3.2013 Tomáš Foukal 11.10.2013 - 23.7.2014 Petr Morávek 5.4.2011 - 28.5.2016 Petr Morávek 28.5.2016 - 8.6.2016 Pavel Štěpán 11.10.2013 - 31.8.2018 Adriana Kotoušová 11.10.2013 Českobrodská 430, Kostelec nad Černými lesy 281 63 Pavel Morávek 23.12.2016 Jana Štěpánová 31.8.2018 Lenka Jandurová 28.12.2007 - 2.2.2010 Stankovského 1641, Čelákovice 250 88 Miloš Jiroutek 28.12.2007 - 28.5.2010 od 28.12.2007 do 28.3.2009 Jana Foukalová 28.12.2007 - 28.5.2010 Lenka Šupová 2.2.2010 - 28.5.2010 Miloš Jiroutek 28.5.2010 - 5.4.2011 od 29.3.2009 do 14.3.2011 Okružní 574, Velké Přílepy 252 64 Lenka Šupová 28.5.2010 - 11.10.2013 od 29.3.2009 do 18.9.2012 Dukelská 1763, Čelákovice 250 88 Adriana Kotoušová 11.10.2013 - 11.10.2013 Jana Foukalová 28.5.2010 - 28.5.2016 od 29.3.2009 Pavel Morávek 5.4.2011 - 8.6.2016 Milánská 463, Praha 109 00 Jana Štěpánová 28.5.2016 - 8.6.2016 od 29.3.2009 do 29.5.2014 Pavel Morávek 8.6.2016 - 23.12.2016 Jana Štěpánová 8.6.2016 - 31.8.2018 Vlastníci firmy Technické služby a stavby Šestajovice a.s. IČO: 28223802 zakladni 2 000 000 Kč 100% 8.6.2016 zakladni 2 000 000 Kč 30% 28.12.2007 - 8.6.2016 Kmenové akcie na jméno 10 000 Kč 200 8.6.2016 Kmenové akcie na majitele 10 000 Kč 200 28.12.2007 - 8.6.2016 Sbírka Listin Technické služby a stavby Šestajovice a.s. IČO: 28223802 B 13808/SL 26 účetní závěrka [2013] +zápis z VH Městský soud v Praze 31.12.2013 29.1.2015 4.2.2015 27 B 13808/SL 25 stanovy společnosti Městský soud v Praze 25.6.2014 30.7.2014 6.1.2015 14 B 13808/SL 24 účetní závěrka [2013] příloha Městský soud v Praze 31.12.2013 31.3.2014 15.4.2014 5 B 13808/SL 23 účetní závěrka [2012] VZZ Městský soud v Praze 31.12.2012 31.3.2014 15.4.2014 2 B 13808/SL 22 účetní závěrka [2013] rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2013 31.3.2014 15.4.2014 4 B 13808/SL 21 účetní závěrka [2012] příloha Městský soud v Praze 31.12.2012 31.3.2014 15.4.2014 5 B 13808/SL 20 účetní závěrka [2012] VZZ Městský soud v Praze 31.12.2012 31.3.2014 15.4.2014 2 B 13808/SL 19 účetní závěrka [2012] rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2012 31.3.2014 15.4.2014 4 B 13808/SL 18 ostatní zápis z mimořádné VH Městský soud v Praze 18.9.2013 10.10.2013 22.10.2013 24 B 13808/SL 17 ostatní zápis o průběhu zasedání představenstva Městský soud v Praze 29.3.2013 10.10.2013 22.10.2013 4 B 13808/SL 16 účetní závěrka 2010-příloha Městský soud v Praze 31.12.2010 6.3.2013 11.3.2013 5 B 13808/SL 15 účetní závěrka 2011-příloha Městský soud v Praze 31.12.2011 6.3.2013 11.3.2013 5 B 13808/SL 14 účetní závěrka r.2010-rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2010 25.2.2013 1.3.2013 4 B 13808/SL 13 účetní závěrka r.2010-VZZ Městský soud v Praze 31.12.2010 25.2.2013 1.3.2013 2 B 13808/SL 12 účetní závěrka r. 2011 - VZaZ Městský soud v Praze 31.12.2011 25.2.2013 27.2.2013 2 B 13808/SL 11 účetní závěrka r. 2011 - rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2011 25.2.2013 27.2.2013 4 B 13808/SL 9 ostatní zápis z mimořádné VH. Městský soud v Praze 14.3.2011 8.4.2011 15 B 13808/SL 10 podpisové vzory Městský soud v Praze 14.3.2011 8.4.2011 2 B 13808/SL 8 ostatní -zápis ze zased.předsstaven. Městský soud v Praze 1.1.2010 1.6.2010 4 B 13808/SL 7 ostatní -zápis z mimořádné VH Městský soud v Praze 28.12.2009 1.6.2010 11 B 13808/SL 6 podpisové vzory Městský soud v Praze 4.1.2010 1.6.2010 2 B 13808/SL 5 podpisové vzory +čestné prohl.-5x Městský soud v Praze 4.12.2007 14.12.2007 23.6.2008 7 B 13808/SL 4 ostatní -zápis za zasedání DR Městský soud v Praze 4.12.2007 14.12.2007 23.6.2008 4 B 13808/SL 3 ostatní -zápis ze zasedání představ. Městský soud v Praze 4.12.2007 14.12.2007 23.6.2008 4 B 13808/SL 2 stanovy společnosti Městský soud v Praze 4.12.2007 14.12.2007 23.6.2008 15 B 13808/SL 1 zakladatelské dokumenty, notářský zápis, stanovy společnosti NZ 236/2007 Městský soud v Praze 4.12.2007 14.12.2007 23.6.2008 27 Hodnocení Technické služby a stavby Šestajovice a.s. Výpis dat pro firmu Technické služby a stavby Šestajovice a.s. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Technické služby a stavby Šestajovice a.s., 28223802 na obchodním rejstříku výpis firmy Technické služby a stavby Šestajovice a.s., 28223802 na živnostenském rejstříku Technické služby a stavby Šestajovice a.s. - 28223802 - Šestajovice , 9. května 141/1 Technické služby a stavby s.r.o. - 26870223 - Praha , Kubelíkova 1224/42 GT Šestajovice, z.s. - 04639596 - Praha , K Berance 2781/14 Společenství pro dům Trojmezní 1208, Šestajovice - 28238222 - Šestajovice , Trojmezní 1208 Společenství vlastníků jednotek pro dům Pražská 1203, Šestajovice - 27644146 - Šestajovice , Pražská 1203 Společenství pro dům Pražská 1200, Šestajovice - 27877850 - Šestajovice , Pražská 1200 Společenství vlastníků Trojmezní 1205, Šestajovice - 27917461 - Šestajovice , Trojmezní 1205 Společenství vlastníků jednotek Pražská 1201, Šestajovice - 27889696 - Šestajovice , Pražská 1201
http://zlinsky.denik.cz/fotbal_region/uredni-zprava-ofs-zlin-c-28-12-13-20130520.html
2017-08-19T15:07:13
[ " čl. 35", " čl. 3", " čl. 4", " čl. 3", " čl. 3", " čl. 3" ]
Úřední zpráva OFS Zlín č. 28/12-13 - Zlínský deník Zlín - Úřední zpráva OFS Zlín č. 28/12-13. Pokuty za neplnění povinností při hlášení výsledků: OPM – Újezd – 100,– Kč – nenahlášení výsledku a střelců branek. Zpráva STK ze dne 16. 5. 2013: STK upozorňuje zástupce oddílů, že e-mailovou poštou byly rozeslány termíny všech odložených utkání, které byly schváleny STK a jsou platné pro všechny oddíly. Tyto termíny jsou taky vyvěšeny na internetových stránkách OFS Zlín. STK upozorňuje oddíly Bratřejov „A" (OPM), Racková (IV.A), Lipová, Petrůvka, Nevšová „B" (IV.C) a Ludkovice (OSCŽ), že jsou povinny soupeři uhradit 50% (tj. 30,– Kč/km ) nákladů na cestovné dle čl. 35, bod 5/ Rozpisu soutěží. Schválené výsledky odehraných zápasů 16. kola OPM, III.A, III.B, IV.A, IV.B, IV.C; 14. kola OPŽ a 12. kola OSAŽ, OSBŽ, OSCŽ, OSDŽ ze dne 8. 5. 2013. Schválené výsledky 23. kola OPM, III.A, III.B; 21. kola IV.A, IV.B, IV.C; 11. kola OPDA, OPDB; 19. kola OPŽ; 17. kola OSAŽ, OSBŽ, OSCŽ, OSDŽ ze dne 11. – 12. 5. 2013. OPM – utkání 15. kola Bylnice – Ludkovice se hraje v sobotu 15. 6. 2013 v 16,30 hod. na hřišti v Bylnici. Dohoda oddílů. Oddíl Bylnice uhradí ve prospěch OFS Zlín částku ve výši 100,– Kč dle čl. 3.4 bod e/ Rozpisu soutěží. III.A – utkání 22. kola Příluky „B" – Pohořelice se kontumuje 3:0 ve prospěch mužstva Pohořelice z důvodu opakovaného neoprávněného startu hráče – Januš Vlastimil. Oddíl Příluky uhradí ve prospěch OFS Zlín pokutu ve výši 1.000,– Kč dle čl. 4/ Rozpisu soutěží. IV.A – utkání 12. kola Doubravy – Provodov „B" se hraje v sobotu 8. 6. 2013 v 16,30 hod. na hřišti v Doubravách. Oddíl Doubravy zašle o této změně soupeři hlášenku. Oddíl Doubravy uhradí ve prospěch OFS Zlín částku ve výši 100,– Kč dle čl. 3.4 bod e/ Rozpisu soutěží. OPDB – utkání 8. kola Poteč – SK Vizovice se hraje v sobotu 1. 6. 2013 ve 14,00 hod. na hřišti v Poteči. Oddíl Poteč zašle o této změně soupeři hlášenku. Oddíl Poteč uhradí ve prospěch OFS Zlín částku ve výši 50,– Kč dle čl. 3.4 bod e/ Rozpisu soutěží. OPŽ – utkání 22. kola Fryšták – Pozlovice se hraje v sobotu 1. 6. 2013 v 10,00 hod. na hřišti ve Fryštáku. Dohoda oddílů. Oddíl Pozlovice uhradí ve prospěch OFS Zlín částku ve výši 50,– Kč dle čl. 3.4 bod e/ Rozpisu soutěží Zpráva DK ze dne 16. 5. 2013: Paseky „B" – Mikulík Jiří – 2 SU nepodmíněně od 11. 5. 2013 – PSPT př. 1/6a. Vysoké Pole – Vlček Josef – 1 SU nepodmíněně od 12. 5. 2013 – PSPT př. 1/6a. Všemina – Karlík Dušan ml. – 1 SU nepodmíněně od 11. 5. 2013 – PSPT př. 1/6a. Zpráva KR ze dne 15. 5. 2013: 1. Popelák Miroslav – dostaví se na jednání KR ve středu 22. 5. 2013 ve 14.30 hod. 25. kolo 25.-26.5.2013 Úřední začátek – 16.30 hod. OPM – 25. kolo A1A2501 Nevšová A – Sehradice A Frajt,Pitron,Polách 26. 5. 16.30 A1A2502 Dolní Lhota – Ludkovice Zikmund,Juřica,Ve­selý 25. 5. 16.30 A1A2503 Bratřejov A – Bylnice Uhlár,Varmuža 26. 5. 16.30 A1A2504 Lípa – Veselá A Hruška Lukáš,Polách,Pitron 26. 5. 10.00 A1A2505 Kašava A – Újezd Manďák,Balušek 26. 5. 16.30 A1A2506 Vysoké Pole – Kostelec Basel,Ambroz 26. 5. 16.30 A1A2507 Tlumačov – Napajedla B Liška,Hruška Ivan,Vyoral 26. 5. 16.30 OPM – dohrávka 23. kolo A1A2307 Napajedla B – Kostelec Lebloch 22. 5. 17.00 III.A – 25. kolo A2A2501 Komárov – Halenkovice Mikeska 26. 5. 16.30 A2A2502 Štípa – Mladcová B Měrka 26. 5. 16.30 Kostelec A2A2503 Všemina – Příluky B Toman 26. 5. 16.30 A2A2504 Březůvky – Tečovice B Mihálik 25. 5. 16.30 A2A2505 Březová – Hvozdná A Novák 26. 5. 16.30 A2A2506 Pohořelice – Mysločovice Střelec 26. 5. 16.30 A2A2507 Fryšták B – Lhota u Mal Hruška Lukáš 25. 5. 16.30 III.A – dohrávka 19. kolo A2A1906 Mysločovice – Příluky B Kolář 29. 5. 17.00 A2B2501 Mirošov – Vlachovice B Ambroz 26. 5. 14.00 A2B2502 Luhačovice B – Štítná n/Vl. Divacký 25. 5. 16.30 Štítná n.Vl. A2B2503 Rokytnice – Paseky A Lebloch 26. 5. 16.30 A2B2504 Pozlovice – Návojná Kolář 26. 5. 16.30 A2B2505 Poteč – Šanov Zikmund 26. 5. 16.30 A2B2506 Biskupice – Drnovice Ptáček 26. 5. 16.30 A2B2507 Nedašova Lhota – Slopné Měřička 26. 5. 16.30 III.B – dohrávka 19. kolo A2B1901 Pozlovice – Vlachovice B Frajt 24. 5. 18.00 A3A1501 Paseky B – Spytihněv B Polách 25. 5. 16.30 UT A3A1502 Doubravy – Racková Dvořák 26. 5. 16.30 A3A1503 Provodov B – Kudlov Papadakis 26. 5. 16.30 A3A1504 FC Vizovice – Jaroslavice B Uhlár 25. 5. 16.30 Zádveřice A3A1505 Velký Ořechov – Žlutava Goňa 26. 5. 16.30 A3A1506 Dobrkovice – Hř. Újezd Popelák 26. 5. 16.30 A3B1501 Kašava B – Lutonina Mikeska 25. 5. 16.30 A3B1502 Trnava – Veselá B Valenta 26. 5. 16.30 A3B1503 SK Vizovice B – Bratřejov B Chytil 25. 5. 16.30 A3B1504 Lužkovice B – Zádveřice Vyoral 25. 5. 16.30 A3B1505 Hvozdná B – Neubuz Střelec 25. 5. 16.30 IV.B – dohrávka 17. kolo A3B1702 Kašava B – Bratřejov B Manďák 22. 5. 17.00 A3B1703 Trnava – Zádveřice Toman 24. 5. 17.30 IV.C –15. kolo A3C1501 Jestřabí – Smolina Juřica 26. 5. 10.00 A3C1502 Petrůvka – Bohusl. n/Vl. Hrachový 26. 5. 16.30 A3C1503 Sehradice B – Lipová Dvořák 25. 5. 16.30 A3C1504 Nevšová B – Tichov Měřička 24. 5. 17.30 A3C1505 Horní Lhota – Rudimov Uhlár 26. 5. 10.00 A3C1506 Divnice – Loučka Veselý 26. 5. 16.30 OPDA – 9. kolo C1A0901 Fryšták – Jaroslavice Novák 26. 5. 13.30 C1A0902 Provodov – Březnice Papadakis 26. 5. 14.00 C1A0903 Hvozdná – Spytihněv Balušek 26. 5. 14.00 C1A0904 Veselá – Příluky Zahnaš 25. 5. 10.15 Lůžkovice OPDA – dohrávka 11. kolo C1A1103 Provodov – Příluky Balušek 22. 5. 17.30 OPDB – 9. kolo C2A0901 Poteč – Dolní Lhota Zikmund 26. 5. 14.00 C2A0902 SK Vizovice – Pozlovice Varmuža 26. 5. 14.00 C2A0903 Újezd – Kostelec Ambroz 25. 5. 16.30 C2A0904 Bylnice – Nedašova Lhota Měřička 25. 5. 16.30 E1A2101 Újezd – Spytihněv Basel 26. 5. 14.00 E1A2102 Bylnice – Veselá Měřička 26. 5. 14.00 E1A2103 Bratřejov – Mladcová Uhlár 26. 5. 14.00 E1A2104 Pozlovice – Tečovice Frajt 26. 5. 10.00 E1A2105 Kašava – Fryšták Krajča Matěj 26. 5. 10.30 E1A2106 SK Vizovice – Napajedla Chytil 25. 5 14.30 OPŽ – dohrávky 10. a 19. kolo E1A1002 Veselá – Bylnice Manďák 21. 5. 16.30 E1A1906 Napajedla – Fryšták Dvořák 23. 5. 17.00 OSŽA – 19. kolo E2A1901 Štípa – Malenovice Střelec 25. 5. 14.00 Hvozdná E2A1903 Tlumačov – Mysločovice Hruška Ivan 26. 5. 14.30 OSŽA – dohrávka 12. kolo E2A1201 Malenovice – Lhota u Mal. Hruška Ivan 22. 5. 17.00 OSŽB – 19. kolo E2B1901 Hvozdná – Všemina Liška 26. 5. 10.15 E2B1903 Lukov – Trnava Krajča Matěj 26. 5. 13.30 OSŽB – dohrávka 13. kolo E2B1301Trnava – Všemina Manďák 24. 5. 15.30 OSŽC – 19. kolo E2C1901 Březnice – Dolní Lhota Kovaříček 25. 5. 14.30 E2C1902 Ludkovice – Lužkovice Veselý 26. 5. 10.00 OSŽD – 19. kolo E2D1901 Bohusl. n/Vl. – Nevšová 26. 5. 10.00 E2D1902 Poteč – Nedašova Lhota Ptáček 26. 5. 10.30 E2D1903 Vysoké Pole – Mirošov Juřica 26. 5. 10.00
https://www.fulsoft.cz/33/302-2020-sb-vyhlaska-kterou-se-meni-vyhlaska-c-408-2015-sb-o-pravidlech-trhu-s-elektrinou-ve-zneni-vyhlasky-c-127-2017-sb-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTtW0jQT2iIubmWY3JiTgE9QCD-vMUnwPlw/
2020-07-14T21:59:30
[ " § 1", " § 1", " § 2", " § 2", " § 2", " § 2", " § 4", " § 5", " § 5", " § 6", " § 6", " § 7", " § 9", " § 9", " § 9", " § 10", " § 10", " § 10", " § 11", " § 12", " § 13", " § 14", " § 14", " § 16", " § 17", " § 17", " § 19", " § 19", " § 28", " § 28", " § 20", " § 21", " § 22", " § 23", " § 24", " § 24", " § 25", " § 25", " § 29", " § 31", " § 31", " § 29", " § 32", " § 32", " § 32", " § 36", " § 36", " § 39", " § 11", " § 11", " § 11", " § 39", " § 39", " § 43", " § 40", " § 41", " § 41", " § 42", " § 43", " § 43", " § 43", " § 43", " § 44", " § 46", " § 46", " § 16", " § 53", " § 55", " § 55", " § 57", " § 19", " § 19", " § 50", " § 41", " § 60", " § 62", " § 62", " § 10", " § 10", " § 10", " § 10", " § 10", " § 10", " § 10", " § 10", " § 10", " § 16" ]
302/2020 Sb., Vyhlá¹ka, kterou se mìní vyhlá¹ka è. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektøinou, ve znìní vyhlá¹ky è. 127/2017 Sb. | Fulsoft.cz - Zákony, judikatura a literatura 2020-2021 302/2020 Sb., Vyhlá¹ka, kterou se mìní vyhlá¹ka è. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektøinou, ve znìní vyhlá¹ky è. 127/2017 Sb. Garance è. 302/2020 Sb. kterou se mìní vyhlá¹ka è. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektøinou, ve znìní vyhlá¹ky è. 127/2017 Sb. Vyhlá¹ka è. 408/2015 Sb., o Pravidlech trhu s elektøinou, ve znìní vyhlá¹ky è. 127/2017 Sb., se mìní takto: 1. V § 1 odst. 1 úvodní èásti ustanovení se slovo „stanoví“ nahrazuje slovy „upravuje v návaznosti na pøímo pou¾itelné pøedpisy Evropské unie2, 5)“. Poznámka pod èarou è. 5 zní: „5) Naøízení Komise (EU) 2017/2195 ze dne 23. listopadu 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro obchodní zaji¹»ování výkonové rovnováhy v elektroenergetice.“. 2. V § 1 odst. 1 písm. f) se slova „a vyrovnávacího trhu“ zru¹ují a slovo „jejich“ se nahrazuje slovem „jeho“. 3. V § 2 písm. c) se slova „ , ve kterém je smluvnì vymezena dodávka nebo odbìr elektøiny; obchodní hodina je základním èasovým úsekem“ zru¹ují. 4. V § 2 písm. h) se slova „v pøípadì organizování denního trhu s elektøinou nebo vnitrodenního trhu s elektøinou spoleènì pro nabídkovou zónu2Èeské republiky a okolní nabídkové zóny“ nahrazují slovy „v rámci jednotného propojení vnitrodenních trhù nebo v rámci jednotného propojení denních trhù podle pøímo pou¾itelného pøedpisu Evropské unie upravujícího pøidìlování kapacity a øízení pøetí¾ení2“. 5. V § 2 písmeno i) vèetnì poznámky pod èarou è. 4 zní: „i) redispeèinkem opatøení vedoucí k øe¹ení pøetí¾ení nebo k jinému zaji¹tìní bezpeènosti soustavy podle pøímo pou¾itelného pøedpisu Evropské unie upravujícího vnitøní trh s elektøinou4, 4) Naøízení Evropského parlamentu a Rady (EU) è. 2019/943 ze dne 5. èervna 2019 o vnitøním trhu s elektøinou.“. 6. V § 2 se na konci písmene t) teèka nahrazuje èárkou a doplòují se písmena u) a¾ y), která znìjí: „u) zúètovací cenou odchylky kladná, nulová, nebo záporná cena za odchylku v ka¾dém smìru za ka¾dý interval zúètování odchylek, v) obchodním intervalem doba, pro kterou je definován produkt na krátkodobém trhu s elektøinou, w) lokální distribuèní soustavou distribuèní soustava, která není pøímo pøipojena k pøenosové soustavì, x) regionální distribuèní soustavou distribuèní soustava, která je pøímo pøipojena k pøenosové soustavì, y) místem urèeným k evidenci ztrát místo, na kterém jsou evidovány ztráty elektøiny provozovatele pøenosové nebo distribuèní soustavy v jím provozované soustavì.“. „c) prostøednictvím evropské platformy pro výmìnu regulaèní energie podle pøímo pou¾itelného pøedpisu Evropské unie upravujícího obchodní zaji¹»ování výkonové rovnováhy v elektroenergetice5.“. 8. V § 4 odst. 3 a 4 se slova „dané obchodní hodinì“ nahrazují slovy „daném obchodním intervalu“. 9. V § 5 odst. 1 se slovo „hodinového“ zru¹uje a slova „hodinách èasového“ se nahrazují slovy „celém èasovém“. 10. V § 5 odst. 4 se slova „pro dané obchodní hodiny“ zru¹ují. „(1) Denní trh organizuje operátor trhu ve spolupráci s nominovanými organizátory denního trhu s elektøinou v okolních nabídkových zónách nebo v rámci jednotného propojení denních trhù ve spolupráci s ostatními nominovanými organizátory denního trhu s elektøinou a provozovateli pøenosových soustav.“. 12. V § 6 odst. 2 úvodní èásti ustanovení se slovo „uvedeným“ nahrazuje slovy „a v termínech uvedených“ a slovo „hodiny“ se nahrazuje slovem „intervaly“. „a) jednotné saldo za nabídkovou zónu Èeské republiky v pøípadì jednotného propojení denních trhù podle pøímo pou¾itelného pøedpisu Evropské unie upravujícího pøidìlování kapacity a øízení pøetí¾ení2,“. 15. V § 6 odst. 4 se slova „ka¾dou obchodní hodinu“ nahrazují slovy „ka¾dý obchodní interval“. „(5) Po oznámení výsledkù denního trhu jednotlivým úèastníkùm organizovaného krátkodobého trhu operátor trhu zveøejní zpùsobem umo¾òujícím dálkový pøístup nabídkové a poptávkové køivky, mno¾ství elektøiny z uskuteènìných obchodù, dosa¾ené ceny elektøiny pro ka¾dý obchodní interval, výsledné hodinové zelené bonusy pro jednotlivé kategorie obnovitelných zdrojù pro ka¾dou hodinu, mno¾ství elektøiny z neakceptovaných nabídek a poptávek, poèet pøijatých úspì¹ných a neúspì¹ných nabídek a poèet pøijatých úspì¹ných a neúspì¹ných poptávek. Zveøejòované údaje neobsahují informace o jednotlivých úèastnících denního trhu.“. „(1) Vnitrodenní trh organizuje operátor trhu v rámci dne dodávky nebo následujícího dne dodávky a lze na nìm zadávat a obchodovat nabídky a poptávky elektøiny zpùsobem a v termínech uvedených ve smlouvì o pøístupu na organizovaný krátkodobý trh s elektøinou. Vnitrodenní trh mù¾e být organizován v rámci jednotného propojení vnitrodenních trhù ve spolupráci s ostatními nominovanými organizátory vnitrodenního trhu s elektøinou a provozovateli pøenosových soustav.“. 18. V § 7 odst. 3 se slova „Po uzavøení ka¾dé obchodované hodiny na vnitrodenním trhu upraví operátor trhu zpùsobem uvedeným“ nahrazují slovy „Operátor trhu upraví zpùsobem a v termínech uvedených“. „(4) Operátor trhu zveøejní zpùsobem umo¾òujícím dálkový pøístup informace o agregovaném mno¾ství elektøiny a vá¾eném prùmìru cen z uskuteènìných obchodù na vnitrodenním trhu, pøípadnì dal¹í informace z vnitrodenního trhu.“. 20. V § 9 odst. 1 se slova „nebo vyrovnávacím trhu s regulaèní energií“ zru¹ují. 21. V § 9 odst. 2 úvodní èásti ustanovení se slovo „uzavøenými“ nahrazuje slovem „uzavøených“ a slova „ , pøièem¾ tento èas je uzavírkou dvoustranného obchodování“ se zru¹ují. 22. V § 9 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znìjí: „(3) V pøípadì, kdy je alespoò pro èást dne dodávky vyhlá¹en stav nouze, subjekt zúètování pøedkládá operátorovi trhu k registraci údaje ze smluv podle odstavce 2 písm. a) a b) nebo jejich aktualizaci, a to za den dodávky: a) v nìm¾ byl ukonèen stav nouze, pokud byl stav nouze ukonèen do 11.00 hodin vèetnì, b) v nìm¾ byl ukonèen stav nouze, a za následující den dodávky, pokud byl stav nouze ukonèen po 11.00 hodinì, s výjimkou pøípadu, kdy byl stav nouze ukonèen ve 24.00 hodin, nebo c) následující po ukonèení stavu nouze, pokud byl stav nouze ukonèen ve 24.00 hodin. (4) Subjekt zúètování pøedkládá údaje podle odstavce 3 operátorovi trhu v termínu od 8.00 hodin do 13.30 hodin dne následujícího po dni, v nìm¾ byl ukonèen stav nouze. Pokud subjekt zúètování neprovede aktualizaci údajù o dvoustranném obchodování podle tohoto odstavce, zùstávají v platnosti údaje pøedané subjektem zúètování operátorovi trhu podle odstavce 2.“. Dosavadní odstavce 3 a 4 se oznaèují jako odstavce 5 a 6. 24. V nadpisu èásti tøetí se slovo „VYROVNÁVACÍHO“ zru¹uje. 25. V § 10 odst. 1 se vìta druhá zru¹uje. 26. V § 10 odstavce 2 a¾ 5 vèetnì poznámky pod èarou è. 6 znìjí: „(2) Provozovatel pøenosové soustavy obstarává elektøinu pro øe¹ení stavù nerovnováhy a) jako regulaèní energii prostøednictvím aktivace podpùrných slu¾eb v Èeské republice mimo evropskou platformu pro výmìnu regulaèní energie, b) jako regulaèní energii prostøednictvím aktivace v rámci evropské platformy pro výmìnu regulaèní energie nebo c) jako dodávku regulaèní energie ze zahranièí na základì smluv, jejich¾ úèelem je operativní dodávka elektøiny pro vyrovnání systémové odchylky. (3) Pøi urèení zúètovací ceny odchylek a protiodchylek se zohlední ceny elektøiny podle odstavce 2, s výjimkou cen elektøiny a) u které provozovatel pøenosové soustavy oznaèí v souladu s Pravidly provozování pøenosové soustavy, ¾e cena za tuto elektøinu nevstupuje do výpoètu zúètovací ceny odchylky a protiodchylky, b) obstarané podle odstavce 2 písm. b) slou¾ící k pokrytí potøeb zahranièního provozovatele pøenosové soustavy, c) obstarané pro ovìøení schopností poskytovatele podpùrných slu¾eb, (4) Provozovatel pøenosové soustavy pøedá operátorovi trhu do 11.00 hodin dne následujícího po dni dodávky údaje o mno¾ství a cenì kladné a záporné regulaèní energie v Kè/MWh za ka¾dou obchodní hodinu dne dodávky a) èlenìné podle jednotlivých jednotek poskytujících zálohy6u elektøiny obstarané podle odstavce 2 písm. a), b) èlenìné podle jednotlivých jednotek poskytujících zálohy u elektøiny obstarané podle odstavce 2 písm. b) za elektøinu obstaranou v Èeské republice, a to zvlá¹» pro øe¹ení stavù nerovnováhy v Èeské republice a zvlá¹» pro øe¹ení stavù nerovnováhy v zahranièí, c) obstarané provozovatelem pøenosové soustavy podle odstavce 2 písm. b) a c) v zahranièí pro øe¹ení stavù nerovnováhy v Èeské republice, d) obstarané provozovatelem pøenosové soustavy podle odstavce 2 písm. b) v Èeské republice výhradnì k pokrytí potøeb zahranièního provozovatele pøenosové soustavy, e) èlenìné podle jednotlivých registrovaných úèastníkù trhu u elektøiny obstarané pro potøeby redispeèinku. (5) Mno¾ství elektøiny obstarané provozovatelem pøenosové soustavy pro øe¹ení stavù nerovnováhy a její cenu, vèetnì mno¾ství elektøiny pro potøeby redispeèinku, zahrne operátor trhu do systému vyhodnocení a zúètování odchylek a dále zúètuje a) poskytovateli podpùrné slu¾by na základì smlouvy o zúètování regulaèní energie u elektøiny podle odstavce 4 písm. a), b) a e) nebo b) provozovateli pøenosové soustavy u elektøiny obstarané podle odstavce 4 písm. c), d) a e). Ustanovení odstavce 3 tím není dotèeno. 6) Èl. 3 odst. 2 bod 10 naøízení Komise (EU) 2017/1485 ze dne 2. srpna 2017, kterým se stanoví rámcový pokyn pro provoz elektroenergetických pøenosových soustav.“. 27. V § 10 odst. 6 se slova „provozovatele zahranièní pøenosové soustavy“ nahrazují slovy „úèastníkù trhu ze zahranièí“. 28. § 11 se vèetnì nadpisu zru¹uje. 29. V § 12 se na konci nadpisu doplòují slova „a provozovatelem distribuèní soustavy“. „(6) Provozovatel distribuèní soustavy zaji¹»uje nefrekvenèní podpùrné slu¾by. Pøi zaji¹»ování nefrekvenèních podpùrných slu¾eb provozovatelem distribuèní soustavy se pou¾ijí odstavce 1, 3 a 5 pøimìøenì.“. 31. V § 13 odst. 1 se slova „a Pravidly provozování pøenosové soustavy a je finanènì zaji¹»ován podle § 14 odst. 1“ zru¹ují. 32. V § 14 odst. 1 se slova „a vyrovnávacím trhu s regulaèní energií“ zru¹ují. 33. V § 16 odst. 2 se slova „ , u kterých se uskuteènila zmìna dodavatele, nebo u kterých je dodavatelem dodavatel poslední instance,“ zru¹ují. „(6) Pokud zákazník v odbìrném místì je stejným právním subjektem jako dodavatel elektøiny a provozovatel distribuèní soustavy zaji¹»ující slu¾bu distribuèní soustavy do tohoto odbìrného místa a souèasnì za toto odbìrné místo odpovídá za odchylku subjekt odpovìdný za odchylku v místì urèeném pro krytí ztrát provozovatele distribuèní soustavy, pak provozovatel distribuèní soustavy mù¾e registrovat v¹echna taková odbìrná místa jako souhrnné odbìrné místo, a to podle typu mìøení.“. 35. V § 17 se odstavec 1 zru¹uje. Dosavadní odstavce 2 a¾ 11 se oznaèují jako odstavce 1 a¾ 10. 36. V § 17 se odstavec 4 zru¹uje. Dosavadní odstavce 5 a¾ 10 se oznaèují jako odstavce 4 a¾ 9. 37. V § 19 odst. 1 se na zaèátek písmene b) vkládají slova „dodávek a“. 38. V § 19 odst. 1 písm. b) se za slovo „elektøiny“ vkládají slova „v odbìrných místech“. „(1) Provozovatel distribuèní soustavy pøedává operátorovi trhu dennì do 11.00 hodin za ka¾dou jím provozovanou distribuèní soustavu a) skuteèné hodnoty 1. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých pøedávacích místech výroben elektøiny vybavených mìøením typu A, 2. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých odbìrných místech zákazníkù vybavených mìøením typu A, 3. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých pøedávacích místech mezi jednotlivými regiony typových diagramù nebo distribuèními soustavami vybavených mìøením typu A, 4. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých odbìrných místech s výrobnou elektøiny podle § 28 odst. 5 energetického zákona vybavených mìøením typu A, 5. odbìrù elektøiny za ostatní odbìrná místa neuvedená v bodech 1 a¾ 4 vybavená mìøením typu A, b) pøedbì¾né hodnoty 1. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých pøedávacích místech výroben elektøiny vybavených mìøením typu B nebo M, 2. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých odbìrných místech zákazníkù vybavených mìøením typu B nebo M , 3. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých pøedávacích místech mezi jednotlivými regiony typových diagramù nebo distribuèními soustavami vybavených mìøením typu B nebo M, 4. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých odbìrných místech s výrobnou elektøiny podle § 28 odst. 5 energetického zákona vybavených mìøením typu B nebo M, 5. odbìrù elektøiny za ostatní odbìrná místa neuvedená v bodech 1 a¾ 4 vybavená mìøením typu B nebo M za ka¾dou obchodní hodinu pøedcházejícího dne.“. „a) skuteèné hodnoty 2. dodávek a odbìrù elektøiny v jednotlivých odbìrných místech zákazníkù vybavených mìøením typu B nebo M, za ka¾dou obchodní hodinu pøedcházejícího mìsíce a“. 41. V § 20 odst. 6 se slova „jednotlivì za odbìrná místa zákazníkù se zmìnou dodavatele a v souètu za odbìrná místa zákazníkù beze zmìny dodavatele“ nahrazují slovy „vèetnì skuteèných hodnot odbìrù elektøiny souhrnných odbìrných míst vybavených mìøením typu C“. 42. V § 21 odst. 1 se za slova „odbìrù elektøiny“ vkládá text „v kWh“. 43. V § 22 se na konci odstavce 4 doplòuje vìta „V pøípadì úpadku výrobce nebo provozovatele lokální distribuèní soustavy se ustanovení tohoto odstavce pou¾ije pøimìøenì.“. 44. V § 23 odst. 3 se za slovo „regiony“ vkládají slova „typových diagramù“ a slova „pro úèely vyhodnocení zbytkového diagramu (dále jen „region typových diagramù“)“ se zru¹ují. „(1) Provozovatel regionální distribuèní soustavy stanovuje postupem podle pøílohy è. 5 k této vyhlá¹ce plánovanou roèní spotøebu elektøiny zákazníkù vybavených mìøením typu C a zasílá operátorovi trhu hodnoty plánované roèní spotøeby elektøiny jednotlivì za odbìrná místa zákazníkù.“. 46. V § 24 odst. 2 se text „písm. a)“ a vìta poslední zru¹ují. 47. V § 24 odstavce 3 a 4 znìjí: „(3) Operátor trhu stanovuje na základì plánované roèní spotøeby elektøiny a pøiøazených pøepoètených typových diagramù hodnoty odbìrù elektøiny v odbìrných místech vybavených mìøením typu C v regionech typových diagramù dodávek elektøiny za jednotlivé obchodní hodiny dne dodávky. (4) Zbytkový diagram zatí¾ení rozpoèítá operátor trhu úmìrnì hodnotám odbìrù elektøiny v dané obchodní hodinì, stanovených podle odstavce 3 na odbìrná místa zákazníkù vybavených mìøením typu C. Takto stanovené hodnoty jsou pova¾ovány za hodnoty odbìrù elektøiny zákazníkù s mìøením typu C pro zúètování odchylek.“. 48. V § 25 odst. 1 se slova „ , u nich¾ byla uskuteènìna zmìna dodavatele elektøiny,“ zru¹ují. 49. V § 25 odst. 3 se slova „se zmìnou dodavatele“ zru¹ují. „(5) Hodnoty plánované roèní spotøeby elektøiny zákazníkù vybavených mìøením typu C stanoví provozovatel lokální distribuèní soustavy z hodnoty posledních 12 mìsíèních odeètù spotøeby tìchto zákazníkù a takto stanovené hodnoty zasílá operátorovi trhu pro odbìrná místa zákazníkù s mìøením typu C, vèetnì souhrnných odbìrných míst vybavených mìøením typu C.“. 52. V § 29 se doplòuje odstavec 7, který zní: „(7) V pøípadì, ¾e do¹lo k ukonèení stavu nouze, operátor trhu oznámí subjektu zúètování vyhodnocení odchylek za ka¾dou obchodní hodinu pøedcházejícího dne do 18.00 hodin dne následujícího po dni, v nìm¾ byl ukonèen stav nouze.“. „(8) Pokud operátor trhu zastaví èinnost subjektu zúètování nebo ukonèí smluvní vztah se subjektem zúètování, zveøejní bez zbyteèného odkladu tuto informaci zpùsobem umo¾òujícím dálkový pøístup a souèasnì informuje v¹echny subjekty zúètování, které pro období zastavení èinnosti subjektu zúètování nahlásily mno¾ství elektøiny sjednané se subjektem zúètování, kterému byla èinnost zastavena. Souèástí oznámení o zastavení èinnosti subjektu zúètování je datum, od kterého je èinnost zastavena. Diagramy sjednaných mno¾ství elektøiny, ve kterých je na stranì dodávky nebo odbìru identifikován subjekt zúètování se zastavenou èinností, operátor trhu nepøijme a nezahrne do sjednaných mno¾ství subjektù zúètování.“. 54. V § 31 odst. 1 se slova „nebo situace pøedcházení stavu nouze v elektrizaèní soustavì pro celé území státu“ a slova „nebo pøedcházení stavu nouze“ zru¹ují. 56. V § 31 se doplòuje odstavec 6, který zní: „(6) Operátor trhu oznámí subjektu zúètování výsledky zvlá¹tního re¾imu zúètování elektøiny podle § 29 odst. 7.“. 57. V § 32 odst. 1 a 2 se za slovo „zahranièí“ vkládají slova „ , s výjimkou výsledného toku mezi jednotlivými nabídkovými zónami dosa¾eného na organizovaném krátkodobém trhu s elektøinou“. 59. V § 32 odst. 3 se za slovo „elektøinou“ vkládají slova „a plynoucích ze zúètování podle odstavcù 1 a 2“. 60. V § 32 se doplòuje odstavec 7, který zní: „(7) Pøi pøedcházení stavu nouze se pøi pøedávání údajù z dvoustranných obchodù, vypoøádání regulaèní energie a zúètování odchylek postupuje podle èástí druhé, tøetí a páté obdobnì.“. 61. V § 36 odst. 2 se slova „mù¾e podat“ nahrazují slovem „podává“. 62. V § 36 odst. 3 a § 39 odst. 5 se za slovo „zákona“ vkládají slova „nebo smlouvu vypovìdìl podle § 11a odst. 3 energetického zákona“. „(3) V pøípadì, ¾e zákazník odstoupil od smlouvy nebo odstoupil od více smluv podle § 11a odst. 2 energetického zákona, nebo v pøípadì, ¾e zákazník vypovìdìl smlouvu nebo více smluv podle § 11a odst. 3 energetického zákona, a tuto skuteènost dolo¾il dodavateli, který je v rámci nejbli¾¹í zmìny dodavatele nahrazován za jiného dodavatele (dále jen „pùvodní dodavatel“), a souèasnì po¾aduje od tohoto pùvodního dodavatele pokraèování dodávek, podává pùvodní dodavatel ¾ádost o prodlou¾ení dodávky operátorovi trhu nejpozdìji do 12.00 hodin pracovního dne pøede dnem ukonèení dodávky. Nejpozdìji ke stejnému termínu podává pùvodní dodavatel u pøíslu¹ného provozovatele pøenosové nebo distribuèní soustavy ¾ádost o uzavøení smlouvy o zaji¹tìní slu¾by pøenosové soustavy nebo smlouvy o zaji¹tìní slu¾by distribuèní soustavy s nále¾itostmi podle pøílohy è. 3 k této vyhlá¹ce, nebo ¾ádost o sjednání zmìny smluvních vztahù zalo¾ených stávající smlouvou o zaji¹tìní slu¾by pøenosové soustavy nebo smlouvou o zaji¹tìní slu¾by distribuèní soustavy pro odbìrná nebo pøedávací místa, pokud je taková smlouva mezi úèastníky trhu s elektøinou ji¾ uzavøena.“. 64. V § 39 odst. 4 a 5 se za slovo „provozovatele“ vkládají slova „pøenosové nebo“. 65. V § 39 odst. 4 a § 43 odst. 5 a 6 se za slovo „provozovatel“ vkládají slova „pøenosové nebo“. 66. V § 40 odst. 3 písm. a) a c) se slova „zmìnu dodavatele“ nahrazují slovy „zahájení dodávky“. „b) úkony nutné k provedení zahájení dodávky a uzavøení smlouvy o zaji¹tìní slu¾by pøenosové nebo distribuèní soustavy se uskuteèòují do tøetího pracovního dne po podání této ¾ádosti; pokud provozovatel pøenosové nebo distribuèní soustavy neinformuje operátora trhu o výsledku posouzení ¾ádosti podle písmene a) do tøetího pracovního dne po podání této ¾ádosti, je toto pova¾ováno za potvrzení ¾ádosti; lhùty urèené podle hodin zùstávají zachovány a“. „(1) Provozovatel pøenosové nebo distribuèní soustavy zasílá prostøednictvím informaèního systému operátora trhu po skonèení kalendáøního mìsíce do 18.00 hodin sedmého pracovního dne následujícího mìsíce registrovaným úèastníkùm trhu s elektøinou za jejich zákazníky, jejich¾ odbìrná místa jsou vybavena mìøením typu A, mìøením typu B nebo mìøením typu M, s výjimkou odbìrných míst se statusem neaktivní a odbìrných míst vybavených mìøením typu B nebo mìøením typu M pøipojených na hladinu nízkého napìtí, údaje potøebné k vyúètování dodávky elektøiny a souvisejících slu¾eb. Provozovatel distribuèní soustavy zasílá takové údaje i za zákazníky, jejich¾ odbìrné místo je vybaveno mìøením typu B nebo mìøením typu M a je pøipojeno na hladinu nízkého napìtí, a to do 18.00 hodin desátého pracovního dne následujícího mìsíce. Provozovatel pøenosové nebo distribuèní soustavy zasílá prostøednictvím informaèního systému operátora trhu po skonèení kalendáøního mìsíce do 18.00 hodin patnáctého pracovního dne následujícího mìsíce registrovaným úèastníkùm trhu s elektøinou za jejich zákazníky s výrobnou pøipojenou v odbìrném místì, jejich¾ odbìrná místa jsou vybavena mìøením typu A, mìøením typu B nebo mìøením typu M, údaje potøebné k vyúètování dodávky elektøiny a souvisejících slu¾eb.“. 69. V § 41 odst. 2 se slova „ , kteøí vyu¾ili práva na zmìnu dodavatele,“ zru¹ují. 70. V § 41 odst. 5 se za slovo „Provozovatel“ vkládají slova „pøenosové nebo“. 71. V § 42 odst. 1 a 2 se slovo „zaslání“ nahrazuje slovem „doruèení“. 73. V § 43 odst. 1 se za slovo „jinak“ vkládají slova „nebo se ¾adatel a provozovatel pøenosové nebo distribuèní soustavy dohodnou jinak“. 74. V § 43 odst. 4 se za slovo „provozovateli“ a za slovo „Provozovatel“ vkládají slova „pøenosové nebo“. 75. V § 43 odst. 5 se za slovo „provozovatelem“ vkládají slova „pøenosové nebo“. 76. V § 43 odst. 6 se za slovo „slu¾by“ vkládají slova „pøenosové nebo“. 77. V § 44 odst. 3 úvodní èást ustanovení zní: „Nejpozdìji do 10.00 hodin pátého pracovního dne pøed zahájením pøenosu nebo distribuce elektøiny podává dodavatel u operátora trhu ¾ádost o zahájení dodávky do nového odbìrného místa (dále jen „¾ádost o zahájení dodávky“), která obsahuje tyto údaje:“. 78. Za § 46 se vkládá nový § 46a, který vèetnì nadpisu zní: ®ádost o poskytnutí slu¾by pøenosové soustavy nebo distribuèní soustavy u novì vzniklého pøedávacího místa mezi pøenosovou soustavou a distribuèní soustavou nebo novì vzniklého pøedávacího místa mezi distribuèními soustavami (1) Provozovatel distribuèní soustavy, který má uzavøenou smlouvu o pøipojení, podává ¾ádost o poskytnutí pøenosu nebo distribuce elektøiny pro novì vzniklé pøedávací místo mezi pøenosovou soustavou a distribuèní soustavou, nebo mezi distribuèními soustavami, u pøíslu¹ného provozovatele pøenosové soustavy nebo provozovatele distribuèní soustavy nejpozdìji 30 kalendáøních dní pøed po¾adovaným termínem zahájení slu¾by pøenosové soustavy nebo slu¾by distribuèní soustavy. (2) Provozovatel pøenosové soustavy nebo provozovatel distribuèní soustavy, ke které je novì vzniklé pøedávací místo pøipojeno, uzavøe na základì ¾ádosti podle odstavce 1 po splnìní podmínek stanovených ve smlouvì o pøipojení s provozovatelem pøipojované distribuèní soustavy smlouvu o zaji¹tìní slu¾by pøenosové soustavy nebo slu¾by distribuèní soustavy nejpozdìji 10 pracovních dnù pøed datem zahájení poskytnutí slu¾by pøenosové soustavy nebo slu¾by distribuèní soustavy. (3) Provozovatel pøenosové soustavy nebo provozovatel distribuèní soustavy, ke které je novì vzniklé pøedávací místo pøipojeno, registruje u operátora trhu podle § 16 odst. 5 pøedávací místo nebo souhrnné pøedávací místo za ka¾dou napì»ovou hladinu mezi pøenosovou soustavou a distribuèní soustavou, nebo pøedávací místo nebo souhrnné pøedávací místo za ka¾dou napì»ovou hladinu mezi distribuèními soustavami nejpozdìji k termínu zahájení pøenosu elektøiny nebo distribuce elektøiny.“. 80. V § 53 odst. 3 se za slovo „provozovatelem“ vkládá slovo „regionální“ a na konci odstavce se doplòuje vìta „Rezervovanou kapacitu s provozovatelem lokální distribuèní soustavy sjednává úèastník trhu nejpozdìji do 12.00 hodin posledního pracovního dne kalendáøního mìsíce, který pøedchází mìsíci, od kterého se má nová hodnota rezervované kapacity pou¾ít.“. 81. V § 55 odst. 1 písm. a) se slova „denním trhu a vnitrodenním trhu a statistiku cen elektøiny a plateb za zobchodovaná mno¾ství elektøiny na blokovém trhu pro dny pondìlí a¾ nedìle“ nahrazují slovy „krátkodobém trhu s elektøinou“. 82. V § 55 se doplòuje odstavec 8, který zní: „(8) Operátor trhu do 30. dubna pøíslu¹ného kalendáøního roku zveøejòuje vá¾ený prùmìr ceny kladné regulaèní energie a vá¾ený prùmìr ceny záporné regulaèní energie za pøedchozí kalendáøní rok.“. 83. V § 57 se odstavec 1 zru¹uje. Dosavadní odstavce 2 a¾ 5 se oznaèují jako odstavce 1 a¾ 4. „(2) Po obdr¾ení informace podle odstavce 1 provozovatel pøenosové nebo distribuèní soustavy pøedává operátorovi trhu hodnoty odbìrù elektøiny za období, v nìm¾ byl k odbìrnému místu zákazníka operátorem trhu pøiøazen subjekt zúètování podle odstavce 1, a to zpùsobem a v termínu uvedeném v § 19, 20 a 22. Pokud ji¾ termín podle § 19, 20 a 22 uplynul, pøedává provozovatel pøenosové nebo distribuèní soustavy tyto hodnoty nejpozdìji do 5 pracovních dnù od obdr¾ení informace podle odstavce 1. V pøípadì smlouvy podle § 50 odst. 2 energetického zákona provozovatel pøenosové nebo distribuèní soustavy pøedává operátorovi trhu k odbìrnému místu zákazníka údaje potøebné pro vyúètování dodávky elektøiny v termínu podle § 41 samostatnì za období, kdy je odbìrné místo zákazníka registrováno u operátora trhu se subjektem zúètování pøiøazeným podle odstavce 1, operátor trhu následnì tyto údaje pøedává dotèenému dodavateli a subjektu zúètování.“. 87. V § 60 odst. 2 se slova „ , nebyl-li pøedchozí dodavatel souèástí vertikálnì integrovaného podnikatele, jeho¾ souèástí je provozovatel distribuèní soustavy, k jeho¾ soustavì jsou odbìrná místa pøipojena,“ zru¹ují. 88. V § 62 odst. 3 se slova „30 kalendáøních dní pøed po¾adovaným termínem zahájení slu¾by pøenosové soustavy nebo slu¾by“ nahrazují slovy „5 pracovních dní pøed prvním dnem kalendáøního mìsíce, ve kterém po¾aduje zahájit slu¾bu pøenosové soustavy nebo slu¾bu“. 89. V § 62 odst. 4 se slova „nejdøíve dnem uvedeným v ¾ádosti a ukonèí dnem uvedeným“ nahrazují slovy „prvním dnem kalendáøního mìsíce uvedeného v ¾ádosti a ukonèí posledním dnem kalendáøního mìsíce uvedeného“. 90. V pøíloze è. 2 èásti B bodu 1 a v pøíloze è. 4 èásti B bodu 1 se slova „termín a doba poskytnutí“ nahrazují slovy „kalendáøní mìsíc a rok zahájení a ukonèení“. 91. V pøíloze è. 5 bodì 4 se text „§ 17 odst. 6“ nahrazuje textem „§ 17 odst. 4“. 92. Pøíloha è. 8 zní: „Pøíloha è. 8 k vyhlá¹ce è. 408/2015 Sb. Zpùsob zúètování regulaèní energie (1) Cena za dodanou regulaèní energii je a) pro dodávku regulaèní energie podle § 10 odst. 2 písm. a) a c) rovna nabídkové cenì regulaèní energie v pøíslu¹ném smìru nebo v pøípadì regulaèní energie podle odstavce 2 vìty první rovna cenì stanovené cenovým rozhodnutím Úøadu, b) pro dodávku regulaèní energie podle § 10 odst. 2 písm. b) stanovena postupem uvedeným v Pravidlech provozování pøenosové soustavy. (2) Cena regulaèní energie dodané v dané obchodní hodinì v rámci aktivace automaticky ovládaného procesu obnovení frekvence a výkonové rovnováhy se do doby pøipojení k evropské platformì pro výmìnu regulaèní energie z automaticky ovládaného procesu obnovení frekvence a výkonové rovnováhy stanoví cenovým rozhodnutím Úøadu. Cena kladné i záporné regulaèní energie dodané v dané obchodní hodinì v rámci aktivace záloh pro regulaci výkonové rovnováhy s automatickou aktivací se po pøipojení k evropské platformì pro výmìnu regulaèní energie z automaticky ovládaného procesu obnovení frekvence a výkonové rovnováhy stanoví postupem uvedeným v Pravidlech provozování pøenosové soustavy. (3) Operátor trhu stanoví pro ka¾dou obchodní hodinu zúètovací cenu odchylky takto: a) je-li systémová odchylka záporná nebo rovna nule, je zúètovací cenou odchylky ve smìru systémové odchylky nejvy¹¹í cena regulaèní energie podle § 10 odst. 2 dodané v této obchodní hodinì pro vyrovnání záporné systémové odchylky, která je zúètována a následnì vypoøádána mezi operátorem trhu a poskytovatelem podpùrné slu¾by nebo provozovatelem pøenosové soustavy; je-li takto stanovená cena ni¾¹í ne¾ cena stanovená cenovým rozhodnutím Úøadu nebo nebyla-li v této obchodní hodinì dodaná ¾ádná regulaèní energie pro øe¹ení stavù nerovnováhy v Èeské republice podle § 10 odst. 2, pou¾ije se cena stanovená Úøadem, b) je-li systémová odchylka kladná, je zúètovací cenou odchylky ve smìru systémové odchylky nejvy¹¹í cena regulaèní energie podle § 10 odst. 2 dodaná v této obchodní hodinì pro vyrovnání kladné systémové odchylky, která je zúètována a následnì vypoøádána mezi operátorem trhu a poskytovatelem podpùrné slu¾by nebo provozovatelem pøenosové soustavy; je-li takto stanovená cena ni¾¹í, ne¾ cena stanovená cenovým rozhodnutím Úøadu nebo nebyla-li v této obchodní hodinì dodaná ¾ádná regulaèní energie pro øe¹ení stavù nerovnováhy v Èeské republice podle § 10 odst. 2, pou¾ije se cena stanovená Úøadem. (4) Operátor trhu stanoví pro ka¾dou obchodní hodinu zúètovací cenu protiodchylky takto: a) je-li systémová odchylka záporná nebo rovna nule, je zúètovací cenou protiodchylky vá¾ený prùmìr cen z aktivované kladné regulaèní energie; nebyla-li v této obchodní hodinì dodaná ¾ádná kladná regulaèní energie pro øe¹ení stavù nerovnováhy v Èeské republice podle § 10 odst. 2, pou¾ije se cena stanovená Úøadem, b) je-li systémová odchylka kladná, je zúètovací cenou protiodchylky vá¾ený prùmìr cen z aktivované záporné regulaèní energie; nebyla-li v této obchodní hodinì dodaná ¾ádná záporná regulaèní energie pro øe¹ení stavù nerovnováhy v Èeské republice podle § 10 odst. 2, pou¾ije se cena stanovená Úøadem. (5) Pøi stanovení zúètovací ceny odchylky a protiodchylky se nepøihlí¾í k cenám podle § 10 odst. 3.“. 93. Pøílohy è. 11 a¾ 15 znìjí: „Pøíloha è. 11 k vyhlá¹ce è. 408/2015 Sb. Mìsíèní výkaz o spotøebì elektøiny v lokální distribuèní soustavì Mìsíèní výkaz o výpoètu plateb za systémové slu¾by, za èinnost operátora trhu v elektroenergetice a na podporu elektøiny z podporovaných zdrojù energie v lokální distribuèní soustavì Výkaz provozovatele distribuèní soustavy pro zúètování ceny za èinnosti operátora trhu Výkaz provozovatele distribuèní soustavy pro zúètování slo¾ky ceny na úhradu nákladù podpory elektøiny Výkaz provozovatele distribuèní soustavy pro zúètování ceny na úhradu systémových slu¾eb 94. V pøíloze è. 17 se v poznámce è. 5 ve vzoru „Rozsah a struktura údajù o odbìrných nebo pøedávacích místech vn a vvn“ text „§ 34 odst. 7“ nahrazuje textem „§ 43 odst. 6“ a text „§ 53 odst. 3“ se nahrazuje textem „§ 59 odst. 4“. 95. V pøíloze è. 17 se v poznámce è. 6 vzoru „Rozsah a struktura údajù o odbìrných nebo pøedávacích místech nn“ text „§ 34 odst. 7“ nahrazuje textem „§ 43 odst. 6“ a text „§ 53 odst. 3“ se nahrazuje textem „§ 59 odst. 4“. Provozovatel lokální distribuèní soustavy uvede registrace stávajících odbìrných míst do souladu s pravidly registrace podle § 16 vyhlá¹ky è. 408/2015 Sb., ve znìní úèinném ode dne nabytí úèinnosti této vyhlá¹ky, do 31. prosince 2020. Pøedseda Rady Energetického regulaèního úøadu: Ing. Trávníèek, Ph.D., v. r. '); } var ajaxParams = {action: 'fulsoftGetDocument', id : id, ctx : ctx, set : 'DontWarry', coll : coll}; if (uriType == 'legal'){ var ajaxParams = {action: 'fulsoftGetDocument', id : id, ctx : ctx, set : 'DontWarry', coll : coll, uniqueid: 'OhwOuzC33qe_hFd_-jrpTtW0jQT2iIubmWY3JiTgE9QCD-vMUnwPlw'}; } lawPageLoading = true; if (typeof(lawPageStillLoading)=='function') setTimeout(function(){lawPageStillLoading();}, 6500); jQuery.post('/searchcontent.phtml',ajaxParams,function(docdata){ lawPageLoading = false; var keepHeight = jQuery('#srch_document,#srch_document2,#srch_document3,#docContent,.tt-contents').height(); if (typeof scrollPositionAfterLoad!='undefined'){ jQuery('#srch_document,#srch_document2,#srch_document3,#docContent,.tt-contents').css('height', keepHeight); } jQuery('#srch_document,#srch_document2,#srch_document3,#docContent,.tt-contents').html(docdata); documentLawChanges('show'); if (typeof scrollPositionAfterLoad!='undefined'){ jQuery('html, body').animate({ scrollTop: scrollPositionAfterLoad}, 10, function(){ jQuery('#srch_document,#srch_document2,#srch_document3,#docContent,.tt-contents').css('height', ''); jQuery(document.body).trigger("sticky_kit:recalc"); }); } initInlinePopups('a'); if (typeof(disableTimeVersions)=='function') disableTimeVersions(); if(typeof(showLawActionsCell)=='function'){ showLawActionsCell(jQuery('#law_identification').html()); } if (typeof(lawPageLoaded)=='function') lawPageLoaded(); }); } function lawPageStillLoading(){ if (lawPageLoading){ if (jQuery('#lawPageStillLoadingNotice').length==0){ jQuery('#lawPageLoader').after(' '); }, load: function(event, ui) { var tabKey=ui.tab.find('a').attr('rel'); if (typeof docBodyTabLoadCallbacks=='object' && typeof docBodyTabLoadCallbacks[tabKey]=='function'){ docBodyTabLoadCallbacks[tabKey](); } }, activate: function(event, ui) { var activated=jQuery('#docBodyTabs').tabs('option', 'active'); if (activated==0){ if ('pushState' in history){ history.pushState('', document.title, window.location.pathname+window.location.search); }else{ window.location.hash=''; } }else{ window.location.hash=ui.newPanel.attr('id'); } var top=jQuery('#searchcontent').offset().top-jQuery('#head').height(); jQuery('html,body').animate({scrollTop: top}, 'fast'); } }); jQuery('#legislation_versions').load('/searchcontent.phtml',{ action : 'fulsoftGetDocumentVersions', id : 'OhwOuzC33qe_hFd_-jrpTtW0jQT2iIubmWY3JiTgE9QCD-vMUnwPlw' },function(){ var optionsCount=0; var prevenabled=0; var nextenabled=0; var first=1; var someSelected=0; jQuery("#legislation_versions option").each(function(){ if(someSelected) prevenabled=1; if(jQuery(this).attr('selected')){ if(!first) nextenabled=1; someSelected=1; } first=0; optionsCount++; }); if(!prevenabled){ jQuery('.law-navigation .prev').addClass('disabled'); }else{ jQuery('.law-navigation .prev').removeClass('disabled'); } if(!nextenabled){ jQuery('.law-navigation .next').addClass('disabled'); }else{ jQuery('.law-navigation .next').removeClass('disabled'); } if(optionsCount>1){ jQuery('.law-navigation').show(); jQuery('.lawtreebuttons').show(); jQuery('#showlawchanges').hide(); jQuery('#hidelawchanges').show(); // if(jQuery('#hidelawchanges').css('display')=='none') jQuery('#showlawchanges').show(); } jQuery('#legislation_versions').change(function(){ document.location=GetPortalUriLink(jQuery('#legislation_versions').val())+document.location.hash; }); jQuery('.law-navigation .next').click(function(){ var previous=''; jQuery("#legislation_versions option").each(function(){ var thisVal=jQuery(this).val(); if(jQuery('#legislation_versions').val()==thisVal){ if(previous!='') document.location=GetPortalUriLink(previous)+document.location.hash; } previous=thisVal; }); }); jQuery('.law-navigation .prev').click(function(){ var useNext=0; jQuery("#legislation_versions option").each(function(){ var thisVal=jQuery(this).val(); if(useNext==1){ document.location=GetPortalUriLink(thisVal)+document.location.hash; useNext=0; } if(jQuery('#legislation_versions').val()==thisVal) useNext=1; }); }); }); jQuery('#versions-timeline-container').load('/searchcontent.phtml?action=fulsoftGetDocumentVersionsTimeline', {id : 'OhwOuzC33qe_hFd_-jrpTtW0jQT2iIubmWY3JiTgE9QCD-vMUnwPlw', ctx: getHashParameter('ctx')}, function(){ jQuery('.lawtreebuttons').show(); if (jQuery("#versions-timeline > ul li").length>0 & jQuery('#showlawchanges').css('display')=='none' & jQuery('#hidelawchanges').css('display')=='none'){ jQuery('#showlawchanges').hide(); jQuery('#hidelawchanges').show(); } activated = 0; jQuery('#docBodyTabs').tabs({ activate: function(event,ui){ activated = jQuery('#docBodyTabs').tabs('option','active'); if (activated==0){ if ('pushState' in history){ history.pushState('', document.title, window.location.pathname+window.location.search); }else{ window.location.hash=''; } }else{ window.location.hash=ui.newPanel.attr('id'); } fixTabsOnScroll('#docBodyTabs .ui-tabs-nav','#documentHeading','200','fixed','#documentHeading h1','#contentPartTextWithoutVersions','#docBodyTabs',activated); var top = jQuery('#searchcontent').offset().top-jQuery('#navig_bar').height();jQuery('html,body').animate({scrollTop: top}, 'fast'); } }); fixTabsOnScroll('#docBodyTabs .ui-tabs-nav','#documentHeading','200','fixed','#documentHeading h1','#contentPartTextWithoutVersions','#docBodyTabs',activated); }); if(jQuery('#hidelawchanges').css('display')!='none'){ documentLawChanges('show'); } if (typeof('initFontsize')!='undefined'){ initFontsize(); } if (typeof window.initLawChangesCell=='function'){ initLawChangesCell(); } } jQuery(function(){lawPageLoaded();}); var dontReact=0; var selectLawTreeItem=''; function lawtopdf(){ var ctx=getHashParameter('ctx'); var changes=0; if(jQuery('#hidelawchanges').css('display')!='none') changes=1; link='/searchcontent.phtml?action=lawtopdf&incl_changes='+changes+'&uri=OhwOuzC33qe_hFd_-jrpTtW0jQT2iIubmWY3JiTgE9QCD-vMUnwPlw&ctx='+ctx; window.open(link); } function lawpageload(){ if(dontReact){ dontReact=0; return 0; } var ctx=getHashParameter('ctx'); if (ctx==''){ } if(ctx!=''){ selectLawTreeItem=currentLaw+'_ctx='+ctx; var ar=currentLaw.split("_"); var link=ar[0]+'_'+ar[1]+'_ctx='+ctx; selectLawDocument(link); } } jQuery(function(){ documentLawChanges('show'); if (typeof(jQuery.historyInit)=='function') jQuery.historyInit(lawpageload); jQuery('#showlawchanges').click(function(){ jQuery('#hidelawchanges').show(); jQuery('#showlawchanges').hide(); law_tree.deleteChildItems(0); law_tree.loadXML(sourcefilelaw+'&showchanges=1',function(){ if (typeof ToggleAjaxHighlight!='undefined' && jQuery('#highLightHandle1').text()=='') ToggleAjaxHighlight('highLightHandle1'); documentLawChanges('show'); }); return false; }); jQuery('.showlawchanges').click(function(){ jQuery('.hidelawchanges').show(); jQuery('.showlawchanges').hide(); documentLawChanges('show'); return false; }); jQuery('#hidelawchanges').click(function(){ jQuery('#showlawchanges').show(); jQuery('#hidelawchanges').hide(); law_tree.deleteChildItems(0); law_tree.loadXML(sourcefilelaw+'&showchanges=0',function(){ if (typeof ToggleAjaxHighlight!='undefined' && jQuery('#highLightHandle1').text()=='') ToggleAjaxHighlight('highLightHandle1'); documentLawChanges('hide'); }); return false; }); jQuery('.hidelawchanges').click(function(){ jQuery('.showlawchanges').show(); jQuery('.hidelawchanges').hide(); documentLawChanges('hide'); return false; }); }); function lawUriLinksLoaded(type){ if (type==3){ jQuery('#judicalSourceSelect input').change(function(){ var enabledCheckboxesCount = jQuery('#judicalSourceSelect input:enabled').length; var checkedCheckboxesCount = jQuery('#judicalSourceSelect input:checked').length; if (enabledCheckboxesCount==checkedCheckboxesCount+1 && jQuery(this).not(':checked').length==1){ jQuery('#judicalSourceSelect input:enabled').removeAttr('checked'); jQuery(this).prop('checked',true); } jQuery('#judicalSourceSelect input').each(function(){ var sourceId = jQuery(this).attr('id'); if (jQuery(this).is(':checked')){ jQuery(this).siblings('label[for='+sourceId+']').addClass('sourceInputChecked'); jQuery('.lawUriLinks[rel=3] div.'+sourceId).show().parent('div').show(); }else{ jQuery(this).siblings('label[for='+sourceId+']').removeClass('sourceInputChecked'); jQuery('.lawUriLinks[rel=3] div.'+sourceId).hide(); jQuery('.lawUriLinks[rel=3] div.lawUriLinksCtx').each(function(){ if (jQuery(this).children(':visible').length<2){ jQuery(this).hide(); } }); } }); }); } } 302/2020 Sb. Vyhlá¹ka, kterou se mìní vyhlá¹ka è. 408/2015 Sb., o ...
https://www.kr-vysocina.cz/oznameni-zameru-na-nove-vyhlaseni-prevyhlaseni-zvlaste-chraneneho-uzemi-prirodni-rezervace-niva-doubravy-oznameni-o-nbsp-moznosti-seznamit-se-nbsp-s-navrhem-planu-pece-o-nbsp-prirodni-rezervaci-niva-doubravy/d-4096829/p1=4929
2019-08-18T06:39:34
[ " § 77", " zákona č. 114", " § 40", " § 33", " § 40", " § 77", " § 38" ]
Oznámení záměru na nové vyhlášení („převyhlášení“) zvláště chráněného území - přírodní rezervace Niva Doubravy; oznámení o možnosti seznámit se s návrhem plánu péče o přírodní rezervaci Niva Doubravy | Životní prostředí | Kraj Vysočina Oznámení záměru na nové vyhlášení („převyhlášení“) zvláště chráněného území - přírodní rezervace Niva Doubravy; oznámení o možnosti seznámit se s návrhem plánu péče o přírodní rezervaci Niva Doubravy Oznámení záměru na vyhlášení přírodní rezervace Niva Doubravy Krajský úřad Kraje Vysočina, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „KrÚ OŽPZ“), jako příslušný orgán ochrany přírody podle ustanovení § 77a odst. 4 písm. g) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon OPK“), oznamuje dle § 40 odst. 2 zákona OPK záměr na vyhlášení zvláště chráněného území Niva Doubravy v kategorii přírodní rezervace (dále též „PR“) ve smyslu ustanovení § 33 zákona OPK. Dle § 40 odst. 4 zákona OPK mají dotčené obce, kraje a vlastníci nemovitostí dotčených navrhovanou ochranou právo uplatnit k záměru na vyhlášení části přírody za zvláště chráněné území námitky, a to ve lhůtě 90 dnů od doručení oznámení o záměru. Vlastník je oprávněn uplatnit námitky jen proti takovému navrženému způsobu ochrany, jímž by byl dotčen ve výkonu svých práv či povinností. Námitky se uplatňují písemně u Krajského úřadu Kraje Vysočina, odbor životního prostředí a zemědělství (Žižkova 57, 587 33 Jihlava), který je povinen včas uplatněné námitky posoudit a vydat o nich rozhodnutí ve lhůtě do 60 dnů od uplynutí lhůty pro uplatnění námitek. K námitkám uplatněným po uplynutí uvedené lhůty nebude přihlédnuto. Oznámení o možnosti seznámit se s návrhem plánu péče o přírodní rezervaci Niva Doubravy KrÚ OŽPZ, jako příslušný orgán ochrany přírody podle § 77a odst. 4) písm. e) zákona OPK, oznamuje v souladu s § 38 zákona OPK, že byl zpracován návrh plánu péče o PR Niva Doubravy. Záměr na vyhlášení PR Niva Doubravy [PDF, 3,3 MB] (23.7.2019) Návrh plánu péče o PR Niva Doubravy [PDF, 11 MB] (23.7.2019) Reagovat na dokument "Oznámení záměru na nové vyhlášení („převyhlášení“) zvláště chráněného území - přírodní rezervace Niva Doubravy; oznámení o možnosti seznámit se s návrhem plánu péče o přírodní rezervaci Niva Doubravy" Vytvořeno / změněno: 23.7.2019 / 23.7.2019 | Zveřejnit do: 31.12.2019
http://docplayer.cz/2453967-Pracovni-pravo-odmenovani-zamestnancu-judr-petr-cechak-ph-d-petr-cechak-mail-vsfs-cz.html
2017-01-17T01:54:40
[ " zákona č. 111", " zákona č. 341", " zákona č. 111", " zákona č. 111", " soud ", " zákona č. 111", " zákona č. 561", " zákona č. 561", " Soud ", " Soud " ]
⭐PRACOVNÍ PRÁVO. Odměňování zaměstnanců. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. PRACOVNÍ PRÁVO. Odměňování zaměstnanců. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. Download "PRACOVNÍ PRÁVO. Odměňování zaměstnanců. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected]" 1 PRACOVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D.2 Funkce mzdy 1) stimulační (motivační) uvnitř pracovního poměru motivuje ke snaze o jeho udržení, ke zvyšování kvalifikace atd. 2) regulační mzda je tržní hodnotou práce alokace pracovní síly na trhu 3) kompenzační náhrada za čas a náhradu spojené s výkonem práce 4) alimentační (sociální) úplatnost je jedním z atributů závislé práce podle 2 ZPr rozdílná úprava v podnikatelské a nepodnikatelské sféře základní prameny právní úpravy 1) ZPr pro podnikatelskou i nepodnikatelskou sféru 2) zákon o platu (pouze pro vojáky z povolání)3 Mzda ( 109/2 ZPr) odměna za práci v podnikatelské sféře zde vysoký stupeň volnosti při stanovení výše odměny přípustné je plnění peněžité hodnoty (naturální mzda nikoli peníze) Plat ( 109/3 ZPr) peněžité plnění, kde zaměstnavatelem je a) stát, b) územní samosprávný celek, c) státní fond, d) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo e) školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona vždy pouze peníze nelze naturální mzdu (kogentní úprava) jiná plnění za mzdu ani plat považovat nelze (náhrady mzdy či platu, náhrada škody, odstupné, cestové, odměna za pracovní pohotovost atd.4 Stanovení výše mzdy či platu 1) sjednání a) v pracovní nebo jiné individuální sml. (dohoda o mzdě, manažer. sml.) b) v kolektivní smlouvě 2) určení mzdy jednostranně a) vnitřním předpisem b) písemným rozhodnutím zaměstnavatele (mzdovým výměrem) vždy nutno stanovit před započetím výkonu práce ( 113/3 ZPr) pokud podle vnitřního přepisu právo zaměstnance se s ním seznámit podnikatelská sféra volnost stanovení preferuje se domluva nepodnikatelská sféra plat většinou určen jednostranně; nelze jej určit jinak než stanoví ZPr a práv. předpisy vydané k provedení ZPr, výjimky z tohoto musí být výslovně povoleny5 Minimální mzda a zaručená mzda mzda nesmí být nikdy nižší než minimální mzda, není-li sjednána kolektivní smlouva či v ní není sjednána mzda, nesmí být nižší, než zaručená mzda daná nařízením vlády vydaným podle 112/2 ZPr6 Odměňování práce přes čas přesčasový příplatek min. 25% průměrného výdělku, nepřísluší, pokud dohoda na poskytnutí náhradního volna (jedná se o placené volno náhrada mzdy či platu v plné výši) v podnikatelské sféře lze i příspěvek i vyšší v nepodnikatelské sféře stanoven kogentně 25% za práci v pracovní dny 50% za práci ve dny pracovního volna některé případy práce přesčas již zohledněna ve výši mzdy lze i v podnikatelské sféře dohodou v nepodnikatelské sféře - příplatek za vedení v sobě již zahrnuje předpoklad přesčasů nebo smluvní plat ( 122/2 ZPr)7 Práce ve svátek náhradní placené volno, nebo na základě dohody lze namísto něho příplatek za práci ve svátek ve výši průměrného výdělku primárně se poskytuje volno až poté příplatek8 Práce ve ztíženém pracovním prostředí příplatek kompenzace pro zaměstnance i motivace pro zaměstnavatele ke zlepšení pracovních podmínek ztížené pracovní prostředí vymezeno v naříz. vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, ) (chemické škodliviny, vibrace, zářiče, infekce, karcinogeny atd.) příplatek nejméně 10% minimální mzdy nepodnikatelská sféra nař. vlády č. 564/2006 Sb. příplatek Kč; nejméně 5% minimální mzdy9 Práce v noci ( 116 a 125 ZPr) příplatek podnikatelská sféra - nejméně 10% průměrného výdělku, není-li sjednán jinak (kolektivní či individuální smlouva, nebo i vnitřní předpis) nepodnikatelská sféra jednotně 20%10 Práce v sobotu a v neděli ( 118 ZPr) příplatek podnikatelská sféra - nejméně 10% průměrného výdělku, není-li sjednán jinak (kolektivní či individuální smlouva, nebo i vnitřní předpis) nepodnikatelská sféra jednotně 25% v zahraničí, kde jiné dny pracovního klidu lze toto vztáhnout i na tyto jiné dny (např. pátek a sobotu, je-li neděle pracovní den)11 Výkon jiné než sjednané práce ( 139 ZPr) při převedení na jinou práci přísluší mzda či plat za výkon práce, na niž byl převeden (často nižší než původní) dorovnání, pokud důvodem převedení a) ohrožení nemocí z povolání nebo dosažení maximální povolené expozice b) karanténa c) odvrácení mimořádné události d) prostoj či přerušení práce pro povětrnostní vlivy v kolektivní smlouvě či vnitřním předpise lze i další důvody a lze i jinou výši doplatku převedení podle 41/2 ZPr (spáchaný trestný čin) mzda či plat podle vykonávané práce, nebude-li však pravomocně odsouzen - doplatek12 Vadná práce a její dopady na mzdu či plat podle vnitřní úpravy u zaměstnavatele zaměstnanec odpovídá za zaviněnou škodu ( 250an. ZPr) lze i tím, že vadu napraví bez nároku na mzdu či plat pokuty nejsou přípustné, lze však mzdový postih krácení prémií, úkolové či časové mzdy nutno dodržet ustanovení o minimální mzdě13 Náhrada mzdy či platu při překážkách v práci rozlišování placené a neplacené překážky v práci poskytuje-li se pracovní volno s náhradou mzdy ta ve výši průměrného výdělku nezaviněný prostoj a zaměstnanec nebyl převeden 80% nepříznivé povětrnostní vlivy a nepřeveden 60% vážné provozní důvody, pro něž nelze dočasně přidělovat práci, které vymezeny v písemné dohodě s odborovou organizací nebo ve vnitřním předpise (tzv. částečná nezaměstnanost) 60% ( 209/2 ZPr)14 Odměna za pracovní pohotovost ( 140 ZPr) pracovní pohotovost mimo pracoviště určitá omezení pro zaměstnance (zdržovat se doma, nepožívat alkoholické nápoje aj.) odměna 10% průměrného výdělku (nemzdové plnění nejde o mzdu či plat není konána práce) začne-li vykonávat práci přísluší mzda či plat ZPr zná i pracovní pohotovost na pracovišti, neurčuje však způsob odměňování to je na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem15 Srážky ze mzdy a platu ( ZPr) vyplácí se pouze čistá mzda nikoli hrubá, ta je snížena o srážky ze mzdy či platu zásadně jen na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (dohoda o srážkách ze mzdě či platu) jednostranně lze srazit v případech uvedených v 147 ZPr16 Splatnost mzdy a platu17 Náhrada výdajů poskytovaných zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce ( ZPr) I) Náhrady cestovních výdajů (služební cesta) odlišná úprava v podnikatelské a nepodnikatelské sféře; zvláštní úprava vždy i pro zahraniční pracovní cesty podnikatelská sféra stanoven jen minimální rozsah nepodnikatelská rozsah nelze rozšiřovat jen konkretizovat při přeložení k jinému zaměstnavateli či z důvodu nezbytné provozní potřeby lze náhrady jako při služební cestě možnost při přijetí do zaměstnání náhrady jako při pracovní cestě (pokud bydliště mimo místo výkonu práce a nelze spravedlivě vyžadovat, aby každodenně cestoval; možnost hradit ubytování v místě zcela nebo z části) JUDr. Petr Čechák, Ph.D., ::18 Podle ZPr se hradí - náhrada prokázaných jízdních výdajů - náhrada prokázaných výdajů na ubytování - stravné (diety) - odstupňováno 5, 12 a 18 hodin, krátí se o poskytnuté jídlo podnikatelská sféra určena minimální výše, nepodnikatelská určeno rozpětí - kapesné (jen při zahraničních cestách) - náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě člena rodiny (trvá-li pracovní cesta více než 7 dní) - náhrada prokázaných stěhovacích výdajů - náhrada za používání silničních motorových vozidel (není-li použito vozidla zaměstnavatele) Další náhrady pro rozpočtovou sféru určeny v nařízení vlády19 Náhrady za používání vlastního nářadí, zařízení a pomůcek ( 190 ZPr) na používání se se zaměstnavatelem dohodl nárok na náhradu za jejich opotřebení nutno dohodnout i výši náhrady ta může být stanovena i v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise používání vozidla, které nepatří zaměstnavateli ( 157 a 158 ZPr), náhrada za ujetý kilometr a spotřebované pohonné hmoty vztahuje se i na práci tzv. domácích zaměstnanců Podobné dokumenty PRACOVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] Definice pracovní doby ( 78 odst. 1 písm. a) ZPr) Pozitivní definice veškerá doba, kdy je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce Více MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Registrační číslo: CZ.1.07/1. 5.00/34.0084 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Sada: Více Určeno studentům středního vzdělávání s maturitní zkouškou, předmět Ekonomika, okruh Mzdy a zákonná pojištění Určeno studentům středního vzdělávání s maturitní zkouškou, předmět Ekonomika, okruh Mzdy a zákonná pojištění Materiál vytvořil: Ing. Karel Průcha Období vytvoření VM: září 2013 Klíčová slova: mzda, plat, Více Úřad, u kterého je potřeba Místně příslušný úřad práce. ČR Notifikační povinnost Právnická nebo fyzická osoba, ke které jsou občané EU/EHP/Švýcarska nebo cizinci vysláni k výkonu práce, musí informovat úřad práce o jejich vyslání. Cizinci navíc (až na zákonné Více Právní aspekty práce z domova. Třebíč 18.6.2013. JUDr. Jana Seemanová Právní aspekty práce z domova Třebíč 18.6.2013 JUDr. Jana Seemanová JUDr. Jana Seemanová Kontakt dlouhodobě se věnuje poradenské, lektorské a publikační činnosti v oblasti pracovního práva a práva sociálního Více PRACOVNÍ PRÁVO. Překážky v práci. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] PRACOVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] Pojem překážek v práci právem uznaná nemožnost nebo obtížnost plnění základních pracovních povinností, v důsledku nichž zaměstnanec nekoná Více http://www.zlinskedumy.cz Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast Autor Ročník 3., 4. Obor Datum 15. 9. 2013 Anotace CZ.1.07/1.5.00/34.0514 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Peníze, Více 6. Odměňování v podniku 6. Odměňování v podniku 1. Právní úprava odměňování...1 2. Definice mzdy...1 3. Vlivy působící na výši mzdy...2 4. Sjednávání mzdy ( zákon o mzdě )...2 5. Druhy mezd...2 6. Složky mezd...3 7. Srážky ze Více Digitální učební materiál Digitální učební materiál Číslo projektu Označení materiálu Název školy Autor Tematická oblast Ročník Anotace CZ.1.07/1.5.00/34.0061 VY_32_INOVACE_F.3.17 Integrovaná střední škola technická Mělník, K učilišti Více ODMĚŇOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ ODMĚŇOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora Více Personální činnost podniku mzdy. cv. 11 Personální činnost podniku mzdy cv. 11 Odměňování pracovníků Přímé odměny ve finančním vyjádření Nepřímé odměny a výhody ve finančním vyjádření Nepřímé odměny a výhody v nefinančním vyjádření Nehmotné Více Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek: Více zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce PRACOVNÍ PRÁVO zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Uzavřen ení pracovního poměru: pracovní smlouvou volbou jmenováním Pracovní smlouva (povinné náležitosti) druh práce místo výkonu práce den nástupu do Více ZÁKONÍK PRÁCE 1 29 ČÁST PRVNÍ VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ... 1 OBSAH Autoři komentáře............................................................ XIII Seznam použitých zkratek................................................... XIV Seznam právních předpisů citovaných Více Abecední seznam hesel Abecední seznam hesel A Analogie 12 B Bezdůvodné obohacení 13 Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby 13 Bezpečnostní sbor 17 Bezúhonnost 18 Bývalý příslušník 19 Č Čerpání dovolené 20 Člen rodiny Více Vnitřní předpis Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích OBSAH Autoři komentáře............................................................ XIII Seznam použitých zkratek................................................... XIV Seznam právních předpisů citovaných Více 1.7. Odměňování práce Tento dokument vznikl v rámci projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0459 Autor: Ing. Jaroslava Pospíšilová Datum vytvoření: 18. října 2012 Ročník: druhý Předmět Více Odměňování Mzda vs.plat Mzda je finanční či naturální ohodnocení pracovní síly za její výkon. Plat je předem stanovená odměna za vykonanou práci, používá se především u duševně pracujících zaměstnanců, Více I. ÚPLNÉ ZNĚNÍ VNITŘNÍ MZDOVÝ PŘEDPIS VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ A EKONOMICKÉ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo podle 36 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), dne 29. července 2013 Více VNITŘNÍ MZDOVÝ PŘEDPIS VNITŘNÍ MZDOVÝ PŘEDPIS Mikrobiologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., (dále jen MBÚ nebo zaměstnavatel), se sídlem Vídeňská 1083, 142 20, Praha 4 Krč vydává ve smyslu 20 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných Více HR živě. Právní rámec poskytování zaměstnaneckých výhod. Veronika Odrobinová, advokát HR živě Právní rámec poskytování zaměstnaneckých výhod Veronika Odrobinová, advokát Obsah Prameny práva Základní principy Diskriminace Plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním Vytváření pracovních Více Možné řešení lyžařského výcviku z hlediska platových nároků (aplikace v základní škole) Cestovni_vychovne_poradenstvi 6.2.14 14:09 Stránka 19 Plat nebo náhradní volno za práci ve svátek Pokud připadne výkon práce při školní akci na svátek, 34 poskytne zaměstnavatel náhradní volno v rozsahu Více ÚSTAV TEORIE INFORMACE A AUTOMATIZACE AV ČR, v.v.i. Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8 ÚSTAV TEORIE INFORMACE A AUTOMATIZACE AV ČR, v.v.i. Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8 Interní předpis č. 2013-03 ÚTIA AV ČR, v.v.i., účinný od 1. ledna 2014 Vnitřní mzdový předpis pro veřejné výzkumné Více ODMĚŇOVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ ODMĚŇOVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ Název školy Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště Název DUMu VY_32_INOVACE_PRA0116.docx Autor Ing. Adam Skovajsa Více Nový zákoník práce v ČR Nový zákoník práce v ČR 14. března 2007 Martin Vacek advokát PETERKA & PARTNERS v.o.s. Obsah I. Koncepce a hlavní principy nového zákoníku práce II. III. Budoucnost současné právní úpravy Stručný přehled Více Obsah. 2.8 Více pracovních cest v jednom dni... 76 3. Náhrada jízdních výdajů... 81 3.1 Veřejná hromadná doprava... 82 Obsah Úvodní slovo autora... 12 Použité zkratky... 13 1. Komu a kdy se cestovní náhrady poskytují... 14 1.1 Zaměstnanci a osoby, které se za zaměstnance považují... 19 1.2 Úhrada cestovních výdajů jiným Více VÝUKOVÝ MODUL VI/2 VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO ROZVOJ ZNALOSTÍ, SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ V OBLASTI FINANČNÍ GRAMOTNOSTI VÝUKOVÝ MODUL VI/2 VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO ROZVOJ ZNALOSTÍ, SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ V OBLASTI FINANČNÍ GRAMOTNOSTI Téma VI.2.1 Řemeslná živnost v praxi 15. Odměňování za práci Mgr. Zuzana Válková MZDOVÉ Více Účetní jednotka: Stavební bytové družstvo Letohrad, Požárníků 791, Letohrad 561 51 Směrnice č. 32 Mzdový předpis Účetní jednotka: Stavební bytové družstvo Letohrad, Požárníků 791, Letohrad 561 51 Směrnice č. 32 Mzdový předpis Příloha č.1 Tarifní stupnice Příloha č.2 Prémie za splnění prémiových úkolů 2014 Úvodní Více VNITŘNÍ MZDOVÝ PŘEDPIS VYSOKÉ ŠKOLY CHEMICKO-TECHNOLOGICKÉ V PRAZE ze dne 1. března 2007 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo podle 36 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), dne 1. března 2007 Více Některé právní předpisy pro školská zařízení pro zájmové vzdělávání Zdroj: www.drmacek.cz Některé právní předpisy pro školská zařízení pro zájmové vzdělávání Uvedené právní předpisy ani zdaleka nepředstavují úplný výčet všech, jejichž znalost je nutná, nejsou ani úplným Více Určeno: - všem krajským úřadům - všem obecním úřadům obcí s rozšířenou působností Určeno: - všem krajským úřadům - všem obecním úřadům obcí s rozšířenou působností Váš dopis značky ze dne Naše č.j. 2007/13674-24 Vyřizuje/linka Hovorka/2404 V Praze dne 27. března 2007 Informace MPSV Více OBSAH. Úvod... 17 Seznam zkratek... 18 Obsah Úvod.................................................... 17 Seznam zkratek.......................................... 18 I II Přehled právních předpisů pro vedení personální agendy.............................................. Více ODMĚŇOVÁNÍ ZA PRÁCI V ZAMĚSTNÁNÍ ODMĚŇOVÁNÍ ZA PRÁCI V ZAMĚSTNÁNÍ Mgr. Ing. Šárka Dytková Střední škola, Havířov-Šumbark, Sýkorova 1/613, příspěvková organizace Tento výukový materiál byl zpracován v rámci akce EU peníze středním školám Více Základy práva, 27. dubna 2015 Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta Základy práva, 27. dubna 2015 Obsah Prameny Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Podpůrně občanský zákoník Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Více - jmenováním vzniká u vyjmenovaných vedoucích zaměstnanců Pracovní právo Vznik pracovního poměru a pracovní smlouva Teorie - pracovní poměr je právní vztah, jímž zaměstnanec vykonává práci pro zaměstnavatele za mzdu (plat) - pracovní poměr se zakládá pracovní Více Poskytování vyšších cestovních náhrad 8 Poskytování vyšších cestovních náhrad Poskytování vyšších cestovních náhrad zaměstnancům z podnikatelské sféry při jejich tuzemských a zahraničních cestách může v současném období patřit k významným Více Název školy: Střední odborné učiliště Valašské Klobouky Tento dokument vznikl v rámci projektu Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0459 Název školy: Střední odborné učiliště Valašské Klobouky Autor : Ing. Jaroslava Pospíšilová Více Pracovní smlouva - povinné náležitosti 1) druh práce (popis) 2) místo výkonu práce obec, organizační jednotka 11. 18.10.13 Ergonomie - nauka o zákonitostech vztahů mezi člověkem, strojem a pracovním prostředím manipulace s materiálem 1) ruční 2) jeřáby 3) dopravníky 4) vozíky (elektr., benzín, ruční) 5 speciální Více DOVOLENÁ SOUVISEJÍCÍ TÉMATA: 1. Dovolená za kalendářní rok nebo poměrnou část 2. Dovolená za odpracované dny 3. Dodatková dovolená DOVOLENÁ SOUVISEJÍCÍ TÉMATA: 1. Dovolená za kalendářní rok nebo poměrnou část 2. Dovolená za odpracované dny 3. Dodatková dovolená ANOTACE 1. Dovolená 2. Autor Mgr. Vladimír Blažej 3. Období tvorby březen Více PRACOVNÍ PRÁVO. Péče o zaměstnance. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] PRACOVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] spokojenost a dobré pracovní podmínky zaměstnanců jsou i v zájmu zaměstnavatele - efektivní regenerace pracovní síly a rozvoj pracovních Více Asociace pomáhající lidem s autismem APLA-JM o.s. Vnitřní předpisy v oblasti mzdové a pracovně právní Asociace pomáhající lidem s autismem APLA-JM o.s. Vnitřní předpisy v oblasti mzdové a pracovně právní dle 305 zákoníku práce Vnitřní předpis nahrazuje kolektivní smlouvu v případech, kdy u zaměstnavatele Více KoleKtivní smlouva (mzdová část) Continental automotive Czech Republic s. r. o. ing. milan Chudoba mgr. milan Kubíček KoleKtivní smlouva o poskytování mzdy, náhradách mzdy a příplatcích ke mzdě (mzdová část) uzavřená mezi obchodní korporací Continental automotive Czech Republic s. r. o. se sídlem Hradecká 1092, 506 01 Více pro odměňování řidičů MHD Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost Příloha č.2 KS 2004 M z d o v ý p ř e d p i s - P r a v i d l a pro odměňování řidičů MHD Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciová společnost O b s a h : Část I Základní předpis pro odměňování 1 1 Úvodní Více * * * * KOLEKTIVNÍ SMLOUVA VYŠŠÍHO STUPNĚ. na rok 2006 Asociace textilního - oděvního - kožedělného průmyslu * * * * Odborový svaz pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy KOLEKTIVNÍ SMLOUVA VYŠŠÍHO STUPNĚ pro odvětví textilního, Více PŘÍLOHA KOLEKTIVNÍ SMLOUVY MZDOVÁ ČÁST. uzavřená s platností od 1.1.2015. mezi. vedením společnosti VALEO AUTOKLIMATIZACE k.s., se sídlem v Rakovníku PŘÍLOHA KOLEKTIVNÍ SMLOUVY MZDOVÁ ČÁST uzavřená s platností od 1.1.2015 mezi vedením společnosti VALEO AUTOKLIMATIZACE k.s., se sídlem v Rakovníku a Základní organizací Odborového Svazu KOVO VALEO AUTOKLIMATIZACE Více ÚPLNÉ ZNĚNÍ VNITŘNÍHO MZDOVÉHO PŘEDPISU UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo podle 36 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), dne 30. března 1999 Více INFORMACE PRO KLIENTY 1 INFORMACE PRO KLIENTY 1 leden 2012 Cestovní náhrady Vážená klientko, vážený kliente! V důsledku změn Zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012 došlo i k zásadním změnám v oblasti poskytování cestovních Více Vnitřní předpis Mikrobiologického ústavu AV ČR, v. v. i., o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce Vnitřní předpis Mikrobiologického ústavu AV ČR, v. v. i., o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem Více Příklady a postupy pro mzdové účetní 2015 Příklady a postupy pro mzdové účetní 2015 Ing. Růžena Klímová Ing. Karel Janoušek (kap. 3.4) Jaroslava Pfeilerová (kap. 6) Redakční uzávěrka: 9. 1. 2015 Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o. Evropská Více Možnosti finanční pomoci ke zmírnění následků povodní (živelní pohromy) Možnosti finanční pomoci ke zmírnění následků povodní I. Možnosti pomoci od zaměstnavatele 1. Pomoc z prostředků sociální fondu (nebo zisku po zdanění) Formou sociální vypomoci, sociální půjčky, půjčky Více VIII. PRACOVNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU VIII. PRACOVNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU Obsah 1 Cíle... 2 2 Výklad problematiky... 2 2.1 Stanovená délka pracovní doby... 2 2.2 Zkrácená pracovní doby... 3 2.3 Kratší pracovní doba... 3 2.4 Rozvržení pracovní Více ASOCIACE MANAŽERŮ ABSOLVENTŮ Závěrečná práce MANAŽEŘI Kurz efektivního řízení 2008/2009 PRACOVNÍ ŘÁD. Občanské sdružení Život 90 Zruč nad Sázavou ASOCIACE MANAŽERŮ ABSOLVENTŮ Závěrečná práce MANAŽEŘI Kurz efektivního řízení 2008/2009 PRACOVNÍ ŘÁD Občanské sdružení Život 90 Zruč nad Sázavou Autor: Jana Lengerová Rok : 2009 Občanské sdružení Život Více SMĚRNICE SYNODNÍ RADY schválená na zasedání SR dne 5. 5. 2011 O PRACOVNÍCH CESTÁCH A POSKYTOVÁNÍ CESTOVNÍCH NÁHRAD SMĚRNICE SYNODNÍ RADY schválená na zasedání SR dne 5. 5. 2011 O PRACOVNÍCH CESTÁCH A POSKYTOVÁNÍ CESTOVNÍCH NÁHRAD Číslo: SR/03/2011 Účinnost od: 6. 5. 2011 Směrnice synodní rady jsou se všemi právy, povinnostmi Více ÚVODEM ANEB JAK POUŽÍVAT TUTO PŘÍRUČKU...10 I. PRÁVNÍ ÚKONY...17 II. SMLOUVY, DOHODY A DALŠÍ UJEDNÁNÍ...27 Obsah ÚVODEM ANEB JAK POUŽÍVAT TUTO PŘÍRUČKU...10 I. PRÁVNÍ ÚKONY...17 1. Právní úkony a právní skutečnosti...17 1.1 Znaky právních úkonů...18 1.2 Písemné a ústní právní úkony...20 1.3 Kdy je právní úkon Více Personalistka. Dvanáctero správného vedení personální agendy. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Personalistka Dvanáctero správného vedení personální agendy Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz ALENA CHLÁDKOVÁ PETR BUKOVJAN Personalistka Dvanáctero správného vedení personální agendy Více www.zlinskedumy.cz Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ Název projektu Číslo projektu Název školy Autor Název šablony Název DUMu Stupeň a typ vzdělávání Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Inovace výuky prostřednictvím šablon pro SŠ CZ.1.07/1.5.00/34.0748 Více PRACOVNÍ PRÁVO. Vznik pracovního poměru. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] PRACOVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] Každý má právo na svobodnou volbu povolání (čl. 26 Listiny) soud může určit zákaz výkonu některých činností jako trest, ale jen pokud se Více Název školy: Střední odborné učiliště Domažlice Číslo projektu:cz.1.07/1.5.00/34.0639 Předmět: Právo Tematický okruh: Pracovní právo Téma: Pracovní Název školy: Střední odborné učiliště Domažlice Číslo projektu:cz.1.07/1.5.00/34.0639 Předmět: Právo Tematický okruh: Pracovní právo Téma: Pracovní smlouva 3. ročník obor 66-41-L/01 Obchodník 3. ročník Více Tuzemské pracovní cesty CESTOVNÍ NÁHRADY CES str. 1 Tuzemské pracovní cesty Právní úprava: Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, 2 odst. 4, 42, 151 až 190 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Více ZÁKLADNÍ INFORMACE K ZAMĚSTNÁNÍ ZÁKLADNÍ INFORMACE K ZAMĚSTNÁNÍ DRUHY PRACOVNĚ PRÁVNÍCH VZTAHŮ pracovní poměr dohoda o pracovní činnosti dohoda o provedení práce DÉLKA PRACOVNÍ DOBY DOVOLENÁ UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU Dohodou Výpověď Více Cestovní náhrady. Právnické výpočty Adam Ptašnik 2012 Cestovní náhrady Právnické výpočty Adam Ptašnik 2012 1 Základní zásady Základní úprava u soukromých zaměstnanců, u státních pouze odchylky ( 174 ZP) Soukromí zaměstnanci minimální standard, státní zaměstnanci Více PRACOVNÍ POMĚR. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně ve dvou vyhotovení, jedno vyhotovení je zaměstnavatel povinen předat zaměstnanci. PRACOVNÍ POMĚR Pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vzniká na základě pracovní smlouvy (výjimkou je volba a jmenování zaměstnance Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce 33 odst. 2 a 3.) Podle Více SMĚRNICE K POSKYTNUTÍ PRACOVNÍHO VOLNA BEZ NÁHRADY PLATU PEDAGOGICKÝM PRACOVNÍKŮM ŠKOLY čj. KJJ 2011/006/Ř Spisový znak: A10 Ředitel Konzervatoře a Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka, Praha 4 Braník, Roškotova 4 (dále jen škola ) vydává směrnici, jejímž cílem je sjednotit postup při podávání Více PRÁVO SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Úrazové pojištění. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] PRÁVO SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] Právní úprava: zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce ( 365-393) zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců (účinnost Více Pracovní právo Metodický list číslo 1 Metodické listy pro kombinované studium předmětu Pracovní právo Metodický list číslo 1 Pracovní právo, pracovně právní vztah, pracovní poměr Tematický celek je věnován objasnění postavení pracovního práva Více Téma 3: Náhrady výdajů a zdravotní pojištění Téma 3: Náhrady výdajů a zdravotní pojištění 3.1 Náhrady výdajů poskytovaných zaměstnancům Zákoník práce 151 až 190 2 typy náhrad: - cestovní náhrady, - náhrady za opotřebení 3.1.1 Cestovní náhrady V praxi Více ZMĚNA VNITŘNÍHO MZDOVÉHO PŘEDPISU UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo podle 36 odst. 2 a 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), dne 18. června Více Některé právní předpisy pro střední školy Zdroj: www.drmacek.cz Některé právní předpisy pro střední školy Uvedené právní předpisy ani zdaleka nepředstavují úplný výčet všech, jejichž znalost je nutná, nejsou ani úplným výčtem všech k uvedeným Více HLAVA I Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce ČÁST SEDMÁ Náhrada výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce HLAVA I Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce 151 Zaměstnavatel je povinen Více * * * * KOLEKTIVNÍ SMLOUVA VYŠŠÍHO STUPNĚ. na rok 2007 Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu * * * * Odborový svaz pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy KOLEKTIVNÍ SMLOUVA VYŠŠÍHO STUPNĚ pro odvětví textilního, oděvního Více Pracovní cesta. 42 odst. 1 ZP. 153 odst. 2 ZP. viz 2.1.3. 153 odst. 1 ZP. záznam o provozu vozidla apod. Zákoník práce v kostce 2012 Str. 131 8.2 8.2 Pracovní cesta a podmínky jejího konání Pracovní cesta Pracovní cestou je podle 42 odst. 1 zákoníku práce časově omezená cesta k výkonu práce mimo sjednané Více Úřady práce zkontrolovaly 2 325 firem MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚ CÍ KANCELÁŘ MINISTRA Tiskové oddě lení Úřady práce zkontrolovaly 2 325 firem Tisková zpráva V průběhu prvního čtvrtletí 2004 provedly úřady práce 2 325 kontrol. Kontroloři Více CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Soukromé právo právo pracovní VY_32_INOVACE_10_12. hrazdira@gymjev. Průvodka Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Příjemce Více 74 VYHLÁŠKA ze dne 9. února 2005 o zájmovém vzdělávání Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle 112, 121 odst. 1 a 123 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, Více Zákoník práce od 1.1.2012 Zákoník práce od 1.1.2012 Základní zásady pracovněprávních vztahů 2011 2012 13 (2): Zaměstnavatel a) nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance, b) musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci Více 2005/74 Sb. Vyhláška o zájmovém vzdělávání. Vyhláška o zájmovém vzdělávání 2005/74 Sb. Vyhláška o zájmovém vzdělávání 74/2005 Vyhláška o zájmovém vzdělávání Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle 112, 121 odst. 1 a 123 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, Více Obsah. Zkratky a úplné názvy předpisů použitých v publikaci... 10 Úvod... 13 1 VÝZNAM ZAMĚSTNANECKÝCH BENEFITŮ... 15 Obsah Zkratky a úplné názvy předpisů použitých v publikaci.................... 10 Úvod........................................................... 13 1 VÝZNAM ZAMĚSTNANECKÝCH BENEFITŮ.................... Více PRÁVO SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Důchodové pojištění. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] PRÁVO SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] Právní úprava: zákon č. 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění prováděcí předpisy (zvláštní úprava např. pro horníky, Více 74/2005 Sb. VYHLÁŠKA 74/2005 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 9. února 2005 o zájmovém vzdělávání ve znění vyhlášky č. 109/2011 Sb. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle Více ~ 1 ~ Zákoník práce cestovní náhrady 2013 (vybrané paragrafy) 19 Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního úkonu, ~ 1 ~ Zákoník práce cestovní náhrady 2013 (vybrané paragrafy) 19 Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního úkonu, a) který nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, b) který byl učiněn Více OBSAH 1. ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ...11 Obsah 3 OBSAH 1. ŘÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJŮ...11 Slovníček ke kapitolám 1 až 3...12 Použité zkratky...18 1.1 POTŘEBUJEME, CHCEME NEBO NECHCEME PERSONÁLNÍ STRATEGIE?...19 1.1.1 Strategie rozvoje lidských zdrojů Více http://www.zlinskedumy.cz Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast Autor Ročník 3., 4. Obor CZ.1.07/1.5.00/34.0514 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Peníze, mzdy daně, pojistné Více PRACOVNÍ DOBA SOUVISEJÍCÍ TÉMATA: 1. Přestávky v práci 2. Bezpečnostní přestávky 3. Práce přesčas PRACOVNÍ DOBA SOUVISEJÍCÍ TÉMATA: 1. Přestávky v práci 2. Bezpečnostní přestávky 3. Práce přesčas ANOTACE 1. Pracovní doba, přestávky v práci, práce přesčas 2. Autor Mgr. Vladimír Blažej 3. Období tvorby Více Návrh na zvýšení minimální mzdy od 1. ledna 2015 MATERIÁL NA JEDNÁNÍ RADY HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ DOHODY Návrh na zvýšení minimální mzdy od 1. ledna 2015 Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny, kterou je povinen zaměstnavatel poskytnout za práci Více NOVÁ PRACOVNĚPRÁVNÍ ÚPRAVA A DAŇOVÁ POLITIKA Čornejova 9.8.2007 14:00 Stránka 1 NOVÁ PRACOVNĚPRÁVNÍ ÚPRAVA A DAŇOVÁ POLITIKA INFORMAČNÍ BROŽURA srpen 2007 PROJEKT JE FINANCOVÁN MPSV ČR 2007 Čornejova 9.8.2007 14:00 Stránka 2 OBSAH I. Úvod 1.1. Změny Více Problematika bonusů. Karolína Neuvirtová [email protected]. Markéta Kabourková [email protected] Problematika bonusů Karolína Neuvirtová [email protected] Markéta Kabourková [email protected] Karolína Neuvirtová ([email protected]) - 1 - HORIZONT 2020 Personnel Více JUDr. Milena Nováková Mgr. Jaroslav Adam JUDr. Milena Nováková Mgr. Jaroslav Adam Přednáška pro podnikatele nový Zákoník práce Nový zákoník práce - základní principy nového pracovněprávního kodexu, hlavní změny, srovnání se současnou právní úpravou. Více Právní předpisy vydané v roce 2008, jejichž platnost se vztahuje k UP a k jejím organizačním složkám Právní předpisy vydané v roce 2008, jejichž platnost se vztahuje k UP a k jejím organizačním složkám 1) Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Nabývá účinnosti 30.04.2008. Více 19.8.2014 I. OBECNÁ USTANOVENÍ II. DOHODA O PROVEDENÍ PRÁCE (DPP), III. DOHODA O PRACOVNÍ ČINNOSTI (DPČ) DOHODY O PRACÍCH KONANÝCH MIMO PRACOVNÍ POMĚR (DÁLE JEN DOHODY ): I. OBECNÁ USTANOVENÍ II. DOHODA O PROVEDENÍ PRÁCE (DPP), III. DOHODA O PRACOVNÍ ČINNOSTI (DPČ) I. OBECNÁ USTANOVENÍ K DOHODÁM ZTL má zajišťovat Více PRACOVNÍ PRÁVO SNIŽOVÁNÍ VLIVU PSYCHO-SOCIÁLNÍCH HANDICAPŮ SMĚŘUJÍCÍ K POSÍLENÍ ZAMĚSTNATELNOSTI OBČANŮ LIBERECKÉHO KRAJE CZ.1.04/3.1.02/86. PRACOVNÍ PRÁVO SNIŽOVÁNÍ VLIVU PSYCHO-SOCIÁLNÍCH HANDICAPŮ SMĚŘUJÍCÍ K POSÍLENÍ ZAMĚSTNATELNOSTI OBČANŮ LIBERECKÉHO KRAJE CZ.1.04/3.1.02/86.00035 OBLASTI PRACOVNÍHO PRÁVA: vznik a zánik pracovního poměru Více Střední průmyslová škola strojnická Olomouc tř.17. listopadu 49. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Střední průmyslová škola strojnická Olomouc tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: VI/2 Sada: 2 Číslo Více Zahrnuje manažerské funkce výběr, rozmístění a vedení pracovníků. Úloha personální práce v podniku Organizování procesu změn ve struktuře a kvalitě lidských zdrojů organizace v souladu s potřebami, které jsou dány požadavky ekonomického a sociálního okolí podniku i požadavky Více Pracovní doba a doba odpočinku ~ 1 ~ Pracovní doba a doba odpočinku A. OBECNÉ USTANOVENÍ O PRACOVNÍ DOBĚ 78 a 79 ZP V rámci určení rozvržení pracovní doby je třeba podle charakteru práce určit její délku. Tuto pak rozvrhuje vždy zaměstnavatel, Více 2017 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář
http://kraken.slv.cz/4VSPH892/2015
2018-01-18T22:17:43
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 15", " soud ", " § 406", " § 403", " soud ", " soud ", " § 15", " § 398", " § 402", " soud ", " § 406", " § 404", " § 406", " § 157", " § 167", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 219", " § 221", " soud ", " soud " ]
4 VSPH 892/2015-B-27 KSHK 40 INS 6303/2014 4 VSPH 892/2015-B-27 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Nad Potokem 80, 550 01 Broumov, o odvolání Radovana anonymizovano , nar. 6.3.1995, bytem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 6303/2014-B-10 ze dne 12. listopadu 2014 ve znění usnesení č.j. KSHK 40 INS 6303/2014-B-21 ze dne 5. května 2015 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 6303/2014-B-10 ze dne 12. listopadu 2014 ve znění usnesení č.j. KSHK 40 INS 6303/2014-B-21 ze dne 5. května 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve výroku uvedeným usnesením ze dne 12.11.2014 (B-10) Krajský soud v Hradci Králové schválil oddlužení Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníku, aby do zaplacení částky 4.350,-Kč na dlužném výživném pro zletilého syna Radovana anonymizovano (dále jen odvolatel) platil prostřednictvím insolvenčního správce Mgr. Pavla Bureše (dále jen správce) k rukám odvolatele vždy k 25. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (bod II. výroku), uložil dlužníku, aby po dobu následujících 5 let platil odvolateli prostřednictvím správce vždy k 25. dni v měsíci ze svých příjmů běžné výživné ve výši 2.000,-Kč měsíčně (bod III. výroku), a aby po splnění povinnosti stanovené v bodě II. výroku usnesení po dobu následujících 5 let (nejdéle do úplného zaplacení všech svých pohledávek) platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím správce vždy k 25. dni v měsíci ze svých příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (po snížení o zaplacené běžné výživné) v poměru uvedeném v bodu IV. výroku, dále soud I. stupně určil, že první splátka připadá na den 25.12.2014 ze mzdy dlužníka, již pobírá u CEDIMA Meziměstí, s.r.o., IČO 27469891, Tovární 85, 549 81 Meziměstí a ze stálé měsíční platby ve výši 2.000,-Kč na základě smlouvy ze dne 25.7.2014, uzavřené mezi dlužníkem a panem Pavlem anonymizovano , anonymizovano , Horní Teplice 1, 549 57 Teplice nad Metují (bod V. výroku; dále jen dárce), uložil plátci mzdy provádět ze mzdy dlužníka nebo z jiných jeho příjmů srážky v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a takto sraženou částku vyplácet k rukám správce (bod VI. výroku), uložil dlužníku poukazovat měsíčně po dobu následujících 5 let (nejdéle do úplného zaplacení všech svých pohledávek) k rukám správce částku 2.000,-Kč, kterou pobírá na základě smlouvy uzavřené dne 25.7.2014 s dárcem (bod VII. výroku ve znění opravného usnesení ze dne 5.5.2015; B-21), stanovil odměnu správce ve výši 750,-Kč + DPH měsíčně a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč + DPH měsíčně pro dobu trvání oddlužení ve formě splátkového kalendáře (bod VIII. výroku), v bodech IX.-XII. výroku uložil správci a dlužníku v nich uvedené povinnosti, věřitelům uložil povinnost sdělit správci bankovní spojení pro účely výplaty oprávněných částek (bod. XIII. výroku). V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.6.2014 (A-9) zjistil úpadek dlužníka, povolil jej řešit oddlužením a ustanovil správce. Dne 15.8.2014 se konalo přezkumné jednání. Všechny pohledávky byly zjištěny v celém rozsahu jako nezajištěné. Na schůzi věřitelů se žádný věřitel nedostavil, ani neprojevil vůli hlasovat prostřednictvím hlasovacího lístku, proto rozhodl o způsobu oddlužení splátkovým kalendářem soud za situace, kdy nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by tomu bránily. Uvedl, že v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře budou nezajištění věřitelé uspokojováni po dobu 5 let z příjmů dlužníka získaných po schválení oddlužení a z finančního plnění na základě darovací smlouvy ve výši 2.000,-Kč měsíčně v rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky v poměru podle výše jejich zjištěných pohledávek. První splátku stanovil na den 25.12.2014 a uvedl, že je pravděpodobnost uspokojení věřitelů v 31 % z celkového objemu přihlášených pohledávek ve výši 652.992,87 Kč. Jen proti bodu II. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se včas odvolal odvolatel a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že dlužníkovi uloží povinnost zaplatit odvolateli na dlužném výživném částku 48.350,-Kč, prostřednictvím správce k rukám odvolatele vždy k 25. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Odvolání odůvodnil tím, že informoval správce o tom, že po dovršení zletilosti nedostával od dlužníka finanční prostředky na výživu, podle rozhodnutí soudu měl obdržet za tři měsíce (srpen, září, říjen 2014) částku 6.000,-Kč, dosud obdržel 1.650,-Kč a dlužné výživné za toto období činí 4.350,-Kč. Dále byl správce informován prostřednictvím matky odvolatele, že za předešlé období (říjen 2012-srpen 2014) dluží dlužník na výživném částku 46.000 Kč a celkem dluží na výživném 48.350,-Kč. Uvedl, že jím citovaná sdělení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 31.10.2014. Dalším opomenutým dluhem na výživném, pokud by nebylo uhrazeno, by bylo výživné za listopad 2014 a v takovém případě by dluh vůči odvolateli dosahoval částky 50.350,-Kč. Pro případ, že by nebyl odvolatel shledán oprávněnou osobou k podání odvolání navrhl, aby byl bod II. výroku opraven opravným usnesením tak, že částka na dlužném výživném je ve výši 48.350,-Kč. V doplnění odvolání ze dne 14.12.2014 (B-16) odvolatel uvedl, že se s dlužníkem dohodl tak, že dluh na výživném činí částku 30.350,-Kč. Dlužník se vyjádřil k nedoplatku na výživném podáním ze dne 12.1.2015 (B-20), vysvětlil vznik svého dluhu vůči odvolateli a uznal nedoplatek na výživném ve výši 30.350,-Kč. Správce ve vyjádření k odvolání ze dne 3.12.2014 (B-13), 23.12.2014 (B-19) a 27.4.2015 (B-22) uvedl, že podle obsahu podání odvolatele ze dne 14.12.2014 (B-16) by měl činit nedoplatek na výživném odvolatele částku 30.350,-Kč, na tento dluh správce poukázal částku 4.350,-Kč plus běžné výživné na měsíc listopad 2014 ve výši 2.000,-Kč, proto by měl být nedoplatek na výživném ve výši 26.000,-Kč (48.350,-Kč minus 18.000 Kč minus 4.350,-Kč). Správce dále soudu sdělil, že je na účtu majetkové podstaty deponována částka 26.000,-Kč, již bude možno vyplatit po rozhodnutí soudu o podaném odvolání. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolatel je účastníkem řízení a zda uvedené rozhodnutí může napadnout odvoláním, a dospěl k závěru, že odvolatel je osobou oprávněnou k podání odvolání jen proti bodu II. výroku usnesení, proti němuž se lze odvolat. Vyšel přitom z § 15 IZ, dle něhož nejde-li o přihlášeného věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto jejich právu jedná a rozhoduje, a z § 406 odst. 4 IZ, dle něhož odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl; proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval. V daném případě uplatňuje odvolatel vůči dlužníkovi právo na zaplacení dlužného výživného, jde tedy o nepřihlášeného věřitele s pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e/ IZ). Z uvedeného tak plyne, že odvolatel je (jako jiná osoba) účastníkem řízení ve smyslu definice uvedené § 15 IZ. Odvolatel se neúčastnil schůze věřitelů, na níž mělo být rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, a proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nehlasoval. Z uvedeného je tedy zřejmé i to, že odvolatel nemá legitimaci k podání odvolání proti bodu I. výroku usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pokud jde o bod II. výroku usnesení, jímž byla stanovena výše výživného odvolatele jakožto přednostní pohledávky, jež by měla být uspokojena v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, je situace odlišná, neboť tímto výrokem bylo dotčeno subjektivní právo odvolatele uplatněné vůči dlužníkovi, a odvolání proti němu proto přípustné je. Podle § 398 odst. 1 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, podle § 402 odst. 1, 3 a 5 téhož zákona hlasují o způsobu oddlužení nezajištění věřitelé na schůzi věřitelů prostou většinou hlasů počítanou podle výše jejich pohledávek, přičemž jestliže ani jeden ze způsobů oddlužení prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů nezíská, rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení podle § 406 IZ. Z požadavků vymezujících postup při vydání rozhodnutí o schválení oddlužení a jeho obsah (viz zejména § 404 a § 406 IZ) je zřejmé, že musí být způsobem zákonem předepsaným odůvodněno, tj. musí odpovídat požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř., proto z něj musí být patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při rozhodování o schválení oddlužení včetně jeho způsobu jeho provedení vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil. V posuzované věci odvolatel nesouhlasil s výší dlužného výživného uvedenou v napadeném bodě II. výroku a dovolával se své předchozí komunikace se správcem s tvrzením, že tento dluh je podstatně vyšší (48.350,-Kč). V průběhu odvolacího řízení pak soudu sdělil, že učinil dohodu s dlužníkem o nesporné výši nedoplatku na výživném v částce 30.350,-Kč. Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, jež odvolací soud shora citoval, soud I. stupně v něm nijak nevysvětlil, na základě jakých svých skutkových zjištění dospěl právě k částce 4.350,-Kč představující dlužné výživné. Protože se soud I. stupně s touto okolností žádným způsobem v odůvodnění nevypořádal a tím požadavkům vymezujícím postup soudu při vydání rozhodnutí o schválení oddlužení a povinnosti rozhodnutí náležitě odůvodnit nedostál, je jeho rozhodnutí-pokud jde o napadený bod II. výroku-nepřezkoumatelné. Ačkoliv došlo v průběhu odvolacího řízení ke shodě mezi odvolatelem a dlužníkem o výši dlužného výživného (30.350,-Kč), nelze přehlédnout, že oddlužení bylo schváleno na základě předpokladu, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů bude činit jen 31 % hodnoty jejich pohledávek za přispění dárce ve výši 2.000,-Kč měsíčně za situace, kdy soud I. stupně kalkuloval s jinou (nižší) výší dlužního výživného (4.350,-Kč). Odvoláním napadený bod II. výroku tak má přímý dopad do poměrů celého oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež bylo schváleno na hranici své ekonomické přípustnosti (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu II. výroku, jakož i ve všech ostatních bodech, jež jsou na něm závislé, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž soud I. stupně přezkoumatelným způsobem postaví najisto výši dlužného výživného a znovu posoudí ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení. Pokud by se jeho ekonomická nabídka stala nedostatečnou, neopomene o tom soud I. stupně dlužníka poučit a poskytne mu přiměřenou lhůtu k navýšení jeho příjmů; teprve lze o příp. schválení (nebo neschválení) oddlužení znovu rozhodnout.
https://www.ceska-justice.cz/2020/06/advokat-cerny-poda-kasacni-stiznost-odmitnuti-zaloby-plosnou-povinnost-nosit-rousky/
2020-07-05T02:41:24
[ " soud ", " soud ", " Soud ", " Soud ", " § 46", " soud ", " soud " ]
Advokát Černý podá kasační stížnost proti odmítnutí žaloby na plošnou povinnost nosit roušky - Česká justice Úvod Advokacie Advokát Černý podá kasační stížnost proti odmítnutí žaloby na plošnou povinnost nosit... Advokát Černý podá kasační stížnost proti odmítnutí žaloby na plošnou povinnost nosit roušky 9.6.2020 13:30 Vláda zavedla povinné nošení roušek Foto: archiv Advokát Adam Černý bude pokračovat ve sporu s českým státem o trvající plošný zákaz pohybu obyvatel bez zakryté části obličeje rouškou, šátkem nebo šálou s výjimkami. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, který jeho návrh zrušit opatření ministerstva zdravotnictví pro nedostatek zmocnění vydávat plošné předpisy omezující práva a svobody obyvatel odmítl, podá stížnost. „Podám proti rozhodnutí kasační stížnost,“ uvedl advokát na dotaz České justice. O odmítnutí žaloby Česká justice již informovala. Advokát Adam Černý podal žalobu 5. května 2020 s tím, že ministerstvo zdravotnictví není zmocněno vydávat celoplošné obecně závazné předpisy omezující práva a svobody obyvatel respektive neurčitého okruhu osob na území celé České republiky. V odmítacím rozhodnutí Městského soudu v Praze, které má Česká justice k dispozici, je popis způsobu vydávání a neustálého novelizování a měnění předmětného mimořádného opatření o povinnosti chodit s částečně zakrytým obličejem ze 4. května 2020, kterému se advokát přizpůsoboval změnami žalobních návrhů Původní opatření, proti kterému advokát brojí, je zde. Působí to jako hra na babu: Po podání žaloby advokátem ministerstvo zdravotnictví znovu změnilo původní opatření, které doplnilo novými výjimkami, takže advokát opět navrhl doplnit žalobu. Situace se takto opakovala dvakrát. Ministerstvo zdravotnictví nakonec od 5. 5. 2020, kdy byla podána žaloba, změnilo obsah mimořádného opatření zákazu pohybu bez roušky na veřejnosti i ve vnitřních prostorách celkem čtyřikrát. Přesto plošná povinnost zakrývat si část obličeje ve vnitřních prostorách i venku, dosud stále zrušena nebyla. Jen zákaz pohybu obyvatel všude venku bez roušek byl regulován další výjimkou, a to povolením nemít roušku, nejsou-li přítomny další dvě osoby v okruhu dvou metrů. Česká justice o tomto opatření informovala. Městský soud v Praze však změnu žalobních návrhů nepřipustil s odůvodněním, že žalované mimořádné opatření bylo zrušeno dalším mimořádným opatřením, takže podle občanského soudního řádu nemohou být výsledky řízení podkladem pro řízení o změně žalobního návrhu, neboť se žádné řízení nekonalo. „Stručně řečeno, změnou původního návrhu se žalobce domáhá změny předmětu řízení, který však byl ,původním´ návrhem ze dne 5. 5. 2020 vymezen zcela jednoznačně (návrhem bylo napadeno výlučně mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 4. 5. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-13/MIN/KAN, a také dopad tohoto opatření po dobu jeho platnosti do práv žalobce). Výhrady vůči němu žalobce jen přenesl do dalších opatření návrhy na změnu původního návrhu. Přistoupit na žalobcem požadovanou změnu návrhu spočívající v nahrazení původního předmětu řízení (napadeného OOP) jiným opatřením obecné povahy není podle názoru soudu možné připustit, neboť by šlo o jiný předmět přezkumu, částečně se sice prolínající, avšak účinný v jiném časovém a věcném rámci,“ uvedl k tomu Městský soud v Praze. Nelze zrušit, co bylo zrušeno a znovu zavedeno Přesto se senát Městského soudu v Praze k vydávání mimořádných opatření vyjádřil: „Opatření obecné povahy, která jsou v běhu času měněna, jako je tomu v tomto případě, vycházejí z určitého stavu a potřeby ochrany obyvatelstva a prevence před onemocněním COVID – 19 pro daný časový úsek, mající vliv na to, že některá ustanovení opatření jsou měněna v důsledku dané situace. Opatření obecné povahy může být soudem zrušeno proto, aby netrval stav, který z hlediska algoritmů přezkumu (judikovaných Nejvyšším správním soudem – č. j. 1 Ao 1/2005-98) neobstojí a postihuje adresáty opatření. Je-li opatření obecné povahy soudem zrušeno, znamená to jen, že se ruší dopady opatření do práv a povinností adresátů opatření, tedy i případná omezení. Rozhodnutí soudu o zrušení opatření obecné povahy však nemá přímý vliv na právní vypořádání satisfakce za způsobené dotčení práv žalobce či zásahu do jeho práv,“ usnesl se senát Městského soudu v Praze. Poté Soud poukázal na stávající judikaturu, podle níž „zrušení napadeného opatření obecné povahy jiným k tomu příslušným orgánem představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v neexistenci předmětu řízení“. V závěru Soud trvá na tom, že nelze zrušit, co bylo zrušeno a zavedeno znovu: „Soud tak nemůže zrušit mimořádná opatření žalovaného, která již byla jednou zrušena. Takto by rušil již jednou zrušené, respektive by jeho výrok bylo možno považovat pouze za deklaratorní. To však zákonná úprava neumožňuje a tento závěr je podpořen rovněž judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 2634/18). Neexistence napadeného opatření obecné povahy představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení bránící dalšímu pokračování v řízení, a soudu proto nezbylo, než ve výroku pod bodem III takový návrh podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního bez věcného projednání odmítnout,“ uzavřel v usnesení Městský soud v Praze. Předchozí článekTrestní příkaz neplatí, Nečasovu výpověď bude soud řešit veřejně Další článekRobert Šlachta: Nečas lže. Byl králem kmotrů, které mu opečovávala jeho milenka
http://kraken.slv.cz/29Cdo8/2013
2018-07-22T14:54:05
[ " § 200", " § 160", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 160", " § 200", " zákona č. 182", " soud ", " soud ", " § 160", " § 200", " § 57", " zákona č. 99", " § 239", " § 241", " soud ", " § 200", " § 200", " zákona č. 167", " § 239", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
29 Cdo 8/2013 Datum rozhodnutí: 30.04.2013 Dotčené předpisy: § 200 IZ., § 160 odst. 4 IZ. MSPH 60 INS 6477/2011 60 ICm 2733/2011 29 ICdo 8/2013 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Sberbank CZ, a. s. , se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, proti žalovanému Launay and Dawn S. A. , se sídlem de la Gauchetiere, West 1000 Montreal, Quebec, Kanada, zastoupenému Mgr. Janem Svitákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Uhelný trh 414/9, PSČ 110 00, o určení neexistence popřené pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm 2733/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka GRG Holding s. r. o. , se sídlem v Praze 6 - Veleslavínu, Křenova 438/7, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 27071987, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 6477/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. 60 ICm 2733/2011, 101 VSPH 286/2011-51 (MSPH 60 INS 6477/2011), takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. 60 ICm 2733/2011, 101 VSPH 286/2011-51 (MSPH 60 INS 6477/2011), a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2012, č. j. 60 ICm 2733/2011-42, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) odmítl usnesením ze dne 11. července 2012, č. j. 60 ICm 2733/2011-42, žalobu ze dne 23. září 2011, kterou žalobce (Volksbank CZ, a. s.) popřel pohledávku žalovaného (Launay and Dawn S. A.) [bod I. výroku]. Dále rozhodl o vrácení složené jistoty žalobci (bod II. výroku). 1/ Usnesením ze dne 5. srpna 2011, č. j. MSPH 60 INS 6477/2011-A-31, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka, ustanovil insolvenční správkyni, prohlásil konkurs na majetek dlužníka a nařídil přezkumné jednání na 29. září 2011. 2/ Dne 23. září 2011 došlo insolvenčnímu soudu podání, jímž žalobce (jako přihlášený věřitel č. 8) popřel přihlášenou pohledávku žalovaného (věřitele č. 16). Na tomto základě insolvenční soud - cituje ustanovení § 160 odst. 1 až 4 a § 200 odst. 1 až 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - uzavřel, že jen opomenutím nebylo předmětné popření odmítnuto do skončení přezkumného jednání, konaného dne 29. září 2011, jelikož posledním dnem třídenní lhůty určené k popření pohledávky bylo 22. září 2011. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením ze dne 10. října 2012 potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud vyšel z ustanovení § 160 a § 200 insolvenčního zákona, přičemž přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že popření pohledávky bylo podáno opožděně. Přezkumné jednání se konalo dne 29. září 2011, a protože se podle ustanovení § 57 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), do běhu lhůty (k popření) počítané zpětně od přezkumného jednání nezapočítává den jeho konání a protože popření pohledávky musí být soudu doručeno nejpozději 3 pracovní dny před konáním tohoto jednání, do nichž v daném případě nepatří dny pracovního klidu připadající na 24. a 25. září 2011 a na den svátku připadající na 28. září 2011, bylo by žalobcovo popření pohledávky včasné, kdyby insolvenční mu soudu došlo nejpozději ve čtvrtek dne 22. září 2011. V daném případě mu však došlo 23. září 2011, po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř., namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací argumentace spočívá na těchto výhradách: 1/ Dovolatel brojí proti způsobu aplikace ustanovení § 200 odst. 3 insolvenčního zákona odvolacím soudem, když usuzuje, že insolvenční zákon neumožňuje soudu vydat usnesení o tom, že se k popěrnému úkonu věřitele nepřihlíží, později, než do skončení přezkumného jednání (jelikož ustanovení § 200 odst. 3 insolvenčního zákona takovou alternativu zcela explicitně zapovídá). 2/ Ke způsobu počítání lhůty k uplatnění popření, jak jej v napadeném rozhodnutí předestřel odvolací soud, dovolatel uzavírá, že posledním dnem lhůty k podání popěrného úkonu byl v daném případě pátek 23. září 2011 a žaloba podaná tohoto dne je včasná. Potud dovolatel odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. (správně sen. zn.) 29 ICdo 17/2012 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 21/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen R 21/2013 , které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Žalovaný ve vyjádření oponuje dovolací argumentaci ad 1/; u dovolací argumentace ad 2/ poukazuje na to, že judikatura Nejvyššího soudu této argumentaci přitakává. S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení i k době vydání rozhodnutí o úpadku je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. října 2012, tj. naposledy ve znění zákona č. 167/2012 Sb. V průběhu dovolacího řízení změnil dovolatel obchodní firmu (na Sberbank CZ, a. s.), což se promítlo i v jeho označení v záhlaví tohoto usnesení. Dovolání je (bez dalšího) přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K námitce, podle které nelze odmítnout incidenční žalobu pro opožděnost, Nejvyšší soud uvádí, že potud není dovolání opodstatněné, což se podává z důvodů R 21/2013. Dovolatel se závěrů obsažených v R 21/2013 dovolává ve svůj prospěch, nicméně argumentaci, kterou Nejvyšší soud vyvrací jeho názor, že žalobu již nelze odmítnout jako opožděnou, ignoruje. Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k závěrům zformulovaným k této otázce v R 21/2013 (na něž v podrobnostech odkazuje), shledává označenou námitku bezcennou. K argumentaci ohledně lhůty k uplatnění popěrného úkonu Nejvyšší soud uzavírá, že potud je dovolání opodstatněné vzhledem k závěrům, jež rovněž zformuloval v R 21/2013 a následně i v usnesení ze dne 31. ledna 2013, sen. zn. 29 ICdo 2/2013 (obě věci se týkaly téhož dovolatele v insolvenční věci téhož dlužníka, v situaci kdy šlo o stejná data konání přezkumného jednání a uplatnění popření). Tam Nejvyšší soud uzavřel, že podání obsahující popěrný úkon přihlášeného věřitele je doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce (§ 200 odst. 2 insolvenčního zákona) v případě, že jde o podání doručené insolvenčnímu soudu nejpozději v průběhu třetího pracovního dne počítaného zpětně ode dne konání přezkumného jednání o popřené pohledávce. Právní posouzení věci odvolacím soudem, jež tomuto závěru odporuje, není správné. Nejvyšší soud tudíž , aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). V Brně 30. dubna 2013
http://kraken.slv.cz/1VSOL834/2013
2018-06-18T16:18:03
[ " soud ", " soud ", " § 128", " zákona č. 182", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 389", " soud ", " § 3", " § 103", " § 104", " soud ", " § 128", " § 43", " soud " ]
1 VSOL 834/2013-A-10 KSBR 27 INS 22118/2013 1 VSOL 834/2013-A-10 Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Taťány anonymizovano , anonymizovano , bytem Krásné 42, PSČ 592 03, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 22118/2013-A-5 Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 22118/2013-A-5 se p o t v r z u j e . Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že v něm schází vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice, neboť v kolonce 06 formuláře dlužnice pouze uvedla, že má 2 peněžité závazky, které není schopna hradit a konkretizovala 2 věřitele, neuvedla však konkrétní informace o splatnosti závazků vůči těmto věřitelům a splatnost těchto závazků pak neuvedla ani v kolonkách 18-21 formuláře. Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkala, že její insolvenční návrh, jakož i návrh, který podal její manžel, soud posuzoval jako dva samostatné návrhy, nikoliv jako jeden společný návrh a že v kolonce 09 formuláře podrobně popsala okolností, které svědčí o úpadku a v kolonce 06 formuláře jasně uvedla, že úvěr od České spořitelny není splácen od října 2009 a jeho výše činí 2.281.304,38 Kč s 14,89 % úrokem z prodlení z částky 1.885.625,06 Kč od 1.10.2009 do zaplacení. Navrhovala, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl o povolení společného oddlužení manželů. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 30.7.2013, doručeným soudu dne 9.8.2013, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen společným oddlužením manželů plněním splátkového kalendáře s tím, že rovněž její manžel Miroslav Šírek podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonce 06 k závazkům uvedla, že dlužnice a její manžel mají 1 závazek zajištěný a vykonatelný, ostatní 2 závazky jsou nezajištěné. Dále v této kolonce popsala vykonatelný závazek vůči České spořitelně, a.s., ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, když uvedla, že Česká spořitelna se z důvodu nesplacení splátek úvěru v říjnu 2009 obrátila se žalobou na Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, který ve věci vedené pod sp.zn. 12C 400/2009-62 rozsudkem uložil manželům Taťáně a Miroslavu anonymizovano zaplatit tomuto věřiteli nerozdílně částku 2.281.304,38 Kč s 14,89 % úrokem z prodlení p.a. z částky 1.885.625,06 Kč od 1.10.2009 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Dále pak soud uložil dlužníkům uhradit náklady řízení ve výši 123.399 Kč k rukám advokáta JUDr. M. Lošana. Navrhovatelka je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více jak 30 dnů po splatnosti, a tyto není schopna plnit, zastavila platby svých peněžitých závazků, neboť již dále není schopna všechny peněžité závazky hradit. Současně nejméně jeden závazek neplní po dobu delší tři měsíce po lhůtě splatnosti. V kolonce 18 návrhu uvedla pouze 1 nevykonatelný závazek, ze kterého nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění (zatímco v kolonce 06 hovořila o 2 nezajištěných závazcích), a to vůči věřiteli Československé obchodní bance, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, IČ: 00001350 ve výši 20.000 Kč, když v popisu tohoto závazku uvedla Poštovní spořitelna-kontokorentní účet č. 222625081/0300 . V kolonce 21 návrhu pak uvedla 1 vykonatelný závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění (shodně s údajem v kolonce 06) vůči věřiteli Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČ: 45244782 ve výši 2.281.304,38 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru č. 0281784189 ze dne 24.11.2006, který je vykonatelný na základě usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č.j. 28 Co 38/2012-148 a dále u tohoto závazku označila exekuční příkaz č. j. 052 EX 872/13-8 soudního exekutora JUDr. Ladislava Navrátila z Pardubic. K návrhu připojila seznam vykonatelných závazků s tím, že je společný s manželem Miroslavem Šírkem a zde uvedla 1 vykonatelný závazek s právem na uspokojení ze zajištění vůči České spořitelně, a.s. ve výši 2.281.304,38 Kč, který je vykonatelný na základě usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č.j. 28 Co 38/2012-148. Závazek dokládala přílohou-usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25.2.2013, č.j. 27 Co 38/2012-148. Tento seznam vykonatelných závazků podepsala a prohlásila, že je správný a úplný. Dále k návrhu připojila svůj seznam nevykonatelných závazků, ve kterém uvedla závazek vůči Československé obchodní bance, a.s. ve výši 20.000 Kč, který dokládala přílohou-výpisem z účtu Era-Poštovní spořitelny ke dni 30.6.2013. Tento seznam nevykonatelných závazků podepsala a prohlásila, že je správný a úplný. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím. Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 27 INS 22116/2013 se zjišťuje, že insolvenční návrh Miroslava Šírka (manžela dlužnice Taťány anonymizovano ) byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 22116/2013-A-4 odmítnut, a to z důvodu, že dlužník je podnikatelem, který podle ust. § 389 odst. 1 IZ nemůže podat návrh na povolení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, o kterém dosud nebylo odvolacím soudem rozhodnuto. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužnice postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují její úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť v něm schází tvrzení o splatnosti závazku vůči Československé obchodní bance, a.s. (tento údaj schází rovnež v seznamu nevykonatelných závazků), takže není osvědčena mnohost věřitelů, resp. existence více peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na řádný seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ust. § 104 odst.1 IZ. V posuzované věci dlužnice odkazovala na údaje obsažené v insolvenčním návrhu jejího manžela a k němu připojených přílohách, což je-jak shora uvedeno-nepřípustné, a ve svém insolvenčním návrhu a k němu připojených přílohách, tj. v seznamu závazků řádně specifikovala údajem splatnosti pouze jeden vykonatelný závazek. Pro úplnost odvolací soud dodává, že podle ust. § 128 odst.1, poslední věta IZ se nepoužije ust. § 43 o.s.ř., takže nelze spravedlivě očekávat, že insolvenční soud bude vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu.
http://kraken.slv.cz/1Afs13/2006
2018-01-19T13:39:41
[ " soud ", " § 70", " § 103", " § 71", " soud ", " § 71", " § 46", " § 71", " § 65", " § 71", " § 71", " Soud ", " soud ", " § 71", " soud ", " § 103", " soud ", " § 71", " soud ", " § 65", " § 70", " § 71", " § 268", " soud ", " § 68", " § 70", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 248", " § 70" ]
1Afs13/2006 1 Afs 13/2006-85 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedkynì JUDr. Marie ®i¹kové a soudcù JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní vìci ¾alobce K. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem se sídlem Piaristická 8, 370 01 Èeské Budìjovice, proti ¾alovanému Finanènímu øe ditelství v Èeských Budì jovicích, se sídlem Mánesova 3a, 370 01 Èeské Budìjovice, proti rozhodnutí ze dne 27. 6. 2005, è. j. 3847/150/2005, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti usnesení Krajského soudu v Èeských Budìjovicích ze dne 23. 11. 2005, è. j. 10 Ca 128/2005-33, Dne 27. 6. 2005 rozhodl ¾alovaný o zamítnutí odvolání ¾alobce proti zaji¹»ovacímu pøíkazu vydanému Finanèním úøadem v Èeských Budìjovicích (dále jen správce danì ) dne 1. 6. 2005, è. j. 151614/05/077910/4652, kterým bylo ¾alobci pøikázáno, aby do tøí dnù od jeho doruèení zajistil ve prospìch správce danì dosud nestanovenou daò z pøíjmù fyzických osob za zdaòovací období rokù 1996, 1997, 1998, 1999 a 2000, a to slo¾ením jistoty v èástce 6 765 231 Kè. Proti rozhodnutí ¾alovaného podal ¾alobce ¾alobu ke krajskému soudu; ten ji v¹ak odmítl s odùvodnìním, ¾e zaji¹»ovací pøíkaz není rozhodnutím o daòové povinnosti, ale jedná se o rozhodnutí pøedbì¾né povahy, které je podle § 70 s. ø. s. vylouèeno ze soudního pøezkumu. Ve vèas podané kasaèní stí¾nosti ¾alobce napadl usnesení Krajského soudu v Èeských Budìjovicích z dùvodù obsa¾ených v § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ø. s. ®alobce uvedl, ¾e zaji¹»ovací pøíkaz dle § 71 zákona Èeské národní rady è. 337/1992 Sb., o správì daní a poplatkù (dále jen daòový øád ) sice není formálnì rozhodnutím o dani, av¹ak krajský soud mìl pøihlédnout k ustanovení § 71 odst. 3 daòového øádu, z nìj¾ dle názoru ¾alobce vyplývá, ¾e povinnost ulo¾ená zaji¹»ovacím pøíkazem je vùèi daòovému subjektu vymahatelná zcela stejným zpùsobem jako povinnost plynoucí z rozhodnutí o vymìøení èi domìøení danì ve smyslu § 46 daòového øádu. Dopady zaji¹»ovacího pøíkazu a rozhodnutí o povinnosti zaplatit daò jsou tak zcela srovnatelné, a proto nelze dovozovat, ¾e zaji¹»ovací pøíkaz má pouze povahu pøedbì¾ného rozhodnutí. S odkazem na § 71 odst. 3 daòového øádu se pak ¾alobce domnívá, ¾e zaji¹»ovací pøíkaz splòuje znaky nutné pro ¾alobní legitimaci dle § 65 odst. 1 s. ø. s., tj. potencionální zpùsobilost rozhodnutí, které je napadáno správní ¾alobou, v ní¾ ¾alobce tvrdí, ¾e byl na svých právech zkrácen tímto rozhodnutím, takové zkrácení práv vyvolat. Dále ¾alobce namítá, ¾e pøedbì¾nost zaji¹»ovacího pøíkazu musí být posuzována z toho hlediska, zda daòový øád výslovnì nebo alespoò nepøímo upravuje a zaruèuje tuto pøedbì¾nost nebo alespoò omezenost platnosti pøíkazu. ®alobce se domnívá, ¾e z dikce § 71 daòového øádu pøedbì¾nost daòového pøíkazu nevyplývá, nebo» jediné èasové omezení platnosti a úèinnosti zaji¹»ovacího pøíkazu je dáno v § 71 odst. 3 daòového øádu, podle nìj¾ pokud odvolací orgán nerozhodne o odvolání proti zaji¹»ovacímu pøíkazu do tøiceti dnù od jeho podání, zaji¹»ovací pøíkaz pozbývá platnosti. Navíc dle názoru ¾alobce je tøeba pasivitu odvolacího orgánu chápat jako právní fikci vyhovìní podanému odvolání, nikoli parametr èasové omezenosti platnosti zaji¹»ovacího pøíkazu. V tomto smyslu je zaji¹»ovací pøíkaz rovnocenný s rozhodnutím o povinnosti zaplatit daò, a pokud není vyhovìno odvolání, je i rozhodnutím nezru¹itelným. Pøedbì¾nost je toti¾ nutno chápat jako zákonem danou a zaruèenou omezenost rozhodnutí správního orgánu, a to i jinými právními úkony èi skuteènostmi ne¾ jsou úkony samotného správního orgánu, zejména pak uplynutím èasu, èi výslovným spojením existence platnosti zaji¹»ovacího pøíkazu s rozhodnutím ve vìci samé, èi existencí mo¾nosti vùbec zaji¹»ovanou daòovou povinnost vymìøit èi domìøit. Dále ¾alobce s odkazem na skuteènosti uvedené v ¾alobì vyluèuje mo¾nost správce danì vymìøit èi domìøit daò za pøedmìtná období, jako¾ i opakovat daòovou kontrolu. Pak ani nelze po ¾alobci po¾adovat zaji¹tìní úhrady daòové povinnosti, která mu nemù¾e vzniknout. Soud se proto mìl ¾alobou zabývat vìcnì a odmítnutí správní ¾aloby je dle názoru ¾alobce odmítnutím práva na spravedlivý proces a soudní ochranu stì¾ovatele ve smyslu èl. 36 Listiny základních práv a svobod; zaji¹»ovacím pøíkazem byla dále negativnì dotèena základní práva a svobody ¾alobce zakotvená v èl. 2 odst. 2 ve spojení s èl. 4 odst. 1 a dále èl. 11 Listiny základních práv a svobod. ®alobce se domnívá, ¾e by Nejvy¹¹í správní soud mìl krajskému soudu ulo¾it, aby se zabýval otázkou splnìní zákonných podmínek k vydání samotného platebního výmìru, nebo» zaji¹»ovat lze dle § 71 daòového øádu pouze daò, která je potencionálnì slo¾itelná. ®alobce proto navrhl, aby Nejvy¹¹í správní soud zru¹il napadené usnesení Krajského soudu v Èeských Budìjovicích a vìc mu vrátil k dal¹ímu øízení. Na úvod je nutné poznamenat, ¾e pøedmìtná kasaèní stí¾nost napadá usnesení krajského soudu o odmítnutí ¾aloby, a proto pøichází pro ¾alobce v úvahu z povahy vìci pouze kasaèní dùvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ø. s., spoèívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento dùvod spadá také pøípad, kdy vada øízení pøed soudem mìla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada øízení spoèívající v tvrzené zmateènosti øízení pøed soudem. Nejvy¹¹í správní soud mù¾e podrobit pøezkumu pouze postup krajského soudu a jeho úvahy, tedy posoudit správnost závìrù krajského soudu, které jej vedly k odmítnutí ¾aloby; nemù¾e se v¹ak zabývat námitkami ¾alobce smìøujícími k nemo¾nosti vymìøit daò zaji¹»ovanou pøedmìtným zaji¹»ovacím pøíkazem èi k neoprávnìnosti opakování daòové kontroly. Takové námitky jsou nepøípustné. ®alobce v kasaèní stí¾nosti nesouhlasí s názorem krajského soudu, ¾e zaji¹»ovací pøíkaz je rozhodnutím pøedbì¾né povahy, které nepodléhá soudnímu pøezkumu. Svùj názor pøitom opírá o ustanovení § 71 odst. 3 daòového øádu. Aèkoliv tento odstavec skuteènì odkazuje na pou¾ití ustanovení o vymáhání daòových nedoplatkù pøi plnìní zaji¹»ovacího pøíkazu, je toto pou¾ití pouze pøimìøené, a navíc nelze toto ustanovení vykládat samostatnì a izolovanì bez návaznosti na dal¹í ustanovení daòového øádu. Podstata zaji¹»ovacího pøíkazu zále¾í v tom, ¾e slou¾í k zaji¹tìní úhrady dosud nesplatné nebo nestanovené danì (§ 71 odst. 1 daòového øádu). Úèelem zaji¹»ovacího pøíkazu proto není rozhodnutí o dani, nýbr¾ zaji¹tìní mo¾nosti uspokojit pøípadnì pozdìji stanovenou daò. Ta se pøitom stanovuje, resp. je splatná na základì rozhodnutí správce danì (platebního výmìru). Pokud ¾alobce tvrdí, ¾e zaji¹»ovací pøíkaz není formálnì rozhodnutím o dani, ale je jím proto, ¾e se pøi jeho plnìní pou¾ije procesní úprava vymáhání daòových nedoplatkù, nelze s ním souhlasit, nebo» takový výklad nelze pova¾ovat za logický ani systematický, ale extenzivnì úèelový. Pøedmìtné ustanovení toti¾ není vnitønì rozporné, nebo» urèujícím pro povahu zaji¹»ovacího pøíkazu je první odstavec, zatímco v odstavci tøetím jsou øe¹eny pouze otázky procesní povahy. Je toti¾ zcela logické, ¾e u zaji¹»ovacího pøíkazu zákonodárce odkázal na pøimìøené pou¾ití ustanovení o vymáhání daòových nedoplatkù, nebo» jinak by musel zvlá¹» upravovat postup správce danì pøi plnìní zaji¹»ovacího pøíkazu. Pouhý odkaz na procesní postup nemù¾e z rozhodnutí pøedbì¾né povahy uèinit rozhodnutí meritorní. Nejvy¹¹í správní soud v této souvislosti také upozoròuje na ètvrtý odstavec pøedmìtného ustanovení, podle nìj¾ vý¹i dosud nestanovené ohro¾ené danì (tj. právì pøípad ¾alobce) urèí správce danì prozatímnì podle vlastních pomùcek. Zaji¹»ovací pøíkaz má prozatímní, pøedbì¾nou povahu a jeho úèelem není koneèné stanovení daòové povinnosti. Zaji¹»ovací pøíkaz proto není rozhodnutím o daòové povinnosti, je pouze prostøedkem, který má v odùvodnìných pøípadech poskytnout záruku, ¾e daòový poplatník svou povinnost uhradit daò splní. Na základì vý¹e uvedené argumentace nelze uznat za dùvodnou ani námitku ¾alobce, podle ní¾ lze dovozovat ¾alobcovu legitimaci k podání ¾aloby podle § 65 odst. 1 s. ø. s., nebo» z tohoto obecného ustanovení je dána kompetenèní výluka v § 70 písm. b) s. ø. s. , podle ní¾ jsou ze soudního pøezkumu vylouèeny úkony správního orgánu pøedbì¾né povahy. ®alobce dále namítá, ¾e pro to, aby byl zaji¹»ovací pøíkaz pøedbì¾ný, musí být omezena jeho platnost. Jeliko¾ v¹ak takové omezení daòový øád neobsahuje, je zaji¹»ovací pøíkaz rovnocenný s rozhodnutím o povinnosti zaplatit daò, a pokud není vyhovìno odvolání podle § 71 odst. 3 daòového øádu, je i rozhodnutím nezru¹itelným. Ani tento názor ¾alobce v¹ak není správný. Zaji¹»ovací pøíkaz je omezen právì rozhodnutím správce danì o povinnosti zaplatit daò, nebo» okam¾ikem splatnosti této danì pozbývá platnosti, a stává se tak neúèinným ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ø. Koneèným rozhodnutím o dani je definitivnì stanovena daòová povinnost a daòový subjekt musí uhradit daò v nìm uvedenou. Zaji¹»ovací pøíkaz proto pøedchází vlastnímu rozhodnutí o daòové povinnosti, je tudí¾ pouze rozhodnutím pøedbì¾ným; jde o doèasný prostøedek k zaji¹tìní úèelu daòového øízení. Stejný názor zastává konstantní judikatura krajských soudù, jak ji¾ uvedl Krajský soud v Èeských Budìjovicích v odùvodnìní svého usnesení (viz napø. usnesení Mìstského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 28 Ca 218/2001, publikované pod è. 143/2004 Sb. NSS, nebo usnesení Krajského soudu v Ostravì ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 22 Ca 44/2003, publikované v systému ASPI), jako¾ i judikatura Nejvy¹¹ího správního soudu, napø. rozsudek ze dne 31. 3. 2005, è. j. 2 Afs 154/2004-96, www.nssoud.cz. Podle § 68 písm. e) s. ø. s. je ¾aloba nepøípustná, domáhá-li se pøezkoumání rozhodnutí, které je ze soudního pøezkoumání podle tohoto nebo zvlá¹tního zákona vylouèeno. Podle § 70 písm. b) s. ø. s. jsou ze soudního pøezkoumání vylouèeny úkony správního orgánu pøedbì¾né povahy. Aèkoliv se Nejvy¹¹í správní soud neztoto¾òuje s argumentací krajského soudu, ¾e vydání zaji¹»ovacího pøíkazu je na volném správním uvá¾ení správce danì, nebo» v daném pøípadì daòový øád pou¾ívá neurèitých právních pojmù ( odùvodnìná obava , znaèné obtí¾e ), av¹ak ¾ádný prostor pro volné správní uvá¾ení správce danì neposkytuje, ¾alobou napadené rozhodnutí je nicménì rozhodnutím pøedbì¾né povahy, a proto postupoval krajský soud v souladu se zákonem, kdy¾ ¾alobu odmítl. Pokud by toti¾ soud pøezkoumával takové rozhodnutí, de facto by pøedurèoval, jak má následnì správní orgán rozhodnout v meritu vìci, tj. ulo¾it èi neulo¾it daò, popø. v jaké vý¹i. Takový postup by v¹ak byl v rozporu se základními principy právního státu; jednalo by se o nepøípustné zasahování soudní moci do sféry moci výkonné. Soudy ve správním soudnictví jsou oprávnìny pøezkoumávat pouze koneèná rozhodnutí správních orgánù; nejsou v¹ak, a ani nemohou být, oprávnìny ingerovat do samotného dùkazního èi rozhodovacího procesu správních orgánù pøed vydáním takového koneèného rozhodnutí. K námitce poru¹ení základních práv ¾alobce poukazuje Nejvy¹¹í správní soud na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/99 (Sbírka nálezù a usnesení, sv. 16, str. 135 a násl.). Tímto nálezem byl zamítnut návrh na zru¹ení tehdy platného ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ø., podle nìho¾ soudy nepøezkoumávaly rozhodnutí správních orgánù pøedbì¾né povahy , tzn. jednalo se o obdobnou zákonnou dikci jako u stávajícího ustanovení § 70 písm. b) s. ø. s. Argumentace Ústavního soudu byla zalo¾ena na my¹lence, ¾e vylouèením soudního pøezkumu správních rozhodnutí pøedbì¾né povahy nedochází k dotèení podstaty èl. 36 odst. 2 Listiny, jeliko¾ právo fyzické a právnické osoby na soudní ochranu je dostateènì zaji¹tìno tím, ¾e je v pravomoci soudù pøezkoumávat rozhodnutí správních orgánù, které mají povahu rozhodnutí koneèného. Dále je v dané vìci významné usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 374/05, které zcela shodnì s Nejvy¹¹ím správním soudem konstatuje, ¾e zaji¹»ovací pøíkaz svou povahou (jedná se o úkon procesní povahy a nejde tedy o rozhodnutí koneèné) nemù¾e být pova¾ován za rozhodnutí, jím¾ by byla ukládána daò, nebo» pak by pochopitelnì soudnímu pøezkumu podléhalo . Proto zaji¹»ovací pøíkaz ¾ádným zpùsobem neporu¹uje stì¾ovatelem zmiòovaná ustanovení Listiny základních práv a svobod (èl. 2 odst. 2 ve spojení s èl. 4 odst. 1 a èl. 11). I tyto námitky ¾alobce tudí¾ postrádají dùvodnosti.
http://www.novarepublika.cz/2017/11/rozhovor-prezidenta-republiky-pro-porad.html
2018-02-23T16:37:31
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", "\nSoud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Nová republika: Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“ Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“ 10.11.2017 Hrad autor pořadu ředitel TV Barrandov Vladimír Soukup Tentokrát na závěr rozhovoru anekdota od prezidenta k VŘSR, nenechte si ujít... Pane prezidente, v posledních několika dnech vypadá, že hlavním tématem prezidentské předvolební kampaně bude Vaše zdraví. Máte oficiální vyjádření k těm spekulacím, které rozvířil, myslím, brněnský politik Bartík? Mimo jiné na něm je zajímavé, že je to údajně poradce předsedy vlády Sobotky. Proti korupci, ano. Co na to říct. Kampaň se stává stále špinavější a špinavější. Tato špinavost je dost zvláštní, protože si uvědomte, že lidé slabších povah budou říkat, tak já bych toho Zemana volil, ale teď jsem se dozvěděl, že on má rakovinu, která metastázuje, že má před sebou tři až sedm měsíců života. No a tak proč bych ho volil, když je na tom takhle. Lidé slabších povah, já věřím, že jich není tak mnoho, ale někteří určitě jsou. Kdybych použil svého oblíbeného výrazu, že ten člověk je svině, tak mě zase někdo obviní z vulgarismu, ale on je svině, protože tohle se prostě nedělá. Na druhé straně, nejenom, že moji lékaři vydali prohlášení, že ten člověk lže, to je jedna stránka věci, ale na druhé straně budeme od něj vyžadovat nejenom omluvu, ale také pět milionů korun. A víte proč pět milionů korun? Protože tady už jednou byl takový případ útoku na jiného prezidenta. Jmenovalo se to Václavka a Dášenka, možná že si na to ještě vzpomenete, pane Soukupe. A kdybychom to vysoudili, tak to samozřejmě dáme do mého volebního fondu a prostředky, které v něm zůstanou, mohu podle zákona věnovat na charitativní účely, takže nakonec ten člověk prospěje dobré věci, protože to všechno půjde na Klokánky, na Fond ohrožených dětí. Jestli se něčemu dá říkat podpásovka, tak je to toto, protože takovýmto pomluvám, útokům, tvrzením se nelze efektivně bránit. Ale lze, vydáte lékařskou zprávu, jenomže jsou lidé, kteří věří těmhle tvrzením a nevěří lékařům. A víte, jak se říká lidem, kteří diagnostikují na dálku? Šarlatáni. Šarlatáni, kteří dokáží odhadnout třeba z toho, že se podívají na obrazovku, jestli je ten člověk zdravý nebo nemocný, když je nemocný, jakou nemoc má. A takových šarlatánů bylo v historii léčení lidského pokolení velice mnoho. Ve filmu Pochyby to přirovnávala, pomluvu a princip pomluvy, přirovnávala k tomu, že když roztrhneme polštář plný peří ve větru, tak prostě potom všechna peříčka už nemůžeme posbírat. Tak budu doufat, že těch peříček se posbírá co nejvíce. Já mám velmi obdobou analogii. Zubní pasta se dá z tuby vytlačit, ale už ji nikdy nemůžete nacpat zpátky. Pane prezidente, do prezidentské volby se přihlásil na poslední chvíli Mirek Topolánek, bývalý český předseda vlády a jedna z velmi kontroverzních postav politiky posledních dejme tomu patnácti let. Já vím, že jste říkal, že se o prezidentských kandidátech, o svých soupeřích vyjadřovat nechcete, ale přesto. Je to velmi kontroverzní postava, nechcete to okomentovat? Z důvodu, který jste sám uvedl, to okomentovat nechci, ale co bych pro Vás neudělal. Zcela bez souvislosti s touto kandidaturou konstatuji, že před několika málo dny nastoupil do vězení Marek Dalík, stačí? No, šéfredaktor Mladé fronty Jaroslav Plesl uvedl, že volby v posledních letech v České republice nejsou volbami, ale lidovým soudem. Kandidaturu Mirka Topolánka v tomto kontextu okomentoval tak, že lidový soud ho odsoudí právě za to, za ty kontroverze s korupcí, Markem Dalíkem a podobně. Tak koneckonců každá volba je svým způsobem lidový soud, to není nic nového. Jde jenom o to, aby ten soud nekončil autodafé, tedy upálením, a aby člověk, který byl odsouzen v tomto případě ani nemusel do vězení, ale trávil pokojný důchod například na Vysočině jako v mém případě. Víte, mě tenhle komentář Jaroslava Plesla zaujal právě z toho důvodu, že v několika předchozích našich rozhovorech jsme hovořili o tom, že politika se možná posouvá více k marketingu a jde více o charisma nebo autentičnost vůdců než o programy, a v tomto kontextu možná to, ten lidový soud, je trefné označení. Ne úplně, protože já jsem si teď vzpomněl na známý a slavný příklad televizní a rozhlasové diskuze Nixona s Kennedym, a Vy víte, pane Soukupe, že lidé, kteří poslouchali rozhlas, říkali, že to Nixon vyhrál, a lidé, kteří se dívali na televizi, říkali opak z toho prostého důvodu, že Kennedy byl opálený, Nixon se potil, prostě tady vidíte, co dělá televize. Takže byl to marketing, nebo to byl lidový soud? V tomto případě asi marketing. Pane prezidente, u kandidátů je ještě zajímavá jedna věc. V posledních dnech se rozhořela debata o ustanovení zákona, který říká, že prezidentský kandidát musí doprovodit svoji kandidaturu, nebo doložit svojí kandidaturu, buď padesáti tisíci podpisy občanů nebo dvaceti poslanců anebo deseti senátorů. Někteří ti poslanci nebo senátoři si to vyložili tak, že mohou podpořit více kandidátů, a podepsali více kandidatur. Na mě to nepůsobí úplně logicky. Já jsem četl oba dva, jak zastánce výkladu Ministerstva vnitra, to znamená, že mohou, tak i odpůrce. Pokud to totiž dovedeme do mírně absurdního výkladu nebo představy, tak deset senátorů, pokud bude dostatečně dlouho sedět a dostatečně dlouho podepisovat, tak může nechat kandidovat třeba sto tisíc obyvatel. Takto to zákonodárce asi nemyslel. Váš názor, co Vám říkají Vaši poradci, jak to dopadá? Já se v tomto případě neptám svých poradců, protože názor, který Vám teď řeknu, zastávám dlouhodobě. Já totiž odmítám možnost, protože je to relikt parlamentní volby prezidenta, aby vůbec poslanci nebo senátoři toto mohli navrhovat nebo nominovat, a to z toho důvodu, že se tady zakládá nerovnost mezi občany. Jeden senátor váží totéž co pět tisíc normálních občanů. Jeden poslanec dva a půl tisíce, ale senátoři a poslanci přece nejsou nadlidé, čili moje doporučení zní, odstraňme v zákoně o přímé, zdůrazňuji přímé, volbě prezidenta toto nesmyslné ustanovení, protože ten, kdo si nedokáže sehnat padesát tisíc podpisů, je upřímně řečeno v očích občanů diskvalifikován. Celkový počet aktivních voličů nebo lidí s volebním právem je osm a půl milionu, jak když nedokážete najít padesát tisíc podporovatelů, tak chcete vyhrát prezidentské volby? Tak potřebujete dva až tři miliony hlasů, a ne padesát tisíc. Pane prezidente, je tady ještě jedna věc u těch aktualit, která mě napadla. Před několika lety čeští miliardáři si začali kupovat média. A všichni unisono říkali, že si to nekupují kvůli vlivu na politiky a tak dále, ale kupují si to kvůli zisku, protože je to dobrý kšeft. Zmíním tři, pan Babiš, pan Křetínský, pan Dospiva. A teď to vypadá tak zvláštně, úplně stejní miliardáři, kteří si kupovali ty média a všem nám vysvětlovali, že si je kupují kvůli kšeftu, si kupují ty politiky. Pan Babiš si tedy nikoho nekoupil, ten je politikem sám a pravděpodobně bude předsedou vlády. Pan Křetínský si tedy pořídil pana Topolánka, protože pro něj pracuje, a pan Dospiva si tedy pořídil pana Robejška, to se mu moc nepovedlo, ale ten princip, kecali nám tedy? Je to nájezd miliardářů do politiky? Dá se říci, že to byl spíše vývoj jejich názorů, ale to je chytrá otázka, pane Soukupe, protože já jsem si to nedávno uvědomil taky. Oni jsou to totiž ti samí lidé. Ano, jde o to, dokonce je tam ještě jeden miliardář, a to byl myslím ten, kdo si koupil pana Kulhánka, tedy, s prominutím, koupil. Ale už nevím, jak se jmenuje. Pan Sehnal. Sehnal, ano, ten založil myslím neúspěšně novou Občanskou demokratickou alianci, ale to už je trošku jiný příběh. Mně se to říká, pane Soukupe, mě si nikdo nekoupil, to zaprvé. A miliardář taky nejsem, to zadruhé. Takže já se na to můžu dívat s nadhledem jako z obláčku a můžu to kriticky komentovat. Víte, kdo se dá koupit, nemá kandidovat na prezidenta, ať kandiduje na obecního radního, tam to tolik nevadí, ale kandidovat na nejvyšší funkci ve státě, a přitom lidé o něm budou vědět, že je to koupená loutka, financovaná, kde transparentní účet je zasypáván penězi tohoto miliardáře. No, pane bože, jaký to smysl? Tedy mohu říci, našich rozhovorů jsme dělali takřka třicet, jak jsme se shodli, prezidenta Miloše Zemana si skutečně nikdo koupit nemůže. To mohu garantovat. Pane prezidente, minulý rozhovor, minulý týden jsme hovořili o faktu, že nechcete po Andreji Babišovi doložení většinové podpory Parlamentu před tím, než ho jmenujete předsedou vlády. Hovořili jsme o různých konsekvencích, o tom, že vláda bude mít všechny exekutivní pravomoci a o určitých rizicích. Piráti se vyjádřili tak, že pokud se toto stane, obrátí se na Ústavní soud. Odhadujete reálnost, že tu žalobu podají a případně její úspěch? Já si myslím, že Piráti si dodatečně nastudují ústavu, protože co inzerují, že chtějí v té žalobě vyjádřit? Že prezident je povinen v případě, že neuspěje třetí pokus o jmenování premiéra, aby se rozpustila Sněmovna a do šedesáti dnů se vypsaly předčasné volby. Až si Piráti přečtou ústavu, tak zjistí, že v ústavě je věta, ‚prezident může rozpustit Sněmovnu‘, nikoli musí. Mimochodem četl jsem velmi zajímavý rozhovor Pavla Rychetského, poněkud později, než jsem sám toto řekl, kde Pavel Rychetský v podstatě říká totéž. On dokonce říká doslova, že v takovém případě, pokud by tedy prezident nerozpustil Sněmovnu, by vláda bez důvěry mohla vládnout celé své funkční období. Tak když to říká i předseda Ústavního soudu ve veřejně publikovaném rozhovoru, proč bych to neříkal i já jako právní laik. Ale tak obecně platí, že zákon je zákon, a ústava je nejvyšším zákonem státu a je potřeba text zákona ctít, ať se nám líbí nebo nelíbí. To platí pro každého, tak pokud je to tak, tak nepochybně předseda Ústavního soudu je nejvyšší autoritou u výkladu ústavy. Když jsme u Pavla Rychetského, on se dokonce vyjádřil v jednom z rozhovorů tak, že, teď mu vkládám tedy do úst spíše svoji interpretaci, není si jist, jestli by předsedou Sněmovny měl být představitel hnutí ANO právě z toho důvodu, že v případě, že dojde ke třetímu pokusu o sestavení vlády, tak předsedou Sněmovny by neměla být osoba, která rozhoduje zcela podle libovůle. Zákonodárce tedy myslel toto právo, které dal předsedovi Sněmovny, tak, že on je povinen před tím, než to právo uplatní, než předsedu vlády jmenuje, najít si ve Sněmovně sto jedna poslanců, právě, a předseda Sněmovny to právo má právě proto, že je předsedou Sněmovny. To znamená, tu situaci ve Sněmovně zná a lze dovodit tedy, že je otázkou, jestli by předsedou Sněmovny měl být představitel hnutí, které se dvakrát po sobě… Tak zaprvé, Pavel Rychetský není poslanec, a nechme poslancům, ať si tuto věc vyřídí mezi sebou. Zadruhé, to, co jste teď říkal, je trošku zmatené, protože ani předseda Sněmovny není věštec a nemůže předem odhadnout, jak ta která volba dopadne. Podle mého názoru daleko důležitější je, aby předsedou Sněmovny byla obecně uznávaná osobnost, a pan Vondráček napříč politickým spektrem takovou obecně uznávanou osobností je, a bohužel jich máme ve Sněmovně tak málo, že zahodit tuto šanci by byla chyba. Vzpomeňte si na nešťastného Mílu Vlčka, který tam byl provizorně, a nakonec se ukázalo, že provizorium je velmi dlouhodobé. No já jsem se ptal na to, nebo upozornil jsem na názor Pavla Rychetského, že to poslední třetí právo jmenovat předsedy vlády není tedy libovůlí předsedy Sněmovny, ale že podle názoru předsedy Ústavního soudu je povinen si předtím zjistit podporu v té Sněmovně. Není povinen, vůbec není. A znovu opakuji, já chápu, že se Pavel Rychetský často vyjadřuje i k věcem, které se ho příliš netýkají, ale v tomto případě znovu doporučuji, ať to ponechá poslancům, mají větší hlavu. Zmínil jsem žurnalistu Jaroslava Plesla, ještě je jeden žurnalista, takový Karel Gott české žurnalistiky nebo možná Iveta Bartošová české žurnalistiky, Jindřich Šídlo, který upozornil na sociálních sítích na to, že vítězná strana měla předsedu Sněmovny v novodobé české historii třikrát, zatímco jiná strana čtyřikrát. To znamená, že žádná tradice neexistuje. No dobře, ale když tomu tak bylo, tak ta jiná strana, tedy opoziční strana, byla víceméně stejně silná nebo téměř stejně silná jako ta strana vítězná. Dám příklad, ODS a tehdejší, nikoli dnešní, sociální demokracie měly po třiceti procentech a lišily se několika málo procenty. Tam je možné se dohodnout, tam je to v pořádku, ale, pane Soukupe, jak je možné, aby strana, která má jedenáct procent, kandidovala svého předsedu na předsedu Poslanecké sněmovny? Dobře, poslední otázka k této situaci, k této, propletenci vztahů při jmenování vlády. Hodně se mluví teď o beznadějnosti té situace, že prostě jednoznačná většina není. Ona by byla, ale pan Babiš říká, že nepůjde vládnout s panem Okamurou. Piráti zase říkají, že nebudou vládnout s Babišem, stejně jako ODS. Hodně se mluví o takové analogii s rokem 98. Vy, při sestavování vlády to vypadalo, že jste byl v podobně beznadějné situaci, a nakonec jste řešení našel, opoziční smlouvou. Vidíte teď nějaké elegantní řešení, jak z toho ven? Váš osobní názor? Můj osobní názor, který je ale opřen o veřejná prohlášení některých řekněme představitelů politických stran, je, že už ta nevůle jít do vlády s Andrejem Babišem se drolí. Připomínám prohlášení Vojtěcha Filipa, že je ochoten za určitých podmínek tolerovat Babišovu menšinovou vládu. Když jsem se ho ptal, jaké podmínky to jsou, tak mně říkal, že je to přijetí zákona o obecném referendu. Žádný problém. Jasný postup při zvyšování minimální mzdy, žádný problém, a ještě něco, což také nebyl žádný problém. Zaregistroval jsem dokonce i vyjádření Ivana Bartoše, že očekává, že při druhém pokusu bude vláda sestavena. A podle mého názoru jsme teprve na začátku. Já znovu a znovu opakuji, že koaliční vyjednávání vede pouze a jedině Andrej Babiš, a nikoli já a ani se o to nesnažím. Já jenom mapuji terén, abych znal názory těch relevantních politických hráčů, ale jsem také toho názoru, že k třetímu pokusu, o němž jsme před chvíli mluvili, možná vůbec nedojde, a že věc se vyřeší v pokusu druhém. Takže se domníváte, že to klubko se začíná pomalu rozplétat a dejme tomu chvilku času a ono se rozplete? Tak tomu mám rozumět? Já bych řekl, že, aniž bych tvrdil, že se zrovna strany budou předhánět, kdo uzavře dohodu s Andrejem Babišem, to by bylo příliš cynické a příliš zbrklé, tak si myslím, že s plynutím času jejich ochota bude narůstat. Pane prezidente, trošku jsme při debatách o sestavení nové vlády zapomněli na tu stávající. No, my jsme na ní zapomněli, protože o ní není takřka vůbec slyšet. Funguje ještě, vládne nám někdo? Já jsem si to uvědomil dneska ráno, že vlastně několik dnů jsem v médiích neviděl vůbec žádný výstup? Ta vláda je ve stavu potenciální demise, aktuální demise samozřejmě přijde, až budou zvoleny orgány Poslanecké sněmovny a až se podaří zabránit panu Kalouskovi v jeho pokusech obstruovat, to znamená nevolit tyto orgány. Uvědomte si, pane Soukupe, že by to v podstatě znamenalo i problém se státním rozpočtem a schvalováním zákona o státním rozpočtu a řadu dalších věcí. Nicméně vážím si toho, že všechny ostatní parlamentní subjekty tento šílený a zlovolný nápad pana Kalouska, který je v podstatě dán jenom jeho pomstychtivostí, už není ministr financí, málem se nedostal do Sněmovny, tak se alespoň snaží škodit, že, ochromit činnost Sněmovny. A protože ostatní to odmítli, tak si myslím, že až se pan Kalousek vymluví za řečnickým pultem, což mu evidentně dělá dobře, tak že Sněmovna se vrátí k normálnímu pořádku. Pane prezidente, pojďme opustit českou politiku, k té už toho asi více neřekneme nebo není více věcí, které mě napadají, na co se zeptat, protože ta situace se mění a upřímně řečeno všechno je pořád ve fázi spekulací. Jeden říkal, druhý říkal a třetí možná něco věděl. Pojďme to nechat být. Pane prezidente, světem, zejména v Americe, v Británii, v Německu, hýbe kampaň #MeToo. To #MeToo znamená, že ženy na sociálních sítích se přihlašují, komentují svoje zážitky se sexuálním nátlakem. Já bych to jaksi definoval tak, že sdílejí zážitky s muži, kteří přeskočili fázi dvoření a chtěli přestoupit rovnou k fázi tělesného přibližování a zejména jde samozřejmě o to, že zneužili svoji pozici nadřízeného, producenta, který přiděluje herečce roli, je šéfem a tak dále. Není spíše divné to, že se u nás o tomto nemluví a tam se mluví, než naopak? Tak Američané dali světu kromě užitečných věcí také jednu věc méně užitečnou, která se jmenuje harassment a která často spočívá ve vydírání mužů ženami. Já jsem četl jeden odkaz #MeToo: „před patnácti lety mě tehdejší ministr plácnul po zadku“, cituji doslova. Před patnácti lety, dobře, takže to je harašení s velmi zpožděným časovým účinkem. Pane Soukupe, stejně jako třeba prohibice, která ve Spojených státech selhala, i harašení jednou ustoupí ze scény dějin a bude nahrazeno něčím daleko užitečnějším, například krásným lidským vztahem, který má samozřejmě i sexuální dimenzi. To jistě, ale pokud muž tedy přeskočí tu fázi dvoření, tak to v pořádku není. Zvláště pokud je ještě v mocenské pozici. Nejsme v tom příliš benevolentní? Naopak. My jsme národ Milana Kundery, pane Soukupe, a ve Směšných láskách Milan Kundera říká, že dvoření má tři fáze, registráž, kontaktáž, konzumáž. A já v jedné ze svých knih říkám, že znám ty, kdo to dokázali zvládnout za jeden jediný den. Nebyli obviněni z harašení patrně proto, že včetně té konzumáže to té ženě, v méně častém počtu případů muži, bylo příjemné. To je možné, ale neočekáváte přesto podobnou vlnu u nás? Já Vám řeknu, že v médiích před lety, myslím si, že teď s existencí sociálních sítí a možností komunikovat s veřejností jinak než médii to pravděpodobně už není tak časté, ale před nějakými patnácti lety v médiích nebylo výjimkou, že redaktoři nebo šéfredaktoři si vymáhali různé sexuální služby nebo blízkost s celebritami prostě proto, že pak o nich napíšou nebo tak. Nebylo to úplnou výjimkou. Nezastírejme si, že to... Já si myslím, že dnes je to stejné, ale podobně, jako jsme se před chvíli bavili o tom, že nemám zkušenosti s miliardáři... Ten princip je špatně. ...tak musím říci, že nemám ani zkušenosti s tímto typem vymáhání sexuálních úsluh. Víte, pane Soukupe, to je něco podobného jako s prostitucí. Chlap, který si musí platit sex, není chlap. A ten, kdo si vymáhá sexuální služby, aniž by se mu tohoto daru dostalo dobrovolně, taky není chlap. Dobře. Pane prezidente, minulý týden přišla do Česka zpráva OSN, která nás mírně kritizuje za pomalou integraci Romů do společnosti. Doporučuje nám bojovat s xenofobií, islamofobií a tak dále. Jak obecně hodnotíte stav lidských práv v Česku? Ale my jsme se shodli s panem novým ministrem Chvojkou, že zaprvé, lidská práva nejsou jenom práva menšiny, ale také práva většiny, a zadruhé, že lidská práva nejsou práva politická, jenom, ale také hospodářská a sociální. A pokud jde o ty Romy, víte, já si myslím, že nemá cenu, aby existovala pozitivní diskriminace Romů, protože i pozitivní diskriminace je pořád diskriminací. To znamená, ke všem máme přistupovat stejně. A já rád používám té kategorie nepřizpůsobivý a definuji si ji jako lidi, kteří odmítnou nabízenou práci, i když jsou absolutně zdraví. Že mezi těmi je devadesát procent Romů, to je asi pravda, ale může tam být také deset procent bílých flákačů, a my k nim máme přistupovat naprosto stejně. Teprve kdybychom kteroukoli z těchto dvou skupin diskriminovali, ať už pozitivně nebo negativně, tak porušujeme lidská práva. Já jsem zaregistroval vyjádření Andreje Babiše, který říká, že ministerstvo pro lidská práva, které teď vede ministr Chvojka, on těch agend tam má víc, ale jsou tam lidská práva, je zbytečné, a že by si představoval, že by se agenda lidských práv převedla na Ministerstvo práce. Mě to překvapilo, a přiznám se, moc se mi to nelíbí. Jaký je Váš názor? Já jsem četl jeho výrok na Ministerstvo spravedlnosti, pokud se nemýlím, ale možná, že jsem četl špatně. Já myslím, že on říkal, že na Ministerstvo spravedlnosti by se převedla Sekce Legislativní rady vlády a Sekce lidských práv na Ministerstvo práce. Podívejte se, paseku, kterou podle mého názoru udělal v této oblasti Jiří Dienstbier, ale předtím například Michael Kocáb, můžete odstranit dvojím způsobem. Buď že ministr pro lidská práva bude kvalifikovanější než tito předchůdci, nebo tím, že tento rezort ne zrušíte, ale začleníte pod jiný rezort. Obojí je možné. Pane prezidente, vidíte mezi českými politiky někoho velmi inspirativního? Je někdo Vaším favoritem svými schopnostmi, vzděláním, rétorickými schopnostmi, rozhledem? Ale ano, já jsem se nikdy netajil, že je mně sympatický Jan Keller, což je europoslanec a jistě uznáte, že europoslanec je politik. Kromě toho je to profesor sociologie a kromě toho na rozdíl od našich žurnalistů umí psát. To už jsou tři pozitiva, a abych citoval Jiřího Paroubka: „Řekněte mně, kdo to má"? Pane prezidente, ještě jedna zpráva z tohoto týdne. Probíhá jeden z procesů proti těm obviněným v kauze takzvaných trafik, kdy za podporu tehdejší vlády, respektive rezignaci na poslanecký mandát a tím nepřímé možnosti schválit tehdy daňový balíček, byly těm poslancům nabídnuty lukrativní posty. Za to byli obviněni a ten proces se táhne spoustu let. Je to známá věc. Soudkyně Králová tento týden smetla odposlechy, na kterých v podstatě celá ta kauza je postavena, ze stolu s tím, že byly nezákonně pořízeny. Upozorňuji na to, že ta samotná existence té kauzy vlastně vedla k dalekosáhlým politickým změnám. Teď to tedy, soud zatím nerozhodl, ale zatím to tedy nevypadá, že by mohl pro žalobce dopadnout úspěšně. Máte k tomu nějaký komentář? Při vším respektu k tomu, že soud je nezávislý samozřejmě. Soud je nezávislý. Na druhé straně tady je naprosto zřetelná analogie s tím, že soudce, který se tuším jmenoval Zelenka, smetl v první nebo druhé instanci odposlechy jako nezákonné v kauze Rath. Tak tady je naprosto jasná analogie včetně toho, že odvolací soud nebo Nejvyšší soud dal ministru spravedlnosti za pravdu, když říkal, že bez těchto odposlechů by vlastně ani vůbec nebylo známo, že Rath má s sebou tu krabici od vína s těmi sedmi nebo kolika miliony, protože i to bylo zjištěno z odposlechů. A samozřejmě, že odposlechy jsou naprosto normální způsob a jestli nechceme, aby spousta lumpů běhala po svobodě, tak je samozřejmě musíme používat. Ale tyto dvě konkrétní kauzy v lidech opravdu vyvolaly zděšení, že jsme zkorumpovanou zemí, a ti na to se reagovali ve volbách a tak. A teď se ukazuje, že ty kauzy možná prostě byly nezákonné, možná... Ale čemu říkáte nezákonné? Já už jsem tohle jednou někde rozebíral, kde mě zajímalo, jak vlastně se stalo, že soudce Zelenka označil odposlechy za nezákonné. A dozvěděl jsem se, že to bylo kvůli tomu, že vlastně soudci jenom mechanicky přejali stylizaci státních zástupců, kteří je žádali o povolení odposlechu, čili a contrario, kdyby ten soudce napsal slohové cvičení, kdyby vzal fakta z té žádosti státních zástupců, ale vyjádřil to jinými frázemi, jinými větami, jinými slovy, tak to najednou podle soudce Zelenky nezákonné nebylo. Uznejte, že to je velmi absurdní. No dobře, to je sice možné, ale pokud ty důkazy, já jsem schválně použil slovo nezákonné, protože já nevím, jestli ta kauza se stala nebo nestala, ale pokud tedy hlavní důkazy budou prohlášeny za nezákonné a v procesu nemohou být přijaty, nechci předjímat rozhodnutí soudu, ale je možné, že soud zamítne tu žalobu právě z toho důvodu, že není důkazně podložena, a ta obžaloba těch dotyčných končí a jsou nevinni. Na základě toho se stala spousta společenských událostí. Reagovali ve volbách, vznikly nové strany a tak dále. A nakonec to tedy může dopadnout tak, že ta kauza skončí a obžalovaní budou nevinni. Já tady upozorňuji ještě jednou na judikát. A judikát je, že Nejvyšší soud konstatoval, že odposlechy nejsou nezákonné a ani nemohou být, protože, opakuji se ještě jednou, spousta lumpů bez odposlechů bude běhat po svobodě. Ono jich je dost i tak. Dobře. Pane prezidente, jak hodnotíte situaci v ČSSD. Mně přijde, že ČSSD po tom volebním výprasku se tak uzavřela do sebe, s voliči a veřejností příliš nekomunikuje a pravděpodobně se zaobírá sama sebou uvnitř, ale my o tom mnoho nevíme. Já dám takový příklad, my jsme zvali předsedu ČSSD pana Chovance do televizní debaty, a ten prostě přijít nechce. Dnes nakonec přijde pan předseda Sněmovny Hamáček, což je dobrá zpráva, ale přeci jenom není to vysoký, nebo není to nejvyšší stranický představitel. Přežije to ČSSD vůbec? Tak Jan Hamáček je bezesporu jedna z nadějí sociální demokracie. On se držel tak trochu v pozadí, nepokoušel se o nějaké konfrontace nebo kontroverze, což mu možná teď prospěje. A mějte trochu soucitu. I v politice občas potřebujete soucit, a když kdysi vlivná strana spadne na sedm procent, tak se nedivte jejich vedoucím představitelům, že jsou trochu frustrováni a že do té televize prostě nechtějí chodit. Pane prezidente, poslední část debaty pojďme věnovat domácím ekonomickým otázkám. Já jsem si přečetl, že průmyslová výroba poroste letos o sedm procent, což je vynikající zpráva. Stavebnictví ale mnoho let už stagnuje, čím to je? Tak především tím, že stagnují veřejné investice a zejména inženýrské stavby. Já Vám řeknu strašnou dvojici čísel. Před několika málo lety činil podíl investic na státním rozpočtu, na výdajích státního rozpočtu patnáct procent. Já jsem to kritizoval, že je to hrozně málo. Víte, kolik je teď? Čtyři procenta. To je neuvěřitelné. Já jsem rád, že máme přebytek státního rozpočtu, ale ne za cenu, že utlumíme investice, protože pak se odsuzujeme k budoucí zaostalosti. Náš ekonomický výkon v budoucnosti je nesen investicemi a nikoli spotřebou. Ta je příjemná, ale produktivitu práce nám určitě nezvýší. Budete o tom hovořit s ministrem nebo s předsedou vlády Babišem? Už několikrát, když jsme měli na toto téma takový malý seminář v Lánech, jsme o tom mluvili. Andrej Babiš zastává názor, že u nás byl investiční boom, já si to nemyslím. Samozřejmě něco jiného jsou soukromé investice, kde můžeme být relativně a pouze relativně spokojeni, ale z důvodů, které jsem Vám řekl, ty veřejné investice stagnují nebo dokonce klesají. Inženýrské stavby, to jsou především stavby v oblasti dopravní infrastruktury. A já vím, že se každý rok otevírají desítky kilometrů dálnic, jenom jsem si toho zatím nestačil všimnout. Dosáhli jsme výrazného úspěchu, někde v jižních Čechách se podařilo otevřít tři a půl kilometru dálnice. No před volbami vždycky spousta nových dálnic, po volbách to pak končí. Samozřejmě je pravda a je to logické, to, co říkáte, že role veřejného sektoru ve stavebnictví je naprosto nezastupitelná. A současně se chlubíme tedy přebytky rozpočtu, dobře fungující ekonomikou, zvýšeným výběrem daní, a přesto stavebnictví neroste či stagnuje a veřejné investice nestoupají. Tam směřovala moje otázka, bude to podmínka nebo silné doporučení prezidenta republiky pro novou vládu? Tak pokud budu v Poslanecké sněmovně a pokud tam jako minule budu mluvit k návrhu zákona o státním rozpočtu, tak s několika aktualizacemi řeknu prakticky totéž, co už jsem říkal minulý rok. Říkal jsem, že investice nemají volební právo, a proto nezajímají, zejména před volbami, nezajímají politiky, ale přitom investice, a nic jiného než investice, jsou důležité pro budoucí ekonomický růst. A mimochodem, investice do dopravní infrastruktury, které mají nejvyšší takzvaný multiplikační efekt, jsou ještě z těch důležitých investic ty nejdůležitější. Moje poslední otázka k ekonomice je penzijní systém. Český penzijní systém letos končí pravděpodobně v deficitu pouhé čtyři miliardy, což je nejlepší výsledek od roku 2008. Nepochybně to souvisí i s tím, že je malá nezaměstnanost. To znamená, počet lidí, kteří přispívají do systému, je nezvykle vysoký, nejvyšší za posledních několik let nebo desetiletí, přesto, budete chtít po nové vládě jasnou a srozumitelnou koncepci reformy penzijního systému? Ne. Já sdílím názor, že takzvaný průběžný systém pay as you go, jak se tomu někdy říká, v podstatě nevyčerpal svoje možnosti. Že jsou tam vhodné některé parametrické úpravy, ale to už jsou detaily. Všechny tvrzení a katastrofické scénáře založené na některých demografických prognózách, zdůrazňuji některých, pane Soukupe, se ukázaly jako málo pravděpodobně. Vy víte, že počet živě narozených dětí se po dlouhé době opět začal zvyšovat. A z toho všeho vyplývá, že já bych penzijní systém nechal zhruba v tom stavu, v jakém je teď. Úplně poslední otázka, pane prezidente, se týká zahraniční politiky, či spíše možná historie. V těchto dnech uplynulo sto let od Velké říjnové socialistické revoluce, která vedla ke vzniku Sovětského svazu. Pojďme si jen tak v průběhu jedné dvou minut těch sto let Sovětského svazu zrekapitulovat z Vašeho pohledu. Podívejte se, já vím, že se teď mám zachmuřit a argumentovat o sérii zločinů, které se staly už za Lenina. Pozor, když čtete knihy o gulagu, tak gulag založil Lenin, nikoli Stalin. Pak tedy za Stalina, ale pak i za dalších, že, včetně Brežněva, který nařídil okupaci mé země. Možná, že je to nemístný smysl pro humor, ale Velká říjnová socialistická revoluce a vše, co po ní následovalo, bylo to, čemu Jára da Cimrman říká průkopnictví slepých uliček. A dovolte mi, protože je to krásná anekdota, kterou už jsem říkal Míšovi Gorbačovovi a dalším, abych naše setkání uzavřel touto krásnou anekdotou. Tak tedy: „Zemře Leonid Iljič Brežněv a kupodivu se dostane do nebe, kde se potká s posledním ruským carem Mikulášem II. A car Mikuláš se ho ptá, tak co, Leonid, je Ruská říše velká? Velká, říká Brežněv, od Baltu až po Tichý oceán. Jako za mě, jako za mě, říká Mikuláš. No a co, armádu máš silnou? Dvě stě padesát divizí. Jako za mě, jako za mě. No, a co lidi, lidi se bouřej? No, bouřej. Jako za mě, a co s nima děláš? No na Sibiř je posílám. Jako za mě. A co lidi, pijou? Pijou. Jako za mě, a jakou vodku pijou, Leonid, osmatřicetiprocentní? Ne, říká Brežněv, čtyřicetiprocentní. Očeň interesno, říká car Nikolaj. No skaži, Leonid, stálo za to kvůli těm dvěma grádusům dělat Velkou říjnovou socialistickou revoluci?“ Takže, když jste se na to zeptal, místo chmurných historických analogií se Vám pokusím odpovědět anekdotou. Vystavil redaktor editor v 14:20:00 Anonymní 10. listopadu 2017 15:05 Málo platný, pan president Zeman vysoce převyšuje tu skupinku dobrodruhů, co se mu snaží všema podrazama dostat na kobylku. Marně ! Vždycky je o několik tříd výš. Anonymní 10. listopadu 2017 15:20 Klid ,nadhled,logika,vždy na straně českého lidu,srozumitelnost pro každého,to je prezident Zeman. Nechápu.že takový prolhaný hochštapler Topolánek chce nad ním vyhrát. |Proto se ptám,kolik takových "charakterů" obdivujících Topolánka je mezi námi a budou ho volit? Anonymní 10. listopadu 2017 15:35 Anonymní 10. listopadu 2017 15:36 Nechci být vulgární a použiji slova našeho prezidenta. Jednou přijde doba,že se bude říkat: před kundou,za kundy a po kundě. Momentálně jsme a budem v kundě Anonymní 10. listopadu 2017 17:01 Můžete dále používat Váš oblíbený výraz pussy. Dnes už je známo, co to znamená, jazykový farmáři. Anonymní 10. listopadu 2017 17:58 už jsem byl v kundě několikrát a bylo to docela fajn... Anonymní 10. listopadu 2017 16:20 Tak Havlovi žádali 5 milionů a dostali půl milionu, protože je dehonestoval nějaký bilboard, kolik soud uzná za vhodné tomuto prezidentovi, to můžeme jenom hádat. Vzhledem k tomu, že herci Rodenovi přiřkly soudy asi 2 miliony, že ho bulvár urážel tím, že fabuloval o tom, s kým žije a s kým má děti, což mi přijde ve srovnání s touto informací v předvolební kampani jako bagatelní záležitost, na druhou stranu to tehdy vyšlo v Blesku, či kde, kdežto tady to na fb napsal nějaký veřejný neznámý činitel. No uvidíme, jak se s tím soudy popasujou. Měli by soudci uvažovat dopředu, protože tentokrát je to nenáviděný Zeman a příště to může být milovaný Kalousek třeba. Pan Prezident byl v nejlepší formě. Aby nám to vydrželo. Anonymní 10. listopadu 2017 23:36 Vláďa z Brna Tak to se též přidám. Anonymní 10. listopadu 2017 16:42 Ach, to je tedy snad nějaká novinka, kterou asi hned tak nepochopím. Vždycky se přece říkávalo, že jsme v.p.r. ? Anonymní 10. listopadu 2017 17:12 Zeman si zřejmě neuvědomuje, že podobný vtip o Husákovi, Zemanovi a plyšáku, by vyzněl hodně v Zemanův neprospěch. Od Kalouska bych takový ubohý "vtip" chápal, ale od "levicového prezidenta dolních 10 miliónů" to bylo ubohé. Anonymní 10. listopadu 2017 20:57 Díky Vám intelektuálové za současný stav ve státě. Je zřejmé že jste super elita. Nečekejte pochopení od těch dolních deseti milionů. Skutky hovoří ostatní jsou kecy.
https://rejstriky.finance.cz/firma-sumi-agro-czech-s-r-o-26512416
2019-08-22T02:26:21
[ " soud ", " § 777", " soud ", " soud ", " soud ", " §66", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " §66", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " §66", " soud ", " soud ", " §66", " soud ", " §66", " soud ", " soud ", " soud ", " §66", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " §66", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
Sumi Agro Czech s.r.o. Praha IČO 26512416 kontakty (22.08.2019) | Finance.cz Sumi Agro Czech s.r.o. Praha IČO: 26512416 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Sumi Agro Czech s.r.o., která sídlí v obci Praha a bylo jí přiděleno IČO 26512416. Firma s názvem Sumi Agro Czech s.r.o. se sídlem v obci Praha byla založena v roce 2002. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 12 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Výroba nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických směsí a prodej chemických látek a chemických směsí klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické , Specializovaný maloobchod a další. Základní údaje o Sumi Agro Czech s.r.o. IČO: 26512416 Městský soud v Praze 25.2.2002 C 86843 26512416 Společnost s ručením omezeným 25.2.2002 Obchodní korporace se podřídila zákonu jako celku postupem podle § 777 odst. 5 zákona o obchodních společnostech a družstvech. 17.4.2014 Aktuální kontaktní údaje Sumi Agro Czech s.r.o. Kontakty na Sumi Agro Czech s.r.o. IČO: 26512416 Na strži 1702/65 , Praha 140 00 8.7.2015 Na strži 1676/63 , Praha 140 00 17.3.2004 - 8.7.2015 Škrétova 490/12 , Praha 120 00 25.2.2002 - 17.3.2004 Obory činností Sumi Agro Czech s.r.o. IČO: 26512416 Výroba nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků a prodej chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako vysoce toxické a toxické 11.1.2010 skladování zboží a manipulace s nákladem 11.12.2002 - 11.1.2010 velkoobchod 25.2.2002 - 11.1.2010 specializovaný maloobchod 25.2.2002 - 11.1.2010 výroba a dovoz chemických látek a chemických přípravků klasifikovaných jako hořlavé, zdraví skodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilující 25.2.2002 - 11.1.2010 výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd 25.2.2002 - 11.1.2010 balící činnosti 25.2.2002 - 11.1.2010 Pražská 2214 , Nymburk 288 02 1011303337 1011303329 Jízdárenská 303 , Velké Němčice 691 63 1011980002 Obilní 751 35 643 00 Brno 1011979993 Živnost č. 5 Balicí činnosti Živnost č. 7 Výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd Vedení firmy Sumi Agro Czech s.r.o. IČO: 26512416 Za společnost jedná každý jednatel samostatně. Podepisování za společnost se děje tak, že k vytištěné nebo napsané firmě společnosti připojí jednatel svůj podpis. 17.4.2014 Jménem společnosti jedná jednatel. V případě, že je jmenováno více jednatelů, jednají jménem společnosti vždy nejméně dva jednatelé společně. Podepisování za společnost se děje tak, že k vytištěné nebo napsané firmě společnosti připojí jedntelé své podpisy. 5.3.2012 - 5.3.2012 Jménem společnosti jedná jednatel. V případě, že je jmenováno více jednatelů, jednají jménem společnosti vždy nejméně dva jednatelé společně. Podepisování za společnost se děje tak, že k vytištěné nebo napsané firmě společnosti připojí jednatelé své podpi sy. 5.3.2012 - 17.4.2014 Za společnost jedná jednatel. V případě, že je jmenováno více jednatelů, jednají za společnost vždy nejméně dva jednatelé společně. Podepisování za společnost se děje tak, že k vytištěnému nebo napsanému názvu společnosti připojí jedntelé své podpisy. 25.2.2002 - 5.3.2012 Wlodzimierz Wleklik 3.7.2012 Warszawa 03-977, Marokanska 2R Daniel Príbiš 21.4.2016 Jednosměrná 1363, Kamenice 251 68 Kazuma Suzuki 31.3.2017 od 13.2.2017 5 Denmark House, 6 Denmark Avenue , SW19 4HF, Wimbledon London Spojené království Velké Británie a Severního Irska Martin Černý 25.2.2002 - 11.3.2003 od 25.2.2002 do 7.1.2003 Oldřichova 607/25, Praha 128 00 Tetsu Tomoaki 11.12.2002 - 11.3.2003 od 25.2.2002 do 1.11.2002 Čím 72 , 262 03 Nový Knín Česká republika Takashi Tanaka 11.3.2003 - 9.11.2004 od 29.10.2002 do 10.8.2004 Kongresová 1655/1, Praha 140 00 Fukada Susumu 11.12.2002 - 27.1.2006 od 25.2.2002 do 26.8.2005 Tomoaki Tetsu 27.1.2006 - 11.1.2010 od 26.8.2005 do 31.12.2009 Ishida 1 , Osaka Japonsko Jan Hrbáček 9.11.2004 - 9.2.2010 od 10.8.2004 Nad mlýnským potokem 508/2, Praha 107 00 Jan Hrbáček 9.2.2010 - 5.3.2012 Rumunská 20/31, Praha 120 00 Takanori Ando 11.1.2010 - 3.7.2012 od 1.1.2010 do 25.4.2012 Tokyo, Osaki Shinagawa 5-9 Jan Hrbáček 5.3.2012 - 12.3.2013 od 10.8.2004 do 7.12.2012 111, Čím 262 03 Hideo Ozaki 12.3.2013 - 12.8.2013 od 7.12.2012 do 26.7.2013 Falt 63 Ormond House, Medway Street , London Spojené království Velké Británie a Severního Irska Katsuya Okuyama 12.8.2013 - 31.3.2017 od 26.7.2013 do 13.2.2017 58 Lynton Road, Acton , London Spojené království Velké Británie a Severního Irska Wlodzimierz Wleklik Ing. Daniel Pribiš Vlastníci firmy Sumi Agro Czech s.r.o. IČO: 26512416 zakladni 17 500 000 Kč - 25.2.2002 Sbírka Listin Sumi Agro Czech s.r.o. IČO: 26512416 C 86843/SL 48 účetní závěrka [2013], zpráva auditora Městský soud v Praze 31.12.2013 20.7.2015 22.10.2015 22 C 86843/SL 47 účetní závěrka [2014], výroční zpráva [2014], zpráva auditora Městský soud v Praze 31.12.2014 1.9.2015 9.9.2015 36 C 86843/SL 46 účetní závěrka [2013], výroční zpráva [2013], zpráva auditora Městský soud v Praze 31.12.2013 14.10.2014 19.11.2014 22 C 86843/SL 45 účetní závěrka [2013], zpráva o vztazích dle §66a ods.9 příloha Městský soud v Praze 31.12.2013 14.10.2014 19.11.2014 22 C 86843/SL 44 zakladatelské dokumenty, notářský zápis NZ 364/2014 Městský soud v Praze 9.4.2014 16.4.2014 24.4.2014 13 C 86843/SL 43 účetní závěrka [2012], zpráva auditora Městský soud v Praze 31.12.2012 16.1.2014 23.1.2014 23 C 86843/SL 42 ostatní rozhodnutí jediného společníka Městský soud v Praze 26.7.2013 6.8.2013 13.8.2013 3 C 86843/SL 41 ostatní rozhodnutí jediného společníka Městský soud v Praze 7.12.2012 5.2.2013 12.4.2013 2 C 86843/SL 40 zakladatelské dokumenty bez data Městský soud v Praze 4.9.2012 9.10.2012 6 C 86843/SL 39 smlouvy o převodu obchod. podílu anglicky Městský soud v Praze 27.6.2012 4.9.2012 9.10.2012 6 C 86843/SL 38 smlouvy o převodu obchod. podílu Městský soud v Praze 27.6.2012 4.9.2012 9.10.2012 6 C 86843/SL 37 ostatní rozhodnutí společníků Městský soud v Praze 25.4.2012 10.7.2012 1 C 86843/SL 36 zpráva auditora r.2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 26.4.2012 14.5.2012 21 C 86843/SL 35 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích dle §66a ods.9, zpráva auditora r.2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 26.4.2012 14.5.2012 33 C 86843/SL 34 zakladatelské dokumenty - bez datumu Městský soud v Praze 12.3.2012 6 C 86843/SL 33 smlouvy o převodu obchod. podílu Městský soud v Praze 27.2.2012 12.3.2012 7 C 86843/SL 32 notářský zápis NZ 22/2012 Městský soud v Praze 23.2.2012 12.3.2012 23 C 86843/SL 31 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích dle §66a ods.9, zpráva auditora r.2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 15.12.2011 16.12.2011 34 C 86843/SL 30 účetní závěrka, zpráva auditora r. 2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 1.7.2011 13.7.2011 21 C 86843/SL 29 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích dle §66a ods.9, zpráva auditora 2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 25.3.2011 28.3.2011 33 C 86843/SL 28 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích dle §66a ods.9, zpráva auditora za r.2008 Městský soud v Praze 31.12.2008 3.5.2010 5.5.2010 33 C 86843/SL 27 ostatní -příloha k ÚZ r.2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 29.4.2010 4.5.2010 11 C 86843/SL 26 účetní závěrka r.2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 29.4.2010 4.5.2010 7 C 86843/SL 25 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích dle §66a ods.9, zpráva auditora za r.2008 Městský soud v Praze 31.12.2008 3.5.2010 4.5.2010 33 C 86843/SL 24 ostatní rozhodnutí jed.společníka Městský soud v Praze 1.1.2010 20.1.2010 1 C 86843/SL 23 podpisové vzory Městský soud v Praze 5.11.2009 20.1.2010 3 C 86843/SL 22 účetní závěrka, zpráva auditora - r.2008 Městský soud v Praze 31.12.2008 1.6.2009 2.6.2009 21 C 86843/SL 21 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva auditora r.2007+zpr.o vztazích Městský soud v Praze 31.12.2007 23.9.2008 25.9.2008 30 C 86843/SL 20 účetní závěrka, výroční zpráva, zpráva o vztazích dle §66a ods.9, zpráva auditora r.2006 Městský soud v Praze 31.12.2006 13.8.2007 14.8.2007 40 C 86843/SL 19 účetní závěrka, výroční zpráva r. 2005+audit+zpr.o vztazích Městský soud v Praze 31.12.2005 15.6.2006 27.6.2006 29 C 86843/SL 18 ostatní - zpr. o vztazích Městský soud v Praze 15.6.2006 27.6.2006 2 C 86843/SL 17 účetní závěrka r. 2004 + audit Městský soud v Praze 31.12.2004 15.6.2006 27.6.2006 24 C 86843/SL 16 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 13.6.2006 15.6.2006 27.6.2006 6 C 86843/SL 15 podpisové vzory +čestné prohl. Městský soud v Praze 26.8.2005 6.2.2006 0 C 86843/SL 14 ostatní -rozh.jed.spol Městský soud v Praze 26.8.2005 6.2.2006 0 C 86843/SL 13 ostatní rozh. jed. spol. Městský soud v Praze 10.8.2004 9.11.2004 0 C 86843/SL 12 podpisové vzory Městský soud v Praze 9.11.2004 0 C 86843/SL 11 účetní závěrka za rok 2003 + audit Městský soud v Praze 31.12.2003 25.6.2004 30.6.2004 0 C 86843/SL 10 ostatní PM Městský soud v Praze 25.6.2004 30.6.2004 4 C 86843/SL 7 notářský zápis Městský soud v Praze 16.2.2004 7.4.2004 0 C 86843/SL 6 podpisové vzory Městský soud v Praze 25.6.2003 0 C 86843/SL 5 ostatní rozh. jed. spol. Městský soud v Praze 7.1.2003 25.6.2003 0 C 86843/SL 4 notářský zápis Městský soud v Praze 29.10.2002 25.6.2003 0 C 86843/SL 3 účetní závěrka r. 2002,zpráva auditora,příl. Městský soud v Praze 28.2.2003 29.5.2003 4.6.2003 0 C 86843/SL 2 ostatní zpráva o vztazích v r. 2002 Městský soud v Praze 26.5.2003 29.5.2003 4.6.2003 0 C 86843/SL 1 ostatní rozhodnutí j.společníka,PM Městský soud v Praze 27.5.2003 2.6.2003 4.6.2003 0 Hodnocení Sumi Agro Czech s.r.o. Výpis dat pro firmu Sumi Agro Czech s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Sumi Agro Czech s.r.o., 26512416 na obchodním rejstříku výpis firmy Sumi Agro Czech s.r.o., 26512416 na živnostenském rejstříku Sumi Agro Czech s.r.o. - 26512416 - Praha , Na strži 1702/65 SUMI GROUP a.s. - 28439376 - Praha , Počernická 509/85 ŠUMI EUROEXPORT s.r.o. - 62908936 - Praha , Pod Kotlaskou 555/9 SUMI s.r.o. - organizační složka - 31707793 - Ústí nad Labem , Na Popluží 821/11 SUMI SERVIS s. r. o. - 28970276 - Řepov 119 CZECH-AGRO-KOMODITE s.r.o. - 04512243 - Praha , Rybná 716/24 ARAVAN AGRO CZECH s.r.o. v likvidaci - 63220679 - Ústí nad Orlicí , Na Ostrově 1165 TIMAC AGRO CZECH s.r.o. - 26981939 - Praha , U nákladového nádraží 3147/8 Dolina-Agro Czech Republik s.r.o. - 06553672 - Praha , V zářezu 902/4
http://docplayer.cz/1379100-Kolektivni-smlouva-na-rok-2015.html
2017-06-29T07:39:26
[ " zákona č. 341", " zákona č. 251", " zákona č. 251", " zákona č. 111", " zákona č. 111", " Čl. 1", " zákona č. 218" ]
Download "KOLEKTIVNÍ SMLOUVA NA ROK 2015" 1 KOLEKTIVNÍ SMLOUVA NA ROK 2015 LASSELSBERGER, s.r.o., IČ , Plzeň-Jižní Předměstí, Adelova 2549/1, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, spis. zn. C/22719, zastoupená: jednatelem Ing. Romanem Blažíčkem, správním ředitelem Bc. Alešem Voráčkem LB MINERALS, s.r.o., IČ , Horní Bříza 431, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, spis. zn. C/22581, zastoupená: jednatelem Ing. Ladislavem Matouškem, ekonomickým ředitelem Ing. Pavlem Bártou a Koordinační odborový orgán LASSELSBERGER, a.s. (KOO LB) odborových organizací Odborového svazu Stavba České republiky působících u společnosti LASSELSBERGER, s.r.o., Oč zastoupený p. Jiřím Křížem Koordinační odborový orgán LB MINERALS (KOO LBM) odborových organizací Odborového svazu Stavba České republiky působících u společnosti LB MINERALS, s.r.o., Oč zastoupený p. Liborem Hauznerem uzavírají podle 22 a násl. zák. č. 262/2006 Sb. a v souladu se zák. č. 2/1991 Sb. ve znění novel dnešního dne tuto Kolektivní smlouvu na rok 2015.2 Obsah strana 1. Předmět smlouvy 3 2. Práva a povinnosti zaměstnavatelů a odborových organizací 3 3. Postup při předcházení individuálním a kolektivním pracovním sporům 6 4. Pracovněprávní vztahy 6 5. Zaměstnanost Mzdy, náhrady mzdy, ostatní náhrady a odměňování Bezpečnost práce, ochrana zdraví a pracovního prostředí Péče o zaměstnance Závěrečná ustanovení 24 23 1. Předmět smlouvy 1.1 Předmětem této kolektivní smlouvy je úprava mzdových a ostatních práv v pracovněprávních vztazích u zaměstnavatele a práv a povinností účastníků této kolektivní smlouvy. 1.2 Kolektivní smlouva je závazná pro smluvní strany a zaměstnance, za které uzavřel KS odborový orgán. Kolektivní smlouva se vztahuje i na zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni. 1.3 Zaměstnancem se rozumí fyzická osoba, která se pro zaměstnavatele zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu, případně jiné osoby, kterým tato kolektivní smlouva přiznává práva. Zaměstnanci, se kterými je opakovaně bez přerušení sjednán pracovní poměr na dobu určitou, se posuzují z hlediska práv vyplývajících z této smlouvy stejně jako zaměstnanci vykonávající závislou práci u zaměstnavatele v pracovním poměru na dobu neurčitou. 1.4 Pracovněprávní, mzdová a ostatní práva zaměstnanců vůči zaměstnavateli jsou upravena zákoníkem práce, zákonem o kolektivním vyjednávání a dalšími obecně závaznými právními předpisy, vyšší kolektivní smlouvou v případě rozšíření její závaznosti na společnost a touto kolektivní smlouvou. 2. Práva a povinnosti zaměstnavatelů a odborových organizací 2.1 Odborové organizace jsou oprávněny vystupovat v pracovněprávních vztazích včetně kolektivního vyjednávání podle zákoníku práce, za podmínek stanovených zákonem nebo sjednaných v této kolektivní smlouvě. 2.2 Zaměstnavatel umožní zaměstnancům konání voleb odborových orgánů a vytvoří odborovým organizacím na svůj náklad podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména jim bude poskytovat podle svých provozních možností v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu, technický provoz a náklady pro potřebné podklady. Zaměstnavatel se zavazuje zajistit srážkový systém úhrady členských příspěvků zaměstnanců - členů odborové organizace - jako součást systému zpracování mezd včetně zajišťování převodu z mezd sražených peněžních prostředků na účet odborové organizace u zaměstnanců - členů odborové organizace, kteří se srážkami ze mzdy na úhradu členských příspěvků odborovým organizacím vysloví svůj souhlas. 2.3 Členové odborového orgánu nesmějí být pro výkon své činnosti znevýhodněni nebo zvýhodněni ve svých právech, ani diskriminováni. 2.4 Zaměstnavatel se zavazuje poskytnout členům odborového orgánu k výkonu jejich funkce pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. Výkon funkce člena odborového orgánu je jiným úkonem v obecném zájmu. 34 2.5 Krátkodobě uvolněným zaměstnancům pro výkon jiné odborové činnosti, zejména k účasti na odborových schůzích, konferencích nebo sjezdech, poskytne zaměstnavatel pracovní volno s náhradou mzdy pro jiný úkon v obecném zájmu. Pro jiný úkon v obecném zájmu poskytne zaměstnavatel pracovní volno zaměstnanci k účasti na školení pořádaném odborovou organizací v rozsahu 5 pracovních dnů v kalendářním roce s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. 2.6 Dlouhodobě uvolněným zaměstnancům k výkonu odborové funkce na základě zvláštní dohody odborové organizace a zaměstnavatele poskytne zaměstnavatel pracovní volno na celou pracovní dobu nebo její část, a to po celé funkční období nebo na jeho část. Uvolnění zaměstnanci zůstávají v pracovním poměru k zaměstnavateli. 2.7 Nastoupí-li zaměstnanec po skončení činnosti pro odborovou organizaci, pro kterou byl uvolněn v rozsahu pracovní doby, je zaměstnavatel povinen zařadit jej na jeho původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí jej zaměstnavatel zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě, nedohodnou-li se jinak. 2.8 Zaměstnavatel umožní funkcionářům odborových organizací a zaměstnancům OS za účelem výkonu jejich práv vstup na všechna svá pracoviště po předchozím ohlášení požadavku vstupu na pracoviště pověřenému zástupci zaměstnavatele. K výkonu práv odborových funkcionářů zaměstnavatel poskytne potřebné informace, konzultace, v případě nutnosti doprovod a doklady, zejména ty, které jsou potřebné ke kolektivnímu vyjednávání. Zaměstnavatel umožní po předchozím ohlášení požadavku vstupu na pracoviště pověřenému zástupci zaměstnavatele vstup na svá pracoviště funkcionářům jiných ZV OS, se kterými odborová organizace spolupracuje. Funkcionáři a zaměstnanci OS jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve smyslu ustanovení 276 odst. 3 a 4 zákoníku práce a dodržovat bezpečnostní předpisy vztahující se na navštívené pracoviště. 2.9 Smluvní strany se zavazují poskytovat si vzájemně sociálně-ekonomické informace potřebné pro kolektivní vyjednávání, zejména ve mzdové oblasti. Členové odborového orgánu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dovědí při výkonu své funkce, pokud by porušením mlčenlivosti mohlo dojít k prozrazení utajovaných skutečností nebo k porušení oprávněných zájmů zaměstnavatele nebo zaměstnanců. Zaměstnavatel, zaměstnanci a odborové organizace jsou povinni si poskytovat součinnost a jednat v souladu se svými oprávněnými zájmy Právo spolurozhodování - zaměstnavatel může pouze v dohodě nebo s předchozím souhlasem odborové organizace - vydat, měnit nebo zrušit pracovní řád, - rozvázat pracovní poměr výpovědí nebo okamžitým zrušením s členem orgánu odborové organizace, která působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, - organizovat prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, - určit zaměstnance, kteří se zúčastní pohřbu spoluzaměstnance, - vydat písemný rozvrh čerpání dovolené, - v dalších případech, pokud tak stanoví zákon Právo na projednání projednáním se rozumí jednání mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací, výměna stanovisek a vysvětlení s cílem dosáhnout shody. Zaměstnavatel je povinen zajistit projednání v dostatečném předstihu a vhodným způsobem, aby odborové organizace mohly na základě poskytnutých informací vyjádřit své stanovisko a zaměstnavatel je mohl vzít v úvahu před uskutečněním opatření. 45 Odborové organizace mají právo při projednání obdržet na své stanovisko odůvodněnou odpověď. Zaměstnavatel je povinen s odborovou organizací projednat - pravděpodobný hospodářský vývoj u zaměstnavatele, - zamýšlené strukturální změny zaměstnavatele, jeho racionalizační nebo organizační opatření, opatření ovlivňující zaměstnanost, zejména opatření v souvislosti s hromadným propouštěním zaměstnanců podle 62 ZP, - nejnovější stav a strukturu zaměstnanců, pravděpodobný vývoj zaměstnanosti u zaměstnavatele, základní otázky pracovních podmínek a jejich změny, - převod podle 338 až 342 ZP, - bezpečnost a ochranu zdraví při práci v rozsahu stanoveném v 101 až 106 odst. 1 ZP a 108 ZP a zvláštním zákonem, - ekonomickou situaci u zaměstnavatele, - množství práce a pracovní tempo, - změny organizace práce, - systém odměňování a hodnocení zaměstnanců, - systém školení a vzdělávání zaměstnanců, - rozhodnutí o neomluvení zameškání práce, - opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání fyzických osob, zejména mladistvých, osob pečujících o dítě mladší než 15 let a fyzických osob se zdravotním postižením, včetně podstatných záležitostí péče o zaměstnance, opatření ke zlepšení hygieny práce a pracovního prostředí, organizování sociálních, kulturních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců, - další opatření týkající se většího počtu zaměstnanců, - další záležitosti v případech, pokud tak stanoví zákon Informování informováním se rozumí poskytnutí nezbytných údajů, z nichž je možné jednoznačně zjistit stav oznamované skutečnosti, popřípadě k ní zaujmout stanovisko. Zaměstnavatel je povinen odborové organizaci poskytnout informace v dostatečném předstihu a vhodným způsobem, aby je odborová organizace mohla posoudit, popřípadě se připravit na projednání a vyjádřit své stanovisko před uskutečněním opatření. Zaměstnavatel je povinen informovat odborovou organizaci o - vývoji mezd, průměrné mzdy a jejích jednotlivých složek včetně členění podle jednotlivých profesních skupin, - ekonomické a finanční situaci zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji, - činnosti zaměstnavatele, jejím pravděpodobném vývoji, jejích důsledcích na životní prostředí a jeho ekologických opatřeních, - právním postavení zaměstnavatele a jeho změnách, vnitřním uspořádání a osobě oprávněné jednat za zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích, o převažující činnosti zaměstnavatele označené kódem Klasifikace ekonomické činnosti a uskutečněných změnách v předmětu činnosti zaměstnavatele, - základních otázkách pracovních podmínek a jejich změnách, - záležitostech v rozsahu stanoveném v 280 ZP, - opatřeních, kterými zaměstnavatel zajišťuje rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi a zamezení diskriminace, - nabídce volných pracovních míst na dobu neurčitou, která by byla vhodná pro další pracovní zařazení zaměstnanců pracujících u zaměstnavatele v pracovním poměru na dobu určitou, - bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v rozsahu stanoveném v 101 až 106 odst. 1 ZP a 108 ZP a zvláštním zákonem, - o dalších záležitostech v případech, pokud tak stanoví zákon. 56 2.13 Odborové organizace mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u zaměstnavatele a v dalších případech, kdy tak stanoví zákon Zaměstnavatel bude informovat odborový orgán o nově sjednaných pracovních poměrech a skončených pracovních poměrech 1x měsíčně Jde-li o člena odborového orgánu, který působí u zaměstnavatele, v době jeho funkčního období a v době jednoho roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat odborovou organizaci o předchozí souhlas. Odborová organizace informuje zaměstnavatele o svých členech, na které uplatňuje účinnost ustanovení 61 odst. 2 ZP V pracovněprávních vztazích jedná jménem zaměstnavatele statutární orgán společnosti nebo pověřený vedoucí zaměstnanec. Zaměstnavatel poskytne odborovým organizacím (KOO) jména členů statutárního orgánu společnosti a vedoucích zaměstnanců majících právo jednat jménem společnosti v pracovněprávních vztazích Odborová organizace se zavazuje včas informovat zaměstnavatele o všech závažných opatřeních a připravovaných akcích ze strany odborů. 3. Postup při předcházení individuálním a kolektivním pracovním sporům 3.1 Zaměstnavatel je povinen projednat se zaměstnancem nebo na jeho žádost s odborovou organizací stížnost zaměstnance na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Tím není dotčeno právo zaměstnance domáhat se svých práv u soudu. 3.2 Zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů. 3.3 Řešení kolektivních sporů upravuje zákon č. 2/1991 Sb. o kolektivním vyjednávání ve znění novel. 4. Pracovněprávní vztahy 4.1 Zaměstnavatel je povinen pečovat o vytváření a rozvíjení pracovněprávních vztahů v souladu se zákoníkem práce, ostatními právními předpisy a s dobrými mravy Zaměstnavatel je povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a jiná peněžitá plnění, plnění peněžité hodnoty, odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání V pracovních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace. Za diskriminaci se nepovažuje jednání definované v ustanovení 16 odst. 3 zákoníku práce. Zákaz diskriminace ze strany zaměstnavatele se týká i osob ucházejících se o zaměstnání. 67 4.1.3 Výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiného účastníka pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy Zaměstnanci jsou povinni zejména pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených, vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud byli s nimi řádně seznámeni, řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění Vedoucí zaměstnanci jsou mimo povinností uvedených v předchozím ustanovení dále povinni plnit zejména povinnosti uvedené v ustanovení 302 zákoníku práce Zaměstnavatel je povinen zajistit pro zaměstnance poskytování pracovnělékařských služeb. Dále je povinen sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim budou poskytnuty pracovnělékařské služby a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, a umožnit jim účast na očkování, prohlídkách a vyšetření v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Zaměstnanci jsou povinni se podrobit pracovnělékařským službám u poskytovatele pracovnělékařských služeb, se kterým zaměstnavatel uzavřel písemnou smlouvu, podrobit se pracovnělékařským službám nařízeným podle právních předpisů, sdělit poskytovateli pracovnělékařských služeb jméno a adresu registrujícího poskytovatele a dalších poskytovatelů, kteří ho přijali do péče, a sdělit poskytovateli pracovnělékařských služeb na jeho žádost nebo z vlastního podnětu všechny jemu známé nebo podezřelé skutečnosti související s ochranou zdraví při práci. Zdravotní prohlídky, vyšetření nebo očkování zaměstnanců, vyplývající z právních předpisů nebo objednané zaměstnavatelem v případě, že nebudou hrazeny zdravotní pojišťovnou, uhradí zaměstnavatel. Zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti Vznik pracovního poměru: pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem za podmínek stanovených zákoníkem práce. V pracovní smlouvě musí být obsaženy náležitosti uvedené v 34 a 37 zákoníku práce. Pracovní poměry na dobu určitou mohou být uzavřeny pouze v souladu s podmínkami stanovenými zákonem ( 39 zákoníku práce) Zaměstnavatel sjednává a hradí pojištění léčebných výloh při pracovní cestě zaměstnanců do zahraničí, pokud toto pojištění nevyplývá z jiných skutečností. 78 4.1.9 Zaměstnavatel je povinen při nástupu zaměstnance do práce seznámit jej s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat, a s kolektivní smlouvou. 4.2 Pracovní doba Stanovená délka pracovní doby činí 37,5 hodin týdně Rozvržení pracovní doby: začátky a konce pracovních směn budou stanoveny vedoucími organizačních jednotek jednotlivých společností po projednání s příslušným odborovým orgánem s ohledem na možnosti dopravy zaměstnanců do zaměstnání. a) rovnoměrné rozvržení pracovní doby: pracovní směna pracovní doba přestávka v práci ranní 8 hod. 7,5 hod 0,5 hod. odpolední 8 hod. 7,5 hod. 0,5 hod. noční 8 hod. 7,5 hod. 0,5 hod. b) nerovnoměrné rozvržení pracovní doby: pracovní směna pracovní doba přestávka v práci ranní 8 hod. 7,5 hod 0,5 hod. odpolední 8 hod. 7,5 hod. 0,5 hod. noční 8 hod. 7,5 hod. 0,5 hod. 12tihodinové směny 12 hod. 11,0 hod. 1,0 hod. O nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny rozhoduje zaměstnavatel po projednání s odborovým orgánem. Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny v rozvrhu směn přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období 52 týdnů po sobě jdoucích počínaje prvním týdnem kalendářního roku. Délka směny nesmí překročit 12 hodin. Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději dva týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem jinak. Na pracovištích s nočními směnami začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu směny, která v pracovním týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům přestávku v práci na jídlo a oddech v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem. Začátek a konec přestávek stanoví vedoucí organizačních jednotek jednotlivých společností po předchozím projednání s odborovým orgánem. Zaměstnavatel může poskytnout zaměstnancům, kteří jsou vystaveni extrémním teplotám, další přestávku v práci, která je součástí pracovní doby za předpokladu zachování provozu daného pracoviště Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátků a konce směny, práce přesčas, pracovní pohotovosti a noční práce. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit mu nahlédnout do evidence jeho pracovní doby a pořizovat si z ní výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele Účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda. Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování. 89 4.3 Práce přesčas Práce přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad uvedený rozsah pouze na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než osm hodin týdně. Období, ve kterém práce přesčas nesmí v průměru překročit osm hodin týdně, se sjednává na 52 týdnů po sobě jdoucích počínaje prvním týdnem v kalendářním roce. 4.4 Noční práce Noční práce je práce konaná v noční době, tj. mezi hod. Zaměstnancem pracujícím v noci se pro účely zákoníku práce rozumí zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období 26 týdnů po sobě jdoucích Omezení noční práce stanoví zákon. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb v případech stanovených zákonem. 4.5 Pracovní pohotovost Zaměstnavatel může pracovní pohotovost na zaměstnanci požadovat jen, jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Pracovní pohotovostí se rozumí i inspekční služba techniků, dle vyhlášky ČBÚ 26/89 Sb Zaměstnanci za dobu pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce, přísluší odměna podle zákona a této kolektivní smlouvy. 4.6 Dovolená na zotavenou Výměra dovolené činí pět týdnů v kalendářním roce Zaměstnavatel může v dohodě s odborovou organizací určit hromadné čerpání dovolené na zotavenou, jen jestliže je to nezbytné z provozních důvodů. Hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než dva týdny. Nástup hromadné dovolené je zaměstnavatel povinen oznámit zaměstnancům před jejím počátkem v době, která nesmí být kratší než 2 měsíce. 4.7 Překážky v práci Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy nad rozsah uvedený ve vládním nařízení č. 590/2006 Sb., a to další dva dny při úmrtí manžela, dítěte nebo druha, se kterým žil v době úmrtí ve společné domácnosti, jeden den při úmrtí rodičů a prarodičů (vlastních nebo manžela), jeden den v každém kalendářním měsíci osamělým zaměstnancům pečujícím o dítě mladší 12 let (nepřevoditelné do dalšího měsíce), 910 další čtyři dny v kalendářním roce (nejvýše 10 dnů v kalendářním roce) k doprovodu zdravotně postiženého dítěte nebo rodinného příslušníka, který se zaměstnancem žije ve společné domácnosti, do zařízení sociální péče nebo internátní školy pro mládež vyžadující zvláštní péči. Pracovní volno se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků. další dva dny v měsíci po dobu odpovídající výpovědní době k vyhledání nového místa před skončením pracovního poměru, ke kterému dochází z organizačních důvodů, s výjimkou případu, kdy zaměstnavatel nabídl zaměstnanci jiné vhodné místo, které zaměstnanec bez vážných důvodů odmítl vykonávat, jeden den při narození dítěte manželce či družce zaměstnance (čerpaný nejpozději do 10 dnů od narození dítěte), jeden den na vlastní svatbu zaměstnance. 4.8 Ukončení pracovního poměru Pokud dojde u zaměstnavatele k hromadnému propouštění zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen dodržet postup stanovený v ustanovení 62 zákoníku práce Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v 52 písm. a) až c) zákoníku práce, nebo dohodou ze stejných důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky a trojnásobku průměrného měsíčního výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Při rozvázání pracovního poměru dohodou před uplynutím výpovědní doby dvou měsíců bude odstupné dále zvýšeno za každý celý měsíc nevyčerpané výpovědní doby o další jeden násobek průměrného měsíčního výdělku. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v 52 písm. d) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku. Nad výši trojnásobku průměrného výdělku se odstupné zvyšuje podle celkové doby trvání pracovního poměru ve společnosti ke dni skončení pracovního poměru následujícím způsobem: od 5 do 15 let od 15 do 25 let od 25 do 35 let od 35 let výše o 2 průměrné měsíční výdělky o 3 průměrné měsíční výdělky o 4 průměrné měsíční výdělky o 5 průměrných měsíčních výdělků. Do zvýšení odstupného podle celkové doby trvání pracovního poměru se započítává zvýšení odstupného při rozvázání pracovního poměru dohodou. Zaměstnanci nemůže být vyplaceno vyšší odstupné, než činí odstupné zvýšené podle celkové doby trvání pracovního poměru, s výjimkou skončení pracovního poměru z důvodů uvedených v 52 písm. d) zákoníku práce. Bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci v pracovněprávním vztahu u zaměstnavatele před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část. Poměrná část odstupného se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby podle předchozí věty. 1011 Pokud bylo zaměstnanci v minulosti vyplaceno odstupné, pak v případě opětovného skončení pracovního poměru z důvodů uvedených v 52 písm. a) až c) zákoníku práce se odstupné již nezvyšuje podle celkové doby trvání pracovního poměru ve společnosti. Výpovědní doba je stejná pro zaměstnance i zaměstnavatele a činí dva měsíce. 4.9 Péče o kvalifikaci zaměstnanců a její zvyšování Zaměstnavatel bude podle svých potřeb a možností pečovat o odborný rozvoj zaměstnanců Zaměstnavatel poskytne zaměstnancům pracovní volno s náhradou mzdy k účasti na studiu při zaměstnání a školení v případech, že se jedná o zvýšení kvalifikace, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, a o rekvalifikaci z důvodů nového pracovního zařazení, které je důsledkem organizačních změn u zaměstnavatele nebo ke kterému došlo v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. 5. Zaměstnanost 5.1 V souladu se zákoníkem práce a zákonem o zaměstnanosti budou smluvní strany spolupracovat s příslušným úřadem práce při řešení otázek zaměstnanosti. 5.2 Každý zaměstnanec má právo se ucházet o volné pracovní místo u zaměstnavatele ještě před tím, než bude nabídnuto novému uchazeči o zaměstnání. 6.1 Základní zásady 6. Mzdy, náhrady mzdy, ostatní náhrady a odměňování Zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda. Mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem. Mzdovým výměrem přiznaný tarifní stupeň může být změněn pouze v souvislosti s převedením na jinou práci podle 41 ZP a změnou dohodnutou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Výši minimální mzdy stanoví zákoník práce. Mzda musí být sjednána nebo stanovena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet Při posuzování složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti, dosahovaných pracovních výsledků vychází zaměstnavatel ze zásad stanovených v ustanovení 110 zákoníku práce Podkladem pro zařazování zaměstnanců do příslušných tarifních stupňů je zejména potřeba zaměstnavatele, katalog prací, odborná příprava zaměstnance, odborná praxe v oboru, specifické dovednosti, složitost vykonávané práce, organizační a řídící náročnost pracovního procesu, odpovědnost za případnou škodu, fyzická či duševní zátěž, rizikovost z hlediska bezpečnosti práce a další zvláštní požadavky na výkon práce. 1112 6.1.4 Při odměňování zaměstnanců vychází zaměstnavatel z této tarifní soustavy platné pro zaměstnavatele a dalších uvedených podmínek. Výše mzdového tarifu v jednotlivých stupních s výjimkou stupňů nejvyšších je určena rozpětím. Minimální a maximální mzdové tarify pro dělnická povolání jsou uvedeny ve stupních 1 až 7, minimální a maximální mzdové tarify pro technicko-hospodářské zaměstnance jsou uvedeny ve stupních 1 až 12. Tato tarifní soustava se nepoužije pro zaměstnance se smluvní a manažerskou mzdou. Stanovená týdenní pracovní doba 37,5 hod. Tarifní st. Mzdový tarif (Kč/hod.) Mzdový tarif (Kč/měsíc) Minimální maximální minimální maximální 1. 61,-- 79, , , ,-- 91, , , ,-- 105, , , ,-- 121, , , ,-- 139, , , ,-- 160, , , , , , , , , , , , , , , zaměstnanci se smluvní a manažerskou mzdou Úprava tarifů bude provedena v případě změny minimální mzdy Se zaměstnancem je sjednána nebo mu je stanovena na základě této kolektivní smlouvy základní hodinová nebo měsíční mzda, a to s ohledem na hodnocení zaměstnance a druh vykonávané práce a s přihlédnutím, zda pracuje ve směnném provozu. Výše základní mzdy nesmí být nižší, než je minimální tarif určený touto kolektivní smlouvou, s výjimkou případů sjednaných v souladu s nařízením vlády k provedení zákoníku práce při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance. Vedle základní mzdy může být zaměstnanci přiznána výkonnostní odměna jako pohyblivá složka mzdy, která hodnotí podíl zaměstnance nebo kolektivu zaměstnanců na plnění pracovních úkolů. Zástupci odborů budou zaměstnavatelem předem informováni o výši přiznané výkonnostní odměny pro organizační jednotku. O výši výkonnostní odměny rozhoduje přímý nadřízený zaměstnanec, pokud si rozhodnutí o jejím přiznání nevyhradí vyšší nadřízený zaměstnanec, nebo k jejímu přiznání není společností zmocněn jiný zaměstnanec Odpovědný zaměstnanec má právo u jím stanoveného okruhu zaměstnanců sjednat mzdu a podmínky jejího poskytování individuální smlouvou o mzdě nebo manažerskou smlouvou. Okruh zaměstnanců odměňovaných manažerskou smlouvou a podmínky této smlouvy schvaluje statutární orgán společnosti Zaměstnavatel uplatňuje časovou formu dvousložkové mzdy: a) Zaručené složky mzdy jsou základní mzda, příplatky sjednané kolektivní smlouvou, 13. plat ve výši stanovené v souladu s bodem 6.10 této KS. O výši 13. platu rozhoduje statutární orgán společnosti, pokud k tomuto rozhodnutí nezmocní jiného vedoucího zaměstnance společnosti. b) Nezaručenými složkami mzdy jsou výkonnostní odměna a jiné odměny, u kterých je možnost jejich výplaty sjednána v této kolektivní smlouvě. 1213 6.1.8 Zaměstnavatel se zavazuje, že průměrná výše základní hodinové nebo měsíční mzdy vycházející ze mzdových výměrů zaměstnanců platných k , se u zaměstnanců kategorie 11, 12, 13 a 41 do zvýší v průměru nejméně o 2,5 procentního bodu Věrnostní přídavek horníků náleží zaměstnancům podle platných předpisů. 6.2 Mzda a náhradní volno za práci přesčas Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku, za dobu práce přesčas ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu pak dosažená mzda a příplatek ve výši 50 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel nedohodl se zaměstnancem na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle věty první Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodli na poskytnutí náhradního volna, náleží zaměstnanci vedle dosažené mzdy příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud práce přesčas byly vykonány ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu Mzda, náhradní volno nebo náhrada mzdy za svátek Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu bude poskytnuto nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě ve výši 125 % průměrného výdělku místo náhradního volna Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku. Měsíční mzda se v důsledku svátku nekrátí. 6.4 Mzda a příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí Za práci ve ztíženém pracovním prostředí přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek. Vymezení ztíženého pracovního prostředí pro účely odměňování stanoví vláda nařízením. Výše příplatku se sjednává na částku 12,-- Kč za každou odpracovanou hodinu ve ztíženém pracovním prostředí. 6.5 Mzda za noční práci Za dobu noční práce přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek ve výši 15,-- Kč za každou odpracovanou hodinu. 6.6 Mzda za práci na odpolední směně Za dobu práce na odpolední směně přísluší zaměstnanci vykonávajícímu práci na pracovišti s vícesměnným provozem na odpolední směně dosažená mzda a příplatek ve výši 6,-- Kč za každou odpracovanou hodinu. Odpolední směnou se rozumí pracovní směna následující po směně ranní. 1314 6.7 Mzda za práci v sobotu a v neděli Za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek ve výši 14 % průměrného výdělku. 6.8 Mzda při výkonu jiné práce Je-li zaměstnanec převeden na jinou práci, než je sjednána, za niž přísluší nižší mzda, z důvodů uvedených v 139 odst. 1 písm. a) až d) ZP, přísluší mu po dobu převedení ke mzdě doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením Je-li zaměstnanec převeden podle 41 odst. 2 písm. b) ZP (zahájení trestního řízení) na jinou práci než byla sjednána, přísluší mu mzda podle 139 odst. 2 ZP Zaměstnavatel a odborový orgán uzavírající tuto kolektivní smlouvu uzavírají ve smyslu 209 odst. 2 ZP dohodu o výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci v případě částečné nezaměstnanosti definované v 209 odst. 1 ZP, která činí 60 % průměrného výdělku. Smluvní strany shodně konstatují, že vyplacená náhrada mzdy podle tohoto ujednání kolektivní smlouvy není hrubou mzdou zúčtovanou zaměstnanci k výplatě v rozhodném období ve smyslu 353 odst. 1 ZP a nemá proto žádný vliv na výpočet průměrného výdělku zaměstnance pro pracovněprávní účely. Zaměstnavatel se zavazuje informovat příslušnou odborovou organizaci o částečné nezaměstnanosti předem, a to dříve, než bude oznámena zaměstnavatelem dotčeným zaměstnancům Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než uvádí 207 zákoníku práce, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. 6.9 Odměna za pracovní pohotovost Při pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna ve výši 15 % průměrného hodinového výdělku, minimálně však Kč 25,-- za den, a 25 % průměrného hodinového výdělku při pracovní pohotovosti v den pracovního klidu, minimálně však Kč 50,-- za den Zvláštní roční odměna Ve výplatním termínu bude vyplacena zvláštní roční odměna za dosažené pracovní výsledky označená jako 13. plat všem zaměstnancům, kteří splnili následující podmínky: a) u zaměstnance k datu pro výplatu 13. platu trvá pracovní poměr a neběží zkušební doba. V případech, kdy zaměstnanec skončil před uvedeným datem pracovní poměr se společností z důvodů odchodu do starobního, invalidního nebo předčasného důchodu, nebo zanikl jeho pracovní poměr smrtí, vzniká nárok na 13. plat, který je vyplácen jako první po odchodu zaměstnance do důchodu nebo po jeho smrti. b) Zaměstnanec nezameškal v období od do neomluveně více než polovinu pracovní směny. Odměna vyplácená jako 13. plat bude vyplacena nejméně ve výši = koeficient x 1/12 hrubé mzdy zaměstnance, která mu byla vyplacena u zaměstnavatele za období od 1. října 2014 do 30. září 2015 včetně. Do hrubé mzdy zaměstnance pro účely výpočtu zvláštní roční odměny jako 13. platu se nezapočítávají částky vyplacené zaměstnanci v rozhodném období pro výpočet odměn jako 13. plat, zvláštní bonus podle odst a náhrada mzdy. 1415 Jednotlivá odměna bude vyplacena pouze v případě, že její výše překročí částku Kč 100,--. Zaměstnanci odměňovaní individuální smluvní mzdou a zaměstnanci vykonávající práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr 13. plat neobdrží. V případě, že zaměstnanec bude odměňován individuální smluvní mzdou pouze po část roku, náleží mu poměrná část 13. platu za dobu, kdy nebyl touto smluvní mzdou odměňován Mimořádné odměny Zaměstnavatel může poskytnout zaměstnanci odměnu za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu Mzda se vyplácí měsíčně z účtu zaměstnavatele na účet zaměstnance v těchto výplatních termínech: leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Výplatním termínem se rozumí den odepsání mzdy z účtu zaměstnavatele ve prospěch účtu zaměstnance. Splatnost mzdy a výplata mzdy se řídí ustanoveními 141 až 144 zákoníku práce, kolektivní smlouvou a ujednáním v pracovní smlouvě. Při měsíčním vyúčtování mzdy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance mu zaměstnavatel předloží k nahlédnutí doklady, na jejichž základě byla mzda vypočtena Ocenění dlouhodobých pracovních výsledků zaměstnanců Jako projev uznání a ocenění dlouhodobých pracovních výsledků ve společnosti budou zaměstnancům poskytnuty tyto odměny, které nemají charakter mzdy: za celkovou dobu trvání pracovního poměru ve společnosti: 10 let Kč 15 let Kč 20 let Kč 25 let Kč 30 let Kč 35 let Kč 40 let Kč 1516 při dosažení životního jubilea 50 let věku při celkové době trvání pracovního poměru ve společnosti: od 5 do 10 let od 10 do 15 let od 15 do 20 let nad 20 let Kč Kč Kč Kč při prvním skončení pracovního poměru po nabytí nároku na starobní důchod, plný invalidní důchod, předčasný starobní důchod a skončení pracovního poměru z důvodů uvedených v 52 písm. a) až c) zákoníku práce, po kterém byl bývalému zaměstnanci přiznán některý z uvedených důchodů a zaměstnanec nebyl v době od skončení pracovního poměru do přiznání některého z uvedených důchodů zaměstnán u jiného zaměstnavatele (odměna bude vyplacena po předložení pravomocného rozhodnutí o přiznání důchodu) za celkovou dobu trvání pracovního poměru ve společnosti: od 5 do 10 let od 10 do 15 let od 15 do 20 let nad 20 let Kč Kč Kč Kč Pokud by zaměstnanec splnil podmínky pro přiznání kterékoliv z uvedených odměn v kalendářním roce, ve kterém s ním bude zrušen pracovní poměr z organizačních důvodů, považují se podmínky pro přiznání odměny za splněné dnem skončení pracovního poměru zaměstnance z důvodů uvedených v 52 písm. a) až c) zákoníku práce Pokud má zaměstnanec v době, kdy splnil podmínky pro přiznání kterékoliv z uvedených odměn, více souběžných pracovních poměrů ve společnostech skupiny Lasselsberger (viz definice v odst. 9.1), vyplatí zaměstnanci odměnu ten zaměstnavatel, u kterého trval pracovní poměr bez zápočtu dob trvání pracovních poměrů ve skupině Lasselsberger (viz 9.1) nejdelší dobu Náhrady výdajů poskytovaných zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce Stravné na pracovních cestách ve smyslu 163 zákoníku práce náleží ve výši: Kč 80,-- trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin. Kč 123,-- trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin. Kč 191,-- trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen bezplatné jídlo ), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo o nejvyšší hodnotu stanovenou v 163 odst. 2 zákoníku práce. 1617 7. Bezpečnost práce, ochrana zdraví a pracovního prostředí 7.1 Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zajišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat, hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků, vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle prováděcího právního předpisu Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vychází zaměstnavatel ze všeobecných preventivních zásad definovaných v 102 odst. 5 zákoníku práce Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců, včetně pokynů k zastavení práce, okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí. Při poskytování první pomoci spolupracuje zaměstnavatel s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru ČR a Policie ČR a organizují evakuaci zaměstnanců Zaměstnavatel je povinen zejména a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, b) informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena, c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají platný zdravotní průkaz, kteří se podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze, d) sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim budou poskytnuty pracovnělékařské služby a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním, prohlídkám a vyšetřením v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, nahradit zaměstnanci, který se podrobí preventivní prohlídce, vyšetření nebo očkování podle tohoto ujednání, případnou ztrátu na výdělku, a to ve výši průměrného výdělku, popřípadě ve výši rozdílu mezi náhradou mzdy podle 192 ZP nebo nemocenským a průměrným výdělkem, 1718 e) zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky na výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení zaměstnavatel zajistí při nástupu zaměstnance do práce a dále při změně pracovního zařazení, druhu práce, zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů a v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zaměstnavatel je povinen určit obsah a četnost školení, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení pravidelně opakováno. V případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu. f) zajistit zaměstnancům podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle ZP a zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. g) umožnit zaměstnancům nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti se zajišťováním BOZP, h) zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci, i) zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy Zaměstnavatel, u něhož došlo k pracovnímu úrazu, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo k úmrtí zaměstnance. Zaměstnavatel vede v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující tři kalendářní dny. 7.4 Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem též ochranné nápoje, a to bezplatně podle seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Bližší podmínky pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů stanoví vládní nařízení. 7.5 Zaměstnavatel poskytne zaměstnancům na pracovišti nebo v jeho těsné blízkosti ochranný nápoj chránící před zátěží teplem a ochranný nápoj chránící před zátěží chladem v případech a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem ( 8 vl. nař. č. 361/2007 Sb. v platném znění). 1819 Zaměstnavatel poskytne zaměstnancům na ochranu před účinky tepelné zátěže v letních měsících 4 balení potravinových doplňků (nápoje), na základě rozhodnutí vedoucích organizačních jednotek 4 balení minerální vody v období květen až červenec kalendářního roku a na pracovištích, kde je nezbytná ochrana zdraví zaměstnanců před účinky zátěže chladem, 4 balení sáčkového čaje a zajistí možnost přípravy teplých nápojů Zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná. Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob. Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případě opomenutí při práci. Zaměstnanec je zejména povinen a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí, b) podrobit se preventivním prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy, c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele, d) dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a tato svévolně neměnit a nevyřazovat z provozu, e) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci, f) oznamovat svému nadřízenému nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události, nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení, g) bezodkladně oznamovat svému nadřízenému svůj pracovní úraz, pokud mu to zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiné osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin, h) podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek Zaměstnanci nesmějí být zbaveni práva účastnit se na řešení otázek souvisejících s BOZP prostřednictvím odborové organizace. Zaměstnavatel je povinen umožnit odborové organizaci účast na jednáních týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nebo jim poskytnout informace o takovém jednání. Zaměstnavatel je povinen vyslechnout jejich informace, připomínky a návrhy na přijetí opatření týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména návrhy na odstranění rizik nebo omezení působení rizik, která není možno odstranit. Zaměstnavatel je povinen projednat s odborovou organizací záležitosti uvedené v 108 odst. 2 písm. c) zákoníku práce a informovat ji o skutečnostech uvedených v 108 odst. 3 zákoníku práce. 1920 7.6.3 Odborové organizace jsou povinny spolupracovat se zaměstnavatelem k prevenci rizik tak, aby zaměstnavatel mohl zajistit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní podmínky a plnit veškeré povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy a opatřeními orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů Zaměstnavatel je povinen nejméně jednou ročně organizovat prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele v dohodě s odborovou organizací a zjištěné nedostatky odstraňovat. Dále pak čtvrtletní pochůzku po pracovištích za účasti odpovědného vedoucího zaměstnance, technika BOZP a předsedy VZO Zaměstnavatel je povinen zajistit školení odborovým organizacím umožňující jim řádný výkon jejich funkce a zpřístupnit jim právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP a doklady uvedené v ustanovení 108 odst. 6 písm. a) až c) ZP. Zaměstnavatel je povinen umožnit odborovým organizacím při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů, přednést své připomínky Odborové orgány mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u zaměstnavatele Zaměstnavatel je povinen odborové organizaci umožnit výkon kontroly a za tím účelem jí a) zajistit možnost prověření toho, jak zaměstnavatel plní své povinnosti v BOZP a zda soustavně vytváří podmínky pro bezpečnou a zdraví neohrožující práci, b) zajistit možnost pravidelně prověřovat pracoviště a zařízení zaměstnavatele pro zaměstnance a kontrolovat hospodaření s OOPP, c) zajistit možnost prověření toho, zda zaměstnavatel řádně vyšetřuje pracovní úrazy, d) zajistit možnost účastnit se zjišťování příčin pracovních úrazů a nemocí z povolání, popř. je objasňovat, e) umožnit účast na jednáních o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 7.8 Jednorázové odškodnění pozůstalých podle 378 zákoníku práce přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému nejméně ve výši ,-- Kč; rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně ,-- Kč V případě pracovního úrazu s trvalými následky, vedoucími ke snížení výdělkových možností zaměstnance, se zaměstnavatel zavazuje poskytnout zaměstnanci a) v případě, že nedošlo k úrazu z viny zaměstnance, jednorázový příspěvek ve výši ,- Kč, b) v případě, že k úrazu došlo spoluzaviněním zaměstnance, jednorázový příspěvek v procentuální výši z částky uvedené pod písm. a) tohoto odstavce, a to podle míry spoluzavinění, minimálně však ,- Kč, a to za podmínky, že zaměstnanci vznikne nárok na náhradu za ztrátu na výdělku bezprostředně po skončení pracovní neschopnosti vzniklé v souvislosti s tímto pracovním úrazem. Jednorázový příspěvek se neposkytne v případě, kdy k úrazu došlo pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných prostředků nebo porušením předpisů BOZP, s nimiž byl zaměstnanec prokazatelně seznámen, nebo v souvislosti s trestnou činností postiženého zaměstnance ( 367 odst. 1 písm. a) a násl. ZP). 20 Zobrazit více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA NA ROK 2013 KOLEKTIVNÍ SMLOUVA NA ROK 2013 LASSELSBERGER, s.r.o., IČ 25238078, 320 00 Plzeň-Jižní Předměstí, Adelova 2549/1, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, spis. zn. C/22719, zastoupená: Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA. PÉROVNA s. r. o. K Pérovně 740, Praha 10 jednatelem, panem - Ing. Václavem Závackým (dále jen zaměstnavatel) 1 KOLEKTIVNÍ SMLOUVA PÉROVNA s. r. o. K Pérovně 740, 102 11 Praha 10 jednatelem, panem - Ing. Václavem Závackým (dále jen zaměstnavatel) a Základní organizace OS PÉROVNA HOSTIVAŘ K Pérovně 740, 102 11 Více Vysoká škola báňská TU Ostrava Fakulta elektrotechniky a informatiky Katedra obecné elektrotechniky ZÁKONÍK PRÁCE. ZÁKON Č. 262/2006 Sb. Vysoká škola báňská TU Ostrava Fakulta elektrotechniky a informatiky Katedra obecné elektrotechniky ZÁKONÍK PRÁCE ZÁKON Č. 262/2006 Sb. Ostrava, leden 2007 Ing. Ctirad Koudelka Zákon č. 262/2006 Sb. (Zákoník Více PRACOVNÍ SMLOUVA. Smluvní strany se dohodly na uzavření pracovní smlouvy za následujících podmínek : PRACOVNÍ SMLOUVA název společnosti: sídlo společnosti : IČ: zastoupená: jako zaměstnavatel a pan/paní : bytem : rodné číslo : jako zaměstnanec Smluvní strany se dohodly na uzavření pracovní smlouvy za Více Zákoník práce od 1.1.2012 MZDOVÁ ÚČTÁRNA AKTUÁLNĚ str. 1 Povinnosti zaměstnavatelů Zabezpečení hlavních zásad pracovněprávních vztahů Z rozsáhlých povinností zaměstnavatele je třeba na prvním místě zmínit povinnost zabezpečit dodržování Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA NA ROK 2007 LASSELSBERGER, a.s., Adelova 2549/1, 320 00 Plzeň KOLEKTIVNÍ SMLOUVA NA ROK 2007 Koordinační odborový orgán (KOO) LASSELSBERGER, a.s. zastoupený panem Romanem Hnojským, předsedou KOO panem Vlastislavem Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA NA ROK 2008 KOLEKTIVNÍ SMLOUVA NA ROK 2008 LASSELSBERGER, a.s., IČ 25238078, 320 00 Plzeň-Jižní Předměstí, Adelova 2549/1, zastoupená generálním ředitelem Ing. Romanem Blažíčkem, LB MINERALS, a.s., IČ 27994929, 330 Více PRÁVA A POVINNOSTI ZAMĚSTNANCŮ A ZAMĚSTNAVATELŮ PRÁVA A POVINNOSTI ZAMĚSTNANCŮ A ZAMĚSTNAVATELŮ Název školy Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště Název DUMu VY_32_INOVACE_PRA0103.docx Více V N I T Ř N Í M Z D O V Ý P Ř E D P I S VNITŘNÍ MZDOVÝ PŘEDPIS Mikrobiologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., (dále jen MBÚ nebo zaměstnavatel), se sídlem Vídeňská 1083, 142 20, Praha 4 Krč vydává ve smyslu 20 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných Více Dodatek číslo 4. Kolektivní smlouva vyššího stupně na léta uzavřená mezi Dodatek číslo 4 Kolektivní smlouva vyššího stupně na léta 2005 2008 uzavřená mezi Odborovým svazem ECHO se sídlem nám. W. Churchilla 2, Praha 3 zastoupeným JUDr. Zdeňkem Černým předsedou Odborového svazu Více Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v podnikové kolektivní smlouvě Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v podnikové kolektivní smlouvě I. Formy spolupráce mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací Zaměstnavatel: - bezplatně poskytne odborové organizaci místnost Více DODATEK č. 2. Kolektivní smlouvy vyššího stupně na roky Odborový svaz Stavba České republiky Odborový svaz Stavba České republiky Odborový svaz pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy Svaz podnikatelů ve stavebnictví v České republice DODATEK č. 2 Kolektivní Více Pracovní řád. Obce Strašice Obec Strašice Strašice 276/II, 338 45 Směrnice č. 21/2011 Pracovní řád Obce Strašice 1. Předmět úpravy 1.1. Ustanovení této směrnice vymezuje pracovní řád. 1.2. Směrnice upravuje pracovní řád v souladu Více Obsah Strana 1. Obsah PRACOVNÍ DOBA SOUVISEJÍCÍ TÉMATA: 1. Přestávky v práci 2. Bezpečnostní přestávky 3. Práce přesčas ANOTACE 1. Pracovní doba, přestávky v práci, práce přesčas 2. Autor Mgr. Vladimír Blažej 3. Období tvorby Více ČÁST PÁTÁ Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. HLAVA I Předcházení ohrožení života a zdraví při práci ČÁST PÁTÁ Bezpečnost a ochrana zdraví při práci HLAVA I Předcházení ohrožení života a zdraví při práci 101 (1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem Více Zákon č. 262/2006 Sb., ze dne 21. dubna 2006, Zákoník práce (PLATNÉ ZNĚNÍ stav k ) Zákon č. 6/006 Sb., ze dne. dubna 006, Zákoník práce (PLATNÉ ZNĚNÍ stav k 09.0) ČÁST PRVNÍ VŠEOBECNÁ - 9 I PŘEDMĚT ÚPRAVY A VYMEZENÍ VZTAHŮ SMLUVNÍ STRANY ZÁKLADNÍCH VZTAHŮ - 5 6 - Zaměstnanec 6 a b 5 Více Směrnice č. 34. Pracovní řád. Příloha č.1 Pracovní doba, úřední dny Příloha č.2 Evidenční docházkový list Účetní jednotka: Stavební bytové družstvo Letohrad, Požárníků 791, Letohrad 561 51 Směrnice č. 34 Příloha č.1 Pracovní doba, úřední dny Příloha č.2 Evidenční docházkový list Pracovní řád 2014 1 Úvodní Více Kolektivní smlouvu vyššího stupně Odborový svaz pracovníků obchodu Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1 zastoupený předsedou Alexandrem Leinerem (dále jen "odborový svaz ") a Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky Těšnov č. 5, 110 Více DODATEK Č. 1 KOLEKTIVNÍ SMLOUVY. vyššího stupně na léta 2011 2012. platný pro rok 2012. mezi. Odborovým svazem ECHO Vnitřní předpis Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích Datum vydání: 24. 6. 2013 Účinnost od: 30. 9. 2013 Účinnost do: - Číslo jednací: Informace o změnách MSMT- 31537/2013-30 - Počet Více BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI (BOZP) BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI (BOZP) Ing. Milan Šmíd, Bazény a wellness s.r.o. projektový ateliér Mnoho z nás vyskytuje v pozici, že má na starosti jednoho a více podřízených. V tomto případě je Více ASOCIACE MANAŽERŮ ABSOLVENTŮ Závěrečná práce MANAŽEŘI Kurz efektivního řízení 2008/2009 PRACOVNÍ ŘÁD. Občanské sdružení Život 90 Zruč nad Sázavou ASOCIACE MANAŽERŮ ABSOLVENTŮ Závěrečná práce MANAŽEŘI Kurz efektivního řízení 2008/2009 PRACOVNÍ ŘÁD Občanské sdružení Život 90 Zruč nad Sázavou Autor: Jana Lengerová Rok : 2009 Občanské sdružení Život Více Pracovní právo je souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích s nimi souvisejících. 2 3. P r a c o v n í p r á v o Z á k l a d n í p o j m y a p r a m e n y Pracovní právo je souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích s nimi souvisejících. Hlavními prameny pracovního práva Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA. na rok 2013 KOLEKTIVNÍ SMLOUVA na rok 2013 ZO OS Stavba PPG Deco Czech a.s. IČO: 16734963 se sídlem Břasy 223 zastupuje předseda pan Josef S t r a k a pověřeným k podpisu kolektivní smlouvy na straně zaměstnanců a Více MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi Asociace textilního - oděvního - kožedělného průmyslu * * * * Odborový svaz pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy KOLEKTIVNÍ SMLOUVA VYŠŠÍHO STUPNĚ pro odvětví textilního, Více ÚSTAV TEORIE INFORMACE A AUTOMATIZACE AV ČR, v.v.i. Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8 ÚSTAV TEORIE INFORMACE A AUTOMATIZACE AV ČR, v.v.i. Pod Vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8 Interní předpis č. 2013-03 ÚTIA AV ČR, v.v.i., účinný od 1. ledna 2014 Vnitřní mzdový předpis pro veřejné výzkumné Více Městský ústav sociálních služeb města Plzně, příspěvková organizace Klatovská třída 777/90, Plzeň 3 Jižní Předměstí, 301 00 Plzeň PRACOVNÍ ŘÁD Střední průmyslová škola strojnická Olomouc tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: VI/2 Sada: 2 Číslo Více I. ÚPLNÉ ZNĚNÍ VNITŘNÍ MZDOVÝ PŘEDPIS VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ A EKONOMICKÉ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Přehled sankcí podle zákona č. 251/2005 Sb. page Přehled sankcí podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce fyzická osoba = FO; právnická osoba = PO Pokuta za přestupek (fyzické osoby) nebo správní Více Odměňování Mzda vs.plat Mzda je finanční či naturální ohodnocení pracovní síly za její výkon. Plat je předem stanovená odměna za vykonanou práci, používá se především u duševně pracujících zaměstnanců, Více 6. Odměňování v podniku 6. Odměňování v podniku 1. Právní úprava odměňování...1 2. Definice mzdy...1 3. Vlivy působící na výši mzdy...2 4. Sjednávání mzdy ( zákon o mzdě )...2 5. Druhy mezd...2 6. Složky mezd...3 7. Srážky ze Více Střední škola technická, OPAVA, Kolofíkovo nábřeží 51, příspěvková organiazce. Pracovní řád Střední škola technická, OPAVA, Kolofíkovo nábřeží 51, příspěvková organiazce Pracovní řád Pracovní řád slouží k tomu, aby blíže rozvedl v souladu s právními předpisy ustanovení zákoníku práce, a to podle Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA 1/2015 KOLEKTIVNÍ SMLOUVA 1/2015 Smluvní strany: Domov mládeže a školní jídelna Pardubice Rožkova 331, 532 02 Pardubice v zastoupení ředitelkou Mgr. Bc. Alenou Krabcovou (dále jen zaměstnavatel ) a odborové organizace: Více Předpis SŽDC Bp1 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci Předpis SŽDC Bp1 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci Nový bezpečnostní předpis SŽDC (určeno pro zaměstnance SŽDC bez vstupu do provozované dopravní cesty) Úvod k prezentaci Tato prezentace slouží Více Název školy: Střední odborné učiliště Domažlice Číslo projektu:cz.1.07/1.5.00/34.0639 Předmět: Právo Tematický okruh: Pracovní právo Téma: Pracovní ZÁKLADNÍ ORGANIZACE ODBOROVÉHO SVAZU UNIOS ZAMĚSTNANCŮ OSTRAHY CENTR GROUP a.s. KOLEKTIVNÍ SMLOUVA Platná pro období XX. XX. 201X - XX. XX. 201X Obsah: Str. I. Formy spolupráce mezi zaměstnavatelem a odborovou Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA. Část odměňování. MAYR-MELNHOF HOLZ PASKOV s.r.o. KOLEKTIVNÍ SMLOUVA Část odměňování MAYR-MELNHOF HOLZ PASKOV s.r.o. Kolektivní smlouva 2016-2017 v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA. na rok 2011. uzavřená mezi Čj. 148 717/2010-601 KOLEKTIVNÍ SMLOUVA na rok 2011 uzavřená mezi Českou odborovou organizací pracovníků státní správy telekomunikací (ČOT), zastoupenou Márií Šagalovou, předsedkyní závodního výboru, Severomoravskou Více Změny v ZP k Změny v ZP k 1.1.2012 Upozornění a komentář k některým změnám v zákoníku práce účinným od 1. 1. 2012 4b 1. Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, Více ZÁKONÍK PRÁCE 1 29 ČÁST PRVNÍ VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ... 1 OBSAH Autoři komentáře............................................................ XIII Seznam použitých zkratek................................................... XIV Seznam právních předpisů citovaných Více Vnitřní mzdový předpis pro neakademické pracovníky Masarykovy univerzity v Brně (ve znění účinném od do ) Vnitřní mzdový předpis pro neakademické pracovníky Masarykovy univerzity v Brně (ve znění účinném od 1.1.2005 do 31.12.2008) Článek 1 Obecná ustanovení Podle 17 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách Více SMĚRNICE K POSKYTNUTÍ PRACOVNÍHO VOLNA BEZ NÁHRADY PLATU PEDAGOGICKÝM PRACOVNÍKŮM ŠKOLY čj. KJJ 2011/006/Ř Spisový znak: A10 Ředitel Konzervatoře a Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka, Praha 4 Braník, Roškotova 4 (dále jen škola ) vydává směrnici, jejímž cílem je sjednotit postup při podávání Více Školení z pracovněprávních předpisů Kontrolní ověřovací test - BOZP ze znalostí základních předpisů k zajištění bezpečné práce a ochrany zdraví při Školení z pracovněprávních předpisů Kontrolní ověřovací test - BOZP ze znalostí základních předpisů k zajištění bezpečné práce a ochrany zdraví při práci pro statutární zástupce a vedoucí pracovníky zaměstnavatelů Více Brigády a krátkodobé pracovněprávní vztahy Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta Základy práva, 27. dubna 2015 Obsah Prameny Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Podpůrně občanský zákoník Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Více 4/2 POVINNOSTI ZAMùSTNAVATELÒ SOUVISEJÍCÍ S BEZPEâNOSTÍ PRÁCE 4/2.1 ÚVOD BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI V PRAXI část 4, díl 2, kapitola 1, str. 1 4/2 POVINNOSTI ZAMùSTNAVATELÒ SOUVISEJÍCÍ S BEZPEâNOSTÍ PRÁCE 4/2.1 ÚVOD Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, je základním Více OBSAH. Úvod... 17 Seznam zkratek... 18 Úvod..................................................... 17 Seznam zkratek........................................... 18 I. Přehled právních předpisů pro vedení personální agendy... 19 1. Obecné........................................... Více Právní postavení odborových organizací v pracovněprávních vztazích Zpracovalo ekonom.-právní oddělení ČMOS PŠ Aktualizováno k 1. 1. 2012 Právní postavení odborových organizací v pracovněprávních vztazích Odborové organizace jsou oprávněny jednat v pracovněprávních vztazích, Více Digitální učební materiál Digitální učební materiál Číslo projektu Označení materiálu Název školy Autor Tematická oblast Ročník Anotace CZ.1.07/1.5.00/34.0061 VY_32_INOVACE_F.3.17 Integrovaná střední škola technická Mělník, K učilišti Více Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu: VY_32_INOVACE_11_PRACOVNÍ PRÁVO II_P1-2 Číslo projektu: CZ Více VIII. PRACOVNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU KOLEKTIVNÍ SMLOUVA název zaměstnavatele se sídlem zastoupený Městys Okříšky Jihlavská 1, 675 21 Okříšky Ing. Josefem Kulou starostou městyse a základní (místní) organizace Odborového svazu státních orgánů Více PRACOVNÍ PRÁVO. Pracovní doba. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] PRACOVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] Definice pracovní doby ( 78 odst. 1 písm. a) ZPr) Pozitivní definice veškerá doba, kdy je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce Více Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola Příbram, Hrabákova 271. Příbram II Ing. Jaroslav Dražan BOZP 6 účast a povinnost zaměstnance Jméno a příjmení Zkušební test pro vedoucí zaměstnance č. 1 BEZPEČNOST PRÁCE Pracovní zařazení Datum: Zakroužkujte odpověď, o níž se domníváte, že je správná. 1. Evidenci o všech pracovních úrazech musí Více Návrh Metodického pokynu CSA-MP- /2012 Pracovně právní, mzdové a sociální podmínky zaměstnanců ČSAT 1. Předmět úpravy I. Úvodní ustanovení Tímto metodickým pokynem se stanovují: pracovněprávní nároky a podmínky zaměstnanců ČSAT mzdové podmínky Více PRACOVNÍ PRÁVO. Překážky v práci. JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] ZÁKLADNÍ INFORMACE K ZAMĚSTNÁNÍ DRUHY PRACOVNĚ PRÁVNÍCH VZTAHŮ pracovní poměr dohoda o pracovní činnosti dohoda o provedení práce DÉLKA PRACOVNÍ DOBY DOVOLENÁ UKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU Dohodou Výpověď Více Svaz zaměstnavatelů a podnikatelů v dopravě České republiky Sdružení dopravních podniků v České republice * * * Svaz zaměstnavatelů a podnikatelů v dopravě České republiky Sdružení dopravních podniků v České republice * * * Odborový svaz pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy Více Pracovní doba a doba odpočinku ~ 1 ~ Pracovní doba a doba odpočinku A. OBECNÉ USTANOVENÍ O PRACOVNÍ DOBĚ 78 a 79 ZP V rámci určení rozvržení pracovní doby je třeba podle charakteru práce určit její délku. Tuto pak rozvrhuje vždy zaměstnavatel, Více Pracovní sešit. Simona Prišticová, Ing. Pavla Seidlová. Ilustrace Michaela Plevová Pracovní sešit Simona Prišticová, Ing. Pavla Seidlová Ilustrace Michaela Plevová AGENTURA POZNÁNÍ, s.r.o., Trlicova 64, 741 01 Nový Jičín [email protected], www.agenturapoznani.cz; tel.: 774 540 Více 8. Výkon činnosti dítěte................................ Obsah Úvod.................................................... 17 Seznam zkratek.......................................... 18 I II Přehled právních předpisů pro vedení personální agendy.............................................. Více ÚPLNÉ ZNĚNÍ VNITŘNÍHO MZDOVÉHO PŘEDPISU UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy registrovalo podle 36 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), dne 30. března 1999 Více Dodatek č.3. ke Kolektivní smlouvě společnosti Hyundai Dymos Czech, s.r.o., uzavřené dne a účinné od a následných dodatků Dodatek č.3 ke Kolektivní smlouvě společnosti Hyundai Dymos Czech, s.r.o., uzavřené dne 30.3.2012 a účinné od 1.4.2012 a následných dodatků V souladu s bodem 2 části III. Kolektivní smlouvy Hyundai Dymos Více MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi Otázka: Pracovní právo Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): zuza Zákoník práce (zákon č.262/2006sb) Pracovně právní vztah Vztahy vznikající při výkonu závislé pracovní činnosti mezi zaměstnancem Více K O L E K T I V N Í S M L O U V A V Y Š Š Í H O S T U P N Ě. pro rok 2016. uzavřená. mezi Svaz dopravy České republiky Sekce silničního hospodářství Odborový svaz pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy Sekce silničního hospodářství K O L E K T I V N Í Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA. Smluvní strany: KOLEKTIVNÍ SMLOUVA Smluvní strany: Státní fond životního prostředí ČR se sídlem Kaplanova 1931/1, Praha 11, PSČ 148 00 IČ: 00020729 jednající Ing. Radkou Bučilovou, ředitelkou SFŽP ČR (dále jen zaměstnavatel Více E-učebnice Ekonomika snadno a rychle PERSONÁLNÍ ČINNOST V PODNIKU E-učebnice Ekonomika snadno a rychle PERSONÁLNÍ ČINNOST V PODNIKU Personalistika je proces, který souvisí se zařazováním pracovníka do pracovního procesu. Cílem je komplexní péče o pracovníky. Ve větších Více KoleKtivní smlouva (mzdová část) Continental automotive Czech Republic s. r. o. ing. milan Chudoba mgr. milan Kubíček Organizační směrnice č. 30/2012/SŘ Vnitřní platový předpis Čj.: SŠNM/2280/2012 Zpracovala: Jitka Faiferová Schválila: PaedDr. Olga Talášková, ředitelka školy V Novém Městě nad Metují dne 31. prosince 2012 Více 114/2002 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva financí Zásady pro tvorbu a používání Sociálního fondu obce Dětmarovice Čl. 1 Předmět a rozsah úpravy Tyto zásady upravují tvorbu Sociálního fondu obce Dětmarovice, dále jeho používání a hospodaření s ním po schválení Více * * * * KOLEKTIVNÍ SMLOUVA VYŠŠÍHO STUPNĚ. na rok 2008 VYHLÁŠKA Ministerstva financí č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb ze dne 27. března 2002 Ministerstvo financí stanoví podle 48 odst. 6 a 60 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech Více KOLEKTIVNÍ SMLOUVA vyššího stupně uzavřená na léta KOLEKTIVNÍ SMLOUVA vyššího stupně uzavřená na léta 2005 2006 mezi Odborovým svazem zaměstnanců sklářského, keramického, bižuterního průmyslu a porcelánu, W. Churchilla 2, Praha 3, IČO 48551813, zastoupeným Více BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI Název školy Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště Název DUMu VY_32_INOVACE_PRA0114.docx Autor Ing. Více METODICKÝ POKYN PRO VYPLŇOVÁNÍ DOTAZNÍKU METODICKÝ POKYN PRO VYPLŇOVÁNÍ DOTAZNÍKU Úvod DOTAZNÍK č. 1 (podnikatelská sféra) DOTAZNÍK č. 2 (veřejná služba a správa) DOTAZNÍK č. 3 (obce a kraje) Kontakt Úvod ISPP - Informační systém o pracovních Více Kategorie: Rok vydání: Evid. č.: Č. ÚZ: Č. dodatku: předseda představenstva společnosti. Ing. Eva Kubíčková Identifikace nové normy: Kategorie: Rok vydání: Evid. č.: Č. ÚZ: Č. dodatku: Kolektivní smlouva 2010 1 0 0 Identifikace nahrazované normy: Kategorie: Rok vydání: Evid. č.: Č. ÚZ: Č. dodatku: Kolektivní Více * * * * KOLEKTIVNÍ SMLOUVA VYŠŠÍHO STUPNĚ. na rok 2007 Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu * * * * Odborový svaz pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy KOLEKTIVNÍ SMLOUVA VYŠŠÍHO STUPNĚ pro odvětví textilního, oděvního Více UCJF - školení zaměstnanců z BOZP UCJF - školení zaměstnanců z BOZP Důležité právní předpisy Povinnosti zaměstnavatele Práva zaměstnanců Povinnosti zaměstnanců Vnitřní předpis BOZP na MFF ÚČJF - Vyhodnocená rizika Vyhodnocená rizika - Více Obsah Strana 1. Obsah Obsah Strana 1 Obsah 1 Pracovněprávní vztahy a jejich právní úprava 1.1 Vymezení pracovněprávních vztahů 1.2 Právní úprava pracovněprávních vztahů 1.3 Závislá práce a postih nelegální práce (tzv. švarcsystému) Více Kolektivní smlouvu vyššího stupně Odborový svaz pracovníků obchodu Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1, IČ 60166762, zastoupený předsedkyní Renátou Burianovou (dále jen "odborový svaz ") a Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR Těšnov č. 5, Více Smlouva o výkonu funkce člena představenstva Smlouva o výkonu funkce člena představenstva I. Účastníci Společnost VÍTKOVICE IT SOLUTIONS a.s. sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Cihelní 1575/14, PSČ 702 00 IČ: 286 06 582 zastoupena Ing. Janem Světlíkem, Více 163/1998 Sb. ZÁKON. ze dne 11. června 1998, 163/1998 Sb. ZÁKON ze dne 11. června 1998, kterým se mění zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl.I Zákon č. 133/1985 Více Městská část Praha 12 Úřad městské části. ZÁSADY HOSPODAŘENÍ SE SOCIÁLNÍM FONDEM Úřadu městské části Praha 12 Příloha usnesení rady městské části Praha 12 č. 102.06.10 Městská část Praha 12 Úřad městské části ZÁSADY HOSPODAŘENÍ SE SOCIÁLNÍM FONDEM Úřadu městské části Praha 12 schválené usnesením rady č. 20.27.07 Více 2017 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář
http://kraken.slv.cz/26Cdo3110/2005
2017-11-22T18:27:55
[ " soud ", " soud ", " Soud ", " § 711", " zákona č. 40", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 3", " § 237", " § 241", " § 711", " soud ", " § 3", " soud ", " soud ", " soud ", " § 237", " soud ", " § 242", " soud ", " soud ", " § 229", " § 229", " § 229", " soud ", " § 241", " § 711", " zákona č. 40", " soud ", " soud ", " § 711", " soud ", " soud ", " § 243", " § 243", " soud ", " § 226", " soud " ]
26 Cdo 3110/2005 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) S. S., a b) J. S., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) P. S., a 2) T. N. N., zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 10 C 32/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2005, č.j. 56 Co 65/2005-73, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2005, č.j. 56 Co 65/2005-73, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 3. 2004, č.j. 10 C 32/2003-29, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 2, sestávajícímu z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství, ve druhém poschodí domu č.p. 424, 425 v Ch. v Provaznické ulici (dále předmětný byt nebo byt a předmětný dům ), určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalovaným byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že výpověď z nájmu bytu daná žalobci (vlastníky předmětného domu) žalovaným (společným nájemcům předmětného bytu) byla řádně doručena (1. žalovanému dne 11. 3. 2003 a 2. žalované dne 10. 9. 2003), že žalovaní před podáním výpovědi opakovaně dlužili na nájemném (úhradě za služby), že byli od počátku nájemního vztahu s placením těchto úhrad v prodlení, a to po několik dnů až několik měsíců, že k 9. 3. 2003 dlužili nájemné za prosinec 2002 a za leden až březen 2003, že celková výše dluhu k uvedenému datu činila (včetně poplatku z prodlení a doplatku za dodávku vody) částku 8.313,81 Kč a že 1. žalovaný před doručením výpovědi uhradil tři dlužné nájmy a následně i další platby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpověď je platným právním úkonem (byť v ní nebyly vyjmenovány konkrétní měsíce, za které vznikl dluh na nájemném) a že žalobci prokázali naplnění uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále obč.zák. ); okolnost, že dluh na nájemném (úhradách za služby) byl dodatečně uhrazen, nepovažoval z hlediska existence výpovědního důvodu za relevantní. Neshledal rovněž, že by výpověď byla v rozporu s dobrými mravy. K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 31. 8. 2004, č.j. 56 Co 197/2004-37, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že výpověď z nájmu bytu daná žalobci nevyhovuje požadavku určitosti, neboť v ní není konkrétně uvedeno, za kterou dobu 1. žalovaný nájemné dluží; kromě toho je nutno zkoumat naplnění výpovědního důvodu ke dni doručení výpovědi 2. žalované. Ve věci dále jednal soud prvního stupně, který rozsudkem ze dne 30. 11. 2004, č.j. 10 C 32/2003-47, žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v jeho zrušujícím usnesení, že výpověď z nájmu bytu, kterou žalobci dali žalovaným, není dostatečně určitá, a proto žalobě nevyhověl. K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 9. 2005, č.j. 56 Co 65/2005-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud, poté, co doplnil dokazování opakováním výslechu žalovaného a listinných důkazů, konstatoval, že již netrvá na svém původním právním názoru, že výpověď z nájmu bytu je neplatná pro neurčitost (z důvodu neuvedení konkrétních měsíců, za něž nebylo nájemné placeno), nicméně dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, byť z jiných důvodů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že výpověď z nájmu bytu odůvodněná tvrzením, že žalovaní nezaplatili nájemné a úhradu za služby za dobu delší než tři měsíce, byla 1. žalovanému doručena dne 11. 3. 2003 a 2. žalované dne 10. 9. 2003, že ke dni 11. 3. 2003 dlužili žalovaní nájemné za měsíc březen 2003 a částečně za leden a únor 2003 (za každý měsíc 300,- Kč); nedlužili tedy nájemné za více než tři měsíce, k datu dání výpovědi 2. žalované (k 21. 5. 2003) měli toliko dluh na části nájemného za leden a únor, a ke dni doručení výpovědi 2. žalované (10. 9. 2003) již bylo nájemné zaplaceno. Na základě toho dovodil, že výpovědní důvod není naplněn, a proto žalobě nelze vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalobci neuplatnili jako výpovědní důvod tvrzení, že žalovaní byli od počátku nájemního vztahu opakovaně v prodlení, nebylo možno k této okolnosti přihlédnout. Za situace, kdy není výpovědní důvod dán, se odvolací soud nezabýval posouzením věci z hlediska § 3 odst. 1 obč.zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a uplatnili v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávnost právního posouzení věci spatřují v názoru odvolacího soudu, že výpovědní důvod nebyl dán, byl-li dluh na nájemném ke dni doručení výpovědi 2. žalované uhrazen a poukazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 532/2000 a sp.zn. 26 Cdo 1844/99, z nichž vyplývá, že naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák. nelze podmiňovat tím, že jednání zde uvedené trvá i v den dání (doručení) výpovědi. Namítají, že se odvolací soud nezabýval posouzením výpovědi z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák. a v této souvislosti uvádějí, že doručení výpovědi 2. žalované bylo spojeno s obtížemi a že žalovaný měl vyvinout iniciativu k tomu, aby získal sociální dávky na hrazení životních potřeb (i potřeby bydlení). Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem, namítli, že uplatněný výpovědní důvod nebyl dán a poukázali rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 2259/98, podle něhož může soud přivolit k výpovědi pouze za předpokladu, že ke dni dání výpovědi byl výpovědní důvod naplněn (tj. kdy se nájemce ocitne v prodlení s placením nájemného za měsíc čtvrtý). Navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. Protože tyto vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají, zaměřil se dovolací soud na přezkoumání napadeného rozsudku z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Podle § 711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb., pronajímatel může vypovědět nájem bytu s přivolením soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999) je ustálena v názoru, že soud posuzuje existenci výpovědního důvodu k okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu i v případě, že tímto důvodem je neplacení nájemného po dobu delší než tři měsíce. Současně je však nutno upozornit i na názor opakovaně vyjádřený v rozhodnutích Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 14. 12. 2000, sp.zn. 26 Cdo 1844/99, rozsudek ze dne 15. 2. 2001, sp.zn. 26 Cdo 532/2000, uveřejněný pod C 207 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2 a rozsudek ze dne 27. 8. 2003, sp.zn. 26 Cdo 148/2003), podle kterého je z hlediska naplnění daného výpovědního důvodu rozhodné, zda ke dni dání (doručení) výpovědi k takovémuto porušení povinnosti nájemcem došlo, byť se nájemce dopustil tohoto jednání před tím, než mu byla dána (doručena) výpověď z nájmu bytu; k výpovědi ovšem může soud přivolit pouze za předpokladu, že pronajímatel v řízení o přivolení k výpovědi svoje tvrzení o skutečnostech, zakládajících tento výpovědní důvod, prokáže. Naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák. nelze tedy podmiňovat tím, že v zákoně specifikované protiprávní jednání nájemce trvá i ke dni dání (doručení) výpovědi, resp. ke dni vyhlášení rozsudku soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Jiný výklad by ve svých důsledcích vedl k zákonem neodůvodněnému zásahu do práv pronajímatele, neboť nájemce by mohl (opakovaně) za situace, kdy zaplatí dlužné nájemné před dáním (doručením) výpovědi porušovat svoji základní povinnost vyplývající z nájemního vztahu, aniž by se tomu pronajímatel mohl účinně bránit. V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že ke dni dání (doručení) výpovědi 1. žalovanému a zejména pak 2. žalované neměli žalovaní na nájemném (úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu) dluh. Nepovažoval za rozhodné, zda žalovaní nezaplatili nájemné (úhradu za služby) za dobu delší než tři měsíce v období před tím, než jim byla výpověď z nájmu dána (doručena), ačkoliv skutečnosti z tohoto hlediska významné byly v řízení tvrzeny, resp. prokázány (srov. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 3. 2004). Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž nesprávné (neúplné), a Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
http://kraken.slv.cz/KSOS34INS31823/2015
2018-08-18T01:26:40
[ " soud ", "\nSoud ", " soud ", " § 8", " soud ", " § 8", " soud ", " soud " ]
KSOS 34 INS 31823/2015-A8 Číslo jednací: KSOS 34 INS 31823/2015-A8 Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem Mgr. Ing. Ladislavem Olšarem v insolvenční věci dlužníka: Straka anonymizovano , anonymizovano , Horní 791/3, 700 30 Ostrava, o odvolání dlužníka Soud zrušuje usnesení soudu j.č. 34 INS 31823/2015-A5 ze dne 11.1.2016 vydané asistentkou soudce Mgr. Barborou Dajčovou. Krajský soud v Ostravě rozhodl označeným usnesením j.č. 34 INS 31823/2015-A5 ze dne 11.1.2016 asistentkou soudce Mgr. Barborou Dajčovou v insolvenční věci dlužníka tak, že Insolvenční návrh se odmítá . Proti citovanému usnesení ze dne 11.1.2016 podal dne 19.1.2016 (událost spisu A7) dlužník včas odvolání. Dlužník uvedl, že nesouhlasí s předmětným rozhodnutím o odmítnutí insolvenčního návrhu. Dlužník doplnil insolvenční návrh o skutečnosti svědčící o splatnosti jeho více závazků vůči označeným věřitelům, což doložil písemnými materiály. Podle ust. § 8 odst. 1 zák.č.189/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o vyšších soudních úřednících Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení lze podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal vyšší soudní úředník, může mu zcela vyhovět předseda senátu. Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním. Krajský soud přezkoumal k podanému odvolání uvedené rozhodnutí dle ust. § 8 odst. 1 zákona o vyšších soudních úřednících ve vztahu ke spisovému materiálu a dospěl k závěru, že je možno dané usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.1.2016 zrušit. Dle závěru k vydání napadeného rozhodnutí; po právní moci tohoto usnesení soud bude pokračovat v řízení o podaném insolvenčním návrhu dlužníkem. Z výše uváděných důvodů soud rozhodl o zrušení usnesení j.č.-A5 ze dne 12.11.2015. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení usnesení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. zákona). V Ostravě dne 20.01.2016
http://docplayer.cz/3600504-Cl-1-uvodni-ustanoveni.html
2018-03-20T21:52:16
[ " zákona č. 565", " zákona č. 128", " Čl. 1", " Čl. 2", " zákona č. 565", " Čl. 3", " čl. 2", " čl. 2", " Čl. 4", " Čl. 5", " Čl. 6", " čl. 2", " Čl. 7", " Čl. 8", " Čl. 9", " Čl. 10", " čl. 2" ]
1 OBEC PODMOKLY Obecně závazná vyhláška č. 1/2012, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, Zastupitelstvo obce Podmokly se na svém zasedání dne usneslo vydat na základě 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s 10 písm. d) a 84 odst. 2 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku (dále jen vyhláška ): Čl. 1 Úvodní ustanovení (1) Obec Podmokly touto vyhláškou zavádí místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen poplatek ). (2) Řízení o poplatcích vykonává obecní úřad. 1 Čl. 2 Poplatník (1) Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů platí 2 : a) fyzická osoba, 1. která má v obci trvalý pobyt, 2. které byl podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší než 90 dnů, 3. která podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky pobývá na území České republiky přechodně po dobu delší 3 měsíců, 4. které byla udělena mezinárodní ochrana podle zákona upravujícího azyl nebo dočasná ochrana podle zákona upravujícího dočasnou ochranu cizinců, b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterých není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu; má-li ke stavbě určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinnému domu vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně a nerozdílně. (2) Za fyzické osoby tvořící domácnost může poplatek platit jedna osoba. Za fyzické osoby žijící v rodinném nebo bytovém domě může poplatek platit vlastník nebo správce. Osoby, které platí poplatek za více fyzických osob, jsou povinny obecnímu úřadu oznámit jméno, popřípadě jména, příjmení a data narození osob, za které poplatek platí odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o místních poplatcích ) 2 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích 3 10b odst. 2 zákona o místních poplatcích 2 Čl. 3 Ohlašovací povinnost (1) Poplatník je povinen ohlásit správci poplatku vznik své poplatkové povinnosti nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy mu povinnost platit tento poplatek vznikla, případně doložit existenci skutečností zakládajících nárok na osvobození nebo úlevu od poplatku. (2) Poplatník dle čl. 2 odst. 1 této vyhlášky je povinen ohlásit správci poplatku jméno, popřípadě jména, a příjmení, místo pobytu, popřípadě další adresy pro doručování. (3) Poplatník dle čl. 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky je povinen ohlásit také evidenční nebo popisné číslo stavby určené k individuální rekreaci nebo rodinného domu; není-li stavba nebo dům označena evidenčním nebo popisným číslem, uvede poplatník parcelní číslo pozemku, na kterém je tato stavba umístěna. V případě bytu je poplatník povinen ohlásit orientační nebo popisné číslo stavby, ve které se byt nachází, a číslo bytu, popřípadě popis umístění v budově, pokud nejsou byty očíslovány. (4) Stejným způsobem a ve stejné lhůtě jsou poplatníci povinni ohlásit správci poplatku zánik své poplatkové povinnosti v důsledku změny pobytu nebo v důsledku změny vlastnictví ke stavbě určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinnému domu. (5) Poplatník, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, uvede také adresu svého zmocněnce v tuzemsku pro doručování. 4 (6) Dojde-li ke změně údajů uvedených v ohlášení, je poplatník povinen tuto změnu oznámit do 15 dnů ode dne, kdy nastala. 5 Čl. 4 Sazba poplatku (1) Sazba poplatku činí 600,- Kč a je tvořena: a) z částky 150,- Kč za kalendářní rok a b) z částky 450,- Kč za kalendářní rok. Tato částka je stanovena na základě skutečných nákladů obce předchozího kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za poplatníka a kalendářní rok. (2) Rozúčtování skutečných nákladů obce předchozího kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za osobu a kalendářní rok je obsaženo v příloze, která tvoří nedílnou součást této vyhlášky. (3) V případě změny místa pobytu fyzické osoby, změny vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinného domu v průběhu kalendářního roku se poplatek platí v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav k poslednímu dni tohoto měsíce a odst. 2 zákona o místních poplatcích 5 14a odst. 3 zákona o místních poplatcích 6 10b odst. 5 zákona o místních poplatcích 3 Čl. 5 Splatnost poplatku (1) Poplatek je splatný jednorázově a to nejpozději do příslušného kalendářního roku (2) Vznikne-li poplatková povinnost po datu splatnosti uvedeném v odst. 1, je poplatek splatný nejpozději do 15. dne měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém poplatková povinnost vznikla, nejpozději však do konce příslušného kalendářního roku. Od poplatku se osvobozují: Čl. 6 Osvobození od poplatku a) Fyzické osoby uvedené v čl. 2, odst. 1, písm. a) narozené v příslušném roce, za který se poplatek vybírá b) Fyzické osoby s trvalým pobytem na adrese Podmokly 12 z důvodu nepřístupnosti svozu odpadu Čl. 7 Navýšení poplatku (1) Nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. 7 (2) Včas nezaplacené nebo neodvedené poplatky nebo část těchto poplatků může obecní úřad zvýšit až na trojnásobek; toto zvýšení je příslušenstvím poplatku. 8 Čl. 8 Odpovědnost za zaplacení poplatku (1) Je-li poplatník v době vzniku povinnosti zaplatit poplatek nezletilý, odpovídají za zaplacení poplatku tento poplatník a jeho zákonný zástupce společně a nerozdílně; zákonný zástupce má v takovém případě stejné procesní postavení jako poplatník. 9 (2) Nezaplatí-li poplatek poplatník nebo jeho zákonný zástupce, vyměří obecní úřad poplatek jednomu z nich. 10 Čl. 9 Přechodné a zrušovací ustanovení (1) Zrušuje se obecně závazná vyhláška č.4/2001 o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu, ze dne (2) Poplatkové povinnosti vzniklé před nabytím účinnost této vyhlášky se posuzují podle dosavadních právních předpisů odst. 1 zákona o místních poplatcích 8 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích 9 12 odst. 1 zákona o místních poplatcích odst. 2 zákona o místních poplatcíh odst. 2 zákona o místních poplatcích 4 Čl. 10 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dne Václav Blažek Petr Pavlíček místostarosta starosta Vyvěšeno na úřední desce dne: Sejmuto z úřední desky dne: 5 Příloha č. 1 k obecně závazné vyhlášce č.1/2012 Rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu a rok: 1. Náklady za sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za rok 2011 na území obce Podmokly ,53 Kč 2. Celkem poplatníků dle čl. 2, odst Výpočet skutečných nákladů na osobu: ,53 děleno 189 = 734,38 Kč/osobu Podmokly dne 14.prosince 2012 Zpracovala: Vendula Plánská
http://www.lidovky.cz/odvolaci-soud-zrusil-trest-vezeni-pro-lekare-bartaka-za-chystane-vrazdy-14p-/zpravy-domov.aspx?c=A150413_173039_ln_domov_sij
2017-06-24T16:09:20
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
13. dubna 2015 17:30, aktualizováno 19:12 Barták si nyní odpykává 12 let vězení za sexuální obtěžování asistentek, tento trest platí. Zrušený trest 18 let vězení se týkalplánování tří vražd a vydírání dalších tří lidí. Obžaloba Bartáka viní z toho, že na podzim 2013 v liberecké vazební věznici plánoval násilnou smrt bývalého šéfa vojenské tajné služby Andora Šándora, advokáta Oldřicha Choděry a kněze Eugena Freimanna. 80 milionů na útěkVraždy měl zařídit recidivista, který si v Liberci odpykává trest za ozbrojenou loupež. Vězeň to ale nahlásil. Vydíráním dalších tří lidí chtěl Barták podle spisu získat přes 80 milionů korun, které hodlal využít k útěku z vězení za pomoci vrtulníku a vycestování do ciziny, konkrétně přes Polsko do Běloruska.Liberecký soud v kauze vynesl rozsudek loni v prosinci. Barták se na místě odvolal a kauzu měl v úterý projednat pražský vrchní soud. Jeho mluvčí Jan Fořt v pondělí na dotaz ČTK bez bližších podrobností uvedl, že soud byl odvolán, protože odvolací trestní senát případ projednal minulý týden v neveřejném jednání. Jeho výsledek, tedy zrušení rozsudku a vrácení případu do Liberce, pak soud zveřejnil v justiční databázi.Barták: Je to komplot vězňůBarták tvrdil, že kauza je komplotem jiných vězňů s cílem vymámit z něj peníze a zbavit se ho. Lékař odmítl, že by plánoval nějakou trestnou činnost. Podle něj šlo o běžné vězeňské debaty, které nemyslel vážně.Barták je ve vězení v Jablonci - Rýnovicích, kde si odpykává dvanáctiletý trest za obtěžování asistentek v letech 2006 až 2011. Ženy hladil a osahával proti jejich vůli, nutil k sexu a znásilnil, když odmítaly jeho naléhání. Někdy si pomohl tím, že dívky omámil chemikálií v pití. Asistentkám také vyhrožoval společenskou i fyzickou likvidací, upozorňoval je při tom na své známosti s prominenty.Tento rozsudek je pravomocný. Ústavní soud nedávno odmítl stížnost Bartáka proti tomuto verdiktu. Podle ústavních soudců je verdikt dostatečně podložený důkazy. Soudci stížnost označili dílem za nepřípustnou, dílem za zjevně neopodstatněnou.Kauza lékaře Bartáka (2011-2015)Rok 2011: Zneužívání asistentek vyšlo na světlo12. srpna 2011 - Mladá fronta Dnes informovala, že ministr zahraničí Karel Schwarzenberg o tři týdny dříve pomohl zachránit 22letou Češku, kterou na Filipínách údajně zadržoval její šéf, vlivný pražský lékař Jaroslav Barták. Schwarzenberg vyrozuměl českého velvyslance na Filipínách, který ženě pomohl s návratem do vlasti. Žena tvrdila, že ji Barták bil, sexuálně napadal a vyhrožoval smrtí.21. srpna 2011 - Barták ukázal časopisu Týden údajný dodatek ke smlouvě s asistentkou, v němž se prý dívka zavázala být mu plně k dispozici. Barták tvrdil, že dívky, které s ním jezdily na zahraniční cesty, měly povinnost mít s ním pohlavní styk. Ta se podle něj skrývala pod pojmem "osobní služby".31. srpna 2011 - Na Bartáka byla uvalena vazba.29. září 2011 - Televize Nova informovala, že Barták měl přístup na vatikánské velvyslanectví v Praze, na jehož půdě zařídil natáčení historicko-erotického filmu, v němž si sám zahrál. Počátkem září 2012 Nova uvedla, že Barták se zřejmě účastnil i utajeného obřadu ve Svatováclavské kapli katedrály svatého Víta. Vojenský velitel Hradu Karel Niederhafner kvůli tomu posléze skončil ve funkci.6. října 2011 - MfDnes napsala, že Barták údajně bil svou manželku; ta to prý nenahlásila ze strachu, že přijde o syna.Rok 2012: Soud zahájil líčení5. září 2012 - Pražský městský soud zahájil líčení s Bartákem, jenž podle obžaloby sexuálně zneužil 11 žen a dopustil se osmi trestných činů. Barták trval na tom, že žádné ženě vědomě neublížil.Rok 2013: Odvolávání a nové obvinění: plánování vražd6. února 2013 - Za šest znásilnění, pět případů vydírání a také za sexuální nátlak, nebezpečné vyhrožování a manipulaci s omamnými látkami poslal pražský městský soud Bartáka na 14 let do vězení. Barták se proti verdiktu odvolal.7. června 2013 - Vrchní soud v Praze potvrdil Bartákovi trest 14 let vězení. Ten následně podal dovolání k Nejvyššímu soudu.25. listopadu 2013 - Deník Právo uvedl, že policie viní Bartáka z přípravy vraždy tří lidí: bývalého šéfa vojenské tajné služby Andora Šándora, advokáta Oldřicha Choděry a pravoslavného kněze z Teplic Eugena Freimanna. Barták jejich usmrcení údajně plánoval spolu s dalšími vězni.Rok 2014: Trest 12 let od Nejvyššího soudu a od krajského 18 let za přípravu vražd17. července 2014 - Nejvyšší soud Bartákovi částečně zrušil rozsudek za sexuální násilí. U většiny skutků jej ale znovu uznal vinným a uložil mu 12 let (ve věci nového projednání části Bartákových skutků městský soud v Praze v říjnu vydal usnesení, že by nemělo význam).30. září 2014 - Státní zástupce podal na Bartáka obžalobu pro přípravu vraždy tří osob a vydírání dalších tří lidí.2. prosince - Krajský soud v Liberci potrestal Bartáka za plánování tří vražd a vydírání dalších tří lidí 18 lety vězení. Z 12letého trestu za znásilňování a vydírání asistentek si odpykal tři roky, ve vězení by tak měl být ještě 27 let. Barták se na místě odvolal.Rok 2015: Potvrzených 12 let a zrušení 18 let8. dubna 2015 - Ústavní soud (ÚS) odmítl Bartákovu stížnost proti 12letému trestu za obtěžování asistentek. Podle soudců je pravomocný verdikt dostatečně podložený důkazy.13. dubna 2015 - Pražský vrchní soud zrušil Bartákův trest 18 let vězení za plánování tří vražd a vydírání dalších lidí. Případ vrátil Krajskému soudu v Liberci k novému projednání.Zdroj: ČTK Lidovky.cz, ČTK r.v. 2014, naj. 22 708 km, benzín366 000 Kč (s DPH)
http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/26-cdo-3025-2008/
2019-08-22T12:36:41
[ " §676", " §676", " soud ", " soud ", "\nSoud ", " zákona č. 338", " Soud ", " § 451", " soud ", " soud ", " soud ", " § 676", " soud ", " § 237", " § 676", " § 676", " soud ", " soud ", " zákona č. 99", " § 237", " § 242", " soud ", " soud ", " § 229", " § 229", " § 229", " § 676", " § 672", " soud ", " soud ", " § 676", " soud ", " soud ", " § 226", " soud " ]
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 3025/2008 | Judikatura | Pravo4u.cz - služby pro právníky Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 3025/2008 Obnovování nájmu nemovitosti podle §676 odst. 2 obč.zák. To znamená, že v době, za kterou žalobce nájemné požaduje v důsledku aplikace ustanovení §676 odst. 2 obč. zák. nájemní poměr trval. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, podle něhož ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, aniž by zároveň stanovilo vyklizený byt odevzdat, vycházejí soudy správně z toho, že ve vyklizení je obsaženo i odevzdání bytu, takže pokud povinný nesplní povinnost také byt oprávněnému odevzdat (např. předáním klíčů), nedošlo k dobrovolnému splnění povinnosti a soudy výkon rozhodnutí nařizují (...). Pro projednávanou věc z toho plyne, že je-li ve vyklizení předmětu nájmu – nemovitostí, obsaženo i jejich odevzdání, pak nemovitosti nebyly nájemkyní vyklizeny (a byly i nadále užívány) i v případě, kdy nebyly pronajímateli (žalobci) rovněž odevzdány (např. předáním klíčů). Z toho je zřejmé, že nájemkyně, resp. žalovaný jako konkursní správce nájemkyně – úpadkyně, pronajaté nemovitosti ke dni skončení nájmu 31. 8. 2004 řádně nevyklidil. Pak je zcela irelevantní, že se její dřívější jednatel v té době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. 26 Cdo 3025/2008 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem úřadu v Praze 6, Tychonova 1, proti žalovanému JUDr. T. R., advokátovi se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, správci konkursní podstaty úpadkyně ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., IČ: 26149320, se sídlem v Dobříši, Příbramská 964, o zaplacení 69.845,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 256/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 23 Co 54/2008-89, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 23 Co 54/2008-89, se ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 5. září 2007, č. j. 12 C 256/2005-72, tak, že se žaloba ohledně částky 69.845,- Kč s příslušenstvím zamítá, a ve výrocích o nákladech řízení, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Žalobce se jako pronajímatel žalobou podanou dne 17. 12. 2004 domáhal, aby mu žalovaný jako konkurzní správce úpadkyně – nájemkyně, zaplatil dlužné nájemné z pronájmu nemovitostí a náhradu poměrné části daně z nemovitostí za období od 21. 7. 2004 do 30. 11. 2004 celkem v částce 97.894,- Kč. Žalovaný se bránil tím, že nájem zanikl 31. 8. 2004 uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Úpadkyně nemovitosti neužívala již dlouhou dobu před skončením nájmu, neboť neměla žádný majetek. Žalovaný se o existenci nájemní smlouvy dozvěděl až v listopadu 2004 a z opatrnosti nájemní smlouvu vypověděl. Žalobce v podání ze 4. 7. 2005 uvedl, že výpověď žalovaného z nájmu obdržel 2. 2. 2005 a nájem tak zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty ke dni 31. 5. 2005. Proto rozšířil žalobu o částku 123.350,- Kč s příslušenstvím, představující nájemné a náhradu za daň z nemovitostí za dobu od 1. 12. do 31. 5. 2005. Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) usnesením z 25. 4. 2007 rozšíření žaloby nepřipustil, rozsudkem z 5. 9. 2007, č. j. 12 C 256/2005-72, žalobě o zaplacení částky 97.894,- Kč s příslušenstvím vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a společnost ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., uzavřeli dne 22. 8. 2002 smlouvu o nájmu specifikovaných staveb a pozemků v katastrálních územích S. H.a P. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2004 a nájemkyně se zavázala platit celkové roční nájemné ve výši 187.830,- Kč (15.653,- Kč měsíčně) s inflační přirážkou a náhradu za daň žalobce z nemovitostí podle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů. Za nájemkyni smlouvu podepsal jednatel J. R., který dne 24. 5. 2004 nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Usnesením Krajského soudu v Praze z 21. 7. 2004, č. j. 40 K 20/2004-24, byl na majetek společnosti ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., prohlášen konkurs a konkursním správcem byl ustaven žalovaný. K předání vyklizených nemovitostí žalobci nedošlo. Žalobce sice vyzval nájemkyni k vyklizení a předání nemovitostí doporučeným dopisem z 25. 8. 2004 ke dni 31. 8. 2004, dne 31. 8. 2004 se však k předání nemovitostí nikdo nedostavil, o čemž komise žalobce pořídila zápis. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „smlouva uzavřená mezi žalobcem a Jiřím Rambouskem za firmu ARKE není platná, protože na firmu ARKE-Jiří Rambousek, s.r.o. byl prohlášen konkurz dne 21. 7. 2004 a smlouva byla podepsána dne 22. 8. 2002“. Nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení úpadkyně podle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci požadovanou částku i s úrokem z prodlení. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání účastníků rozsudkem z 11. 3. 2008, č. j. 23 Co 54/2008-89, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 28.049,- Kč s příslušenstvím, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ohledně částky 69.845,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva z 22. 8. 2002 je platná, neboť ji za společnost ARKE-Jiří Rambousek, s. r. o., uzavřel její tehdejší jednatel J. R. Nájemní smlouva sjednaná na dobu určitou od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2004 se však podle § 676 odst. 2 obč. zák na dobu dalšího jednoho roku neobnovila, neboť nebylo prokázáno, že by nájemkyně užívala nemovitosti i po tomto datu. Na její majetek byl prohlášen konkurs a „již 25. 8. 2004 byl úpadce ve vazbě a nemovitosti i z tohoto důvodu nemohl užívat“. Kromě toho je také z dopisu žalobce z 25. 8. 2004 a zápisu jeho komise z 31. 8. 2004 zřejmé, že neměl na pokračování nájmu zájem. Proto odvolací soud uzavřel, že žalobci náleží pouze dlužné nájemné a část náhrady daně z nemovitostí s odpovídajícím úrokem z prodlení za dobu od 21. 7. 2004 do 31. 8. 2004, zatímco nárok žalobce za dobu od 1. 9. 2004 do 30. 11. 2004 není důvodný. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba ohledně částky 69.845,- Kč s příslušenstvím (a souvisejícím výrokům o nákladech řízení) podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se nájemní smlouva z 22. 8. 2002 podle § 676 odst. 2 obč. po 31. 8. 2004 neobnovila. V čl. VI. bodu 12) nájemní smlouvy se nájemkyně zavázala, že po skončení nájmu předá žalobci předmět nájmu vyklizený. Přitom pronajaté nemovitosti k 31. 8. 2004 nevyklidila a žalobu na vyklizení těchto nemovitostí do 30 dnů od tohoto data žalobce nepodal. Nájemní vztah se tak obnovil ex lege na dobu jednoho roku. Skutečnost, že jednatel nájemkyně J. R. byl v té době ve vazbě a sám nemovitosti užívat nemohl, není významná. Po prohlášení konkursu měl nemovitosti vyklidit žalovaný jako správce konkursní podstaty nájemkyně. Jen z toho, že žalobce neměl zájem na pokračování nájemního vztahu, nelze dovodit, že nedošlo k obnovení nájemní smlouvy podle § 676 odst. 2 obč. zák. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1790/2002. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů v napadené části zrušil a věc vrátil v rozsahu zrušení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále opět „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, sepsané za žalobce osobou, která má právnické vzdělání, a je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], i když nebyly dovoláním uplatněny; existence obligatorně posuzovaných vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu se nepodává. Podle § 676 odst. 2 obč. zák. užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu. Především je třeba uvést, že citované ustanovení občanského zákoníku jednoznačně stanovuje, jakým způsobem mají smluvní strany projevit svou vůli, aby nedošlo k obnovení nájemní smlouvy. Nájemce tím, že pronajatou věc užívá jen do doby skončení nájmu, pronajímatel v případě, že nájemce nemovitost nadále užívá, podáním žaloby na její vyklizení. K otázce pokračujícího užívání nemovitosti nájemcem je použitelný výklad § 672 odst. 2 odst. obč. zák., týkající se obnovení nájemní smlouvy nebytových prostor. Nejvyšší soud uvedl v usnesení z 31. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1790/2002, publikovaném pod C 1602 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, že „pokračujícím užíváním nebytových prostor po uplynutí dohodnuté doby je i jejich nevyklizení“. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení z dne 13. 5. 2009, sp. zn. 26 Cdo 899/2008, a v usnesení ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 26 Cdo 4903/2008, uveřejněných na internetových stránkách www.nsoud.cz. Pro výklad pojmu vyklizení nemovitosti jsou dále použitelné i právní závěry týkající se vyklizení bytu po skončení nájmu. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, podle něhož ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, aniž by zároveň stanovilo vyklizený byt odevzdat, vycházejí soudy správně z toho, že ve vyklizení je obsaženo i odevzdání bytu, takže pokud povinný nesplní povinnost také byt oprávněnému odevzdat (např. předáním klíčů), nedošlo k dobrovolnému splnění povinnosti a soudy výkon rozhodnutí nařizují (zprávu Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1983, sp. zn. Cpj 40/1983, uveřejněnou pod R 27/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 30. 6. 2003, sp. zn. 26 Cdo 916/2001, a z 26. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2716/2005). Pro projednávanou věc z toho plyne, že je-li ve vyklizení předmětu nájmu – nemovitostí, obsaženo i jejich odevzdání, pak nemovitosti nebyly nájemkyní vyklizeny (a byly i nadále užívány) i v případě, kdy nebyly pronajímateli (žalobci) rovněž odevzdány (např. předáním klíčů). Z toho je zřejmé, že nájemkyně, resp. žalovaný jako konkursní správce nájemkyně – úpadkyně, pronajaté nemovitosti ke dni skončení nájmu 31. 8. 2004 řádně nevyklidil. Pak je zcela irelevantní, že se její dřívější jednatel v té době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Je také nesporné, že žaloba na vyklizení nemovitostí žalobcem podána nebyla. Nájemní smlouva se tak podle § 676 odst. 2 obč. zák. od 1. 9. 2004 obnovila. I kdyby nájemní poměr zanikl výpovědí žalovaného z nájmu danou žalobci v listopadu 2004, mohlo se tak stát až v tříměsíční výpovědní lhůtě. To znamená, že v době, za kterou žalobce nájemné požaduje (od 1. 9. 2004 do 30. 11. 2004), nájemní poměr trval. Z uvedeného se podává, že v napadeném výroku ve věci samé rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolací soud jej proto, stejně jako související výroky o nákladech řízení, zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Vydáno: 26. October 2010
https://firmy.euro.cz/subjekt-cubus-spol-s-r-o-48029866
2019-11-20T13:54:44
[ " zákona č. 101", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
CUBUS, spol. s r.o. IČO: 48029866, Praha 8, výpis z rejstříku (20.11.2019) | Euro.cz Firma CUBUS, spol. s r.o. IČO 48029866 CUBUS, spol. s r.o. má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík. CUBUS, spol. s r.o. (48029866) je Společnost s ručením omezeným. Sídlí na adrese Pomořanská 483, 181 00 Praha 8 Česká republika. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 18. 11. 1992 a je stále aktivní. CUBUS, spol. s r.o. má celkem jednu provozovnu a dvě živnosti. Jako zdroj dat o CUBUS, spol. s r.o. nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o CUBUS, spol.s r.o. na Justice.cz Detailní informace o CUBUS, spol. s r.o. na rzp.cz Výpis dat pro CUBUS, spol. s r.o. na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje CUBUS, spol.s r.o. C 14670 48029866 Ke dni podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku celkováhodnota splacených peněžitých vkladů spolu s hodnotou předanýchnepeněžitých vkladů činí 64.000,- Kčs.Společenská smlouva podepsána dne 26.8.1992. 18.11.1992 Aktuální kontaktní údaje CUBUS, spol.s r.o. Kapitál CUBUS, spol.s r.o. 18.11.1992 - 26.2.1997 Sídlo CUBUS, spol.s r.o. Pomořanská 483 , 181 00 Praha 8 Česká republika Pomořanská 483/16, Troja, 181 00 Praha 8 26.9.2016 Praha 8, Pomořanská 483, PSČ 18100 18.11.1992 - 26.9.2016 Předmět podnikání CUBUS, spol.s r.o. Inženýrská činnost v investiční výstavbě 13.7.2002 poradenská činnost v oboru technologie rekonstrukcí staveb 13.7.2002 projektová činnost ve výstavbě 13.7.2002 - Projektová činnost v investiční výstavbě ( pozemní stavby)- Inženýrská činnost v investiční výstavbě- Poradenská činnost v oboru technologie rekonstrukcí staveb 18.11.1992 - 13.7.2002 vedení firmy CUBUS, spol.s r.o. Statutární orgán CUBUS, spol.s r.o. Ing. Pavel Fára 26.9.2016 Na Březince 1368 , 150 00 Praha 5 Česká republika Na Březince 1368/5, Smíchov, 150 00 Praha 5 Ing. Robert Gill 26.9.2016 Pomořanská 483/16, Troja, 181 00 Praha 8 Ing. Pavel Zídek 18.11.1992 - 26.2.1997 Bronzová 2023 , 222 22 Praha 5 Česká republika Praha 5, Bronzová 2023/27, PSČ 22222 Ing. Pavel Fára 18.11.1992 - 26.2.1997 Plynárenská 1505 , 274 01 Slaný Česká republika Slaný, Plynárenská 1505, PSČ 27401 Ing. Robert Gill 18.11.1992 - 26.2.1997 Lužická 36 , 120 00 Praha 2 Česká republika Praha 2, Lužická 36, PSČ 12000 Ing. Petr Řezáč 16.2.1994 - 26.2.1997 Ke Kotlářce 1146 , 150 00 Praha 5 Česká republika Praha 5, Ke Kotlářce 1146, PSČ 15000 Ing. Robert Gill 26.2.1997 - 15.7.1998 Ing. Pavel Fára 26.2.1997 - 13.7.2002 Plynárenská 1505 , Slaný Česká republika Slaný, Plynárenská 1505, okres Kladno Ing. Pavel Fára 13.7.2002 - 12.5.2004 Slaný, Plynárenská 1505, okres Kladno, PSČ 27401 Ing. Petr Řezáč 26.2.1997 - 31.1.2011 Ing. Robert Gill 15.7.1998 - 26.9.2016 Praha 8, Pomořanská 483, PSČ 18100 Ing. Pavel Fára 12.5.2004 - 26.9.2016 Praha 5, Na Březince 1368/5, PSČ 15000 Sbírka Listin CUBUS, spol.s r.o. C 14670/SL 8 účetní závěrka [2013] Městský soud v Praze 31.12.2013 15.7.2014 15.8.2014 5 C 14670/SL 7 účetní závěrka [2011] Městský soud v Praze 31.12.2011 4.4.2014 18.4.2014 5 C 14670/SL 6 účetní závěrka [2010] Městský soud v Praze 31.12.2010 4.4.2014 18.4.2014 9 C 14670/SL 5 účetní závěrka [2012] Městský soud v Praze 31.12.2012 4.4.2014 18.4.2014 5 C 14670/SL 4 ostatní , zápis z VH Městský soud v Praze 17.12.2010 25.2.2011 2 C 14670/SL 3 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 19.4.2004 27.4.2004 3 C 14670/SL 2 zakladatelské dokumenty, notářský zápis [NZ 279/2001] Městský soud v Praze 18.12.2001 6.6.2002 6.11.2002 8 C 14670/SL 1 notářský zápis [NZ 289/1996] Městský soud v Praze 7.11.1996 23.3.1998 11 Základní údaje CUBUS, spol. s r.o. Sídlo CUBUS, spol. s r.o. Pomořanská 483/16, Praha 181 00 Živnosti a provozovny CUBUS, spol. s r.o. Na Březince 1368/5, Praha 150 00 1005458278 Živnost č. 4 Poradenská činnost v oboru technologie rekonstrukcí staveb Statutární orgán CUBUS, spol. s r.o. Ing. Robert Gill Ing. Pavel Fára CUBUS, spol. s r.o. - 48029866 - Praha Cubus spol.s.r.o. - 60489171 - Praha 6
http://docplayer.cz/2713028-Odborne-stanovisko-vyjadreni-autorizovane-osoby-dle-18-odst-g-zakona-c-360-1992-sb-a-nasl.html
2016-10-29T00:22:00
[ " zákona č. 360", " zákona č. 360", " zákona č. 360", " zákona č. 360", " zákona č. 86", " zákona č. 406", " zákona č. 406", " zákona č. 139", " zákona č. 139" ]
⭐Odborné stanovisko (vyjádření) autorizované osoby dle 18, odst. g), zákona č. 360/1992 Sb. a násl. Odborné stanovisko (vyjádření) autorizované osoby dle 18, odst. g), zákona č. 360/1992 Sb. a násl. Download "Odborné stanovisko (vyjádření) autorizované osoby dle 18, odst. g), zákona č. 360/1992 Sb. a násl." 1 Odborné stanovisko (vyjádření) autorizované osoby dle 18, odst. g), zákona č. 360/1992 Sb. a násl. Vyjádření k požadavku Městského úřadu Kutná Hora, odboru životního prostředí, ohledně zdůvodnění technické možnosti a ekonomické přijatelnosti navrhovaného odpojení bytového domu (dále jen BD) na ul. Družební 602 od soustavy zásobování tepelnou energií (dále jen SZTE, dle dřívější terminologie centrálního zdroje tepla - CZT) z důvodu výstavby domovní plynové kotelny (dále jen DPK). Dle dikce zákona se jedná o prokázání uvedené technické nemožnosti či ekonomické nepřijatelnosti dalšího zásobování BD stávajícím způsobem teplem ze SZTE při související změně stávající stavby (tj. zřízení DPK v suterénu BD) dle 16, odst.(7) zák. č. 201/2012 Sb. (Zákon o ochraně ovzduší), který nahrazuje předchozí zák. č. 86/2002 Sb.). Stavba (akce) : ZŘÍZENÍ DOMOVNÍ PLYNOVÉ TEPLOVODNÍ KOTELNY V BYT. DOMĚ DRUŽEBNÍ 602, KUTNÁ HORA, PSČ Investor : Společenství vlastníků jednotek DOMU Družební čp. 602 Družební 602, Kutná Hora Hlouška, PSČ , IČ Uvedené ekonomické zhodnocení jakožto doplnění již předložené výše uvedené projektové dokumentace žádá OŽP MÚ KH s odvoláním na zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší v platném znění. V podstatě se zde jedná o prokázání ekonomické nepřijatelnosti zásobování daného BD stáv. systémem dodávky tepla pro ústřední vytápění a ohřev teplé vody z domovní výměníkové stanice (DPS). Tato DPS je umístěna v rohové části suterénu (1.PP) daného BD a je připojena teplovodní přípojkou DN 50 na distribuční síť SZTE (dle dřívější terminologie CZT), která je napojena na lokální okrskovou teplárnu Hlouška, provozovanou dodavatelem tepla městskou společností KH Tebis, s.r.o. Prokázat technickou nemožnost u stávajícího typu napojení z DPS v podstatě nelze, neboť celý systém dálkové distribuce tepla je již dlouhodobě provozován a je samozřejmě technicky možné stávajícím způsobem daný BD tepelně zásobovat i nadále. Dle přesného znění předmětného paragrafu musí být ovšem obě podmínky splněny současně (..je li to pro ně technicky možné a ekonomicky přijatelné..), tzn. stačí, když jedna z nich splněna není a uvedená povinnost pro právnické a fyzické osoby využít SZTE odpadá. V 16, odst. (7) výše uvedeného zákona je jasně stanoveno, že : Právnická a fyzická osoba /PaFO/ je povinna, je-li to pro ni technicky možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem. Toto nové znění vychází z původního 3, odst. (8) předchozího a tímto zákonem zrušeného zákona č. 86/2002 Sb.,, ovšem jsou zde tři důležité změny : 1) je vypuštěn termín centrální zdroje tepla, neboť tento termín energetický zákon nezná a místo něj je použit termín soustava zásobování tepelnou energií, která přesně odpovídá terminologii energet. zákona 2 Vymezení pojmů, odst. (2), písm. c) teplárenství, bod ) Je vypuštěn termín alternativní zdroje, neboť tento termín energetický zákon také nezná a jeho výklad byl předmětem mnoha nejasností 3) Je naopak přidán upřesňující termín pro vytápění, neboť v předchozím zákoně nebyl účel využití CZT nijak přesněji definován a dodavatelé tepla ze SZTE (např. městské teplárenské podniky) trvali na výkladu, že se jedná o využití tepla pro veškeré tepelné potřeby. Podle nynější dikce zákona je požadavek 16 nutno chápat jako závazný pouze pro vlastní vytápění objektů, protože v energet. zákoně 2, odst. (2), písm. c), bod. 14. je jasně taxativně vymezeno, že dodávka tepelné energie ve smyslu tohoto zákona může sloužit pro čtyři účely, a to vytápění, chlazení, ohřev teplé vody a technologické procesy. Kdyby tedy měl zákon o ochraně ovzduší (který je vůči dříve přijatému obecnému energetickému zákonu následným zákonem speciálním a vychází z něj) v 16 na mysli i teplo na ohřev teplé vody, tak by to zde bylo výslovně uvedeno stejně jako pojem...pro vytápění... 12 Výchozí tepelně energetické údaje pro BD Družební 602 : Celková výpočtová tepelná ztráta objektu prostupem + infiltrací (dle zjednodušeného výpočtu obálkovou metodou, dům nemá proveden energetický audit ani energetický průkaz či štítek) : 97,2 kw Celková výpočtová potřeba tepla na ohřev teplé vody + krytí tepelných ztrát cirkulací (průměrný topný výkon pro akumulační ohřev s odběrovým pásmem mezi hod) : 21,4 kw Celkový součtový min. nutný tepelný příkon objektu (pro vytápění a ohřev TV) : 118,6 kw Min. nutný topný výkon tepelného zdroje pro 75% zálohovatelnost (nepřerušované vytápění bytového domu, pouze s útlumy) : 0,75 x 118,6 = 88,95 89,0 kw Navržená koncepce tepelného zdroje : tři kotle po 45 kw v sestavě automaticky řízené kaskády tří stejných plyn. závěsných kondenzačních kotlů Thermona Kritérium celkového jmen. tepelného výkonu zdroje : 3 x 45 kw = 135 kw > 118,6 kw Kritérium zálohovatelnosti při poruše jednoho kotle : 2 x 45 kw = 90 kw > 89,0 kw Fakturované roční souhrnné spotřeby tepla na ústřední vytápění a ohřev teplé vody za poslední tři fakturačně uzavřené roky : 2009 : 771,8 GJ/rok = 214,39 MWh/rok 2010 : 814,2 GJ/rok = 226,17 MWh/rok 2011 : 720,2 GJ/rok = 200,06 MWh/rok V letošním roce 2012 jsou známy spotřeby tepla za všechny dosud ukončené měsíce, tj. leden listopad včetně = 635,2 GJ. Prosinec se dá s přijatelnou nepřesností uvažovat jako průměr tohoto měsíce v uvedených letech , tj. (123 GJ GJ GJ) : 3 = 128,7 GJ. Potom lze celkovou spotřebu tepla za letošní rok dopočítat jako součet těchto známých 11 měsíců + zprůměrované prosincové spotřeby, tj. 635,2 GJ + 128,7 GJ = 763,9 GJ 2012 : 763,9 GJ/rok = 212,19 MWh/rok Průměrná roční souhrnná spotřeba tepla na ústřední vytápění a ohřev teplé vody z let pak bude : (771,8 GJ + 814,2 GJ + 720,2 GJ + 763,9 GJ) : 4 = 767, ,5 GJ/r = 213,2 MWh/r Výpočtová účinnost navrhované kaskády plyn. kondenzačních kotlů (průměrná roční, v závislosti na měnícím se výkonu během roku) - horní 106% a dolní 98% je uvažována vzhledem k výhřevnosti paliva (ne spalnému teplu), střední hodnota tedy 102%. Vzhledem k ponechání původní předimenzované velikosti plochy otopných těles (jejich topný výkon byl navržen na původní stav ještě nezatepleného domu z r. 1969, nyní je zcela zateplena fasáda izol. PPS pláštěm a zčásti vyměněna okna za plastová) se uvažuje po naprostou většinu topné sezóny provoz s podstatně nižšími středními kotlovými teplotami topné vody než je rosný bod kondenzace plyn. spalin 58 C). Kotle ovšem nebudou vždy provozovány v kondenzačním režimu, zvl. v nejchladnějších obdobích, kdy se uvažuje se jmen. provozem 75 /65 C. Mimo kond. režim pak účinnost kotlů klesne na běžných %, stř. hodnota 93%. Ze zkušeností lze v takovýchto případech uvažovat s 2/3 dobou provozu v kond. režimu a 1/3 dobou mimo kond. režim průměrná roční účinnost = (102-93) x 2/ = 99% (0,99). Stupeň ročního využití paliva (vzhledem ke spalnému teplu) 95 % (0,95). Potom nutný výpočtový energet. příkon v plynu jakožto topném médiu pro UT i ohřev TV bude : 767,5 GJ/rok : 0,99 : 0,95 = 816,055 GJ/rok = 226,682 MWh/rok Kategorie odběratele : 63 MWh/rok < 227 MWh/rok < 630 MWh/rok maloodběr (MO) zem. plynu Výpočtové spalné teplo zem.plynu : 38 MJ/Nm3, výpočtový energet. obsah plynu : 1 m3 = 10,55 kwh Celková výpočtová spotřeba zem. plynu pak bude : kwh/rok : 10,55 kwh/m3 = m3/rok, což bude obchodně (fakturačně) měřeno na novém samostatném odběrném místě, tj. v plynoměrné skříni pod nejnižší lodžií na uliční fasádě předmětného domu samostatným plynoměrem. Spotřeba jednotlivých bytů (na vaření) je již nyní měřena a fakturována pro každého z nich zvlášť bytovými plynoměry. 23 varianta NOVÁ DOMOVNÍ PLYNOVÁ KOTELNA : Investiční náklady : (pro příští rok 2013 počítány s 2% navýšením CÚ 2012 dle nabídky Thermony) : - projektová dokumentace (vč. inženýrské činnosti pro vyřízení stavebního povolení) - nové místo obchodního měření plynu (plynoměrná skříň) - spalinová cesta (společný kouřovod + nový fasádní komín) - technologický celek plyn. kotelny ve vyhrazené místnosti v suterénu domu (technologická zařízení 3x kotel, 1x akumul. ohř. TV, blok. úpravna vody, 2x tlak. exp. nádoba UT + TV, oběh. čerp. UT, cirkul. čerp. TV, potrubí, armatury, elektro-silnoproud, ASŘ+MaR, větrání) - stavební úpravy (průrazy, beton. základy, výměna oken a dveří, protipožární zatěsnění prostupů, akusticky tlumící podhled v kotelně, povrchové úpravy prostoru kotelny nátěr podlahy, výmalba) - propojení kotelny se stáv. rozvody UT + TV/C, napojení na SV, přívod elektro ze stáv. el. rozvodů - první provozní náplně, topná zkouška, zaučení obsluhy, uvedení kotelny do provozu - náklady na odpojení od stáv. VS (25.000,- Kč bez DPH dle KH Tebis) Celkové uvažované invest. náklady : , ,- = ,- Kč bez DPH Vč. DPH 15% (stavba pro bydlení snížená sazba) pro r.2013 : ,- x 1,15 = ,- 841 tis. Kč Celou uvedenou stavbu (realizaci) by si hradil vlastník objektu jakožto stavebník /investor/, tj. SVJ, sám. Investiční náklady byly stanoveny na základě nacenění firmy Thermona s.r.o. dle projektu ze 09/2012 vč. dodatečného navýšení o akust. podhled dle akust. studie z 11/2012. V této ceně jsou zahrnuty veškeré dodávky a montáže i nepřímé náklady zhotovitele, tzn. cena je uvažována jako návrhová smluvní na zhotovení díla již v CÚ Sestava kotelny pro nacenění byla dle požadavků investora navržena v co nejjednodušší, tj. nejlevnější verzi s jednoduchým systémem ASŘ a optimalizací trubních rozvodů. Provozní náklady (vzhledem k dosavadní neznalosti cen pro příští rok 2013 počítány v CÚ 2012) : PLYN - výpočet pro CÚ 2012 byl proveden internetovým on-line kalkulátorem S-Finance.cz, kde se jako jedna z nejvýhodnějších jeví nabídka ČEZ a.s., produkt Atraktiv pro kategorii MO, nejvyšší odběrové pásmo MWh. Výsledná celk. součtová cena v CÚ 2012 (za komoditu, distribuci, měsíční paušály, vč. daní) pro konečného odběratele byla zkalkulována ve výši Kč/rok vč. 20% DPH. Je možné zvolit i o něco málo dražší nabídky E.ON Energie a.s., produkt Standard se zkalkulovanou cenou Kč/rok vč. 20% DPH, či RWE holding, produkt PLUS se zkalkulovanou cenou Kč/rok vč. 20% DPH. Ostatní dodavatelé nejsou pro svoji dosud velmi krátkou historii na energet. trhu (nejistota jejich ekonomické perspektivy) bráni v úvahu, i když jsou jejich nabídky třeba i ještě levnější. Pro posouzení byla uvažována cena varianty ČEZ Atraktiv. Jednotková cena za 1m3 pak vychází : Kč/rok : m3/rok = 13,63 Kč/m3 vč. DPH TECHNOLOG. SPOTŘEBA EL. ENERGIE (kotle, oběh. čerpadla, malý ventilátor větrání, elektropohony ventilů,, napájení ASŘ) bude součástí celk. odběru elektřiny ve společných prostorách objektu, která je nyní fakturována v jednotarifové sazbě pro podnikatele C01d produktu Standard. Stávající jističe 32 A tohoto rozvodu pro společné domovní prostory se vzhledem k dostatečné výkonové rezervě proudově navyšovat nebudou, měsíční platba za ně tedy zůstane stejná. Dodavatelem el. energie je ČEZ. Dle podrobného kalkulátoru ERÚ (CYGNI SOFTWARE a.s.) by celková cena za předpokládaný roční odběr elektřiny technologií kotelny 2500 kwh činila Kč vč. DPH po odečtu paušálních měsíčních plateb za jističe. Jednotková cena pak vychází 6,15 Kč/kWh vč. DPH v CÚ Výsledné roční náklady na spotřebu el. energie kotelny : Kč/rok vč. 20% DPH REVIZE - v porovnání se stáv. napojením na DPS přibudou u vlastní kotelny ještě revize plynu, spalinové cesty, elektro a tlak. nádob. V současné době jsou tyto revize v nákladech dodavatele dálkového tepla (KH Tebis), který je má započteny v ceně tepla. U vlastního zdroje tepla typu malé domovní kotelny lze ze srovnatelných instalací odvodit průměrnou cenu těchto revizí (četnost revizí se dle jejich druhu mění od 1x/0,5 roku až po 1x/3 roky) v CÚ 2012 na Kč/rok vč. 20% DPH 34 ÚDRŽBA A OPRAVY - při instalaci nového zdroje se předpokládají v prvních třech letech veškeré opravy z hlediska investora za bezplatné v rámci smluvní 3 - leté záruční doby, která se dnes již běžně při podobných realizacích sjednává. U nového zařízení v záruční době se pak předpokládá pouze drobná beznákladová údržba v rámci běžné činnosti obsluhy, jako např. odstranění netěsností v potrubních rozebíratelných spojích jejich dotažením, odvzdušňování, odkalování apod. Náklady na údržbu a opravy po záruční době, kdy již nebudou kryty smluvní tříletou zárukou, budou hrazeny z fondu oprav vlastníka SVJ. Ze zkušeností obdobných, již provozovaných zdrojů je známo, že tyto náklady pak po dobu životnosti činí ročně cca 0,5-1,5 % ceny pořizovací, tzn. do nákladů za provoz se zpočátku (0,5%) nijak výrazně nepromítnou, nárůst (až 1,5%) lze uvažovat až ve druhé polovině životnosti, tj. až po cca 8 15 letech provozu. Je tedy nutné nejpozději po uplynutí záruční doby vytvořit fond údržby a oprav (FÚO), ovšem z provozního hlediska je jistější, když je tento fond zřízen od samého začátku provozu díla (např. pro případ neuznaných záručních vad). Výchozí výše FÚO je zvolena jako průměr mezi 0,5 a 1,5 %, tj. 1% z investičních nákladů, tzn. 0,01 x ,- = Kč/rok (DPH se neuvažuje, jde o úložku) FINANČNÍ NÁKLADY NA OBSLUHU vzhledem k tomu, že navržený plyn. zdroj je legislativně kotelnou, musí být k jejich obsluze (dozoru) vyčleněna osoba s topičským průkazem. Dle zkušeností ze stejně provozovaných zdrojů bude sjednána smlouva s technicky i zdravotně způsobilou osobou, která bude dodavatelem díla zaškolena na provozování této domovní kotelny a z důvodu co nejkratší docházky bydlí přímo ve městě. Tato osoba bude za paušální měsíční úhradu funkci odborné obsluhy pro daný zdroj vykonávat (obsluha zařízení, kontrola, základní údržba a drobná administrativa provozní deník kotelny apod.). Tuto činnost bude pracovník obsluhy (topič) vykonávat na základě dohody o provedení práce v rozsahu max. 150 hod/rok, tzn. 150 hod/rok x 100 Kč/hod = Kč/rok. Z příjmu si odvede daň ve výši 15% a zdravotní ani sociální pojištění z této činnosti tedy odvádět nebude. Dané zdroje jsou svou koncepcí (především řídícím systémem a monitoringem) koncipovány pro obslužný interval 72 hod (po 3 dnech) viz technické podklady výrobce kotlů. S uvažováním běžné a nutné 14-denní odstávky jednou za topnou sezónu bude tedy provoz zdroje činit 351 dní/rok 351 : 3 = 117 dozorů zdroje. Na jeden dozor se uvažuje běžně 1/2 hodina, pro oba celkem 1 hodina, tedy celkem 117 hod/rok. Zbytek ( = 23 hod/rok) pak připadá jako rezerva na možné větší údržbové práce, administrativní činnost apod. Topič musí mít také sjednánu možnost záskoku jinou, stejně kvalifikovanou osobou, ať už pro předem plánované případy (dovolená) či mimořádné situace (nemoc). Celkový počet max. 150 obslužných hodin se tím samozřejmě nezmění. Roční náklady v CÚ 2012 pak budou Kč/rok vč. 20% DPH. POJIŠTĚNÍ předpokládá se připojištění domu na možné škody způsobené provozem plyn. zdroje ať už na zařízení samotném či na objektu (výbuch, požár). Dle zkušeností ze stejně provozovaných plyn. zdrojů lze uvažovat s navýšením ročního pojistného (připojištění) takovýchto bytových domů ve výši o cca Kč/rok, brán střed Kč/rok vč. 20% DPH. ODPISY (AMORTIZACE) odpisová doba u tepelných zdrojů se uvažuje 15 let, i když je ze zkušenosti známo, že při řádné obsluze a údržbě i včas prováděných opravách (viz fond údržby a oprav) lze předpokládat zvýšení životnosti zařízení daleko za dobu účetní odpisové doby (až cca 20 let). Amortizace zde tedy bude zahrnuta roční poměrnou částkou 1/15 z výchozích invest. nákladů. Je ovšem skutečností, že finanční částku na výstavbu nového tepel. zdroje po odpisové době 15 let nelze nyní v žádném případě určit. Investiční částka na nový zdroj bude sice vlivem inflace nominálně podstatně vyšší, což bude ovšem kompenzováno průběžným úročením úložek. Běžné úročení na dlouhodobém vkladu je vždy o něco vyšší než míra inflace. Lze tedy uvažovat, že se oba vlivy vzájemně vyruší a roční odpisová částka bude uvažována jen výše uvedeným prostým podílem z částky investiční. Nový zdroj bude pořizován ale jen v částečném (cca 60%) rozsahu nynějšího, neboť např. stavební část (stav. úpravy kotelny, průrazy pro potrubí, akust. podhled, okna, dveře apod.), spalinová cesta, plynová skříň, domovní plyn. rozvod, napojovací potrubí mezi kotelnou a domovními rozvody, většina potrubí v kotelně, expanzní nádoba apod. zůstanou beze změny (lze uvažovat min. dvojnásobnou dobu životnosti) a vymění se v podstatě jen vlastní topná technologie vč. veškerých strojních zařízení. Potom tato částka bude : 0,60 x Kč : 15 roků = Kč/rok (bez navýšení úročením, DPH se neuvažuje, jde o úložku) 45 Výpočtové provozní náklady celkem za rok provozu (CÚ 2012) dvou nových domovního PTZ : = Kč vč. 20% DPH Po přepočtu na 21% DPH v r potom : : 20 x 21 = Kč vč. 21% DPH Po započtení inflačního zvýšení cen v r ve výši 2% potom : x 1, 02 = Kč = předpokládané provozní náklady za r Náklady za samotný plyn budou činit cca 73% a za ostatní položky 27% z nákladů celkových provozních. Výsledná cena za jednotku tepelné energie dodané z domovní plyn. kotelny do ústředního vytápění a ohřevu TV : Kč/r : 767,5 GJ/r = 516, Kč/GJ vč. 21% DPH a zároveň v CÚ2013 varianta STÁVAJÍCÍ DOMOVNÍ PŘEDÁVACÍ STANICE : Investiční náklady : Z hlediska SVJ zde nebudou žádné, neboť vlastní technologie DPS vč. jejího napojení a výstupních potrubí až po hl. uzávěry je v majetku dodavatele tepla KH Tebis. Proto veškeré investice na její event. modernizaci, opravy a údržbu jdou k tíži KHT, který je započítává do výsledné prodejní ceny tepla. Provozní náklady : ENERGIE DODÁVANÁ Z DPS: Uvažovaná účinnost předávání tepla z rozvodů SZTE do otopné soustavy UT i rozvodů TV bytového domu přes DPS 99%, protože měření tepla je prováděno na na patě domu bezprostředně za výstupem topného kanálu, ale vlastní DPS vč. napojovacích potrubí má určité nezanedbatelné tepelné ztráty (slabé tepelné izolace, nezaizolované armatury). Proto se pro vlastní ústřední vytápění a ohřev TV veškeré změřené a fakturované teplo nevyužije, ale pro účely tohoto posouzení se tyto cca 1% tepelné ztráty zanedbají, tzn. skutečná velikost dodávky tepla ze SZTE se uvažuje jako odpovídající tepelné potřebě domu. Korektní měření tepla by mělo být až na výstupu z DPS (vytápění) a u deskového výměníku (ohřev TV), v tomto smyslu je smluvní definice na patě domu příliš neurčitá. Cena za teplo ze SZTE pro vytápění i ohřev TV dle předběžného oznámení KH Tebis pro r : 598,- Kč/GJ vč. 15% DPH Pak výpočtové roční celkové náklady na teplo pro konečného spotřebitele (SVJ) ze SZTE v CÚ 2013 : 767,5 GJ/r x 598,- Kč/GJ = Kč/rok vč. 15% DPH Pozn. vlastní spotřebovávaná komodita, tj. ohřívaná studená voda na TV ve variantě vlastního domovního zdroje ani při stáv. napojení na SZTE započítána není, neboť její spotřebované množství ani cena nebudou způsobem dodávky tepla ovlivněny. VÝSLEDNÉ EKONOMICKÉ SROVNÁNÍ : Rozdíl v investičních nákladech : ,- Kč (nová kotelna) 0,- Kč (stáv. DPS) = ,- Kč ve prospěch stáv. napojení na SZTE Rozdíl v provozních nákladech : Vlastní domovní kotelna : Kč vč. 21% DPH Dodávka ze sítě SZTE (KHT) : Kč/rok vč. 15% DPH Rozdíl v ročních fin. nákladech : Kč Kč = Kč 62,4 tis. Kč/rok ve prospěch vlastní domovní plyn. kotelny 56 Prostá návratnost investičních prostředků vložených do výstavby vlastní plyn. kotelny pak výpočtově bude : 841 tis. : 62,4 tis/rok = 13,48 13,5 let, což lze považovat za ještě přijatelné, neboť je to doba kratší, než účetní odpisová doba kotelny 15 let. Při uvažované reálné době životnosti plyn. zdrojů min. 15 let ( účetní odpisová doba) se tedy každoročními úsporami na spotřebovaném teple vložené fin. prostředky vrátí výpočtově za cca 13,5 roku. Investice do vlastní domovní plynové kotelny se tedy v každém případě zaplatí a po zbývající dobu (do konce uvažované životnosti kotelny, tj. cca 1,5 roku) přinese její provoz oproti odběru tepla ze SZTE fin. úsporu cca 1,5 x 62,4 tis. Kč = 93,6 tis. Kč. Po dožití kotelny budou již zároveň připraveny fin. prostředky na její náhradu, neboť odpisové částky do průběžně navyšovaného (a úročeného) fondu jsou již do výše uvedených provozních nákladů kotelny zahrnuty. Kromě této výpočtové úspory je nutno k variantě kotelny ještě připočíst další neopominutelné výhody : SVJ se tak stane nezávislým na v podstatě monopolním dodavateli dálkového tepla (KH Tebis), což je při budoucích reálně předpokládaných rostoucích cenách tepla ze SZTE důležitý parametr zřízením majetkově vlastního domovního tepelného zdroje se o tuto invest. částku zvýší i hodnota objektu, tzn. i cena každého jednotlivého bytu (podílem na společném majetku) při jeho prodeji SVJ si bude moci dodavatele topného média (zemního plynu) svobodně vybírat na základě rozsáhlé nabídky distributorů plynu (dnes už okolo 20 subjektů) a nebude muset akceptovat smluvní cenu, kterou mu předloží dodavatel dálkového tepla (nyní KH Tebis, ale i po event. změně to stále bude jeden subjekt, v dané lokalitě z hlediska CZT monopolní). ZÁVĚR : Pro právnickou osobu Společenství vlastníků jednotek domu Družební čp. 602 tedy není dle uvedeného znění zákona ekonomicky přijatelné, platit průměrné náklady /CÚ 2013/ za jednotku nakoupené tepelné energie na ústřední teplovodní vytápění a ohřev teplé vody (dodávané dálkovými rozvody místní sítě SZTE z kotelny Hlouška) 598 Kč/GJ (vč. 15% DPH), když při výrobě tepla ve vlastní domovní kotelně - zatím bez předběžně uvažovaného termického solárního systému na celoroční ohřev TV - by byla výsledná výpočtová cena za tuto energii 517 Kč/GJ (vč. 21% DPH). Výsledné ekonomické srovnání pak prokazuje výpočtovou roční úsporu cca 62,4 tis. Kč a prostou návratnost investičních prostředků cca 13,5 roků. U obou cen jsou započítány náklady na dodanou energii (v teplé vodě SZTE či zemním plynu z distribuční sítě) včetně provozních nákladů na obsluhu tep. zdroje, spotřebovanou technologickou el. energii, revize, drobnou údržbu, fond údržby a oprav, pojištění, tvorbu odpisového fondu atd. Energeticko-ekonomický výpočet s prostou dobou návratnosti (bez započítání event. úvěru) prokázal reálnost uvedeného záměru, i když dlouhá návratnost investice se již blíží hranici ekonomické výhodnosti (15 let). Projektant tedy výstavbu vlastního domovního tepelného zdroje - plynové kotelny - ze všech výše uvedených důvodů DOPORUČUJE. Pozn.: veškeré ceny jsou uváděny s DPH, neboť SVJ jakožto konečný spotřebitel (nepodnikatelský subjekt) nemá vratku DPH. V Třebíči Ing. Jiří Kopuletý 6 Podobné dokumenty - 2 - O B S A H VZOROVÁ SITUACE KOTELNY A ZÁSOBENÝCH DOMŮ 2. VÝCHOZÍ STAV - POPIS, BILANCE, ZHODNOCENÍ - 2 - O B S A H VZOROVÁ SITUACE KOTELNY A ZÁSOBENÝCH DOMŮ 1. ÚVOD 2. VÝCHOZÍ STAV - POPIS, BILANCE, ZHODNOCENÍ 2.1 POPIS VÝCHOZÍHO STAVU 2.2 VÝPOČTOVÉ ÚDAJE - VÝCHOZÍ STAV 2.3 ZHODNOCENÍ BILANCE VÝROBY Více Energetický posudek. SVJ Ortenovo náměstí Energetický posudek dle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 480/2012 Sb., o energetickém auditu a energetickém posudku SVJ Ortenovo náměstí Ortenovo Více ENERGETICKÝ AUDIT, ENERGETICKÝ ŠTÍTEK OBÁLKY BUDOVY MATEŘSKÁ ŠKOLA CHVALŠINY ENERGETICKÝ AUDIT, ENERGETICKÝ ŠTÍTEK OBÁLKY BUDOVY MATEŘSKÁ ŠKOLA CHVALŠINY Zpracováno na základě smlouvy o dílo č. 12052. Ing. Karel Srdečný Ing. Jan Truxa Mgr. František Macholda, MBA Ing. Jiří Beranovský, Více MIX MAX - ENERGETIKA, s. r.o. Štefánikova 38a, 612 00 Brno Zastupitelstvo města Uherský Brod Územní energetická koncepce města Uherský Brod Osnova: 1. Informace o zadání a průběhu zpracování Územní energetické koncepce města Uherský Brod (dále jen ÚEK) 2. Shrnutí Více ZATEPLENÍ OBJEKTU OBECNÍHO ÚŘADU PSÁRY ENERGETICKÝ AUDIT ZATEPLENÍ OBJEKTU OBECNÍHO ÚŘADU PSÁRY INVESTOR: AUDITOR: Obec Psáry Pražská č.p. 137 252 44 Psáry IČ: 00241580 Ing. Renata Topinková Bellova 30 623 00 Brno IČ: 47958251 osvědčení MPO Více Zpráva odborného posouzení a návrh koncepce rekonstrukce kotelny Parní a teplovodní kotelny Projektová dokumentace ČKJ Projekt, spol. s r.o Tepelná čerpadla Optimalizace provozu Kolbenova 159/7 Kogenerační jednotky Úspory energií 190 00 Praha 9 Zdroje a rozvody vytápění Více ENERGETICKÝ AUDIT. NEMOCNICE NOVÝ BYDŽOV BUDOVA LDN - objekt B ENERGETICKÝ AUDIT NEMOCNICE NOVÝ BYDŽOV BUDOVA LDN objekt B Jana Maláta 493 54 1 Nový Bydžov ENERGETICKÝ SPECIALISTA: ING. VĚRA SYTAŘOVÁ Číslo oprávnění ES v seznamu MPO: 11 Evidenční číslo os.: energetický Více Výroba a dodávky tepla v Hranicích Výroba a dodávky tepla v Hranicích Co byste měli vědět? Milí hraničtí spoluobčané, již několik měsíců, ba let, probíhá v našem městě diskuse ohledně systému centrálního zásobování teplem. Provozovatelem Více Ročenka TZI 2004 Svaz podnikatelů v oboru Technická zařízení ČR Ročenka TZI 2004 Svaz podnikatelů v oboru Technická zařízení ČR Publikace je určena pro poradenskou činnost a je zpracována v rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů Více Obsah. Úvodem 5 ENERGY PROGRAM 7. 1. Energy program cesta k financování energetických projektů 8 ÚSPORY ENERGIE 11 Obsah Úvodem 5 ENERGY PROGRAM 7 1. Energy program cesta k financování energetických projektů 8 ÚSPORY ENERGIE 11 2. Vytápění budov v sektoru služeb a průmyslu 12 Formy vytápění 12 Technologické možnosti Více Zpráva o energetickém auditu Základní škola Na Žižkově v Liberci Vypracováno dle zákona O hospodaření energií č.406 auditu. Zpráva o energetickém auditu Základní škola Na Žižkově v Liberci Vypracováno podle 9 zákona č. 406/2000 Sb. O hospodaření energií, ve znění pozdějších Více panelový dům OBLÁ 75a V BRNĚ NOVÉM LÍSKOVCI ENERGETICKÝ AUDIT PRO ÚČELY panelový dům OBLÁ 75a V BRNĚ NOVÉM LÍSKOVCI ENERGETICKÝ AUDIT PRO ÚČELY účely zařazení do dlouhodobého programu oprav bytových domů MMR ČR a žádosti o státní podporu v rámci programu ČEA Zpracovatel : Více Počet stran / Pages 51 Počet příloh / Annexes 1 Identifikace Identifikace studie Název díla / Title Reference (smlouva / contract) Vypracoval / Processed by Studie o dopadech zateplování budov na spotřebu uhlí a zemního plynu v České republice Ing. Více SPECIALIZOVANÁ PŘÍLOHA SYSTÉM CENTRÁLNÍHO ZÁSOBOVÁNÍ TEPLEM VE MĚSTĚ HRANICE SPECIALIZOVANÁ PŘÍLOHA ke kapitole 3.1.3 ÚEK MRH Územní energetické koncepce Mikroregionu Hranicko Autoři: Ing. Libor Lenža, Ing. Michal Vodák, Ing. Radim Pištělák SYSTÉM CENTRÁLNÍHO ZÁSOBOVÁNÍ TEPLEM Více KONCESNÍ PROJEKT. Centrální zásobování teplem v Kopřivnici. ve smyslu zákona č. 139/2006 Sb. v platném znění NÁZEV KONCESNÍHO ŘÍZENÍ: Zadavatel KONCESNÍ PROJEKT ve smyslu zákona č. 139/2006 Sb. v platném znění NÁZEV KONCESNÍHO ŘÍZENÍ: Centrální zásobování teplem v Kopřivnici Zadavatel Město Kopřivnice Zpracovatel TEPLO Kopřivnice s.r.o., 01/ 2008 Více KOGENERAČNÍ JEDNOTKY ZŘIZOVÁNÍ A PROVOZ. Doc. Ing. Jaroslav Krbek, CSc. Doc. Ing. Bohumil Polesný, CSc. KOGENERAČNÍ JEDNOTKY ZŘIZOVÁNÍ A PROVOZ Doc. Ing. Jaroslav Krbek, CSc. Doc. Ing. Bohumil Polesný, CSc. Praha 2007 Kogenerační jednotky - Zřizování a provoz Vydal GAS s.r.o., Praha Vytiskla tiskárna: PRATR Více ENERGETICKÝ AUDIT OBJEKTU KONCEPČNÍ, TECHNICKÁ A PORADENSKÁ ČINNOST Buzulucká 4, 160 00 Praha 6 ENERGETICKÝ AUDIT OBJEKTU ZDRAVOTNÍ ORDINACE TRABANTSKÁ 268/8 PRAHA STALICE listopad 2013 KONCEPČNÍ, TECHNICKÁ A PORADENSKÁ ČINNOST Více Zpracování návrhu optimální varianty vývoje teplárenství Zpracování návrhu optimální varianty vývoje teplárenství Aktualizovaná verze 5.8.2011 1 Obsah 1 ÚVOD... 5 1.1 O DOKUMENTU... 5 1.2 POUŽITÉ ZKRATKY... 5 2 DOSTUPNÉ DATOVÉ ZDROJE... 6 2.1 ČESKÝ STATISTICKÝ Více autorizace Doc.Ing. Roman Povýšil, CSc. 4554-500-2/2-KP-01 revize 0 listopad 2000 strana 2 strana 2 autorizace zpracoval: Ing. Miroslav Mareš Doc.Ing. Roman Povýšil, CSc. schválil: Ing. Miroslav Mareš Praha, strana 3 1 Úvod, formulace úlohy 4 2 Specifikace optimální varianty zásobování města Více ÚZEMNÍ ENERGETICKÁ KONCEPCE MĚSTA KUTNÁ HORA KONCEPČNÍ, TECHNICKÁ A PORADENSKÁ ČINNOST Buzulucká 4, 160 00 Praha 6 ÚZEMNÍ ENERGETICKÁ KONCEPCE MĚSTA KUTNÁ HORA 2006 KONCEPČNÍ, TECHNICKÁ A PORADENSKÁ ČINNOST Buzulucká 4, 160 00 Praha 6 Objednatel: Více spol. s r.o. SVÁŽNÁ 10, 12, 14, 16 Brno spol. s r.o. SVÁŽNÁ 10, 12, 14, 16 Brno 2003 2 Obsah: Evidenční list energetického auditu 5 1. Identifikační údaje 8 2. Úvod 9 3. Shromáždění podkladů a dat 9 4. Situační plán 10 5. Popis stávajícího stavu Více spol. s r.o. SVÁŽNÁ 26, 28, 30, 32 Brno spol. s r.o. SVÁŽNÁ 26, 28, 30, 32 Brno 2003 2 Obsah: Evidenční list energetického auditu 5 1. Identifikační údaje 8 2. Úvod 9 3. Shromáždění podkladů a dat 9 4. Situační plán 10 5. Popis stávajícího stavu Více Dr.Václav Houša předseda představenstva SBD Nový domov Praha v y d á v á S p r á v n í b y t o v é d r u ž s t v o N o v ý d o m o v P r a h a o b č a s n í k r o k 2 0 0 4 * * * číslo2 Vážení čtenáři, vím, a napsal jsem to už v minulém čísle tohoto našeho časopisu, Více 1. PŘEHLED ZÁKLADNÍCH DŮVODŮ PROČ UVAŽOVAT O KVET...1 OBSAH 1. PŘEHLED ZÁKLADNÍCH DŮVODŮ PROČ UVAŽOVAT O KVET...1 2. KRITÉRIA PRO SPRÁVNOU VOLBU KVET...7 2.1 ENERGETICKÉ KRITÉRIUM...7 2.2 EKOLOGICKÉ KRITÉRIUM...9 2.3 EKONOMICKÉ KRITÉRIUM...12 2.3.1 Investiční Více náročnost EkoWATT 2009 Lenka Hudcová a kol. ENERGETICKÁ náročnost EkoWATT 2009 Lenka Hudcová a kol. BUDOV Energetická náročnost budov základní pojmy a platná legislativa Autoři: Lenka Hudcová, Monika Kašparová, Gabriela Krajcarová, David Lukavec, Více ENERGETICKÝ AUDIT OBJEKTU ŠATNY A KLUBOVNY FC KONCEPČNÍ, TECHNICKÁ A PORADENSKÁ ČINNOST Buzulucká 4, 160 00 Praha 6 ENERGETICKÝ AUDIT OBJEKTU ŠATNY A KLUBOVNY FC U SPORTOVIŠTĚ 54/5 PRAHA - SLIVENEC únor 2014 KONCEPČNÍ, TECHNICKÁ A PORADENSKÁ ČINNOST Více Bytes Tábor s.r.o. VÝROČNÍ ZPRÁVA. společnosti BYTES Tábor s.r.o. za rok 2009. Stránka 1 z 31 VÝROČNÍ ZPRÁVA společnosti BYTES Tábor s.r.o. za rok 2009 Stránka 1 z 31 Obsah 1. Úvod... 3 2. Organizační schéma společnosti s platností od 1.2.2010... 4 3. Orgány společnosti... 5 4. Z historie firmy...5 Více PŘÍRUČKA PRO REGIONÁLNÍ VYUŽITÍ KOGENERAČNÍCH ZDROJŮ PŘÍRUČKA PRO REGIONÁLNÍ VYUŽITÍ KOGENERAČNÍCH ZDROJŮ Vydala: Česká energetická agentura Vinohradská 8, 120 00 Praha 2 Vypracoval: RAEN spol. s r.o. CityPlan spol. s r.o. Tato publikace je určena pro poradenskou Více Představenstvo Bytového družstva Svitavy v souladu s uzavřenou dohodou o správcovství Vás žádá o spolupráci a zabezpečení těchto úkolů B Y T O V É D R U Ž S T V O S V I T A V Y Školní 335/5 568 02 Svitavy, tel.fax. 461 533 746, e-mail: [email protected] www.bdsvitavy.cz --------------------------------------------------------------------------------------- Více AKTUALIZACE ÚZEMNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE STATUTÁRNÍHO MĚSTA ČESKÉ BUDĚJOVICE Duben 2012 AKTUALIZACE ÚZEMNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE STATUTÁRNÍHO MĚSTA ČESKÉ BUDĚJOVICE Předkládá: SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, o.p.s. Americká 17 120 00 Praha 2 Czech Republic Tel.: Více 2016 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář
http://docplayer.cz/185079-Prilohy-mezinarodni-pravni-nastroje-na-ochranu-lidskych-prav-dotaznik.html
2017-01-17T07:00:00
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " Soud ", " soud ", " čl. 6", " Čl. 6", " SOUD ", " SOUD ", " SOUD ", " soud ", " SOUD ", " SOUD ", " SOUD ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
⭐Přílohy. Mezinárodní právní nástroje na ochranu lidských práv Dotazník Download "Přílohy. Mezinárodní právní nástroje na ochranu lidských práv Dotazník" Radovan František Havlíček 1 Přílohy Mezinárodní právní nástroje na ochranu lidských práv Dotazník2 Obsah této části Mezinárodní právní nástroje na ochranu lidských práv Ratifi kace hlavních mezinárodních nástrojů na ochranu lidských práv Všeobecná deklarace lidských práv (stručný obsah) Všeobecná deklarace lidských práv Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (stručný obsah) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (stručný obsah) Úmluva o právech dítěte (stručný obsah) Evropská úmluva o lidských právech (stručný obsah) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu číslo Dodatkové protokoly k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Evropská sociální charta (stručný obsah) Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (stručný obsah) Evropská charta regionálních či menšinových jazyků (stručný obsah) Dotazník3 Údaje o ratifi kaci K Ratifikace hlavních mezinárodních nástrojů na ochranu lidských práv SPOJENÉ NÁRODY RADA EVROPY Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Úmluva o právech dítěte Evropská úmluva o lidských právech Evropská sociální charta Revidovaná Evropská sociální charta Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků ZEMĚ Stav ke dni 1/26/06 1/26/06 1/26/06 3/15/06 3/15/06 3/15/06 3/15/06 3/15/06 3/15/06 Platnost od 1/3/76 3/23/76 9/2/90 9/3/53 2/26/65 7/1/99 2/1/98 2/1/98 3/1/98 Albánie Andorra Arménie Ázerbájdžán Belgie Bělorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Gruzie Chorvatsko Irsko Island Itálie Kypr Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Makedonie Malta Moldavsko Monako Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Ruská federace Řecko San Marino Slovensko Slovinsko Srbsko a Černá Hora Španělsko Švédsko Švýcarsko Turecko Ukrajina Velká Británie Zdroje: Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (www.ohchr.org/english/law/index.htm), Ředitelstvi Rady Evropy pro právní záležitosti (www.convention.coe.int) 4014 K Stručný obsah Všeobecné deklarace lidských práv Všeobecná deklarace lidských práv (stručný obsah) Článek 1 Právo na rovnost Článek 2 Zákaz diskriminace Článek 16 Právo uzavřít sňatek a založit rodinu Článek 17 Právo vlastnit majetek Článek 3 Právo na život, svobodu a osobní bezpečnost Článek 4 Zákaz otroctví Článek 5 Zákaz mučení a ponižujícího zacházení Článek 6 Právo na uznání právní osobnosti Článek 7 Právo na rovnost před zákonem Článek 8 Právo na soudní ochranu Článek 9 Zákaz svévolného zatčení nebo vyhoštění Článek 10 Právo na spravedlivé veřejné vyslechnutí soudem Článek 11 Záruka presumpce neviny Článek 12 Zákaz zasahování do soukromí, rodiny, domova a korespondence Článek 13 Právo na volný pohyb uvnitř státu a na jeho svobodné opuštění Článek 14 Právo na získání azylu v jiných zemích z důvodů pronásledování Článek 15 Právo na státní příslušnost a na její změnu Článek 18 Svoboda víry a náboženství Článek 19 Svoboda přesvědčení a právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace Článek 20 Svoboda pokojného shromažďování a sdružování Článek 21 Právo účastnit se vlády a právo na svobodné volby Článek 22 Právo na sociální zabezpečení Článek 23 Právo na přiměřenou práci a na členství v odborech Článek 24 Právo na odpočinek a na zotavení Článek 25 Právo na přiměřenou životní úroveň Článek 26 Právo na vzdělání Článek 27 Právo účastnit se kulturního života společnosti Článek 28 Právo na společenský řád, v němž mohou být práva a svobody z této deklarace plně uskutečněny Článek 29 Povinnosti vůči společnosti nezbytné ke svobodnému a plnému rozvoji Článek 30 Zákaz potlačování výše uvedených práv kterýmkoli státem nebo osobou Copyright 1999 Human Rights Resource Center, University of Minnesota, přetištěno se svolením. 4025 Všeobecná deklarace lidských práv K Všeobecná deklarace lidských práv Přijatá a vyhlášená rezolucí 217 A (III) Valného shromáždění OSN z 10. prosince 1948 Preambule U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze, budou se těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku, že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svoji víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a rozhodl se podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě, že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy, že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznání a zachování lidských práv a základních svobod a že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku, Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje tuto deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné a uznávání a zachovávání jak mezi lidmi členských států samých, tak i mezi lidmi území, jež jsou pod jejich pravomocí. Článek 1 Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. Článek 2 1. Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. 2. Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž osoba náleží, ať jde o zemi nebo území nezávislé, nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity. Článek 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Článek 4 Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo v nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány. Článek 5 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu. Článek 6 Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost. Článek 7 Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci. Článek 8 Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, jež jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem. Článek 9 Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn. Článek 10 Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, pokud jde o určení jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění proti němu. Článek Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být považován za nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby. 2. Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opominutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva. Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než jakého bylo možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán. Článek 12 Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence ani útokům na svoji čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. Článek Každý má právo na svobodu pobytu a na volbu bydliště uvnitř určitého státu. 2. Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země. Článek Každý má právo v jiných zemích hledat a požívat tam azyl před pronásledováním. 2. Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně vznikajícího na základě nepolitických trestných činů nebo jednání, která odporují cílům a zásadám Organizace spojených národů. Článek Každý má právo na státní příslušnost. 2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit. Článek Muži i ženy, jakmile dosáhli plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodu příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva. 2. Sňatky mohou být uzavřeny pouze se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů. 4036 K Všeobecná deklarace lidských práv 3. Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu. Článek Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými. 2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku. Článek 18 Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů. Článek 19 Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice. Článek Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování. 2. Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení. Článek Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. 2. Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země. 3. Základem vládní moci budiž vůle lidí; tato vůle má být vyjádřena pravidelně konanými a správně prováděnými volbami na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování. Článek 22 Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Článek Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti. 2. Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci. 3. Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo třeba, jinými prostředky sociální ochrany. 4. Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat odborové organizace a přistupovat k nim. Článek Každý má právo na životní úroveň přiměřenou zdraví a blahobytu jeho i jeho rodiny, čítaje v to potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a nezbytné sociální služby; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní nezpůsobilosti, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli. 2. Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc. Všechny děti, ať manželské či nemanželské, požívají stejné sociální ochrany. Článek Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátcích a základních stupních. Základní vzdělání má být povinné. Technické a odborné vzdělání budiž obecně přístupné a rovněž vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností. 2. Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má pomáhat ke vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a skupinami rasovými a náboženskými, jakož i k rozvoji činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru. 3. Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti. Článek Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, těšit se z umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výsledcích. 2. Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů vyplývajících z každé vědecké, literární nebo umělecké činnosti, jejímž autorem je. Článek 28 Každý má právo na to, aby vládl takový společenský mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody v této deklaraci byly úplně uskutečněny. Článek Každý má povinnost vůči společnosti, v níž jediné může volně a plně rozvinout svoji osobnost. 2. Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo zajištěno uznávání a zachování práv a svobod ostatních a vyhověno spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti. 3. Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném případě v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů. Článek 30 Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno, jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených. Článek 24 Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné omezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou. 4047 Stručný obsah mezinárodních paktů K Článek 2 Právo na právní ochranu v případě porušení uznaných práv, a to i tehdy, když se porušení práva dopustily osoby jednající v úřední funkci Článek 3 Stejná práva mužů a žen na užívání všech občanských a politických práv Článek 6 Právo na život Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (stručný obsah) Pakt byl přijat Valným shromážděním OSN 16. prosince 1966 a vstoupil v platnost 23. března Do konce roku 2001 jej ratifi kovalo 147 států. Dále upřesňuje občanská a politická práva a svobody uvedené ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Podle článku 1 se státy zavazují, že budou podporovat a respektovat právo národů na sebeurčení. Tento článek dále uznává právo národů na svobodné disponování a obchodování se svým přírodním bohatstvím a zdroji. Jednotlivcům Pakt přiznává mimo jiné tato práva: Článek 7 Zákaz nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání Článek 8 Zákaz otroctví a nevolnictví Článek 9 Právo na svobodu a osobní bezpečnost a zákaz svévolného zatčení či zadržení Článek 11 Zákaz věznění pro neschopnost dostát smluvnímu závazku Článek 12 Právo na svobodu pohybu Článek 14 Právo na rovnost před zákonem, na presumpci neviny a na spravedlivé a veřejné vyslechnutí nestranným soudem Článek 16 Právo na uznání právní osobnosti Článek 17 Právo na soukromí a jeho zákonnou ochranu Článek 18 Svoboda myšlení, svědomí a náboženství Článek 19 Svoboda názoru a projevu Článek 20 Zákaz válečné propagandy a národní, rasové nebo náboženské nenávisti Článek 21 Právo na pokojné shromažďování Článek 22 Právo na svobodu sdružování Článek 23 Právo uzavřít sňatek a založit rodinu Článek 24 Práva dětí (postavení nezletilce, státní příslušnost, registrace a jméno) Článek 25 Právo podílet se na vedení veřejných záležitostí, volit a být volen a vstoupit do veřejných služeb Článek 26 Právo na rovnost před zákonem a na stejnou ochranu zákona Článek 27 Právo příslušníků náboženských, etnických nebo jazykových menšin na užívání vlastní kultury, projevování vlastního náboženství a používání vlastního jazyka Pakt je právně závazný. Jeho dodržování kontroluje Výbor pro lidská práva zřízený podle článku 28. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (stručný obsah) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966) tvoří společně s Všeobecnou deklarací lidských práv (1948) a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (1966) mezinárodní listinu práv. V souladu s Všeobecnou deklarací oba pakty uznávají, že... ideálu svobodné lidské bytosti těšící se občanské a politické svobodě a svobodě od strachu a nedostatku je možno dosáhnout jen tehdy, jestliže budou vytvořeny takové podmínky, v nichž bude moci každý požívat svých občanských a politických práv, jakož i svých práv hospodářských, sociálních a kulturních. Článek 1 Všechny národy mají právo na sebeurčení, zahrnující právo na určení svého politického zřízení a svobodné uskutečňování hospodářského, sociálního a kulturního vývoje. Článek 2 Každý stát, který je smluvní stranou Paktu, se zavazuje podniknout při maximálním využití svých zdrojů kroky k postupnému dosažení plného uskutečnění uznaných práv. Každý má stejná práva bez jakéhokoli rozlišování. Článek 3 Státy se zavazují, že zajistí rovná práva mužů a žen při užívání všech práv uvedených v tomto Paktu. Článek 4 Tato práva mohou být omezena, pouze pokud je to slučitelné s jejich povahou a výhradně za účelem podpory obecného blaha v demokratické společnosti. Článek 5 Žádná osoba, skupina ani vláda nemají právo potlačovat jakékoli z těchto práv. Článek 6 Každý má právo na práci, které zahrnuje právo vydělávat si na živobytí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme. Článek 7 Každý má právo na spravedlivé pracovní podmínky, na spravedlivou mzdu zajišťující slušný život jemu i jeho rodině, na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty, na bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky, na stejnou příležitost dosáhnout povýšení a na odpočinek a zotavení. Článek 8 Každý má právo zakládat odborové organizace a vstupovat do nich a právo na stávku. Článek 9 Každý má právo na sociální zabezpečení, které zahrnuje právo na sociální pojištění. Článek 10 Nejširší ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině. Sňatek musí být uzavřen na základě svobodného souhlasu obou snoubenců. Zvláštní ochrana by měla být poskytována matkám. Zvláštní opatření by měla být činěna pro ochranu dětí bez jakékoli diskriminace. Děti a mládež by měly být ochraňovány před hospodářským vykořisťováním. Jejich zaměstnávání škodlivou nebo nebezpečnou prací by mělo být trestné. Měla by být stanovena věková hranice, pod kterou by námezdní dětská práce měla být zakázána. Článek 11 Každý má právo na přiměřenou životní úroveň pro sebe i svoji rodinu, a to včetně dostatečné výživy, šatstva a bytu. Každý má právo na osvobození od hladu. Článek 12 Každý má právo na užívání nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví. Článek 13 Každý má právo na vzdělání. Základní vzdělání by mělo být pro všechny povinné a bezplatné. Článek 14 Státy, v nichž není povinné bezplatné základní vzdělání dostupné všem, se zavazují vypracovat plán na jeho zavedení. Článek 15 Každý má právo účastnit se kulturního života a užívat plodů vědeckého pokroku. Zdroj: Minnesota Human Rights Resource Center a Centrum OSN pro lidská práva, The International Bill of Rights, Fact Sheet #2. 4058 K Stručný obsah Úmluvy o právech dítěte Úmluva o právech dítěte (stručný obsah) Úmluva o právech dítěte je nejuznávanějším nástrojem na ochranu lidských práv. Ratifi kovaly ji všechny státy světa kromě dvou. Úmluva slučuje v jediném dokumentu všechny typy lidských práv práva občanská, politická, ekonomická, sociální i kulturní. Byla přijata Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989 a vstoupila v platnost v září V jednačtyřiceti článcích uvádí práva, která by měla být zaručena všem dětem do osmnácti let. Článek 1 Defi nice dítěte: každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu není zletilosti dosaženo dříve. Článek 2 Práva přiznaná Úmluvou by měla být zajištěna bez jakékoli diskriminace. Článek 3 Při jakékoli činnosti týkající se dětí musí být předním hlediskem zájem dítěte. Článek 5 Státy se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo širší rodiny. Článek 6 Každé dítě má přirozené právo na život. Článek 7 Dítě má právo na jméno, na státní příslušnost, právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Článek 8 Dítě má právo na totožnost a státní příslušnost. Článek 9 Dítě má právo nebýt odděleno od svých rodičů; k takovému oddělení může dojít pouze na základě soudního rozhodnutí a jestliže je potřebné v zájmu dítěte. Článek 12 Dítě má právo vyjadřovat své názory ve všech záležitostech, které se jej dotýkají; jeho názorům musí být věnována patřičná pozornost. Článek 13 Dítě má právo na svobodu projevu, která zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu. Článek 14 Dítě má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Článek 15 Dítě má právo na svobodu sdružování a pokojného shromažďování. Článek 16 Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence; má právo na ochranu před nezákonnými útoky na svoji čest a pověst. Článek 17 Stát by měl dítěti zabezpečit přístup k informacím a materiálům z národních i mezinárodních zdrojů. Článek 18 Rodiče mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Článek 19 Stát učiní všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením, zneužíváním, zanedbáváním, nedbalým zacházením, týráním nebo vykořisťováním. Článek 24 Dítě má právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu s důrazem na základní lékařskou péči a rozvoj preventivní zdravotní péče. Článek 26 Dítě má právo na výhody sociálního zabezpečení. Článek 27 Dítě má právo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj. Článek 28 Dítě má právo na vzdělání. Stát zavede pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání, bude podporovat různé formy středního vzdělání a učiní je dostupné všem dětem. Kázeň ve škole má být zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte. Článek 29 Výchova dítěte má směřovat k rozvoji jeho osobnosti, nadání a schopností, má posilovat úctu k lidským právům a základním svobodám, má připravovat dítě na zodpovědný život ve svobodné společnosti v duchu míru, přátelství, porozumění, snášenlivosti a rovnosti a rozvíjet úctu k přírodnímu prostředí. Článek 30 Dítě má právo na užívání vlastní kultury. Článek 31 Dítě má právo na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti. Článek 32 Dítě má právo na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která ohrožuje jeho život a rozvoj. Článek 33 Dítě by mělo být chráněno před nezákonným užíváním drog. Článek 34 Dítě by mělo být chráněno před všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání, před využíváním k prostituci nebo jiným nezákonným sexuálním praktikám, k pornografii a k výrobě pornografických materiálů. Článek 38 Stát přijme všechna proveditelná opatření k ochraně dětí postižených ozbrojeným konfl iktem a k péči o ně. Článek 40 Každému dítěti obviněnému ze spáchání přestupku nebo trestného činu by mělo být zaručeno, že bude považováno za nevinné, dokud mu nebude prokázána vina, že bude mít při přípravě své obhajoby právní pomoc, že nebude nuceno vypovídat nebo přiznávat vinu, že bude plně respektováno jeho soukromí a že se s ním bude zacházet způsobem odpovídajícím jeho věku, okolnostem a jeho blahu. Za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let nesmí být udělen trest smrti ani odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění. Plné znění Úmluvy lze stáhnout z mnoha internetových stránek, např. ze stránek OSN 4069 Stručný obsah Evropské úmluvy o lidských právech K Evropská úmluva o lidských právech (stručný obsah) Úmluva byla podepsána v Římě 4. listopadu 1950 a vstoupila v platnost roku Státy podle ní zaručují základní občanská a politická práva právního státu nejen vlastním občanům, ale všem osobám podléhajícím jejich jurisdikci. Úmluva dále zřizuje soud, jemuž mohou státy či jednotlivci podávat stížnosti na porušování přiznaných práv. Není nutné, aby byla Úmluva začleněna do právních řádů jednotlivých států. Uplatňuje se zde teorie mezinárodního práva, podle níž mají mezinárodní úmluvy týkající se lidských práv přednost před legislativou a praxí suverénních států. Jaká práva jsou garantována? Právo na život (článek 2) Článek 2 chrání jednotlivce před smrtí úmyslně způsobenou státem. Nevylučuje však použití trestu smrti, pokud je proveden v souladu se zákonem. V roce 1985 byl přijat protokol č. 6 o zrušení trestu smrti v době míru. Nový protokol o zrušení trestu smrti se připravuje. Právo na svobodu a osobní bezpečnost (článek 5) Článek 5 chrání jednotlivce před svévolným zatčením nebo zadržením a přiznává jim základní procesní práva. Jeho ustanovení rozšiřuje článek 1 protokolu č. 4, který zakazuje uvěznění pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Právo na spravedlivý proces v občanských i trestních záležitostech (článek 6) Toto právo doplňuje článek 13, který zaručuje právo na účinné opravné prostředky před národním orgánem. Článek 6 obsahuje podmínku, že případ musí být projednán v přiměřené lhůtě. Stížnosti na porušování tohoto ustanovení patří k nejčastěji podávaným. Princip spravedlivého procesu dále doplňuje pravidlo, že trestní právo nesmí být retroaktivní (článek 7), jakož i právo na odvolání v trestních záležitostech, právo na odškodnění za nezákonné odsouzení a právo nebýt souzen nebo trestán dvakrát za tentýž trestný čin (články 2, 3 a 4 protokolu č. 7) Právo na respektování rodinného a soukromého života, domova a korespondence (článek 8) S tímto právem souvisí právo na uzavření manželství a založení rodiny (článek 12). Právo na svobodu projevu, včetně svobody tisku (článek 10) Tyto požadavky jsou logickým vyústěním práv garantovaných článkem 9 (svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání). Svoboda pokojného shromažďování a sdružování (článek 11) Právo na pokojné užívání vlastního majetku (článek 1 protokolu č. 1) Právo na vzdělání (článek 2 protokolu č. 1) Právo na svobodné volby (článek 3 protokolu č. 1) Svoboda pohybu a svoboda zvolit si místo pobytu (článek 2 protokolu č. 4) Co je zakázáno? Mučení a nelidské či ponižující zacházení nebo trestání (článek 3) Otroctví, nevolnictví a nucená práce (článek 4) Diskriminace při užívání práv a svobod přiznaných touto úmluvou (článek 14) Vyhoštění státních občanů, znemožnění jejich vstupu na území státu a kolektivní vyhoštění cizinců (články 3 a 4 protokolu č. 4) Cizince, jimž hrozí vyhoštění ze země, také chrání procesní záruky garantované článkem 1 protokolu č. 7. Rovnost práv a povinností mezi manželi v době trvání manželství (článek 5 protokolu č. 7) Úmluva zřizuje Evropský soud pro lidská práva, který se zabývá stížnostmi podanými jednotlivci i mezistátními případy. Soudci jsou zcela nezávislí a jsou voleni Parlamentním shromážděním. Na výkon rozsudků dohlíží Výbor ministrů Rady Evropy, který zajišťuje, že stát přijme vhodná opravná opatření, například nové správní postupy nebo zákony. Zdroj: Generální ředitelství Rady Evropy pro lidská práva, 40710 K Evropská úmluva o lidských právech (plné znění) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu číslo listopadu 1950 Text Úmluvy byl novelizován ustanoveními protokolu č. 3, který vstoupil v platnost 21. září 1970, protokolu č. 5, který vstoupil v platnost 20. prosince 1971, a protokolu č. 8, který vstoupil v platnost 1. ledna Zahrnovala rovněž text protokolu č. 2, který byl podle svého článku 5, odstavce 3 nedílnou součástí Úmluvy od jeho vstupu v platnost 21. září Všechna ustanovení, která byla doplněna či pozměněna těmito protokoly, nahrazuje protokol č. 11, který vstoupil v planost 1. listopadu Od tohoto data je zrušen protokol č. 9, který vstoupil v platnost 1. října 1994, a protokol č. 10 pozbyl smyslu. Podepsané vlády, členové Rady Evropy, majíce na zřeteli Všeobecnou deklaraci lidských práv vyhlášenou Valným shromážděním Organizace spojených národů 10. prosince 1948; majíce na zřeteli, že tato deklarace směřuje k zabezpečení všeobecného a účinného uznávání a dodržování práv v ní vyhlášených; majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy, a že jedním ze způsobů, jak se má tento cíl uskutečňovat, je ochrana a další rozvoj lidských práv a základních svobod; znovu potvrzujíce svoji hlubokou víru v ty základní svobody, které jsou základem spravedlnosti a míru ve světě a které jsou nejlépe zachovávány na jedné straně účinnou politickou demokracií a na druhé straně společným pojetím a dodržováním lidských práv, na němž závisí; rozhodnuty, jakožto vlády evropských států, které jsou stejného smýšlení a mají společné dědictví politických tradic, ideálů, svobody a právního státu, podniknout první kroky ke kolektivnímu zaručení některých práv vyhlášených ve Všeobecné deklaraci; dohodly se na následujícím: Článek 1 Povinnost respektovat lidská práva Vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této Úmluvy. Hlava I Práva a svobody Článek 2 Právo na život 1. Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest. 2. Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není víc než zcela nezbytné, při: a) obraně každé osoby proti nezákonnému násilí; b) provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené; c) zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury. Článek 3 Zákaz mučení Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu. Článek 4 Zákaz otroctví a nucené práce 1. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví. 2. Od nikoho se nebude vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce. 3. Za nucenou nebo povinnou práci se pro účely tohoto článku nepovažuje: a) práce běžně požadovaná při výkonu trestu uloženého podle článku 5 této Úmluvy nebo v době podmíněného propuštění z tohoto trestu; b) služba vojenského charakteru nebo v případě osob, které odmítají vojenskou službu z důvodů svědomí v zemích, kde je takové odmítnutí vojenské služby uznáváno, jiná služba vyžadovaná místo povinné vojenské služby; c) služba vyžadovaná v případě nouze nebo pohromy, která ohrožuje život nebo blaho společenství; d) práce nebo služba, která tvoří součást běžných občanských povinností. Článek 5 Právo na svobodu a osobní bezpečnost 1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem: a) zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem; b) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnutí vydanému soudem podle zákona, nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem; c) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání; d) jiné zbavení svobody nezletilého na základě zákonného rozhodnutí pro účely výchovného dohledu nebo jeho zákonné zbavení svobody pro účely jeho předvedení před příslušný orgán; e) zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků; f) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území, nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání. 40811 Evropská úmluva o lidských právech (plné znění) K 2. Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu. 3. Každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v souladu s ustanovením odstavce 1 písm. c) tohoto článku, musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu soudní pravomoci a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení. Propuštění může být podmíněno zárukou, že se dotčená osoba dostaví k přelíčení. 4. Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. 5. Každý, kdo byl obětí zatčení nebo zadržení v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění. Článek 6 Právo na spravedlivý proces 1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého, nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. 2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. 3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; b) mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby; c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. Článek 7 Zákaz trestu bez zákona 1. Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. 2. Tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy. Článek 8 Právo na respektování rodinného a soukromého života 1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. 2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Článek 9 Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání 1. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním obřadů. 2. Svoboda projevovat náboženské vyznání a přesvědčení může podléhat jen omezením, která jsou stanovena zákony a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Článek 10 Svoboda projevu 1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem. 2. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci. Článek 11 Svoboda shromažďování a sdružování 1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich. 2. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy. 40912 K Evropská úmluva o lidských právech (plné znění) Článek 12 Právo uzavřít manželství Muži a ženy, způsobilí věkem k uzavření manželství, mají právo uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon tohoto práva. Článek 13 Právo na účinné opravné prostředky Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Článek 14 Zákaz diskriminace Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. Článek 15 Odstoupení od závazků v případě ohrožení 1. V případě války nebo jakéhokoli jiného veřejného ohrožení státní existence může každá Vysoká smluvní strana přijmout opatření k odstoupení od závazků stanovených v této Úmluvě v rozsahu přísně vyžadovaném naléhavostí situace, pokud tato opatření nebudou neslučitelná s ostatními závazky podle mezinárodního práva. 2. Podle tohoto ustanovení nelze odstoupit od článku 2, kromě úmrtí vyplývajících z dovolených válečných činů, a článku 3, 4 (odstavec 1) a Každá Vysoká smluvní strana, využívající svého práva na odstoupení, bude v plném rozsahu informovat generálního tajemníka Rady Evropy o opatřeních, která přijala, a o jejich důvodech. Generálního tajemníka Rady Evropy bude rovněž informovat o tom, kdy tato opatření pozbyla platnosti a kdy ustanovení Úmluvy budou znovu prováděna v plném rozsahu. Článek 16 Omezení politické činnosti cizinců Nic v článcích 10, 11 a 14 nemůže být považováno za bránící Vysokým smluvním stranám uvalit omezení na politickou činnost cizinců. Článek 17 Zákaz zneužití práv Nic v této Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na zničení kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví. Článek 18 Ohraničení možnosti omezení práv Omezení, jež tato Úmluva připouští pro uvedená práva a svobody, nesmějí být využívána k jinému účelu než k tomu, pro který byla určena. Hlava II Evropský soud pro lidská práva Článek 19 Ustavení Soudu K zajištění plnění závazků, přijatých Vysokými smluvními stranami v Úmluvě a Protokolech k ní, se zřizuje Evropský soud pro lidská práva (dále jen Soud ). Soud vykonává svoji činnost jako stálý úřad. Článek 20 Počet soudců Počet soudců tvořících Soud je roven počtu Vysokých smluvních stran. Článek 21 Podmínky výkonu funkce 1. Soudci musejí mít vysoký morální charakter a splňovat podmínky vyžadované pro výkon vysokých soudních funkcí nebo být uznávanými právníky. 2. Soudci zasedají v Soudu jako soukromé osoby. 3. Ve svém funkčním období nemohou soudci vykonávat činnost neslučitelnou s jejich nezávislostí a nestranností nebo s požadavky stálého úřadu; o všech otázkách vyvolaných použitím tohoto odstavce rozhoduje Soud. Článek 22 Volby soudců 1. Soudci jsou Parlamentním shromážděním voleni za každou Vysokou smluvní stranu většinou odevzdaných hlasů ze seznamu tří kandidátů předložených Vysokou smluvní stranou. 2. Stejný postup se použije při doplňování Soudu v případě přistoupení nových Vysokých smluvních stran a při obsazování příležitostně uvolněných míst. Článek 23 Funkční období 1. Soudci jsou voleni na období šesti let. Mohou být zvoleni znovu. Funkční období poloviny soudců zvolených při prvních volbách však skončí koncem třetího roku. 2. Soudci, jejichž funkční období skončí uplynutím počátečního tříletého období, budou určeni losem generálního tajemníka Rady Evropy ihned poté, co budou zvoleni. 3. Aby se v rámci možností zabezpečilo, že dojde k obměně jedné poloviny soudců každé tři roky, může Parlamentní shromáždění rozhodnout, dříve než přikročí k jakékoliv další volbě, že funkční období jednoho nebo více soudců, kteří mají být zvoleni, bude mít jinou délku než šest let, avšak ne více než devět let a ne méně než tři roky. 4. V případě, kdy se jedná o více než jedno funkční období a kdy Parlamentní shromáždění bude postupovat podle předchozího odstavce, přidělí se tato období losem generálního tajemníka Rady Evropy ihned po volbách. 5. Soudce, který byl zvolen, aby nahradil soudce, jehož funkční období neskončilo, zastává funkci po zbytek funkčního období svého předchůdce. 6. Funkční období soudců skončí dosažením věku 70 let. 7. Soudci zastávají funkci, dokud nejsou nahrazeni. Poté, co byli nahrazeni, však pokračují v projednávání těch případů, které již posuzují. Článek 24 Odvolání Žádný soudce nesmí být zbaven svého úřadu, pokud ostatní soudci dvoutřetinovou většinou nerozhodnou o tom, že přestal splňovat požadované podmínky. Článek 25 Kancelář a referendáři Soud má kancelář, jejíž úkoly a organizaci stanoví jednací řád Soudu. Soudu pomáhají referendáři. 41013 Evropská úmluva o lidských právech (plné znění) K Článek 26 Plénum Soudu Plénum Soudu a) volí na tříleté období svého předsedu a jednoho nebo dva místopředsedy; tito mohou být zvoleni znovu, b) zřizuje senáty na pevně stanovené období, c) volí předsedy senátů Soudu; tito mohou být zvoleni znovu, d) přijímá jednací řád Soudu, e) volí vedoucího kanceláře a jednoho nebo více zástupců vedoucího kanceláře. Článek 27 Výbory, senáty a Velký senát 1. K projednání předložených případů zasedá Soud ve výborech složených ze tří soudců, v senátech složených ze sedmi soudců a ve Velkém senátu složeném ze sedmnácti soudců. Senáty Soudu zřizují výbory na pevně stanovené období. 2. Členem senátu a Velkého senátu bude ex officio soudce zvolený za dotčenou smluvní stranu nebo, pokud takový není nebo není schopen zasedat, osoba jím určená, aby zasedala jako soudce. 3. Velký senát se dále skládá z předsedy soudu, místopředsedů, předsedů senátů a dalších soudců vybraných v souladu s jednacím řádem Soudu. Je-li případ podle článku 43 předán Velkému senátu, nemůže v něm zasedat soudce ze senátu, který vydal rozsudek, s výjimkou předsedy senátu a soudce, který zasedal za dotčenou smluvní stranu. Článek 28 Prohlášení výboru o nepřijatelnosti Výbor může jednomyslně prohlásit za nepřijatelnou nebo vyškrtnout ze svého seznamu případů individuální stížnost podanou podle článku 34, pokud takové rozhodnutí může být učiněno bez dalšího přezkoumání. Toto rozhodnutí je konečné. Článek 29 Rozhodnutí senátu o přijatelnosti a ve věci individuálních stížností 1. Není-li učiněno rozhodnutí podle článku 28, rozhodne senát o přijatelnosti a ve věci individuálních stížností podaných podle článku Senát rozhodne o přijatelnosti a meritu mezistátních stížností podaných podle článku Rozhodnutí o přijatelnosti se přijímá odděleně, pokud Soud ve výjimečných případech nerozhodne jinak. Článek 30 Vzdání se pravomoci ve prospěch Velkého senátu Pokud případ projednávaný senátem vyvolává závažnou otázku týkající se výkladu Úmluvy nebo Protokolů k ní nebo pokud by se rozhodnutí senátu o otázce jím projednávané mohlo dostat do rozporu s rozsudkem dříve Soudem vyneseným, může se senát v kterémkoliv okamžiku před vynesením rozsudku vzdát pravomoci ve prospěch Velkého senátu, pokud proti tomu ani jedna strana případu nic nenamítá. Článek 31 Pravomoci Velkého senátu Velký senát a) rozhoduje o stížnostech podaných buď podle článku 33, nebo článku 34, jestliže se senát vzdal své pravomoci podle článku 30 nebo pokud mu byl případ postoupen podle článku 43, a b) posuzuje stížnosti o posudky předkládané podle článku 47. Článek 32 Pravomoc Soudu 1. Pravomoc Soudu se vztahuje na všechny věci týkající se výkladu a použití Úmluvy a Protokolů k ní, které jsou Soudu předkládány podle ustanovení článků 33, 34 a Spory o pravomoc Soudu rozhodne Soud. Článek 33 Mezistátní případy Každá vysoká smluvní strana může oznámit Soudu každé údajné porušení ustanovení Úmluvy a Protokolů k ní jinou Vysokou smluvní stranou. Článek 34 Individuální stížnosti Soud může přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nevládní organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za oběti v důsledku porušení práv přiznaných Úmluvou a Protokoly k ní jednou z Vysokých smluvních stran. Vysoké smluvní strany se zavazují, že nebudou nijak bránit účinnému výkonu tohoto práva. Článek 35 Podmínky přijatelnosti 1. Soud se může věcí zabývat až po vyčerpání všech vnitrostátních opravných prostředků podle všeobecně uznávaných pravidel mezinárodního práva a ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné rozhodnutí. 2. Soud se nebude zabývat žádnou individuální stížností předloženou podle článku 34, která je a) anonymní, nebo b) v podstatě stejná jako stížnost již předtím projednávaná Soudem anebo již předložená jinému mezinárodnímu vyšetřovacímu nebo smírčímu orgánu a pokud neobsahuje žádné nové důležité skutečnosti. 3. Soud prohlásí za nepřijatelnou každou individuální stížnost předloženou podle článku 34, kterou pokládá za neslučitelnou s ustanoveními Úmluvy nebo Protokolů k ní, zjevně nepodloženou nebo za zneužívající právo podat stížnost. 4. Soud zamítne každou stížnost, kterou považuje za nepřijatelnou podle tohoto článku. Může tak učinit v kterémkoliv stadiu řízení. Článek 36 Intervence třetí strany 1. Vysoká smluvní strana, jejímž státním příslušníkem je stěžovatel, má ve všech případech projednávaných před senátem nebo Velkým senátem právo předložit písemná vyjádření a účastnit se slyšení. 2. Předseda Soudu může v zájmu řádného výkonu spravedlnosti vyzvat každou Vysokou smluvní stranu, která není stranou v řízení, nebo každou dotčenou osobu, která není stěžovatelem, aby předložily písemná vyjádření nebo se účastnily slyšení. Článek 37 Vyškrtnutí stížností 1. Soud může v kterémkoliv stadiu řízení rozhodnout o vyškrtnutí stížnosti ze svého seznamu případů, jestliže okolnosti vedou k závěru, že 41114 K Evropská úmluva o lidských právech (plné znění) a) stěžovatel netrvá na své stížnosti, nebo b) věc již byla vyřešena, nebo c) z jakéhokoliv jiného Soudem zjištěného důvodu již nadále není důvodné pokračovat v posuzování stížnosti. Soud však pokračuje v posuzování stížnosti, vyžaduje-li to dodržování lidských práv zaručených Úmluvou a Protokoly k ní. 2. Soud může rozhodnout o navrácení stížnosti do svého seznamu případů, jestliže se domnívá, že okolnosti takový krok odůvodňují. Článek 38 Posouzení případu a řízení o smírném urovnání 1. Jestliže Soud uzná stížnost za přijatelnou, a) za účelem zjištění skutečností pokračuje v projednávání případu společně se zástupci stran a, je-li to zapotřebí, provede šetření, pro jehož účinné provedení poskytnou zúčastněné státy všechny nezbytné prostředky, b) poskytuje všestrannou pomoc zúčastněným stranám s cílem dosáhnout smírného urovnání záležitosti na základě dodržování lidských práv, jak jsou stanovena Úmluvou a Protokoly k ní. 2. Řízení vedené podle odstavce 1 b) je důvěrné. Článek 39 Dosažení smírného urovnání Je-li dosaženo smírného urovnání, vyškrtne Soud případ ze svého seznamu formou rozhodnutí, které se omezí na stručné vylíčení skutečností a přijatého řešení. Článek 40 Veřejnost slyšení a přístup k dokumentům 1. Slyšení jsou veřejná, pokud Soud z důvodu výjimečných okolností nerozhodne jinak. 2. Dokumenty uložené u vedoucího kanceláře jsou přístupné veřejnosti, pokud předseda Soudu nerozhodne jinak. Článek 41 Spravedlivé zadostiučinění Jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené Vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Článek 42 Rozsudky senátu Rozsudky senátu se stávají konečnými v souladu s ustanoveními článku 44 odst. 2. Článek 43 Postoupení Velkému senátu 1. V tříměsíční lhůtě ode dne rozsudku senátu mohou strany případu požádat ve výjimečných případech o postoupení případu Velkému senátu. 2. Kolegium pěti soudců Velkého senátu žádosti vyhoví, jestliže případ vyvolává závažnou otázku týkající se výkladu nebo použití Úmluvy nebo Protokolů k ní nebo závažný problém obecného významu. 3. Pokud porota žádost přijme, Velký senát o případu rozhodne formou rozsudku. Článek 44 Konečnost rozsudku 1. Rozsudek Velkého senátu je konečný. 2. Rozsudek senátu se stane konečným, a) jakmile strany prohlásí, že nebudou žádat o postoupení případu Velkému senátu, nebo b) po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne vynesení rozsudku, jestliže nebylo požádáno o postoupení případu Velkému senátu, nebo c) jakmile kolegium soudců Velkého senátu zamítne žádost podle článku Konečný rozsudek se zveřejní. Článek 45 Odůvodnění rozsudku a rozhodnutí 1. Rozsudky a rozhodnutí o přijatelnosti nebo nepřijatelnosti stížnosti musí být zdůvodněny. 2. Jestliže rozsudek nebo jeho část nevyjadřuje jednomyslný názor soudců, je každý soudce oprávněn připojit k němu svůj odlišný názor. Článek 46 Závaznost a výkon rozsudku 1. Vysoké smluvní strany se zavazují, že se budou řídit konečným rozsudkem Soudu ve všech případech, jichž jsou stranami. 2. Konečný rozsudek Soudu se doručuje Výboru ministrů, který dohlíží na jeho výkon. Článek 47 Posudky 1. Soud může na žádost Výboru ministrů vydávat posudky o právních otázkách týkajících se výkladu Úmluvy a Protokolů k ní. 2. Takové posudky se nesmějí zabývat otázkami, které se vztahují k obsahu nebo rozsahu práv či svobod stanovených v hlavě I Úmluvy a v Protokolech k ní, ani jinými otázkami, které by Soud nebo Výbor ministrů mohly posuzovat v důsledku jakéhokoliv řízení, jež může být zahájeno v souladu s Úmluvou. 3. Rozhodnutí Výboru ministrů požádat o posudek Soud vyžaduje většinu hlasů zástupců oprávněných zasedat ve Výboru. Článek 48 Poradní pravomoc Soudu Soud rozhodne, zda žádost o posudek podaná Výborem ministrů spadá do jeho pravomoci stanovené v článku 47. Článek 49 Odůvodnění posudků 1. Soud svůj posudek odůvodní. 2. Jestliže posudek nevyjadřuje zcela nebo částečně jednomyslný názor soudců, má každý soudce právo k němu připojit vlastní názor. 3. Posudky Soudu se zasílají Výboru ministrů. Článek 50 Výlohy Soudu Výlohy Soudu hradí Rada Evropy. Článek 51 Výsady a imunity soudců Soudci požívají během výkonu svých funkcí výsad a imunit uvedených v článku 40 Statutu Rady Evropy a v dohodách na jeho základě uzavřených. 41215 Evropská úmluva o lidských právech (plné znění) K Hlava III Různá ustanovení Článek 52 Žádost generálního tajemníka Každá Vysoká smluvní strana poskytne na žádost generálního tajemníka Rady Evropy požadované vysvětlení o způsobu, jak její vnitrostátní právo zajišťuje účinné provádění všech ustanovení této Úmluvy. Článek 53 Ochrana zaručených lidských práv Nic v této Úmluvě nebude vykládáno tak, jako by omezovalo nebo rušilo lidská práva a základní svobody, které mohou být uznány zákony každé Vysoké smluvní strany nebo každou jinou Úmluvou, jíž je stranou. Článek 54 Pravomoci Výboru ministrů Nic v této Úmluvě nebrání pravomocem, které přiznal Výboru ministrů Statut Rady Evropy. Článek 55 Vyloučení jiného způsobu urovnání sporu S výhradou zvláštního ujednání Vysoké smluvní strany souhlasí, že mezi sebou nepoužijí smluv, úmluv nebo prohlášení, které jsou mezi nimi v platnosti, k tomu, aby předkládaly formou žalob spory vyplývající z výkladu nebo provádění této Úmluvy jiným způsobem urovnání, než je stanoveno v této Úmluvě. Článek 56 Územní působnost 1. Každý stát může při ratifikaci nebo kdykoli později prohlásit sdělením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že tato Úmluva se bude podle odstavce 4 tohoto článku vztahovat na všechna nebo kterékoli z území, za jejichž mezinárodní styky je odpovědna. 2. Úmluva se bude vztahovat na jedno nebo více území uvedených ve sdělení počínaje třicátým dnem následujícím po přijetí tohoto sdělení generálním tajemníkem Rady Evropy. 3. Na uvedených územích budou ustanovení této Úmluvy prováděna s přihlédnutím k místním potřebám. 4. Každý stát, který učiní prohlášení podle prvního odstavce tohoto článku, může kdykoli později prohlásit jménem jednoho nebo více území, kterých se toto prohlášení týká, že uznává pravomoc Soudu k tomu, aby přijímal stížnosti osob, nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku 34 Úmluvy. 2. Tato výpověď nemůže zprostit Vysokou smluvní stranu závazků z této Úmluvy pokud jde o jakékoli jednání, které by mohlo znamenat porušení těchto závazků a mohlo být způsobeno touto smluvní stranou před datem, k němuž výpověď nabývá účinnosti. 3. Každá Vysoká smluvní strana, která přestane být členem Rady Evropy, přestane být stranou této Úmluvy za stejných podmínek. 4. Úmluva může být vypovězena podle ustanovení předcházejících odstavců, pokud jde o kterákoli území, pro něž byla rozšířena (článek 56). Článek 59 Podpis a ratifikace 1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu členům Rady Evropy. Bude ratifikována. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 2. Tato Úmluva vstoupí v platnost po uložení deseti ratifikačních listin. 3. Pro každý stát, který Úmluvu podepsal a který ji bude ratifikovat později, vstoupí Úmluva v platnost ihned po uložení ratifikační listiny. 4. Generální tajemník Rady Evropy oznámí všem členům Rady Evropy vstup Úmluvy v platnost, jména Vysokých smluvních stran, které ji ratifikovaly, jakož i uložení každé ratifikační listiny, k němuž dojde později. Dáno v Římě 4. listopadu 1950 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník všem státům, které Úmluvu podepsaly. Článek 57 Výhrady 1. Každý stát může při podpisu této Úmluvy nebo uložení své ratifikační listiny učinit výhradu ke kterémukoli ustanovení Úmluvy, pokud zákon, který v té době platí na jeho území, není v souladu s tímto ustanovením. Výhrady všeobecné povahy nejsou podle tohoto článku povoleny. 2. Každá výhrada učiněná podle tohoto článku musí obsahovat stručný popis příslušného zákona. Článek 58 Vypovězení 1. Vysoká smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu až po uplynutí pěti let od data, kdy se stala její stranou, a po šesti měsících od zaslání sdělení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který o tom informuje ostatní Vysoké smluvní strany. 41316 K Dodatkové protokoly k Evropské úmluvě o lidských právech Dodatkové protokoly k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Podepsané vlády, členové Rady Evropy, rozhodnuty přijmout opatření k zajištění kolektivního provádění práv a svobod odlišných od těch, které jsou již uvedeny v hlavě I Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále Úmluva ), dohodly se na následujícím: Článek 1 Ochrana vlastnictví Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut. Článek 2 Právo na vzdělání Nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání. Při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením. Článek 3 Právo na svobodné volby Vysoké smluvní strany se zavazují konat v rozumných intervalech svobodné volby s tajným hlasováním za podmínek, které zajistí svobodné vyjádření názorů lidí při volbě zákonodárného sboru. Článek 4 Územní působnost Každá Vysoká smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci tohoto protokolu nebo kdykoliv později sdělit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlášení, v němž uvede, v jakém rozsahu se budou vztahovat ustanovení tohoto protokolu na území uvedená v tomto prohlášení, za jejichž mezinárodní styky je odpovědna. Každá Vysoká smluvní strana, která sdělila prohlášení podle předchozího odstavce, může čas od času sdělit další prohlášení pozměňující znění kteréhokoli předchozího prohlášení nebo ukončující používání ustanovení tohoto protokolu ve vztahu ke kterémukoliv území. Prohlášení učiněné podle tohoto článku bude považováno za učiněné podle odstavce 1 článku 56 Úmluvy. Článek 5 Vztah k Úmluvě Vysoké smluvní strany budou považovat články 1, 2, 3 a 4 tohoto protokolu za dodatkové články k Úmluvě a všechna ustanovení Úmluvy budou plnit v souladu s tím. Článek 6 Podpis a ratifikace Tento protokol je otevřen k podpisu členům Rady Evropy, kteří podepsali Úmluvu; podléhá ratifikaci současně s Úmluvou nebo po její ratifikaci. Vstoupí v platnost po uložení deseti ratifikačních listin. Pro každý stát, který jej podepsal a bude jej ratifikovat později, vstoupí protokol v platnost ihned po uložení ratifikačních listin. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy, který sdělí všem členům jména těch, kteří jej ratifikovali. Dáno v Paříži dne 20. března 1952 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem signatářům. Protokol č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod přiznávající některá práva a svobody jiné než ty, které jsou již uvedeny v Úmluvě a v prvním dodatkovém protokolu k Úmluvě Podepsané vlády, členové Rady Evropy, rozhodnuty přijmout opatření k zajištění kolektivního provádění určitých práv a svobod odlišných od těch, které jsou již uvedeny v hlavě I Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále Úmluva ) a v článcích 1 až 3 prvního dodatkového protokolu k Úmluvě, podepsaného v Paříži 20. března 1952, dohodly se na následujícím: Článek 1 Zákaz uvěznění pro dluh Nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Článek 2 Svoboda pohybu 1. Každý, kdo se právoplatně zdržuje na území některého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody zvolit si místo pobytu. 2. Každý může svobodně opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní. 3. Žádná omezení nemohou být uvalena na výkon těchto práv kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. 4. Práva uvedená v odstavci 1 mohou v určitých oblastech podléhat omezením stanoveným podle zákona a odůvodněným veřejným zájmem v demokratické společnosti. Článek 3 Zákaz vyhoštění státních občanů 1. Nikdo nebude, ať individuálně nebo hromadně, vyhoštěn z území státu, jehož je státním občanem. 2. Nikdo nebude zbaven práva vstoupit na území státu, jehož je státním občanem. Článek 4 Zákaz kolektivního vyhoštění cizinců Hromadné vyhoštění cizinců je zakázáno. 41417 Dodatkové protokoly k Evropské úmluvě o lidských právech K Článek 5 Územní působnost 1. Každá Vysoká smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci tohoto protokolu nebo kdykoliv později sdělit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlášení, v němž uvede, v jakém rozsahu se budou vztahovat ustanovení tohoto protokolu na území uvedená v tomto prohlášení, za jejichž mezinárodní styky je odpovědna. 2. Každá Vysoká smluvní strana, která sdělila prohlášení podle předchozího odstavce, může čas od času sdělit další prohlášení pozměňující znění kteréhokoli předchozího prohlášení nebo ukončující používání ustanovení tohoto protokolu ve vztahu ke kterémukoli území. 3. Prohlášení učiněné podle tohoto článku bude považováno za učiněné podle odstavce 1 článku 56 Úmluvy. 4. Území každého státu, na které se vztahuje tento protokol vzhledem k jeho ratifikaci nebo jeho přijetí tímto státem, a každé území, na něž se protokol vztahuje vzhledem k prohlášení učiněnému tímto státem podle tohoto článku, budou považována za různá území, pokud jde o odkazy na území státu učiněné v článcích 2 a Každý stát, jenž učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, může kdykoliv později prohlásit jménem jednoho nebo více území, jichž se prohlášení týká, že uznává pravomoc Soudu přijímat stížnosti od jednotlivců, nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku 34 Úmluvy ve vztahu k článkům 1 až 4 tohoto protokolu nebo ke kterémukoliv z nich. Protokol č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod týkající se zrušení trestu smrti Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále Úmluva ), berouce v úvahu, že vývoj, k němuž došlo v některých členských státech Rady Evropy, vyjadřuje všeobecnou tendenci ve prospěch zrušení trestu smrti, dohodly se na následujícím: Článek 1 Zákaz trestu smrti Trest smrti se zrušuje. Nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen ani popraven. Článek 2 Trest smrti v době války Stát může zákonem stanovit trest smrti za činy spáchané v době války nebo bezprostřední hrozby války; tento trest bude uložen pouze v případech, které předvídá zákon a v souladu s jeho ustanoveními. Stát sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy příslušná ustanovení tohoto zákona. Článek 3 Zákaz odstoupení Od ustanovení tohoto protokolu nelze odstoupit podle článku 15 Úmluvy. Článek 4 Zákaz výhrad K ustanovením tohoto protokolu není přípustná žádná výhrada podle článku 57 Úmluvy. Článek 6 Vztah k Úmluvě Vysoké smluvní strany budou považovat články 1 až 5 tohoto protokolu za dodatkové články k Úmluvě a všechna ustanovení Úmluvy budou plnit v souladu s tím. Článek 7 Podpis a ratifikace 1. Tento protokol je otevřen k podpisu členům států Rady Evropy, které podepsaly Úmluvu; podléhá ratifikaci současně s Úmluvou nebo po její ratifikaci. Vstoupí v platnost po uložení pěti ratifikačních listin. Pro každý stát, který jej podepsal a který jej bude ratifikovat později, vstoupí protokol v platnost ihned po uložení ratifikačních listin. 2. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy, který sdělí všem členům jména těch, kteří jej ratifikovali. Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol. Dáno ve Štrasburku 16. září 1963 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem státům, které Úmluvu podepsaly. Článek 5 Územní působnost 1. Každý stát může při podpisu nebo uložení ratifikačních listin, listin o přijetí nebo schválení, určit jedno nebo více území, na která se tento protokol bude vztahovat. 2. Každý stát může kdykoliv později prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit provádění tohoto protokolu na kterékoli jiné území uvedené v tomto prohlášení. Protokol vstoupí ve vztahu k tomuto území v platnost první den měsíce, který následuje po přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem. 3. Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců bude moci být odvoláno, pokud jde o kterékoliv území uvedené v tomto prohlášení sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání nabude účinnosti první den měsíce, který následuje po přijetí takového sdělení generálním tajemníkem. Článek 6 Vztah k Úmluvě Členské státy považují články 1 až 5 tohoto protokolu za dodatkové články k Úmluvě a všechna ustanovení Úmluvy se plní v souladu s tím. Článek 7 Podpis a ratifikace Tento protokol je otevřen k podpisu členům Rady Evropy, kteří podepsali Úmluvu. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Členský stát Rady Evropy nebude moci ratifikovat, přijmout nebo schválit tento protokol, aniž by zároveň nebo dříve neratifikoval Úmluvu. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 41518 K Dodatkové protokoly k Evropské úmluvě o lidských právech Článek 8 Vstup v platnost 1. Tento protokol vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po dni, kdy pět členských států Rady Evropy vyjádří svůj souhlas být vázán protokolem v souladu s ustanovením článku Pro každý členský stát, který vyjádří dodatečně svůj souhlas být vázán protokolem, vstoupí tento protokol v platnost první den měsíce, který následuje po datu uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení. Článek 9 Úkoly depozitáře Generální tajemník Rady Evropy sdělí členským státům Rady: a) každý podpis; b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení; c) datum vstupu tohoto protokolu v platnost podle jeho článků 5 a 8; d) jakýkoli jiný úkon, oznámení nebo sdělení týkající se tohoto protokolu. Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol. Dáno v Štrasburku 28. dubna 1983 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy. Výkon tohoto práva, včetně důvodů, pro něž může být vykonáno, stanoví zákon. 2. Z tohoto práva jsou přípustné výjimky v případě méně závažných trestných činů, které jako takové kvalifikuje zákon, nebo jestliže byla příslušná osoba souzena v prvním stupni nejvyšším soudem nebo byla uznána vinnou a odsouzena na základě odvolání proti osvobozujícímu rozsudku. Článek 3 Odškodnění za nezákonné odsouzení Je-li konečný rozsudek v trestní věci později zrušen nebo je-li udělena milost, protože nová nebo nově odhalená skutečnost dokazuje, že došlo k justičnímu omylu, je osoba, na níž byl vykonán trest podle tohoto rozsudku, odškodněna podle zákona nebo praxe platných v příslušném státu, pokud se neprokáže, že k včasnému odhalení neznámé skutečnosti nedošlo úplně nebo částečně vinou této osoby. Článek 4 Právo nebýt souzen nebo trestán dvakrát 1. Nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu. 2. Ustanovení předchozího odstavce nejsou na překážku obnově řízení podle zákona a trestního řádu příslušného státu, jestliže nové nebo nově odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit rozhodnutí ve věci. 3. Od tohoto článku nelze odstoupit podle článku 15 Úmluvy. Protokol č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol, rozhodnuty podniknout další opatření k zajištění kolektivního provádění určitých práv a svobod prostřednictvím Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále Úmluva ), dohodly se na následujícím: Článek 1 Procesní záruky týkající se vyhoštění cizinců 1. Cizinec, který má povolen pobyt na území některého státu, může být vyhoštěn pouze na základě výkonu rozhodnutí přijatého v souladu se zákonem a musí mít možnost: a) uplatnit námitky proti svému vyhoštění; b) dát přezkoumat svůj případ; c) dát se zastupovat za tímto účelem před příslušným úřadem nebo před osobou nebo osobami tímto úřadem určenými. 2. Cizinec může být vyhoštěn před výkonem práv uvedených v odstavci 1 a), b) a c) tohoto článku, je-li takové vyhoštění nutné v zájmu veřejného pořádku nebo je odůvodněno zájmy národní bezpečnosti. Článek 2 Právo na odvolání v trestních věcech 1. Každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má právo dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Článek 5 Rovnost mezi manželi Při uzavírání manželství, za jeho trvání a při rozvodu mají manželé rovná práva a povinnosti občanskoprávní povahy mezi sebou a ve vztazích ke svým dětem. Tento článek nebrání státům přijmout opatření, jež jsou nezbytná v zájmu dětí. Článek 6 Územní působnost 1. Každý stát může při podpisu nebo uložení ratifikačních listin, listin o přijetí nebo schválení určit jedno nebo více území, na něž se tento protokol bude vztahovat, přičemž určí rozsah, v jakém se zavazuje plnit ustanovení protokolu na tomto nebo na těchto územích. 2. Každý stát může kdykoli později prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit provádění tohoto protokolu na kterékoli jiné území uvedené v tomto prohlášení. Protokol vstoupí ve vztahu k tomuto území v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník obdržel prohlášení. 3. Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců může být odvoláno nebo pozměněno, pokud jde o kterékoli území uvedené v tomto prohlášení sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání nebo změna nabude účinnosti první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník obdržel oznámení. 4. Prohlášení učiněné podle tohoto článku bude považováno za učiněné podle odstavce 1 článku 56 Úmluvy. 41619 Dodatkové protokoly k Evropské úmluvě o lidských právech K 5. Území každého státu, na něž se tento protokol vztahuje na základě ratifikace, přijetí nebo schválení tímto státem, a každé z území, na něž se protokol vztahuje vzhledem k prohlášení, které tento stát podle tohoto článku učinil, mohou být považována za různá území, pokud jde o odkaz na území státu učiněný v článku Každý stát, jenž učinil prohlášení v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, může kdykoliv později prohlásit jménem jednoho nebo více území, jichž se prohlášení týká, že uznává pravomoc Soudu přijímat stížnosti od jednotlivců, nevládních organizací nebo skupin jednotlivců podle ustanovení článku 34 Úmluvy ve vztahu k článkům 1 až 5 tohoto protokolu nebo ke kterémukoliv z nich. Článek 7 Vztah k Úmluvě Členské státy považují články 1 až 6 tohoto protokolu za dodatkové články k Úmluvě a všechna ostatní ustanovení Úmluvy se provádějí v souladu s tím. Článek 8 Podpis a ratifikace Tento protokol je otevřen k podpisu členským státům Rady Evropy, které podepsaly Úmluvu. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Členský stát Rady Evropy nemůže ratifikovat, přijmout nebo schválit tento protokol, aniž by zároveň nebo dříve neratifikoval Úmluvu. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. Článek 9 Vstup v platnost 1. Tento protokol vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty od data, kdy sedm členských států Rady Evropy vyjádří svůj souhlas být vázán protokolem podle ustanovení článku Pro každý členský stát, který vyjádří dodatečně svůj souhlas být vázán protokolem, vstoupí tento protokol v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení. Článek 10 Úkoly depozitáře Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady: a) každý podpis; b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení; c) datum vstupu tohoto protokolu v platnost v souladu s články 6 a 9; d) jakýkoli jiný úkon, oznámení nebo prohlášení týkající se tohoto protokolu. Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol. Dáno ve Štrasburku 22. listopadu 1984 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy. 41720 K Stručný obsah Evropské sociální charty Evropská sociální charta (stručný obsah) Evropská sociální charta (dále jen Charta ) přiznává práva a svobody a zřizuje kontrolní mechanismus zajišťující jejich respektování státy, jež jsou jejími smluvními stranami. V roce 1996 byla revidována a jako taková vstoupila v platnost roku Revidovaná Evropská sociální charta postupně nahrazuje původní smlouvu z roku Tabulka na straně 401 znázorňuje, které země Chartu podepsaly a ratifi - kovaly. Jaká práva jsou garantována? Charta garantuje práva, která mají vztah ke každodennímu životu všech jednotlivců. Bydlení: bytová výstavba v souladu s potřebami rodin; snižování počtu osob bez domova; zajištění všeobecné dostupnosti cenově přijatelného bydlení přiměřené úrovně; rovný přístup k sociálnímu bydlení pro cizince. Zdraví: dostupnost výkonných zařízení zdravotní péče pro veškeré obyvatelstvo; zdravotnická politika zaměřená na prevenci nemocí, zejména na zajištění zdravého životního prostředí; odstraňování rizik spojených s nebezpečnými nebo nezdravými povoláními a zajištění zdravých a bezpečných pracovních podmínek zákonem i v praxi. Vzdělání: zákaz dětské práce do patnácti let věku; bezplatné základní a střední vzdělání; bezplatné poradenství při výběru povolání; počáteční a další odborná příprava; přístup na vysoké školy a k jiným formám vyššího vzdělání výhradně na základě osobních zásluh. Zaměstnání: sociální a hospodářská politika zaměřená na zajištění plné zaměstnanosti; právo vydělávat si na živobytí ve svobodně zvoleném povolání; spravedlivé pracovní podmínky týkající se mzdy a pracovní doby; boj proti sexuálnímu a psychologickému obtěžování; zákaz nucené práce; právo zakládat odbory a zaměstnanecké organizace na obranu ekonomických a sociálních zájmů; svoboda jednotlivce rozhodnout se, zda do nich vstoupí či nevstoupí; podpora společných konzultací, kolektivního vyjednávání, smírčího a dobrovolného rozhodčího řízení; právo na stávku. Sociální ochrana: právo na sociální zabezpečení, sociální pomoc a využívání služeb sociální péče; právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením; zvláštní opatření na podporu rodin a starších osob. Pohyb osob: zjednodušení imigračních formalit pro evropské pracovníky; právo na sloučení rodiny zahraničního pracovníka; právo cizích státních příslušníků na sociální a lékařskou pomoc včetně repatriace; procesní záruky v případě propuštění. Nediskriminace: právo žen a mužů na rovné zacházení a rovné příležitosti v zaměstnání; záruka, že užívání všech práv přiznaných Chartou bude zajištěno bez ohledu na rasu, pohlaví, věk, barvu pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné názory, národnostní nebo sociální původ, zdravotní stav, příslušnost k národnostní menšině nebo jakýkoliv jiný status. Evropský výbor pro sociální práva Evropský výbor pro sociální práva (dále jen Výbor ) zjišťuje, zda státy plní závazky stanovené Chartou. Jeho dvanáct nezávislých, nestranných členů je voleno Výborem ministrů Rady Evropy na období šesti let, které lze jednou prodloužit. Výbor určuje, zda jsou národní zákony a praxe v souladu s Chartou (článek 24 ve znění Turínského protokolu z roku 1991). Kontrolní postup založený na národních zprávách Každý rok předkládají státy zprávu o začleňování Charty do zákonů a o jejím uplatňování v praxi. Každá zpráva se týká některých přijatých ustanovení Charty. Výbor zprávy prověří a rozhodne, zda je situace v dané zemi v souladu s Chartou. Jeho rozhodnutí, nazývaná závěry, jsou každoročně zveřejňována. Pokud stát podle rozhodnutí Výboru nedodržuje závazky stanovené Chartou a nepřijme žádná nápravná opatření, adresuje mu Výbor ministrů doporučení požadující změnu zákonů nebo praxe. Práci Výboru ministrů připravuje Vládní výbor. Zasedají v něm zástupci vlád států, jež jsou smluvními stranami Charty. Zasedání se mohou účastnit pozorovatelé z evropských organizací zaměstnavatelů a evropských odborových organizací 1. Systém kolektivních stížností Podle protokolu, který byl otevřen k podpisu v roce 1995 a vstoupil v platnost roku 1998, mohou být Evropskému výboru pro sociální práva podávány stížnosti na porušování Charty. 418 Zobrazit více Všeobecná deklarace lidských práv New York, 10. 12. 1948 Preambule U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti Více že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, Všeobecná deklarace lidských práv Přijatá a vyhlášená Valným shromážděním v rezoluci 217 A (III) dne 10. prosince 1948 (původní text Organizace spojených národů) Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění Více VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV. Všeobecná deklarace. lidských. práv. United Nations VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV Všeobecná deklarace lidských práv United Nations 2015 United Nations Všechna práva vyhrazena celosvětově Ilustrace Yacine Ait Kaci (YAK) Ilustrované vydání Všeobecné deklarace Více Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. února 1991 byla v Madridu Více 1924 Ženevská deklarace práv dítěte MSSP 1. ROČNÍK 1924 Ženevská deklarace práv dítěte 1959 Deklarace práv dítěte přijatá Valným shromážděním Organizace Spojených národů 20.11.1989 v New Yorku přijata Úmluva o právech dítěte 30.9.1990 podepsána Více Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Řím, 4.XI.1950 Podepsané vlády, členové Rady Evropy, majíce na zřeteli Všeobecnou deklaraci lidských práv vyhlášenou Valným shromážděním Organizace spojených Více Lidská práva v našem denním životě Metodický list Lidská práva v našem denním životě Metodický list práce s textem a interaktivní tabulí - preambule Všeobecné deklarace lidských práv, příběhy práce s interaktivní tabulí a sešitem - denní povinnosti práce Více ÚMLUVA O OCHRANĚ LIDSKÝCH PRÁV A ZÁKLADNÍCH SVOBOD VE ZNĚNÍ PROTOKOLU č. 11. s Protokoly č. 1, 4, 6, 7, 12 a 13* 209/1992 Sb. SDĚLENÍ federálního ministerstva zahraničních věcí Změna: 41/1996 Sb. Změna: 243/1998 Sb. Změna: 48/2010 Sb.m.s. Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. února 1991 byla Více Výkladová prezentace k tématu Listina základních práv a svobod Škola Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Hustopeče, Masarykovo nám. 1 Autor Číslo Název Téma hodiny Předmět Ročník/y/ Datum vytvoření Anotace Očekávaný výstup Druh učebního materiálu Mgr. Více Evropská úmluva o ochraně lidských práv Evropská úmluva o ochraně lidských práv Evropská úmluva o ochraně lidských práv ve znění Protokolů č. 11 a 14 s Protokoly č. 1, 4, 6, 7, 12 a 13 Text Úmluvy je předkládán ve znění novelizovaném ustanoveními Více Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením Právní záruky ve veřejné správě Spravedlivé správní řízení (Správní řízení v kontextu čl. 6 Evropské úmluvy) [email protected] Struktura přednášky: Čl. 6 Evropské úmluvy 1) Vztahuje se na správní Více Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. New York, 19. 12. 1966 Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech New York, 19. 12. 1966 Státy, smluvní strany tohoto Paktu, majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených v Chartě OSN, uznání přirozené Více 1957 Smlouva o EHS: základ ochrany lidských práv v preambuli snaha ČS zachovávat a posílit mír, svobodu, zlepšit životní a pracovní podmínky Úmluva Mezinárodní organisace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána Správní radou Mezinárodního Více Základní lidská práva. Prezentace pro žáky SŠ EVROPSKÁ ÚMLUVA O VÝKONU PRÁV DĚTÍ (PŘEKLAD) Preambule Členské státy Rady Evropy a další státy, podepsané níže, majíce za to, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty jejích členů; majíce na zřeteli Více Název školy: Střední odborné učiliště, Domažlice, Prokopa Velikého 640 Název školy: Střední odborné učiliště, Domažlice, Prokopa Velikého 640 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0639 Název materiálu:vy_32_inovace_03.02 Téma sady: Listina základních práv a svobod Ročník: Nástavbové Více AKT RADY. ze dne 23. července 1996 AKT RADY ze dne 23. července 1996 vypracovávající protokol o výkladu úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu, prostřednictvím předběžných opatření, Soudním dvorem Evropských společenství, na základě Více EU peníze středním školám digitální učební materiál ÚSTAVNÍ PRÁVO JUDr. Petr Čechák, Ph.D. [email protected] Základní ideové zdroje nutnost ochrany vyplývá z podstaty demokratického státu Listina základních práv a svobod liberalistická a individualistická Více LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE CHARTA ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE PREAMBULE Uzavřením svazku, který je stále pevnější, evropské národy projevily vůli sdílet pokojnou budoucnost založenou na společných hodnotách. Unie vědoma si svého Více SPOLEČNÁ PROHLÁŠENÍ A STANOVISKA SOUČASNÝCH SMLUVNÍCH STRAN A NOVÝCH SMLUVNÍCH STRAN DOHODY SPOLEČNÁ PROHLÁŠENÍ A STANOVISKA SOUČASNÝCH SMLUVNÍCH STRAN A NOVÝCH SMLUVNÍCH STRAN DOHODY AF/EEE/BG/RO/DC/cs 1 SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ O VČASNÉ RATIFIKACI DOHODY O ÚČASTI BULHARSKÉ REPUBLIKY A RUMUNSKA V Více DEKLARACE PRÁV ZVÍŘETE aktivita DEKLARACE PRÁV ZVÍŘETE ANOTACE: Aktivita vede žáky k zamyšlení nad tím, zda existují práva zvířat, která by měl člověk dodržovat. S využitím Všeobecné deklarace lidských práv a Úmluvy o právech Více Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek: Více SDĚLENÍ určené těm, kteří se chtějí obrátit na EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA SDĚLENÍ určené těm, kteří se chtějí obrátit na EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA I. JAKÉ ZÁLEŽITOSTI MŮŽE SOUD PROJEDNÁVAT? 1. Evropský soud pro lidská práva je mezinárodní institucí, která může při splnění Více SDĚLENÍ určené těm, kteří se chtějí obrátit na EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA (Cze) (18/01/2007) SDĚLENÍ určené těm, kteří se chtějí obrátit na EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA I. JAKÉ ZÁLEŽITOSTI MŮŽE SOUD PROJEDNÁVAT? 1. Evropský soud pro lidská práva je mezinárodní institucí, která Více Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů (PŘEKLAD) 45/2003 Sb.m.s. SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. května 2000 byl v New Yorku přijat Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte *) o zapojování dětí Více KYBERNETICKÁ KRIMINALITA ÚSTAVNÍ ZÁKLADY KYBERNETICKÉ KRIMINALITY KYBERNETICKÁ KRIMINALITA ÚSTAVNÍ ZÁKLADY KYBERNETICKÉ KRIMINALITY MGR. RADIM VIČAR UNIVERZITA OBRANY, FAKULTA EKONOMIKY A MANAGEMENTU [email protected] Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Více Evropský soud pro lidská práva. Otázky a Odpovědi Evropský soud pro lidská práva Otázky a Odpovědi Otázky a Odpovědi Co je Evropský soud pro lidská práva? Otázky a odpovědi byly vypracovány kanceláří Soudu. Předkládaný dokument nezavazuje Soud. Je určen Více Návrh ROZHODNUTÍ RADY EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 8.12.2014 COM(2014) 721 final 2014/0345 (NLE) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o zmocnění Belgie, Polska a Rakouska k ratifikaci Budapešťské úmluvy o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských Více Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 132 o placené dovolené (revidovaná), 1970 74/1959 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 6. listopadu 1959 o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů Na konferenci Organizace spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráži byla dne 10. června 1958 v New Více EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ, BELGICKÉ KRÁLOVSTVÍ, DÁNSKÉ KRÁLOVSTVÍ, SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO, ŘECKÁ REPUBLIKA, ŠPANĚLSKÉ KRÁLOVSTVÍ, DOHODA O ÚČASTI ČESKÉ REPUBLIKY, ESTONSKÉ REPUBLIKY, KYPERSKÉ REPUBLIKY, LOTYŠSKÉ REPUBLIKY, LITEVSKÉ REPUBLIKY, MAĎARSKÉ REPUBLIKY, REPUBLIKY MALTA, POLSKÉ REPUBLIKY, REPUBLIKY SLOVINSKO A SLOVENSKÉ REPUBLIKY Více Listina základních práv a svobod ČR Ročník 2. Datum tvorby 3.11.2013 Anotace Číslo projektu Název školy Autor Tématická oblast Téma CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. Mgr. Kateřina Proroková Základy společenských věd Listina základních práv a svobod ČR Ročník Více Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů (Parlament České republiky schválil zákon dne 10. července 2001, vyhlášen byl ve Sbírce zákonů dne 2. srpna Více Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o občanských a politických právech New York, 19. 12. 1966 Státy, smluvní strany tohoto Paktu, majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených v Chartě Organizace spojených národů je uznání Více SMLOUVA MEZI. AA2003/TR/cs 1 SMLOUVA MEZI BELGICKÝM KRÁLOVSTVÍM, DÁNSKÝM KRÁLOVSTVÍM, SPOLKOVOU REPUBLIKOU NĚMECKO, ŘECKOU REPUBLIKOU, ŠPANĚLSKÝM KRÁLOVSTVÍM, FRANCOUZSKOU REPUBLIKOU, IRSKEM, ITALSKOU REPUBLIKOU, LUCEMBURSKÝM VELKOVÉVODSTVÍM, Více Doplňkový řád 1. Kapitola I - Dožádání (články 1 až 3)...000. Kapitola II - Bezplatná právní pomoc (články 4 a 5)...000 Doplňkový řád 1 Obsah Kapitola I - Dožádání (články 1 až 3)...000 Kapitola II - Bezplatná právní pomoc (články 4 a 5)...000 Kapitola III - Oznámení o porušení přísahy svědky a znalci (články 6 a 7)...000 Více Výbor pro zahraniční věci EVROPSKÝ PARLAMENT 2009-2014 Výbor pro zahraniční věci 30. 4. 2013 2013/2082(INI) NÁVRH ZPRÁVY s návrhem doporučení Evropského parlamentu Radě k návrhu pokynů EU na podporu a ochranu svobody náboženského Více INFORMACE O ZPŮSOBU HLASOVÁNÍ VE VOLBÁCH DO ZASTUPITELSTVA HLAVNÍHO INFORMACE O ZPŮSOBU HLASOVÁNÍ VE VOLBÁCH DO ZASTUPITELSTVA HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY A ZASTUPITELSTEV MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ Volby do zastupitelstev obcí (tj. i do Zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev Více Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 118 o rovnosti nakládání s cizinci a vlastními státními příslušníky v sociálním zabezpečení, 1962 Neoficiální pracovní překlad Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 118 o rovnosti nakládání s cizinci a vlastními státními příslušníky v sociálním zabezpečení, 1962 Generální konference Mezinárodní organizace Více Revidovaný překlad právního předpisu Evropských společenství. NAŘÍZENÍ RADY č. (EHS) 2919/85. ze dne 17. října 1985, NAŘÍZENÍ RADY č. (EHS) 2919/85 ze dne 17. října 1985, kterým se stanoví podmínky přístupu k režimu podle Revidované úmluvy pro plavbu na Rýně, vztahující se na plavidla plavby na Rýně RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, Více Pravidla chování SCA Pravidla chování SCA 1 Pravidla chování Pravidla chování SCA SCA se zavazuje k vytváření hodnot pro své partnery, jakož i k budování vztahů se svými zaměstnanci, zákazníky, spotřebiteli, akcionáři a ostatními Více 145/1988 Sb. VYHLÁŠKA. ministra zahraničních věcí 145/1988 Sb. VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí ze dne 18. srpna 1988 o Úmluvě o závodních zdravotních službách (č. 161) Dne 26. června 1985 byla na 71. zasedání generální konference Mezinárodní organizace Více 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství 1 ) (dále jen nařízení Strana 560 Sbírka zákonů č. 38 / 2008 Částka 11 38 ZÁKON ze dne 17. ledna 2008 o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující Více 209/1992 Sb. SDĚLENÍ. federálního ministerstva zahraničních věcí Změna: 41/1996 Sb. Změna: 243/1998 Sb. Změna: 48/2010 Sb.m.s. 209/1992 Sb. SDĚLENÍ federálního ministerstva zahraničních věcí Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, ţe dne 21. února 1991 byla Více Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 78 o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání neprůmyslovými pracemi, 1946 24/1981 Sb. Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 78 o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání neprůmyslovými pracemi, 1946 Generální konference Mezinárodní organizace práce, Více Usnesení č. 2/1993Sb. USNESENÍ. předsednictva České národní rady. o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Usnesení č. 2/1993Sb. USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky ve znění zákona č. Více Úmluva týkající se každoroční placené dovolené (revidovaná), 1970 1) Generální konference Mezinárodní organizace práce, Za správnost : JUDr. Miroslav Fuchs... 2192 2508 Ministerstvo práce a sociálních věcí Úmluva 132 Úmluva týkající se každoroční placené dovolené (revidovaná), 1970 1) Generální konference Mezinárodní organizace Více Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, 1973 24/2008 Sb.m.s. Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, 1973 Generální konference Mezinárodní organizace práce, svolaná Správní radou Mezinárodního úřadu práce Více LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD. Hlava první USNESENÍ předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního Více Evropský soud pro lidská práva. JUDr. Vít A. Schorm Ministerstvo spravedlnosti, květen 2012 Evropský soud pro lidská práva JUDr. Vít A. Schorm Ministerstvo spravedlnosti, květen 2012 (Evropská) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Řím, 1950 => sdělení č. 209/1992 Sb. dnes: 14 (15) Více PŘÍLOHA. návrhu rozhodnutí Rady. o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými arabskými emiráty o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 5.3.2015 COM(2015) 103 final ANNEX 1 PŘÍLOHA návrhu rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými arabskými emiráty o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé Více Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 DOPORUČENÍ RADY ze dne 30. listopadu 1994 o vzoru dvoustranné dohody o zpětném přebírání osob (readmisní dohody) mezi členským státem a třetí zemí RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, Více ETICKÝ KODEX Asociace poskytovatelů personálních služeb Etický kodex sociálních pracovníků 1. Etické zásady Sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti. Sociální pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv Více DNE [...] 2010 PHILIP MORRIS ČR A.S. [...] DNE [...] 2010 PHILIP MORRIS ČR A.S. A [...] SMLOUVA O VÝKONU FUNKCE ČLENA VÝBORU PRO AUDIT OBSAH ČLÁNEK STRANA 1. PŘEDMĚT SMLOUVY... 1 2. ROZSAH OPRÁVNĚNÍ ČLENA... 2 3. DŮVĚRNOST... 3 4. ODMĚNA ČLENA Více LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Pracovní list 02 14 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Úkol č. 1: Doplňování Doplň chybějící části textu: 1. Základní práva a svobody občana našeho státu jsou zakotvena v, která je součástí. 2. Stát díky Více Debata k Jednotnému evropskému patentu Debata k Jednotnému evropskému patentu 4. 10. 2012 Úřad průmyslového vlastnictví ČR Ing. Eva SCHNEIDEROVÁ 1 Obsah Patentové systémy v Evropě Návrh nařízení o vytvoření jednotné patentové ochrany Návrh Více Série evropských dohod (CEST) - č. 205. Úmluva Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům Série evropských dohod (CEST) - č. 205 Úmluva Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům Tromsø, 18. června 2009 2 CETS 205 Úmluva Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům, 18.6.2009 Preambule Členské Více Návrh ROZHODNUTÍ RADY. o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Svatou Lucií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 5.3.2015 COM(2015) 110 final 2015/0060 (NLE) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Svatou Lucií o zrušení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty CS Více VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV ČINNOST VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV Veřejný ochránce práv ( ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v zákoně, pokud je v rozporu s právem, Více Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. č.j. MSMT-45997/2013-1 V Praze dne 12.12. 2013 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Směrnice náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterou se schvaluje statut a jednací řád Akreditační komise pro vyšší Více KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Návrh ROZHODNUTÍ RADY KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ V Bruselu dne 29.07.2005 KOM(2005) 353 v konečném znění 2005/0141 (CNS) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o podpisu a prozatímním uplatňování Dohody mezi Evropským společenstvím a Srbskem Více Kandidatura ve volbách do zastupitelstev obcí v roce 2014 Kandidatura ve volbách do zastupitelstev obcí v roce 2014 Volby do zastupitelstev obcí upravuje zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Více ÚMLUVA. ze dne 2. května 1957 Platnosť od: 20. března 1958 ÚMLUVA mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o spolupráci v sociálních otázkách ze dne 2. května 1957 Československá republika a Rumunská lidová republika, Více KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Návrh ROZHODNUTÍ RADY KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ V Bruselu dne 18.04.2005 KOM(2005) 146 v konečném znění 2005/0056 (CNS) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o podpisu Dohody mezi Evropským společenstvím a Dánským královstvím, kterou Více Všeobecné poznámky. A. Ustanovení úmluv sociálního zabezpečení zůstávající v platnosti bez ohledu na článek 6 Nařízení. (Článek 7 (2) (c) Nařízení. PŘÍLOHA III USTANOVENÍ ÚMLUV O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ, která zůstávají v platnosti bez ohledu na článek 6 Nařízení - ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení nevztahující se na všechny osoby, na něž se Více RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY. ze dne 29. května 2000. o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura Pracovní překlad RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY ze dne 29. května 2000 o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura (2000/383/JVV) RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem Více D O H O D A. mezi. vládou Rakouské republiky. o výměně zaměstnanců za účelem rozšíření jejich odborných a jazykových znalostí SMĚRNICE RADY ze dne 17. prosince 1974 o právu státních příslušníků členského státu zůstat po skončení výkonu samostatně výdělečné činnosti na území jiného členského státu (75/34/EHS) RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, Více 83/1990 Sb. ZÁKON ze dne 27. března 1990. o sdružování občanů 83/1990 Sb. ZÁKON ze dne 27. března 1990 o sdružování občanů Změna: 300/1990 Sb. Změna: 513/1991 Sb. Změna: 68/1993 Sb. Změna: 151/2002 Sb. Federální shromáždění Československé socialistické republiky Více Vězeňská služba České republiky zastoupená jejím generálním ředitelem JUDr. Zdeňkem Karabcem na straně jedné Vězeňská služba České republiky zastoupená jejím generálním ředitelem JUDr. Zdeňkem Karabcem na straně jedné církve sdružené v Ekumenické radě církví České republiky (dále jen "ERC") jako členové a pozorovatelé Více Základní informace o rozšiřování schengenského prostoru MEMO/07/618 V Bruselu, 20. prosince 2007 Základní informace o rozšiřování schengenského prostoru Dne 14. června 1985 podepsaly vlády Belgie, Německa, Francie, Lucemburska a Nizozemska v Schengenu, malém Více Kandidatura ve volbách do zastupitelstev obcí v roce 2014 Kandidatura ve volbách do zastupitelstev obcí v roce 2014 Kandidátní listina Podávání kandidátních listin upravuje 21 zákona. Vzor kandidátní listiny je uveden ve vyhlášce jako vzor č. 6, případně lze Více Smlouva o výkonu funkce člena kontrolní komise Smluvní strany: Smlouva o výkonu funkce člena kontrolní komise 1. ZELENÁ HORA, stavební bytové družstvo se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Brněnská 1146/30, IČ: 00050784, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Více 25. Dětská práva a jejich respektování 25. Dětská práva a jejich respektování Středověk neměl pro dětství žádný smysl. Dětství bylo nedůležitou krátkou fází života, která byla velmi rychle zapomenuta. Jakmile se dítě naučilo chodit a mluvit Více PŘEHLED JUDIKATURY EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA PŘEHLED JUDIKATURY EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA Zákaz diskriminace chapman a další 1 rozsudky velkého senátu 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz PŘEHLED JUDIKATURY EVROPSKÉHO Více SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Strana 7823 66 SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. února 2008 byl v Ženevě přijat Dodatkový protokol k Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční Více Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek: Více Novela zákona o vysokých školách N Á V R H V Y B R A N Ý C H U S T A N O V E N Í K A K R E D I T A C Í M N Á V R H V Y B R A N Ý C H U S T A N O V E N Í K A K R E D I T A C Í M (výrazně pozměněné oproti původnímu návrhu) Návrh vymezení Orgánu pro vnitřní hodnocení kvality veřejné vysoké školy a Standardů Více Ochrana osobních údajů Ochrana osobních údajů a právo na informace Úřad pro ochranu osobních údajů JUDr. Alena Kučerová Březen 2011 Ústavní zakotvení ochrany osobních údajů, právo na ochranu soukromí Listina základních práv Více Základní lidská práva Základní lidská práva MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_18_16 Tématický celek: Člověk Více Kandidatura ve volbách do zastupitelstev obcí v roce 2014 Volby do zastupitelstev obcí Obecní úřad v Dobré bude registračním úřadem pro volby do zastupitelstev obcí dne 10. a 11. října 2014 pro obec Dobrou. Termín pro odevzdání kandidátních listin je nejpozději Více 114/1988 Sb. ZÁKON. Část první. Orgány sociálního zabezpečení a jejich úkoly. Orgány sociálního zabezpečení Stav k 5.3.2007 114/1988 Sb. ZÁKON ze dne 27. června 1988 České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem České národní Více ÚMLUVA týkající se národních osobních dokladů námořníků, 1958 232/1998 Sb. SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. května 1958 byla v Ženevě na 41. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Více Institucionální systém EU Institucionální systém EU Existence institucí Evropské unie je přímo odvozena ze smluv o ESUO, EHS a EURATOM, v kterých členské státy souhlasily s přenesením části svých pravomocí na orgány Společenství.Instituce Více Charta Organizace spojených národů. Statut mezinárodního soudního dvora Charta Organizace spojených národů a Statut mezinárodního soudního dvora Obsah ÚVOD... 5 CHARTA OSN KAPITOLA I - Cíle a zásady.. 9 KAPITOLA II - Členství... 12 KAPITOLA III - Orgány... 14 KAPITOLA IV - Více 2017 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář
http://www.prohas.eu/PO-c27_52_2.htm
2018-02-18T23:57:47
[ " zákona č. 133", " § 15", " zákona č. 133", " § 36", " zákona č. 133", " § 41", " § 15", " zákona č. 133", " § 28", " § 29", " § 30", " § 31", " § 32", " § 33", " § 34", " § 35", " § 36", " § 37", " § 38", " § 69", " zákona č. 133" ]
Služby v oboru PO a BOZP | PO | PROHAS Úvod » Služby v oboru PO a BOZP » PO Služby v oboru PO a BOZP / PO Zabýváme se zejména komplexním řešením požární bezpečnosti staveb, dodávkami materiálu požární bezpečnosti staveb a servisní činnosti v daném oboru. Požární ochranu je možné řešit jako komplexní službu a tím zejména snížit náklady na tuto oblast a dále předejít problémům jak v rámci výstavby nových objektů, tak zejména při běžném provozu Vaší společnosti. Zabezpečujeme plnění úkolů a řešení problematiky servisu, oprav a kontrol protipožárního vybavení objektů a technologií a dále řešení systému požární ochrany a plnění úkolů vyplývajících ze zákonných právních předpisů. Výkon osoby odborně způsobilé v oblasti požární ochrany Výkon osoby odborně způsobilé v oblasti požární ochrany, které se vztahují k vlastnímu provozování činností v objektech a vyplývají z platných předpisů o požární ochraně - zákona č. 133/85 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky MV č. 246/2001 Sb., o požární prevenci: výkon osoby odborně způsobilé ve smyslu § 15, zákona č. 133/1985 Sb., v rámci které jsou prováděny komplexní povinnosti provozovatele činnosti na úseku požární ochrany, provádění preventivních požárních prohlídek odborně způsobilou osobou v oblasti požární ochrany a vypracování zápisu z preventivní prohlídky, školení a odborná příprava vedoucích zaměstnanců, zaměstnanců zařazených do požárních hlídek, zaměstnanců a preventistů požární ochrany o požární ochraně, včetně dokumentace o provedeném školení zaměstnanců a odborné přípravy preventivních požárních hlídek - dle § 36, vyhlášky č. 246/2001 Sb.), vypracování podkladů pro změny ve stavební části objektu, přijetí nových technických a organizačních změn na úseku požární ochrany, ve smyslu zákona č. 133/1985 Sb. a § 41, vyhlášky č. 246/2001 Sb., nových objektů, rekonstrukcí, změn užívání a jiné, včetně projednání a zajištění souhlasného stanoviska příslušného orgánu Hasičského záchranného sboru, konzultace a odborná technická pomoc v oblasti požární ochrany a bezpečnosti práce v souvislosti se stavebními pracemi apod., zastupování provozovatele a majitele objektu v jednání s Hasičským záchranným sborem. Technický dozor a odborná technická pomoc v oblasti požární ochrany při provádění staveb kontrola dokumentace požární ochrany a provedení koordinační kontroly návazností všech souvisejících projektů požárně bezpečnostních zařízení a jejich realizace na stavbě. kompletaci veškerých dokladů potřebných pro kolaudační řízení od jednotlivých dodavatelů požárně bezpečnostních zařízení a jejich předání zástupcům Hasičského záchranného sboru. spolupůsobení při koordinaci činností osob, které objednatel pověřil prováděním jednotlivých částí stavby, které mají vliv na požární ochranu stavby, a to tak, aby stavba byla prováděna a provedena plně v souladu s příslušnými obecně závaznými předpisy vztahujícími se k problematice požární ochrany. projednání možností a nutnosti minimálního vybavení příslušné části komplexu z hlediska PO v případě etapizace dokončení a zajištění souhlasu HZS, spolupůsobení a věcná i argumentační podpora objednatele při projednávání důsledků věcných i časových změn provádění stavby, účast na zkouškách a kontrolách (individuálních a komplexních zkouškách), zkušebním provozu a záručních zkouškách, účast na kolaudačních řízeních, spolupůsobení při odstraňování kolaudačních závad; zastupování objednatele při jednáních s dotčenými orgány státní správy, zejména pak místně příslušného hasičského záchranného sboru. Zpracování, aktualizace a vedení příslušné dokumentace požární ochrany Jedná se zejména o plnění povinností vyplývajících z provozování činnosti se zvýšeným, případně vysokým požárním nebezpečím ve smyslu § 15 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se zejména o následující dokumentaci : dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím ve smyslu § 28 vyhlášky č. 246/2001 Sb. posouzení požárního nebezpečí ve smyslu § 29 vyhlášky č. 246/2001 Sb. stanovení organizace zabezpečení požární ochrany ve smyslu § 30 vyhlášky č. 246/2001 Sb. požární řády ve smyslu § 31 vyhlášky č. 246/2001 Sb. požární poplachové směrnice ve smyslu § 32 vyhlášky č. 246/2001 Sb. požární evakuační plán ve smyslu § 33 vyhlášky č. 246/2001 Sb. - textová i grafická část. dokumentace zdolávání požáru ve smyslu § 34 vyhlášky č. 246/2001 Sb. - textová a grafická část. řád ohlašovny požáru ve smyslu § 35 vyhlášky č. 246/2001 Sb. dokumentace o školení zaměstnanců, odborné přípravě preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany ve smyslu § 36 vyhlášky č. 246/2001 Sb. požární kniha ve smyslu § 37 vyhlášky č. 246/2001 Sb. doklady prokazující dodržování technických podmínek a návodů vztahujících se k požární bezpečnosti užívaných výrobků nebo činností ve smyslu § 38 vyhlášky č. 246/2001 Sb. Zajištění požárního dozoru při pořádání společenských, kulturních a dalších akcí vyžadující dozor osob se zvláštní způsobilostí k likvidaci požáru Zajištění požárního dozoru osobami se zvláštní způsobilostí k likvidací požáru ve smyslu § 69 zákona č. 133/85 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů formou požárních hlídek, které splňují podmínky zákona jednotek požární ochrany (dále jen požární hlídky), zejména pak: ustanovení požárních hlídek při pořádání koncertů, společenských akcí, sportovních akcí s charakterem shromažďovacích akcí.
http://kraken.slv.cz/1VSPH541/2016
2018-08-17T11:51:44
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 184", " soud ", " soud ", " soud ", " § 184", " soud ", " § 187", " § 184", " § 7", " § 218", " soud ", " soud ", " § 184", " soud ", " § 218" ]
1 VSPH 541/2016-P2-10 KSPL 29 INS 12824/2013 1 VSPH 541/2016-P2-10 USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací předsedou senátu JUDr. Jiřím Goldsteinem v insolvenční věci dlužníka Štefana Pušky, IČO 88340511, bytem Resslova 656/21, Plzeň, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 12824/2013-P-2-4 ze dne 19. ledna 2016, Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 12824/2013-P-2-4 ze dne 19.1.2016 vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky Statutárního města Plzeň (dále jen věřitel) ve výši 46.295,33 Kč. V odůvodnění usnesení soud odkázal na ust. § 184insolvečníno zákona. Proti tomuto snesení se dlužník včas odvolal. V odvolání uvedl, že částka, kterou věřitel ve svém částečném zpětvzetí vzal zpět, je nesprávná, dále namítal, že nemělo dojít k rozdělení společného jmění manželů. Na výzvu insolvenčního soudu k doplnění odvolání dlužník v podání ze dne 13.7.2016 uvedl, že soud prvního stupně nevzal při rozhodování v úvahu skutečnost, že nemovitost-byt, ve kterém bydlí, mu nepatří, odměna insolvenčního správce je neúměrně vysoká. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se nejdříve zabýval tím, zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že zde tomu tak není. Podle ust. § 184 insolvenčního zákona může věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, kdykoli v průběhu insolvenčního řízeni vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel. Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí. Podle ust. § 187 insolvenčního zákona platí postup podle ust. § 184 až 186 insolvenčního zákona obdobně i pro část přihlášené pohledávky. Podle ust. § 7 insolvenčního zákona se použijí pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o. s. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. isir.justi ce.cz Podle ust. § 218 o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn nebo směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Protože odvolání proti usnesení, které soud vydal v souladu s ust. § 184 insolvenčního zákona, podal odvolání dlužník, který podle shora citovaného ustanovení není k podání odvolání subjektivně legitimován, neboť není věřitelem, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání dlužníka odmítl.
http://zs-kolodeje.cz/cz/skrada/1743/1-zasedani-skolske-rady-ve-skolnim-roce-2013-14
2019-03-19T02:19:27
[ " §168", " zákona č. 561", " §168", " § 168", " §168", " §168" ]
ZŠ Praha - Koloděje - Školská rada - 1. ZASEDÁNÍ ŠKOLSKÉ RADY VE ŠKOLNÍM ROCE 2013-14 Zápis z 1. jednání školské rady ZŠ a MŠ Koloděje ve školním roce 2013/2014 - 25. 9. 2013 Přítomni: pí. Renata Ševčíková, p. Jiří Fíla, p. MUDr. Robert Maršík Přizván k jednání: p. ředitel Mgr. Zdeněk Dolanský 1. Výroční zpráva ZŠ a MŠ Koloděje 2012-13 V souladu s §168, odst. 1, písmeno b) zákona č. 561/2001 (Školský zákon) byla školská rada seznámena s výroční zprávou ZŠ a MŠ Koloděje za uplynulý školní rok. Výroční zpráva byla jednohlasně schválena 2. Hodnocení školního roku 2012-13 I když není hodnocení školního roku považováno za povinnou dokumentaci školy, ředitel je stejně zpracovává jako podklad pro výroční zprávu. Školská rada v rámci své pravomoci dané §168, odst. 1, písmeno a) vzala hodnocení na vědomí a souhlasí s ním. 3. Školní řád a pravidla hodnocení výsledků vzdělávání žáků 2013-14 Školní řád ani pravidla hodnocení žáků se oproti loňskému roku nezměnila a rodiče jsou s oběma dokumenty seznámeni na třídních schůzkách a webových stránkách školy. Školská rada dle § 168, odst. 1, písmena c, d schvaluje tyto dokumenty i pro letošní školní rok. 4. Koncepční záměry rozvoje školy Školská rada byla v souladu s §168, odst. 1, písmeno e) seznámena: · s aktuálním stavem výstavby nové budovy MŠ (informace ze stavební komise ÚMČ – pan Fíla a tlumočené informace od pana starosty – pan ředitel). · s rozšířením školy o jednu (první třídu) od příštího školního roku, navýšení školní družiny na tři oddělení a zvětšení kapacity školní kuchyně. Všechny tyto žádosti jsou v době jednání školské rady na MHMP a čekáme na vyjádření. Ředitel školy již má zpracováno i finančně-personální zajištění této akce. · s doposud úspěšnou snahou o realizaci grantu přeměny školního hřiště – Kolodějova zahrada života · s dalším podaným grantem na přestavbu školního asfaltového hřiště. Vysvětleny byly i majetkoprávní vztahy k tomuto hřišti, v případě úspěšné realizace. Ve využívání hřiště by se pro školu nic neměnilo. 5. Projednání inspekční zprávy z Inspektorátu práce V souladu s §168, odst. 1, písmeno g) byla školská rada seznámena s výsledkem inspekční zprávy Inspektorátu práce. Kontrola nezjistila žádný nedostatek, který by zakládal skutkovou podstatu správního deliktu – nebylo zjištěno neplnění stanovených povinností, vyplývajících pro zaměstnavatele ze zákoníku práce, jak tvrdí stěžovatel. Ten samý závěr učinila i Česká školní inspekce, kterou stěžovatel oslovil též. 6. Stravovací komise Na základě návrhu rodičů z evaluačních dotazníků, zřizuje ředitel školy stravovací komisi, ve složení pan Trojan za MŠ, paní Ženatá za ZŠ a paní uč. Kyselová za pedagogy školy. Zapisovatelka: Renata Ševčíková Ověřovatel zápisu: MUDr. Maršík R.
http://kraken.slv.cz/12Cmo18/2010
2018-08-19T16:11:26
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 119", " Soud ", " Soud ", " § 140", " Soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 119", " soud ", " Soud ", " § 7", " soud ", " § 212", " § 212", " soud ", " § 119", " soud ", " § 524", " § 526", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 37", " soud ", " § 526", " § 525", " § 525", " soud ", " § 525", " soud ", " soud ", " soud ", " § 119", " soud ", " § 219", " § 119", " soud ", " § 219", " soud ", " § 224", " § 202", " soud ", " soud ", " soud ", " § 240" ]
12 Cmo 18/2010 12Cmo 18/2010-90 Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenčním řízení dlužníka MORAVIA ENERGO, a. s., se sídlem Jeřabinová 365, 739 61 Třinec, IČ: 258 51 870, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 1078/2009, ve věci žalobce LASSELSBERGER, s.r.o., se sídlem Adelova 2549/1, 320 00 Plzeň, Jižní Předměstí, IČ: 252 38 078, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce West Bohemia Trade s.r.o., se sídlem Karoliny Světlé 15, 323 00 Plzeň, IČ 27962466, zastoupeného Mgr. Milanem Edelmanem, advokátem se sídlem Chrustenice 208, 267 12 Loděnice, proti žalované JUDr. Lence Vidovičové, Zámečnická 3a, 772 00 Olomouc, insolvenční správkyni dlužníka, o určení existence pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.5.2010, č.j. 36 Cm 21/2009-54 I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. Rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně určil, že žalobce LASSELSBERGER, s.r.o. má za dlužníkem v insolvenčním řízení po právu přihlášenou pohledávku ve výši 3,930.151,32 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po skutkové stránce vzal soud z nesporných tvrzení účastníků za prokázané zjištění úpadku dlužníka, jmenování žalované do funkce insolvenční správkyně, řešení úpadku dlužníka prohlášením konkursu, existenci závazku dlužníka, který odpovídá přihlášené pohledávce, a popření pohledávky žalovanou proto, že žalobce nebyl v době přihlášení jejím věřitelem. Po provedení listinných důkazů dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že postoupení pohledávky bylo dlužníku oznámeno a tím došlo ke změně osoby oprávněné přijmout plnění. Argumenty žalované o hmotnosti (gramáži) zásilky, kterými zpochybňovala, že oznámení bylo doručováno zásilkou podanou na poště dne 11.2.2009, jsou podle soudu prvního stupně liché , vzhledem k nedostatku dalších tvrzení, kterými by žalovaná vyvracela opačné tvrzení žalobce, doložené podacím lístkem, když gramáž zásilek může být způsobena celou řadou důvodů počínaje velikostí obálek či jinými připojenými listinami . Žalované nepřísluší vznášet námitku neplatnosti postupní smlouvy, neboť oznámením postupitel West Bohemia Trade s.r.o. vyvolal změnu osoby, oprávněné přijmout plnění, k jiné změně závazku nedošlo (v této souvislosti soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). I pokud by postupní smlouva byla neplatná, notifikací přistoupila k (původnímu) věřiteli další osoba, oprávněná přijmout plnění, proto soud konstatuje nicotnost řešení případných vad smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2009 a argumentace žalované k neurčitosti smlouvy . a na to navazující závěr o nemožnosti uplatnit pohledávku v rámci insolvenčního řízení, je shora aplikovaným judikátem Nejvyššího soudu ČR zcela vyvrácena . Případnými vadami smlouvy o postoupení pohledávky se v tomto řízení není třeba zabývat, protože insolvenční správkyni přísluší posuzovat oprávněnost přihlášených pohledávek v rozsahu existence nebo neexistence závazku dlužníka . Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Její námitky lze shrnout následně: a) Účastníci nebyli poučeni dle § 119a o.s.ř., čímž došlo k zásadnímu porušení procesních předpisů. b) Soud neúplně zjistil skutkový stav věci, protože, vzhledem k nedostatku poučení, žalovaná nemohla navrhnout nechť žalobce prokáže, že dlužníkovi bylo doručeno oznámení vedlejšího účastníka o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce . c) Soud učinil nesprávné skutkové zjištění z podacího lístku ze dne 11.2.2009, když dovodil, že tímto lístkem se dokládá , že postupitel dlužníkovi odeslal oznámení. Na podacím lístku však není uveden obsah zásilky a oznámení je datováno 9.2.2009. Podle žalované žalobce neprokázal, že dne 11.2.2009 byla notifikace odeslána dlužníkovi. Skutečnost, že žalobce předložil nějaký dokument , nedokládá, že oznámení se dostalo do dispozice dlužníka, a kdy nastaly účinky s ním spojené, což má zásadní význam pro možnost zápočtu dle § 140 IZ. Závěr soudu, že postoupení pohledávky bylo dlužníkovi oznámeno, podle žalované není správný. d) Soud věc nesprávně právně posoudil, v tomto případě nelze odkázat na názory Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, neboť insolvenční řízení není běžným typem civilního řízení a je postaveno na jiných zásadách. Ve věci řešené Nejvyšším soudem nebyla dlužníkovi předložena postupní smlouva, proto nemohla být posuzována její platnost. Pokud je však dlužníkovi známo, že smlouva o postoupení je neplatná, měl by mít na výběr, zda bude plnit postupiteli či postupníku. Názor Nejvyššího soudu, že pokud je dlužníkovi postoupení pohledávky oznámeno postupitelem, získává postupník aktivní věcnou legitimaci a soud se platností postupní smlouvy nezabývá, jsou podle žalované značně diskutabilní . Soud prvního stupně rovněž nezohlednil základní zásady a specifické instituty insolvenčního řízení a jeho rozhodnutím zcela jednoznačně došlo ke zvýhodnění žalobce na úkor ostatních věřitelů , který se stal účastníkem insolvenčního řízení na základě neplatného právního úkonu. Podle žalované oba soudy (Nejvyšší soud i soud prvního stupně) zpochybnily následky neplatných právních úkonů, které budou mít vždy zamýšlené účinky, bez ohledu na jejich platnost či neplatnost. Tím může nastat situace, kdy dlužník má za postupníkem pohledávku, kterou v důsledku oznámení postupitelem nebude vymáhat, neboť předpokládá, že je započitatelná. V tomto případě však žádá insolvenční správce, který jedná v zájmu majetkové podstaty a všech věřitelů a je oprávněn požadovat doklady k posouzení oprávněnosti přihlášené pohledávky a provádět nezbytná šetření, aby žalobce prokázal platné postoupení pohledávky. Podle žalované postupitel si byl vědom majetkové situace dlužníka, neboť pro něj prováděl obchodní zastoupení krátce před zahájením insolvenčního řízení , a znalost poměrů dlužníka je možno dovozovat i u žalobce, který chtěl evidentně pohledávky nabýt pouze za účelem jejich započtení proti svým závazkům u dlužníka . Ze všech těchto důvodů žalovaná v odvolacím řízení žádá, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobu zamítl eventuelně vrátil mu věc k novému řízení . U jednání odvolacího soudu upřesnila žalovaná námitku uvedenou pod bodem c) tak, že zpochybnila odeslání oznámení zásilkou podanou k přepravě dne 11.2.2009 proto, že v přihlášce pohledávky, kterou byly uplatněny tři pohledávky postoupené třemi smlouvami, byla u každé z doložených smluv připojena kopie téhož podacího lístku. Následně však žalobce tímto podacím lístkem argumentuje jen ve vztahu k jedné z pohledávek, které měly být postoupeny. Oznámení o postoupení žalovaná v materiálech dlužníka nedohledala. Žalobce s odvoláním nesouhlasil a žádal potvrzení napadeného rozsudku. Podle něj byli účastníci soudem poučeni podle § 119a o.s.ř., řízení před soudem prvního stupně touto vadou není postiženo, soud se správně vypořádal s námitkou žalované, která zpochybnila doručení notifikace, a správně na posouzení této věci aplikoval i názor Nejvyššího soudu, vyslovený v rozhodnutí ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Účastníci učinili v řízení nespornou existenci závazku dlužníka, který odpovídá přihlášené pohledávce. Proto nebyly porušeny základních zásady insolvenčního řízení a žalobce nebyl zvýhodněn na úkor ostatních věřitelů, vůči nimž je nerozhodné, kdo pohledávku v insolvenčním řízení uplatňuje. Názor i argumentaci žalované o neplatnosti postupní smlouvy žalobce zcela odmítá, naopak souhlasí s argumentací soudu o tom, že insolvenční správkyně posuzuje oprávněnost přihlášených pohledávek z hlediska existence nebo neexistence závazku dlužníka a pokud pohledávku uplatňuje věřitel, který ji nabyl postoupením, hodnotí jeho právo na základě notifikačního úkonu. Navíc žalovaná oznámila žalobci, že dlužník pohledávku uznal co do důvodu a výše. K upřesnění odvolací námitky žalované o odeslání oznámení o postoupení žalobce uvedl, že jednou zásilkou dne 11.2.2009 byla odesílána tři oznámení, dvě datovaná dne 9.2.2009 a jedno oznámení datované dne 10.2.2009. Vedlejší účastník s odvoláním žalované nesouhlasil a žádal potvrzení napadeného rozsudku. Soud účastníky řádně poučil o možnosti uplatnit veškeré rozhodující skutečnosti do skončení prvního jednání a na základě závěrečné řeči žalované pokračoval v dokazování listinami. Procesní práva účastníků nebyla omezena. Vedlejší účastník poukazoval na nespornost existence dlužníkova závazku, který odpovídá přihlášené pohledávce, jejíž postoupení bylo vedlejším účastníkem řádně notifikováno. Žalobce pohledávku uplatnil přihláškou, vedlejší účastník ji v dobré víře nepřihlásil. Teprve při přezkumu a po uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek oznámila žalovaná důvod popření, spočívající v údajné neplatnosti postupní smlouvy. V tomto sporu tak paradoxně stojí na jedné straně žalobce (postupník) a vedlejší účastník (postupitel), mezi nimiž není spor o přechod pohledávky. Pohledávka není v insolvenčním řízení uplatňována dvakrát , proto ostatní věřitelé nejsou znevýhodněni, naopak by postupem žalované mohl být nespravedlivě poškozen jak žalobce, tak vedlejší účastník, který neuplatnil svá případná práva. Pro dlužníka je přitom podstatné, jestli dluh existuje, ale není jeho věcí, kdo jej vymáhá. Dlužník má plnit dluh podle pokynů věřitele a otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Notifikační úkon byl doložen věrohodně, jeho odeslání doporučenou poštou odpovídá běžným obchodním zvyklostem a námitku, že oznámení nebylo dlužníku doručeno, uplatnila žalovaná až v odvolacím řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, doplnil dokazování (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a po té dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Předmětem tohoto řízení, po částečném zpětvzetí žaloby, o němž bylo pravomocně rozhodnuto, je určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 3,930.151,32 Kč (dále též předmětná pohledávka ), která představuje provizi za obchodní zastoupení, prováděné pro dlužníka postupitelem West Bohemia Trade s.r.o. podle Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30.10.2008. Tuto pohledávku žalobce, kterému byla obchodním zástupcem postoupena smlouvou ze dne 9.2.2009, přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku č. 1. přihláškou, evidovanou pod č. P63, jíž byly přihlášeny celkem tři pohledávky, které žalobce nabyl třemi postupními smlouvami. Žalovaná namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce, protože všechny tři postupní smlouvy, kterými byly na žalobce postoupeny tři přihlášené pohledávky, jsou podle ní neplatné. Z tohoto důvodu také na přezkumném jednání dne 3.9.2009 tyto žalobcem přihlášené pohledávky popřela. Dne 8.1.2010 vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce postupitel pohledávky West Bohemia Trade s.r.o., který mimo jiné tvrdil, že dlužníkovi oznámil postoupení pohledávek, v němž pohledávky nezaměnitelně označil. Dne 1.4.2010 proběhlo přípravné jednání za účasti všech účastníků, kteří byli soudem výslovně poučeni, že koncentrace řízení nastane až skončením prvního nařízeného jednání ve věci. U jednání dne 20.5.2010 soud provedl důkazy listinami, žalovaná po té, co bylo k důkazu přečteno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2009 s podacím lístkem namítla, že samotný podací lístek nepotvrzuje doručení o oznámení a zpochybnila obsah zásilky s poukazem na rozdílnou gramáž zásilek . Podle protokolu o jednání nebyli před jeho skončením účastníci poučeni dle § 119a o.s.ř. Odvolací soud zopakoval důkaz listinami, předloženými žalobcem spolu s žalobou, a zjistil: 1. Dne 31.12.2008 vystavil postupitel dlužníkovi fakturu č. 2800100007 na částku 3.888.760,-Kč za obchodní zastoupení v roce 2008 (zjištěno z této faktury). 2. Dne 9.2.2009 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi žalobcem jako postupníkem a West Bohemia Trade s.r.o. jako postupitelem, kterou se smluvní strany dohodly na postoupení pohledávky ve výši 3.888.760,-Kč, vzniklé dle Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30.10.2008, uzavřené mezi postupitelem a dlužníkem (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9.2.2009). 3. Dne 9.2.2009 vyhotovil postupitel West Bohemia Trade s.r.o. oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém postupitel oznamuje dlužníkovi, že postoupil pohledávku v nominální hodnotě 3.888.760,-Kč, vzniklou na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 30.10.2008, variabilní symbol 280100007, na žalobce s tím, že doručením oznámení je postoupení pohledávky vůči dlužníkovi účinné (zjištěno z oznámení o postoupením ze dne 11.2.2009). 4. Dne 11.2.2009 byla na Poště Plzeň 23 podána doporučená zásilka č. R 008067271 o hmotnosti 0,021 kg postupitelem West Bohemia Trade s.r.o. na adresu dlužníka (zjištěno z podacího lístku ze dne 11.2.2009). 5. Dne 12.2.2009 vyhotovil dlužník listinu Ověření stavu pohledávek a závazků za rok 2008 adresovanou postupiteli West Bohemia Trade s.r.o., v níž dlužník uznal svůj závazek dle fa. č. 2800100007, ve výši 3.888.760,-Kč (zjištěno z této listiny). Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle § 526 odst. 1,2 občanského zákoníku, postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení. Po posouzení zjištěných skutečností dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. V řízení bylo prokázáno, mimo formálních předpokladů věcného projednání žaloby, se kterými se soud prvního stupně správně vypořádal a na jehož odůvodnění odvolací soud odkazuje, že mezi žalobcem jako postupníkem a vedlejším účastníkem na jeho straně jako postupitelem byla podepsána smlouva, datovaná dne 9.2.2009, kterou se smluvní strany dohodly na postoupení pohledávky, označené nominální výší a právním důvodem jejího vzniku. Dne 9.2.2009 vyhotovil postupitel oznámení o postoupení této pohledávky dlužníkovi, v němž je pohledávka nezaměnitelně označena variabilním symbolem faktury, kterou byla fakturována. Odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno podacím lístkem o odeslání doporučené zásilky dne 11.2.2009, že postupitel West Bohemia Trade s.r.o. oznámil dlužníku postoupení předmětné pohledávky. Žalovaná opírala námitky o obsahu poštovní zásilky, podané k přepravě dne 11.2.2009, o hmotnost zásilky a to, že žalobce připojil shodnou kopii podacího lístku ke každé ze tří smluv o postoupení pohledávek, kterými dokládal tu kterou ze tří přihlášených pohledávek. Vysvětlení žalobce, že všechna tři oznámení o postoupení pohledávek byla podána na poštu v jedné zásilce až dne 11.2.2009, neboť první dvě z nich byla vyhotovena dne 9.2.2009 a třetí až dne 10.2.2009, se odvolacímu soudu jeví věrohodné a odpovídá i časové návaznosti úkonů. Tvrzení žalobce, že v pondělí dne 9.2.2009 byly vyhotoveny smlouvy o postoupení a dvě oznámení o postoupení, po té v úterý dne 10.2.2009 byla vyhotovena další notifikace a tyto listiny byly jednou zásilkou odeslány na adresu dlužníka až ve středu dne 11.2.2009, nepřímo potvrzuje i Ověření stavu pohledávek a závazků za rok 2008 , který dlužník vyhotovil den po odeslání oznámení, ve čtvrtek dne 12.2.2009. V souladu s tvrzením o notifikaci je i tvrzení žalobce, že dokumenty k pohledávkám, včetně oznámení o postoupení, byly žalobci postupitelem předány protokolárně následně v pondělí dne 16.2.2009. Těmto skutečnostem odpovídají i procesní stanoviska žalobce a vedlejšího účastníka v tomto řízení i úkony žalobce v insolvenčním řízení. Žalobce již v doplnění přihlášky pohledávky, doručené insolvenčnímu soudu dne 31.8.2009, tvrdil a dokládal notifikaci postoupení, aniž by v této době byla jeho pohledávka žalovanou popřena z důvodu neplatnosti postupní smlouvy (k tomu došlo následně až dne 3.9.2009). Žalovaná ve vyjádření k žalobě (doručeném soudu dne 20.10.2009), namítala neplatnost postupních smluv z důvodu dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku.Vedlejší účastník v procesním stanovisku, doručeném soudu dne 8.1.2010, tvrdil, že postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil. Vedlejším účastníkem tvrzená notifikace nebyla na přípravném jednání dne 1.4.2010 žalovanou zpochybněna, tuto námitku vznesla až u jednání dne 20.5.2010 po té, co vedlejší účastník odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Z procesních postojů účastníků na straně žalobce nelze proto usuzovat, že tvrzení o oznámení postoupení by bylo reakcí na námitky žalované o určitosti postupní smlouvy. Z uvedených důvodů bylo i podle odvolacího soudu podacím lístkem o podání doporučené zásilky postupníkem dne 11.2.2009 na adresu dlužníka prokázáno, že postoupení pohledávky bylo dlužníku oznámeno. Tvrzení žalované, že tento úkon v materiálech dlužníka nedohledala, nemá za daných okolností na závěr o prokázání oznámení dopad. Odvolací námitku, že soud učinil na základě zjištění z podacího lístku nesprávný závěr (viz bod c/ rekapitulace odvolání), není proto důvodná. Oznámením postoupení pohledávky postupitelem dochází pro dlužníka jen ke změně osoby, oprávněné přijmout plnění, a dlužník se svého závazku zprostí plněním postupníku.Tímto úkonem nedochází ke změně osoby věřitele, k tomu může dojít jen podle platné postupní smlouvy. Nelze však souhlasit s žalovanou, že pokud je postoupení dlužníku oznámeno postupitelem a dlužník má k dispozici postupní smlouvu, kterou vyhodnotí jako neplatnou, má na výběr , komu bude plnit. V takovémto případě by neměl především dlužník jistotu, zda se plněním vybrané osobě svého závazku zprostí. V tomto smyslu směřuje úprava § 526 odst. 1, věta druhá a odst. 2 občanského zákoníku k ochraně dlužníka, pro něhož, z hlediska plnění, není rozhodné, zda k postoupení pohledávky skutečně došlo či nikoli. Proto pro dlužníka při plnění závazku, který odpovídá pohledávce, jež byla věřitelem postoupena, a ten postoupení dlužníku oznámil, není z hlediska hmotného práva rozhodné, zda postupník skutečně pohledávku nabyl či nikoli. Svého závazku se zprostí plněním oznámenému postupníku. Z tohoto důvodu dlužníku ve sporu o plnění pohledávky nepřísluší námitka nedostatku aktivní věcné legitimace postupníka (s výjimkou případů dle § 525 občanského zákoníku nebo pokud by došlo v důsledku postoupení ke zhoršení právního postavení dlužníka, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010). Tento názor neznamená relativizaci účinků neplatné postupní smlouvy, ale je ve prospěch právní jistoty dlužníka. Pokud je postupní smlouva neplatná,nemůže se její (ne)účinek, pokud je postoupení notifikováno, vůči dlužníkovi projevit, protože ten přivodí zánik svého závazku plněním postupníkovi bez ohledu na to, kdo je skutečným věřitelem pohledávky. Shora uvedený závěr je podle odvolacího soudu plně aplikovatelný i v insolvenčním řízení. Insolvenční správce je při plnění svých zákonných povinností povinen přezkoumávat přihlášky pohledávek na základě všech doložených dokladů. Pokud je mu však předloženo oznámení o postoupení pohledávky postupitelem (pokud se nejedná o případ dle § 525 občanského zákoníku či tím není zhoršeno právní postavení dlužníka) ani jemu nepřísluší vznášet námitku neplatnosti postupní smlouvy, neboť v insolvenčním řízení nemá podle hmotného práva ve vztahu k věřitelům dlužníka více práv, než má dlužník sám. K použitelnosti shora formulovaných závěrů na konkursní úpravu se vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 (který je dostupný na webových stránkách tohoto soudu). Podle názoru Nejvyššího soudu námitka neplatnosti postupní smlouvy v řízení o určení pravosti nevykonatelné postoupené pohledávky nepřísluší popírajícímu správci konkursní podstaty ani popírajícím věřitelům. V této věci žalovaná netvrdila nic, z čeho by vyplývaly důvody dle § 525 odst. 1, věta druhá, odst. 2 občanského zákoníku či závěr, že postoupením pohledávky by se zhoršilo právní postavení dlužníka, a takovéto skutečnosti ani v řízení nevyšly najevo. K námitce žalované, že okamžik doručení notifikace má zásadní význam pro možnost započítávání pohledávek a že žalobce nabyl pohledávku účelově za účelem jejího započtení oproti svému závazku vůči dlužníku, odvolací soud uvádí, že přípustnost úkonu započtení pohledávky po zjištění úpadku je vázána na splnění přesně určených pravidel, za kterých lze tento úkon učinit (§ 140 odst. 2, 3 IZ). Otázku, zda postoupení bylo či nebylo učiněno se spekulativním záměrem, lze posuzovat v jiném řízení v případě, kdy by postupník učinil úkon započtení, a o jeho účincích ve vztahu k závazku vůči dlužníkovi by byl veden spor. Z výše uvedených důvodů není opodstatněná odvolací námitka žalované podle které soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že jí nepřísluší námitka neplatnosti postupní smlouvy (viz bod d/ rekapitulace odvolání žalované). Důvodná není ani odvolací námitka žalované, že soud nepoučil v závěru prvního nařízeného jednání o věci účastníky podle § 119a o.s.ř. (viz bod a/ rekapitulace odvolání). Podle protokolu o jednání účastníci nebyli poučeni o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musejí uvést a důkazy označit do doby, než soud vyhlásí rozhodnutí (opačné tvrzení vedlejšího účastníka nemá oporu v obsahu spisu). Tuto vadu však nelze posuzovat jako vadu podle § 219a odst. 1 o.s.ř., neboť účastníci byli při přípravném jednání poučeni o koncentraci řízení k okamžiku skončení prvního jednání o věci. Nelze souhlasit ani s odvolací námitkou, že žalovaná pro nedostatek poučení dle § 119a o.s.ř. nemohla navrhnout, aby žalobce prokázal , že dlužníkovi oznámení o postoupení doručil (viz bod b/ rekapitulace odvolání). Je povinností žalobce, který tvrdil, že postoupení bylo oznámeno, aby své tvrzení prokázal (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), což, jak je uvedeno shora, se v tomto řízení stalo. Nelze souhlasit ani s názorem vedlejšího účastníka, že námitku k doručení oznámení vznesla žalovaná opožděně, když, jak plyne z protokolu o jednání dne 20.5.2010, žalovaná v reakci na důkaz podacím lístkem ze dne 11.2.2009 uvedla, že podle ní samotný tento důkaz doručení nepotvrzuje. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 202 odst. 1 IZ, když v tomto sporu nemají žalobce a vedlejší účastník právo na náhradu nákladů řízení proti žalované. Odvolací soud se, z důvodů hospodárnosti procesu, nezabýval otázkou určitosti postupní smlouvy, kterou byla na žalobce postoupena předmětná pohledávka. Přesto však, nad rámec tohoto rozhodnutí, připomíná, že podstatou určitého vymezení postupované pohledávky v postupní smlouvě je její nezaměnitelnost, která je zkoumána i hlediska nemožnosti její záměny s jinou pohledávkou za týmž povinným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2008, sp.zn. 32 Odo 1242/2005, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). V této věci, z dosud předložených listin, zejména Ověření stavu pohledávek a závazků za rok 2008 vyplývá, že ke dni jeho zpracování měl postupitel za dlužníkem jen jedinou pohledávku ve výši 3.888.760,-Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud (§ 237 odst. 1, písm. c/, § 240 o.s.ř.). V Olomouci dne 9. března 2011 Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu
http://www.zslidickabrno.cz/skolni-preventivni-strategie
2017-07-27T20:50:35
[ " soud ", " § 36", " § 22", " § 22", " § 31", " § 6", " § 22", " § 50", " § 67", " zákona č. 561", "\nČl. 33" ]
ZŠ Lidická - Školní preventivní strategie Školní preventivní strategie Školní preventivní strategie (dále jen ŠPS) Na období šk. roku 2016/17, 2017/18, 2018/19 2. Personální zajištění prevence 3. Potřebnost projektu 5. Vymezení cílové skupiny 6. Způsob realizace 8. Metody a formy, jakými budou dílčí aktivity řešeny 9. Příklady zařazovaných témat 10. Jednotný postup v případě omluvených a neomluvených absencí 11. Vyhodnocení preventivní strategie 12. Kontakty s jinými organizacemi 13. Vyhodnocení preventivní strategie Celkový počet stran 27 Zpracováno k 8. 9. 2016 Název školy, adresa: MŠ a ZŠ Brno, Lidická, příspěvková organizace MŠ a ZŠ Lidická 6a, Brno 602 00 Školní rok: 2016/2017 - 2018/2019 Zodpovědná osoba: PhDr. Bohumil Novotný Škola vytváří tento program jako základní nástroj prevence. Jde o komplexní systémový prvek v realizaci preventivních aktivit, program je nejméně jednou ročně vyhodnocován , sleduje se účinnost, průběh, měří se efektivita jednotlivých aktivit. ve znění zveřejněném v lednu 2012 uvádí m.j. Článek 2, odst. 7 Školní preventivní strategie je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení. Je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů. Vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle, je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována. Přizpůsobuje se kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí. Oddaluje, brání nebo snižuje výskyt rizikových forem chování, zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí. Má dlouhotrvající výsledky, pojmenovává problémy z oblasti rizikových forem chování. Pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při zajištění jejich lidských práv a povinností. Podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity). Poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu. Na období let 2013 – 2018 ve spolupráci s předními odborníky a také pracovníky z řad státní a veřejné správy a školských zařízení, vydalo MŠMT „ Národní strategii primární prevence rizikového chování“. Tato strategie má za hlavní cíl prostřednictvím efektivního systému prevence, fungujícího na základě komplexního působení všech na sebe vzájemně navazujících subjektů, minimalizovat vznik a snížit míru rizikového chování u dětí a mládeže. Metodik prevence s touto strategií seznámil na provozní poradě konané dne 26. 8. 2013 všechny zaměstnance školy. Rovněž bude přístupná na webových stránkách školy. Dále metodik kromě současně platné legislativy seznámil zaměstnance s nejnovějším metodickým pokynem a to na provozní poradě konané dne 8.a 9. 9. 2016. Jedná se o „Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních“, který nahrazuje Metodický pokyn z roku 2013 V naší Základní škole – Praktické s kapacitou 150 žáků se vzdělávají děti školního věku s lehkým mentálním postižením, případně s úrovní rozumových schopností v pásmu podprůměru. Tyto děti nejsou z různých důvodů schopny prospívat v Základní škole se vzdělávacím programem MŠMT „Základní škola“. Posláním naší Základní školy je speciálními výchovnými a vzdělávacím prostředky a metodami umožnit žákům dosáhnout co nejvyšší úrovně znalostí, dovedností a osobnostních kvalit, při respektování jejich individuálních zvláštností a možností. Konečným cílem výchovné a vzdělávací práce naší Základní školy je příprava žáků na zapojení případně celou integraci do běžného občanského života. Výchovný a vzdělávací proces v naší škole je tedy přizpůsoben a neustále se přizpůsobuje úrovni psychofyziologického rozvoje každého žáka, za soustavného uplatňování individuálního přístupu. Určitou (větší) část struktury žáků tvoří děti romského etnika. Skupinám dětí a mladistvých se zdravotním či jiným postižením je nutné věnovat zvláštní péči a pomoc. V rámci uplatňovaných – modifikovaných preventivních přístupů je nutné respektovat jejich osobnostní zvláštnosti i úroveň jejich společenské inkluze, popřípadě míru jejich rozumových schopností. Výchovně vzdělávací působení zejména na jedince ve speciálních školách však nesmí upoutávat nepatřičnou pozornost k jejich problémům, nebo je stigmatizovat. Negativní jevy, se kterými se škola potýká, jsou především projevy šikany, záškoláctví, kuřáctví tabákových výrobků (i marihuany), a to od experimentování až po závislost, Už i se rozvíjí závislost na sociálních sítí, mobilech a ve virtuálním světě. Pití alkoholu už u žáků středního školního věku. Bohužel na velmi špatné úrovni je i oblast životosprávy našich žáků a to zejména ve stravovacích návycích a pitném režimu. Zde převládá konzumace nevhodných potravin a buďto přeslazených, nebo obsahujících kofein nápojů. Že situace je dlouhodobá svědčí i úryvek z níže uvedené starší inspekční zprávy. Inspekční zpráva z 19.4.2002 v dalších významných zjištění v oblasti prevence sociálně patologických jevů, cituji: „Negativní jevy se kterými se škola potýká jsou především záškoláctví, kuřáctví, a to experimentování až po závislost, a pití alkoholu už u žáků středního školního věku……“. Hlavní aktivity - Odpovědnost za systematické vzdělávání pedagogických pracovníků v metodikách preventivní výchovy, v technikách pedagogické preventivní práce, nácviky praktických psychologických a sociálně psychologických dovedností, techniky rozvíjení osobnosti, metody vytváření pozitivních vztahů mezi žáky a řešení problémových situací, - systémové zavádění etické a právní výchovy, výchovy ke zdravému životnímu stylu, oblastí preventivní výchovy do výuky, - uplatňování různých forem a metod působení na jednotlivce a skupiny dětí a mládeže, zaměřeného na podporu rozvoje jejich osobnosti a sociálního chování, - vytváření podmínek pro smysluplné využití volného času dětí a mládeže, - spolupráce s rodiči a osvětová činnost pro rodiče v oblasti zdravého životního stylu, - průběžné sledování konkrétních podmínek a situace ve škole z hlediska rizik výskytu patologických jevů a uplatňování různých forem a metod umožňujících včasné zachycení ohrožených dětí a mladistvých, - poskytování poradenských služeb a zajišťování poradenských služeb specializovaných poradenských a preventivních zařízení pro žáky, rodiče a pedagogy a) stav školy z hlediska patologických jevů, její zaměření Budujeme vzájemnou důvěru mezi učitelem a žákem. Žák ví, že se může na učitele obrátit a že bude respektován jeho názor i jeho potřeby. Učitel se zajímá o žáka, podněcuje dialog. Učitel získává důvěru žáka i prostřednictvím budování vztahu s rodinou, sociálním prostředím žáka. Při řešení problémů je učitel otevřen komunikaci s žákem, s rodičem, širší rodinou, ostatními pedagogy, výchovným poradcem, atd. Na základě dosažení dohody o společných cílech a postupech dochází k celkové a jednotné podpoře žáka. Žáci velkou část vyučování spolupracují, ve dvojicích, ve skupinách, ve skupinách napříč třídami. Učitel věnuje pozornost spolupráci ve skupinách, podporuje naslouchání, zapojení všech členů skupiny, reflektuje s žáky skupinovou práci a podporuje tak rozvoj kompetencí týmové práce, řešení konfliktu (učitel podporuje odpovědnost žáka za řešení konfliktu). Žáci se učí vést diskuzi, vyjadřovat své názory, naslouchat druhým a vhodným způsobem reagovat na kritiku. Jednou z možností je například vedení komunitního kruhu, ve kterém má každý právo diskutovat na základě pravidel diskuse, sdílet své pocity, obavy, radosti, zážitky, podněty k životu třídy, klást otázky. V rámci projektů se žáci mohou blíže seznámit s děním kolem sebe a aktuálními tématy. Umožňuje intenzivní spolupráci tříd v rámci ročníku. Celoškolní projekt navíc podporuje spolupráci žáků napříč třídami a napříč ročníky. Žáci se navzájem poznávají a dokáží spolupracovat starší s mladšími. Je to podstatný prvek prevence šikany starších žáků vůči mladším. Rodiče budou o programu informovat především třídní učitelé na třídních schůzkách. Informovanost bude zaměřena zejména na oblast prevence užívání návykových látek a šikany. Rodiče každého žáka obdrží informace, které budou obsahovat nezbytná telefonní čísla a adresy, základní seznam změn chování, které by se mohli u jejich dětí vyskytnout, ale i několik užitečných rad, jak se zachovat, zjistí-li u svého potomka závislost či stane-li se jejich dítě obětí šikany. Pokud rodiče projeví zájem, rádi pro ně zajistíme alespoň jeden seminář nebo besedu s odborníkem. Budeme se snažit zapojit rodiče do programu i tak, že je požádáme, aby se k jeho průběhu prostřednictvím ankety vyjádřily. Na jejich dotazy a připomínky budeme zpětně reagovat. Pedagogická diagnostika Učitel věnuje pozornost žákům, registruje signály o možném problému žáka a hledá příčiny a vhodné formy nápravy. Pokud je třeba, spolupracuje s rodiči a výchovným poradcem, který se zapojí do diagnostického a terapeutického procesu. Případně je využíváno dalších odborných institucí (PPP aj.) Řešení přestupků Porušování školního řádu, týkajícího se držení, distribuce a užívání návykových látek v prostorách školy, je klasifikováno jako hrubý přestupek a jsou vyvozeny patřičné sankce. Jsou sledovány i další projevy rizikového chování - šikana, vandalismus, brutalita, rasismus atd. Při jejich zjištění jsou navržena cílená opatření. V případě, kdy selže prevence ve škole, bude přistoupeno k následujícím opatřením: individuální pohovor se žákem – třídní učitel, metodik prevence, výchovný poradce jednání s rodiči na úrovni výchovné komise ŘŠ, VP, MP, ZŘŠ atd. v případě nezájmu rodičů či neefektivity uvědomění sociálního odboru, oddělení péče o dítě v případě dealerství oznámení Policii ČR Informace budou zveřejňovány na nástěnkách vhodně rozmístěných v budově školy. Informace obsahují důležitá telefonní čísla a adresy (linky důvěry apod.) a další informace, které se vztahují k tématům zařazeným do Minimálního preventivního programu, zásady první pomoci při výskytu šikany. Na výběru témat umístěných na nástěnku se mohou žáci sami podílet právě svými dotazy vhazovanými do schránky důvěry. Dalším informačním zdrojem pro žáky a hlavně vyučující je knihovna a videotéka v pracovně metodika prevence a výchovného poradce. Během školního roku bychom ji rádi doplnili o několik aktuálních titulů. Program bude propagován a zveřejňován na školních webových stránkách a podle možností i v regionálním tisku. Výchovný poradce koordinuje společně s metodikem prevence aktivity školy v oblasti prevence. Aktivně nabízí učitelům a žákům možnost poradit se o svých problémech. Zaměřuje se na žáky, kteří jsou ohroženi ve svém vývoji, sebepojetí, komunikaci s druhými. Učitelé informují výchovného poradce o případech výskytu agresivního chování ve třídě, signálů o potížích žáka (osobnostní, rodinné, vztahové), náhlém i trvalém neúspěchu v učení, obtížné komunikaci, konfliktu s rodiči, porušování pravidel soužití ve škole žákem, krádežích ve třídách. Výchovný poradce navrhuje opatření, navrhuje řediteli školy svolání výchovné komise, vede individuální konzultace s dětmi, s rodiči, informuje o možnostech odborné péče a další pomoci (adresář sociálních služeb, linku bezpečí, apod.). Jedná se sociálním odborem. Konzultuje problémy s odbornými pracovišti – SPC, PPP. Metodik prevence spoluvytváří minimální preventivní program a preventivní strategii školy, podílí se na jeho realizaci. Komunikuje s učiteli v oblasti primární prevence, v případě vniklého problému dává podněty k možné nápravě. Spolupracuje s institucemi a organizacemi v oblasti primární prevence. Koordinuje předávání informací o problematice sociálně patologických jevů ve škole, dokumentuje průběh preventivní práce školy. Hodnotí realizaci minimálního preventivního programu. Ředitel školy. Sleduje efektivitu prevence sociálně patologických jevů. Sleduje problémy v kontextu celé školy a dělá personální a organizační opatření ke zlepšení vzájemného soužití ve škole. Svolává v případě potřeby výchovnou komisi za účasti rodičů, pedagogů, pracovníků orgánů péče o dítě, psychologů apod. Zřízené při ZŠ a MŠ Lidická nabízí několikero možností pomoci dětem i rodičům. Škola je živý organismus se svými radostmi i starostmi. Často je život uvnitř budovy ovlivněn tím, co se děje doma či na ulici a zároveň události školní ovlivňují situace mimoškolní. Mnoho situací si každý vyřeší sám a je to tak správné, nikdo nechce, aby byl veden za ruku a někdo mu určoval, co má dělat. Jsou však chvíle, kdy si nevím rady, něco se pokazí a já nevím, jak z toho ven, pořád se snažím a všechno končí nezdarem. Dítě nosí jen poznámky o tom, jak vyrušuje a přece dělám pro ně maximum. Situací, kdy je dobré si o svém prožitku s někým popovídat, bychom každý našli jistě několik. Proto je zde nabídka výchovného poradce, metodika prevence. Rozhovor o samotě bez dalších uší, nabídka řešení sporů či konfliktů nejen s dětmi, ale i dospělými. Pro rodiče konzultace o dětech či jiných potížích, které život přináší. Smírčí setkání v krizových situacích. Pro učitele pak podpora v jejich nelehké práci a pomoc při nalezení cesty, jež se momentálně ztratila. Krizové intervence v případech akutních potížích. Spolupráce s dalšími zainteresovanými osobami, jež se podílejí na výchově dětí. To je náplň práce metodika prevence a výchovného poradce na MŠ a ZŠ Lidická a jako taková se velmi dobře osvědčuje. Škola nepřejímá zodpovědnost za výchovu ke zdravému životnímu stylu. Škola rodičům jen pomáhá v rozvoji dítěte jeho vzděláváním a socializací ve skupině dětí. Prevence založená ve společnosti předpokládá řadu spolupracujících složek. Vedle rodiny, škol a školských zařízení jsou to orgány sociálně právní ochrany dětí, zdravotnická zařízení, místní samosprávy, poradenské instituce ve školství, duchovní sdružení, policie, kulturní střediska, zájmové organizace, podnikatelské subjekty apod. Škola usiluje o integraci primárně preventivních aktivit, které sama poskytují, se službami specializovaných zařízení. Za problémy v oblasti primární prevence u dětí a mládeže jsou považovány: nechuť pedagogů vyvíjet aktivity, které nepřinášejí okamžitý viditelný výsledek nedostatečné využití stávající legislativy nedostatečná ochrana dětí před alkoholem a pasivním kouřením v rodině a na veřejnosti vysoká společenská tolerance k legálním drogám mobilní telefony, Internet sociální sítě liberalizace drogové politiky absence pocitu zodpovědnosti za vlastní zdraví podceňování primární prevence prevence pouze ve škole, po skončení vyučování nemožnost postihu, nekontrolovatelnost žáků prevence jen ve školách, absence prevence v rodinách neodbornost pedagogů v dané oblasti (absence právního vědomí) nedostatečné pravomoci školních metodiků prevence Základními cíli strategie primární prevence sociálně patologických jevů na období 2016-2019 jsou: funkční informační systém, funkční systém vzdělávání školních metodiků, vícezdrojové a víceleté financování projektů primární prevence. Vytváření a distribuce metodických materiálů Zapojování rodin do života škol Průběžné školení školního metodika v rámci setkání školních metodiků prevence v „K- centru“. Setkání metodiků s okresním metodikem prevence se uskuteční alespoň 2x do roka Pravidelné zapojování do grantového systému prostřednictvím vlastních projektů Finanční zabezpečení funkce školního metodika prevence (snížená přímá míra vyučovací povinnosti) Zatím se nedaří splnit. Vytvoření a podpora systému víceletého financování pro oblast primární prevence sociálně patologických jevů Školní preventivní strategii a Minimální preventivní program zařadit do školních vzdělávacích programů Cílem působení v oblasti prevence rizikového chování je dítě odpovědné za vlastní chování a způsob života v míře přiměřené jeho věku schopné dělat samostatná (a pokud možno správná) rozhodnutí podílející se na tvorbě prostředí a životních podmínek. Zmapování potřeb v oblasti primární prevence Finanční podpora školních preventivní strategie Prevence rizikového chování u dětí a mládeže zahrnuje především aktivity v oblastech prevence: kriminality, delikvence, vandalismu aj. forem násilného chování, xenofobie, rasismu, intolerance a antisemitismu, užívání návykových látek (vč. opomíjeného alkoholu a kouření), anabolik, medikamentů a dalších látek, netolismu (virtuálních drog) a patologického hráčství (gambling), kyberšikanu diváckého násilí. komerčního sexuálního zneužívání dětí, syndromu týraných a zneužívaných dětí sekt a sociálně patologických náboženských hnutí. Strategie je zaměřena na všechny žáky 1. - 9. ročníku základní školy, se zvláštním přihlédnutím k dětem ze sociálně slabšího a málo podnětného rodinného prostředí, dětem s nedostatečným prospěchem a s některými typy specifických vývojových poruch chování. U pedagogů je další vzdělávání zaměřeno na celý tým, se zvláštním přihlédnutím k začínajícím pedagogům a pedagogům bez odborné kvalifikace. Intenzivní vzdělávací aktivity jsou směřovány k pracovníkům, kteří zajišťují činnost školního poradenského pracoviště – výchovný poradce, metodik prevence, speciální pedagogogové. Do systému informování jsou zapojeni všichni rodiče. Zvláštní pozornost je věnována skupinám rodičů tříd, kde se vyskytly negativní jevy jako šikana, nebo výskyt drog. Individuální pozornost je pak věnována rodičům žáků, u kterých byl zjištěn výskyt návykových látek, konzumace alkoholu a kouření, rodičům žáků – agresorů v případech šikany. 6. Způsob realizace Klíčové vyučovací oblasti jsou oblast přírodovědná (např. biologie člověka, fyziologie, biologické účinky drog, chemické aspekty drog atd.) oblast zdravého životního stylu (např. výchova ke zdraví, osobní a duševní hygieně, podmínky správné výživy, volný čas apod.) oblast společenskovědní (proces socializace jedince, užší a širší společenské prostředí, jedinec ve vzájemné interakci se sociálním prostředím apod.) (postavení rodiny ve společnosti, vedení domácnosti, správná výživa, zdravý vývoj a příprava na život, formy komunikace, zvyšování sociální kompetence dětí a mládeže, subjekty participující v oblasti prevence drog atd.) oblast sociálně právní (právní aspekty drog, práva dítěte, význam a cíle reklamy apod.) (postoj společnosti ke zneužívání drog, delikventní chování, kriminalita, xenofobie, šikanování, rasismus apod.) mají právní povědomí v oblasti rizikového chování 3. – 5. ročník žáci mají povědomí o zdraví jako základní lidské hodnotě rozvoj schopnosti klást otázky, umění vyjádřit svůj názor, umění říci „ne“ navozování příznivého psychosociálního klimatu ve třídě osvojování a upevňování základních návyků v rámci ZŽS – hygiena, životospráva, sdělení základních informací z oblasti prevence experimentování s alkoholem a cigaretami základy etické a právní výchovy zaměření pozornosti na včasné odhalování specifických poruch učení nebo i jiných postižení soustředěnost na včasné diagnostikování sociálně - patologických problémů ve třídních kolektivech důraz na spolupráci s rodiči návštěvy filmových a divadelních představení, koncertů, besed apod. Účast v soutěžích výtvarných, sportovních, zdravotnických, dopravních atd. jako v předchozích letech Přechod na druhý stupeň základní školy přináší řadu změn a z nich vyplývajících zátěžových situací – změna třídního učitele, střídání vyučujících v jednotlivých předmětech, odchod některých spolužáků a příchod nových spolužáků, zvýšené nároky na objem a strukturu učiva. formování skupiny, která je pro žáky bezpečným místem, která jim pomůže vyhnout se rizikovému společensky nežádoucímu chování – šikanování, užívání alkoholu a drog, vzniku různých typů závislostí apod. trénink obrany před manipulací, s uměním říci „ne“ společenské vztahy (včetně mediální hygieny, vlivu reklamy apod.) Konkrétní aktivity podporující primární prevenci výchova k odpovědnosti za zdraví své i ostatních – vytváření eticky hodnotných postojů a způsobů chování akce zaměřené na zvyšování právního povědomí (využití nabídek různých druhů spolupráce s Policií ČR a městskou policií) zaměření pozornosti na projekty prevence drogových závislostí, konzumace alkoholu, vandalismu, rasismu, násilí, komerčního sexuálního zneužívání apod. na základně průzkumu zaměřeného na zneužívání návykových látek věnovat i nadále zvýšenou pozornost prevenci kouření. Po loňském projektu pokračovat v osvětě v rámci hodin VO, třídnických hodinách atd. dovednost volby správné životosprávy - poruchy příjmu potravy – mentální anorexie a bulimie (blok v rámci hodin VO, videoprojekce, DVD). přednášky, besedy a pořady věnované sexuální výchově a prevenci AIDS (absolvování vybraných pořadů dle nabídky na základě zkušeností s jejich úrovní z minulých let.) akce zaměřené na práci s národnostními menšinami směřující k potlačení rasismu a xenofobie zvyšování příznivého klimatu ve třídních kolektivech formou organizování výletů, exkurzí, ŠVP, lyžařského výcvikového kurzu atd. organizování akcí směřujících k oživení klimatu ve škole a zábavnou formou zpříjemnění školního prostředí (tématické dny, sportovní akce, víkendové výjezdy atd.) účast ve výtvarných, sportovních a jiných soutěžích ekologická výchova (návštěva spalovny odpadů, výukové programy v rámci přírodovědné stanice, zapojení do vyhlášených ekologických soutěží jako v min. letech, viz sběr plastových lahví a umělohmotných vršků, papír, apod.) seznámení rodičů s MPP v rámci třídních schůzek nabídka konzultačních hodin třídních učitelů, výchovného poradce, školního metodika prevence nabídka propagačních materiálů o drogách seznámení rodičů s postupem školy v případě problémů žáků s drogami na schůzkách hovořit o nebezpečí drog zejména u starších žáků, kterým rodiče povolují účast na diskotékách informovanost občanů prostřednictvím místního periodika o programu školy v oblasti prevence sociálně patologických jevů a zdravého životního stylu Ke zjištění aktuálního stavu sociálně negativních jevů ve škole jsou využívány např.: aktivity poradenského týmu školy, schránka důvěry umístěná v suterénu školy, třídnické hodiny, hodiny předmětů výchovného charakteru. Zjišťování je průběžné, v případě potřeby je přizvána pracovnice PPP nebo pracovník K – centra. Metodik prevence bude doporučovat jednotlivým učitelům vhodná témata a ty budou zařazeny do učebních plánů v příslušných předmětech. Zápisem v třídní knize bude doloženo,že přednáška byla uskutečněna I. Téma: Informace o návykových látkách a jejich účincích Cíl: Získat základní informace o návykových látkách, poznat jejich základní účinky. Základní terminologie (návykové látky; nečinit velký rozdíl mezi alkoholem a jinými drogami, včetně tabáku). Alkohol a nikotin jako vstupní drogy (nejsou pro děti neznámé, jsou snadno dostupné, podceňované). Komunikace je základní prostředek, jak se o drogách něco dovědět. II. Téma: Jak čelit negativnímu vlivu vrstevníků Cíl: Získat základní dovednosti, jak čelit negativnímu tlaku vrstevníků Základem jsou modelové situace, při kterých se děti učí odmítnout návrhy vrstevníků, kteří je svádí k činnostem, které by mohly mít negativní následky. Příprava na odmítnutí nabízené drogy. Formou hry žáci přemlouvají jeden druhého. Zpočátku roli přemlouvajícího hraje učitel. Volíme různé formy nátlaku. Ten, kdo přemlouvá, argumenty odmítajícího neustále vyvrací. Tak musí odmítající dítě stále hledat pádnější argumenty. Kamarád přemlouvá k výrobě „petardy“. Kamarád přemlouvá k výletu bez vědomí rodičů. Kamarád přemlouvá k vylezení na skálu (na jiné nebezpečné místo). Kamarád přemlouvá k vypití láhve vína, kterou našel doma u rodičů. Kamarád přemlouvá k ukradení čokolády v obchodě. Kamarád přemlouvá ke schování spolužákovi tašky. Kamarád přemlouvá k zavolání do školy, že je v ní umístěná bomba. Kamarád přemlouvá k přivázání plechovky kočce na ocas. Kamarád přemlouvá k házení kamenů po projíždějících autech. atd. (situace se mohou přizpůsobit podmínkám v konkrétní třídě). III. Téma: Jak se vypořádat s konfliktními situacemi a stresem Cíl: Rozvíjet schopnost vypořádat se s odmítnutím, zklamáním a selháním Jedná se o rizikové faktory drogové závislosti. Problémy mohou být spouštěcím mechanismem, prvním krokem k vyzkoušení drogy. Učitel předkládá modelové konfliktní situace, žáci hledají možné způsoby řešení. Příklady konfliktních (stresujících) situací: Dostal jsem špatnou známku, nesmím se dívat na televizi. Mladší sourozenec vyvolal hádku, potrestán jsem byl já. Chtěl jsem jít ven, ale musím uklízet pokoj. Nesmím si hrát na počítači, protože musím dělat úkol. Rodiče si více všímají mého nově narozeného bratříčka. Společným hledáním vedeme děti k poznání, že problémy se dají řešit. V komplexním řešení s Probační a mediační službou , dále Policií ČR, pokračovat v setkání multidisciplinárních týmů pro řešení kriminality mládeže Na společném setkání jsou přítomni specialisté pro práci s mládeží (PČR,Městský soud Brno, Městské státní zastupitelství v Brně, kurátoři pro mládež, neziskové org. které se zaměřují pro práci s mládeží, protidrogový koordinátor za Magistrát města Brna, krajský koordinátor sociální prevence, terénní soc. pracovník ze Spol. Romů na Moravě, atd.) JEDNOTNÝ POSTUP V PŘÍPADĚ OMLUVENÝCH A NEOMLUVENÝCH ABSENCÍ Školní docházky je v ČR ze zákona povinná po dobu devíti školních roků. Začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku. zákon č. 561/2004 Sb., § 36, odst. 3. Žáci a studenti jsou povinni řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat. zákon č. 561/2004 Sb., § 22, odst. 1. Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni zajistit, aby dítě a žák docházel řádně do školy nebo školského zařízení. zákon č. 561/2004 Sb., § 22, odst. 3. Přestupku se dopustí ten, kdo zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka. zákon 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 31, odst. 2. Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem (zákon 561/2004) a to takto: Důvod nepřítomnosti žáka ve škole oznámí rodiče písemně nebo telefonicky do 3 dnů Absenci lze omluvit zákonným zástupcem. V odůvodněných případech (nedodržování léčebného režimu, časté krátkodobé absence apod.) je škola oprávněna vyžadovat lékařské potvrzení na každou nepřítomnost. V případě,že nebude lék. potvrzení předloženo,lze takovou absenci evidovat jako neomluvenou. O neomluvené či zvýšené omluvené nepřítomnosti informuje třídní učitel výchovného poradce. Neomluvenou nepřítomnost do součtu deset hodin řeší se zákonným zástupcem žáka třídní učitel formou pohovoru, na který je zákonný zástupce žáka pozván doporučeným dopisem. Projedná důvod nepřítomnosti žáka a způsob omlouvání jeho nepřítomnosti a upozorní na povinnost stanovenou zákonem. Seznámí zákonného zástupce žáka s možnými důsledky v případě nárůstu neomluvené absence. Provede zápis z pohovoru, do něhož uvede způsob nápravy dohodnutý se zákonným zástupcem žáka. Zákonný zástupce žáka zápis podepíše a obdrží kopii zápisu. Při počtu neomluvených hodin nad 10 svolává ředitel školy výchovnou komisi, které se účastní: ředitel školy, zákonný zástupce žáka, třídní učitel, výchovný poradce a metodik prevence, příp. OSPOD, kurátor, atd. Pozvání zákonných zástupců žáka na jednání se provádí doporučeným dopisem. O průběhu a závěrech jednání se provede zápis, který zúčastněné osoby podepíší. V případě, že neomluvená absence žáka přesáhne 25 hodin, ředitel školy bezodkladně pošle oznámení o pokračujícím záškoláctví s náležitou dokumentací příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo pověřenému obecnímu úřadu. Tato ohlašovací povinnost vychází z platné právní úpravy (zákon 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, § 6 a 10). V současné době však došlo k významnému legislativnímu posunu a to tak, že od šk. roku 2012/2013 nastala legislativní úprava a to „ Při omlouvání nepřítomnosti žáka ve vyučování musí zákonný zástupce podle § 22, § 50 a § 67 zákona č. 561/2004 Sb. informovat školu o nepřítomnosti žáka nejpozději třetí kalendářní den a písemnou omluvenku předložit nejpozději do dvou dnů po nástupu do školy. Pozdější, dodatečné omluvy jsou v rozporu se zákonem a tedy nepřípustné. Zpětně nebudou akceptovány ani omluvenky od lékaře. V případě 25 neomluvených hodin bude podáno hlášení na OPD, v případě 100 neomluvených hodin na Policii ČR“. Tento legislativní krok je hodnocen velmi kladně. ORGANIZAČNÍ POKYN ŘEDITELE ŠKOLY (KRIZOVÝ SCÉNÁŘ) k metodickému postupu a vyšetřování šikany na naší škole V souladu s platným Metodickým pokynem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, vydávám tuto směrnici: V případě podezření či výskytu jakéhokoliv projevu či podezření šikany je bezpodmínečně nutné dodržet tento vyšetřovací postup: provinění se neodkladně oznámí řediteli školy ředitel školy ustanoví vyšetřovací komisi složenou v počtu osob, závislých na počtu zúčastněných na šikaně (výchovný poradce, metodik prevence, třídní učitelé, popř. netřídní učitelé atd..) Pro vyšetřování šikany lze doporučit strategii prováděnou v těchto pěti krocích Účastní-li se šikanování většina problémové skupiny, nebo jsou-li normy agresorů skupinou akceptovány, doporučuje se, aby šetření vedl odborník – specialista na problematiku šikanování (z pedagogicko-psychologické poradny, středisky výchovné péče, diagnostického ústavu, krizového centra apod.). NEPŘEHLÉDNI, trápíš-li se kvůli : ♣ šikaně ♣ drogám, jiným závislostem ♣ problémům v rodině – ve škole nebo jakýmkoliv problémům se kterými si nevíš rady POMOHU TI ! Jmenuji se : Bohumil NOVOTNÝ (metodik prevence rizikového chování) Najdeš mě: - kdekoliv ve zdejší škole MŠ a ZŠ Lidická 6a, Brno, 602 00 Buď v návštěvních hodinách : Út do 11:45 hod. nebo při každé příležitosti kdy budeš potřebovat ve třídě II. (I.patro). [email protected] ! Vážení rodiče ! Má Vaše dítě problémy ? § šikana § drogy, jiné závislosti § v rodině, jiné se kterými si nevíte rady ? ! NAVŠTIVTE MĚ ! Najdete mě:- kdekoliv ve zdejší škole V návštěvních hodinách : V souladu se zákonem č. 359/1999 o sociálně právní ochraně dětí ve znění pozdějších předpisů Metodickým pokynem č.j.: 14 144/98-22 o oznamovací povinnosti Závazným pokynem Policejního prezidenta č. 179/2000 (novelizovaného 8/2002) Čl. 33 úmluvy o právech dítěte a s rozvojem zdravého způsobu života na naší škole (č.j.: 184/1991 Sb.) Strategií prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti rezortu MŠMT na období 2009-2011 č.j. 37/2009-61 Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č.j.: 37014/2005-25 Věstník MŠMT Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č.j.: 21231/2010-28 V souladu Studijní prevence rizikového chování čl.č.1 VYDÁVÁM TUTO PREVENTIVNÍ STRATEGII ŠKOLY : Pokud na půdě školy bude přistižen žák pod vlivem návykových látek (alkohol, drogy), nebo bude-li evidentně trpět abstinenčními příznaky, je přítomný vyučující povinen neodkladně uvědomit školního metodika prevence (v jeho nepřítomnosti výchovného poradce, etopeda školy, ředitele školy příp. zástupce ředitele školy). Ten ve spolupráci s vedením školy vyhodnotí situaci a příjme příslušné zákonné opatření (oznamovací povinnost: lékař, Policie ČR, okresní metodik prevence, atd.). § Žák je evidentně pod vlivem návykové látky – zabránit v konzumaci – odebrat a zajistit ji, posoudit, zda hrozí či nehrozí nebezpečí v případě ohrožení žáků, přivolat lékařskou pomoc – tel. 155, vyrozumět zákonného zástupce, vždy uvědomit ŘŠ § Žák trpí abstinenčním syndromem a spí ve výuce – vyrozumět zákonného zástupce, vždy uvědomit ŘŠ § Projevy šikany – hlášení soc. právní ochraně dítěte a Policii ČR. Ve spolupráci s výchovným poradcem a metodikem prevence. § Závažná napadení – útoky, zvlášť nebezpečná jednání k okolí – Městská Policie – tel. 156, uvědomit ŘŠ § Sebepoškozování – dle závažnosti – hlášení k ošetřujícímu lékaři nebo tel. 155, ohlášení zákonnému zástupci § Sporné případy, nejasnosti, dotazy - Metodik prevence soc. pat. jevů § Jednotlivé postupy - Výchovný poradce - Spolupráce s příslušnými institucemi Pokud není zákonný zástupce dostupný – MP, VP a ŘŠ, vyrozumění OSPOD soc. pat. jevů Vyhodnocení celého programu bude provedeno v červnu roku 2019. Dílčí hodnocení bude prováděno v rámci minimálního preventivního programu,(každé pololetí a jedenkrát ročně preventivní strategie). O programu však metodik prevence rizikového chování povede průběžné záznamy, s jejichž výsledky bude pravidelně seznamovat vedení školy, ostatní pedagogické pracovníky a rodiče žáků. Vyhodnocení se týká věcné podstaty realizace jednotlivých akcí a aktivit, dává přehled o počtech účastníků, finančních nákladech, schopnosti realizovat jednotlivé programy apod. Vyhodnocení výsledků uskutečňovaného procesu změn - zhodnocení psychosociálního klimatu ve škole, kázně a případně i prospěchu žáků - zhodnocení posunu v postojích a hodnotových systémech dětí - zhodnocení výskytu sociálně patologických jevů ve škole Proces změn bude vyhodnocován průběžně a trvale pomocí prostředků poskytujících zpětnou vazbu. Dotazníky a škály pomohou objevit slepé uličky, selhání nebo nereálné nároky programu, což lze poté napravit vypracováním upravené verze pro další období. Zachova 1 543 426 080 543 426 082 [email protected] vzdělávání pedagogů, kteří realizují preventivní aktivity ve škole, odborná práce s dětmi PPP Sládkova 45, Brno 549 211 278 [email protected] krajská protidrogová koordinátorka MUDr. Kalvodovová MUDr. Sedlinský MUDr. Remundová MUDr. Vězdová MUDr. Gálová MUDr. Janulová MUDr. Blažkova MUDr. Sedláčková MUDr. Filková MUDr. Poláková MUDr. Jonášová MUDr. Friedová 545 212 110 545571963 545571977 541247108 545212110 54313819 547213668 544216088 541227766 543212437 546215258 545571879 548222206 Vranovská 22/24 Bakalovo nám.1 Banskobystrická 87 Křenová 14 nám.28.dubna 2 Halasovo nám.1 spolupráce při realizaci protidrogové prevence Řešení zejména oblast záškoláctví a zneužití návykových látek - PPP Brno - Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti 548 526 802 Sládkova 45, 613 00 Brno sociální odbor, kurátoři Měnínská 524/4, Brno 542 526 111 Služba kriminální policie - oddělení nezletilých 974 621 111 [email protected] MPB, Zelný trh 13 Brno 548210035 548533712 SEZNAM KONTAKTŮ PRO KLIENTY - PROBLEMATIKA RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ PPP Brno - Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti primární a sekundární prevence závislostí – preventivní programy pro školy, individuální konzultace s klienty, odpolední aktivity 723 252 765 K-centrum, DPS, psychiatrická ambulance, doléčovací centrum, podporované zaměstnání, drogové služby ve vězení K- centrum Drug Azyl - Teréní práce - Vídeňská 3, 639 00 Brno DPS - Hapalova 22, Psychiatrická ambulance – Hapalova 22, Podporované zaměstnání – Pasáž Francouzská 36, 602 00 Brno Doléčovací centrum Jamtana – Franzouzská 36, 602 00 Brno 543 249 343 [email protected] 543 210 802 [email protected] [email protected] [email protected] 545 247 535 (klapka 108) 545 247 542 [email protected] ALKOHOL, GAMBLING, (drogy) www.plbohnice.cz/nespor MOAT (městská ordinace AT ) alkohol, gambling,drogy (ambulantně ) (drog.záv. - Dr. Novák) kontaktni centrum,bezplatné poradenství - alkohol, automaty, i rodinní příslušníci Pekařská 12, 602 00 Brno 777 179 363 [email protected] LINKA DŮVĚRY AK nízkoprahové zařízení, alkohol.poradna, soc.poradenství rekvalifikační kurzy, pomoc v krizi,volnočasové aktivity anonymní linka důvěry Aklubů [email protected] 603 487 867 545 241 301 Občanské sdružení Lotos Centrum soc.prevence - Lotos doléčovací program – alkohol.záv. soc.poradenství, dluhové poradenství, pomoc při hledání práce Výstavní 24 543 255 383 739 087 588 739 060 350 235 311 791 www.atlinka.cz Psychiatr MUDr. Novotná Jana 543210848 MUDr. Mgr. Šob Jiří Charbulova 92 548 525 784 AIDS a nemoci Národní linka prevence AIDS – zelená linka AIDS Centrum FN Bohunice informační klinika Jihlavská 20 ,639 00 Brno 547 192 276 Zdravotní ústav – centrum klinických laboratoří odběry a poradna HIV/AIDS Gorkého 6, 602 00 Brno 541 421 216 (ZÚ celý 211) www.zubrno.cz Informace a anonymní poradenství k onemocnění žloutenkou Ambulance pro přenosné nemoci, jaterní poradna 545 240 743 MUDr.Pokora - alkohol, drogy, gambling - anonym. porad. alkohol, drogy - ambulance i hospitalizace Húskova 2, 618 00 Brno 548 123 111 spojovatelka odd léčby závislostí klapka 304 detox klapka 339 příjem klapka 350 547 191 111 spojovatelka 532 232 078 krizové centrum 547 212 333 linka naděje KOUŘENÍ www.prestantekourit.cz Zdravotní ústav – Centrum zdravotnických služeb poradna odvykání kouření, preventivní medicína, ochrana zdraví Stará 25, 613 00 Brno 545 425 363 v pracovní dny 12,00 - 20,00 hodin Brno, Centrum léčby závislosti na tabáku Jihlavská 20, Brno, 602 00 532 233 198 DĚTI, MLÁDEŽ (+ matky ) www.detskaprava.cz Středisko soc.pomoci dětem krizové centrum a stanice pečovatelské služby, azylové ubytování Hapalova 4. 621 00 Brno 541 229 298 krizová tel. a int.linka, osobní kriz.pomoc, azyl, pobyt (i matek s dětmi),poradenství, terapie, děti a mládež 3-26 let, Sýpka 25, 613 00 Brno – Černá pole (608 118 088 - 24h denně) Černopolní 9, 602 00 Brno 532 234 111 545 243 839 domácí násilí, oběti a svědci trestných činů, přepadení 257 317 110 (NONSTOP) Linka DONA -psychologie,psychiatrie, gynekologie Žerotínovo náměstí 4/6, 602 00 Brno [email protected] centrum POD informační a poradenské centrum pro ženy oběti domácího násilí [email protected] www.rosa-os.cz Francouzská 58, 602 00 Brno dítě na útěku na útěku Poradny – Plovdivská 8, 549 24 10 10 ambulantní poradenství pro děti (s poruchami chování) a jejich rodiče DDU: Hlinky 140, 603 69 Brno SVP: G.Preisové 8, 616 00 Brno 543 21 22 18 výchovné problémy – děti a mládež (SVP) Veslařská 246 SVP, 637 00 Brno Spec.ped: paní Landová 543 23 62 35 Help me – SVP pro děti a mládež 544 216 178 544 234 629 ambulance [email protected] Linka pro ženy, které tají těhotenství nebo už tajně porodily 548 221 405 vzkaz domů 800 111 113 rodiče 840 111 234 pomoc@linkabezpeci www.chat.linkabezpeci.cz Domov Svaté Markéty pro matky s dětmi v tísni Staňkova 47, 602 00 Brno 549 122 962 (965) Heyrovského 11, 635 00 Brno T.Novákové 62a, 621 00 Brno 549 273 559 Policejní skupina „domácí násilí“ Běhounská 1, 602 00 Brno 974 624 001-4 spravuje zařízení soc.služeb Tábor 22, 616 00 Brno 541 421 911 - ústředna 602 766 542 848 200 210 celorep.linka Dialog - občanská poradna občansko-právní poradna 541 552 411 [email protected] Trialog – poradenské centrum 542 221 499 545 244 657 pomoc v partnerských a rodinných problémech Sejkorova 6, 636 00 Brno – paní Pšíkalová 548 533 290 548 539 271 548 426 611 542 214 547 Projekt prevence městské policie 541 248 844 (Brno) 800 157 157 – celorep.linka proFem – linka právní pomoci poradenství pro feministické nez.org. a projekty, poradenské služby, uplatnění na pracovním trhu, právní poradenství pro ženy – oběti násilí 603 111 158 www.neslysici.cz 537 021 493 777 016 331 [email protected] 543 134 303 soc. právní poradna 545 210 672 www.charitabrno.cz Armáda spásy ČR - Centrum sociálních služeb Josefa Korbela sociální služby lidem bez přístřeší a osobám ohroženým sociálním vyloučením Mlýnská 25 a Staňkova 4, 602 00 Brno 543 212 530 www.armadaspasy.cz MMB - odbor soc. péče Křenová 20, 602 00 Brno 543 25 45 11 - 12 Cejl 4/6, 611 38 Brno 974 625 229 974 625 227 www.policie.cz/web-prevence.aspx Jamborova 20, 615 00 Brno 548 210 035 [email protected] Ochrance práv občanů Fax: 542 542 111 O programu metodik prevence povede průběžné záznamy, s jejichž výsledky bude pravidelně seznamovat vedení školy, ostatní pedagogické pracovníky a rodiče žáků. - zhodnocení výskytu rizikového chování ve škole
http://pravo4u.cz/judikatura/insolvencni-pravo/?strana=3
2018-11-13T19:08:16
[ " soud ", " soud ", " § 11", " §198", " soud ", " soud " ]
Insolvenční právo, strana 3 z 13 | Judikatura | Pravo4u.cz - služby pro právníky JUDIKATURA - Insolvenční právo Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 460/2017 Výživné v insolvenčním řízení a právo požadovat úrok z prodlení ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a/ P. H., a b/ Š. H., obou zastoupených Mgr. Janem Lehovcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1586/4, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Pavlu Němcovi, se ... Usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě pro zmatečnost podané proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, je také rozhodnutím „insolvenčního soudu“ vydaným „v insolvenčním řízení“; dovolání (insolvenčního) dlužníka podané proti takovému usnesení nepodléhá poplatkové povinnosti, neboť dlužník je v insolvenčním řízení osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. o/ zákona ... Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 ICdo 115/2017 Charakter lhůty k podání žaloby podle §198, odst. (1), insolvenčního zákona Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CTP Property XXII, spol. s r. o., se sídlem v Humpolci, Central Trade Park D1 1571, PSČ 396 01, identifikační číslo osoby 28 14 40 40, zastoupeného Mgr. Veronikou Prokopovou, advokátkou, se sídlem v ... Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 NSČR 22/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníků Miroslava Levého, narozeného 4. června 1955, a Aleny Levé, narozené 2. května 1956, obou bytem v Plzni, Srázná 18, PSČ 326 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 ...
http://kraken.slv.cz/33Cdo1062/2010
2017-11-23T11:28:41
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", "\nSoud ", " soud ", " soud ", "\nSoud ", " soud ", " § 237", " zákona č. 99", " soud ", " soud ", " soud ", " § 237", " § 237", " soud ", " soud ", " soud ", " § 241", " § 237", " § 241", " § 237", " soud ", " § 218", " § 243", " § 224", " § 146", " § 151", " § 3", " § 10", " § 14", " § 15", " § 16", " § 18", " § 13", " zákona č. 235" ]
33 Cdo 1062/2010 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. B., zastoupeného JUDr. Markem Pořízkou, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Gorkého 1, proti žalovanému Ing. V. D., zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, o zaplacení 96.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 34/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2009, č. j. 15 Co 368/2008-248, takto : II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 7.488,- Kč k rukám JUDr. Milana Zábrže, advokáta se sídlem Brno, Veveří 57. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně (po povolení obnovy řízení) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2003, č. j. 50 C 34/97-79, zamítl žalobu o zaplacení částky 96.750,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. března 2005, č. j. 47 Co 35/2004-98, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně svým postupem odňal žalobci možnost jednat před soudem. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. října 2005, č. j. 50 C 34/97-123, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 96.750,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% z částky 90.000,- Kč od 31. 10. 1995 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších úroků z prodlení z částky 6.750,- Kč od 31. 10. 1995 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Odvolací soud usnesením ze dne 6. března 2007, č .j. 15 Co 456/2005-148, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, jestliže neprovedl žalovaným navržené důkazy k jeho tvrzení, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena vážně a měla zastřít jiný právní úkon. Protože soud prvního stupně nevysvětlil, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 18. dubna 2008, č. j. 50 C 34/97-235, žalobu o zaplacení 96.750,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% z částky 90.000,- Kč od 31. 10. 1995 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud rozsudkem ze dne 15. září 2009, č. j. 15 Co 368/2008-248, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), přípustné, přestože byl napadeným rozsudkem potvrzen v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v předchozím rozsudku ze dne 14. října 2005, č. j. 50 C 34/97-123, jenž odvolací soud usnesením ze dne 6. března 2007, č. j. 15 Co 456/2005-148, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nestalo se tak totiž v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu obsaženým ve zrušovacím usnesení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a pro vadu řízení s tím, že mu pouze uložil doplnit dokazování, aniž jej současně zavázal právním názorem, který by vyloučil, omezil nebo usměrnil nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně. Nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání nemůže přípustnost dovolání založit, neboť ta je dána jen na základě zákona (§ 236 o. s. ř.) Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou tak bez významu námitky žalobce, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně nezrušil a věc mu nevrátil k dalšímu řízení, ač tak měl učinit za situace, kdy soud prvního stupně skutkový závěr založil na výpovědi R. N., kterého nepřípustně vyslechl jako svědka, dále odvolací soud zasáhl do rovného postavení stran, jestliže nad rámec procesních návrhů žalovaného vyslechl svědky N. a F.). Tyto výhrady představují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Vady řízení přitom samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemohou založit až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů. Žalobce odvolacímu soudu dále vytýká nesprávnost skutkového závěru, že mezi účastníky nedošlo k předání předmětu půjčky, výhradami směřujícími proti způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů z hlediska jejich věrohodnosti a proti tomu, že soudy pominuly rozhodné skutečnosti vyplývající z jednotlivých - blíže specifikovaných důkazů. Tyto námitky vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno. Vzhledem k řečenému dovolací soud dovolání žalobce odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.940,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 odst. 1 ve spojení s § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.248,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).