Datasets:
joelniklaus
/
legal-mc4

Dataset card Data Studio Files Community
5
url
stringlengths
14
3.34k
timestamp
timestamp[s]
matches
sequence
text
stringlengths
121
190k
https://ezak.mzp.cz/contract_display_5045.html
2020-08-03T12:03:02
[ " § 50", " § 50", " § 68", " § 68", " § 68", " § 68" ]
hlavní stránka » veřejné zakázky » Monitoring kvality ovzduší v rámci specifického cíle 2.1 Operačního programu Životního prostředí » detail veřejné zakázky Veřejná zakázka: Monitoring kvality ovzduší v rámci specifického cíle 2.1 Operačního programu Životního prostředí DBID: 5045 Systémové číslo: P16V00001073 Evidenční číslo zadavatele: 108/16 Evidenční číslo ve VVZ: 645117 Nabídku podat do: 11.07.2016 10:00 Název: Monitoring kvality ovzduší v rámci specifického cíle 2.1 Operačního programu Životního prostředí Předmětem veřejné zakázky je sledování a vyhodnocení kvality ovzduší ve vybraných sídlech. Měření imisí dotčených znečišťujících látek (viz zadávací dokumentace) bude provedeno v 8 vytipovaných lokalitách. Tyto lokality budou určeny na základě metodiky ke kategorizaci malých sídel na území ČR a dat o průběhu výměn kotlů ze specifického cíle 2.1 obdržených z jednotlivých krajů. Z každé kategorie definované metodikou bude vybrána jedna obec. Vybrané obce se mohou nacházet na území celé ČR. Zadavatel se na konkrétních lokalitách měření dohodne se zpracovatelem před započetím prací na zakázce. Sledování kvality ovzduší bude provedeno v topné sezóně 2016/17, a dále v topné sezóně po ukončení programu výměny kotlů. Projekt zajistí vyhodnocení účinnosti provedených opatření tj. výměny nevyhovujících spalovacích zařízení ve vybraných sídlech. Předpokládaná hodnota: 2 644 628 Kč bez DPH Výzva zájemcům k podání nabídek a k prokázání splnění kvalifikace - aktualizovaná Aktualizované znění výzvy zájemcům k podání nabídek a k prokázání splnění kvalifikace dle dodatečných informací č. 1 k zadávacím podmínkám předmětné veřejné zakázky Výzva zájemcům - aktualizované znění - signed.pdf 241.75 KB Výzva zájemcům k podání nabídek a k prokázání splnění kvalifikace Výzva zájemcům - signed.pdf 214.21 KB Zadávací dokumentace - aktualizovaná Aktualizované znění zadávací dokumentace dle dodatečných informací č. 1 k zadávacím podmínkám předmětné veřejné zakázky Zadávací dokumentace - Monitoring kvality ovzduší - aktualizované znění - signed.pdf 837.76 KB Zadávací dokumentace Zadávací dokumentace - Monitoring kvality ovzduší v rámci specifického cíle 2.1 Operačního programu Životního prostředí - signed 837.12 KB Příloha č. 1 - krycí list nabídky Příloha č. 1 - Krycí list nabídky - signed 243.81 KB Příloha č. 1 - krycí list nabídky - editovatelný formát Příloha č. 1 - Krycí list nabídky.docx 58.13 KB Příloha č. 2 - ČP o splnění základních kvalifikačních předpokladů Příloha č. 2 - Čestné prohlášení o splnění základních kvalifikačních předpokladů - signed 167.27 KB Příloha č. 2 - ČP o splnění základních kvalifikačních předpokladů - editovatelný formát Příloha č. 2 - Čestné prohlášení o splnění základních kvalifikačních předpokladů.docx 56.86 KB Příloha č. 3 - ČP o splnění profesních kvalifikačních předpokladů Příloha č. 3 - Čestné prohlášení o splnění profesních kvalifikačních předpokladů - signed 217.80 KB Příloha č. 3 - ČP o splnění profesních kvalifikačních předpokladů - editovatelný formát Příloha č. 3 - Čestné prohlášení o splnění profesních kvalifikačních předpokladů.docx 51.79 KB Příloha č. 4 - ČP o ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou zakázku Příloha č. 4 - Čestné prohlášení o ekofin způsobilosti splnit VZ dle § 50 odst. 1 písm. c) ZVZ - signed 154.78 KB Příloha č. 4 - ČP o ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou zakázku - editovatelný formát Příloha č. 4 - Čestné prohlášení o ekofin způsobilosti splnit VZ dle § 50 odst. 1 písm. c) ZVZ.docx 51.66 KB Příloha č. 5 - ČP o splnění technických kvalifikačních předpokladů Příloha č. 5 - Čestné prohlášení o splnění technických kvalifikačních předpokladů - signed 317.74 KB Příloha č. 5 - ČP o splnění technických kvalifikačních předpokladů - editovatelný formát Příloha č. 5 - Čestné prohlášení o splnění technických kvalifikačních předpokladů.docx 59.81 KB Příloha č. 6 - ČP o neexistenci střetu zájmů, dle § 68 odst. 3 zákona a o souhlasu se zadávacími podmínkami Příloha č. 6 - Čestné prohlášení o neexistenci střetu zájmů a dle § 68 odst. 3 písm. a) - c) zákona - signed 226.26 KB Příloha č. 6 - ČP o neexistenci střetu zájmů, dle § 68 odst. 3 zákona a o souhlasu se zadávacími podmínkami - editovatelný formát Příloha č. 6 - Čestné prohlášení o neexistenci střetu zájmů a dle § 68 odst. 3 písm. a) - c) zákona.docx 54.23 KB Příloha č. 7 - návrh smlouvy Příloha č. 7 - Návrh smlouvy - signed 669.47 KB Příloha č. 7 - návrh smlouvy - editovatelný formát Příloha č. 7 - Návrh smlouvy.doc 203.50 KB Příloha č. 8 - ČP o subdodavatelích Příloha č. 8 - Čestné prohlášení o subdodavatelích - signed 179.28 KB Příloha č. 8 - ČP o subdodavatelích - editovatelný formát Příloha č. 8 - Čestné prohlášení o subdodavatelích.docx 56.11 KB Příloha č. 9 - Podrobný popis předmětu veřejné zakázky Příloha č. 9 - Podrobný popis předmětu veřejné zakázky dle dodatečných informací č. 1 k zadávacím podmínkám předmětné veřejné zakázky Příloha č. 9 - Podrobný popis předmětu veřejné zakázky - signed 163.38 KB Příloha č. 10 - tabulka pro zpracování nabídkové ceny Příloha č. 10 - Tabulka pro zpracování nabídkové ceny - signed 144.72 KB Příloha č. 10 - tabulka pro zpracování nabídkové ceny - editovatelný formát Příloha č. 10 - Tabulka pro zpracování nabídkové ceny.docx 52.00 KB 23.06.2016 14:04 vysvětlení, doplnění, změna dokumentace Marcela Štrobichová Dodatečné informace č. 3 21.06.2016 11:12 vysvětlení, doplnění, změna dokumentace Marcela Štrobichová Dodatečné informace č. 2 16.06.2016 15:36 ostatní Marcela Štrobichová Dodatečné informace č. 1 Oznámení o výběru nejvhodnější nabídky Oznameni_o_vyberu_nejvhodnejsi _nabidky_Monitoring.pdf 212.15 KB Písemná zpráva zadavatele Písemná zpráva zadavatele - Monitoring - signed.pdf 265.29 KB Sken uzavřené smlouvy na realizaci veřejné zakázky 160092 SoD monitoring imisí - pro ISRS.pdf 2.31 MB výše skutečně uhrazené ceny výše skutečně uhrazené ceny za rok 2016 Výše skutečně uhrazené ceny ovzdusi .pdf 187.47 KB výše skutečně uhrazené ceny výše skutečně uhrazené ceny za rok 2017 160092 Monitoring ovzduší.pdf 198.87 KB výše skutečně uhrazené ceny výše skutečně uhrazené ceny za rok 2018 Výše skutečně uhrazené ceny.pdf 272.19 KB výše skutečně uhrazené ceny výše skutečně uhrazené ceny za rok 2019 _160092_Monitoring ovzduší.pdf 287.25 KB Oznámení o zadání zakázky 03 uveřejněný 29.08.2016 29.08.2016 Opravný interní formulář k veřejné zakázce E01 uveřejněný 16.06.2016 --- Interní formulář o zadání zakázky E03 uveřejněný 26.08.2016 --- URL této VZ v E-ZAK https://ezak.mzp.cz/vz00005045 Centrum dopravního výzkumu, v.v.i. 44994575 Česká republika neuvedeno neuvedeno Český hydrometeorologický ústav 00020699 Česká republika neuvedeno neuvedeno Český hydrometeorologický ústav 00020699 Česká republika 2 364 400,00 2 364 400,00 2016 553 600,00 553 600,00 2017 553 600,00 553 600,00
https://iudictum.cz/85016/iv-us-1925-15
2019-05-26T11:28:02
[ " soud ", " soud ", " soud ", " § 72", " soud ", " § 164", " zákona č. 99", " § 204" ]
IV. ÚS 1925/15 — Ústavní soud — Iudictum.cz Podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 29. 6. 2015, domáhala se stěžovatelka zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze (dále též "krajský soud") č. j. 29 Co 43/2015-216 ze dne 18. 3. 2015, ve znění opravného usnesení č. j. 29 Co 43/2015-229 ze dne 13. 4. 2015, jímž byl takřka v celém rozsahu (krom výroku o dlužném výživném) potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kladně č. j. 42 P 331/2008-173 ze dne 17. 9. 2014. Nalézací soud uvedeným rozhodnutím vyhověl návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného pro tehdy ještě nezletilou dceru, které uložil otci platit počínaje dnem 1. 9. 2013. Naopak návrh stěžovatelky na zpětné zvýšení výživného od 14. 11. 2010 do 31. 8. 2013 soud neshledal důvodným. Názor právního zástupce stěžovatelky, dle kterého je možné lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjet od doručení opravného usnesení, nelze akceptovat, neboť zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 72 odst. 3 takovou interpretaci bez dalšího nepřipouští. Jak si Ústavní soud z připojeného usnesení krajského soudu č. j. 29 Co 43/2015-229 ze dne 13. 4. 2015 ověřil, tímto rozhodnutím byly v souladu s § 164 a 165 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též "o. s. ř."), opraveny zřejmé nesprávnosti, ke kterým došlo v důsledku písařského pochybení (jmenovitě bylo opraveno číslo jednací rozsudku krajského soudu, které původně znělo 29 Co 43/2014-216, na správné označení 29 Co 43/2015-216). Z uvedeného vyplývá, že opravným usnesením nedošlo k obsahové změně výroku rozsudku krajského soudu z hlediska práv a povinností, kterážto skutečnost by jedině byla způsobilá otevřít lhůtu k podání opravných prostředků proti napadenému rozsudku i ve smyslu občanského soudního řádu (srov. § 204 a 240 o. s. ř.). Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1925/15, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.
https://docplayer.cz/17360362-Obchodni-podminky-internetoveho-obchodu-stavebnicemorphun-cz.html
2019-12-08T05:23:02
[ " zákona č. 40", " čl. 5", " čl. 5", " čl. 5", " čl. 5", " čl. 5" ]
Obchodní podmínky internetového obchodu stavebnicemorphun.cz - PDF Free Download Download "Obchodní podmínky internetového obchodu stavebnicemorphun.cz" 1 Obchodní podmínky internetového obchodu stavebnicemorphun.cz 1. Úvodní ustanovení 1.1. Provozovatelem internetového obchodu stavebnicemorphun.cz (dále také jen jako "prodávající") je Jan Malík, se sídlem Podstránská 746/128, Brno, IČ: Tyto obchodní podmínky (dále jen obchodní podmínky ) upravují vzájemná práva a povinnosti smluvních stran vzniklé v souvislosti nebo na základě kupní smlouvy (dále jen kupní smlouva ) uzavírané mezi prodávajícím a jinou fyzickou či právnickou osobou (dále jen kupující ) prostřednictvím internetového obchodu prodávajícího. Internetový obchod je prodávajícím provozován na internetové adrese a to prostřednictvím webového rozhraní (dále jen webové rozhraní obchodu ) Obchodní podmínky dále upravují práva a povinnosti smluvních stran při využívání webové stránky prodávajícího umístěné na adrese (dále jen webová stránka ) a další související právní vztahy. Obchodní podmínky se nevztahují na případy, kdy osoba, která má v úmyslu nakoupit zboží od prodávajícího, jedná při objednávání zboží v rámci své podnikatelské činnosti Ustanovení odchylná od obchodních podmínek je možné sjednat v kupní smlouvě. Odchylná ujednání v kupní smlouvě mají přednost před ustanoveními obchodních podmínek Ustanovení obchodních podmínek jsou nedílnou součástí kupní smlouvy. Kupní smlouva a obchodní podmínky jsou vyhotoveny v českém jazyce. Kupní smlouvu lze uzavřít v českém jazyce Znění obchodních podmínek může prodávající měnit či doplňovat. Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnosti vzniklá po dobu účinnosti předchozího znění obchodních 1 / 7 2 podmínek. 2. Objednávky zboží 2.1. Zákazník, kupující právnická nebo fyzická osoba má tyto možnosti objednávky: * prostřednictvím e-shopu přes www rozhraní; * em (elektronickou poštou); * telefonicky; * písemně na adresu provozovatele; 2.2. Náklady vzniklé kupujícímu při použití komunikačních prostředků na dálku v souvislosti s nákupem, resp. s uzavřením kupní smlouvy (náklady na internetové připojení, náklady na telefonní hovory, aj.) nenese provozovatel internetového obchodu stavebnicemorphun.cz. 3. Dodací podmínky 3.1. Objednávky jsou vyřizovány ihned po přijetí, není-li zboží skladem, je dodací lhůta 14 dní, není-li možné dodržet tuto dodací lhůtu, je zákazník neprodleně informován. Objednávky takto přijaté jsou považovány za závazné. Storno je možné provést pouze v den objednání. Prodejce si vyhrazuje právo zrušit objednávku v případě, že se zboží již nevyrábí nebo nedodává Zboží je dodáváno: 2 / 7 3 Přepravní společností PPL - 75,- Kč po celé ČR při platbě předem na účet ( em Vám zašleme proforma fakturu) - 120,- Kč po celé ČR na dobírku platbu za zboží uhradíte v hotovosti nebo kartou přímo dopravci Českou poštou - "Balík do ruky" - 105,- Kč po celé ČR při platbě předem na účet ( em Vám zašleme proforma fakturu) - 150,- Kč po celé ČR na dobírku platbu za zboží uhradíte v hotovosti přímo dopravci Nadrozměrné zásilky jsou zasílány převážně prostřednictvím PPL/DHL, ale v některých případech si vyhrazujeme možnost zaslat zásilku prostřednictvím České pošty - 195,- Kč po celé ČR při zakoupení nadrozměrného zboží při platbě předem na účet ( em Vám zašleme proforma fakturu) - 240,- Kč po celé ČR při zakoupení nadrozměrného zboží na dobírku platbu za zboží uhradíte v hotovosti nebo kartou přímo dopravci Zásilkovna.cz - využití odběrných míst společnosti Zásilkovna.cz k osobnímu odběru za více než přijatelné náklady Tuto službu je možné využít v případě, že zásilka splňuje následující parametry: Maximální hmotnost zásilky: 5 kg Maximální rozměr jedné strany zásilky: 70 cm Maximální součet rozměrů všech tří stran zásilky: 120 cm (např. zásilka o rozměrech 50x40x30 cm) - 45,- Kč na pobočku v ČR při platbě předem na účet ( em Vám zašleme proforma fakturu) 3 / 7 4 - 60,- Kč na pobočku v ČR na dobírku platbu za zboží uhradíte v hotovosti při osobním odběru na pobočce Po domluvě je možné osobní převzetí/předání. Pro brněnské partnery a zákazníky je doprava zboží nad 500 Kč zdarma Zboží, které odesíláme, je vždy před zabalením a vlastní expedicí pečlivě zkontrolováno a předáváno dopravci v nepoškozeném stavu. Pokud zboží po rozbalení vykazuje zjevné mechanické poškození, nejpozději následující pracovní den prosím podejte zásilku k reklamaci u dopravce a sepiště reklamační protokol. K reklamaci je nutné předložit poškozené zboží a veškerý obalový materiál. Pracovníci dopravce jsou povinni od Vás toto zboží převzít. Jedná se o nejjednodušší způsob řešení těchto reklamací, nemusíte zboží balit, posílat zpět ani platit žádné poštovné. Doporučujeme výše uvedený reklamační postup dodržet, při nedodržení výše uvedeného reklamačního postupu škody způsobené dopravcem nehradíme. 4. Způsob úhrady 4.1. Objednávky je možné uhradit: * platbou na účet předem (obratem Vám bude vystavena proforma faktura s podklady k platbě - číslem účtu, variabilním symbolem, atd.), * dobírkou při přebrání zboží, * platba hotově při odběru zboží. 5. Odstoupení od kupní smlouvy 5.1 Kupující bere na vědomí, že dle ustanovení 53 odst. 8 zákona č. 40/1964 Sb., občanský 4 / 7 5 zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník"), nelze mimo jiné odstoupit od kupní smlouvy na dodávku zboží upraveného podle přání kupujícího, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, od kupní smlouvy na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal, a od kupní smlouvy na dodávku novin, periodik a časopisů Nejedná-li se o případ uvedený v čl. 5.1 či o jiný případ, kdy nelze od kupní smlouvy odstoupit, má kupující v souladu s ustanovením 53 odst. 7 občanského zákoníku právo od kupní smlouvy odstoupit, a to do čtrnácti (14) dnů od převzetí zboží. Odstoupení od kupní smlouvy musí být prodávajícímu doručeno do čtrnácti (14) dnů od převzetí zboží. Odstoupení od kupní smlouvy může kupující zasílat mimo jiné na adresu prodávajícího či na adresu elektronické pošty prodávajícího V případě odstoupení od smlouvy dle čl. 5.2 obchodních podmínek se kupní smlouva od počátku ruší. Zboží musí být prodávajícímu vráceno do čtrnácti (14) pracovních dnů od odeslání odstoupení od smlouvy prodávajícímu a to doporučeně (nikoliv na dobírku) na adresu Jan Malík, Podstránská 128, Brno. Nezasílejte na dobírku, tyto zásilky nebudou vyzvednuty. Zboží musí být prodávajícímu vráceno nepoškozené a neopotřebené a je-li to možné, v původním obalu Ve lhůtě patnácti (15) dnů od vrácení zboží kupujícím dle čl. 5.3 obchodních podmínek je prodávající oprávněn provést přezkoumání vráceného zboží, zejména za účelem zjištění, zdali vrácené zboží není poškozeno, opotřebeno či částečně spotřebováno V případě odstoupení od smlouvy dle čl. 5.2 obchodních podmínek vrátí prodávající plnění poskytnuté kupujícím kupujícímu do deseti (10) dnů od skončení lhůty na přezkoumání zboží dle čl. 5.4 obchodních podmínek, nejpozději však do třiceti (30) dnů od doručení odstoupení od kupní smlouvy kupujícímu, a to bezhotovostně na účet určený kupujícím. Prodávající je taktéž oprávněn vrátit plnění poskytnuté kupujícím již při vrácení zboží kupujícím Kupující bere na vědomí, že pokud zboží vrácené kupujícím bude poškozeno, opotřebeno či částečně spotřebováno, vzniká prodávajícímu vůči kupujícímu nárok na náhradu škody jemu tím vzniklé. Nárok na úhradu vzniklé škody je prodávající oprávněn jednostranně započíst proti nároku kupujícího na vrácení kupní ceny. 5 / 7 6 5.7. Do doby převzetí zboží kupujícím je prodávající oprávněn kdykoliv od kupní smlouvy odstoupit. V takovém případě vrátí prodávající kupujícímu kupní cenu bez zbytečného odkladu, a to bezhotovostně na účet určený kupujícím Je-li společně se zbožím poskytnut kupujícímu dárek, je darovací smlouva mezi prodávajícím a kupujícím uzavřena s rozvazovací podmínkou, že dojde-li k odstoupení od kupní smlouvy spotřebitelem, pozbývá darovací smlouva ohledně takového dárku účinnosti a kupující je povinen spolu se zbožím prodávajícímu vrátit i poskytnutý dárek. 6. Záruční podmínky, reklamační řád 6.1. Práva a povinnosti smluvních stran ohledně odpovědnosti prodávajícího za vady, včetně záruční odpovědnosti prodávajícího, se řídí příslušnými obecně závaznými předpisy (zejména ustanovením 612 a násl. občanského zákoníku). Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců; jde-li o prodej potravinářského zboží, je záruční doba osm dní, u prodeje krmiv tři týdny a u prodeje zvířat šest týdnů. Je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena v souladu se zvláštními právními předpisy lhůta k použití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad. Shodou s kupní smlouvou se rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v tom odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá V případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen rozpor s kupní smlouvou ), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny 6 / 7 7 věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil. Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti (6) měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka) Práva kupujícího vyplývající z odpovědnosti prodávajícího za vady, včetně záruční odpovědnosti prodávajícího, uplatňuje kupující u prodávajícího na adrese jeho provozovny Jan Malík, Podstránská 128, Brno. Za okamžik uplatnění reklamace se považuje okamžik, kdy prodávající obdržel od kupujícího reklamované zboží Další práva a povinnosti stran související s odpovědností prodávajícího za vady se řídí platnými právními předpisy. 7. Ochrana osobních dat 7.1. Osobní data neregistrovaných i registrovaných zákazníků uvedená při objednávce jsou chráněna proti zneužití a nebudou poskytnuta třetím osobám. Joomla SEO powered by JoomSEF 7 / 7
https://sbirka.nssoud.cz/cz/rizeni-pred-soudem-a-vazanost-soudu-predpisem-zrusenym-ustavnim-soudem.p474.html
2020-05-26T21:01:19
[ " § 44", "\nSoud ", " soud ", " § 2", " § 44", " čl. 11", " § 132", " § 44", " soud ", " § 44", " soud ", " § 44", " soud ", " § 3", " soud ", " § 75", " § 48", " soud ", " § 76", " § 76", " soud ", "\nSoud ", " § 109", " § 71", " zákona č. 182", "\nSoud " ]
Řízení před soudem a vázanost soudu předpisem zrušeným ... | Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Řízení před soudem a vázanost soudu předpisem zrušeným Ústavním soudem Ej 280/2005 Řízení před soudem: vázanost soudu předpisem zrušeným Ústavním soudem k § 44 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči Soud při přezkoumání rozhodnutí není vázán ustanovením zákona, které k jeho návrhu Ústavní soud zrušil pro rozpor s Ústavou. Protiústavní omezení procesních práv účastníka a absence procesních povinností správního orgánu totiž mohou mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2005, čj. 6 A 102/2001-59) č. 2/2003 Sb. NSS. Oskar M. (Kanada) proti Ministerstvu kultury o prohlášení souboru kreseb a grafických listů za kulturní památku. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 9. 2001 podle § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, prohlásil soubor kreseb a grafických listů z majetku žalobce za kulturní památku. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že řízení o prohlášení souboru movitých věcí za kulturní památku bylo zahájeno na základě návrhu Národní galerie v Praze. Ta označila soubor kreseb a grafických listů ze žalobcovy sbírky za hodnotná díla, která nelze ohrozit vývozem, a požádala o prohlášení vybraných děl ze souboru za kulturní památku. Souhlas s prohlášením za kulturní památku vyslovil Magistrát hlavního města Prahy i Pražský ústav památkové péče; žalobce se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalovaný na základě předložených listinných materiálů dospěl k závěru, že vybraná díla ze souboru splňují kritéria kulturní památky, jsou reprezentativními součástmi historicky vzniklé sbírky a významným dokladem vývoje české a evropské kresby a grafiky, a proto je prohlásil za kulturní památku. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalobou, ve které zejména namítá, že zákon o státní památkové péči, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, je v rozporu s ústavním pořádkem ČR a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Tento rozpor především spatřuje v tom, že § 44 zákona o státní památkové péči přímo vylučuje aplikaci obecných předpisů o správním řízení; přestože nepochybně rozhodnutí je ve správním řízení vydáváno, účastník nemá právo proti rozhodnutí podat odvolání, a je tak nepřípustným způsobem zbaven práva na odvolání. Žalobce poukázal i na rozpor citovaného zákona s čl. 11 Listiny základních práv a svobod pramenící z přílišného omezování vlastnického práva vlastníků věcí prohlašovaných za kulturní památky. Žalobce navrhl soudu zvážit předložení věci Ústavnímu soudu. Žalobce dále namítá, že jde ze strany žalovaného o svévolný právní akt k omezení vlastnického práva žalobce, že řada děl, jichž se rozhodnutí týká, již není v žalobcově vlastnictví, že posudky na předmětná díla vytváří iniciátor celého řízení – Národní galerie v Praze, a konečně že i nízká částka, kterou některá z děl byla pro účely jejich odkoupení ohodnocena, nesvědčí pro závěr prohlásit díla za kulturní památku. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 1. 2. 2002 poukázal na nález Ústavního soudu vydaný pod sp. zn. I. ÚS 35/94, z něhož plyne, že zákon o státní památkové péči není v rozporu s Ústavou ČR. Žalovaný reagoval i na další žalobní námitky: k zásadě oportunity může být podle něho přihlédnuto i v jednostupňovém správním řízení. Z žádného právního předpisu totiž nevyplývá, že hledisko účelnosti, vhodnosti a hospodárnosti má být posuzováno jen z pohledu účastníka řízení. V předmětné věci byla tato zásada respektována již tím, že původní návrh Národní galerie v Praze obsahoval podstatně více položek, než které žalovaný zahrnul do souboru prohlášeného za kulturní památku. Pokud žalobce tvrdí, že řada děl již není jeho vlastnictvím, pak jednal v rozporu se zákonem, jestliže žalovanému neoznámil uskutečněnou změnu vlastnictví; pokud jde o nízkou cenu předmětných děl, je třeba vycházet z toho, že kulturní památkou byl prohlášen soubor děl ve své celistvosti. Nejvyšší správní soud, na něhož věc přešla podle § 132 s. ř. s., při projednávání věci zaujal názor, že ustanovení § 44 zákona o státní památkové péči, jehož je třeba ve věci použít, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, pokud stanoví, že na řízení o prohlašování věcí za kulturní památky se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. O neústavnosti platného zákona si Nejvyšší správní soud nemohl učinit právní závěr sám, protože je jím vázán. Usnesením ze dne 5. 4. 2004 řízení přerušil a předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení § 44 zákona o státní památkové péči, v části vyjádřené číslicí „3,“. Ústavní soud nálezem ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/04, návrhu vyhověl a dotčenou část ustanovení § 44 zákona o státní památkové péči zrušil dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Nález Ústavního soudu byl dne 17. 6. 2005 vyhlášen pod č. 240/2005 Sb. Nejvyšší správní soud rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2001 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V době vydání rozhodnutí měl postup žalovaného, který na řízení neaplikoval ustanovení správního řádu a postupoval pouze podle torza regulace procesního postupu obsažené v § 3 zákona o státní památkové péči, formální oporu v zákoně; soud přitom při přezkumu podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí. Tento kasační princip přezkumu napadeného rozhodnutí je však neudržitelný tam, kde v projednávané věci z vlastní iniciativy soudu či dokonce na základě důvodné námitky účastníka řízení dojde postupem, který předpokládá § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ke zrušení zákonného ustanovení, podle něhož měla být zákonnost vydaného rozhodnutí přezkoumávána, z důvodu jeho protiústavnosti. Dodržení zákonného procesního postupu správními orgány ve správním řízení podléhá kontrole soudu ve správním soudnictví, a shledá-li soud vady řízení v intenzitě předvídané v § 76 odst. 1 a 2 s. ř. s., jsou takové vady řízení důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, a to i bez jednání. Ze zrušení neústavní výluky obecných předpisů o správním řízení Ústavním soudem vyplývá, že na řízení a rozhodování o prohlášení věci za kulturní památku se vztahuje správní řád a musí být dodržována pravidla v něm obsažená. Pokud by správní orgán vedl řízení a vydal rozhodnutí, aniž by postupoval podle správního řádu, bylo by nepochybně jeho rozhodnutí zatíženo podstatnými vadami, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Za nastalé právní situace soud přezkoumává rozhodnutí vydané v řízení, ve kterém bylo vyloučeno užití obecných předpisů o správním řízení (správní řád), a to na základě ustanovení zákona, jež sice bylo v době vydání rozhodnutí účinné, avšak jehož zrušení bylo dosaženo pro rozpor s ústavním pořádkem. Ačkoliv k prohlášení o protiústavnosti došlo až po vydání rozhodnutí s účinností ode dne vyhlášení nálezu Ústavního soudu, je zjevné, že ustanovení zákona vylučující aplikaci správního řádu na řízení a rozhodování o prohlášení věci za kulturní památku vykazovalo znaky protiústavnosti již v době vydání rozhodnutí. Bylo tak v rozporu s právními předpisy vyšší právní síly – Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, a kromě toho též s Dodatkovým protokolem k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Soud proto v přezkumném řízení musí vycházet z nálezu Ústavního soudu a rozhodnutí v napadených výrocích zrušit, neboť jinak by popřel smysl zákonného postupu podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Neúčinnost rozhodnutí po vydání nálezu Ústavního soudu ve smyslu § 71 odst. 2, 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se podle názoru soudu vztahuje jen na rozhodnutí, která nebyla napadena u soudu, a o nichž tedy neprobíhá přezkumné řízení. Pokud tedy žalobce napadl žalobou rozhodnutí a namítal neústavnost vyloučení obecných předpisů o správním řízení a zákonný podklad, který takovou výluku zakládal, byl k návrhu soudu rozhodujícího o žalobě v průběhu přezkumného řízení zrušen pro rozpor s Ústavou, nelze žalobní bod neshledat důvodným z formálně právního důvodu spočívajícího v tom, že v době vydání rozhodnutí bylo užité ustanovení součástí právního pořádku, a nepřihlížet k tomu, že bylo v rozporu s předpisem vyšší právní síly. Soud při přezkoumání rozhodnutí není vázán ustanovením zákona, které bylo k jeho návrhu v mezidobí zrušeno pro rozpor s Ústavou. Je-li napadené rozhodnutí vydáno v řízení, v němž protiústavním způsobem byla omezena procesní práva účastníka řízení a protiústavně absentovaly procesní povinnosti správního orgánu vyplývající ze správního řádu, trpí takové řízení natolik zásadními vadami, že nelze mít pochybnost o tom, že mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
http://www.novarepublika.cz/2016/07/rukojmi-advokatu.html
2017-06-29T14:19:06
[ " čl. 37", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Nová republika: Rukojmí advokátů Zdeněk Jemelík 22. 7. 2016 Jemelikzdenek Ústavněprávně zakotvené právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy dle čl. 37 Listiny základních práv a svobod rozvinulo trestní právo až do povinnosti obviněných při jednání s orgány činnými v trestním řízení ve vymezených případech použít služby advokáta. Teprve nedávná novelizace trestního řádu jim umožnila, aby se za určitých okolností vzdali práva na zastoupení v obhajobě advokátem, pokud v jejich věci nehrozí uložení doživotního trestu. Trvá ale povinnost použít službu advokáta při podání dovolání a ústavní stížnosti. Pro naprostou většinu obviněných je pomoc obhájce dobrodiním. Někdy se ale advokát osamostatní natolik, že vede obhajobu podle vlastních úvah bez ohledu na klientovo přání. Může se stát, že soud dá postavení obhájce natolik přednost, že okřikuje obviněného, jenž se pokouší mít připomínky k tvrzením advokáta. Trapné bývají “kolektivní hry” skupiny obhájců v kauzách s více obžalovanými, v kterých vymýšlejí společnou taktiku a vedou své klienty k účelovým nepravdivým výpovědím, nebo potlačují důkazy. To vše jsou ale maličkosti proti důsledkům úplného selhání advokáta, plnícího nezastupitelnoou roli, přesně vymezenou zákonem. Trestní právo s takovými mimořádnými situacemi nepočítá, takže důsledky dopadají plně na hlavu zastupovaného, jenž se tak stává rukojmím advokáta. Takový případ může nastat například v řízení o dovolání nebo ústavní stížnosti, které podle zákona musí bezvyjímečně podat advokát. Spolek Šalamoun se dlouhodobě zabývá podporou obviněného, odsouzeného za vraždu ozbrojeného protivníka, který si přál završit svou obhajobu podáním ústavní stížnosti. Pověřený advokát promeškal procesní lhůtu k jejímu podání. Po roce čekání přišlo od ústavního soudu usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti z důvodů opožděného podání. Nedbalostí advokáta přišel odsouzený o právo na uplatnění významného opravného prostředku, a to bez náhrady. Patrně tím ztratil i právo stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. Když se mu později do jisté miry dostalo kompenzace v podobě stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona, měl smůlu podruhé: Nejvyšší soud ČR stížnost zamítl v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněnou. V tomto konkrétním případě mám důvod se domnívat, že obviněný utrpěl skutečně velkou újmu na právech. Nestává se často, že by došlo k trestným činům s nápadně podobným průběhem skutkového děje, u kterých jsou výsledné rozsudky podstatně odlišné. V této věci však k tomu došlo: vyskytly se dva případy konfliktů, začínajících výtržností a končících usmrcením jednoho z účastníků. V jednom případě byl prvotním útočníkem městský strážník, v druhém policista, oba ve stavu středně těžké opilosti, vracející se z hospody. V jednom případě výtržnost spočívala v bouchání do karosérie auta, parkujícího v zakázaném místě, v němž spal jeho majitel. V druhém případě opilec rozdráždil do zběsilého štěkotu rotvajlera za plotem. Opilého strážníka srazil na zem úderem teleskopického obušku probuzený majitel auta, mezinárodní mistr bojových umění. Policistu srazil na zem rozhněvaný bývalý boxer úderem pěstí a nádavkem ho kousl rozdrážděný rotvajler. Strážník řešil vyrovnání sil použitím kapesního nože, jímž způsobil protivníkovi smrtelné zranění. Policista vytáhl legálně drženou pistoli a zastřelil protivníka i jeho psa. Oba skončili shodou okolností u stejného senátu odvolacího soudu, který jejich činy vyhodnotil jako vraždu a ocenil je shodným trestem odnětí svobody v trvání deseti let. Všechny strážníkovy pokusy o zvrácení rozsudku skončily neúspěchem. Policista ale úspěšnou ústavní stížností dosáhl opakování řízení před odvolacím soudem, jenž v souladu s pokyny ústavního nálezu přehodnotil jeho čin na zločin zabití a snížil trest na šest let odnětí svobody. Předpokládejme, že za v podstatě stejné situace by Ústavní soud rozhodl o strážníkově ústavní stížnosti stejně, jen kdyby byla předložena včas. Ministr spravedlnosti měl sice k disposici ústavní nález ve věci policisty, ale v odůvodnění stížnosti jej nevyužil. Se změnou právní kvalifikace je spojena i odlišnost podmínek pro podmíněné předčasné propuštění z výkonu trestu. Zatímco strážník smí o ně žádat až po dvou třetinách trestu, policista již po jedné polovině. Výsledek rozdílnosti osudu ústavních stížností odpovídá vice než čtyřem letům ve vězení navíc v neprospěch strážníka, jehož poškodil advokát opožděným podáním ústavní stížnosti. Nedbalec byl sice potrestán advokátní komorou a vrátil rodině odsouzeného tučné palmare, rozdíl ve skutečně odpykaných trestech dvou odsouzených stěžovatelů u Ústavního soudu zůstává ale nesmazatelnou bolestnou skutečností. Ještě neobvyklejší je případ mladé ženy, souzené v silně medializovaném procesu společně s manželem a jeho komplicem kvůli brutální vraždě jejího intimního přítele. V prvostupňovém řízení advokáti taktizovali ve prospěch jejího manžela v domnění, že jí nehrozí vážná újma, neboť se na vraždě přímo nepodílela. Postarali se jí tím o stejný trest, jaký dostal manžel, a o rok delší než trest jeho komplice. V odvolacím řízení a při mimořádných opravných prostředcích se o ni “dobře postaral” advokát-neumětel, který se pokoušel v odvolání zpochybnit správnost určení místa a času spáchání zločinu a tím celé dokazování: pachatelství vrahů bylo nezpochybnitelné a vražda by zůstala stejně brutální, i kdyby k ní došlo jinde. V dovolání a ústavní stížnosti pak napadl skutková zjištění prvostupňového řízení, tedy v podstatě obě podání napsal jako další odvolání proti rozsudku prvního stupně. Dostavil se předvídatelný výsledek: vše bylo odmítnuto. Paní odsouzená se po čtyřech letech věznění pokusila o obnovu procesu. Řízení vedl soudce, který se proslavil výrokem, že všichni obvinění jsou jedna verbež. Vedl si ve shodě s touto zásadou. Začal tím, že žadatelce přidělil jako obhájce ex- offo výše zmíněného advokáta. Přímo ji tím vyděsil, protože kromě toho, že k němu pojala nedůvěru kvůli neúspěšnosti jeho podání, měla k součinnosti s ním nechuť z velmi soukromých důvodů, jež nejsem oprávněn zveřejnit. Sdělila soudu, že advokáta ze soukromých důvodů odmítá a jmenovitě navrhla jiného. Předseda senátu ale nevzal na její postoj zřetel a také odmítnutý advokát se vehementně dožadoval, aby jeho zastoupení přijala. Když vstoupila do soudní síně, bez ohledu na její odmítnutí seděl na místě obhájce. Soudce ji vyzval, aby v jeho přítomnosti vysvětlila, proč jej odmítá, čímž ji uvedl do velkých rozpaků. Nakonec ale nemusela vyhovět. Na rozdíl od soudce pro její nesnáze projevil pochopení spolek Šalamoun. Zprostředkoval zastoupení advokátkou, s kterou až dosud měl letité dobré zkušenosti. V kritickém okamžiku advokátka předložila předsedovi senátu plnou moc. Nechtěný advokát opustil soudní síň. Na chodbě pak vyprávěl matce paní odsouzené, že byl se soudcem domluvený, že obnovu povolí a na její dceru neuvalí vazbu, takže pokud by nebyl z obhajoby vypuzen, měla by ji do večera doma. Celé veřejné zasedání pak probíhalo v nepřátelské atmosféře. Předseda senátu ani nemínil paní odsouzenou vyslechnout. Její výslech si ale nakonec vynutila advokátka. Promluvila pak jako poslední ze všech. Její vystoupení obsahovalo informace, které soud dosud neznal, a bylo hodně emotivní. Soudce je zhodnotil tak, že by mohlo být oním novým důkazem, jenž by mohl vést k povolení obnovy, ale on hodnotí její projev jako účelovou změnu výpovědi z hlavního líčení. Obnovu nepovoluje. Paní obžalovaná podala na místě stížnost. Jejím dalším krokem mělo být písemné odůvodnění stížnosti po seznámení s písemným vyhotovením usnesení. Považovala za samozřejmé, že obhájkyně je včas předloží soudu. Ta se skutečně tvářila odpovědně: vyzvedla si u soudu zvukový záznam z řízení a v prostorách odvolacího soudu věnovala několik hodin prostudování trestního spisu. Při tom se náhodně potkala s předsedkyní senátu, jenž měl ve věci rozhodovat. Důkazem o setkání je zmínka s přesnými datovými a časovými údaji v odůvodnění usnesení. Po prostudování spisu ale advokátka někam zmizela, přestala komunikovat a přes veškeré vynaložené úsilí se už nikdy nepodařilo navázat s ní spojení. Stížnost proti nepovolení obnovy nedoplnila. Paní odsouzená se o jejím podivném chování dověděla až pozdě, takže vlastní písemné vyjádření soudu neposlala. Předsedkyně senátu nakonec ztratila trpělivost: její senát stížnost zamítl, aniž znal námitky paní odsouzené ke způsobu vedení prvostupňového řízení. Paní odsouzená podala v srpnu r.2011 na advokátku stížnost České advokátní komoře, která byla vyřízena v červnu r.2012. Kárná komise ji uznala vinnou. Paní odsouzené se tak dostalo aspoň malého zadostiučinění. Na výsledku stížnostního řízení to už ale nemohlo nic změnit. Nicméně spolek Šalamoun vyhodnotil výsledek kárného řízení jako potvrzení skutečnosti, že paní odsouzená sice v době stížnostního řízení byla formálně zastoupena advokátkou, ale fakticky zastoupena nebyla, neboť advokátka se její věcí přestala zabývat, aniž by ji vyrozuměla o ukončení působení v její věci. Znemožnila tím stěžovatelce, aby seznámila stížnostní soud se svými námitkami proti rozhodnutí soudu 1.stupně. Tím, že paní odsouzená nebyla ve stížnostním řízení zastoupena advokátem, bylo kráceno její právo na spravedlivý proces. Stížnostní soud věděl o ustanovení zvolené advokátky, ale nedostal žádný výstup z její činnosti, takže nevěděl, co vlastně stěžovatelka vytýká soudu 1.stupně. Důvody mlčení obhájkyně ovšem neznal. Tím vším podle názoru spolku Šalamoun byla paní odsouzená krácena v právu na povinné zastoupení advokátem. Bylo na místě hypoteticky připustit, že v případě řádného doplnění stížnosti advokátkou by stížnostní soud rozhodl v její prospěch. Selhání advokátky tak mělo pro paní odsouzenou osudové následky, mnohem závažnější než kárné řízení v České advokátní komoře pro nesvědomitou obhájkyni. Na základě těchto úvah podal spolek Šalamoun tehdejšímu ministrovi spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch paní odsouzené. Neuspěl, ale nevzdal se. Vynechal Marii Benešovou, ale znova usiloval u Pavla Blažka a Heleny Válkové. Od té se dočkal aspoň vyjádření, že paní odsouzené byl uložen nepřiměřeně přísný trest, a knížecí rady, že by bylo vhodné znova usilovat o povolení obnovy řízení. Stížnost pro porušení zákona podal až Robert Pelikán. Námitkou, že paní odsouzená nebyla ve stížnostním řízení fakticky zastoupena advokátem a bylo tak porušeno její právo na spravedlivý proces, se nezabýval. Odůvodnění postavil na úvaze, že soud měl postupovat obdobně, jak by jednal v odvolacím řízení, i když mu to zákon přímo nenařizuje, tedy měl vyzvat obhájkyni k podání písemného doplnění stížnosti. Pokud tak neučinil, mohl přijít o nové informace, důležité pro posouzení stížnosti a vlastně nedostál zákonné povinnosti řádně přezkoumat jednání soudu prvního stupně. Ministr spravedlnosti si byl vědom, že požaduje po stížnostním soudu něco, co mu striktně pozitivistický gramatický výklad ustanovení trestního řádu neukládá, ale řídil se úvahou, že podle judikatury Ústavního soudu (cituji) “ orgány veřejné moci jsou povinny jednotlivá ustanovení jednoduchého práva interpretovat a aplikovat v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, tj. v daném případě in favorem procesně oprávněné”. Nejvyšší soud se pak velmi důkladně a dlouho seznamoval se spisem. Nakonec nařídil veřejné zasedání. Tím dal paní odsouzené a všem, kdo ji podporují, naději, že stížnosti vyhoví, protože zjevně beznadějné stížnosti obvykle zamítá v neveřejném zasedání. K nemilému překvapení obhajoby ale Nejvyšší soud ČR ministrovu stížnost smetl zamítnutím. Porušení ústavního práva na zastoupení obhájcem jej nedojalo, ostatně je ministr ani přímo nenamítal. Větší důležitost přiřkl formálně právní stránce věci. Z formálně právního hlediska podle jeho úsudku paní odsouzená selháním obhájkyně neutrpěla újmu. Úprava řízení o povolení obnovy procesu v trestním řádu je totiž stanovena hodně odlišně od pravidel pro projednání odvolání nebo dovolání. Zákon nestanoví jako podmínku, že stížnost proti rozhodnutí v řízení o povolení obnovy procesu musí být odůvodněna a neukládá povinnost stížnostnímu soudu vyzvat obhájce k doplnění stížnosti, jak tomu je v řízení o odvolání a dovolání. Každý postup per analogiam je nezákonný. Ostatně stížnostní soud i bez doplnění stížnosti přezkoumal jednání soudu 1. stupně ve všech souvislostech a shledal je bezchybným. Odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je zřejmě po formálně právní stránce bezchybné a zejména je nenapravitelné. Jako laik ale nemohu souhlasit s názorem, že stížnostní soud přezkoumal postup soudu 1.stupně ve všech souvislostech, protože nemohl znát ty okolnosti, které by mu sdělila paní odsouzená, kdyby jí v tom nezabránila neodpovědná advokátka. Mimo to dodávám, že veřejné zasedání prvostupňového soudu v řízení o povolení obnovy probíhá podle ustáleného organizačního schematu, které všechny soudy dodržují. V tomto případě ale bylo jednání vedeno úplně jinak a se zjevným záměrem od samého počátku paní odsouzenou poškodit. Pokud se nad tím nepozastavil stížnostní soud, nezbývá než pochybovat o jeho nestrannosti. Hlásím se k tradičnímu českému sklonu ke kacířství a jako laik si dovoluji vyslovit názor, že přes formálně právní správnost není rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR konformní s ustanoveními Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Každý účastník trestního řízení má nezadatelné právo vyjádřit se před soudem ke své věci. Ale paní odsouzená byla nečinností obhájkyně o toto právo připravena. Byla krácena i v právu na rovnost stran v řízení: k její neodůvodněné stížnosti se vyjádřil napadený soud 1. stupně a státní zástupce, jen ona, jejíhož životního údělu se řízení nejvíce ze všech týkalo, k tomu nedostala příležitost, a to vinou obhájkyně. Stížnostní soud asi o selhání obhájkyně nevěděl, takže mu jeho postup nelze příliš vyčítat. To ale neznamená, že Nejvyšší soud ČR neměl použít jediný dokonalý způsob nápravy neúmyslného poškození práv paní odsouzené vrácením věci k novému projednání, v němž by již byla řádně zastoupena. Potíž spočívá zřejmě v tom, že Nejvyšší soud ČR nemá formální nástroj, jímž by zhojil následky selhání obhájkyně, neboť stížnostní soud skutečně neměl povinnost vyzvat ji k doplnění stížnosti, bez kterého se ostatně mohl snadno obejít, aniž by přímo porušil zákon. Pokud by Nejvyšší soud ČR chtěl takto odůvodněné ministrově stížnosti vyhovět, musel by se pustit do právního novátorství, ale k tomu se mu nedostávalo potřebného sklonu ke kacířství. Podobný je i stav ve výše uvedené kauze oběti pozdního podání ústavní stížnosti. Ústavní a trestní právo ukládá obviněným povinnosti, ale nechrání je před následky zásahu třetí strany, který jim znemožnil jim dostát. Výskyt osudových selhání obhajoby není patrně tak častý, aby jej zákonodárce chtěl řešit, pokud vůbec problém zaznamenal. Je to problém k zamyšlení pro tvůrce nového trestního řádu. Ve věci řízení o povolení obnovy procesu by ovšem zákonodárce měl jít do daleko větší hloubky, protože ochrana práv stěžovatelů je současnou právní úpravou nastavena tak, aby bylo zvrácení nespravedlivých rozsudků pokud možno znemožněno. V zájmu objektivity dodávám, že shodně se soudem pojednávám o stížnostech pro porušení zákona jako o autorském díle ministra. Je to nespravedlivé, protože ministrovo je počáteční zásadní rozhodnutí, ale provedení stížnosti je věcí úředníků. Ministr si přece nepíše stížnosti sám doma v kuchyni. Pak je ovšem na stížnosti vlastní také ministrův podpis. Ten ale není důkazem o tom, že ministr dílko skutečně četl. Zpochybňuje to zkušenost z osudu nespravedlivě odsouzeného bývalého soudce Vlastimila Matuly, který jako stážista na Ministerstvu spravedlnosti ČR napsal pro exministryni Danielu Kovářovou stížnost pro porušení zákona ve prospěch údajných lupičů Rudolfa Tesárka a Josefa Blažka. Paní exministryně jeho výtvor podepsala a pan soudce si od soudu odnesl podmíněný trest. V každém případě ve srovnání s podněty spolku Šalamoun, na které reagoval pan ministr výše zmíněnými stížnostmi, ministerské výtvory berou menší, ba prakticky žádný ohled na ústavní práva odsouzených. Nedomnívám se, že to je výraz osobního ministrova přístupu k trestnímu právu, když na druhé straně jako laik uznávám, že “šalamounský” pohled na ústavněprávní souvislosti trestního práva může být vysloveně kacířský. Nemusí to proto být náhoda, že ministrovy stížnosti pro porušení zákona jsou většinou úspěšné s výjimkou těch, jež vznikly na podkladě podnětů spolku Šalamoun, nebo dokonce na základě vlastní úvahy úředníků, kteří chtěli vyjádřit pochopení pro podporu obžalovaných spolkem Šalamoun. Anonymní23. července 2016 10:38V článku se hovoří víceméně o odsouzených či obviněných a o jejich ústavních právech vyplývajících z listiny práv a svobod. Problém se však týká i těch, kterým zločinci způsobili újmu. Ti na tom bývají ještě hůř, přičemž i oni mohou podávat ústavní stížnosti pouze prostřednictvím advokátů a jsou li okradeni, či jinak poškozeni, nemohou si ti prostě dovolit, zatím co mnozí gauneři si mohou platit více advokátů. Kohože to permanentně zastupuje drahý advokát Tomáš Sokol? Ty okradené? Pozůstalé zavražděných? Obyčejné lidi? Bezdomovce?...OdpovědětVymazatJana Václavíková23. července 2016 21:25Zkrátit text by bylo ku prospěchu věci, čtenosti a dočtenosti....OdpovědětVymazatOkomentovatNačíst další...
http://kraken.slv.cz/5As53/2004
2018-06-20T08:07:43
[ " soud ", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " soud ", " § 37", " soud ", " soud ", " § 29", " soud ", " soud ", " soud ", " § 103", " § 103", " § 103", " § 103", " soud ", " soud ", " § 65", " § 130", " § 65", " § 65", " § 65", " soud ", " § 32", " soud ", "\nSoud ", " § 75", " soud ", " § 110", " soud " ]
5As53/2004 è. j. 5 As 53/2004-96 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyò JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyá¹ové v právní vìci ¾alobce: o. s., E. p. s., zast. Mgr. Luïkem ©ikolou, advokátem se sídlem Bratislavská 31, 602 00 Brno, proti ¾alovanému Krajskému úøadu Jihoèeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 Èeské Budìjovice, za úèasti 1) R. C. s. s r. o., 2) Ministerstva obrany se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, zast. Vojenským úøadem pro právní zastupování MO se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471, 3) M. T., o kasaèní stí¾nosti proti rozsudku Krajského soudu v Èeských Budìjovicích ze dne 8. 10. 2004, è. j. 10 Ca 124/2004-34, Rozsudkem ze dne 8. 10. 2004, è. j. 10 Ca 124/2004-34 byla zamítnuta ¾aloba podaná ¾alobcem (dále té¾ stì¾ovatel) proti rozhodnutí Krajského úøadu Jihoèeského kraje ze dne 15. 6. 2004, è. j. OREG/5789/03/Øe-3, kterou se stì¾ovatel domáhá zru¹ení rozhodnutí krajského úøadu o umístìní stavby obchodní jednotka L. a souvisejících staveb v T., jimi¾ byl zmìnìn jeden z výrokù rozhodnutí o umístìní stavby. Odvolání stì¾ovatele proti dal¹ím výrokùm rozhodnutím bylo zamítnuto a prvostupòové rozhodnutí v tomto rozsahu potvrzeno. Kasaèní stí¾nost je èlenìna do ètyøech námitek. Stì¾ovatel uvádí, ¾e krajský soud nesprávnì posoudil právní otázku týkající se nezákonnosti rozhodnutí krajského úøadu a územního rozhodnutí pro jejich rozpor s územním plánem. Opakovanì toti¾ namítal, ¾e územní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s obecnì závaznou vyhlá¹kou M. r. v T. è. 7/95, o závazných èástech územního plánu dostavby zóny K. (ÚPZ), konkrétnì s jejím èlánkem 6, v nìm¾ je uvedeno, ¾e stavba na pozemku p. è. 1195/1 (èást) T., bude minimálnì dvoupodla¾ní nebo vy¹¹í a bude architektonicky tvoøit náro¾í . Z územního rozhodnutí i z rozhodnutí krajského úøadu je v¹ak zøejmé, ¾e byla umístìna stavba pøízemní (jednopodla¾ní). Tato stavba nemù¾e pak vyhovovat závaznému regulativu. Krajský soud se pak ztoto¾nil s posouzením otázky o souladu územního rozhodnutí s ÚPZ obsa¾eným v ¾alobou napadeném rozhodnutí krajského úøadu, a proto je nezákonný jeho rozsudek ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ø. s. (zák. è. 150/2002 Sb. soudní øád správní). Dále se stì¾ovatel domnívá, ¾e ve vztahu k otázce souladu územního rozhodnutí s ÚPZ nebyl rozsudek krajského soudu dostateènì odùvodnìn. Nesouhlasí s tím, ¾e se krajský soud omezil na konstatování, ¾e co se týèe posouzení odborné otázky, o té bylo rozhodováno na základì vyjádøení odborného orgánu státní správy o poètu podla¾í a ¾e nesdílí názor stì¾ovatele, ¾e se ¾alovaný úøad nevypoøádal s tím, co se rozumí pojmem náro¾í. Odmítl se v¹ak zabývat obsahem stanoviska Ing. arch. M. J., na nìj¾ stì¾ovatel v ¾alobì odkazoval. Odùvodnìní rozsudku krajského soudu tak neobsahuje ¾ádné úvahy s odkazy na konkrétní vìcné a právní dùvody, které soud vedly k odmítnutí argumentace stì¾ovatele obsa¾ené v ¾alobním bodì 1. Tøetím dùvodem je zpùsob øe¹ení námitky podjatosti vùèi pracovníkùm krajského úøadu Ing. D. Ø. a Dr. Bc. L. Z. Odùvodnìní soudu v této zále¾itosti pova¾uje za nepøesvìdèivé a nesrozumitelným zpùsobem zdùvodnìné. Koneènì za zcela nesrozumitelné a nepøezkoumatelné pova¾uje úvahy krajského soudu jimi¾ je vyjádøen právní názor, ¾e se krajský úøad odvoláním stì¾ovatele proti územnímu rozhodnutí a v nìm uvedeným námitkám nemusel zabývat a stì¾ovatel uvádí, ¾e z nièeho, co je v sedmém odstavci napadeného rozsudku uvedeno, nelze dovodit zjevnì nesprávný závìr, ¾e vydáním napadeného rozhodnutí nemohlo dojít k zásahu do procesních práv stì¾ovatele. Svého práva vyjádøit se ke kasaèní stí¾nosti Krajský úøad Jihoèeského kraje vyu¾il; vìnuje se jednak otázce architektonického pojetí pojmu náro¾í, kdy¾ pova¾uje umístìní stavby v souladu s pøíslu¹nou závaznou èástí územního plánu, dále ¾e existuje rozpor mezi textovou èástí územního plánu dostavby zóny K. a vyhl. è. 7/95 o závazných èástech územního plánu dostavby zóny K. Uvádí, ¾e urbanistické øe¹ení øíká, ¾e vý¹kovou hladinu je nutno podøídit celkovému zámìru-objekty v pohledovém nástupním prostoru by mìly být maximálnì dvou a¾ tøípodla¾ní, kde¾to vyhlá¹ka øíká, ¾e stavba na pøedmìtném pozemku bude minimálnì dvoupodla¾ní nebo vy¹¹í a bude tvoøit architektonické náro¾í. První formulace je bezesporu v souladu s nadøazenou ÚPD schválenou v aktuální podobì ve vyhlá¹ce mìsta è. 5/2003, která øíká, ¾e vý¹ková hladina je nízkopodla¾ní a vý¹kové zónování nových staveb musí odpovídat dosavadnímu charakteru zástavby. Dovodit z textu, ¾e hladina bude dvou a¾ ètyøpodla¾ní, je jen zpochybnitelná konstrukce. Stejnì tak lze tvrdit, ¾e minimálnì dvoupodla¾ní nebo vy¹¹í, znamená dvì patra a¾ nekoneèno pater. Podkladem k územnímu øízení je v souladu s § 37 zák. è. 50/96 Sb. celá územnì plánovací dokumentace, tedy nejen její závazná èást, ale i textová èást, a to jak podrobné ÚPD K., tak i jí nadøazené ÚpnSU T. Oba správní orgány vycházely ze v¹ech jednotlivých èástí a jednotlivých formulací. Mezi schválenými èástmi dokumentace vznikl èasový nesoulad, byl-li zpracován podrobnìj¹í plán (územní plán zóny), musí navazovat na platnou dokumentaci vy¹¹ího stupnì, jinak v plném rozsahu platí pravidlo, ¾e dokumentace nadøazená a pozdìji schválená je urèující pøi øe¹ení problémù. Je faktem, ¾e stavba má pouze jedno podla¾í, stì¾ejní v¹ak je, ¾e se mluví o vý¹kové hladinì, resp. vý¹kovém zónování, a to v obou typech územních plánù. Pro vý¹kovou hladinu je tak smìrodatná vý¹ka objektu, nikoliv poèet pater. Dále pøipomíná, ¾e pouze regulaèní plán umo¾òuje v øe¹eném území vyu¾ití jednotlivých pozemkù, regulaèní prvky plo¹ného a prostorového uspoøádání a architektonického øe¹ení a tímto zpùsobem závaznì urèit, jaké podmínky mají být stanoveny ve správních øízeních pro jednotlivé pozemky. Pokud jde o odmítnutí dùkazu u¾ivatele obsahujícího názor Ing. arch. M. J., ¾alovaný uvádí, ¾e stì¾ovatel roz¹íøil odùvodnìní svého pùvodního odvolání a jako podpùrné pøipojil právì toto stanovisko. Odbornou èást jeho textu pou¾il do argumentace ve svém vyjádøení a ostatním bodùm jeho stanoviska, které se týkají postoje k postupu mìsta pøi pou¾ití finanèních prostøedkù z prodeje pozemkù uvedl, ¾e nejsou souèástí správního øízení, a proto není oprávnìný se k této vìci vyjadøovat. Navíc se Ing. arch. J. úèastnil výbìrového øízení a z tohoto dùvodu nepova¾uje jeho názor za nestranný, av¹ak s odbornou èástí se øádnì vyrovnal ve svém rozhodnutí o odvolání. Pokud jde o námitku nepodjatosti pracovníkù úøadu, pak ve vztahu k informaci, ¾e krajský úøad potøebné rozhodnutí vydá... uvádí, ¾e Krajský soud v Èeských Budìjovicích ve stejné vìci rozhodoval pod è. j. 10 Ca 24/2004 a rozhodnutí o odvolání krajského úøadu zru¹il pro formální procesní vadu v øízení a správní orgán postupoval v souladu s právním názorem krajského soudu. Proto v rámci nového rozhodnutí o odvolání byla odstranìna vytýkaná formální vada, neseznámení úèastníkù øízení se stanoviskem a bylo rozhodnuto znovu o zamítnutí odvolání z vìcného hlediska. Uvedené informace v tisku nikterak neprokazuje, ¾e pracovníci krajského úøadu poskytli investorovi informaci o výsledku øízení je¹tì pøed jeho ukonèením. Rozhodnutí jiného obsahu být fakticky ani jiné nemohlo, proto¾e rozhodnutí bylo vìcnì správné, hodnocení dùkazù bylo shodné s pøedcházejícím øízením. Jeho poslední námitku týkající se nesrozumitelného rozhodnutí krajského soudu ve vztahu k tvrzení, ¾e krajský úøad se nemusel odvoláním stì¾ovatele proti územního rozhodnutí a v nìm uvedenými námitkami zabývat, je nutné uvést, ¾e stì¾ovatel vytrhl tuto vìtu z kontextu uvedeného rozsudku. Krajský soud ve svém odùvodnìní uvedl, ¾e stì¾ovatel se mù¾e dovolávat poru¹ení svých procesních práv, ale z toho pohledu vydáním napadeného rozhodnutí k ¾ádným zásahu ze strany ¾alovaného do procesních práv stì¾ovatele nedo¹lo. Se stì¾ovatelem bylo jednáno stavebním úøadem jako s úèastníkem øízení, byl vyrozumìn o termínu naøízeného ústního jednání a byla vùèi nìmu naplnìna v¹echna procesní práva, jimi¾ je v tomto øízení nadán. Také odvolání bylo øádnì projednáno a tak se posléze odvolacími námitkami, je¾ byly vìcnì projednány, zabýval i soud. Ze spisu je zøejmé, ¾e pro danou lokalitu byl schválen územní plán sídelního útvaru aglomerace T., S. Ú. a P. n. L. a dále územní plán dostavby zóny K. Regulaèní plán pøijat nebyl. Za závazné se podle § 29 odst. 1 stavebního zákona pova¾ují základní zásady uspoøádání území a limity jeho vyu¾ití vyjádøené v regulativech. Ostatní èásti øe¹ení jsou smìrné. Závazná èást územnì plánovací dokumentací je závazným podkladem pro zpracování a schvalování navazující územnì plánovací dokumentace a pro rozhodování v území (§ 29 odst. 3 zákona). Navrhovaná vý¹e stavby, jako¾ i okolnost, zda stavba bude tvoøit náro¾í, byla posouzena úsekem územního plánování, odbor regionálního rozvoje, územního a stavebního øízení a investic. Jedná se o odborný orgán státní správy zamìøený právì na územní plánování. Podle tohoto stanoviska je daný stavební zámìr v souladu se závaznou územnì plánovací dokumentaci pro konkrétní stavbu. Podobné stanovisko se také výslovnì zabývalo vý¹kou stavby a poètem podla¾í, odkazuje na vý¹ku objektu, je dovozováno, ¾e právì pro tuto vý¹ku navrhovaná stavba odpovídá bì¾nému dvoupodla¾nímu objektu, a tudí¾ po¾adavkùm obecnì závazné vyhlá¹ky. Posuzovaný stavební zámìr byl shledán jako odpovídající územnì plánovací dokumentaci. Stanovisko Ing. arch. J., které stì¾ovatel pøedlo¾il v odvolacím øízení, je názorem soukromé osoby, která není úèastníkem øízení a nad to se neúspì¹nì úèastnila konkrétního výbìrového øízení, proto jím nelze úspì¹nì argumentovat. Pokud jde o námitku podjatosti pracovníkù, pak soud nesdílel názor, ¾e by ¾alovaný se s dùvody podjatosti ve svých rozhodnutí nevypoøádal. Bylo toti¾ reagováno na skuteènost, ¾e povinností úøadu bylo nové rozhodnutí vydat a postupovat v souladu s právním názorem krajského soudu. Nejde proto o sdìlení výsledku øízení vydaného pøed jeho skonèením. Úsudek stì¾ovatele uèinìný na základì informace z tisku o tom, ¾e nìkterý z pracovníkù ¾alovaného úøadu musel sdìlit pøedpokládaný výsledek øízení investorovi je¹tì pøed ukonèením odvolacího øízení soud pova¾oval za hypotetický. O odvolání stì¾ovatele rozhodovali pracovníci ¾alovaného úøadu, kteøí nebyli z projednávání vìci vylouèeni. Z obsahu správního spisu je pak zøejmé, ¾e dne 29. 9. 2003 bylo vydáno územní rozhodnutí o umístìní stavby obchodní jednotka L., které stanovilo øadu podmínek pro umístìní a projektovou pøípravu stavby. Krajský úøad Jihoèeského kraje rozhodl o odvolání E. p. s. proti øeèenému rozhodnutí stavebního úøadu tak, ¾e rozhodnutí o umístìní stavby ve výroku upravil o parcelní èíslo 1199 a v ostatních èástech rozhodnutí M. ú. T. potvrdil a odvolání stì¾ovatele zamítl. Také rozhodoval o námitce podjatosti vùèi Ing. D. Ø. a Dr. Bc. L. Z. rozhodnutími ze dne 1. 6. 2004 tak, ¾e ¾ádný z tìchto pracovníkù odboru územního plánování, stavebního øádu a investic Krajského úøadu Jihoèeského kraje není vylouèen z projednávání a rozhodování v odvolacím øízení proti rozhodnutí M. ú. T., stavebního úøadu è. j. SÚ 3220/2003-Ad ze dne 29. 10. 2003. Nejvy¹¹í správní soud pøezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Èeských Budìjovicích v rozsahu dùvodù kasaèní stí¾nosti uplatnìných dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ø. s. a dospìl k závìru, ¾e kasaèní stí¾nosti nelze vyhovìt. V kasaèní stí¾nosti stì¾ovatel uplatòuje dùvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ø. s., tj. nezákonnost spoèívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v pøedcházejícím øízení. Nezákonnost podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ø. s. spoèívá buï v tom, ¾e na správnì zji¹tìný skutkový stav je aplikována nesprávná právní vìta, popø. je sice aplikována správná právní vìta, ale tato je nesprávnì vylo¾ena. Vztah mezi skutkovým zji¹tìním a právním posouzením lze charakterizovat tak, ¾e jde o aplikaci právní normy na konkrétní pøípad nebo situaci. Dùvod pro podání kasaèní stí¾nosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ø. s., toti¾ nepøezkoumatelnost, spoèívá v nesrozumitelnosti nebo nedostatku dùvodù rozhodnutí, popøípadì v jiné vadì øízení pøed soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o vìci samé. Námitku uplatnìnou v tomto ohledu neshledal Nejvy¹¹í správní soud opodstatnìnou, kdy¾ dospìl k závìru, ¾e napadené rozhodnutí ¾alovaného je dostateènì srozumitelným a pøesvìdèivým zpùsobem odùvodnìno, pro stì¾ovatele z nìj zcela jasnì vyplývá, z jakých skuteèností správní orgán a následnì i soud vycházely a jakými právními úvahami se pøi rozhodování øídily. Podle ustanovení § 65 odst. 1 s. ø. s., upravujícího aktivní legitimaci k podání ¾aloby ve správním soudnictví, je¾ se podle § 130 odst. 1 s. ø. s. aplikuje i na tuto právní vìc, ten, kdo tvrdí, ¾e byl na svých právech zkrácen pøímo nebo v dùsledku poru¹ení svých práv v pøedcházejícím øízení úkonem správního orgánu, jím¾ se zakládají, mìní, ru¹í nebo závaznì urèují jeho práva nebo povinnosti, mù¾e se ¾alobou domáhat zru¹ení takového rozhodnutí, popøípadì vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvlá¹tní zákon jinak. Podle § 65 odst. 2 s. ø. s. mù¾e ¾alobu proti rozhodnutí správního orgánu podat i úèastník øízení pøed správním orgánem, který není k ¾alobì oprávnìn podle odstavce 1, tvrdí-li, ¾e postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu pøíslu¹ejí, takovým zpùsobem, ¾e to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Je-li stì¾ovatel obèanským sdru¾ením, jeho¾ hlavním cílem je podle jeho stanov ochrana pøírody a krajiny, a bylo-li pøedmìtem správního øízení, jak byl v návrhu na jeho zahájení vymezen, rozhodnutí o umístìní stavby obchodní jednotky L. v kat. území T. na pozemcích vyjmenovaných parcel a rozhodnutí o vyu¾ití území, pak v tomto správním øízení, jím¾ bylo vydáno územní rozhodnutí, bylo rozhodováno o subjektivním právu navrhovatele, tj. R. C. spol. s r. o., o tom, zda navrhovateli vznikne subjektivní právo na zahájení výstavby obchodní jednotky a pøilehlé infrastruktury a za jakých podmínek. Stì¾ovatelova subjektivní práva èi povinnosti, je¾ by vyplývala z práva hmotného, v tomto správním øízení bezprostøednì zakládána, mìnìna, ru¹ena ani závaznì urèována nebyla; stì¾ovateli toti¾ nebyla v tomto správním øízení pøiznána ani ulo¾ena ¾ádná subjektivní oprávnìní ani povinnosti v materiálním smyslu. V pøípadì stì¾ovatele nepøichází v úvahu aktivní ¾alobní legitimace podle § 65 odst. 1 s. ø. s. Stì¾ovatel byl v¹ak úèastníkem správního øízení a je nadán aktivní legitimací, je¾ je podávána z § 65 odst. 2 s. ø. s. a mù¾e tak ¾alobu proti rozhodnutí správního orgánu podat, pokud tvrdí, ¾e postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu pøíslu¹ejí takovým zpùsobem, ¾e to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. ®alobce nezákonnost napadeného rozhodnutí v dùsledku tvrzeného poru¹ení jeho procesních práv nenamítá; tvrdí rozpor územního rozhodnutí s územním plánem, nedostateèné zdùvodnìní souladu územního rozhodnutí s územním plánem dostavby zóny K., nedostateèné zdùvodnìní øe¹ené otázky námitky podjatosti rozhodované v øízení správním a nepøezkoumatelné úvahy krajského soudu vyjádøené v závìru sedmé strany napadeného rozsudku. Poru¹ení stì¾ovatelových práv by se mohlo odrazit ve skuteèném poru¹ení konkrétních procesních práv napøíklad tím, ¾e by se stì¾ovatelem v prùbìhu správního øízení nebylo vùbec jednáno jako s úèastníkem správního øízení, aè s ním tak jednáno být mìlo, pøípadnì tím, ¾e by ¾alobci postavení úèastníka øízení sice pøiznáno bylo, av¹ak byla by mu v prùbìhu takového øízení upøena jeho jednotlivá konkrétní subjektivní práva determinující jeho aktivní participaci na øízení. Tak se v¹ak v posuzovaném pøípadì nestalo. Stì¾ovateli nebyl znemo¾nìn vstup do správního øízení ani aktivní úèast na jednotlivých procesních úkonech správního orgánu I. stupnì, jak je správním øádem zaruèena, nebo» jak ji¾ Nejvy¹¹í správní soud shora v obsahu správního spisu shledal, ¾alobce ji¾ v prùbìhu správního øízení uplatnil námitky, podle nich¾ do¹lo k nesouladu s územním plánem, umístìním stavby do¹lo k poru¹ení pøedpisù na úseku ochrany proti hluku, namítány byly formální nedostatky rozhodnutí a absence souhlasu vlastníka pozemku s umístìním stavby. Stì¾ovateli pøedev¹ím nebylo upøeno právo podání opravného prostøedku-odvolání, jeho¾ také vyu¾il, ani ¾ádné jeho subjektivní procesní právo v prùbìhu øízení o odvolání, kdy¾ ¾alovaný v øízení o odvolání rozhodl o v¹ech námitkách, které stì¾ovatel uplatnil. Sama skuteènost, ¾e ve správním øízení nebylo stì¾ovatelovým námitkám ze strany správních orgánù obou stupòù pøisvìdèeno, pøitom poru¹ení stì¾ovatelových procesních práv nezpùsobuje. Právo navrhovat provedení dùkazù správnímu orgánu, právo seznamovat se s provedenými dùkazy a právo èinit v prùbìhu správního vùèi správnímu orgánu a jeho postupu vyjádøení, jak jsou úèastníku správního øízení zaruèena, nelze zamìòovat s právem úèastníka na to, aby jeho návrhùm, námitkám a vyjádøením bylo ze strany správního orgánu vyhovìno. Na tomto místì lze pøisvìdèit krajskému soudu, kdy¾ odkazuje na zpracované odborné stanovisko, které se vý¹kou stavby, ale i pojmem náro¾í zabývalo a ze kterého ¾alovaný také vycházel; námitka stì¾ovatele byla zodpovìzena správním orgánem a k poru¹ení procesního práva stì¾ovatele tak nedo¹lo. Na stranì jedné jsou tedy úèastníci øízení oprávnìni vyjadøovat se v prùbìhu øízení fakticky k èemukoli a uplatòovat vùèi správnímu orgánu vìcné i procesní námitky rozlièného obsahu, na stranì druhé jim v¹ak nevzniká právní nárok na to, aby jejich námitkám bylo vyhovìno. Lze ostatnì pova¾ovat za zcela legitimní, pokud správní orgán a nìkterý z úèastníkù mají odli¹ný právní názor na správní øízení jako celek i na jednotlivé úkony, které byly v jeho prùbìhu uèinìny nebo které uèinìny být mìly, stejnì jako na závìry, k nim¾ správní orgán dospìl. Úèastníci øízení jsou oprávnìni navrhovat ve správním øízení provedení dùkazù, pøitom mohou navrhovat v¹e, co dle jejich subjektivního názoru mù¾e správnímu orgánu úèinnì napomoci objasnit øádnì skutkový stav vìci, ani¾ by mohli být pøi výkonu tohoto svého práva jakkoli omezováni; na provedení konkrétního navr¾eného dùkazu èi jeho doplnìní správním orgánem v¹ak úèastníku øízení právní nárok nevzniká. O tom, co bude jako dùkaz provedeno, rozhoduje správní orgán. Rozhodujícím kritériem musí být úèelnost uèinìného návrhu ve vztahu k povinnosti správního orgánu stanovené v § 32 odst. 1 zákona è. 71/1967 Sb., správního øádu, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù, tj. k povinnosti úplnì a spolehlivì zjistit skuteèný stav vìci. I v tomto bodì lze pøisvìdèit správnímu orgánu i soudu, kdy¾ se odmítly zabývat názorem soukromé osoby, nadto zainteresované ve vìci samé. Tvrdil-li tedy stì¾ovatel v prùbìhu správního øízení, ¾e dokazování má být doplnìno, a dospìl-li správní orgán k tomu, ¾e takového doplnìní není tøeba, pak za situace, kdy se správní orgán s opaèným názorem úèastníka øízení dostateènì vypoøádal, nebyla stì¾ovatelova procesní práva nijak dotèena. Koneènì odùvodnìní, proè nebyli dva pracovníci ¾alovaného vylouèeni z projednávání a rozhodování vìci, je velmi dùkladné, ale pøedev¹ím z objektivního pohledu není vskutku ¾ádný dùvod pochybovat o jejich nepodjatosti; v tom soud plnì odkazuje na obsah rozhodnutí ¾alovaného ze dne 1. 6. 2004, è.j. KUJCP003R2AQ a 2F1, jako¾ i odùvodnìní napadeného rozsudku krajského soudu. Soud prvního stupnì vìc pøezkoumával ve smyslu § 75 s. ø. s., kdy¾ vy¹el ze skutkového a právního stavu, který tu byl v dobì rozhodování správního orgánu; nepochybil tedy, kdy¾ pøezkoumávané rozhodnutí ¾alovaného shledal zákonným a ¾alobu zamítl. Nejvy¹¹í správní soud proto ve smyslu § 110 odst. 1 s. ø. s. kasaèní stí¾nost jako nedùvodnou zamítl. Stì¾ovatel, který nemìl v tomto soudním øízení úspìch, nemá právo na náhradu nákladù øízení (§ 60 odst. 1 s. ø. s.) a ¾alovanému, který byl v øízení úspì¹ný, náklady øízení nevznikly, resp. je neúètoval. Proto soud implicite rozhodl, ¾e ¾alovanému se náhrada nákladù øízení o kasaèní stí¾nosti nepøiznává.
http://docplayer.cz/145221877-Urad-prumysloveho-vlastnictvi-ceska-republika-prumyslove-vzory-zuzana-capkova.html
2020-01-28T23:36:09
[ " soud ", " zákona č. 441", " zákona č. 6", " zákona č. 116", " zákona č. 89", " zákona č. 89", " zákona č. 634", " zákona č. 634", " zákona č. 101", " zákona č. 101", " zákona č. 116", " zákona č. 501", " zákona č. 221", " zákona č. 116", " zákona č. 501", " zákona č. 221", " zákona č. 527", " zákona č. 474" ]
ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ. Česká republika Průmyslové vzory. Zuzana Čapková - PDF Stažení zdarma ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ. Česká republika Průmyslové vzory. Zuzana Čapková Download "ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ. Česká republika Průmyslové vzory. Zuzana Čapková" Nikola Pospíšilová 1 Průmyslové vzory Zuzana Čapková 2 Průmyslový vzor Chrání vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, tvaru, struktury nebo materiálu výrobku samotného, nebo jeho zdobení 3 Zápisem je chráněn design, bez ohledu na jeho nosič Design nemusí být jedinečně spojen s výrobkem, ale může být ztělesněn v různých výrobcích 3 4 Průmyslovým vzorem nelze chránit - funkci výrobku technické řešení 4 5 Průmyslovým vzorem lze chránit: výrobek obal úprava (get-up) grafický symbol typografický znak 5 6 Úřad do rejstříku zapíše průmyslový vzor který je nový a má individuální povahu novost a individuální povaha se zkoumají porovnáváním vzoru se stavem techniky 6 7 Průmyslový vzor je nový světově k datu práva přednosti /priority nebyl-li před datem práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor - uvedením do prodeje - vystavením - inzerováním Uveřejnění 12 měsíců před prioritou původcem není na překážku novosti 7 8 Individuální povaha průmyslový vzor má individuální povahu, jestliže se celkový dojem, který vzor vyvolává u informovaného uživatele liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává dříve zpřístupněný vzor. 8 9 Rozsah ochrany je dán vyobrazením průmyslového vzoru! Ochrana vyplývající ze zápisu se vztahuje na každý vzor, který nevyvolává u informovaného uživatele odlišný celkový dojem 10 Na území ČR platí práva zapsaného průmyslového vzoru v národní rejstříku (1962) nezapsaného vzoru Společenství zapsaného vzoru Společenství (2004) mezinárodního zápisu podle Ženevského aktu Haagské dohody, kde je vyznačena EU jako strana uřčení (2008) 10 11 Počátek a doba trvání ochrany počáteční 5 let od data podání přihlášky prodloužení vždy o 5 let až na 25 let obnova ochrany: žádost poplatek dodržení lhůty. nejpozději v den shodným s datem podání přihlášky (+ 6 měsíců grace period s příplatkem; práva třetích osob v této době nejsou dotčena) 11 12 Právo k průmyslovému vzoru původce (příp. spolupůvodce) nebo jeho/jejich právní nástupce přihlášku průmyslového vzoru podává ten, kdo je k tomu oprávněn zaměstnanecký průmyslový vzor právo na vzor automaticky přechází na zaměstnavatele právo na původcovství není dotčeno povinnost informovat zadavatele uplatnění práva do tří měsíců povinnost zachování mlčenlivosti právo na přiměřenou odměnu stanovenou dle přínosu dosaženého užíváním prům. vzoru 12 13 Práva vyplývající ze zápisu vlastník má výlučné právo užívat průmyslový vzor bránit v užívání třetím osobám bez jeho souhlasu poskytovat souhlas s užíváním převést právo na průmyslový vzor na třetí osobu užíváním se rozumí: výroba, nabízení, uvedení na trh, dovoz, vývoz, užívání výrobku a skladování k těmto účelům právo platí ode dne podání přihlášky právo lze uplatnit až po zveřejnění průmyslového vzoru 13 14 Zánik průmyslového vzoru uplyne doba ochrany vlastník se ho vzdá 9960 návrh na výmaz/zneplatnění 14 15 Děkuji za pozornost Zuzana Čapková, Zdroj obrázků ÚPV INDUSTRIAL PROPERTY OFFICE. of the Czech Republic. Ochrana designu. z pohledu Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky www.upv.cz Ochrana designu z pohledu Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky www.upv.cz Úřad průmyslového vlastnictví České republiky 1919 Založen Patentový úřad a Patentový soud 1919 Přístup k Práva průmyslová IV. PRŮMYSLOVÉ VZORY. Resumé. Resumé. Resumé. Resumé Práva průmyslová IV. PRŮMYSLOVÉ VZORY Ochrana průmyslového vzoru zápisem do rejstříku je určena pro řešení designérská. Průmyslovým vzorem se rozumí vzhled výrobku, spočívající zejména ve znacích linií, Průmyslové vzory a jejich informační zdroje Průmyslové vzory a jejich informační zdroje Hana Churáčková, ÚPV Brno, MZK, 15. 2. 2018 Průmyslové vzory - právní ochrana vzhledu výrobku nebo jeho části (designérská řešení) - spočívající zejména ve znacích WWW.UPV.CZ Právní ochrana designu ÚŘAD Oddělení průmyslových vzorů Ochrana designu Ochrana vyplývající ze zápisu průmyslových vzorů na národní, unijní a mezinárodní úrovni. Ochrana vyplývající ze zveřejnění Průmyslový vzor. Petr Kačor Průmyslový vzor Petr Kačor 6.12.2011 Základní charakteristika PVZ Ochrana průmyslového vzoru zápisem do rejstříku je určena pro řešení designérská Průmyslovým vzorem se rozumí vzhled výrobku, spočívající OBCHODNÍ PRÁVO. Mgr. Markéta Janšová OBCHODNÍ PRÁVO Mgr. Markéta Janšová Právo průmyslového vlastnictví Průmyslovým právem rozumíme ochranu: výsledků technické tvůrčí činnosti (vynálezy a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví Práce s databázemi v oblasti průmyslového vlastnictví ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ Práce s databázemi v oblasti průmyslového vlastnictví DATABÁZE PRŮMYSLOVÝCH VZORŮ www.upv.cz Průmyslová práva Chrání : Výsledky technické tvůrčí činnosti (vynálezy, užitné Seznámení se s právy z duševního vlastnictví Práva průmyslově využitelná ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ WWW.UPV.CZ Česká republika Seznámení se s právy z duševního vlastnictví Práva průmyslově využitelná Zuzana Čapková, oddělení rešerší ÚPV 2014 Duševní vlastnictví majetek nehmotné Práva na označení ochranné známky Úřad průmyslového vlastnictví www.upv.cz Práva na označení ochranné známky Zuzana Čapková, ÚPV, 2019 Ochranná známka označení schopné rozlišit výrobky nebo služby pocházející od různých podnikatelů Nově Seznámení s právy z duševního vlastnictví a jejich přínosem. Zuzana Čapková, Eva Křováková Úřad průmyslového vlastnictví Seznámení s právy z duševního vlastnictví a jejich přínosem Zuzana Čapková, Eva Křováková Úřad průmyslového vlastnictví Základní pojmy Duševní vlastnictví Autorské právo a práva s ním související Průmyslová 207/2000 Sb. ZÁKON ČÁST PRVNÍ OCHRANA PRŮMYSLOVÝCH VZORŮ Ochranné známky národní, mezinárodně zapsané, ochranná známka Společenství Ochranné známky národní, mezinárodně zapsané, ochranná známka Společenství Z. Čapková Úřad průmyslového vlastnictví, Praha Obsah Ochranné známky funkce, význam ochrany Druhy ochranných známek Národní ochranná Dotazník k diskusi* o otázkách harmonizace práva a praxe průmyslových vzorů Dotazník k diskusi* o otázkách harmonizace práva a praxe průmyslových vzorů I. Předmět ochrany 1. Na základě Vaší zkušenosti, máte za to, že kromě tradičních výrobků, jejichž vzhled lze chránit zápisem průmyslové vzory a jejich právní ochrana průmyslové vzory a jejich právní ochrana Co je průmyslový vzor? Proč usilovat o právní ochranu průmyslového vzoru? Právní předpisy Jaký průmyslový vzor je možné chránit zápisem do rejstříku? Kdo má právo Právní ochrana technických řešení Právní ochrana technických řešení Ing. Jarmila Avratová Praha, 4.4.2014 Předmětem duševního vlastnictví jsou nehmotné statky, které člověk vytvořil svou duševní činností. Pojem duševního vlastnictví podle Průmyslovápráva ve službách průmyslu, výzkumu, vývoje a inovací ápráva ve službách průmyslu, výzkumu, vývoje a inovací Ing. Miroslav Paclík Únor 2013 Základní pojmy DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ Právo autorské a práva s ním související Práva k průmyslovému vlastnictví 2 Práva Seznámení se s právy z duševního vlastnictví a jejich přínosem Právní ochrana technických řešení Úřad průmyslového vlastnictví www.upv.cz Seznámení se s právy z duševního vlastnictví a jejich přínosem Právní ochrana technických řešení Zuzana Čapková, oddělení rešerší ÚPV, 2016 Práva využitelná v průmyslu Předměty průmyslového vlastnictví a jejich ochrana INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ Předměty průmyslového vlastnictví a jejich ochrana Učební texty k semináři Autoři: Ing. Miloslav Macho, CSc. (Vojenský technický ústav ochrany, Brno) Datum: 26. březen 2010 Předměty průmyslového vlastnictví a jejich ochrana Ing. Miloslav Macho, CSc. Vojenský technický ústav ochrany Brno Tato prezentace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České Co chcete vědět o patentech? Průmyslově-právní ochrana technických řešení WWW.UPV.CZ Co chcete vědět o patentech? Průmyslově-právní ochrana technických řešení ÚŘAD PRAHA Ing. Eva SCHNEIDEROVÁ 9/12/2010 Eva Schneiderová Úřad průmyslového vlastnictví Praha 6-Bubeneč, Ant.Čermáka Pokyn ředitele č. 2/2015 Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. Pokyn ředitele č. 2/2015 Ochrana a uplatňování duševního vlastnictví a způsob nakládání s výsledky ve Výzkumném ústavu bramborářském v Havlíčkově Brodě Duševní vlastnictví DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ & PRŮMYSLOVÁ PRÁVA. Průmyslová práva 20.8.2015 DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ & PRŮMYSLOVÁ PRÁVA Business workout - letní škola podnikání Technická univerzita v Liberci 3. 9. 2015 Duševní vlastnictví Autorské právo a podobná práva Průmyslová práva Patenty * Užitné Průmyslově právní ochrana. Šimon Kovář Katedra textilních a jednoúčelových strojů Průmyslově právní ochrana Šimon Kovář Katedra textilních a jednoúčelových strojů Průmyslově právní ochrana Předměty duševního vlastnictví: Autorská práva Patenty a užitné vzory Průmyslové vzory Ochranné 97/2004 Sb. VYHLÁŠKA ČÁST PRVNÍ OCHRANNÉ ZNÁMKY 97/2004 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 20. února 2004 k provedení zákona o ochranných známkách Úřad průmyslového vlastnictví stanoví podle 53 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Univerzita Palackého v Olomouci Právo duševního vlastnictví - Průmyslové vzory Univerzita Palackého v Olomouci Právo duševního vlastnictví - Průmyslové vzory Petr Prchal Průmyslové vlastnictví Technická řešení patenty, užitné vzory, průmyslové vzory, topografie Práva na označení Analýza ochrany duševního vlastnictví Analýza ochrany duševního vlastnictví Zpracoval tým Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR ve spolupráci s Úřadem průmyslového vlastnictví 12/2017 Analýza národních patentů a užitných vzorů Právo průmyslového vlastnictví II. Užitné vzory. Základní ustanovení Právo průmyslového vlastnictví II Užitné vzory malý patent rychlá a levná ochrana pramenem práva je zákon 478/1992 Sb. ve znění zákona č. 116/2000 Sb. přesahují rámec pouhé odborné dovednosti od patentu 31994 R 0040: Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce PŘÍLOHA II 4. PRÁVO OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ C. PRÁVA K PRŮMYSLOVÉMU VLASTNICTVÍ I. OCHRANNÁ ZNÁMKA SPOLEČENSTVÍ 31994 R 0040: Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství LICENČNÍ SMLOUVA. uzavřená podle 2358 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen občanský zákoník ) LICENČNÍ SMLOUVA uzavřená podle 2358 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen občanský zákoník ) 1. Smluvní strany 1.1 (Firma či jméno a příjmení): sídlo či trvalé bydliště: (3) Na přihlášce Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") vyznačí datum jejího podání a přidělí jí číslo spisu. 2010 KUDRLIČKA & SEDLÁK Ing. Jiří Sedlák, patentový zástupce KUDRLIČKA & SEDLÁK Advokátní, patentová a známková kancelář, České Budějovice Charakteristika a specifika jednotlivých průmyslových práv, předmět ochrany, udělovací Autorské právo, problematika podnikových vynálezů interní postupy řízení Autorské právo, problematika podnikových vynálezů interní postupy řízení předkládá: Ing. Jarmila Strážnická asistent manažera duševního vlastnictví Název projektu: Od rozvoje znalostí k inovacím Registrační Úvod do problematiky průmyslových práv Databáze patentů a užitných vzorů Ing. Z. Čapková, oddělení rešerší, ÚPV Základní pojmy Duševní vlastnictví majetek nehmotné povahy, výsledek procesu lidského myšlení D 102 Směrnice o způsobu nakládání s výsledky vědecké a výzkumné činnosti v Geologickém ústavu AV ČR v. v. i. GEOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR, v. v. i. Počet stran: 5 165 00 Praha 6, Rozvojová 269 Počet příloh: 4 (8 str.) V Praze dne: 20. prosince 2017 D 102 Směrnice o způsobu nakládání s výsledky vědecké a výzkumné činnosti POPLATKY ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ POPLATKY ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ (identifikace platby variabilní symbol (viz informace o variabilních symbolech))... ZÁKON č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích Příloha: Sazebník správních poplatků UNIVERZITA PARDUBICE Směrnice č.3/2010 Nakládání s výsledky činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích UNIVERZITA PARDUBICE Směrnice č.3/2010 Věc Nakládání s výsledky činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích Působnost pro všechny útvary univerzity Účinnost 15. června 2010 Číslo jednací RPO/0059/10 Vypracovala Platné znění příslušných částí zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Platné znění příslušných částí zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Platné znění ČÁSTI XI Přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích Poznámka k části Průmyslové vlastnictví. Univerzita Palackého v Olomouci. Duševní vlastnictví. Průmyslový vzor. Průmyslový vzor. Průmyslový vzor. VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ SMĚRNICE Č. 28/2017 PROCES UPLATNĚNÍ, OCHRANY A KOMERCIALIZACE PRÁV PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ NA VUT 00216305-VPOV VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Datum vydání: 1. 5. 2017 Účinnost: 1. 5. 2017 Odpovědnost: Odbor podpory projektů Rektorátu Závaznost: všechny součásti VUT Vydává: rektor VUT Zrušuje: Směrnici Úvod do problematiky práv k průmyslovému vlastnictví. Databáze Úřadu průmyslového vlastnictví ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ WWW.UPV.CZ Česká republika Úvod do problematiky práv k průmyslovému vlastnictví Databáze Úřadu průmyslového vlastnictví Hana Churáčková, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha Ochrana průmyslového vlastnictví v České republice Ochrana průmyslového vlastnictví v České republice Úřad průmyslového vlastnictví Antonína Čermáka 2a 160 68 Praha 6 [email protected] 1 Základní pojmy Duševní vlastnictví Autorské právo a práva s ním související Vysoká škola aplikované psychologie, s.r.o. Směrnice k ochraně duševního vlastnictví 1. Úvodní ustanovení Předmětem této směrnice je vymezení pojmu duševní vlastnictví na Vysoké škole aplikované psychologie Obsah. 1. Předmluva 13 Právní ochrana prûmyslového a jiného duševního vlastnictví- REPETITORIUM Obsah 1. Předmluva 13 2. Základní pojmy 15 2.1. Pojem vlastnictví 15 2.2. Druhy vlastnictví 15 2.3. Základní práva vlastníka 15 Možnosti ochrany duševního vlastnictví v textilním a oděvním průmyslu Možnosti ochrany duševního vlastnictví v textilním a oděvním průmyslu Seminář: Postarejte se o své duševní vlastnictví Ing. Miloš Beran ČTPT Česká technologická platforma pro textil Praha, 26.5.2010 OBSAH: ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Příkaz rektora č. 5/2009 Postup při ochraně a využití průmyslového vlastnictví ČVUT v Praze Č.j.: 1011/09/5109 V Praze dne 30.3.2009 I. Právo na chránitelné řešení 550/1990 Sb. VYHLÁŠKA Federálního úřadu pro vynálezy ze dne 11. prosince 1990 o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů 550/1990 Sb. VYHLÁŠKA Federálního úřadu pro vynálezy ze dne 11. prosince 1990 o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů Federální úřad pro vynálezy v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podle uzavřená podle 14 zákona č. 101/2000 o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOOÚ) mezi: SMLOUVA O OCHRANĚ OSOBNÍCH ÚDAJŮ (dále jen Smlouva ) uzavřená podle 14 zákona č. 101/2000 o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOOÚ) mezi: ČD Cargo, a.s. Se sídlem: Zastoupena: Autorské právo. SŠSI Tábor - Aplikační software 1 Autorské právo SŠSI Tábor - Aplikační software 1 Trocha opakování SŠSI Tábor - Aplikační software 2 Základní pojmy autorského práva Kdo je to autor? Co je to autorské dílo? Na jaké 2 skupiny dělíme autorská Žádost o mezinárodní zápis ochranné známky - poučení pro přihlašovatele Žádost o mezinárodní zápis ochranné známky - poučení pro přihlašovatele Madridská dohoda o mezinárodním zápisu ochranných známek (vyhláška č. 65/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb.) Protokol k Madridské Zákon č. 478/1992 Sb., ze dne 24. září 1992, o užitných vzorech, ve znění zákona č. 116/2000 Sb., zákona č. 501/2004 Sb. a zákona č. 221/2006 Sb. Zákon č. 478/1992 Sb., ze dne 24. září 1992, o užitných vzorech, ve znění zákona č. 116/2000 Sb., zákona č. 501/2004 Sb. a zákona č. 221/2006 Sb. Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Průmyslové vzory a ochranné známky Společenství (EU) Průmyslové vzory a ochranné známky Společenství (EU) Ing. Görig Jan, patentový zástupce Název projektu: Od rozvoje znalostí k inovacím Registrační číslo projektu: CZ.1.07./2.3.00/09.0009 Tento projekt 3.1. Vývoj právní úpravy v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví 1. Úvod 1.1. Vývoj právní úpravy v oblasti ochrany průmyslového na území České republiky 1.2. Význam průmyslově právní ochrany pro podnikání a mezinárodní obchod 2. Vymezení pojmů 2.1. Pojem průmyslového POPLATKY ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ (identifikace platby variabilní symbol (viz informace o variabilních symbolech)... POPLATKY ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ (identifikace platby variabilní symbol (viz informace o variabilních symbolech)... ZÁKON č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích Příloha: Sazebník správních poplatků Směrnice. o ochraně a uplatňování práv k duševnímu vlastnictví ve Výzkumném ústavu potravinářském Praha, v. v. i. Směrnice o ochraně a uplatňování práv k duševnímu vlastnictví ve Výzkumném ústavu potravinářském Praha, v. v. i. ODDÍL PRVNÍ. Účel směrnice a základní pojmy Článek 1. Účel směrnice 1.1. Účelem této směrnice Úřad průmyslového vlastnictví www.upv.cz Seznámení se s právy z duševního vlastnictví a jejich přínosem Právní ochrana technických řešení Zuzana Čapková, oddělení rešerší ÚPV, 2015 Duševní vlastnictví Právní ochrana designu JUDr. Tomáš Dobřichovský, Ph.D., advokát a společník Advokátní kanceláře Kříž a Bělina s.r.o. odborný asistent Ústavu autorského práva, práv průmyslových a práva soutěžního Právnické Zlatuše Braunšteinová odbor OZ, oddělení mezinárodních OZ Úřad průmyslového vlastnictví (www.upv.cz) Zlatuše Braunšteinová odbor OZ, oddělení mezinárodních OZ Úřad průmyslového vlastnictví (www.upv.cz) přihlašovatel MOZ z ČR do jedné/několika zemí prostřednictvím WIPO Podmínky pro přihlášení mezinárodní 09_SM_NNH_009. Vazba na akreditační standardy JCI: GLD. Datum platnosti: Datum účinnosti: Zrušovací ustanovení: Zpracoval: Ověřil: Schválil: Vazba na akreditační standardy JCI: GLD Datum platnosti: Datum účinnosti: Zrušovací ustanovení: Organizační složka Funkce Jméno Datum Zpracoval: Ověřil: Schválil: Odbor vědy a Právní odd. Úsek ředitelství Výsledky podporované programem DELTA Č. j.: TACR/4872/2015 Výňatek z dokumentu Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2013 až 2015) KA 7.2 Ochrana duševního vlastnictví KA 7.2 Ochrana duševního vlastnictví Tento výstup byl vytvořen v rámci realizace projektu Zefektivnění činnosti Technologické agentury ČR v oblasti podpory výzkumu, vývoje a inovací a podpora posilování Ing. Jiří Sedlák Evropský patentový zástupce, soudní znalec Ing. Jiří Sedlák Evropský patentový zástupce, soudní znalec Charakteristika a specifika jednotlivých průmyslových práv, předmět ochrany, udělovací řízení, úloha patentového zástupce a Úřadu průmyslového Některé aspekty územního a stavebního řízení z hlediska jejich účastníků. Mgr. Alena Říhová bnt pravda & partner, v.o.s. Některé aspekty územního a stavebního řízení z hlediska jejich účastníků Mgr. Alena Říhová bnt pravda & partner, v.o.s. Okruh účastníků územního řízení ( 85 SZ) žadatel obec osoby s vlastnickým či jinými OCHRANA PRŮMYSLOVÝCH PRÁV OCHRANA PRŮMYSLOVÝCH PRÁV Zpracoval: Jozef Kaniok Pracoviště: Katedra textilních a jednoúčelových strojů TUL Tento materiál vznikl jako součást projektu In-TECH 2, který je spolufinancován Evropským sociálním ČÁST E - PRŮMYSLOVÉ VZORY Obsah a ČÁST E ČÁST E - PRŮMYSLOVÉ VZORY OBSAH 1. Právní předpisy upravující řízení o přihláškách průmyslových vzorů... 1 1.1 Interní Metodické pokyny Úřadu průmyslového vlastnictví... 1 2. Úvodní fáze Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Ochrana a uplatňování práv duševního vlastnictví Vysoká škola chemicko-technologická v Praze C.j. 11/961/104 V Praze dne 5. května 2011 Směrnice VŠCHT Praha č. 60.39/11 I. Předmět směrnice 1.1 Předmětem této směrnice je upravit a sjednotit postupy v VNITŘNÍ PŘEDPIS č. 5 ÚSTAV ANALYTICKÉ CHEMIE AV ČR, v. v. i. VNITŘNÍ PŘEDPIS č. 5 Vnitřní předpis o ochraně práv duševního vlastnictví jako výsledku činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích vytvořeného v Ústavu analytické chemie Patenty a užitné vzory právní ochrana technických řešení Patenty a užitné vzory právní ochrana technických řešení Zdroje patentových informací (Espacenet) MZK Brno, 29. 11. 2018 Hana Churáčková ÚPV Průmyslová práva a jejich ochrana Práva k předmětům průmyslového Patenty a užitné vzory Několik poznámek o patentovém právu pro inženýry Ing. Jaroslav Potužník [email protected] Patentové právo má u nás tradici. Moderní právní úprava je plně harmonizovaná s úpravou jinde ŽÁDOST O OBNOVU / PRODLOUŽENÍ PLATNOSTI ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ www.upv.cz Antonína Čermáka 2a 160 68 Praha 6 Tel.: 220 383 111 Fax: 224 324 718 E-mail: [email protected] Datová schránka: ix6aa38 ŽÁDOST O OBNOVU / PRODLOUŽENÍ PLATNOSTI (Vyplní Směrnice VV-Sm-001/2012 Směrnice VV-Sm-001/2012 ze dne 12.4.2012 kterou se stanovují jednotlivá pravidla pro nakládání s výsledky činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích v organizaci Centrum pro bezpečný stát o.s., IČO 22686860, ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ WWW.UPV.CZ Česká republika Patenty a užitné vzory právní ochrana technických řešení Zdroje patentových informací (Espacenet) Hana Churáčková, Úřad průmyslového vlastnictví, ZÁKON O OCHRANĚ PRŮMYSLOVÝCH VZORŮ ZÁKON č. 207/2000 Sb. ze dne 21. června 2000 O OCHRANĚ PRŮMYSLOVÝCH VZORŮ a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích Ve znění zákona č. 474/2004 Sb., č. PRÁVO DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ PRÁVO ZAMĚSTNANECKÝCH, ZAKÁZKOVÝCH A ŠKOLNÍCH VÝTVORŮ Snímky slouží k orientaci posluchačů přednášek a k činění si poznámek. Nenahrazují přednášky, učebnice ani cvičebnice. Ochrana duševního vlastnictví Označení a číslo Název Platí od 1.5.2015 Ochrana duševního vlastnictví Nahrazuje verze OS.8.01 z 1.12.2014 Vlastník Schválil Zpracoval Rozdělovník Počet stran 7 Počet příloh Test dovoleného uplatnění výjimek a omezení práva autorského, práv souvisejících s právem autorským nebo práva k databázím Test dovoleného uplatnění výjimek a omezení práva autorského, práv souvisejících s právem autorským nebo práva k databázím verze 1.1 Prohlášení shody Test dovoleného uplatnění výjimek a omezení práva autorského, Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i. Biofyzikální ústav AV ČR, v.v.i. Vnitřní předpis o ochraně práv duševního vlastnictví jako výsledku činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo vytvořeného jinak v Biofyzikálním ústavu AV ČR, v. v. i. VYBRANÉ OTÁZKY OCHRANY PRŮMYSLOVÝCH A UŽITNÝCH VZORŮ V EU Právnická fakulta Masarykovy university Obor: Právo a mezinárodní obchod Katedra mezinárodního a evropského práva Bakalářská práce VYBRANÉ OTÁZKY OCHRANY PRŮMYSLOVÝCH A UŽITNÝCH VZORŮ V EU Daniela Kratochvílová NAŘÍZENÍ RADY. (ES) č. 6/2002 NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 308 této smlouvy, Úvod do problematiky ochranných známek Databáze ochranných známek Úřad průmyslového vlastnictví www.upv.cz Úvod do problematiky ochranných známek Databáze ochranných známek Eva Křováková Moravská zemská knihovna, Brno 1. 12. 2016 Ochranné známky Zákon č. 441/2003 Sb. Bodovaný výsledek UŽITNÝ VZOR Bodovaný výsledek UŽITNÝ VZOR (Miroslav Rosmanit) Základní body 1. Název a popis výsledku 2. Kritérium pro hodnocení výsledku 3. Způsob ověření výsledku 4. Verifikace. Co může zapříčinit vyřazení výsledku
https://www.cnb.cz/cs/financni-stabilita/makroobezretnostni-politika/proticyklicka-kapitalova-rezerva/opatreni-obecne-povahy-ii-2017/index.html
2020-03-30T14:29:46
[ " § 12", " § 8", " § 9", " čl. 92", " § 9", " § 12", " § 8", " § 9", " § 12", " § 8", " § 9", " § 12", " § 8", " § 9", " § 12", " § 8", " § 9", " § 12", " § 8", " § 9" ]
Opatření obecné povahy II/2017 - Česká národní banka Opatření obecné povahy II/2017 ke stanovení sazby proticyklické kapitálové rezervy pro Českou republiku č. II/2017 ze dne 25. května 2017 I. Sazba proticyklické kapitálové rezervy pro Českou republiku se podle § 12o odst. 3 zákona o bankách, § 8al odst. 3 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a § 9al odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu stanovuje ve výši 1,0 % z celkového objemu rizikové expozice podle čl. 92 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013. II. Banky, spořitelní a úvěrní družstva a obchodníci s cennými papíry podle § 9aj odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu jsou povinni používat sazbu podle bodu I. pro účely výpočtu kombinované kapitálové rezervy od 1. 7. 2018. Podle § 12o odst. 3 zákona o bankách, § 8al odst. 3 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a § 9al odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu stanoví Česká národní banka (dále jen ČNB) sazbu proticyklické kapitálové rezervy pro Českou republiku, přičemž přihlíží k orientačnímu ukazateli proticyklické kapitálové rezervy vypočtenému podle § 12o odst. 1 a 2 zákona o bankách, § 8al odst. 1 a 2 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a § 9al odst. 1 a 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, k doporučením vydaným Evropskou radou pro systémová rizika (dále jen „ESRB“) a ukazatelům, které mohou značit růst systémového rizika. Podle § 12o odst. 1 zákona o bankách, § 8al odst. 1 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a § 9al odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu je základem pro výpočet orientačního ukazatele odchylka poměru objemu poskytnutých úvěrů a hrubého domácího produktu od dlouhodobého trendu. Hodnota poměru poskytnutých úvěrů k hrubému domácímu produktu činila ve 4. čtvrtletí 2016 90,6 % a příslušná odchylka od dlouhodobého trendu dosáhla 1,4 procentního bodu.1 Této hodnotě odpovídá referenční sazba proticyklické kapitálové rezervy podle § 12o odst. 1 zákona o bankách, § 8al odst. 1 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a § 9al odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu ve výši 0 %. Dodatečná odchylka2, která je počítána v souladu s doporučením ESRB (část B, odst. 2) a lépe zohledňuje specifika českého hospodářství, dosáhla ve čtvrtém čtvrtletí 2016 výše 2,8 p.b. a implikuje velikost referenční sazby 0,5 %. Česká národní banka v reakci na doporučení ESRB prostřednictvím svých publikací (zejména Zprávy o finanční stabilitě) opakovaně zdůrazňovala, že velikost odchylek uvedených v bodě 2 nepovažuje za spolehlivé vodítko pro stanovení výše sazby. ČNB upřednostňuje přístup, který vychází z komplexního posouzení vývoje ukazatelů značící růst systémového rizika podle § 12o odst. 3 zákona o bankách, § 8al odst. 3 zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a § 9al odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu.3 Česká ekonomika se dle vyhodnocení ČNB posunula v růstové fázi finančního cyklu dále, přičemž tuto fázi charakterizuje rychlý růst úvěrů v řadě úvěrových segmentů.4 Zrychlený růst úvěrů domácnostem na bydlení se promítá i do vývoje cen nemovitostí, které ČNB v současné době hodnotí jako nadhodnocené. I přes zpřísnění makroobezřetnostních opatření cílených na zmírnění rizik spojených s vývojem na trhu rezidenčních nemovitostí, zůstává úvěrový růst v tomto segmentu i nadále silný a existují podmínky pro další rozvoj spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení. V souvislosti se zvýšenou úvěrovou dynamikou nefinančním podnikům v oblasti nemovitostí se tak dále zvyšuje zranitelnost celého sektoru vůči nepříznivému vývoji na tomto trhu a vůči příjmovým a úrokovým šokům. Toto hodnocení implikuje potřebu vytvářet proticyklickou kapitálovou rezervu pro expozice umístěné v ČR. S ohledem na identifikovaná rizika pro budoucí vývoj ziskovosti bank lze zároveň očekávat snahu bank o udržení stávajících úrovní ziskovosti prostřednictvím nárůstu objemu nově poskytnutých úvěrů v ekonomice. To se může odrazit v dalším růstu cen nemovitostí nad úrovně konzistentní s vývojem fundamentálních faktorů. V důsledku tohoto vývoje dochází k nárůstu systémových rizik a ke zvýšení potenciálu pro prudké výkyvy ekonomické aktivity v budoucnu. Na tento vývoj je v souladu s účelem právní úpravy proticyklické kapitálové rezervy nezbytné reagovat zvýšením její sazby. Kvantitativní přístupy vycházející z hodnot indikátoru finančního cyklu a makrozátěžového testu bank, který dává do souladu modelované budoucí úvěrové ztráty s kapitálovou rezervou postačující k jejich pokrytí, potřebu zvýšení sazby rezervy potvrzují. V souladu s tím je odůvodněné základní obecné pravidlo zvyšovat sazbu proticyklické kapitálové rezervy o 0,5 p.b. v každém roce expanzivní fáze finančního cyklu. Finální rozhodnutí o nastavení sazby proticyklické kapitálové rezervy není založeno na mechanické aplikaci uvedených přístupů. V souvislosti s výše uvedeným hodnocením se rozhodla Bankovní rada ČNB stanovit sazbu proticyklické kapitálové rezervy na 1,0 %. V případě pokračování rychlé úvěrové dynamiky, uvolňování úvěrových standardů a růstu systémových rizik spojených zejména s financováním nákupu nemovitostí bude ČNB připravena sazbu této rezervy dále zvyšovat. Instituce jsou povinny tuto sazbu používat ode dne 1. 7. 2018 [viz výrok II]. Toto opatření nabývá účinnosti 13. června 2017. Toto opatření obecné povahy bylo zveřejněno 13. června 2017. 1 Podle doporučení ESRB/2014/1 (Recommendation of the European Systemic Risk Board of 18 June 2014 on guidance for setting countercyclical buffer rates) je za objem úvěrů považována hodnota veškerých úvěrů poskytnutých soukromému sektoru (sektor nefinančních podniků, sektor domácností a neziskových institucí sloužících domácnostem), která je zvýšena o objem dluhopisů emitovaných domácím nefinančním soukromým sektorem. Pro výpočet dlouhodobého trendu poměru objemu poskytnutých úvěrů a hrubého domácího produktu byla použita časová řada za roky 1995 až 2016 a Hodrickův-Prescottův filtr s parametrem vyhlazení (λ) 400 000. 2 Dodatečná odchylka, nazývaná expanzivní úvěrová mezera, je vypočtena jako rozdíl mezi aktuální hodnotou poměru bankovních úvěrů k hrubé přidané hodnotě sektoru a dosaženým minimem uvedeného poměru v posledních 8 čtvrtletích. 3 Detailní přístup České národní banky (zahrnující všechny faktory zohledňované při stanovování sazby proticyklické kapitálové rezervy) je blíže představen v tematickém článku Hájek J., Frait J. a Plašil M. (2017): Proticyklická kapitálová rezerva v ČR, ZFS 2016/2017. 4 Meziroční tempo růstu úvěrů domácnostem na bydlení a na spotřebu v březnu 2017 představovalo 9,4 %, respektive 5,0 %. U nefinančních podniků došlo v březnu k meziročnímu nárůstu úvěrů o 4,7 %.
http://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mrqgayv6nbtfuya
2020-04-09T14:18:24
[ " § 9", " zákona č. 125", " zákona č. 37", " soud ", " § 9", " zákona č. 125", " zákona č. 37", " § 64", " zákona č. 182", " zákona č. 37", " čl. 3", " čl. 4", " soud ", " zákona č. 125", " čl. 4", " čl. 11", " čl. 7", " soud ", " § 69", " § 10", " § 14", " zákona č. 367", " § 16", " zákona č. 367", " čl. 4", " čl. 11", " § 10", " § 10", " soud ", " čl. 47", " čl. 50", " § 9", " § 9", " § 10", " § 10", " soud ", " soud ", " čl. 11", " § 1", " zákona č. 337", " § 14", " zákona č. 367", " soud ", " § 9", " čl. 2", " čl. 2", " čl. 4", " čl. 11", " § 10", " § 1", " § 244", " čl. 11", " soud ", " čl. 10" ]
43/2001 Sb. - Beck-online Nález Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2001 ve věci návrhu na zrušení § 9 a 10 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 37/2000 Sb. 43/2001 Sb.: od 6. 2. 2001 43/2001 Sb. znění účinné od 6. 2. 2001 Ústavní soud rozhodl dne 10. ledna 2001 v plénu o návrhu skupiny senátorů na zrušení § 9 a 10 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 37/2000 Sb., takto: Dne 5. 4. 2000 podala skupina 17 senátorů Parlamentu České republiky podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrh na zrušení čl. I bodu 4 zákona č. 37/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpadech"). Napadená část zákona je podle názoru navrhovatelů v rozporu s čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, 2 a 4 a čl․ 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podaný návrh chápe Ústavní soud (podle své ustálené judikatury) jako návrh na zrušení příslušné části zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, a to ve znění pozdějších předpisů (novel), tedy i v ustanoveních, která nově zákon o odpadech obsahuje a jehož shora označené části změněné novelou jsou napadány. V tomto směru pouze stručně odkazuje na svá srovnatelná rozhodnutí učiněná v minulosti, jejichž jádrem je konstatování, že novela zákona nemá vlastní normativní existenci. Návrh skupiny senátorů na zrušení uvedené části zákona je odůvodněn takto: Zákon o odpadech je konstruován na zásadě, že za systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálních odpadů plně odpovídá obec. Přijatá novela podle názoru navrhovatelů odpovědnost obce změkčuje a rozmělňuje tím, že zmocňuje obec k zavedení poplatku za nakládání s komunálním odpadem, který by obce mohly vybírat paušálně bez ohledu na to, zda se poplatník začlení do systému nakládání s komunálním odpadem, který obec určila, anebo zajistí jeho likvidaci mimo tento systém. Navrhovatelé namítají, že zmocnění obce k zavedení a vybírání poplatku za nakládání s komunálním odpadem lze považovat za zákonné zmocnění, kterým se zavádí nový poplatek. Pokud by se s ním mělo nakládat stejně jako s ostatními povinnými poplatky, bylo jej nutno zařadit do již existujícího systému daní a poplatků. Dané zmocnění v novele zákona o odpadech i celá konstrukce poplatku je však z tohoto pohledu vadná, protože poplatek za nakládání s komunálním odpadem neobsahuje všechny atributy této povinné dávky. V souladu s platnou soustavou daní a poplatků musí každý nově zaváděný poplatek obsahovat určení základu poplatku, jeho výši, poplatníky, způsob vybírání poplatků, rozpočtové určení příjmů z poplatku a sankce za neplnění poplatkové povinnosti. Úprava obsažená v napadené části zákona neobsahuje všechny atributy poplatku a u těch, které obsahuje, lze mít pochybnosti o jejich správnosti nebo přesnosti. Právě v tomto nedostatku spatřují navrhovatelé rozpor s čl. 4 odst. 1, 2 a 4 a čl. 11 odst. 5 Listiny. Dále navrhovatelé namítají, že napadená část zákona nerozlišuje, zda fyzická osoba definovaná jako poplatník ("fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad") je zapojena do systému, který obec stanovila pro likvidaci komunálního odpadu, anebo stojí mimo něj. Na rozdíl od původní úpravy napadená část zákona nedává fyzickým osobám, které produkují komunální odpad, legální možnost zbavit se poplatkové povinnosti tím, že prokáží, že odpad využily samy anebo ho samy zneškodnily. Namítají také, že výše poplatku není odvozována od skutečného objemu komunálního odpadu, ale má být určena v závislosti na nesprávných a nepřesných kritériích, tj. na počtu a objemu nádob nebo na počtu uživatelů bytu. Taková úprava bude podle navrhovatelů působit demotivačně a ve svém důsledku může být vnímána jako porušení čl. 7 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Napadená úprava rovněž podle názoru navrhovatelů do značné míry snižuje odpovědnost obcí za úspornost a racionalizaci nakládání s komunálním odpadem. Zavedením těchto poplatků by docházelo k paušalizaci bez ohledu na to, zda poplatníci využívají systém nakládání s komunálním odpadem určený obcí, či nikoliv. K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal podle § 69 zákona o Ústavním soudu vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření uvedla, že zákon č. 37/2000 Sb. byl v tomto orgánu projednán jako sněmovní tisk č. 229. Návrh byl předložen skupinou poslanců v květnu 1999 a podle důvodové zprávy bylo jeho cílem reagovat na danou situaci na základě roční zkušenosti s působením zákona o odpadech na úseku nakládání s komunálním odpadem. V praxi se ukázaly některé potíže a jako nejproblematičtější se jevila právě část zákona upravující úhradu za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu jako smluvní, věcně regulovanou, cenu placenou fyzickými osobami obci. Zejména ve velkých městech a obcích přibylo subjektů, které bez smlouvy využívaly systém svozu a sběru stanovený obcí. Novela podle důvodové zprávy zavádí možnost stanovit obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti místní systém sběru, svozu, třídění, využívání a zneškodňování komunálního odpadu včetně systému nakládání se stavebním odpadem a stanovit i vybírat poplatek za komunální odpad. Tato možnost v § 10 odst. 5 zákona o odpadech dovoluje vymezení maximální výše poplatku, přičemž se postupuje obdobně jako u některých jiných místních poplatků, kde obce rovněž mohou stanovit jejich výši podle místních poměrů a vždy v mezích stanovených zákonem. K samotnému návrhu na zrušení části zákona pak Poslanecká sněmovna uvedla, že návrh podle jejího názoru neobsahuje jednoznačné právní argumenty pro posouzení věci z ústavněprávních hledisek, spíše jsou v něm uvedeny argumenty věcné či jsou uvedena odlišná právní stanoviska k legitimitě řešení problému nakládání s komunálním odpadem. Navrhovatelé se ne zcela jednoznačně vyjádřili, v čem spatřují rozpor s Listinou nebo Ústavou, argumentace je vedena v rovině spíše věcně technické než právní. Poslanecká sněmovna vyjádřila stanovisko, že zákonodárný sbor jednal při projednávání zákona ve shodě s platnou ústavní procedurou a v přesvědčení, že přijatý zákon není v rozporu s Ústavou, ústavním pořádkem nebo právním řádem České republiky. Ponechal však na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost předmětných ustanovení zákona a vydal příslušné rozhodnutí. Senát ve svém vyjádření uvedl, že pochybnosti o ústavnosti poplatku zavedeného novelou zákona o odpadech byly vzneseny i při jednání Senátu. Při projednávání zákona bylo konstatováno, že zařazení nového poplatku za komunální odpad do zákona o odpadech plně nezapadá do současného systému právní úpravy poplatků. Podle § 14 odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, patří do samostatné působnosti obce i stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb obecně závaznými vyhláškami. Tyto obecně závazné vyhlášky musí být podle § 16 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb. v souladu se zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení. Zvláštním zákonem, který upravuje druhy a výši poplatků, které může obec v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou upravit, je zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o místních poplatcích"). Úprava poplatků v samostatné působnosti obce bez ohledu na konkrétní název poplatku naplňuje vždy znaky místního poplatku. Nezařazení poplatku za komunální odpad do zákona o místních poplatcích není navíc ničím specifickým odůvodněno. Dále Senát ve svém vyjádření uvedl, že Listina ve svém čl. 4 odst. 1 stanoví, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích, přičemž čl. 11 odst. 5 Listiny tuto zásadu zpřesňuje tak, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona. Z toho Senát dovodil, že meze určitého druhu poplatku, tj. jeho výše, musí být dány zákonem. Obec pak při stanovení druhu poplatku a sazeb může svou obecně závaznou vyhláškou rozhodnout, který z druhů poplatků stanovených v zákoně se bude na jejím území vybírat, přičemž sazbu může stanovit pouze do maximální výše dané zákonem. Z tohoto důvodu lze zejména ustanovení § 10 odst. 5 novely zákona o odpadech pokládat za nedostatečné, neboť zde není stanovena konkrétní nepřekročitelná hranice výše sazby zaváděného poplatku, ale pouze hranice předpokládaná, která je vázána na očekávané oprávněné náklady obce vyplývající z režimu nakládání s komunálním odpadem. Konkrétní maximální výše tedy bude záviset v jednotlivých případech mimo jiné na nákladech, které bude účtovat subjekt, který bude provádět sběr, svoz, třídění, případně zneškodňování odpadu. Uvedená konstrukce poplatku neobsahuje ani další nezbytné atributy poplatku, jako je splatnost, případně důvody pro snížení nebo prominutí poplatku z důvodu zmírnění nebo odstranění tvrdosti a podmínky osvobození od poplatku. Senát projednával návrh novely zákona o odpadech na své 12. schůzi druhého funkčního období dne 10. prosince 1999. Po obsáhlé diskusi návrh tohoto zákona zamítl, protože při jeho projednávání shledal ústavní nedostatky, pro něž nemohl s návrhem vyslovit souhlas. Bez výzvy Ústavního soudu bylo předloženo i stanovisko zástupců obcí, kteří se sešli dne 4. 5. 2000 na pracovním setkání, k podanému návrhu. Vyplynulo z něj, že nesouhlasí s návrhem na zrušení uvedené části zákona o odpadech. Nesouhlasí s námitkou, že v novele zákona o odpadech není omezena výše poplatku a základ pro jeho výpočet není jednoznačně stanoven. Podle jejich názoru je § 10 odst. 5 novely zákona o odpadech dostatečně konkrétní při stanovení maximální výše poplatku. Každá obec musí poplatek schválit formou obecně závazné vyhlášky a bylo by neodpovědné předpokládat, že by obecní zastupitelstvo zatížilo obyvatele vyšším poplatkem neodpovídajícím skutečným nákladům. Ve skutečnosti budou obce i nadále nakládání s komunálním odpadem dotovat ze svých rozpočtů. Plně jim vyhovuje způsob určení výše poplatku stanovený v novele zákona o odpadech, protože v každé obci může být obyvatelům poskytován jiný rozsah služeb, dále se v různé výši poplatku zákonitě promítne např. vzdálenost skládky odpadů od obce, cena za uložení odpadů na skládce atd. Zástupci obcí sdělili rovněž výhrady proti tvrzení o tom, že se zavádí paušální poplatek bez ohledu na to, zda a v jaké míře poplatníci využívají systém komunálního odpadu určený obcí. K tomu uvedli, že úprava obsažená v zákoně připouští možnost stanovení poplatku vedle kapitační formy např. na objem sběrné nádoby, podle počtu sběrných nádob apod. Zkušenosti obcí, které zavedly kapitační poplatek, jsou takové, že po jeho zavedení vzrostla čistota obce. Dále zástupci obcí uvedli, že v novele zákona o odpadech je stanoveno, že správu poplatku vykonává obec, a namítli, že ustanovení obecného zákona nemůže řešit způsob vybírání a splatnost poplatku, tyto otázky mohou být řešeny pouze obecně závaznou vyhláškou. Zásadní námitku vyjádřili zástupci obcí proti tvrzení, že novela zákona o odpadech nepřipouští, aby si fyzická osoba zvolila možnost nakládat s odpady v souladu s předpisy jinak, než je stanoveno v obecně závazné vyhlášce obce, a tím omezuje jedno ze základních práv občana - právo volby při využívání služeb a nakládání se svým vlastnictvím. Uvedli, že předchozí úprava vedla k tomu, že se občané vyhýbali využívání systému sběru odpadů stanovenému obcí s tvrzeními, která velmi zpochybňovala opodstatněnost tohoto jejich postupu. Zástupci obcí uvedli ještě další připomínky, které se však již nevztahují ke konkrétním bodům návrhu, ale obecně jsou obhajobou přijaté novely zákona o odpadech. Upozornili také na to, že je nezbytné, aby Ústavní soud zvážil možné důsledky právní diskontinuity, kdy řada obcí již v souladu s novelou zákona o odpadech provedla často nevratné změny v systému úhrad, zrušila předcházející smluvní vztahy s fyzickými osobami či vlastníky (správci) nemovitostí. S návrhem zákona vyslovila dne 9. listopadu 1999 potřebnou většinou souhlas Poslanecká sněmovna, Senát dne 10. prosince 1999 návrh zákona zamítl. Poslanecká sněmovna poté podle čl. 47 odst. 1 Ústavy dne 18. ledna 2000 návrh zákona ve stejném znění znovu přijala. Prezident republiky dne 3. února 2000 využil své pravomoci podle čl. 50 Ústavy a vrátil zákon Poslanecké sněmovně, která svým usnesením ze dne 22. února 2000 setrvala na zákonu. Toto usnesení bylo zveřejněno ve Sbírce zákonů pod č. 38/2000 Sb. a zákon byl vyhlášen pod č. 37/2000 Sb. Původní úprava nakládání s komunálním odpadem a úhrady za svoz, třídění a zneškodňování komunálního odpadu byla obsažena v § 9 a 10 zákona o odpadech. Podle této úpravy systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálního odpadu mohla obec ve své samostatné působnosti upravovat obecně závaznou vyhláškou; úprava mohla zahrnovat i systém nakládání se stavebním odpadem. Fyzické osoby ode dne stanoveného vyhláškou byly povinny komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat ke zpracování podle stanoveného systému, pokud neprokázaly, že tento odpad využily samy nebo samy zneškodnily v souladu se zákonem. Způsob prokazování této skutečnosti upravovala obec opět obecně závaznou vyhláškou. K podnikání v oblasti nakládání s komunálním odpadem na území obce bylo třeba vždy souhlasu příslušné obce, která rovněž stanovila podmínky, za kterých mohl být tento souhlas dán. O udělování souhlasu se rozhodovalo ve správním řízení. Úhrada za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu byla poskytována jako cena za tyto činnosti ve výši odpovídající zvláštním právním předpisům (zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů). Původci komunálního odpadu, kteří na základě písemné dohody využívali systém sběru a třídění komunálního odpadu, platili cenu sjednanou v dohodě s obcí. Úhrada za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu byla příjmem obce a z tohoto příjmu obec hradila náklady spojené s tříděným sběrem, svozem, tříděním, využitím a zneškodněním komunálního odpadu. Zákonem č. 37/2000 Sb. byl novelizován zákon o odpadech i v návrhem napadených ustanoveních § 9 a 10. Uvedenou novelou zákona o odpadech byla uvedená právní úprava změněna. Nakládat s komunálním odpadem na území obce tak může buď obec nebo oprávněná osoba na základě písemného souhlasu obce. Zůstala zachována pravomoc obce ve své samostatné působnosti upravit obecně závaznou vyhláškou místní systém sběru, svozu, třídění, využívání a zneškodňování komunálního odpadu, včetně nakládání s odpadem stavebním. Současně však obec touto vyhláškou má nově stanovit výši poplatku za sběr, využívání a zneškodňování odpadů včetně způsobu jeho výběru. V této úpravě je obsažena změna dosavadního přístupu k úhradě za likvidaci komunálního odpadu, kdy z původní ceny za poskytovanou službu nová právní úprava přešla na formu poplatku. Nová právní úprava také zakotvila povinnost fyzických osob odkládat odpad na místech k tomu určených a ode dne stanoveného obecně závaznou vyhláškou komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití nebo zneškodnění podle systému stanoveného obcí. V novelizovaném § 10 zákona o odpadech je blíže definován poplatek za komunální odpad. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit a vybírat poplatek za komunální odpad vznikající na jejím území, kdy poplatníkem je každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad. Novela zavádí pojem plátce poplatku, kterým je vlastník nebo správce budovy či nemovitosti, kde vzniká komunální odpad, a který poplatek za komunální odpad rozúčtuje na jednotlivé poplatníky, přičemž na toto rozúčtování se přiměřeně použijí předpisy o usměrňování cen služeb spojených s nájmem bytu. Poplatník a plátce poplatku mohou za určitých podmínek splývat. Dále nová právní úprava stanoví, že správu poplatku vykonává obec. Nebude-li poplatek zaplacen včas nebo ve správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem. V § 10 odst. 5 zákona o odpadech je stanovena maximální výše poplatku, která se stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem a rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění tohoto odpadu. V poplatku mohou být dále promítnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených k odkládání odpadu. Poplatek za komunální odpad je příjmem obce. Navrhovatelé jako hlavní důvod návrhu na zrušení vymezené části zákona uvádějí, že novela změkčuje a rozmělňuje odpovědnost obce za systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálních odpadů tím, že zmocňuje obec k zavedení poplatku za nakládání s komunálním odpadem, který by obce mohly vybírat paušálně bez ohledu na to, zda se poplatník začlení do daného systému anebo zajistí likvidaci odpadu mimo tento systém. Ústavní soud má za to, že změna konstrukce úhrady za komunální odpad, a to i do podoby poplatku, přísluší státu a je legitimní, stejně jako vymezení okruhu poplatníků příslušného poplatku. Stanovení širokého okruhu poplatníků poplatku za komunální odpad je podle názoru Ústavního soudu odůvodněno především veřejným zájmem na ochraně životního prostředí před znečištěním odpady. Všem fyzickým osobám, při jejichž činnosti vzniká komunální odpad, je uložena povinnost zařadit se do obcí garantovaného způsobu likvidace komunálního odpadu. O tom, že životní prostředí (jeho ochrana a péče o ně) se stává nezbytně prioritou každé společnosti, snad není potřebné vést obsáhlejší argumentaci. Obcí garantovaný a provozovaný systém sběru, likvidace atd. komunálního odpadu předpokládá takové postupy, které jsou šetrné k životnímu prostředí a narušují je v co nejmenším rozsahu. Samozřejmě i předchozí právní úprava apelovala na šetrný a životní prostředí neohrožující způsob likvidace komunálního odpadu, avšak pokud byla tato činnost realizovaná jako placená služba, bylo možno vyloučit z organizovaného sběru osoby, které zajišťovaly likvidaci odpadu jinak. Ústavní soud se na rozdíl od podaného návrhu domnívá, že novelizovaná úprava naopak odpovědnost obce za komunální odpad zpřísňuje v tom směru, že obec je povinna zajistit sběr a likvidaci veškerého komunálního odpadu na svém území a nepřesouvá odpovědnost na další subjekty. Zajisté by bylo možné (a zřejmě velmi obsáhle) diskutovat o přístupech k životnímu prostředí, ať bychom je označili za liberální, či konzervativní, a to i v oblasti nakládání s odpady, v zásadě je však nutno konstatovat, že legitimní a věcně správný je každý přístup šetřící přírodu. Přístup zvolený napadenou novelou tento znak nepochybně nese. Druhou skupinu námitek navrhovatelů tvoří výhrady týkající se způsobu a rozsahu vymezení poplatku za komunální odpad v novelizované právní úpravě, kdy navrhovatelé namítají, že zákonná úprava neobsahuje úpravu všech atributů poplatku tak, aby bylo možno konstatovat podle čl. 11 odst. 5 Listiny, že poplatek je stanoven na základě zákona. Vyjdeme-li ze slova "ukládat" v Listině, je možno učinit závěr, že ústavní zákon uvádí pojmy daň a poplatek jako pojmy objektivně rovnocenné ve smyslu povinnosti veřejnoprávní povahy. Novela zákona o odpadech zavedla novou úpravu úhrady za nakládání s komunálním odpadem, a to ve formě poplatku za komunální odpad (dále jen"poplatek"), který stanovuje obec v rámci své samostatné působnosti a který je obcí spravován a je jejím příjmem. Podle uvedené specifikace lze dovodit, že je takto zákonem o odpadech v novelizovaném znění stanoven nový druh místního poplatku. Místní poplatky jsou v našem právním řádu upraveny zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V § 1 tohoto zákona je obsažen taxativní výčet poplatků, které mohou obce vybírat, dále pak jsou blíže specifikovány jednotlivé druhy poplatků, jejich předmět, osoby povinné platit příslušný poplatek, maximální sazba každého poplatku. Uvedený zákon upravuje i další obecné otázky, tj. sankce za nezaplacení poplatků včas nebo ve správné výši, lhůty, v nichž lze nezaplacené poplatky vyměřit, obsahuje pravomoc obce stanovit zavedení poplatků obecně závaznou vyhláškou, v níž budou upraveny podrobnosti vybírání poplatků, konkrétní sazba poplatků, ohlašovací povinnost ke vzniku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. Obecně je rovněž upraveno oprávnění obce snížit nebo prominout poplatky, je-li to třeba ke zmírnění nebo odstranění tvrdosti v konkrétních případech. Pro řízení ve věcech poplatků je uvedeným zákonem stanovena subsidiární působnost zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o správě daní a poplatků"). Pro posouzení věci je zapotřebí ještě připomenout § 14 odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v němž je stanoveno, že do samostatné působnosti obce patří stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb podle zvláštního zákona s odkazem na zákon o místních poplatcích. Z těchto ustanovení vyplývá, že novelou zákona o odpadech byl zaveden nový druh poplatku, který svou podstatou připomíná místní poplatek, ale vzhledem k taxativnímu výčtu druhů místních poplatků nemůže být pod zákon o místních poplatcích zahrnut. Novela zákona o odpadech sama tuto otázku neupravila, tj. přímo zákon o místních poplatcích nenovelizovala. Otázka zní, zda lze novelu zákona o odpadech v části týkající se poplatku za komunální odpad považovat za nepřímou novelu zákona o místních poplatcích. Podle názoru Ústavního soudu se však nejedná ani o nepřímou novelu zákona o místních poplatcích, protože kromě určení, že správcem poplatku je obec, a možnosti obce upravovat poplatek za komunální odpad obecně závaznou vyhláškou není v novele zákona o odpadech obsažena bližší vazba na zákon o místních poplatcích. Ze stejného důvodu nelze dovodit ani subsidiární působnost zákona o místních poplatcích, i když Ústavní soud konstatuje, že řešená tematika se nabízela k přehlednějšímu a organičtějšímu zařazení do zákona o místních poplatcích. Zákon o odpadech v posuzovaných ustanoveních ( § 9 a 10) vymezuje především oprávnění obce upravit tento poplatek obecně závaznou vyhláškou, v níž je možno vymezit výši poplatku včetně způsobu jeho výběru, stanoví obec jako správce poplatku, vymezuje rozpočtové určení příjmu z poplatku, definuje poplatníka, předmět a základ poplatku a určuje i pravidla pro vymezení sazby poplatku. Ústava v čl. 2 odst. 4 stanoví, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Obdobné ustanovení je obsaženo v čl. 2 odst. 3 Listiny s upřesněním v čl. 4 odst. 1 Listiny, kde je stanoveno, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Ve vztahu k daním a poplatkům je pak na místě připomenout i čl. 11 odst. 5 Listiny, který stanoví, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Aby daňové a poplatkové povinnosti a podmínky jejich vzniku odpovídaly uvedenému základnímu právu zakotvenému v Listině, musí mít svůj základ v zákoně. Zákonná úprava, jak lze dovodit z teoretických rozborů, musí určovat náležitosti poplatkového vztahu, tzv. prvky poplatku, kterými jsou subjekt poplatku, objekt poplatku, základ poplatku, sazba poplatku, úlevy a osvobození od poplatku, splatnost poplatku a sankce za nesplnění poplatkové povinnosti. Předmět daně jako subjektivního závazku určité osoby vůči státu je právní normou určené jednání, konání nebo chování osob. Právní důvod (titul) daně je dán zvláštním zákonem a na základě něho se také závazek určité osoby vůči státu vytváří. Daňová (poplatková) povinnost vzniká naplněním určitých zákonem vymezených právních skutečností, podmínek, které zakládají na straně státu (obce) právní nárok na daň (poplatek) a na straně osoby daňový (poplatkový) závazek. Daň má vynutitelný charakter (na základě zákona se vybírá), zákon přesně vymezuje skutečnosti zakládající daňovou povinnost, výši a lhůtu splatnosti. Na rozdíl od poplatku se však u daně jedná o peněžitá plnění, která nejsou vybírána jako vyrovnání za individuální výhodu. Ve vztahu k vymezení základu poplatku a jeho sazby lze uvést určité pochybnosti ve vztahu ke specifické metodě, jak byly tyto atributy poplatku upraveny. Specifičnost tohoto poplatku spočívá v tom, že je poplatníkům (fyzickým osobám) stanovován sice podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů nebo podle počtu uživatelů bytů, tedy navozuje dojem poplatku placeného pevnými částkami (tedy určitou sazbou), avšak podle vymezení základu, z něhož se poplatek stanoví, se jedná o cenu za poskytnuté služby, protože poplatek se vypočítává podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem. Pojem předpokládané oprávněné náklady obce vyplývající z režimu nakládání s komunálním odpadem ale novelou zákona o odpadech přesně vymezen není, vzhledem k povaze takto stanoveného základu však ani vymezen být přesně nemůže. Samy obce ve svém vyjádření připouštějí, že tyto náklady se mohou výrazně lišit, může je ovlivňovat řada skutečností mimo obec samotnou (např. i náklady subjektu, který na základě písemného souhlasu obce bude s komunálním odpadem nakládat). V tomto směru však maximální výši poplatku nelze zřejmě stanovit jednoduše a jednotnou částkou, protože to s ohledem na jeho konstrukci (která prostě nemůže být stanovena jinak) není možné. Novela zákona o odpadech v § 10 odst. 3 určuje, že správu poplatku vykonává obec, která ho na svém území zavedla, a to i z hlediska zákona o správě daní a poplatků. Správou daní a poplatků podle § 1 odst. 2 zákona se rozumí právo orgánu, jemuž přísluší správa daně nebo poplatku, (v tomto případě obce) činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybírat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle zákona o správě daní a poplatků jejich splnění ve stanovené výši a době. Současně zákon o správě daní a poplatků definuje i povinnosti poplatníků týkající se plnění jejich poplatkové povinnosti, splatnost a vymahatelnost poplatku. Zákon o správě daní a poplatků určuje rovněž sankce za nesplnění poplatkové povinnosti a připouští možnost využití institutu prominutí při nesplnění poplatkové povinnosti. Na stanovený poplatek (jeho atributy) tak především lze vztáhnout ustanovení obsažená zejména v části šesté zákona o správě daní a poplatků; rozhodnutí v této oblasti učiněná podléhají také soudnímu přezkumu podle § 244 a násl. občanského soudního řádu. Lze proto podle názoru Ústavního soudu konstatovat, že se subsidiární aplikací zákona o správě daní a poplatků jsou zákonem upraveny i v teorii zmiňované další atributy poplatku tak, aby bylo možno uzavřít, že poplatek za komunální odpad je stanoven na základě zákona, čímž je splněn i požadavek čl. 11 odst. 5 Listiny. Ústavní soud neshledal, že by napadená ustanovení zákona o odpadech byla v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, a proto návrh skupiny senátorů zamítl. Přehled souvislostí Verze(1) Základní údaje (1) Nadřazené předpisy (1) Aktuální k datu Historie Editorial Záložky Souvislosti k 43/2001 Sb. bez vazby na § od 06.02.2001
http://kraken.slv.cz/32Cdo2731/2009
2018-02-18T05:12:31
[ " § 11", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 11", " zákona č. 95", " zákona č. 569", " zákona č. 357", " soud ", " § 325", " § 237", " § 241", " soud ", " § 237", " soud ", " soud ", " § 243", " § 237", " zákona č. 7", " soud ", " § 242", " § 242", " § 11", " zákona č. 95", " zákona č. 95", " zákona č. 95", " § 11", " § 325", " § 11", " zákona č. 95", " soud ", " § 229", " § 229", " § 229", " § 242", " soud ", " soud ", " soud ", " § 241", " soud ", " § 243", " soud " ]
32 Cdo 2731/2009 Dotčené předpisy: § 11 odst. 1 písm. b) předpisu č. 95/1999Sb. Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce Pozemkového fondu České republiky , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 45797072, proti žalovanému J. Č. , zastoupenému JUDr. Jiřím Lehečkou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, PSČ 386 01, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 C 256/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 3. prosince 2008, č. j. 59 Co 28/2008-163, takto: I. Dovolání proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 3. prosince 2008, č. j. 59 Co 28/2008-163, se odmítá . II. Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 3. prosince 2008, č. j. 59 Co 28/2008-163, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem uvedeným v záhlaví Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozhodl, že pozemky zapsané na listu vlastnictví č. 1633 pro obec Tupesy a katastrální území Tupesy na Moravě, na listu vlastnictví č. 944 pro obec Uherské Hradiště a katastrální území Mikovice nad Olšavou a na listu vlastnictví č. 3138 pro obec Uherské Hradiště a katastrální území Sady, které jsou v něm konkrétně uvedeny (dále rovněž jen předmětné pozemky ) jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě žalobce (první výrok). Dalšími dvěma výroky rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a nákladech řízení státu. Změnil tím rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 3 C 256/2006-82 ve znění opravného usnesení ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 3 C 256/2006-92, jímž byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž mezi Fondem národního majetku ČR (správně žalobcem) a žalovaným byly uzavřeny dne 22. října 2002 tři kupní smlouvy, jimiž byly na žalovaného převedeny předmětné pozemky. Žalovaný předložil při té příležitosti žalobci potvrzení ze dne 11. června 2002, že není dlužníkem FNM. Toto potvrzení však bylo v rozporu se skutečností, protože žalovaný byl od 1. srpna 2002 v prodlení se zaplacením kupní ceny podle smlouvy o prodeji zdravotnického zařízení ze dne 2. prosince 1997, uzavřené mezi ním a FNM. Uvedený skutkový stav odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) posoudil tak, že žalovaný ke dni 22. října 2002, kdy byly uzavřeny smlouvy o převodu předmětných pozemků, nesplňoval podmínku uvedenou v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož (ve znění účinném ke dni uzavření smluv) kupní smlouvu nebo smlouvu o převodu zemědělských pozemků s Pozemkovým fondem může uzavřít pouze osoba, která prokáže potvrzením, že není v prodlení s plněním svého dluhu vůči České republice za privatizovaný majetek, který byl na ni převeden na základě rozhodnutí o privatizaci. Uzavřené smlouvy jsou tudíž neplatné pro rozpor s uvedeným zákonem (§ 39 občanského zákoníku). Odvolací soud neakceptoval procesní obranu žalovaného, který tvrdil, že dlužníkem FNM v době uzavření smluv nebyl, protože podle smlouvy ze dne 2. prosince 1997 měl na něj FNM převést zdravotnické zařízení (lékárnu v Chebu). Předmět smlouvy mu měl být předán do 30-ti dnů od účinnosti smlouvy, zatímco k zaplacení kupní ceny mělo dojít až poté, a to do 90-ti dnů od její účinnosti. Předmět smlouvy mu však FNM nebyl předán a tudíž nemůže být v prodlení se zaplacením kupní ceny. Podle názoru odvolacího soudu nepřicházelo v úvahu použití ustanovení § 325 obchodního zákoníku (dále rovněž jen obch. zák. ), podle něhož mají-li strany vzájemné závazky, může se splnění závazku druhou stranou domáhat jen ta strana, která svůj závazek již splnila nebo je připravena a schopna jej splnit současně s druhou stranou, ledaže ze smlouvy, ze zákona nebo z povahy věci vyplývá něco jiného. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1257/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2008, uzavřel, že uvedené ustanovení je ve věci nepoužitelné, protože jednak není splněn předpoklad věcné a zejména časové koincidence vzájemných závazků účastníků, jednak úprava obsažená v zákoně č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, aplikaci obchodního zákoníku nepřipouští, již proto, že tato norma nabyla účinnosti dříve, než obchodní zákoník. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný v plném rozsahu (ve všech jeho výrocích) dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v závěru, že žalovaný byl v době uzavření smluv o převodu předmětných nemovitostí dlužníkem FNM. Ze zjištěného skutkového stavu podle něj jednoznačně vyplývá, že první stranou, která nedodržela závazek ze smlouvy ze dne 2. prosince 1997, byl FNM, který nebyl schopen předat její předmět žalovanému po dobu více než čtyř let. I kdyby žalobce prokázal, že FNM byl od 2. května 2002 schopen předmět smlouvy žalovanému předat, nebyly převáděné nemovitosti již ve stavu, v němž byly v době uzavření smlouvy, což je zřejmé z toho, že poté, co FNM dne 12. února 2004 od smlouvy odstoupil, byly prodány dalšímu zájemci za podstatně nižší cenu. Toto tvrzení stejně jako důkazy k jeho prokázání nadto žalobce uplatnil v rozporu se zásadou neúplné apelace teprve v průběhu odvolacího řízení, a pokud se jimi odvolací soud zabýval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný proto navrhuje, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření shrnul důvody, které vedly k tomu, že FNM nebyl schopen žalovanému nemovitosti předat, napadený rozsudek označil za správný a navrhl dovolání zamítnout. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř., z nichž je zřejmé, že dovolání není přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení (toto rozhodnutí v taxativním výčtu uvedeném ve zmíněných ustanoveních není obsaženo), jak uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003. Dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 218 písm. c) a § 243b odst. 5 věta první o. s. ř.] v části, v nichž směřovalo proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu. Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože je jím napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a je rovněž důvodné. Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též o. s. ř. ) Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.) jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), tedy jeho právní posouzení platnosti kupních smluv uzavřených mezi účastníky dne 22. října 2002 s ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. Spory o určení vlastnictví mezi týmiž účastníky řízení s obdobně zjištěným skutkovým stavem v minulosti opětovně dospěly do fáze dovolacího řízení a v nich vydané rozsudky byly přezkoumávány dovolacím soudem. Ten již v rozsudku ze dne 26. května 2008, sp. zn. 28 Cdo 936/2008, uzavřel, že nebyl-li FNM schopen ani připraven poskytnout plnění z předchozí smlouvy o převodu privatizovaných nemovitostí, pak nabyvateli z takové smlouvy nelze přičíst k tíži nesplnění podmínky neexistence prodlení s plněním dluhu vůči němu [§ 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb.], bránící platnosti následného převodu pozemků na něj podle citovaného zákona. Stejné stanovisko zaujal ve svých dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 28 Cdo 4410/2008, v němž dovodil, že nabyvatel pozemků, převedených podle zákona č. 95/1999 Sb., není ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) tohoto zákona v prodlení s plněním dluhu vůči ČR, jestliže v rámci jiné smlouvy o privatizaci (objektu lékárny) nebyl v rozhodné době Fond národního majetku připraven ani schopen plnit. V takovém případě nebylo povinností nabyvatele zaplatit kupní cenu v privatizačním vztahu; § 325 obch. zák. je zde aplikovatelný. V rozsudku ze dne 3. června 2009, sp. zn. 28 Cdo 713/2009, zaujal právní názor, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. má za cíl zabránit uzavření smlouvy o převodu zemědělských pozemků ve vlastnictví státu na jinou osobu v případě, že tato osoba je v prodlení s plněním dluhu vůči státu za privatizovaný majetek. Tento dluh však neexistuje, jestliže zmíněná osoba sice dříve sjednala s Fondem národního majetku smlouvu o privatizaci, ale ani jedna ze stran ze smlouvy neplnila (Fond nebyl schopen nemovitost předat). Od právních závěrů vyjádřených uvedenými rozhodnutími nemá dovolací soud ani v této věci důvod se odchýlit. Lze tak uzavřít, že nebyl-li - podle skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a převzatého odvolacím soudem jako základ pro jeho právní posouzení - FNM schopen předat žalovanému předmět kupní smlouvy uzavřené mezi nimi dne 2. prosince 1997, nebyl žalovaný jeho dlužníkem, byť splatnost kupní ceny stanovená dodatky ke smlouvě na 31. července 2002 v době uzavření smluv o převodu předmětných pozemků uplynula. Odlišné právní posouzení věci odvolacím soudem je proto nesprávné a uplatněný dovolací důvod tím naplněn. Vzhledem k přípustnosti dovolání zkoumal dovolací soud, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), však neshledal, byť dovolatel tvrdí, že odvolací soud jimi řízení zatížil. Namítá-li žalovaný, že odvolací soud v rozporu se zásadou neúplné apelace (§ 205a odst. 1 o. s. ř.), připustil v odvolacím řízení nová tvrzení a nové důkazy ze strany žalobce, jeho výtka není důvodná, protože odvolací soud své rozhodnutí na skutkových zjištěních z nich vyplývajících nezaložil, ale převzal skutkový stav zjištěný v rozsudku soudu prvního stupně. Z téhož důvodu nelze akceptovat ani dovolací námitku podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (kterou žalovaný navíc výslovně neodůvodnil a lze ji pouze odhadnout z obsahu dovolání). Dovolací soud proto poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) v souladu s ustanovením § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
http://docplayer.cz/33373-S-b-i-r-k-internich-aktu-rizeni-generalniho-reditele-hasicskeho-zachranneho-sboru-ceske-republiky-a-namestka-ministra-vnitra.html
2017-02-27T23:03:29
[ " zákona č. 133", " Čl. 1", " Čl. 2", " zákona č. 353", " zákona č. 425", " zákona č. 239", " čl. 2", " Čl. 3", " čl. 1", " Čl. 4", " čl. 6", " čl. 4", " Čl. 5", " čl. 2", " Čl. 6", " čl. 5", " čl. 3", " Čl. 7", " čl. 2", " zákona č. 239", " čl. 6", " zákona č. 239", " zákona č. 320", " čl. 1", " zákona č. 18", " zákona č. 133", " zákona č. 239", " Čl. 3", " Čl. 4", " zákona č. 59", " zákona č. 128", " Čl. 1", " Čl. 2", " zákona č. 127" ]
S B Í R K INTERNÍCH AKTŮ ŘÍZENÍ GENERÁLNÍHO ŘEDITELE HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČESKÉ REPUBLIKY A NÁMĚSTKA MINISTRA VNITRA - PDF Download "S B Í R K INTERNÍCH AKTŮ ŘÍZENÍ GENERÁLNÍHO ŘEDITELE HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČESKÉ REPUBLIKY A NÁMĚSTKA MINISTRA VNITRA" 1 S B Í R K A INTERNÍCH AKTŮ ŘÍZENÍ GENERÁLNÍHO ŘEDITELE HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČESKÉ REPUBLIKY A NÁMĚSTKA MINISTRA VNITRA Ročník: 2006 V Praze dne 13. března 2006 Částka: 10 O B S A H : Část I. 10. Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR a náměstka ministra vnitra ze dne , kterým se stanoví pravidla statistického sledování událostí a dokumentace o vedení zásahů2 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 1 10 POKYN generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky a náměstka ministra vnitra ze dne 13. března 2006, kterým se stanoví pravidla statistického sledování událostí a dokumentace o vedení zásahů K zabezpečení jednotného postupu při statistickém sledování požárů a mimořádných událostí se zásahy jednotek požární ochrany podle 24 odst. 1 písm. p) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, při zpracování dokumentace o společných záchranných a likvidačních pracích a statistických přehledů podle 16 vyhlášky č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb., a v souladu s 3 nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně, ve znění nařízení vlády č. 498/2002 Sb., 26 odst. 2 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, a 18 písm. c) a d) zákona o prevenci závažných havárií 1), I. s t a n o v í m Úvodní ustanovení Čl. 1 (1) Hasičský záchranný sbor kraje (dále jen HZS kraje ): a) zabezpečuje statistické sledování požárů 2) a dalších mimořádných událostí 3), b) eviduje písemná hlášení o vzniku závažných havárií a konečné zprávy o vzniku a následcích závažných havárií podle zákona o prevenci závažných havárií 1) ; pro statistické sledování událostí se tyto havárie zatřiďují do kategorie události, která svými následky či charakterem převažuje. Výjimkou je požár, který se, i v případě že nepřevažuje jinou kategorii události, eviduje vždy jako požár, c) eviduje údaje o zásahové činnosti jednotek PO v operačním řízení, d) eviduje údaje o činnosti operačních a informačních středisek HZS kraje. Čl. 2 (1) Zpracování příslušných údajů a zadávání údajů do PC programu statistického sledování událostí 4) (dále jen program SSU ) na úrovni HZS kraje provádí a za jejich správnost zodpovídá: a) Dílčí zprávy o zásahu a Zprávy o zásahu do SSU zadává velitel zásahu; v případě údajů dále nedošetřovaných požárů vždy vyplňuje položky PODKLAD PRO ZPP+ (viz příloha č. 1 tohoto pokynu). Není-li velitelem zásahu příslušník HZS ČR, pak za zadání sledovaných údajů do SSU odpovídá příslušník pro statistiku (zpravidla 1) 2) 3) 4) 18 písm. c) a d) zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií). 1 písm. m) vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). 2 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Způsob vyplňování, definice, formáty zápisu a obsah číselníku jsou uvedeny také v Provozní a uživatelské příručce SSU.3 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 2 z odboru operačního řízení) určený příslušným služebním funkcionářem na návrh garanta 5) pro statistiku, b) údaje spojené se zjišťováním příčin vzniku požárů (zejména došetřované údaje) do programu SSU zadává určený příslušník pro zjišťování příčin vzniku požárů (dále jen příslušník ZPP ), c) údaje spojené s činností operačního a informačního střediska (dále jen OPIS ) zadávají příslušníci OPIS s vyžitím PC programů (např. Spojař, Výjezd apod.), d) kontrolu správnosti údajů zadaných do programu SSU spojených se zásahem provádí určený příslušník pro statistiku; při zjištění nedostatků je oprávněn vyžadovat po zadavateli údajů opravu a doplnění údajů, e) kompletnost dat programu SSU kontroluje a nastavení úrovně přístupových oprávnění pro jednotlivé příslušníky území HZS kraje do programu ISV Administrátor zajišťuje garant pro statistiku nebo jeho zástupce; garant pro statistiku a jeho zástupce mají oprávnění při zjištění nedostatků v údajích ukládaných do SSU požadovat od jejich zpracovatelů opravu a doplnění. (2) Za činnost v oblasti statistického sledování událostí a analýzy zásahů u událostí na úrovni krajského ředitelství HZS kraje odpovídá garant pro statistiku, který přitom provádí zejména: a) kontrolu úplnosti údajů jednotlivých událostí, b) průběžné vedení údajů v databázích programu SSU, c) průběžné opravy a doplňování dat programu SSU, d) kontrolu dodržování termínů zadávání dat programu SSU a export dat, e) metodické usměrňování příslušníků HZS kraje odpovídajících za jednotlivé údaje, které automaticky přecházejí nebo jsou manuálně zadávány do databáze programu SSU, f) zpracovávání výstupů z databáze SSU podle zadaných požadavků, g) kontrolu plnění úkolů a činností uvedených v čl. 2 odst. 1 písmena a) až d), h) zpracovávání podkladů pro analýzy zásahů u událostí. Čl. 3 (1) Za mimořádné události (dále jen události ) se považují veškeré požáry, další události jako jsou dopravní nehody, živelní pohromy, havárie /např. úniky nebezpečných (např. chemických) látek, technické havárie, radiační havárie/ a ostatní mimořádné události a plané poplachy spojené se zásahy jednotek PO a složek integrovaného záchranného systému (dále jen IZS ) včetně prověřovacích cvičení. (2) Do konkrétní kategorie události se událost zatřídí podle převažujícího charakteru události /výjimku tvoří požár - viz čl. 1 odst. 1 písm. b) a přílohu č. 1 tohoto pokynu/. (1) HZS kraje vede: Čl. 4 Evidence událostí a) dokumentaci o vedení zásahů (viz čl. 6 a přílohu č. 1 tohoto pokynu), b) přehled dat zásahů jednotek PO a složek IZS u událostí pomocí vlastní výpočetní techniky v programu SSU v atributech (položkách) uvedených v příloze č. 2 tohoto pokynu (dále jen údaje zavedené do programu SSU ). 5) Garantem pro statistiku se rozumí příslušník HZS kraje určený ředitelem HZS kraje.4 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 3 (2) Zpracování písemné nebo datové dokumentace o zásahu u události, zadání údajů do programu SSU, kontrola správnosti těchto údajů a odesílání dat programu SSU z HZS kraje na MV-generální ředitelství HZS ČR se provádí v následujících termínech: a) zpracování písemné nebo datové dokumentace o vedení zásahů u událostí pro jednotky PO aa) Dílčí zpráva o zásahu - nejpozději do 3 dnů od ukončení příslušného zásahu, ab) Zpráva o zásahu - nejpozději do 6 dnů od ukončení příslušného zásahu, b) zpracování písemné nebo datové dokumentace o vedení zásahů u událostí pro složky IZS (viz příloha č. 2 tohoto pokynu) - do 14 dnů od ukončení příslušného zásahu, c) zadání a kontrola správnosti údajů do programu SSU všech zásahů jednotek PO u událostí (včetně požárů bez účasti jednotek PO) - do 6, nejpozději však do 10 dnů od ukončení zásahu jednotky PO (u požárů bez účasti jednotek PO od doby ohlášení požáru), d) zadání a kontrola správnosti údajů do programu SSU všech zásahů složek IZS u událostí - do 15, výjimečně do 20 dnů od ukončení zásahu, e) odesílání dat programu SSU z HZS kraje na MV-generální ředitelství HZS ČR čtvrtletně dle následujícího časového rozpisu ea) data za období leden až březen - do 15. dubna eb) data za období leden až červen - do 15. července ec) data za období leden až září - do 15. října ed) data za období leden až prosinec - do 16. ledna následujícího roku (roční export dat za období leden až prosinec musí obsahovat všechny události a zásahy tohoto období). (3) Data programu SSU se musí na krajském ředitelství HZS kraje pravidelně (minimálně vždy před čtvrtletním exportem) zálohovat. Za zálohování a odeslání dat odpovídá garant pro statistiku nebo jeho zástupce. Každou aktualizaci programu SSU je nutno provést na všech pracovištích nejpozději do jednoho měsíce od jejího uvolnění výrobcem programu. (4) Události zjištěné později se do evidence podle čl. 4 odst. 1 zařadí dodatečně. Čl. 5 Dílčí zpráva o zásahu a Zpráva o zásahu (1) Dílčí zpráva o zásahu 6) slouží jako podklad pro Zprávu o zásahu 7) a je dokladem o činnosti jednotky PO u zásahu a ve stanovených případech dokladem o činnosti složek IZS u zásahu podle příslušného právního předpisu 8). Může být zpracována na předepsaném formuláři, pomocí počítačového programu nebo pomocí textového editoru za předpokladu, že bude dodržen obsah a náležitosti Dílčí zprávy o zásahu. Náležitosti Dílčí zprávy o zásahu a způsob vyplnění jsou uvedeny v příloze č. 1 tohoto pokynu. (2) Zpráva o zásahu slouží výhradně pro služební potřebu HZS ČR. Je dokladem o činnosti jednotek PO u zásahu a ve stanovených případech dokladem o činnosti složek IZS u zásahu podle příslušného právního předpisu 8) a slouží také jako podklad pro informace 6) 7) 8) 20 odst. 4 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany. Metodický list č. 12 kapitoly Ř Bojového řádu jednotek požární ochrany (Pokyn generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 40/2001, ve znění Pokynu generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 38/2002). 26 odst. 2 vyhlášky č. 247/2001 Sb. 16 vyhlášky č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb.5 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 4 zadávané do programu SSU. Zprávu o zásahu zpracovává velitel zásahu, který je zodpovědný za její úplnost a obsah. Úplnost a správnost Zprávy o zásahu kontroluje zadavatel údajů do SSU podle čl. 2 odst.1 písm. a). Kopie (stejnopis) Zprávy o zásahu u požáru je také součástí Spisu o požáru. Zpráva o zásahu může být zpracována na předepsaném formuláři, pomocí počítačového programu nebo pomocí textového editoru za předpokladu, že bude dodržen obsah a náležitosti Zprávy o zásahu. Náležitosti Zprávy o zásahu a způsob vyplnění jsou uvedeny v příloze č. 1 tohoto pokynu. (3) HZS krajů v případě mezikrajské pomoc zpracovávají Dílčí zprávy o zásahu nebo Zprávy o zásahu podle vzájemné dohody mezi OPIS HZS krajů tak, aby událost byla v databázi programu SSU evidována za celé území České republiky pouze jednou. Pokud se OPIS HZS krajů mezi sebou nedohodnou, zpracovává tuto dokumentaci místně příslušný HZS kraje. (1) Dokumentaci o vedení zásahu tvoří: Čl. 6 Dokumentace o vedení zásahu a) Zpráva o zásahu - viz čl. 5 odst. 2, b) údaje zavedené do programu SSU - viz příloha č. 2 tohoto pokynu, c) dokumentace podle zákona o prevenci závažných haváriích, d) jiná dokumentace (např. fotodokumentace případně videozáznam, protokol o měření, zpráva zpracovaná příslušným orgánem státní správy nebo samosprávy, nebo další dokumenty zpracované u HZS ČR). (2) Rozsah dokumentace o vedení zásahu dle charakteru jednotlivé události může zpřesnit ředitel HZS kraje. (3) Tvoří-li dokumentaci o vedení zásahu více písemných podkladů, je nezbytné ji opatřit deskami s názvem události podle čl. 3. (4) Pokud složitost události vyžaduje delší termín na zpracování dokumentace o vedení zásahu, o prodloužení termínu rozhodne příslušný služební funkcionář HZS kraje. (5) Jsou-li na HZS kraje došetřeny požáry později nebo byla-li provedena změna ve výši škod apod., HZS kraje tyto změny zaregistruje v programu SSU a příslušnou dokumentaci doplní. (6) MV-generální ředitelství HZS ČR si může vyžádat zpracování a zaslání dokumentace o vedení zásahu. (7) Nesplňuje-li některá část dokumentace o vedení zásahu požadavky stanovené tímto pokynem (např. neúplnost požadovaných údajů), může ji MV-generální ředitelství HZS ČR vrátit k doplnění nebo přepracování. (8) HZS kraje archivuje dle platných předpisů 9) : a) knihy požárů (vedené do roku 1991), b) dokumentaci o požárech (spisy o požárech, dříve také samostatná odborná vyjádření a další dokumentace), c) dokumentaci o vedení zásahu, d) souhrnná roční data programu SSU uložená na nosných mediích (např. CD). (9) MV-generální ředitelství HZS ČR archivuje trvale data programu SSU uložená na nosných mediích (např. CD). 9) Nařízení Ministerstva vnitra České republiky č. 65/2002, kterým se vydává skartační řád.6 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 5 Čl. 7 Analýzy (1) HZS kraje zpracovává periodické i aktuální přehledy zásahů u událostí v rozsahu výstupních tabulek programu SSU s příslušným grafickým doplněním a tyto přehledy analyzuje. O rozsahu analýzy rozhoduje ředitel HZS kraje. (2) MV-generální ředitelství HZS ČR si může analýzy zpracované podle předchozího odstavce vyžádat. (3) MV-generální ředitelství HZS ČR může po HZS kraje požadovat zpracování analýzy dle zadaných požadavků; II. u k l á d á m 1. náměstkovi generálního ředitele HZS ČR pro IZS a operační řízení vydávat vzory vyplnění Dílčí zprávy o zásahu a Zprávy o zásahu, 2. ředitelům HZS krajů a) při statistickém sledování událostí, zpracovávání příslušné dokumentace a její evidenci postupovat podle tohoto pokynu, b) k zabezpečení stanovených úkolů určit příslušníky a jejich zástupce v souladu s čl. 2 odst. 2 tohoto pokynu a hlásit průběžně písemně změny v určení garantů pro statistiku a jejich zástupců na MV-generální ředitelství HZS ČR, c) seznámit s tímto pokynem určené příslušníky a jejich zástupce a všechny velitele jednotek PO v okruhu své územní působnosti, d) seznámit s obsahem přílohy č. 1 tohoto pokynu vedoucí základních a ostatních složek IZS v okruhu své územní působnosti, e) zabezpečovat průběžně distribuci předtištěných (Dílčích) Zpráv o zásahu jednotkám PO v okruhu své územní působnosti, f) k realizaci tohoto pokynu provést změny ve svých interních aktech řízení nejpozději do 31. března 2006, 3. ředitelům vzdělávacích zařízení HZS ČR a řediteli SOŠ PO a VOŠ PO MV ve Frýdku- Místku upravit výuku podle tohoto pokynu, 4. řediteli odboru operačního řízení MV-generálního ředitelství HZS ČR zabezpečit tisk a distribuci formulářů (Dílčí) Zprávy o zásahu, 5. řediteli odboru IZS a výkonu služby MV-generálního ředitelství HZS ČR zabezpečit, aby s přílohou č. 1 tohoto pokynu byly seznámeny základní složky IZS na centrální úrovni a ostatní složky IZS, s kterými má MV-generální ředitelství HZS ČR uzavřené dohody o spolupráci;7 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 6 III. z r u š u j i Pokyn generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 5/2002 a č.7/2003. Tento pokyn nabývá účinnosti dnem vydání s tím, že se data v programu SSU počínaje dnem 1. ledna 2006 uvedou do souladu s tímto pokynem. Čj. PO-104/OPŘ-2006 Obdrží: HZS krajů SOŠ PO a VOŠ PO MV ve Frýdku-Místku MV-generální ředitelství HZS ČR Generální ředitel HZS ČR a náměstek ministra vnitra genmjr. Ing. Miroslav Štěpán v. r.8 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 7 P ř í l o h a č. 1 k Pokynu GŘ HZS ČR a NMV č. 10/2006 Návod k vypracování a použití Zprávy o zásahu a Dílčí zprávy o zásahu 1. Dokumentace o činnosti jednotky PO (dále jen jednotka ) 1.1. Pro potřeby evidence a dokumentace činnosti jednotky, sběru údajů o podstatě a poznatcích jejich činnosti se zpracovává a vede dokumentace o činnosti jednotky Základním dokumentem o činnosti jednotky je Dílčí zpráva o zásahu Za Dílčí zprávu o zásahu se považuje formulář podle stanoveného vzoru vyplněný na titulní straně s výjimkou položek označených "+" a v části Stručný popis činnosti jednotek u zásahu na straně druhé. Za Dílčí zprávu o zásahu se považuje také jakýkoliv jiný formulář (např. vytvořený na počítači), který však musí mít shodné položky jako formulář stanoveného vzoru včetně způsobu vyplnění. Poznámky: a) Vyplnění položek nad rámec uvedený v tomto bodě je možné. b) Formulář Dílčí zpráva o zásahu lze využít i pro získání informací o činnosti složky IZS při vyhlášeném třetím a zvláštním stupni poplachu IZS podle 19 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. Údaje poskytne (pokud s tím souhlasí) vedoucí složky IZS na místě zásahu - v tomto případě se vyplní tento formulář podle stanoveného vzoru Dílčí zprávu o zásahu zpracovává velitel jednotky, správnost a pravdivost údajů garantuje svým podpisem. V případě zpracování tohoto dokumentu elektronickou formou musí být pro archivaci a průkaznost vždy vytištěn se všemi náležitostmi a opatřen podpisem Při společném nasazení několika jednotek u zásahu odevzdají velitelé jednotek na místě zásahu kopii Dílčí zprávy o zásahu veliteli zásahu a originál si ponechávají pro vlastní jednotku Dílčí zprávy o zásahu se u jednotky archivují podle čl. 6 odst. 8 pokynu Účast jednotky při společném nasazení několika jednotek u zásahu potvrzuje velitel zásahu svým podpisem v příslušné položce na originálu i kopii Dílčí zprávy o zásahu. Takto podepsaná Dílčí zpráva o zásahu je podkladem pro posouzení případných nároků jednotky. 2. Zpráva o zásahu - dokumentace o společných záchranných a likvidačních pracích (pro složky IZS podle 16 odst. 2 vyhlášky č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému, jen při třetím a zvláštním stupni poplachu IZS) 2.1. Pro potřeby evidence a dokumentace celkové činnosti jednotek a složek IZS u zásahu, sběru poznatků o zásazích a pro potřebu statistického sledování zásahů jednotek a složek IZS se zpracovává a vede dokumentace o vedení zásahu jednotek a složek IZS Dokumentem o zásahu jednotek a ostatních složek IZS je Zpráva o zásahu. V případě, že jednotka byla u zásahu sama nebo v případě, že velitel jednotky je zároveň velitelem zásahu, je Zpráva o zásahu současně dokumentem o činnosti jednotky.9 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana Podkladem pro zpracování Zprávy o zásahu při společném nasazení několika jednotek a složek IZS u zásahu jsou Dílčí zprávy o zásahu těchto jednotek a podklady složek IZS, nebo jejich Zprávy o zásahu Za Zprávu o zásahu se považuje formulář podle stanoveného vzoru vyplněný ve všech položkách velitelem zásahu. Za Zprávu o zásahu se považuje také jakýkoliv jiný formulář (např. vytvořený na počítači), který však musí mít shodné položky jako stanovený vzor včetně způsobu vyplnění HZS krajů poskytují metodickou pomoc (případně i formuláře) složkám IZS při zpracování Dílčích zpráv o zásahu (nebo Zpráv o zásahu pokud není velitelem zásahu velitel jednotky) Velitel jednotky, který je současně velitelem zásahu, zpracuje Zprávu o zásahu tak, že rozšíří počet vyplněných položek Dílčí zprávy o zásahu své jednotky o položky určené pro velitele zásahu. Originál jako Zprávu o zásahu odevzdá na územně příslušné OPIS HZS kraje (stanici HZS kraje): - velitel jednotky do 6 dnů po ukončení zásahu, - vedoucí složky IZS na místě zásahu do 14 dnů po ukončení zásahu, jako podklad pro potřeby vedení statistiky, hodnocení a evidence zásahů jednotek a složek IZS. Pokud velitel zásahu není současně velitelem jednotky, zpracovává Zprávu o zásahu jen v jednom provedení a tuto zprávu odevzdá pro potřeby vedení statistiky, hodnocení a evidence zásahů jednotek, přičemž nevyplňuje bílé položky (bez barevného podtisku) na titulní straně formuláře. U jednotek HZS podniků a dobrovolných jednotek PO zůstává uložena kopie Zprávy o zásahu jako Dílčí zpráva o zásahu (pro jednu konkrétní jednotku) Originál Zprávy o zásahu a originály Dílčích zpráv o zásahu jsou v případě požárů součástí prvního vyhotovení Spisu o požáru. Další vyhotovení Spisu o požáru obsahují kopie popřípadě opisy Zprávy o zásahu a Dílčích zpráv o zásahu Originál Zprávy o zásahu a kopie Dílčích zpráv o zásahu nebo údaje v těchto dokumentech obsažené a zavedené do programu SSU, se po statistickém zpracování archivují u příslušného HZS kraje (pro požáry viz bod 2.6). Pokud je v případě uvedených zásahů stanoveno zaslání Zprávy o zásahu na MV-generální ředitelství HZS ČR, zasílá se jen kopie Za pravdivost a úplnost údajů a včasné zpracování Zprávy o zásahu dle bodu 2.4 odpovídá velitel zásahu Pokud jednotka neodevzdala kopii Dílčí zprávy o zásahu, nebo byl tento dokument neúplný (týká se rovněž chybějících nebo neúplných údajů složek IZS), vyplní velitel zásahu potřebné údaje o jednotce nebo složce IZS na základě vlastních znalostí z vedení zásahu Veškeré údaje uvedené ve Zprávě o zásahu zasahujících složek IZS slouží jen pro jejich vnitřní potřebu, případně pro potřebu jejich zřizovatele. Orgány veřejné zprávy jsou na základě své působnosti dané ve zvláštních zákonech oprávněny si vyžádat zprávu o zásahu za účelem správního řízení (přestupky, náhrady škod, náhrady výdajů apod.). HZS krajů jsou povinny žádosti vyhovět. 3. Definice některých pojmů obsažených v dokumentaci 3.1. Jednotka PO (jednotka) - síly a prostředky soustředěné a pracující pod jednotným velením velitele jednotky a náležející ke stejnému druhu jednotky (HZS kraje, hasičského záchranného sboru podniku, sboru dobrovolných hasičů obce, sboru dobrovolných hasičů podniku) označené vlastním evidenčním číslem jednotky.10 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 9 Za jednotku je považována každá stanice HZS kraje, tj.veškeré síly a prostředky jednoho druhu jednotky ze tejného místa dislokace soustředěné na místě zásahu nezávisle na době příjezdu na místo zásahu Složky IZS - viz 4 zákona č. 239/2000 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb Zásah - činnost jednotky a složky IZS u události včetně prověřovacího cvičení nezávisle na tom, zda je za ni požadována finanční náhrada nebo ne. Za zásah jednotky se považuje také předem dohodnutá pomoc jiným službám (např. policii při vyhledávání osob, předmětů, otvírání prostor apod.) nebo požár či záchranné práce, které vyvstanou z účasti jednotky (která není za zásah považována) při zajištění sportovní či kulturního akce. Za zásah jednotky se nepovažuje: a) veškerá činnost jednotky prováděná v souladu s 97 zákona o požární ochraně, b) odborná příprava jednotky (kondiční jízda, taktické cvičení apod.), c) asistence jednotek hasičského záchranného sboru podniku nebo sboru dobrovolných hasičů podniku při svařování nebo technologických postupech, u nichž je asistence předem dohodnuta. : Výše uvedené činnosti lze na úrovni jednotky evidovat také pomocí Dílčí zprávy o zásahu, nejsou ovšem předmětem statistického sledování Požárem se rozumí událost definovaná v 1 písm. m) vyhlášky č. 246/2001 Sb. (o požární prevenci). (1) Za požár ve smyslu uvedené definice se také považují výbuchy směsi hořlavých plynů nebo par hořlavých kapalin či prachů s plynným oxidantem. Přitom není rozhodující, zda a kým byl požár likvidován, došlo-li k samouhašení nebo byl-li požár nahlášen příslušnému HZS kraje dodatečně. (2) Za požár se pro účely tohoto pokynu nepovažuje: a) fyzikální výbuch, výbuch výbušnin, pokud nedojde k hoření materiálu a konstrukcí po výbuchu, b) hoření vinutí elektrických točivých strojů elektrickou iniciací, pokud nedojde k rozšíření hoření mimo prostor vinutí, c) žhnutí elektrické instalace, pokud nedojde k jeho rozšíření mimo instalaci, d) vznícení, ke kterému dochází při výrobě, pokud v technologickém postupu nelze vznik těchto případů vyloučit a jejich likvidace je technicky zajištěna za předpokladu, že nedojde k rozšíření hoření mimo předpokládanou část technologie, nebo pokud jsou specifikovány výhradně jako provozní nehody, za předpokladu, že nesplňují některý ze znaků definice požáru. Událost se zásahem jednotek PO se v těchto případech nezatřídí jako požár, ale použije se zatřídění událostí podle příslušného předpisu 1). (3) Za dále nedošetřovaný požár se považuje požár přírodních porostů (s výjimkou lesních), odpadů, demolic a vraků vozidel, vznícení potravin při vaření a vznícení sazí v komíně, pokud nevznikne škoda na majetku a nedojde k jeho rozšíření, k usmrcení či zranění osob nebo jejich ohrožení. Zjištěné informace se zadají do programu SSU. Spis o požáru se v tomto případě nezpracovává, pouze se pořídí záznam obsahující informace o události včetně závěru, tj. správnosti naložit s událostí jako s požárem dále nedošetřovaným Dopravní nehoda (DN) - zásah u události mající charakter činností spojených s odstraňováním následků kolize dopravních prostředků. dopravní nehody se zatřídí podle převažujícího charakteru nehody. 1) Pokyn generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 48/2005, kterým se stanoví postup pro hlášení mimořádných událostí a krizových situací a podávání pravidelných denních informací o požárech a činnosti jednotek.11 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 10 Pokud by v činnosti jednotky převládaly jiné práce, např. z důvodu úniku nebezpečné látky do životního prostředí, klasifikuje se tento zásah rovněž podle převažujícího charakteru. Dopravní nehoda s následným požárem patří vždy do kategorie požár. Za dopravní nehodu je třeba považovat i případ, kdy jednotky pouze dopravní prostředek vyprošťovaly z prostoru mimo komunikaci (odtažení vraků, vozidlo sjeté mimo komunikaci apod.), nebo odstraňovaly pouze drobné následky nehody (očištění komunikace nebo odstranění úniků látek - provozních náplní vozidel apod.) DN silniční - na všech silnicích, dálnicích a rychlostních komunikacích (mimo hromadné DN) DN silniční hromadná - na všech silnicích, dálnicích a rychlostních komunikacích za účasti více než 5 vozidel nebo prostředku hromadné přepravy osob, jestliže v době DN přepravoval 7 a více osob DN železniční vč. metra - na všech železničních tratích, včetně vleček DN letecká - spojená s leteckou přepravou včetně bezmotorových letadel DN ostatní * - např. na polních a lesních cestách, textem doplnit Živelní pohroma (ŽP) - zásah u události spojený s likvidací následků škodlivě působících sil a jevů vyvolaných plošně přírodními vlivy, které ohrožují životy, zdraví, majetek nebo životní prostředí - povodně, záplavy, deště, vlivem sněhu, námrazy, větrné smrště, sesuvu půdy, zemětřesení apod. Do této kategorie se zatřiďují zejména události, které jsou spojeny s vyhlášením stavu nebezpečí, stupně povodňové aktivity apod. Do jednotlivých podskupin se zatřiďuje podle převažujícího charakteru Únik nebezpečné chemické látky (ÚL) - zásah u události spojený s nežádoucím uvolněním nebezpečných chemických látek včetně ropných produktů (během výroby, dopravy nebo manipulace) a ostatních látek. Zásah k omezení nebo snížení rizika nekontrolovaného úniku hořlavých, výbušných, žíravých, jedovatých, zdraví škodlivých, radioaktivních a jiných nebezpečných látek, ropných produktů případně ostatních látek do životního prostředí (zemní plyn, kyseliny a jejich soli, louhy, čpavek apod.) včetně závažných havárií dle 2 zákona o prevenci závažných havárií. Týká se všech nebezpečných chemických látek a také úniků jiných látek viz bod Nebezpečná chemická látka nebo nebezpečný chemický přípravek - viz zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ÚL plynu/aerosolu - plyn v jakémkoli skupenství včetně pod tlakem stlačeného nebo zkapalněného plynu. - podle ČSN ISO , čl. NA 1.20: látky, jejichž absolutní tlak (tenze) par při 50 C je větší než 294 kpa, nebo látky s kritickou teplotou menší než 50 C, - v mezinárodních předpisech pro přepravu nebezpečného zboží: látky s tenzí par vyšší než 300 kpa nebo zcela plynné při 20 C a standardním tlaku 101,3 kpa, viz např. ADR, bod 2200 (2) ÚL kapaliny - podle ČSN , čl. NA 1.9: látka mající při teplotě 50 C tenzi (absolutní tlak) nasycených par nejvýše 294 kpa a při 35 C nejsou tuhé ani pastovité, s přihlédnutím k ČSN a vyhlášce o požární prevenci, - podle mezinárodních předpisů pro přepravu nebezpečného zboží: látky mající při tlaku 101,3 kpa bod tání nebo počátek tání 20 C nebo nižší. Viskózní látky, u kterých b.t. není stanovitelný, se podrobují zkoušce podle ASTM D nebo zkoušce pro stanovení tekutosti (penetrační zkoušce), viz např. ADR, bod 2000 (6). : Za kapalinu se zde nepovažuje ropný produkt.12 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana ÚL ropného produktu (olejová havárie) - zásah převážně k zabránění úniku a omezení jeho rozsahu výhradně ropných produktů. Jde výhradně o únik ropných produktů (benzinů, nafty nebo oleje). Úniky těchto látek z provozních náplní vozidel následkem dopravní nehody jsou klasifikovány jako dopravní nehoda ÚL pevné látky nebezpečná t u h á látka - podle ČSN ISO 8421, čl. NA 1.42: hmota s teplotou tání nebo odkapávání vyšší než 35 C a hmoty, které nemají bod tání, - podle mezinárodních předpisů pro přepravu nebezpečného zboží: látky, které nejsou kapalinami, viz např. RID, bod 400 (2), a p r a c h - podle ČSN ISO , čl. NA 1.42: rozmělněná tuhá látka s velikostí částic menší než 0,5 mm, viz též ČSN , čl. 1, ÚL ostatní * - jiné látky včetně potravinářských produktů, textem vysvětlit Technická havárie (TH) - zásah u události vedoucí k odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů TH technická havárie - odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů velkého rozsahu či značných následků na zdraví osob, zvířat či majetku (např. destrukce objektu) TH technická pomoc - odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů menšího rozsahu mimo technologický provoz závodů (mimo dopravních nehod). Jedná se o pomoc technikou jednotek bez návaznosti jakéhokoliv technologického provozu resp. výroby, např.: vyproštění osob z výtahu, nouzové otevření bytu, odstranění překážek z komunikací i jiných prostor, otevírání uzamčených prostorů, likvidace spadlých stromů, elektrických vodičů apod., odvětrání prostor, záchranu osob a zvířat, čerpání (kromě událostí 3.6.), uzavírání a navážení vody, asistence při hledání nástražného systému (např. výbušného), provizorní nebo jiné opravy, vyprošťování předmětů, osob (včetně prací na vodě), měření koncentrací nebo radiace (není-li součástí jiné události než TH technická pomoc) TH technologická pomoc - odstranění nebezpečí nebo nebezpečných stavů v technologickém provozu závodů. Jedná se o pomoc technikou jednotek v určité technologii či provozu zejména podniku jako je např.: náhrada havarovaného chlazení, nouzová dodávka vzduchu, vody, požární asistence s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodu 3.3. tohoto návodu,13 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 12 dohašování ohnisek po pálení klestu nebo následné dohašování ohnisek požáru lesa, ochlazování briket, skládek u těch případů, které nemají znaky definice požáru. Dojde-li během asistence ke vznícení např. nečistot, plynu apod., nejedná se o požár, je-li vhodnější tuto látku ponechat vyhořet a nerozšíří-li se hoření mimo technologický prostor, v němž hoření vzniklo TH ostatní pomoc * - nelze klasifikovat předchozími druhy TH. Jedná se např. o odvoz nebo převoz pacienta či lékaře, monitoring vodních toků, kontrola sjízdnosti komunikací (kromě živelních pohrom) apod. i na vyžádání jiné služby (přímo i nepřímo poskytnutá pomoc). Doplnit textem Radiační havárie a nehoda - zásah u události spojený s nepřípustným uvolněním radioaktivních látek nebo ionizujícího záření (definice viz 2 zákona č. 18/1997 Sb. a 5 vyhlášky č. 318/2002 Sb.) Ostatní mimořádná událost* - zásah u jiné události např. epidemie nebo nákaza způsobená nebezpečnou nemocí, zajištění podezřelých zásilek, a dále pak všechny zásahy u událostí, které nelze klasifikovat předchozími kategoriemi. Doplnit textem Planý poplach - činnost jednotky vyvolaná z důvodu ohlášení požáru nebo jiné události jednotce, která se nepotvrdila Místní jednotka Jednotka je místní na území svého zřizovatele (v katastru obce, místní části, území podniku). U jednotky HZS kraje se místní příslušnost nehodnotí s výjimkou případů, kdy má HZS kraje uzavřenu dohodu s obcí nebo podnikem podle 69a zákona o PO. U dálnic a rychlostních komunikací se místní příslušnost neuvádí. 4. Základní informace o některých položkách a jejich vyplňování 4.1. Vyplňování položek formulářů Dílčí zpráva o zásahu a Zpráva o zásahu se řídí požadavky uvedenými pod bodem 4.2 až 6.4 tohoto návodu a přílohy č. 2. Položky určené pro zpracování Zprávy o zásahu jsou veškeré položky určené veliteli zásahu, přičemž položky s barevným podtiskem jsou určeny zároveň pro statistické sledování Položky formuláře, u kterých není důvod k vyplnění, zůstávají nevyplněné a neproškrtávají se DATUM Uvede se den, kdy událost vznikla nebo byla jednotce (složce IZS) oznámena Položky UDÁLOST, ČINNOST PŘED PŘÍJEZDEM JEDNOTEK PO+, ČINNOST - pořadí jednotky PO, MÍSTNÍ JEDNOTKA PO+", ZAMOŘENO+, OCHRANA, PLANÝ POPLACH+, SPOLUPRÁCE SE SLOŽKAMI IZS+, VYHLÁŠENÝ STUPEŇ POPLACHU+, ŠTÁB VELITELE ZÁSAHU* Ustanoven/Neustanoven se v případě kladné odpovědi vyplňují zakřížkováním "x" v příslušném políčku, kromě uvedení počtu proudů a případů několikanásobného zásahu (výjezdu) či planého poplachu (viz 5.1. až 5.3.). : Není možné, aby bylo křížkem označeno zároveň více druhů událostí, např. Požár a Planý poplach a stejně tak i více druhů položky Planý poplach*, např. Příznaky hoření a EPS. Tyto položky musí být vyplněny jednoznačně.14 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana Pořadí jednotky PO - tuto položku vyplňuje velitel jednotky po konzultaci s velitelem zásahu na základě času dojezdu jednotlivých jednotek na místo zásahu ČASOVÉ ÚDAJE - položka k zaznamenání časových údajů ve vztahu k celé jednotce podle definice uvedené pod bodem 3.1. O případném pohybu techniky jednotky během zásahu si velitel jednotky vede záznamy o položce ČASOVÉ ÚDAJE O DALŠÍ POVOLANÉ TECHNICE JEDNOTKY PO. V této části se např. zaznamenává příjezd a odjezd části sil a prostředků dané jednotky během celého zásahu, kdy část sil a prostředků u zásahu vždy zůstává. - časové údaje se zaznamenávají podle zásad uvedených v uživatelské příručce programu SSU a mohou sloužit ke statistickému zpracování v programu SSU Pokud je počet jednotek u zásahu vyšší než 5, použije se pro údaje o dalších jednotkách nový formulář. V něm se vyplní položky ČINNOST - pořadí jednotky PO a ČASOVÝ PRŮBĚH ČINNOSTI JEDNOTEK PO Pokud formulář vyplňuje složka IZS, nelze jej slučovat pro odlišné složky Pokud rozsah popisu činností jednotek u zásahu přesahuje rozsah formuláře, přiloží se doplněk na samostatném listu ADRESA (obec, ulice, č.p., registrační značka - RZ či státní poznávací značka - SPZ) - uvedou se údaje v tomto pořadí: a) název obce, resp. katastrální území obce, na dálnicích nebo čtyřproudých a ostatních silnicích jejich označení, b) místní část, c) ulice, u dálnic nebo čtyřproudých silnicích kilometrovník s vyznačením směru, d) číslo popisné event. číslo orientační, e) název podniku, firmy či organizace, f) u silničních dopravních prostředků RZ nebo SPZ a stát (stát se neuvádí, je-li z ČR). Tento postup je nezbytný pro následné zavádění dat do počítače a zatřídění událostí k jednotlivým obcím či podnikům Evidenční číslo události - první 2 znaky slouží pro identifikaci kraje, další dva znaky pro označení roku a posledních 6 znaků pro označení pořadového čísla události v kraji, které je generováno počítačem resp. přiděleno garantem pro statistiku nebo jeho zástupcem. Evidenční číslo události je přidělováno výhradně událostem, splňujícím definici události. Pořadové číslo události v kraji sdělí HZS kraje veliteli zásahu, který Zprávu o zásahu zpracoval a na vyžádání i velitelům jednotek, kteří zpracovali Dílčí zprávy o zásahu. Velitelé jednotek kopie Dílčí zprávy o zásahu pořadovým číslem události v kraji doplní OBJEKT - uvede se název budovy či objektu podle účelu, ke kterému slouží (např. rodinný domek, škola, sklad slámy, osobní auto, les apod.) a kde se událost stala, případně se na něj rozšířila. Pro požár platí, je-li objekt víceúčelový, dělený na požární úseky, uvede se při požáru charakter té části, kde požár vznikl; pokud objekt není dělen na požární úseky, rozhoduje převládající charakter objektu např. požár keře na volném prostranství, požár pneumatik na velkoobjemové skládce atd. Jedná-li se např. o dopravní prostředek v garáži, je správné uvádět jako objekt garáž, shoří-li automobil na lesní cestě, uvede se automobil. Nelze-li rozhodnout podle výše uvedených pravidel, bude rozhodující převažující výše škody. Půjde-li o ropnou skvrnu na vozovce uvede se jako objekt komunikace. Při převozu pacientů požární technikou se uvede objekt, kam se pacient převáží. Při povodni záleží na charakteru zásahu. Při lesním požáru se uvede druh lesa nebo lesního pozemku. Při události, která postihuje více objektů, se uvedou ty, u nichž je největší rozsah škod.15 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana PROSTOR - uvede se druh využívaného prostoru v objektu (budovy), kde se událost stala (např. kuchyň, výtahová šachta, dílna apod.) ČASOVÉ ÚDAJE (součást Dílčí zprávy o zásahu ): 1. dvoučíslí - označení měsíce (např. březen bude označen 03), 2. dvoučíslí - označení dne v měsíci, 3. dvoučíslí - hodina (není přípustný údaj hodin, v případě času na rozhraní dvou dnů se udává čas hodin s pořadovým číslem následujícího dne), 4. dvoučíslí - minuta (00-59). Není-li možné z různých důvodů údaj vyplnit, uvede se (např. nebyl-li zahájen zásah) a tato skutečnost se popíše ve Stručném popisu zásahu. Ohlášení - a) pro Dílčí zprávu o zásahu časový údaj, kdy byla událost oznámena na příslušnou ohlašovnu požárů, která jednotku vyrozuměla (jde o časový údaj prvního převzetí tísňové zprávy). V případech, kdy je jednotce vyhlašován poplach dálkově z územně příslušného OPIS, se považuje za čas ohlášení čas převzetí informace OPIS (datová věta z TCTV 112, tísňové volání apod.). b) pro Zprávu o zásahu časový údaj, kdy byla přijata první informace o události (tísňové volání, osobní předání, EPS apod.) ČINNOST - Pořadí jednotky PO Jednotka nezasahovala - v době příjezdu byla událost buď likvidována nebo jednotka byla odvolána na základnu. Požární asistence Asistence při vyhledávání/ likvidaci nástražného (např. výbušného) systému Průzkum Použití hasicích přístrojů - zásah s použitím všech druhů hasicích přístrojů. Použití jednoduchých hasicích prostředků Použití vody dodávané proudem C - počet proudů Použití vody dodávané proudem B - počet proudů Použití vody z otočné proudnice - počet Použití vysokotlaké vody - počet proudů Použití pěny lehké - počet agregátů Použití pěny střední - počet proudů Použití pěny těžké - počet proudů Použití smáčedla Použití prášku z mobilní techniky Použití inertních plynů z mobilní techniky Hašení zvláštními technickými prostředky a hasivy Čerpání a odčerpávání vody - čerpání nežádoucí vody ze zatopených prostorů. Dálková doprava vody hadicemi - doprava hasební vody hadicovým vedením na místo zásahu ze vzdálenosti více jak 200 m.16 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 15 Dálková doprava vody kyvadlová - doprava vody požární technikou nebo jinými cisternami na místo zásahu. Doplňování vody - zásobování požární techniky vodou z místních zdrojů požární vody (vnější odběrní místa) a z cisteren. Chlazení - odvádění tepla z ohrožených prostorů nebo zařízení. Odvětrání prostorů přirozené - odstranění zplodin hoření nebo toxických látek pomoci přirozené ventilace. Odvětrání prostorů nucené - odstranění zplodin hoření nebo toxických látek pomoci nucené ventilace (přetlaková a podtlaková ventilace či hydroventilace). Izolace, separace látek - oddělování, odlučování, izolace nebezpečné látky od jiné látky (různých látek od sebe). Neutralizace - mísení roztoku kyselé a zásadité látky až k bodu, kdy roztok reaguje neutrálně. Ředění - snižování koncentrace nebezpečné látky. Přečerpávání látky - čerpání látek z poškozených nádob, nádrží a cisteren. Ohraničení, zahrazení uniklé látky - zabránění dalšího šíření látky mimo vyhrazený prostor. Jímání, sběr uniklé látky (mimo Odstraňování úniku ropných látek - provozních náplní vozidel) - zachycování uniklé látky, její odstraňování, sběr a odvoz k likvidaci. Zjišťování druhu uniklé látky - zjišťování (detekce) druhu látky a její koncentrace (nebo jiného technicko bezpečnostního parametru) v roztoku nebo ovzduší. Měření koncentrace plynů - práce spojené s možným únikem nebezpečných látek, zplodin hoření apod. Zajištění místa nehody - zabránění vstupu nepovolaným osobám do místa zásahu, zajištění řízení a nebo odklonu dopravy. Odstraňování následků dopravní nehody - zabezpečení havarovaných vozidel, uvolnění komunikace od havarovaných vozidel, které bezprostředně ohrožují bezpečnost a plynulost provozu na této komunikaci. Odstraňování překážek z komunikace a jiných prostorů - odstraňování překážek bezprostředně ohrožující bezpečnost a plynulost provozu na komunikacích, zásahových cestách apod. Odstraňování úniku ropných látek - provozních náplní vozidel - zabránění dalšímu úniku látky ze zejména mobilních zařízení, zásobníků, cisteren a lahví pomocí technických a jiných prostředků. Ochrana okolí - ochrana okolí před negativními vlivy události. Osvětlení místa zásahu Práce na vodě - z plavidla, např.vyhledávání utonulého, likvidace nebezpečné látky z vodní hladiny. Práce ve vodě a pod vodou - práce pod vodní hladinou s potápěčským dýchacím přístrojem i bez něj, nebo práce ve speciálních ochranných oděvech. Obsluha nebezpečného zařízení - havarijní obsluha technologických zařízení. Provizorní oprava - dočasná oprava za účelem zprovoznění zařízení na nezbytně nutnou dobu. Rozebírání konstrukcí - odstranění konstrukcí staveb a zařízení. Uzavírání vody, plynu, elektřiny apod. - přerušení dodávky energií do místa zásahu a jeho okolí. Vnikání do uzavřeného prostoru - vnikání do uzavřeného prostoru nestandardním způsobem. Zásah ve výšce pomocí lezecké techniky - práce (mimo záchrany osob) ve výšce prováděné s použitím lezecké techniky, včetně zásahu z vrtulníku. Zásah ve výšce a nad volnou hloubkou - zásah z mobilní výškové požární techniky, přenosných a vysouvacích žebříků nebo plošin. Vyhledávání osob - vyhledávání osob za účelem jejich záchrany nebo jejich identifikace apod. (kromě vyhledávání, záchrany osob z vody). Vyhledávání, záchrana osob z vody - hledání utonulých osob a záchrana tonoucích. Vyprošťování osob z hloubek - záchrana a vyprošťování osob za využití lezecké a jiné techniky. Vyprošťování osob z výšek - záchrana a vyprošťování osob za využití lezecké a jiné techniky.17 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 16 Vyprošťování osob z havarovaných vozidel - vyproštění a záchrana osob zaklíněných ve vozidlech či v pracovních prostředcích za pomoci speciálních vyprošťovacích a jiných zařízení. Vyprošťování osob z výtahu - vyproštění osob z výtahu, který neumožňuje osobě jeho opuštění. Vyprošťování ze zhroucených staveb - vyproštění a záchrana zavalených osob ze zhroucených nebo poškozených objektů pomocí ženijně technických prostředků, stavební mechanizace apod. Záchrana osob (jiná) - ostatní případy záchrany osob. Předlékařská pomoc - poskytnutí první pomoci zraněným osobám před ošetřením lékařem. Vyprošťování předmětů Odchyt zvířat včetně vyhledávání - vyhledávání a odchyt zvířat za účelem odstranění bezprostředního nebezpečí pro osoby či záchrany zraněných zvířat. Odchyt a likvidace obtížného hmyzu - odchyt obtížného hmyzu za účelem odstranění bezprostředního nebezpečí pro osoby. Evakuace osob objektová - zahrnuje evakuaci obyvatelstva jedné budovy nebo malého počtu obytných budov, administrativně správních budov, technologických provozů nebo dalších objektů. Evakuace osob plošná - zahrnuje evakuaci obyvatelstva, části či celého urbanistického celku, případně většího územního prostoru. Evakuace předmětů - přemístění předmětů mimo ohrožený prostor nebo na jiné místo. Evakuace zvířat - vyvedení zvířat z ohroženého prostoru. Zřízení a zajišťování provozu evakuačního střediska - činnost prováděná v průběhu plošné evakuace obyvatel, kdy jsou na teritoriu pro přechodnou dobu vytvořena pracoviště k organizování řízené evakuace. Označování nebezpečných oblastí - činnost související s prováděním uzávěr ohroženého území nebo prostoru. Speciální očista (dekontaminace a detoxikace) - činnost, při kterém se odstraňují nebo se snižují škodlivé účinky kontaminantu, prováděná na obyvatelích a technice opouštějících zamořené území. Speciální očista zasahujících sil a prostředků - činnost, při kterém se odstraňují nebo se snižují škodlivé účinky kontaminantu, prováděná na jednotkách a technice účastnících se zásahu v zamořeném území, nebo opouštějících zamořené území. Zprovoznění úkrytů - činnost k ochraně obyvatelstva, týkající se zajištění provozu stálých úkrytů a výstavby provizorních úkrytů. Doprava pitné vody, potravin a dalších předmětů nezbytných k přežití - činnost prováděná v souvislosti se zajišťováním nouzového přežití obyvatelstva, organizováním humanitární pomoci obyvatelstvu a podporou sil a prostředků zasahujících při krizové situaci. Výdej a rozdělování pitné vody, potravin - činnost navazující na dopravu pitné vody, potravin a dalších předmětů nezbytných k přežití obyvatelstva při krizové situaci. Týlové práce - zabezpečení činnosti zasahujících jednotek všemi druhy materiálu, proviantu, výstrojí, prostoru pro odpočinek, zdravotnických služeb, technického a ekonomického zabezpečení (včetně dopravy pitné vody a potravin pro jednotky zasahující při standardní události). Čekání na speciální služby - čekání na jiné speciální služby. Záloha na místě události - síly a prostředky, které jsou na místě události v pohotovosti pro případné nasazení. Pohotovost na vlastní stanici Záloha na stanici - síly a prostředky, které jsou na stanici v pohotovosti pro případné nasazení. Jiné * - textem uvést jiný druh činnosti ČASOVÝ PRŮBĚH ČINNOSTI JEDNOTEK PO+" (součást Zprávy o zásahu ) - uvede se den v měsíci, hodina a minuta podle zásad uvedených pod bodem Ohlášení den/hod/min" - časový údaj, kdy byl jednotce vyhlášen poplach.18 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana 17 NASAZENA Lezecká skupina/ Potápěčská skupina - v případě že ano, uvede se počáteční velké písmeno L či P, případně X pro obě skupiny ZÁCHRANA OSOB - ZRANĚNÍ - uvede se počet osob podle předepsaných kategorií. Zachráněnými osobami se rozumí osoby, které v souvislosti s událostí opustily objekt s nezbytnou pomocí záchranáře. Evakuovanými osobami se rozumí osoby, které v souvislosti s událostí opustily na základě informace o hrozícím nebezpečí na pokyn objekt. Usmrcenými osobami jsou ty, které byly usmrceny před zásahem nebo v době zásahu. Zraněnými osobami jsou ty, u nichž došlo k poškození zdraví před zásahem nebo v době zásahu. Poznámky: Při událostech se uvedou všechny usmrcené a zraněné osoby, o nichž má velitel zásahu informace nebo byly zjištěny při zjišťování příčin vzniku požárů. Při kombinaci požáru s jiným druhem události se uvedou všechny usmrcené osoby do události požár Celkový počet zúčastněných jednotek PO:" - počet všech jednotek, které se k události dostavily bez ohledu na to, zda zasahovaly či ne LOKALIZACE POŽÁRU+ Datum, čas - časový údaj (den, měsíc, hodina, minuta), kdy je nasazenými proudy zastaveno šíření požáru a na místě je dostatek sil a prostředků k jeho likvidaci. Nebyl-li zásah prováděn, celý silně orámovaný blok (položky Datum, Čas, Plocha lokalizace (m 2 ), Výkon proud. (l/min), Fronta požáru (m) ) se nevyplňuje a šikmou čarou se přeškrtne. Důvod, proč nebyl zásah prováděn, se uvede ve Stručném popisu zásahu. V případě, že po provedení lokalizace požáru dojde z jakýchkoliv příčin opět k rozhoření a požár je nutno znovu lokalizovat, uvádí se čas poslední lokalizace. Plocha lokalizace (m 2 ) - celková půdorysná plocha zasažená požárem v čase lokalizace. Minimální povolený údaj je 1 m 2, nulový údaj nelze uvádět, byl-li prováděn zásah. Obdobně při objemovém hašení se uvede objem prostoru, ve kterém byl zásah prováděn. Výkon proud. (l/min) - výkon nasazených proudů na uváděnou frontu (plochu) hašení v čase lokalizace. Do výkonu proudů se uvádí dodávka vody, pěny nebo mlhy proudy B, C, vysokotlakou vodou nebo agregátem. Nasazené proudy k ochraně sousedních objektů se neuvádějí. Při hašení pěnou se v této položce uvádí průtok roztoku pěnidla ve vodě, nikoliv množství vytvořené pěny. Fronta požáru (m) - uvádí se délka fronty hašení v metrech, kde bylo působením hasební látky zastaveno šíření požáru. V případě, že tuto frontu nelze odpovědně stanovit (např. při požáru rodinného domku byl zásah prováděn okny a dveřmi ze všech stran), uvede se celý obvod požáru. V případě požáru výrobních hal a podobných objektů, kde byly nasazeny proudy ve směrech šíření a další proudy byly nasazeny vstupními otvory do již zasaženého prostoru, uvede se pouze délka fronty hašení požáru ve směrech jeho šíření v hale. V případě, že hašení probíhá zcela jasně po celé ploše požáru (tzn. zejména hašení nádrží s hořlavými kapalinami pěnou), uvádí se jen plocha požáru. Neprobíhá-li hašení ve frontě, údaj se nevyplňuje LIKVIDACE+ - uvede se den, měsíc, hodina a minuta likvidace požáru VYHLÁŠENÝ STUPEŇ POPLACHU+ - uvede se jeden ze stupňů požárního poplachu nebo poplachu IZS první, druhý, třetí nebo zvláštní. Nebyl-li poplach vyhlášen, uvede se nula LÁTKY, KTERÉ PŘEVÁŽNĚ HOŘELY+ - uvedou se slovně.19 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana LÁTKY, KTERÉ UNIKLY (druh, název, UN číslo)+ - uvede se slovně (chemický, obchodní nebo jiný název) s případným doplněním UN čísla, čísla CAS apod CELKOVÁ SPOTŘEBA HASIV - SORBENTŮ+ - v případě více druhů těchto látek uvést odděleně. Jednáli se o hašení pěnou, uvede se spotřebované množství pěnidla v litrech JEDNOTKY, KTERÉ SE NEMOHLY DOSTAVIT - uvede se číslo jednotky a důvod textem, proč se nedostavila, ač jí byl vyhlášen poplach VYUŽITÁ OSOBNÍ POMOC + - uvedou se identifikační údaje o fyzické osobě, která osobní pomoc poskytla a údaje o druhu vyžádané osobní pomoci. VYUŽITÁ VĚCNÁ POMOC+ - uvedou se identifikační údaje o vyžádaném a poskytnutém věcném prostředku a jeho využití při zásahu. Dále se uvedou údaje o fyzické osobě, fyzické osobě zastupující právnickou osobu a zastupované právnické osobě, která věcný prostředek poskytla PODKLAD PRO ZPP+ - vyplňuje velitel zásahu podle svých možností nebo na pokyn službu konajícího příslušníka pro ZPP. U požáru vždy, kdy na místo není povolán příslušník pro ZPP. Majitel - uvede se slovně. Uživatel - uvede se slovně. Názor na příčinu - uvede se slovně. Datum a čas povolání ZPP - časový údaj (den, měsíc, hodina, minuta), kdy byl příslušník pro ZPP povolán k události. "ZPP povolán - kým" - uvede se, kdo a kdy povolal příslušníka pro ZPP příslušného HZS kraje. Lze doplnit i o další údaje, kdy a kdo se k události dostavil. Jméno ZPP - uvede se jméno a příjmení příslušníka pro ZPP, který se k události dostavil Plánek nasazení sil a prostředků je součástí STRUČNÉHO POPISU ZÁSAHU, může se přiložit také na samostatném listu. Plánek obsahuje: a) schematické znázornění objektu, b) označení zasažené části, popř. směru šíření požáru nebo úniku nebezpečných látek, c) rozmístění techniky, event. dopravního a útočného vedení a rozmístění proudnic, polohu agregátů apod., d) místo velitelského stanoviště, e) povětrnostní situaci. Při zpracování plánku nasazení sil a prostředků se užívají grafické značky v souladu se Cvičebním řádem jednotek PO - technický výcvik a všeobecným mapovým klíčem. Požární technika se označuje pořadovým číslem jednotky. Plánek musí postihnout nasazení sil a prostředků v okamžiku lokalizace požáru nebo v době nasazení největšího množství sil a prostředků u ostatních zásahů. Jestliže by v průběhu zásahu došlo k částečnému přemístění techniky, jehož znázornění by bylo na úkor přehlednosti, je nutné zpracovat více plánků s uvedením odpovídajících časových údajů. Pokud je nasazení sil a prostředků jednotek jednoduché a zřejmé, nemusí se plánek zhotovit (s výjimkou případů, kdy došlo k usmrcení či zranění příslušníka, pracovníka nebo člena jednotky) nebo šlo o zdroj RA záření. V případě, že jednotka SDH obce, SDH podniku nebo HZS podniku bude požadovat náhradu výdajů za uskutečněný zásah podle 27 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pak v textovém popisu zásahu uvede také: a) počet motohodin jednotlivé použité požární techniky a věcných prostředků požární ochrany, b) celkovou ujetou vzdálenost v rámci celého zásahu v km.20 Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - čá 10/2006 Strana Spolupráce se složkami IZS+ Zaškrtnou se složky IZS, které byly na místě zásahu, případně se doplní textem jejich oficiální názvy. 5. Zvláštní případ vyplňování "Dílčí zprávy o zásahu" a "Zprávy o zásahu" 5.1. Uskuteční-li jednotka v důsledku mimořádné události více jak 4 zásahy (s výjimkou požáru) na různá místa události (např. v důsledku větrné smršti nebo záplav jednotka zasahuje na více místech) nebo 2 a více výjezdů ke stejnému planému poplachu, jedná se o tzv. několikanásobný zásah. V tomto případě se nemusí pro každý případ zásahu zpracovávat Dílčí zpráva o zásahu popř. Zpráva o zásahu. Pro takové případy lze uvedené dokumenty vyplnit zjednodušeným způsobem Zjednodušený způsob vyplnění pro jednotky spočívá v tom, že se provedený počet zásahů (výjezdů) vyplní do jednoho formuláře následovně: a) místo zakřížkování druhu události (kromě požáru) se uvede počet zásahů (výjezdů), b) vyplní se bílé, barevně nepodtištěné položky na titulní straně formuláře, c) vyplní se pouze část Časový průběh činnosti jednotek+, kde se uvede jen v položkách Vzdálenost km a Počet osob - průměrný počet připadající na jeden zásah (výjezd). : 5.3. Pro jiné složky IZS tento způsob vyplnění neplatí. Jako několikanásobný zásah (mimo požáru) či planý poplach (výjezd) se také vyplňuje Zpráva o zásahu při opakovaných činnostech, které jednotky prováděly v rámci jednoho druhu zásahu (např. opakovaná technologická pomoc v určitém provozu závodu, opakované chlazení nádrží, opakované výjezdy k planým poplachům způsobeným EPS apod.). Tímto způsobem mohou hasičské záchranné sbory podniků a sbory dobrovolných hasičů podniků na základě dohody s příslušným HZS kraje předávat Zprávy o zásahu za určité časové období. Jde o zásahy v hasebním obvodu těchto jednotek bez účasti jednotek jiných. : 5.4. Povinnost podávat neprodleně informace o svém výjezdu a zásahu není tímto opatřením dotčena. Při zásahu v zahraničí se: a) Dílčí zpráva o zásahu vyplňuje dle výše uvedeného návodu, b) Zpráva o zásahu vyplňuje podle možných poznatků při zásahu tak, aby splňovala kriteria k zadání dat do programu SSU, c) událost označuje příslušným evidenčním číslem události, kde na prvních pozicích je kód státu (uveden v programu SSU), kde zásah probíhal. Zobrazit více S B Í R K A INTERNÍCH AKTŮ ŘÍZENÍ GENERÁLNÍHO ŘEDITELE HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČESKÉ REPUBLIKY Ročník: 2006 V Praze dne 22. prosince 2006 Částka: 30 O B S A H : Část I. 30. Pokyn generálního ředitele Více Hrozba použití NVS nebo nález NVS, podezřelého předmětu, munice, výbušnin a výbušných předmětů STČ 03/IZS KATALOGOVÝ SOUBOR - TYPOVÁ ČINNOST SLOŽEK IZS PŘI SPOLEČNÉM ZÁSAHU Katalog typových činností integrovaného záchranného systému Hrozba použití NVS nebo nález NVS, podezřelého předmětu, munice, výbušnin Více S B Í R K O B S A H : S B Í R K A INTERNÍCH AKTŮ ŘÍZENÍ GENERÁLNÍHO ŘEDITELE HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČESKÉ REPUBLIKY A NÁMĚSTKA MINISTRA VNITRA Ročník: 2006 V Praze dne 13. března 2006 Částka: 9 O B S A H : Část I. 9. Více DOPRAVNÍ NEHODA STČ 08/IZS Chřipka ptáků STČ 11/IZS 2011 Ministerstvo vnitra GŘ HZS ČR Číslo jednací: MV- 93579/PO-IZS- 2010 Katalogový soubor typové činnosti STČ 11/IZS Typová činnost složek IZS při společném zásahu Chřipka ptáků Více 2.4. Havárie spojené s únikem nebezpečných látek (dále jen havárie )... 20 2.4.1. Dopad havárií... 21 2.4.2. Činnost zabezpečovaná složkami IZS... Ochrana před přirozenými a zvláštními povodněmi v ČR 1. Úvod. 2. Organizace povodňové ochrany v České republice. 3. MV - generální ředitelství HZS ČR a jeho hlavní úkoly při zajišťování ochrany před povodněmi. Více Čl. 3 Vymezení záchranných prací a jejich bezprostřednost... 2. Čl. 4 Zásada časového zařazení a priority záchranných prací... 2 M e t o d i c k á p o m ů c k a Ministerstva vnitra ( č.j.: PO -1590/IZS-2003 ze dne 30. června 2003 ) kterou se doporučují zásady pro jednotné rozlišování a vymezení preventivních, záchranných, likvidačních Více BEZPEČNOSTNÍ PROGRAM BEZPEČNOSTNÍ PROGRAM TAMERO INVEST s.r.o. Kralupy nad Vltavou (Areál chemických výrob Kralupy) ve smyslu zákona č. 59/2006 Sb. Výkonný ředitel: Podpis: Boguslav BRANDYS Březen 2015 TAMERO INVEST s.r.o. Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO ZHOTOVENÍ STAVBY VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO ZHOTOVENÍ STAVBY Obsah VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO ZHOTOVENÍ STAVBY... 1 PREAMBULE... 1 ČÁST I.... 1 OBECNÁ USTANOVENÍ... 1 Článek 1 : Úvodní ustanovení... 1 Článek Více MV - GŘ HZS ČR. Č. j.: MV 27019-1/PO-IZS-2013 Počet listů: 6 Výtisk číslo: 1 2 3 4 5 6 Přílohy: 3/3 P R A V I D L A HZS Středočeského kraje HZS hl. m. Prahy MV - GŘ HZS ČR Letecká služba Policie České republiky Č. j.: MV 27019-1/PO-IZS-2013 Počet listů: 6 Výtisk číslo: 1 2 3 4 5 6 Přílohy: 3/3 P R A V I D L A výkonu Více Spisový a skartační řád Obecního úřadu v Radkově Spisový a skartační řád Obecního úřadu v Radkově Radkov 58, 747 83 Radkov, IČO 00635 383, TEL., FAX. 556/309067, [email protected] Spisový a skartační řád Obecního úřadu v Radkově Úvodní ustanovení Více Jak na základní registry? Příručka pro kraje a obce 20mm Jak na základní registry? 15mm 9mm 7mm 5mm Ministerstvo vnitra 2012 20mm Jak na základní registry? Příručka pro kraje a obce Zpracovalo Ministerstvo vnitra 20mm Obsah 1. Více S B Í R K A O B S A H : S B Í R K A INTERNÍCH AKTŮ ŘÍZENÍ GENERÁLNÍHO ŘEDITELE HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU ČESKÉ REPUBLIKY Ročník: 2006 V Praze dne 21. prosince 2006 Částka: 21 O B S A H : Část I. 21. Pokyn generálního ředitele Více Statutární město Prostějov Rada města Prostějova Statutární město Prostějov Rada města Prostějova ORGANIZAČNÍ ŘÁD Magistrátu města Prostějova od 1. 1. 2015 vydaný v souladu s 102 odst. 2 písm. f), k) a o) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), Více SPISOVÝ A SKARTAČNÍ ŘÁD Obec Dětenice, Dětenice 141, 507 24 Dětenice zastoupená starostou obce ing. Radomírem Vališkou tel.: 493596007, 725081036, e-mail:[email protected], www: http://detenice.wz.cz, IČ:00271471, č.ú. 1163237349/0800 Více EU peníze středním školám EU peníze středním školám Příručka pro střední školy - - žadatele a příjemce v oblasti podpory 1.5 Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost VERZE: 1 VYDAL: Řídicí orgán OP VK DATUM PLATNOSTI: Více PLÁN OPATŘENÍ PRO STAV NOUZE. ke zmírnění dopadu narušení dodávek plynu a jeho. odstranění v České republice PLÁN OPATŘENÍ PRO STAV NOUZE ke zmírnění dopadu narušení dodávek plynu a jeho odstranění v České republice Prosinec 2014 Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky 1 Obsah: 1. Úvod 2. Legislativa Více Podniková kolektivní smlouva České dráhy, akciová společnost Odborové sdružení železničářů Federace strojvůdců ČR Federace vlakových čet Unie železničních zaměstnanců Federace vozmistrů Federace železničářů ČR Cech strojvůdců ČR Svaz Více 2.1.101 VZNIK A VYMEZENÍ OCHRANNÝCH PÁSEM DÁLNIC, SILNIC A MÍSTNÍCH KOMUNIKACÍ Ústav územního rozvoje, Jakubské nám. 3, 658 34 Brno Tel.: +420542423111, www.uur.cz, e-mail: [email protected] LIMITY VYUŽITÍ ÚZEMÍ Dostupnost: http://www.uur.cz/default.asp?id=2591 2.1.101 VZNIK A VYMEZENÍ Více 26. Vyhláška. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ. Čl. 1 Předmět úpravy. Čl. 2 Rozsah platnosti 26. Vyhláška o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze Rada Zastupitelstva hlavního města Prahy se usnesla dne 19. 10. 1999 vydat podle 24 odst. 1 a 45 písm. l) zákona ČNR č. Více schválené usnesením vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304 a změněné usnesením vlády ze dne 26. října 2009 č. 1344 ÚPLNÉ ZNĚNÍ Metodické pokyny pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii schválené usnesením vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304 a změněné usnesením Více Spisový a skartační řád Spisový a skartační řád Spisový řád 1. Úvodní ustanovení 1.1. Řád spisové služby organizace /název a adresa organizace/ dále jen /zkratka organizace/ obsahuje závazné normy pro práci s dokumenty a předarchivní Více Speciální základní škola Bystré, příspěvková organizace se sídlem: Zámecká 1, Bystré 569 92 ORGAIZAČÍ ŘÁD ŠKOLY ŠKOLÍ ŘÁD Č.j.: Vypracoval: Speciální základní škola Bystré, příspěvková organizace se sídlem: Zámecká 1, Bystré 569 92 ORGAIZAČÍ ŘÁD ŠKOLY ŠKOLÍ ŘÁD Pedagogická rada projednala dne 9.10.2012 SZSBy-240/2012 Školská Více VŠEOBECNÉ PODMÍNKY PRO POSKYTOVÁNÍ VEŘEJNĚ DOSTUPNÝCH SLUŽEB ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s. VŠEOBECNÉ PODMÍNKY PRO POSKYTOVÁNÍ VEŘEJNĚ DOSTUPNÝCH SLUŽEB ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s. vydané v souladu s ustanovením 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických Více JEDNACÍ ŘÁD VLÁDY. Čl. I. Úvodní ustanovení JEDNACÍ ŘÁD VLÁDY schválený usnesením vlády ze dne 16. září 1998 č. 610, usnesením vlády ze dne 22. května 2000 č. 506, usnesením vlády ze dne 13. září 2000 č. 913, usnesením vlády ze dne 10. ledna 2001 Více Obecná část Podmínek. 1 Předmět Podmínek Obecná část Podmínek Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti GREPA Networks s.r.o. (dále jen Podmínky") vydané s účinností od 1.4.2014. 1 Předmět Více 2017 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář
http://kraken.slv.cz/3VSPH35/2013
2018-03-23T13:13:54
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", "\nSoud ", " § 103", " § 3", " soud ", " soud ", " § 3", " § 3", "\nSoud ", " § 103", " § 128", " soud ", " § 3", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " § 104", " § 104", " § 104", " § 103", " § 3" ]
3 VSPH 35/2013-A-11 MSPH 96 INS 28373/2012 3 VSPH 35/2013-A-11 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Romany anonymizovano , anonymizovano , bytem Vacínova 396/5, 180 00 Praha 8, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 28373/2012-A-6 ze dne 17. prosince 2012, Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 28373/2012-A-6 ze dne 17. prosince 2012 se mění tak, že insolvenční návrh se neodmítá. Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 28373/2012-A-6 ze dne 17.12.2012 odmítl insolvenční návrh dlužnice Romany anonymizovano (dále jen dlužnice). V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V něm uvedla, že je v úpadku, neboť má celkem 4 nezajištěné věřitele a 9 závazků ve výši cca 1.400.643,-Kč, které není schopna plnit, jelikož splátky dosahují částky 16.926,-Kč měsíčně a její příjem činí 13.000,-Kč měsíčně. V podrobnostech odkázala na seznam závazků; věřitele specifikovala v návrhu na povolení oddlužení. Soud citoval § 103 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že v počáteční fázi insolvenčního řízení soud především zjišťuje, zda je dlužník ve stavu úpadku (či jako v daném případě ve stavu hrozícího úpadku), a teprve v případě jeho zjištění rozhodne, jakým způsobem bude řešen. I pokud je insolvenční návrh podáván na formuláři návrhu na povolení oddlužení (kolonka č. 6), musí obsahovat předepsané obsahové náležitosti. Dlužnice ale v insolvenčním návrhu dostatečně nekonkretizovala skutečnosti osvědčující stav jejího úpadku, když nespecifikovala na základě jakých právních skutečností její tvrzené závazky vznikly a kdy se staly splatnými. Co do označení jednotlivých věřitelů odkázala na přílohy insolvenčního návrhu a na návrh na povolení oddlužení. Dále soud konstatoval, že ve smyslu usnesení č.j. 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 není možno pokládat povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek za splněnou pouze odkazem na údaje obsažené v přílohách insolvenčního návrhu. Stejně tak nutno dovodit, že povinnost specifikovat věřitele není splněna obsahem návrhu na povolení oddlužení. Je nutné, aby jak insolvenční návrh, tak i návrh na povolení oddlužení, jsou-li podány společně, byly co do předepsaných obsahových náležitostí perfektní. V insolvenčním návrhu dlužnice však (ve smyslu § 3 IZ) chybí konkrétní údaj o pluralitě věřitelů (dlužnice neidentifikovala věřitele), o povaze jejích závazků (dlužnice neuvedla právní důvod vzniku závazků) a jejich splatnosti, jakož i okolnosti osvědčující prodlení. Povinnost vylíčení těchto rozhodných skutečností není možno nahradit použitím obecných formulací dle § 3 IZ a konstatováním, že dlužník splňuje podmínky pro zjištění úpadku. Soud uzavřel, že dlužnice nesplnila povinnost stanovenou v § 103 odst. 2 IZ, neboť dostatečně nevylíčila rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek. Proto postupoval dle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl. Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o zjištění jejího úpadku a povolí jeho řešení oddlužením, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že její návrh je právně perfektní a tedy způsobilý projednání, když v něm i v jeho přílohách jsou uvedeny konkrétní skutečnosti naplňující znaky úpadku dlužnice dle § 3 IZ (nikoli pouze hrozícího úpadku, jak uvedl soud prvního stupně). Podmínka plurality věřitelů je nepochybně splněna, neboť dlužnice v insolvenčním návrhu (v kolonce 6 formuláře) uvedla, že má 4 nezajištěné věřitele, u kterých má 9 závazků ve výši 1.400.643,13 Kč, a tyto věřitele řádně (názvem, identifikačním číslem a sídlem) označila v kolonce 18 návrhu i v připojeném seznamu závazků (předepsané příloze insolvenčního návrhu). Splněna je rovněž podmínka existence peněžitých závazků splatných po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, což plyne z konkrétních údajů uvedených v tom směru v kolonce 6, 18 a 20 návrhu a v seznamu závazků. Skutečnostmi uvedenými v kolonce 6 je pak zjevně naplněna i podmínka platební neschopnosti. Z těchto tvrzení je zřejmé, že dlužnice jednak zastavila platby všech svých peněžitých závazků, jelikož dlužná částka, kterou má svým věřitelům najednou uhradit, mnohonásobně převyšuje její měsíční příjmy, ze kterých musí hradit pravidelné měsíční náklady na živobytí, a jednak dlužnice všechny své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, což je opět jednoznačně vyjádřeno i v kolonce 18 a 20 návrhu a v seznamu závazků. Dále dlužnice namítala, že soud prvního stupně nesprávně-v rozporu s judikatorními závěry vyjádřenými např. v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 6903/2009, 3 VSPH 131/2010-A ze dne 22.7.2010-nevzal jako součást tvrzení o úpadku v potaz údaje obsažené v seznamech majetku a závazků, které s insolvenčním návrhem předložila. Nadto v kolonce 6 návrhu co identifikace svých věřitelů a specifikace jednotlivých svých závazků odkázala na kolonky 18 a 20 návrhu, takže své věřitele a závazky vymezila řádně a při porovnání se seznamem závazků nemůže dojít k jejich záměně. Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu -usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 vskutku nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři. V jeho kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku. Co do popisu rozhodujících skutečností, jež její úpadek osvědčují, uvedla, že je svobodná a nemá vyživovací povinnost k třetím osobám, přičemž má 4 nezajištěné věřitele, vůči kterým má 9 závazků ve výši cca 1.400.643,13 Kč, které všechny jsou po dobu delší než 30 dnů, resp. déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a není schopna je plnit. Ohledně doby splatnosti jednotlivých závazků odkázala na přiložený seznam závazků s tím, že většina z nich je již najednou splatná a není možno dosáhnout jejich uspokojení výkonem rozhodnutí nebo exekucí, neboť jejich současná výše mnohonásobně převyšuje hodnotu majetku dlužnice, který může být výkonem rozhodnutí postižen. Dlužnice rovněž musela zastavit platby všech svých závazků, neboť její měsíční příjem činí jen cca 16.926,-Kč a měsíční splátky dosahují výše cca 13.000,-Kč. Je tak zřejmé, že při placení nezbytných životních nákladů není schopna ani těchto splátek, natož úhrady celých dlužných částek, kterou nyní věřitelé po dlužnici požadují. Dlužnice odkázala na připojený seznam závazků a na kolonky č. 18 a 20 návrhu na povolení oddlužení s tím, že jsou v nich identifikováni její věřitelé i jednotlivé závazky, a dále odkázala na údaje o svých příjmech za poslední 3 roky uvedené v kolonce 11 návrhu a na stav svého majetku uvedený v kolonce 16 návrhu, v němž je specifikován movitý majetek dlužnice v současné hodnotě cca 13.000,-Kč. K insolvenčnímu návrhu dlužnice připojila řádný seznam závazků, v němž v souladu s § 104 odst. 4 IZ označila všechny 4 své nezajištěné věřitele způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 IZ. U každého z 9 závazků uvedla údaje o jeho splatnosti, z nichž plyne, že všechny se staly splatnými v průběhu ledna až března 2012. Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice sice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje o svých věřitelích a o výši jednotlivých svých dluhů a jejich splatnosti, tyto skutečnosti však dostatečným způsobem konkretizovala prostřednictvím předloženého seznamu závazků. Z takto vylíčených skutečností plyne, že dlužnice má více věřitelů s pohledávkami, které jsou splatné déle než 30 dnů, resp. dokonce déle než 3 měsíce, a dlužnice zastavila jejich platby. Tím je dle § 3 odst. 2 písm. a), b) IZ nastolena domněnka, že dlužnice úhrady těchto závazků není schopna. Tuto domněnku nic nevyvrací, když dlužnice současně v insolvenčním návrhu označila své příjmy, které na úhradu uvedených závazků zjevně nestačí, a jiný potřebný disponibilní finanční majetek (jak plyne i z připojeného řádného seznamu majetku) nevlastní.
https://zakony.kurzy.cz/40-2009-trestni-zakonik/paragraf-97/
2019-09-23T07:03:31
[ " § 97", " § 97", " § 97", " soud ", " § 13", " § 71", " § 98" ]
Ukládání ochranných opatření, § 97 - Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Kurzy.cz > Zákony > Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. > ČÁST PRVNÍ OBECNÁ ČÁST > HLAVA V TRESTNÍ SANKCE > Díl 3 Ochranná opatření > Oddíl 1 Obecné zásady pro ukládání ochranných opatření > § 97 Ukládání ochranných opatření Ukládání ochranných opatření, § 97 <a href="https://zakony.kurzy.cz/40-2009-trestni-zakonik/paragraf-97/" title="§ 97 Ukládání ochranných opatření">Ukládání ochranných opatření (§ 97), Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.</a> Zařazení ustanovení v předpisu: OBECNÁ ČÁST (ČÁST PRVNÍ) » TRESTNÍ SANKCE (HLAVA V) » Ochranná opatření (Díl 3) » Obecné zásady pro ukládání ochranných opatření (Oddíl 1) » Ukládání ochranných opatření (§ 97) Předchozí: Zásada přiměřenosti (§ 96) Následující: Druhy ochranných opatření (§ 98) Ukládání ochranných opatření (1) Ochranná opatření lze ukládat za splnění zákonných podmínek samostatně i vedle trestu. (2) Vedle trestu obdobné povahy může být ochranné opatření uloženo jen, jestliže by jeho samostatné uložení nebylo dostatečné z hlediska působení na osobu, které je ukládáno, a ochrany společnosti. (3) Jsou-li splněny podmínky pro uložení více ochranných opatření, lze je uložit vedle sebe, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Lze-li však dosáhnout potřebného působení na osobu, které je ukládáno, a náležité ochrany společnosti jen jedním z nich, uloží se jen takové ochranné opatření. (4) Je-li uloženo více ochranných opatření vedle sebe, které nelze vykonávat současně, stanoví soud pořadí jejich výkonu. Obecné zásady pro ukládání ochranných opatření, Oddíl 1 - Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Ochranná opatření a jejich ukládání, Oddíl 2 - Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Ochranná opatření, HLAVA ŠESTÁ - Trestní zákon č. 140/1961 Sb., znění k 1.1.2006 Reaktivní a ochranné opatření, § 13 - Zákon o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti) č. 181/2014 Sb. Ochranná opatření, Díl 3 - Trestní zákoník č. 40/2009 Sb., porovnání znění k 1.4.2012 Druhy ochranných opatření, § 71 - Trestní zákon č. 140/1961 Sb. Ochranná opatření, Díl 3 - Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Druhy ochranných opatření, § 98 - Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Ochranná opatření, HLAVA ŠESTÁ - Trestní zákon č. 140/1961 Sb. pondělí 23.9.2019 09:03:31
http://www.sagit.cz/_texty/sb99306.htm
2019-09-17T13:28:47
[ " § 4", " § 2", " § 4", " § 4", " § 4", " § 4", " § 4", " § 2", " § 4", " § 5", " zákona č. 576", " zákona č. 57", " § 57", " zákona č. 29", " § 13", " zákona č. 564", " zákona č. 139", " § 17", " zákona č. 564", " zákona č. 139", " § 17", " zákona č. 564", " zákona č. 139", " § 14", " zákona č. 564", " § 13", " zákona č. 576", "\n§ 36", " zákona č. 576" ]
ZÁKON 306/1999 Sb. rozeslána dne 3.12.1999 (1) Dotace ze státního rozpočtu (dále jen "dotace")1) se poskytuje soukromým školám, předškolním a školským zařízením (dále jen "škola"),2) pokud jsou zařazeny do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení (dále jen "síť"),3) a uzavřou smlouvu podle tohoto zákona. (2) Dotace se poskytuje k financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláváním, u speciálních škol a zařízení i s rehabilitací, a s běžným provozem dané školy nebo zařízení, s výjimkou nájemného v rámci smlouvy o koupi najaté věci uzavřené po 1. lednu 1997. (3) Dotace se základní umělecké škole poskytuje pouze na zabezpečení výuky určené pro žáky plnící povinnou školní docházku, nebo studující na střední škole nebo na speciální střední škole nebo na učilišti. (1) Žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí dotace škole na příští školní rok předkládá škola nebo zřizovatel školy školskému úřadu a) do 15. října, nebo b) do 30 dnů od doručení rozhodnutí o zařazení do sítě. (2) Žádost obsahuje: a) název, adresu, identifikační číslo a číslo účtu školy nebo zařízení a jejich součástí, b) kopii platného rozhodnutí o zařazení do sítě, c) doklad o zápisu školy do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku a právní formě zapsané právnické osoby, d) předpokládaný celkový počet dětí a žáků (dále jen "žáci") ve školním roce, na který je požadována dotace, a počet žáků v jednotlivých třídách, u středních a vyšších odborných škol v jednotlivých studijních a učebních oborech; u školních jídelen předpokládaný počet stravovaných žáků podle druhu školy nebo zařízení. (1) Ve smlouvě o poskytnutí dotace se konkretizují zejména činnosti, na které se dotace poskytuje, a jejich rozsah, počet žáků ve školním roce, na který se dotace poskytuje, a výše dotace stanovená procentním podílem podle § 4. (2) Smlouva o poskytnutí dotace se neuzavře, pokud školy, s výjimkou nově zřízených od 1. září, nepředloží školskému úřadu do 15. října za předchozí školní rok: a) vyúčtování dotace, pokud byla poskytnuta, postupem stanoveným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo"), b) výroční zprávu o činnosti,4) c) výroční zprávu o hospodaření,5) pokud hospodařily s prostředky státního rozpočtu, a d) informaci o projednání výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření v radě školy, pokud je zřízena. (3) Školský úřad uzavře smlouvu nebo informuje školu a zřizovatele školy o důvodech neuzavření smlouvy a) do 30. listopadu v případě, že obdržel žádost podle § 2 odst. 1 písm. a), nebo b) do 30 dnů po obdržení žádosti v ostatních případech. (1) Dotace škole s výjimkou předškolních a školských zařízení, které jinak podle zvláštního předpisu6) zřizuje obec, se stanoví podle skutečného počtu žáků v souladu se statistickými výkonovými výkazy Škol (MŠMT) řady V pro příslušný školní rok, nejvýše však do počtu žáků uvedeného v rozhodnutí o zařazení školy do sítě, a procentním podílem z normativu jako ročního objemu neinvestičních výdajů, mzdových prostředků a zákonných odvodů připadajících na dítě nebo žáka ve srovnatelném studijním oboru a formě studia školy zřizované ministerstvem nebo školským úřadem, nebo ve srovnatelném předškolním a školském zařízení zřizovaném ministerstvem nebo školským úřadem. U speciálních škol a speciálních nebo specializovaných tříd ostatních škol se dotace zvýší o procentní podíl z normativu na zdravotní postižení žáků, stanoveného pro žáky škol a školských zařízení, zřizovaných ministerstvem nebo školským úřadem. (2) Dotace škole nebo zařízení, které jinak podle zvláštního předpisu6) zřizuje obec, se stanoví podle skutečného počtu žáků v souladu se statistickými výkonovými výkazy Škol (MŠMT) řady V pro příslušný školní rok, nejvýše však do počtu žáků uvedeného v rozhodnutí o zařazení školy do sítě, a procentním podílem z normativu jako ročního objemu neinvestičních výdajů, mzdových prostředků a zákonných odvodů, připadajících na žáka ve srovnatelném předškolním a školském zařízení zřizovaném obcí. U speciálních nebo specializovaných tříd předškolních zařízení se dotace zvýší o procentní podíl z normativu na zdravotní postižení žáků, stanoveného pro žáky předškolních zařízení zřizovaných obcí podle zvláštního předpisu. (3) Škola, kterou jinak zřizuje obec, může požádat obec o příspěvek na úhradu neinvestičních výdajů, které podle zvláštního předpisu financuje obec školám nebo zařízením, které sama zřizuje. (4) Dotace se poskytuje pouze na žáky ve studijních a učebních oborech uvedených v platném rozhodnutí o zařazení do sítě. Normativy na příslušný kalendářní rok stanoví ministerstvo nejpozději do 31. ledna a zveřejní je ve Věstníku ministerstva. Do počtu žáků se započítávají i cizinci, kteří požívají stejná práva jako státní občané České republiky podle zvláštního předpisu. (5) Výše procentního podílu z normativu podle odstavce 1 se od školního roku 2000/2001 stanoví pro: a) speciální školy a učiliště: na 80 %, b) základní školy: na 60 %, c) střední školy a vyšší odborné školy: na 60 %, d) speciální zařízení: na 80 %, e) ostatní školy a zařízení: na 50 %. (6) Výše procentního podílu z normativu se podle odstavce 2 od školního roku 2000/2001 stanoví pro zařízení na 60 %. (1) Procentní podíl stanovený v § 4 odst. 5 se zvýší, pokud bude mezi školou, nebo zřizovatelem, zařízením a ministerstvem či jím pověřeným školským úřadem v termínu podle odstavce 5 uzavřena smlouva o zvýšení dotace, a to na: a) u speciálních škol a učilišť: na 100 %, b) u základních škol: na 100 %, c) u středních škol a vyšších odborných škol: na 90 %, d) u speciálních zařízení: na 100 %, e) u ostatních škol a zařízení: na 80 %. (2) Procentní podíl stanovený v § 4 odst. 6 se zvýší u předškolních a školských zařízení na 100 %. (3) Dotace pro školy se zvyšuje, pokud škola splňuje následující podmínky: a) dostává dotaci podle § 4, b) jde-li o školu jinak zřizovanou obcí, doloží kladné stanovisko obce o tom, že obec má zájem na působení školy na svém území, c) má poslední hodnocení České školní inspekce průměrné nebo lepší, d) škola je obecně prospěšnou společností nebo škola má jinou právní formu a zaváže se ve smlouvě o poskytnutí zvýšené dotace k vynaložení celého svého zisku, za příslušný kalendářní rok, na výdaje na vzdělávání, běžný provoz, popřípadě u speciálních škol i na rehabilitaci, e) jde-li o denní nástavbové studium absolventů učebních oborů středních odborných učilišť, uzavře škola se školským úřadem smlouvu o počtu žáků přijímaných podle jednotlivých studijních oborů a tento počet v daném školním roce dodrží, f) jde-li o víceleté gymnázium, uzavře škola se školským úřadem smlouvu o počtu žáků přijímaných v jednotlivých studijních oborech a tento počet v daném školním roce dodrží. (4) Smlouvu o zvýšení dotace lze uzavřít se školou na 1 školní rok a déle, pokud před uzavřením smlouvy alespoň po dobu 1 školního roku byly zařazeny do sítě a poskytovaly výchovu a vzdělávání v souladu se svým zařazením do sítě. Pokud více škol je zřízeno jako 1 právnická osoba, posuzuje se splnění podmínek u každé školy samostatně. (5) Škola předkládá žádost o uzavření smlouvy o zvýšení dotace na příští školní rok spolu s doklady, že byly splněny stanovené podmínky, školskému úřadu do 31. ledna. Po stanovení procentní výše dotace školským úřadem se uzavře smlouva o zvýšené dotaci do 31. března. U škol, které k 31. březnu nesplňují podmínku odstavce 4, lze smlouvu o zvýšení dotace uzavřít do 15. září, pokud škola doloží školskému úřadu splnění stanovených podmínek do 15. srpna. (6) Pokud škola sdružuje více součástí nebo má zařazeno více studijních nebo učebních oborů, stanoví se procentní výše zvýšené dotace pro jednotlivé její součásti, studijní nebo učební obory zvlášť. (1) Dotace se poskytuje na školní rok zálohově na jednotlivá čtvrtletí kalendářního roku, nejpozději poslední den prvního měsíce čtvrtletí. Roční výše poskytované dotace se stanoví podle § 4 a 5. (2) Pokud je počet žáků podle § 4 odst. 1 rozdílný od počtu uvedeného ve smlouvě podle § 2, 3 a 5, je pro stanovení výše dotace rozhodující počet žáků podle § 4 odst. 1. (3) Pokud dojde v průběhu školního roku ke změně počtu žáků ve srovnání s počtem, na který se poskytuje dotace, škola neprodleně tuto skutečnost oznámí a hodnověrně prokáže školskému úřadu. Dotace se upraví od počátku čtvrtletí následujícího po změně, kdy došlo k přeplatku či nedoplatku, a tento je vyúčtován podle odstavce 7. (4) Pokud v průběhu školního roku zjistí Česká školní inspekce nebo jiný kontrolní orgán vážné nedostatky v činnosti školy nebo zařízení, může školský úřad odstoupit od smlouvy, nedojde-li k jiné dohodě. (5) Pokud škola nebo zařízení nedoloží vynaložení zisku na výdaje na výchovu a vzdělávání, běžný provoz, popřípadě u speciálních škol a zařízení i na rehabilitaci, potvrzené oprávněnou osobou,7) a to nejpozději do 10. srpna následujícího kalendářního roku, může školský úřad odstoupit od smlouvy o navýšení dotace; poskytnutá zvýšená dotace v tomto případě podléhá ustanovení zvláštního předpisu8) o neoprávněném použití prostředků státního rozpočtu. (6) Výše dotace ze státního rozpočtu může být v průběhu roku, kdy je poskytována, snížena nebo dotace může být poskytována na kratší období, než které je uvedeno v odstavci 1, a) v souladu s regulačními opatřeními k čerpání výdajů státního rozpočtu, o nichž rozhodla vláda nebo ministr financí,9) nebo b) pokud škola nebo zařízení nedodrží ustanovení odstavce 7. (7) Školy nebo zařízení předloží vyúčtování poskytnuté dotace podle skutečnosti kalendářního roku postupem stanoveným Ministerstvem financí pro zúčtování finančních vztahů se státním rozpočtem školskému úřadu. (1) Ve školním roce 1999/2000 se školám dotace poskytuje v procentní výši podle dosavadních předpisů.8) a) smlouvy o zvýšení dotace uzavřené se školami podle dosavadních předpisů,10) b) smlouvy o poskytnutí dotace a smlouvy o zvýšení dotace uzavřené se zařízeními podle dosavadních předpisů.10) (3) Žádost o uzavření smlouvy o poskytnutí dotace škole na školní rok 2000/2001 předloží škola nebo zřizovatel školy školskému úřadu do 60 dnů od účinnosti tohoto zákona. 1) § 5 odst. 3 písm. d) zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona č. 57/1995 Sb. 2) § 57a odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 3) § 13a odst. 2 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákona č. 139/1995 Sb. 4) § 17e odst. 2 zákona č. 564/1990 Sb., ve znění zákona č. 139/1995 Sb. 5) § 17e odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb., ve znění zákona č. 139/1995 Sb. 6) § 14 zákona č. 564/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8) Zákon č. 576/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 9) § 13 odst. 3 zákona č. 576/1990 Sb. § 36 zákona č. 576/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
http://cicar.cz/article/show-article/neustavnost-uchovavani-provoznich-a-lokalizacnich-udaju-mobilnimi-operatory
2018-08-17T15:15:47
[ " soud ", " soud ", " zákona č. 127", " § 97", " soud ", " § 88", " § 97", " § 88" ]
Neústavnost uchovávání provozních a lokalizačních údajů mobilními operátory 17.červen 2011 Autor : Luboš Jemelka Ústavní soud zrušil tzv. šmírovací část zákona o elektronických komunikacích, která umožňovala získávat celou řadu citlivých údajů prostřednictvím mobilního telefonu. Následující text se pozastaví u toho, co tato část zákona stanovila, proč byla zrušena a co to vlastně bude do budoucna znamenat. Protiústavní uchovávání údajů Dne 31. března 2011 vyhověl Ústavní soud stížnosti 51 poslanců a zrušil ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tedy ke dni 12. dubna 2011) část zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, konkrétně jeho § 97 odst. 3 a 4. Současně zrušil i vyhlášku č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, která tato ustanovení zákona prováděla. Do této doby měli mobilní operátoři a poskytovatelé internetu povinnost takzvaného preventivního uchovávání údajů o internetové a telefonické komunikaci. Konkrétně tedy museli uchovávat záznamy o veškerých hovorech, krátkých textových zprávách, e-mailech nebo také o návštěvách lidí na konkrétních internetových stránkách. Obsahem záznamu tedy nebyl přímo obsah rozhovoru, ale informace o tom, kdo, s kým a jak dlouho mluvil, resp. údaje o poloze telefonního přístroje. Tzv. chytrý mobil odesílá operátorovi záznam o své poloze zpravidla každých pět minut, protože jakmile někdo začne telefonovat, obdrží SMS nebo se jeho telefon připojí k internetu (např. pouhou pravidelnou aktualizací e-mailové schránky), zaznamená se mimo jiné jeho poloha (přesněji řečeno zaznamená se poloha nejbližšího vysílače, na který se telefon připojil, a přesnost takového určení činí ve městech zpravidla 200 až 1 500 metrů), zpětně lze proto zrekonstruovat pohyb jeho držitele. Všechny tyto údaje pak museli mobilní operátoři předávat Policii České republiky (a to od července 2010 bezplatně). Tato zákonná úprava, která vycházela ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a která měla původně sloužit k obraně státu před možným terorismem, byla podle některých názorů neústavní, protože místo toho, aby sloužila k tomuto účelu, se stala rutinní pomůckou policejní práce a fakticky umožňovala zneužívání uvedených údajů k neodůvodněnému sledování lidí. Skupina poslanců reprezentovaná Markem Bendou ji proto napadla u Ústavního soudu, protože v ní spatřovala porušení práv soukromého a rodinného života, tedy narušení nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, ochrany před neoprávněným shromažďováním osobních údajů a ochrany listovního tajemství. Ústavní soudci se s argumentací stížnosti ztotožnili a spornou normu zrušili. Přistoupili tedy k této problematice stejně jako nedávno jejich kolegové v Německu nebo v Rumunsku, kde byla obdobná úprava (vycházející také ze směrnice 2006/24/ES) rovněž zrušena. Ústavní soud uvedl, a s tím nelze než souhlasit, že v této právní úpravě chyběly jasné mantinely a přesná pravidla pro využívání nashromážděných informací. Neexistovaly tedy dostatečné záruky proti zneužití citlivých osobních údajů. Mimo jiné tedy uvedl, že soukromí každého člověka je hodno ústavní ochrany ve vztahu k výše uvedeným údajům. Dosavadní právní úprava dle něj připouštěla natolik intenzivní zásah do soukromí všech osob užívajících telekomunikační prostředky, že jej nebylo možné akceptovat. Rozhodnutí Ústavního soudu způsobilo policii nemalé problémy, protože přišla o snadno použitelný nástroj, který mohla využívat v odhalování pachatelů trestné činnosti nebo například při hledání ztracených dětí. Původní názor policie, že mobilní operátoři s ní budou i nadále spolupracovat ve stejném rozsahu (nález sice zrušil povinnost operátorů uchovávat provozní a lokalizační údaje, existuje však nadále právo orgánů činných v trestním řízení tyto údaje podle § 88a trestního řádu pro účely trestního řízení vyžadovat), se nepotvrdil. Nebudou-li totiž tyto záznamy operátoři uchovávat, nebude co poskytovat. Operátoři nyní hodlají uchovávat pouze údaje nezbytné pro fakturaci svých služeb, což pochopitelně nejsou např. údaje o poloze držitele mobilního telefonu. Pokud tedy bude policie uvedené provozní a lokalizační údaje skutečně potřebovat, nezbývá jí nic jiného, než přikročit ke změně právní úpravy. Aby však případná novela nenásledovala osud ustanovení již zrušených Ústavním soudem, bude třeba stanovit jasné podmínky, za kterých bude možné takové údaje uchovávat a poskytovat. Musí být proto respektovány požadavky vyjádřené Ústavním soudem, aby nemohlo docházet ke zneužívání těchto údajů a narušování ústavně zaručených práv a svobod. Případná novelizace by se tedy zřejmě musela dotknout nejen § 97 zákona o elektronických komunikacích, ale i § 88a trestního řádu, který v tomto na zákon o elektronických komunikacích (a tedy na poskytování uchovávaných údajů) navazuje.
https://firmy.euro.cz/subjekt-spolecenstvi-vlastniku-ve-dvore-74-pribram-vii-71198385
2019-01-21T19:52:47
[ " zákona č. 101", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII IČO: 71198385, Příbram VII, výpis z rejstříku (21.01.2019) | Euro.cz Firma Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII IČO 71198385 Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík. Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII (71198385) je Společenství vlastníků jednotek. Sídlí na adrese Ve dvoře 74, 261 01 Příbram VII Česká republika. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 11. 2. 2004 a je stále aktivní. Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII nemá žádnou provozovnu a nemá žádnou živnost. Jako zdroj dat o Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII na Justice.cz Výpis dat pro Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII S 4509 71198385 Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII Den vzniku: 6.8.2003 11.2.2004 Aktuální kontaktní údaje Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII Sídlo Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII Ve dvoře 74 , 261 01 Příbram VII Česká republika Příbram VII, Ve dvoře 74, PSČ 26101 11.2.2004 Předmět činnosti Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII správa domu 11.2.2004 vedení firmy Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII Statutární orgán Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII Václav Hadač 31.5.2014 Ve Dvoře 74 , 261 01 Příbram Česká republika Ve Dvoře 74, Příbram VII, 261 01 Příbram Vladimír Pechar 31.5.2014 Ivana Hralová 31.5.2014 Miloslav Hladík 11.2.2004 - 6.6.2006 Ve dvoře 74 , Příbram VII Česká republika Příbram VII, Ve dvoře 74 Josef Ondračka 11.2.2004 - 6.6.2006 Mgr. Jana Hlinecká 11.2.2004 - 6.6.2006 Vladimír Pechar 11.2.2004 - 6.6.2006 Radka Šnajdrová 11.2.2004 - 6.6.2006 Miloslav Hladík 6.6.2006 - 14.6.2008 Josef Ondračka 6.6.2006 - 14.6.2008 Vladimír Pechar 6.6.2006 - 14.6.2008 Miloslav Hladík 14.6.2008 - 27.5.2009 Josef Ondračka 14.6.2008 - 27.5.2009 Ivana Hralová 14.6.2008 - 27.5.2009 Václav Hadač 27.5.2009 - 31.5.2014 Vladimír Pechar 27.5.2009 - 31.5.2014 Ivana Hralová 27.5.2009 - 31.5.2014 Sbírka Listin Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII S 4509/SL 18 účetní závěrka [2014] Městský soud v Praze 31.12.2014 27.7.2015 29.7.2015 3 S 4509/SL 17 účetní závěrka [2013] Městský soud v Praze 31.12.2013 20.6.2014 29.7.2014 5 S 4509/SL 16 ostatní zápis ze schůze výboru Městský soud v Praze 24.3.2014 10.4.2014 9.6.2014 1 S 4509/SL 15 účetní závěrka [2012] Městský soud v Praze 31.12.2012 28.6.2013 23.7.2013 5 S 4509/SL 14 účetní závěrka r.2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 29.6.2012 19.7.2012 4 S 4509/SL 13 účetní závěrka r.2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 17.6.2011 24.6.2011 4 S 4509/SL 12 účetní závěrka r.2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 27.5.2010 28.5.2010 4 S 4509/SL 11 ostatní - zápis ze shromáždění vlastn. Městský soud v Praze 14.4.2009 30.4.2009 27.5.2009 1 S 4509/SL 10 účetní závěrka - r.2008 Městský soud v Praze 31.12.2008 6.5.2009 13.5.2009 4 S 4509/SL 7 účetní závěrka - r.2007 Městský soud v Praze 31.12.2007 15.7.2008 17.7.2008 3 S 4509/SL 9 podpisové vzory - 3x Městský soud v Praze 15.5.2008 25.6.2008 3 S 4509/SL 8 ostatní - zápis ze shromáždění spol. Městský soud v Praze 26.3.2008 25.6.2008 1 S 4509/SL 6 účetní závěrka -r.2006 Městský soud v Praze 31.12.2006 12.7.2007 13.7.2007 4 S 4509/SL 5 podpisové vzory +čest.prohl. Městský soud v Praze 24.5.2006 15.6.2006 0 S 4509/SL 4 ostatní -záp.ze shrom. Městský soud v Praze 19.4.2006 15.6.2006 0 S 4509/SL 3 účetní závěrka r.2005 Městský soud v Praze 31.12.2005 11.4.2006 12.4.2006 0 S 4509/SL 2 notářský zápis, stanovy společnosti Městský soud v Praze 8.12.2003 13.1.2004 0 S 4509/SL 1 podpisové vzory Městský soud v Praze 13.1.2004 0 Ve Dvoře 74, Příbram 261 01 Společenství vlastníků jednotek domu čp. 336, ul. Erbenova, Příbram VII, stojící na parc. č. st. 1156, obec Příbram, část obce Příbram VII, katastrální území Březové Hory - 04136616 - Příbram Společenství vlastníků jednotek, Příbram VII, Politických vězňů, č.p. 379,380, Edvarda Beneše, č.p. 381, 382, 383, Osvobození, č.p. 384, 385, 386, se sídlem ul. Edvarda Beneše čp. 381, 261 01 Příbram VII - 75045681 - Příbram VII Společenství vlastníků jednotek Přibram VII, čp. 89,90,ul. Politických Vězňů,Příbram VII, čp. 91,92, ul. Jáchymovská - 26684811 - Příbram Společenství vlastníků Ve dvoře 74, Příbram VII - 71198385 - Příbram VII Zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a Středisko služeb školám Příbram, Příbram VII, 28.října 24 - 66328306 - Příbram Společenství vlastníků Šikmá 477, Příbram VII - 26505754 - Příbram VII Společenství vlastníků jednotek Příbram VII, čp. 106, 107, 108 - 26716682 - Příbram VII Společenství vlastníků domu čp. 467, Mládežnická čp.467 Příbram VII - 26732661 - Příbram VII Společenství vlastníků b.j.,Příbram VII/263,264 - 26494779 - Příbram
https://iudictum.cz/1144/4-ao-4-2010-195
2019-11-16T21:55:52
[ " soud ", " soud\n", " § 27", " zákona č. 491", " čl. 21", " § 2", " zákona č. 491", " § 45", " § 27", " zákona č. 491", " čl. 102", " čl. 21", " soud ", " § 27", " zákona č. 491", " § 1", " zákona č. 131", " § 123", " § 27", " § 27", " § 4", " § 101", " zákona č. 150", " § 171", " zákona č. 500", " soud ", " § 27", " § 77", " zákona č. 361", " soud ", " § 101", " § 71", " § 64", " čl. 36", " soud ", " čl. 36", " čl. 21", " § 2", " čl. 5", " zákona č. 1", " čl. 21", " § 2", " § 5", " § 4", " čl. 21", " čl. 102", " § 4", " § 101", " § 101", " čl. 102", " čl. 21", " § 2", " § 4", " § 45", " § 2", " § 5", " čl. 5", " čl. 22", " § 27", " § 27", " § 27", " zákona č. 491", " čl. 102", " čl. 21", " § 2", " § 1", " § 123", " § 27", " § 27", " soud ", " soud ", " soud ", " § 27", " § 60", " § 171", "sui generis", " § 101", " soud ", " § 101", " § 60", " § 90", " soud ", " § 101", " § 1", " § 4", " čl. 102", " čl. 21", " § 4", " čl. 102", " čl. 21", " § 27", " § 27", " § 123", " čl. 104", " § 33", " § 45", " § 2", " § 123", " § 27", " soud ", " § 27", " čl. 21", " soud ", " § 9", " zákona č. 152", " § 90", " § 60", " § 27", " soud ", " § 101", " soud ", " § 27", " § 171", " § 171", " § 173", " § 137", " § 35", " § 41", " soud ", " § 27", " soud ", " soud ", " § 27", " § 67", " zákona č. 128", " § 48", " § 68", " § 48", " § 27", " soud ", " soud ", " § 4", " § 5", " § 20", " § 21", " soud ", " soud ", " soud ", " § 171", "in dubio", " čl. 2", " čl. 2", " čl. 4", " soud ", " soud ", " čl. 36", " čl. 36", " soud ", " čl. 36", " čl. 36", " soud ", " soud ", " soud ", "sui generis", " § 101", " soud ", " § 124", " § 107", " § 67", " čl. 21", " čl. 5", " § 90", " § 60", " soud ", " čl. 36", " § 101", " § 173", " § 12", " § 45", "de lege ferenda", " soud ", " § 101", " § 101", " § 101", " § 101", " soud ", " soud ", " § 101", " § 101", " § 101", " soud ", " soud ", " čl. 5", " čl. 21", " § 5", " čl. 21", " čl. 102", " § 4", " soud ", " soud ", " § 101", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", "in fine", " soud ", " Soud ", " SbNU 57", " SbNU 61", " soud ", " soud ", " § 27", " soud ", " soud ", " § 1", " § 1", " soud ", " § 71", " § 27", " soud ", " § 129", " zákona č. 361", " soud ", " § 71", " § 64", " § 172", " § 27", " § 27", " soud ", " § 60", " soud ", " soud ", " § 27", " § 73", " soud ", " § 1", " § 123", " § 27", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 27", " soud ", " soud ", " čl. 100", " čl. 101", " čl. 104", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " čl. 5", " čl. 22", " čl. 21", " § 5", " čl. 21", " § 4", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 45", " soud ", " čl. 102", " čl. 21", " SbNU 113", " § 2", " § 45", " § 27", " soud ", " § 45", " § 2", " § 27", " soud ", " § 27", " čl. 102", " § 27", " § 68", " soud ", " čl. 102", " čl. 21", " soud ", " zákona č. 491", " soud ", " SbNU 545", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 27", " § 21", " soud ", " soud ", " § 27", " zákona č. 491", " čl. 102", " čl. 21", " § 2", " zákona č. 491", " § 45", " § 27", " čl. 102", " čl. 21", " soud ", " Soud ", " § 101", " soud ", " § 101" ]
4 Ao 4/2010 - 195 — Nejvyšší správní soud — Iudictum.cz 4 Ao 4/2010 - 195 - Opatření obecné povahy: usnesení zastupitelstva o členění území obce na volební obvody Volby do zastupitelstev obcí: atributy volebního systému; rovnost volebního práva 09. 08. 2010, Nejvyšší správní soud I. Usnesení zastupitelstva obce podle § 27 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, kterým se stanoví členění území obce na více volebních obvodů, je opatřením obecné povahy. II. Ústavní pořádek nestanoví poměrnost volebního systému jako jeden z parametrů pro volby do zastupitelstev obcí (čl. 102 odst. 1 Ústavy, čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Charakter volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí je vymezen v § 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, podle něhož se volby konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním podle zásad poměrného zastoupení, ve spojení zejména s § 45 téhož zákona, v němž je stanovena 5% uzavírací klauzule a tzv. d’Hondtova metoda přepočtu hlasů voličů na mandáty, a § 27 téhož zákona, vymezujícím podmínky pro vytvoření více volebních obvodů na území obce, a to teprve všemi uvedenými prvky v jejich vzájemné souvislosti. III. Při vytváření volebních obvodů (§ 27 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí) je zastupitelstvo obce povinno dbát na zachování rovnosti volebního práva ve smyslu čl. 102 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod, a to dosažením co možná nejmenších rozdílů v poměru mezi počtem voličů a počtem volených členů zastupitelstva v jednotlivých volebních obvodech. Přitom je třeba vycházet z údajů o počtu voličů, nikoliv jen počtu obyvatel v jednotlivých volebních obvodech. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 09.08.2010, čj. 4 Ao 4/2010 - 195) Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci navrhovatelů: a) Strana zelených, se sídlem Stroupežnického 30, Praha 5 – Smíchov, b) SNK Evropští demokraté, se sídlem Malá Štěpánská 7, Praha 2, c) Česká strana sociálně demokratická, se sídlem Hybernská 7 – Lidový dům, Praha 1, d) Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, se sídlem Karlovo náměstí 5, Praha 2, e) Věci veřejné, se sídlem Ohradní 1087, Praha 4 – Michle, f) A. K., g) V. N., h) N. H., všichni zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, zast. JUDr. Romanem Felixem, advokátem, se sídlem U Nikolajky 5, Praha 5, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – členění hlavního města Prahy na volební obvody pro obecní volby konané 15. – 16. října 2010, které stanovilo Zastupitelstvo hlavního města Prahy v bodě I.2 usnesení č. 39/17 ze dne 17. 6. 2010, Návrhem ze dne 9. 7. 2010, doručeným zdejšímu soudu téhož dne v elektronické formě a potvrzeným dne 12. 7. 2010 písemným podáním shodného obsahu, se navrhovatelé domáhali zrušení opatření obecné povahy – bodu I.2 usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 17. 6. 2010, č. 39/17, kterým bylo stanoveno členění území hlavního města Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, volených v jednotlivých volebních obvodech, pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010 (dále též „napadený bod usnesení“). Obsah napadeného usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy Napadeným bodem usnesení Zastupitelstvo hlavního města Prahy (dále též „zastupitelstvo“) stanovilo podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného bodu usnesení (dále jen „zákon o volbách do zastupitelstev obcí“) pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, členění území hlavního města Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, volených v jednotlivých volebních obvodech, a to tak, že území hlavního města Prahy bylo rozděleno na 7 volebních obvodů, označených římskými číslicemi I. až VII., přičemž v každém z těchto volebních obvodů má být voleno 9 (z celkového počtu 63) členů zastupitelstva. Vymezení území městských částí, které spadají do jednotlivých volebních obvodů, bylo provedeno následujícím způsobem: V důvodové zprávě k návrhu napadeného bodu usnesení (dále též „důvodová zpráva“) zastupitelstvo poukázalo na ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění účinném ke dni vydání napadeného bodu usnesení (dále jen „zákon o hlavním městě Praze“), podle kterého je hlavní město Praha současně krajem i obcí, a dále na ustanovení § 123 téhož zákona, podle kterého se volby do zastupitelstva hlavního města Prahy a do zastupitelstev městských částí konají podle zákona upravujícího volby do zastupitelstev v obcích (ergo zákona o volbách do zastupitelstev obcí). Při vymezení volebních obvodů zastupitelstvo vycházelo z ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona o volbách do zastupitelstev obcí, podle kterého obec tvoří jeden volební obvod. Zastupitelstvo obce může nejpozději 85 dnů přede dnem konání voleb vytvořit více volebních obvodů, v obcích s počtem obyvatel nad 50 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 9 členů zastupitelstva obce. Respektovalo též požadavek odst. 2 téhož ustanovení, totiž že v hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních městech může být městská část nebo městský obvod součástí pouze jednoho volebního obvodu. Dále uvedlo, že s přihlédnutím k počtu obyvatel hlavního města Prahy k 1. 1. 2010, a sice 1 249 026, činí průměrný počet obyvatel na 1 mandát 19 825. Území hlavního města Prahy bylo rozděleno do volebních obvodů tak, aby na zvolení 1 člena zastupitelstva připadal v každém volebním obvodu přibližně stejný počet voličů, konkrétně ve volebním obvodě I. 19 262 (-563), ve volebním obvodě II. 19 191 (- 634), ve volebním obvodě III. 20 485 (+ 660), ve volebním obvodě IV. 20 028 (+ 203), ve volebním obvodě V. 20 878 (+ 1053), ve volebním obvodě VI. 19 517 (- 308), ve volebním obvodě VII. 19 416 obyvatel na 1 mandát (- 409 oproti průměrnému počtu obyvatel na 1 mandát). Ze spisové dokumentace se podává, že normotvorný proces k vydání napadeného bodu usnesení odpůrce byl zahájen návrhem usnesení Rady hlavního města Prahy (dále též „rada“), zpracovaným dne 31. 5. 2010, tisk R-1893, předloženým náměstkem primátora panem JUDr. Rudolfem Blažkem, na jehož základě bylo přijato usnesení Rady hlavního města Prahy ze dne 11. 6. 2010, č. 1011, kterým rada vyjádřila svůj souhlas s předložením návrhu usnesení Zastupitelstvu hlavního města Prahy a doporučila jeho přijetí v po době totožné s výsledným zněním. Následně byl radou předložen návrh na vydání usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy, tisk Z-617, na jehož základě byl přijat napadený bod usnesení zastupitelstva. Při jeho vydání zastupitelstvo vycházelo mimo jiné ze stanoviska Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy, oddělení volebního a sdružování, ze dne 20. 1. 2010, č. j. MV-2937- 2/VS-2010, týkajícího se právní úpravy, možností a konkrétních atributů vytvoření volebních obvodů v hlavním městě Praze. Oznámení o vytvoření volebních obvodů a potřebném počtu podpisů pro nezávislého kandidáta a sdružení nezávislých kandidátů bylo zveřejněno na úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy dne 18. 6. 2010. Předpokládané datum sejmutí z úřední desky je 18. 10. 2010. Písemnost je nyní (t. j. v době probíhajícího řízení o věci) k nahlédnutí (také) na elektronické úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy. II. Obsah návrhu na zrušení opatření obecné povahy Navrhovatelé úvodem svého návrhu na zrušení napadeného bodu usnesení zastupitelstva konstatovali, že v důvodové zprávě k jeho návrhu nelze nalézt důvody, které odpůrce k vytvoření 7 volebních obvodů v hlavním městě Praze vedly. Již v rámci projednávání návrhu na vydání tohoto aktu navrhovatelé vystoupili s argumentací, kterou vyvraceli potřebu jeho přijetí a kritizovali omezování poměrného volebního systému, které by podle jejich názoru způsobil a které je pouze v zájmu nejsilnější strany v zastupitelstvu. Značnou pozornost věnovali navrhovatelé zdůvodnění svého přesvědčení, že vytvoření volebních obvodů zastupitelstvem obce postupem podle § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí je opatřením obecné povahy, přezkoumatelným ve správním soudnictví podle § 4 odst. 2 písm. c) a § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť naplňuje všechny znaky tohoto institutu. Vycházeli přitom z analýzy pojmu opatření obecné povahy v odborné literatuře, zaměřené na teorii správního práva, podle níž tento pojem označuje závazný akt orgánu veřejné správy, který není „ani právním předpisem, ani rozhodnutím“ (Průcha), resp. že za opatření obecné povahy „lze považovat vše, co správní úřad vydá jako správní akt, a nejedná se o právní předpis či správní rozhodnutí“ (Ondruš). Z tohoto pojetí vychází i vymezení pojmu opatření obecné povahy v ustanovení § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Podle důvodové zprávy k tomuto zákonu se jedná o „zvláštní typ úkonu správního orgánu vůči neurčitému okruhu osob, který leží na pomezí mezi rozhodnutím a právním předpisem“, jehož zavedení bylo motivováno mimo jiné tím, „aby dotčené osoby měly garantována minimální procesní práva i pro ten případ, že se úkon správního orgánu týká jejich zájmů, byť nelze jmenovitě určit účastníky“. Poukázali na vymezení základních pojmových znaků opatření obecné povahy v judikatuře Nejvyššího správního soudu, zejména v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, rozsudku ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74, a usnesení ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006 – 62. Zdůraznili, že Nejvyšší správní soud se ve své rozhodovací praxi jednoznačně přiklonil k tzv. „materiálnímu chápání“ opatření obecné povahy, spočívající v tom, že rozhodující pro posouzení správního aktu jakožto opatření obecné povahy není jeho formální označení, ale naplnění pojmových znaků (konkrétnost předmětu, obecnost adresátů). Materiální chápání institutu opatření obecné povahy podle navrhovatelů následně potvrdila judikatura Ústavního soudu, přičemž výslovně uvedli nálezy ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07, a ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2239/07. Uvedené obecné závěry teorie i judikatury je dle přesvědčení navrhovatelů nutno aplikovat i na správní akt, jehož obsahem je vytvoření volebních obvodů zastupitelstvem obce postupem podle § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, in concreto napadený správní akt odpůrce. Tento podle názoru navrhovatelů významným způsobem modifikuje konkrétní podmínky voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy v říjnu 2010 (tj. zákonnou úpravu organizace a průběhu voleb a v návaznosti na to i podmínky výkonu aktivního i pasivního volebního práva v rámci těchto voleb). Podle názoru navrhovatelů proto není pochyb o tom, že jde o správní akt s konkrétně vymezeným předmětem. Zároveň je nepochybné, že směřuje vůči obecně, nikoli konkrétně určeným adresátům. Těmito adresáty jsou všechny osoby, které budou mít ke dni konání voleb právo volit do tohoto zastupitelstva, a dále osoby, jež budou v uvedených volbách kandidáty, a volební strany, které se těchto voleb zúčastní. Současně vyslovili přesvědčení, že se v žádném případě nejedná o pouhé organizační opatření bez dopadů mimo okruh orgánů veřejné moci. Naopak jde o opatření, které je způsobilé zcela zásadním způsobem ovlivnit výsledek voleb do zastupitelstva, a tím zasáhnout do práv výše uvedených skupin subjektů (voliči, kandidáti, volební strany). Jde tedy o akt správního orgánu, který se přímo dotýká práv, povinností a zájmů blíže neurčeného okruhu osob. Následně rekapitulovali judikaturu, potvrzující pravomoc Nejvyššího správního soudu k přezkumu místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (dopravního značení) ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jakožto opatření obecné povahy, konkrétně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008 – 100, rozsudek ze dne 29. 5. 2009, č. j. 4 Ao 1/2009 – 58, a rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 7 Ao 3/2009 – 18. V kontextu toho, že Nejvyšší správní soud v těchto rozhodnutích uvedl, že podmínkou klasifikace dopravního značení jako opatření obecné povahy je, že z dopravní značky plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by je tito měli podle obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích, navrhovatelé dovodili, že napadený bod usnesení odpůrce svými důsledky významně modifikuje obecnou (zákonnou) úpravu voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy v říjnu 2010 (a tím zároveň zásadně ovlivňuje podmínky výkonu aktivního i pasivního volebního práva navrhovatelů i dalších osob v rámci těchto voleb), a i z tohoto hlediska proto judikatura Nejvyššího správního soudu podporuje závěr, že napadený správní akt odpůrce je opatřením obecné povahy, podléhajícím soudnímu přezkumu postupem podle ustanovení § 101a a násl. s. ř. s. S ohledem na materiálního pojetí opatření obecné povahy pak podle navrhovatelů přezkumu napadeného aktu odpůrce nemůže bránit to, že tento není jako opatření obecné povahy v zákoně výslovné označen, jakož ani znění § 71 zákona o volbách do zastupitelstev obcí (Na postup podle tohoto zákona se správní řád, s výjimkou postupu podle § 64 a 65, nevztahuje.). Závěr o nutnosti pojímat napadený bod usnesení jako opatření obecné povahy navrhovatelé podpořili i odkazem na obecný princip materiálního právního státu a na něj navazující vymezení podmínek ústavně zaručeného práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (publikována pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších ústavních předpisů, dále jen „Listina“), dovozované judikaturou Ústavního soudu, např. v nálezu ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. I. ÚS 521/06, jakož i v judikatuře Nejvyššího správního soudu, například usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 86, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 6 As 7/2005 – 97. Zejména se pak opřeli o již uváděný nález ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2239/07, v němž Ústavní soud označil za správný takový výklad, že ustanovení čl. 36 odst. 2 Litiny je aplikovatelné i na opatření obecné povahy, neboť opatření obecné povahy v materiálním chápání je podřaditelné pod pojem „rozhodnutí“ ve smyslu tohoto ustanovení. V této souvislosti znovu zdůraznili, že napadený akt odpůrce je způsobilý závažně zasáhnout do práv navrhovatelů, konkrétně jejich aktivního i pasivního volebního práva, zaručeného v čl. 21 Listiny. Po zdůvodnění svého přesvědčení, že se v případě napadeného bodu usnesení zastupitelstva jedná o opatření obecné povahy, přistoupili navrhovatelé ke zdůvodnění své aktivní legitimace k podání návrhu na jeho zrušení. Uvedli, že navrhovatelé a) až e) jsou politickými stranami, které zamýšlejí podat kandidátní listiny pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010. Konstatovali, že uvedení navrhovatelé se účastnili voleb do zastupitelstva v roce 2006, ve kterých bylo hlavní město Praha toliko jedním volebním obvodem, a s výjimkou navrhovatele d) získali v zastupitelstvu mandáty, přičemž volební výsledky navrhovatelů a) až d) se pohybovaly v rozmezí od 5,39 % do 15,88 % hlasů. Následně provedli přepočet výsledků voleb vybraných politických stran z roku 2006 na volební model v roce 2010 (s vytvořením volebních obvodů), doložený názornými tabulkami, a dospěli k závěru, že vytvořením 7 volebních obvodů odpůrce výrazně oslabil poměrný volební systém, zakotvený v § 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a nepřiměřeně snížil možný zisk mandátů pro navrhovatele a) až c), když v důsledku napadeného bodu usnesení odpůrce by navrhovatelé při stejném počtu odevzdaných hlasů pro jejich kandidáty přišli ve srovnání s volbami konanými v roce 2006 o 1 až 4 mandáty. Pro navrhovatele b) by pak napadený akt odpůrce mohl být téměř likvidační, když namísto 4 mandátů by nezískal mandát žádný. Navrhovatelé a) až d) proto v zastupitelstvu aktivně vystupovali proti přijetí napadeného bodu usnesení, leč jejich pozměňovací návrh, podle kterého by hlavní město Praha zůstalo jedním obvodem, nebyl akceptován. Navrhovatelé a) až e) jako menší politické subjekty jsou vytvořením 7 volebních obvodů postiženi a oproti velkým stranám nepřiměřeně znevýhodněni také ekonomicky, když vést volební kampaň v 7 volebních obvodech by pro ně znamenalo výrazně vyšší náklady. Vytvořením 7 volebních obvodů na území hlavního města Prahy proto podle názoru navrhovatelů došlo k zásahu do práv navrhovatelů a) až e), zejména jejich ústavního práva ucházet se o podíl se na správě věcí veřejných na základě volné soutěže politických stran podle čl. 5 Ústavy České republiky (ústavního zákona č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších ústavních předpisů, dále jen „Ústava“) a čl. 21 a 22 Listiny, v souladu se zásadou poměrného zastoupení, vyjádřenou v § 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Zasaženo bylo rovněž do pasivního volebního práva kandidátů na kandidátní listině navrhovatele a) ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Ohledně aktivní legitimace navrhovatelů f) až h) se v návrhu uvádí, že tito jsou občany České republiky s trvalým pobytem v hlavním městě Praze, kteří dosáhli věku 18 let, a jsou proto podle § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí oprávněni volit do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Jako voličům menších politických stran jim reálně hrozí, že jejich hlas i přes skutečnost, že jimi volená politická strana získá více jak 5 % hlasů, nepřispěje k zisku mandátu, a jejich vůle se v rozporu se zákonem o volbách do zastupitelstev obcí a ústavním pořádkem neprojeví v obsazení zastupitelstva. Dokonce naopak, jejich hlas bude započítán do zisku některé z velkých stran, které nepodporují. Navrhovatelé přitom zdůraznili, že tato situace nebude způsobena nesplněním zákonných podmínek jimi volené politické strany pro vstup do zastupitelstva, nýbrž jejím důvodem bude pouze napadený akt odpůrce, vydaný v rozporu se zákonem. Vytvořením 7 volebních obvodů na území hlavního města Prahy tak podle názoru navrhovatelů došlo k zásahu do práv navrhovatelů f) až g), zejména jejich ústavního práva podílet se na správě veřejných věcí svobodnou volbou svých zástupců na základě rovného volebního práva podle čl. 21 odst. 1 a 3 Listiny a čl. 102 Ústavy, jakož i do jejich aktivního volebního práva ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. S odkazem na uvedené skutečnosti navrhovatelé shrnuli, že jsou přesvědčeni, že byli napadeným bodem usnesením odpůrce jako opatřením obecné povahy zkráceni na svých právech ve smyslu ustanovení § 101a odst. 1 s. ř. s. Po zdůvodnění své aktivní legitimace obrátili navrhovatelé svoji pozornost k důvodům návrhu na zrušení napadeného bodu usnesení. Vyjádřili své přesvědčení, že napadený akt je ve smyslu ustanovení § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. v rozporu se zákonem, a to především pro nepřípustný zásah do aktivního a pasivního volebního práva, ohledně aktivního volebního práva konkrétně s čl. 102 Ústavy, čl. 21 odst. 3 Listiny a § 2 ve spojení s § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Vycházeli zde zejména z rozboru tzv. materiálního hlediska rovného volebního práva, podle něhož by v poměrném volebním systému měl hlas voliče odevzdaný pro kteroukoli politickou stranu mít stejnou váhu. Jsouce si vědomi, že materiální rovnost volebního práva nemůže mít ani v poměrném volebním sytému absolutní povahu, namítali, že pokud zákon o volbách do zastupitelstev obcí stanoví, že se volby do zastupitelstev obcí konají podle zásad poměrného zastoupení, pak nemůže být v souladu s touto právní úpravou, jestliže dojde k potlačení prvků poměrného zastoupení účelovým vytvořením volebních obvodů (napadeným) správním aktem, který nad rámec „přirozené“ nerovnosti volebního práva tuto nerovnost výrazně zvyšuje a dále potlačuje prvky poměrného volebního systému. Legitimním očekáváním voliče totiž je, že odevzdá-li hlas politické straně, která překročí 5% uzavírací klauzuli ve smyslu § 45 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, odrazí se tento zisk v poměru získaných mandátů volené politické strany v zastupitelstvu. Rozdělením hlavního města Prahy na 7 volebních obvodů však znamená, že toto legitimní očekávání voličů nemůže být naplněno, zejména pokud volí strany s očekávaným ziskem těsně nad hranicí zákonné uzavírací klauzule, popř. strany v pásmu kolem 15% hlasů. Uzavírací klauzule pro vstup do zastupitelstva se totiž vytvořením 7 volebních obvodů reálně posouvá až k 8 % hlasů. Hlas voliče pro strany typu navrhovatelů má proto v důsledku opatření odpůrce výrazně nižší váhu oproti hlasu voliče velké strany (s očekávaným ziskem nad 20 % hlasů). K zisku jednoho mandátu pro „malou“ stranu je proto zapotřebí nepřiměřeně více hlasů než k zisku mandátu pro stranu velkou. Rovněž ve vztahu k pasivnímu volebnímu právu znamená podle navrhovatelů napadený bod usnesení zásah do materiální rovnosti volebního práva, když každá politická strana by měla při překročení zákonné uzavírací klauzule získat počet mandátů, odpovídající jejímu volebnímu výsledku (opět při zohlednění „přirozené“ relativizace rovného volebního práva). Navrhovatelé s odkazem na výše uvedený modelový přepočet výsledků voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2006 na model 7 volebních obvodů pro volby v říjnu 2010 dokládali nepřiměřený vliv vytvoření 7 volebních obvodů na volební aritmetiku, s dopadem na pasivní volební právo, konkrétně oproti systému jednoho volebního obvodu, který zaručuje nejpřesnější promítnutí vůle voličů do zisku mandátů. Navrhovatelé na základě modelového přepočtu dovozovali zásah do § 2 a § 5 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a zejména též čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny, když kandidátní listina „malé politické strany“ musí pro volební úspěch získat nepřiměřeně relativně více hlasů než kandidátní listina velké politické strany. Kromě zásahu do pasivního volebního práva tak napadený akt odpůrce znamená nepřiměřené omezení volné soutěže politických stran a poměrného volebního sytému. Mimo nepřípustného zásahu do aktivního a pasivního volebního práva znamená napadený bod usnesení zastupitelstva podle názoru navrhovatelů rovněž nepřípustné omezení poměrného volebního systému, z čehož dovozovali neproporcionalitu tohoto aktu. Navrhovatelé, poukázavše na nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96, a nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, uvedli, že jsou si vědomi toho, že § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, podle kterého odpůrce při vytváření volebních obvodů postupoval, umožňuje modifikaci poměrného systému, jeho omezení ve prospěch systému většinového. Navrhovatelé také nijak nezpochybnili pravomoc odpůrce vytvořit volební obvody. Navrhovatelé ovšem tvrdili, že způsob, kterým to odpůrce učinil, a cíl, který vytvořením 7 volebních obvodů sledoval, je ve vztahu k účelu a cíli právní úpravy nepřiměřený. Cílem uvedené právní úpravy v žádném případě není omezit aktivní a pasivní volební právo některých voličů a administrativně snížit volební potenciál „malých“ politických stran. Je tomu právě naopak. Smyslem právní úpravy, která umožňuje rozdělit obec na více obvodů, je podle navrhovatelů ochrana menšin, a to etnických, náboženských nebo jen územně oddělených od vlastního centra obce. V těchto případech má smysl vytvářet volební obvody, neboť z nějakého důvodu izolovaná menšina na území obce nemá jinak šanci zvolit si své zástupce do zastupitelstva obce. Žádný z těchto důvodů ovšem nebyl motivem pro rozdělení hlavního města Prahy na 7 volebních obvodů. Důvodová zpráva k návrhu napadeného bodu usnesení vytvoření volebních obvodů ani nijak neodůvodňuje. Paprskovité uspořádání volebních obvodů od středu města na okraj je navíc zcela nelogické, neboť voliči ve středu města mají jiné potřeby a priority než voliči v okrajových částech. I tato skutečnost podle mínění navrhovatelů dokládá, že odpůrce při vytváření volebních obvodů nešetřil smysl právní úpravy a nesledoval její cíle a jeho aplikace § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí je ve vztahu k cíli této právní úpravy nepřiměřená. Výraznou neproporcionalitu opatření odpůrce způsobil také tím, že využil v maximální míře právní úpravu § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 491/2001 Sb. a stanovil, že v každém volebním obvodě se bude volit pouze 9 členů zastupitelstva. Citované ustanovení však tento minimální počet předpokládá již u měst s 50 000 obyvateli, Praha má však více jak 1 200 000 obyvatel a zhruba 970 000 voličů. Pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy je proto stanovení 9-mandátových obvodů výrazně neproporcionálnější než u ostatních velkých měst v České republice. Navrhovatelé v této souvislosti napadli rovněž pravidlo, vyplývající z čl. 102 Ústavy, čl. 21 odst. 3 Listiny a § 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, totiž že na jeden mandát by měl připadat přibližně stejný počet hlasů. Napadený akt jako opatření obecné povahy tento princip nedodržuje, když, vycházeje z důvodové zprávy k jeho návrhu, rozdíl v počtu obyvatel činí například mezi volebními obvody II. a V. 15 183, mezi volebními obvody I. a V. 14 541 a mezi volebními obvody II. a III. 11 645 obyvatel. Z toho podle navrhovatelů vyplývá, že ve volebních obvodech III. a V. by se mělo volit 10 mandátů. Podle názoru navrhovatelů navíc odpůrce chybně vycházel z celkového počtu obyvatel, proporcionální rozložení voličů v jednotlivých volebních obvodech by ovšem mělo vycházet z počtu voličů jako občanů s aktivním volebním právem. Z posledně uvedených skutečností dovozovali navrhovatelé v případě napadeného bodu usnesení odpůrce porušení principu proporcionality (přiměřenosti) jako pátého kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy. Poukázali na judikaturu, týkající se principu proporcionality, konkrétně nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 41/02, a nález ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 34/04, a dále na výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, konkrétně usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, a rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98. Navrhovatelé mají za to, že vytvořením 7 volebních obvodů pro obecní volby v říjnu 2010 odpůrce nesledoval zákonem určené cíle (resp. naopak tyto cíle porušil), žádným způsobem neprokázal potřebnost tohoto opatření (ve vztahu k zákonem chráněným právům a hodnotám, zejména s ohledem na ústavní a zákonné garance volebního práva a svobodné soutěže politických stran) a že řešení, které zvolil, je diskriminační k některým politickým stranám a jejich voličům. Závěrem pak navrhovatelé poukázali na možný rozpor napadeného bodu usnesení se zákonem č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání napadeného bodu usnesení (dále jen „zákon o volbách do zastupitelstev krajů“), spočívající ve specifickém postavení hlavního města Prahy mezi územně samosprávnými celky, když podle § 1 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze je toto krajem a obcí zároveň. Zastupitelstvo hlavního města Prahy má působnost jak obecního, tak i krajského zastupitelstva. I přes ustanovení § 123 zákona o hlavním městě Praze, které stanoví, že volby do zastupitelstva hlavního města Prahy a do zastupitelstev městských částí se konají podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, však podle navrhovatelů nelze odhlédnout od toho, že zákon o volbách do zastupitelstev krajů neumožňuje vytvořit pro krajské volby více volebních obvodů, když neobsahuje žádné ustanovení obdobné § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Považují proto za důvodný právní názor, podle něhož skutečnost, že volby do zastupitelstva hlavního města Prahy jsou také volbami do krajského zastupitelstva, zcela vylučuje možnost v hlavním městě Praze vytvořit více volebních obvodů postupem podle § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. III. Vyjádření odpůrce k návrhu na zrušení opatření obecné povahy Odpůrce ve vyjádření k návrhu navrhovatelů ze dne 28. 7. 2010 navrhl, aby s ohledem na to, že napadený bod usnesení podle jeho názoru nenaplňuje znaky opatření obecné povahy a návrh proto není zdejším soudem projednatelný, Nejvyšší správní soud usnesením rozhodl, že návrh se odmítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pro případ, že by zdejší soud dospěl k závěru, že napadený bod usnesení je opatřením obecné povahy a současně, že ve věci je dána aktivní i pasivní procesní legitimace účastníků v tomto řízení, má odpůrce za to, že návrh není důvodný. In eventum proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud v takovém případě rozsudkem rozhodl, že návrh se zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na úvod svého vyjádření odmítl tvrzení navrhovatelů, že by návrh na rozdělení území hlavního města Prahy na 7 volebních obvodů nebyl před jeho schválením věcně zdůvodněn. Poukázav na stenografický záznam z jednání Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 17. 6. 2010, v jehož rámci byl napadený bod usnesení přijat, rekapituloval, že hlavní důvody pro jeho vydání přednesl v rámci projednávání návrhu náměstek primátora pan JUDr. Rudolf Blažek, popř. účastníci proběhnuvší rozpravy. Těmito důvody byly zejména a) reflektování zkušeností z voleb do zastupitelstva v roce 2006 a z toho vycházející záměr zvýšit transparentnost voleb, zpřehlednit a zjednodušit volbu snížením maximálního počtu kandidátů na hlasovacím lístku na cca 180 oproti cca 1 500 kandidátů v případě existence jediného volebního obvodu); b) snaha zvýšit šance na volební úspěch lokálních uskupení, zaměřených na problematiku významnou pro jednotlivé volební obvody, kde jsou politicky či společensky činná, která by ovšem na celopražské úrovni neměla možnost uspět; c) reflektování zkušeností z voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (kdy voliči masivně využili preferenčních hlasů) vytvořením podmínek pro snadnější identifikaci voličů s kandidáty daného (menšího) obvodu, a tím též užší vazby mezi konkrétním voličem a v jeho obvodě zvoleným členem zastupitelstva; d) záměr vytvořit prostředí, v němž se členové zastupitelstva budou více zaměřovat na problémy a potřeby konkrétních územních celků a více sledovat zájmy obyvatel daného menšího teritoria; e) záměr vytvořit podmínky pro snazší kontrolu práce člena zastupitelstva voliči; f) ekonomické úspory. V ostatním důvody vyplývají z běžné praxe orgánů hlavního města Prahy, kontinuálně od roku 1994. Současně odpůrce poukázal na historický vývoj, kdy počet volebních obvodů byl v předcházejících obdobích vždy rozdílný, a na skutečnost, že napadený bod usnesení byl zastupitelstvem schválen zcela v intencích § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a v souladu s požadavky ustanovení § 60 a násl. zákona o hlavním městě Praze. K otázce pravomoci Nejvyššího správního soudu rozhodovat o návrhu stavěl odpůrce na přesvědčení, že vzhledem k velmi neúplné, pouze negativně provedené definici opatření obecné povahy v ustanovení § 171 správního řádu musí být vždy věcí individuálního a bedlivého posouzení ze strany soudu, zda určitý právní akt naplňuje znaky opatření obecné povahy či nikoliv. Podle jeho názoru lze usnesení o vytvoření volebních obvodů považovat za rozhodnutí organizační povahy sui generis, vydané na základě a v souladu s právními předpisy, vztahujícími se k organizaci obecních voleb zákonem předepsaným způsobem, které nezasahuje do práv či oprávněných zájmů subjektů s aktivním volebním právem, ani subjektů s pasivním volebním právem. Nejedná o správní akt přezkoumatelný Nejvyšším správním soudem v režimu podle § 101a a násl. s. ř. s., nýbrž o rozhodnutí organizační povahy, vydané v rámci specifické volební agendy, které samo o sobě není soudem přezkoumatelné. Odpůrce se v protikladu k právnímu názoru navrhovatelů, opírajícímu se o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98 a nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008 (ve vyjádření zřejmě omylem jako „usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2009“), sp. zn. Pl. ÚS 14/07, podle kterých jsou hlavním kritériem pro určení, zda je posuzovaný správní akt opatřením obecné povahy či nikoliv, jeho pojmové znaky, tj. zda se jedná o správní akt s konkrétně určeným předmětem a obecně vymezeným okruhem adresátů, podle svých slov přiklání spíše k opačnému proudu judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména usnesení ze dne 27. 3. 2007, č. j. 4 Ao 2/2007 – 61, a dále usnesení ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Ao 2/2007 – 28, podle kterých rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda je příslušný správní akt opatřením obecné povahy, nejsou jeho materiální znaky, ale skutečnost, zda tuto právní formu pro vydání aktu zvláštní zákon předepisuje. Zákon o volbách do zastupitelstev obcí v posuzovaném případě opatření obecné povahy jako právní formu pro vydání aktu nepředepisuje, ba co víc, tento zákon jako lex specialis pro svoji aplikaci v zásadě vylučuje použití správního řádu (§ 71 zákona o volbách do zastupitelstev obcí). Odpůrce se přiklání k formálnímu pojetí opatření obecné povahy, neboť se domnívá, že o opatření obecné povahy se jedná pouze tehdy, jestliže ze zvláštního zákona plyne správnímu orgánu povinnost opatření obecné povahy vydat. Ve zde projednávaném případě však odpůrce prostřednictvím zastupitelstva využil svého zákonného práva napadený bod usnesení vydat, aniž by však byl k jeho vydání podle zákona o volbách do obecních zastupitelstev povinován. V kontextu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009 č. j. 2 Ao 3/2008 – 100, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2009, č. j. 4 Ao 1/2009 – 58, (k právní povaze dopravního značení), je pak zřejmé, že napadený bod usnesení nesplňuje znaky opatření obecné povahy, neboť se jím neukládá ani nekonkretizuje žádná povinnost ani omezení obecně uložené zákonem, přičemž právě tuto vlastnost, domnívá se odpůrce, považuje Nejvyšší správní soud za jeden z určujících znaků opatření obecné povahy. Odpůrce se domnívá, že i kdyby napadeným bodem usnesení mělo skutečně dojít k tvrzenému protiprávnímu zásahu do průběhu voleb (což ovšem jednoznačně odmítá), bylo by třeba postupovat nikoli podle § 101a a násl. s. ř. s., nýbrž podle lex specialis, kterým je v daném případě zákon o volbách do obecních zastupitelstev, konkrétně podáním návrhu na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta podle § 60 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, ve spojení s § 90 s. ř. s. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že napadený bod usnesení je opatřením obecné povahy a návrhem se zabýval věcně, poskytl odpůrce velmi obsáhlou argumentaci, zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatelů k podání návrhu. Neztotožnil se s tvrzením navrhovatelů, že rozhodnutím o vytvoření 7 volebních obvodů došlo ke zkrácení jejich práv. Domnívá se, že navrhovatelé nemohou předem predikovat, nýbrž toliko spekulovat o tom, jaký bude výsledek komunálních voleb, jestliže tyto organizačně proběhnou podle napadeného bodu usnesení. Pokud navrhovatelé svoji argumentaci v tomto směru opírají především promítnutím výsledků voleb do zastupitelstva, konaných v roce 2006 do komunálních voleb, které proběhnou v roce 2010, zcela pomíjejí, že tehdejší výsledek voleb je neopakovatelný a nepřenositelný na dnešní situaci, nereagují na změnu politické situace. Srovnání nynějších voleb s volbami v roce 2006 je proto podle odpůrce zcela nepřiléhavé a zavádějící. Mimo to odpůrce dodal, odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 57/06, že o tom, která strana je v konkrétním čase na konkrétním místě „malá“ nebo „velká“ rozhodují toliko voliči ve volbách a nelze takto obecně paušalizovat strany podle historických výsledků, které jsou vždy proměnlivé. Vyvrácení tvrzení navrhovatelů, že rozdělení území hlavního města Prahy na volební obvody automaticky poškozuje tzv. „malé“ strany, demonstroval na výsledcích voleb do zastupitelstva pro volební období 2002 – 2006, kdy kandidát KDU-ČSL jako navrhovatele d), pan Marián Hošek, byl zvolen zastupitelem ve volebním obvodě č. 1, kde navrhovatel d) získal celkem 5,62 % hlasů voličů, přičemž celkově na území hlavního města Prahy získal tento navrhovatel pouze 4,56 % hlasů voličů. Tuto skutečnost odpůrce doložil odpovídajícími záznamy o dílčích výsledcích hlasování. V případě, že by území hlavního města Prahy bylo pro komunální volby 2002 jediným volebním obvodem, nepřekročil by navrhovatel d) zákonnou uzavírací klauzuli a nezískal by v hlavním městě Praze ani jediný mandát. Pro ilustraci mizivé vypovídací hodnoty promítání volebních výsledků z roku 2006 do komunálních voleb letošních odpůrce dále předložil projekci podle jeho slov mnohem aktuálnějšího rozložení politických sil v hlavním městě Praze, jak toto vyplynulo z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny ve volebním kraji hlavní město Praha, konaných v květnu 2010, v případě přepočtu mandátů, získaných v komunálních volbách v říjnu 2010, při členění území hlavního města Prahy na 7 volebních obvodů podle napadeného bodu usnesení. Na jejím základě by TOP 09 se ziskem 27,28 % hlasů získala 23 mandátů v zastupitelstvu, ODS se ziskem 24,79 % hlasů 21 mandátů, ČSSD se ziskem 15,17 % hlasů 12 mandátů, VV se ziskem 10,32 % hlasů 7 mandátů, SZ se ziskem 4,79 % hlasů 0 mandátů a KDU-ČSL se ziskem 2,17 % hlasů 0 mandátů. Z tohoto srovnání podle odpůrce nevyplývá, že by kdokoli z navrhovatelů měl být jakkoli poškozen. Předpoklad úspěchu navrhovatelů a) a d) v podzimních volbách do zastupitelstva je velmi hypotetický, závislý na případné dramatické změně politické situace, navrhovatel c) by vznikem volebních obvodů nijak neutrpěl. Navrhovatele b) odpůrce nezohlednil, neboť tento nepodal ve volbách do Poslanecké sněmovny pro volební období 2010 - 2014 kandidátní listinu v žádném volebním kraji. Mimo to k tvrzené aktivní legitimaci navrhovatelů a) až e) odpůrce uvedl, že žádný z těchto subjektů do dnešního dne (t. j. 28. 7. 2010) nepodal kandidátní listinu pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, samotná jejich účast ve volbách je proto v době zpracování vyjádření pouze hypotetická. S odkazem na § 101a odst. 1 s. ř. s. odpůrce uvedl, že věcná projednatelnost návrhu mimo jiné vyžaduje, aby opatření obecné povahy vydal správní orgán ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu, resp. § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Napadený bod usnesení vydalo Zastupitelstvo hlavního města Prahy v rámci výkonu samostatné působnosti. Dle názoru odpůrce je diskutabilní, zda při rozhodování o návrhu na vytvoření volebních obvodů rozhodovalo zastupitelstvo jako správní orgán nebo jako orgán samosprávný, vykonávající vlastní pravomoc v rámci výkonu samostatné působnosti, tedy lze-li mít podmínku vydání napadeného bodu usnesení správním orgánem za splněnou. Odpůrce má za to, že v projednávané věci zastupitelstvo nepostupovalo a nemohlo postupovat jako správní orgán, neboť napadeným aktem nedošlo a nemohlo dojít k založení, změně nebo zrušení práv či povinností jmenovitě určené osoby, a ani nedošlo k vydání opatření obecné povahy. Vzhledem k tomu, že usnesení nebylo vydáno správním orgánem, nejsou navrhovatelé podle názoru odpůrce ve věci aktivně procesně legitimováni. Následně se odpůrce vypořádával s navrhovateli tvrzeným nepřípustným zásahem do aktivního volebního práva. Poukázal na ustanovení čl. 102 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 2 (resp. 3) Listiny, podle nichž jsou členové zastupitelstev územních samosprávných celků voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva; volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Ohledně podmínek výkonu volebního práva Listina odkazuje na „běžný“ zákon. Odpůrce zdůrazňuje, že ústavní pořádek České republiky tedy nestanoví volební formuli, na základě které mají být mandáty v zastupitelstvech územních samosprávných celků obsazovány. Specifikaci konkrétního volebního systému pro konstituování zastupitelstev obcí obsahuje toliko zákon o volbách do zastupitelstev obcí, který navazuje na výše uvedené ústavní předpisy a upřesňuje, že volby do zastupitelstev obcí se konají podle zásad poměrného zastoupení, přičemž obsahuje rovněž další ustanovení, týkající se volební geometrie a volební aritmetiky, jež společně vytvářejí charakter volebního systému do zastupitelstev obcí. K problematice rovnosti volebního práva odpůrce prezentoval svůj právní názor, že rovné volební právo znamená výhradně rovnost ve smyslu formálním, tedy že každý volič má stejný počet hlasů. Materiální rovnost volebního práva, jež by znamenala stejnou váhu hlasů všech voličů, je v absolutní rovině nedosažitelná, což uvádějí i sami navrhovatelé. V souvislosti s volbami do zastupitelstev územních samosprávných celků je navíc vzhledem k absenci ústavního zakotvení poměrného volebního systému zřejmé, že její dosažení ani nebylo záměrem ústavodárce. Zákonodárce mohl při úpravě volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí zvolit systém většinový, kde by byl rozdíl váhy hlasů pro jednotlivá volební seskupení daleko dramatičtější a množina hlasů, jež by nepřispěla ke zvolení žádného kandidáta a měla tudíž nulovou váhu, by dosahovala téměř 50 %. Právní úprava poměrného systému v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí včetně možnosti všech obcí vytvářet volební obvody má ovšem daleko menší dopad na menšinové volební strany, než by měl systém většinový, jehož použití není ústavním pořádkem vyloučeno. V této souvislosti odpůrce poukázal na závěry Ústavního soudu v usnesení ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. III. ÚS 220/07, týkajícím se rozdělení Olomouce na volební obvody v komunálních volbách konaných v roce 2006, a dále usnesení ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. I. ÚS 360/98, týkajícím se rovnosti aktivního volebního práva v kontextu rozdělení Prahy na volební obvody v komunálních volbách, konaných v roce 1998. Ani legitimní očekávání občanů hlavního města Prahy, jež mají v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí právo volit zastupitele, že se jejich hlas promítne do složení zastupitelstva, není podle přesvědčení odpůrce vytvořením volebních obvodů žádným způsobem narušeno. Legitimní očekávání voličů musí být totiž spojeno nejen s navrhovateli uváděnou 5% uzavírací klauzulí, ale také s dalšími prvky, jež určují celkových charakter volebního systému do zastupitelstev obcí, mezi které patří také zákonná volební (d'Hondtova) formule, stanovení minimálního a maximálního počtu zastupitelů pro obce s určitým počtem obyvatel a možnost všech obcí vytvářet volební obvody. Legitimní očekávání voličů je nutné hodnotit z hlediska všech těchto prvků, které jsou obsaženy v obecně závazných právních předpisech. Nelze proto konstatovat, že přijetím napadeného bodu usnesení došlo k porušení legitimního očekávání voličů na stejnou váhu jejich hlasů, což vyplývá též z usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 57/06. Rovněž zvýšení přirozené uzavírací klauzule až na navrhovateli tvrzených 8 % (přičemž způsob výpočtu této hranice navrhovatelé nijak nedokládají) nemůže podle odpůrce znamenat ohrožení legitimního očekávání voličů ani rovnosti jejich hlasů, protože všichni voliči mají stále jeden hlas. Napadený bod usnesení je proto podle názoru odpůrce v souladu s čl. 102 Ústavy i čl. 21 odst. 3 Listiny, jakož i příslušnými ustanoveními zákona o volbách do zastupitelstev obcí. K naplnění zákonných předpokladů vytvoření volebních obvodů odpůrce vyšel ze skutečnosti, že sami navrhovatelé nezpochybňovali pravomoc odpůrce na základě ustanovení § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí modifikovat poměrný systém vytvořením volebních obvodů na území hlavního města Prahy. Odmítl námitku navrhovatelů, že způsob vytvoření 7 volebních obvodů a cíl tímto sledovaný je nepřiměřený k účelu a cíli zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Poukázal na to, že ze zákona samotného ani z důvodové zprávy k tomuto zákonu nevyplývá záměr zákonodárce rozhodovací pravomoc obce při vytváření volebních obvodů jakkoli dále omezovat, mimo stanovení toliko formálních podmínek v odst. 1 a 2 citovaného ustanovení (limitní počty mandátů, povinnost respektovat členění hlavního města Prahy na městské části), přičemž tyto podmínky byly odpůrcem beze zbytku naplněny. Důvody pro vytvoření volebních obvodů uváděné navrhovateli, tedy ochrana etnických nebo náboženských menšin nebo územní oddělení obvodu od centra, podle odpůrce neodpovídají skutečnosti. Může to být také jakýkoli jiný přiměřený důvod nebo soubor důvodů, přičemž v daném případě byly tyto důvody řádně prezentovány. Při vydání napadeného bodu usnesení navíc odpůrce vycházel ze stanoviska Ministerstva vnitra, respektoval též ustálenou judikaturu Ústavního soudu (mimo výše citované např. nález ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96), a postupoval tak, aby jednotlivé volební obvody co do počtu obyvatel (a tím i aktivně legitimovaných voličů) ve vztahu k počtu volených členů zastupitelstva byly v maximální dosažitelné míře srovnatelné. Odpůrce vyjádřil svůj nesouhlas s výtkou navrhovatelů, že se při vytváření volebních obvodů měl řídit počtem voličů a nikoli počtem obyvatel v daném území, jelikož odpůrce zjistí skutečné počty voličů nejdříve dne 13. 10. 2010 po uzavření stálého seznamu voličů. Kritérium počtu obyvatel jako výchozího údaje vyplývá rovněž z dikce ustanovení § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, stejně tak tomu je například u počtu podpisů na peticích nebo při stanovení počtu členů budoucího zastupitelstva. Paprskovitým uspořádáním volebních obvodů bylo s ohledem na řádově vyšší počet obyvatel vnitřních městských částí možno dosáhnout přibližně stejného počtu obyvatel v každém z volebních obvodů, přičemž odchylka mezi největším (187 906 obyvatel) a nejmenším (172 723 obyvatel) obvodem činí 15 183 obyvatel, tedy 8,79 %. Cílem odpůrce bylo dosažení maximální rovnosti volebního práva voličů v jednotlivých obvodech, přičemž při splnění dvou základních geografických povinností, a to a) respektovat územní členění na městské části (§ 27 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí) a b) vytvářet územně uzavřené (neroztříštěné) volební obvody, není v podmínkách Prahy k dispozici mnoho variant, jak území členit na volební obvody obdobné co do počtu obyvatel. V návaznosti na uvedené údaje doplnil, že v praxi je jako maximální rozumná a ospravedlnitelná odchylka chápána diference mezi počtem voličů nejmenšího a největšího volebního obvodu až 30 % (což vyplývá i z citovaných usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. I. ÚS 360/98, a usnesení ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. III. ÚS 220/07). V této souvislosti odpůrce upozornil na to, že při rozhodování Zastupitelstva hlavního města Prahy o vytvoření volebních obvodů pro volební období 2002 – 2006 hlasovalo pro rozdělení území hlavního města Prahy na 5 pět volebních obvodů také všech 10 zastupitelů zvolených za navrhovatele c). Tuto skutečnost odpůrce doložil příslušným protokolem o hlasování. Vytváření více volebních obvodů je navíc obvyklé, když do více volebních obvodů pro volby do zastupitelstev městských částí byly v minulosti rozděleny také městské části hlavního města Prahy, konkrétně pro volební období 2006 až 2010 byly městské části Praha 3, 4, 9, 10 a 15 rozděleny celkem na 21 volebních obvodů. Stejný model využilo v minulosti např. statutární město Olomouc a obec Lišov v okrese České Budějovice. Odpůrce z návrhu navrhovatelů dovodil, že navrhovatelům vadí vytvoření více volebních obvodů jako takové a ve skutečnosti by je dostatečně neuspokojilo ani vytvoření menšího počtu obvodů, neboť za jediný spravedlivý považují jednoobvodový systém. Vyloučit možnost vytváření volebních obvodů v rámci jednotlivých obcí by však bylo možné jen změnou zákona o volbách do zastupitelstev obcí, čehož si jsou podle odpůrce vědomi i sami navrhovatelé, neboť na základě poslanecké iniciativy kolektivu pražských poslanců, nominovaných navrhovatelem c), je v Poslanecké sněmovně projednáván poslanecký návrh novely zákona o hlavním městě Praze (sněmovní tisk č. 23/0), jejímž předmětem je mimo jiné změna ustanovení § 123 zákona o hlavním městě Praze tak, aby volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy byly prováděny podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů (který rozdělení kraje na více volebních obvodů neumožňuje). Dle názoru odpůrce je legislativní změna jedinou legální a legitimní možností, jak omezit možnost zastupitelstva rozdělovat území hlavního města Prahy na volební obvody. Způsob, jakým chtějí tohoto cíle dosáhnout navrhovatelé, podle názoru odpůrce porušuje základní právo hlavního města Prahy na samosprávu podle čl. 104 Ústavy, protože ve smyslu ustanovení § 33 odst. 1 zákona hlavním městě Praze patří rozhodování o rozdělení území hlavního města Prahy na volební obvody do jeho samostatné působnosti. Poté, co odmítl teze ohledně nepřípustného zásahu do aktivního volebního práva, se odpůrce věnoval možnému nepřípustnému zásahu do pasivního volebního práva. Podle jeho právního názoru nemohla být přijetím napadeného bodu usnesení porušena ani rovnost pasivního volebního práva navrhovatelů a) až e), ani omezena volná soutěž politických stran. Toto své tvrzení opřel zejména o pevná zákonná kritéria zjišťování výsledků voleb v ustanovení § 45 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, jakož i údajů, vyplývajících z výše provedené projekce rozložení politických sil v hlavním městě Praze, založené na přepočtu výsledků voleb do Poslanecké sněmovny ve volebním kraji hlavní město Praha, konaných v květnu 2010, na odpovídající počet mandátů získaných v komunálních volbách v říjnu 2010, při členění území hlavního města Prahy na 7 volebních obvodů podle napadeného bodu usnesení. Z této projekce podle odpůrce vyplývá, že ani jeden ze navrhovatelů a) aže) nemůže být ve svých právech v důsledku přijetí usnesení poškozen. K otázce navrhovateli tvrzeného nepřípustného omezení poměrného volebního systému a výrazného posunutí volebního systému směrem k většinovému odpůrce zopakoval svůj názor prezentovaný výše, totiž že ústavní pořádek České republiky zákonodárce neomezuje a ponechává na jeho rozhodnutí, jaký volební systém bude pro volby do zastupitelstev obcí a krajů aplikován za předpokladu, že bude respektovat rámec Ústavou zakotvených zásad. Zásada poměrného zastoupení, vyjádřená v ustanovení § 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, je v zájmu vytvoření akceschopné většiny a zamezení štěpení mandátů mezi velký počet stran dále rozvinuta integračními prvky, kterými jsou 5% uzavírací klauzule (§ 45 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí), d'Hondtova formule (§ 45 odst. 2 téhož zákona) a možnost zastupitelstev všech obcí vytvářet volební obvody (§ 27 téhož zákona). Teprve všechny tyto prvky ve své vzájemné souvislosti určují podle odpůrce charakter volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí. Odpůrce nemohl souhlasit ani s argumentací navrhovatelů, dle níž je vytvoření 7 volebních obvodů na území hlavního města Prahy v rozporu se zákonem o volbách do zastupitelstev krajů. Vzhledem k tomu, že podle výslovného ustanovení § 123 zákona o hlavním městě Praze se volby do zastupitelstva hlavního města Prahy a do zastupitelstev městských částí konají podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí a tento zákon v § 27 počítá s vytvořením volebních obvodů v obcích, přičemž pro vytvoření volebních obvodů v hlavním městě Praze stanoví v odst. 2 tohoto ustanovení specifické podmínky, je zřejmé, že zákonodárce vytvoření volebních obvodů i v hlavním městě Praze výslovně umožňuje. Paralelní aplikace obou předpisů na provádění voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy pak není možná, jelikož tyto by se vzájemně nedoplňovaly, nýbrž byly by v řadě aspektů v kolizi (typicky pokud jde o možnost vytvoření volebních obvodů). Nad rámec uvedených argumentů odpůrce závěrem zmínil závažné důsledky případného zrušení napadeného bodu usnesení pro již vyhlášené volby, jež se podle rozhodnutí prezidenta republiky mají konat ve dnech 15. a 16. října 2010. I v případě, že Nejvyšší správní soud dospěje k závěru, že přezkoumávaný akt vykazuje vady, není podle mínění odpůrce možné takový akt zrušit, pokud by byl zásah do práv a právem chráněných zájmů představovaný tímto zrušením intenzivnější než závadný stav způsobený samotným aktem. Právě taková situace by podle přesvědčení odpůrce nastala v případě zrušení napadeného bodu usnesení, jelikož kandidátní listiny volebních stran by vykazovaly vady, neodpovídaly by územní organizaci voleb, které by se v takovém případě musely konat v jediném obvodu při počtu volených zastupitelů 63. Byl by narušen probíhající proces registrace kandidátních listin a další negativní důsledky by zrušení napadeného bodu usnesení přineslo pro nezávislé kandidáty, neboť na úřední desce aktuálně zveřejněný údaj o potřebném počtu podpisů na petici pro nezávislého kandidáta a sdružení nezávislých kandidátů ve smyslu § 27 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí vychází z existence 7 volebních obvodů. Zrušení napadeného bodu usnesení by ve svých důsledcích mohlo vážným způsobem omezit také ústavně zaručená práva občanů, zejména podle čl. 21 Listiny. IV. Další vyjádření a písemnosti předložené účastníky řízení Vyjádřením ze dne 23. 7. 2010 právní zástupce navrhovatelů na výzvu soudu sdělil, že navrhovatelé nenamítají podjatost žádného ze soudců 4., popř. 3. senátu Nejvyššího správního soudu, příslušných k projednání a rozhodnutí věci, a dále že nepožadují nařízení jednání ve věci a souhlasí s tím, aby věc byla projednána bez nařízeného jednání. V rámci vyjádření odpůrce k návrhu navrhovatelů ze dne 28. 7. 2010 odpůrce na výzvu soudu sdělil, že nevznáší námitku podjatosti proti obsazení senátu Nejvyššího správního soudu ani proti jiným soudním osobám, majícím vztah k projednávané věci, netrvá na ústním projednání návrhu a souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání. Odpůrce na výzvu soudu předložil Nejvyššímu správnímu soudu správních spisy, resp. písemnosti, týkající se vytvoření volebních obvodů, popř. zachování 1 volebního obvodu pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy v dřívějších volbách do obecních zastupitelstev, tedy v letech 1994 – 2010. Podklady byly uspořádány systematicky tak, že ke každému z volebních období byl poskytnut 1) návrh, který byl předložen Radě hlavního města Prahy (příslušný tisk) včetně důvodové zprávy, 2) usnesení, kterým rada o tomto návrhu rozhodla, 3) návrh, který byl předložen Zastupitelstvu hlavního města Prahy (příslušný tisk) včetně důvodové zprávy a 4) usnesení, kterým zastupitelstvo o tomto návrhu rozhodlo. Na dodatečnou výzvu předložil odpůrce soudu údaje o počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech, a to pravděpodobné počty ke dni vydání napadeného bodu usnesení. Z písemností, předložených odpůrcem, se podává, že pro volební období 1994 – 1998 nebylo vytvoření volebních obvodů navrhováno a byl zachován 1 volební obvod, pro volební období 1998 – 2002 bylo vytvořeno 10 volebních obvodů, přičemž toto členění bylo projednáno pouze v Radě hlavního města Prahy (v souladu s tehdy platnou právní úpravou ustanovením § 9 zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 12. 2001), ve volebních obvodech I., III., V., VI. a X. bylo voleno 5 členů Zastupitelstva hlavního města Prahy a ve volebních obvodech II., IV., VII., VIII. a IX. bylo voleno 6 členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, pro volební období 2002 – 2006 bylo vytvořeno 5 volebních obvodů, pro volební období 2006 – 2010 nebylo vytvoření volebních obvodů navrhováno a byl zachován 1 volební obvod. Pro nyní projednávanou věc se jeví jako relevantní zejména srovnání s členěním území hlavního města Prahy na volební obvody pro volební období 2002 – 2006, t. j. pro volby konané v listopadu 2002, prováděným již za účinnosti stávajícího zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 30. 5. 2002, č. 42/02, bylo území hlavního města Prahy rozděleno na 5 volebních obvodů, označených římskými číslicemi I. až V., přičemž v každém z těchto volebních obvodů bylo voleno 14 (z celkového počtu 70) členů zastupitelstva. Vymezení území městských částí, které spadaly do jednotlivých volebních obvodů, bylo provedeno následujícím způsobem: I. Praha 1, Praha 2, Praha 6, Praha 7, Praha – Troja, Praha – Lysolaje, Praha – Nebušice, Praha – Přední Kopanina, Praha – Suchdol; II. Praha 5, Praha 12, Praha 13, Praha 16, Praha 17, Praha – Slivenec, Praha – Libuš, Praha – Řeporyje, Praha – Lipence, Praha – Lochkov, Praha – Velká Chuchle, Praha – Zbraslav, Praha – Zličín; III. Praha 4, Praha 11, Praha – Kunratice, Praha – Křeslice, Praha – Šeberov, Praha – Újezd; IV. Praha 3, Praha 10, Praha 15, Praha 22, Praha – Dolní Měcholupy, Praha – Dubeč, Praha – Petrovice, Praha – Štěrboholy, Praha – Benice, Praha – Kolovraty, Praha – Královice, Praha – Nedvězí; V. Praha 8, Praha 9, Praha 14, Praha 18, Praha 19, Praha 20, Praha 21, Praha – Březiněves, Praha – Dolní Chabry, Praha – Ďáblice, Praha – Dolní Počernice, Praha – Čakovice, Praha – Satalice, Praha – Vinoř, Praha – Běchovice, Praha – Klánovice, Praha – Koloděje. Podle důvodové zprávy k návrhu posledně uvedeného usnesení bylo vycházeno z počtu obyvatel hlavního města Prahy k 1. 1. 2002, a sice 1 186 897, průměrný počet obyvatel připadající na 1 mandát proto činil 16 956. Území hlavního města Prahy bylo rozděleno do volebních obvodů tak, že ve volebním obvodě I. činil průměrný počet obyvatel na 1 mandát 17 550 (+594), ve volebním obvodě II. 17 144 (+ 188), ve volebním obvodě III. 16 004 (- 952), ve volebním obvodě IV. 16 560 (- 396), ve volebním obvodě V. 17 520 (+ 564 oproti průměrnému počtu obyvatel na 1 mandát). V replice navrhovatelů k vyjádření odpůrce ze dne 5. 8. 2010 tito setrvali na svém návrhu, přičemž zopakovali, že odůvodnění napadeného bodu usnesení považují za účelové. Praha je podle nich velmi homogenní město, které se nijak výrazně nerozděluje do sociálně nebo ekonomicky odlišných částí. Voliči chtějí, aby jejich zastupitelé řešili celopražské problémy. Znovu zdůraznili své přesvědčení, že se na základě materiálního pojetí v případě napadeného bodu usnesení jedná o opatření obecné povahy. Odpůrcem navrhované řešení soudním přezkumem podle § 90 s. ř. s. ve spojení s § 60 zákona o volbách do zastupitelstev obcí označili za nezodpovědné a výrazně nehospodárné. Zopakovali, že odpůrce využil svého práva podle § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí způsobem, který je podle jejich názoru v rozporu s požadavkem proporcionality, kladeným na akty podle citovaného ustanovení. Předložili vlastní podrobnou tabulku, provádějící projekci výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v květnu 2010 na výsledek voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných v říjnu 2010. Na podporu tvrzení o aktivní procesní legitimaci navrhovatelé navíc poukázali na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 6 As 7/2005 – 97. Zdůraznili, že pro posouzení věci je podstatné především zjištění, jak výrazně se zvedne zákonná 5% hranice pro vstup do zastupitelstva, přičemž je zřejmé, že tato hranice se zvyšuje až na 8 %. Tato skutečnost je v Praze ještě zvýrazňována tím, že pro každé volební období jsou nastaveny jiné podmínky, jiná volební geometrie a s ní samozřejmě související jiná volební aritmetika. Podstatou návrhu je tvrzená neproporcionalita napadeného aktu odpůrce. S poukazem na odpůrcem citované usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. III. ÚS 220/07, uvedli, že se ztotožňují se závěrem Ústavního soudu, že vytvoření jakýchkoli volebních obvodů pro volby do obecních zastupitelstev nemá na ústavněprávní rovině žádný dopad, což ovšem podle jejich názoru nemá žádný dopad na zde projednávanou věc. Obdobně je tomu i v případě usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. ÚS 360/98, jelikož do Senátu se volí většinovým systémem, a pro tento systém je jistě akceptovatelná i 30% odchylka počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech. Nikoli však pro systém poměrný. Znovu poukázali na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. V. Posouzení pravomoci Nejvyššího správního soudu k řízení Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda se v případě napadeného bodu usnesení, kterým bylo stanoveno členění území hlavního města Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, volených v jednotlivých volebních obvodech, pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, jedná o opatření obecné povahy, tedy zda naplňuje všechny pojmové znaky a náležitosti tohoto institutu, a zda je dána pravomoc Nejvyššího správního soudu k materiálnímu přezkumu napadeného bodu usnesení jako opatření obecné povahy podle § 101a a násl. s. ř. s. Na základě důkladného posouzení této otázky dal Nejvyšší správní soud za pravdu navrhovatelům, když dospěl k závěru, že v případě napadeného bodu usnesení se jedná o opatření obecné povahy. Vytváření volebních obvodů, jehož právní povaha je zde přezkoumávána, podléhá ustanovení § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, podle kterého: (1) Obec tvoří jeden volební obvod. Zastupitelstvo obce může nejpozději 85 dnů přede dnem konání voleb vytvořit více volebních obvodů: a) v obcích s počtem obyvatel do 10 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 5 členů zastupitelstva obce, b) v obcích s počtem obyvatel od 10 001 do 50 000 obyvatel tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 7 členů zastupitelstva obce, c) v obcích s počtem obyvatel nad 50 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 9 členů zastupitelstva obce. Výchozí úprava institutu opatření obecné povahy je obsažena v ustanovení § 171 správního řádu, který ovšem obsahuje toliko negativní vymezení, když uvádí, že podle této části (části šesté, ustanovení § 171 až 174) postupují správní orgány v případech, kdy jim zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním předpisem ani rozhodnutím. Významné pro vymezení právní povahy opatření obecné povahy je rovněž ustanovení § 173 odst. 3 správního řádu, podle něhož povinnost, která je stanovena zákonem a jejíž rozsah je v mezích zákona určen opatřením obecné povahy, lze exekučně vymáhat jedině tehdy, jestliže bylo vydáno rozhodnutí, které existenci této povinnosti prohlásilo a v němž byla osoba, jež tuto povinnost má, jmenovitě uvedena. Tato obecná úprava byla do českého práva zavedena s novým správním řádem, který byl schválen 24. 6. 2004, s platností od 24. 9. 2004 a účinností od 1. 1. 2006, přičemž již dříve byl do českého práva institut opatření obecné povahy – alespoň co do jeho výslovného pojmenování – zaveden s účinností od 1. 5. 2005 zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Původní vládní návrh správního řádu (sněmovní tisk č. 201/0, IV. volební období, rok 2003, dostupný z webových stránek Poslanecké sněmovny: <http://www.psp.cz>) vymezoval opatření obecné povahy v ustanovení § 137 odst. 1 pozitivně jako „úkon správního orgánu v určité věci, který se přímo dotýká práv, povinností nebo zájmů blíže neurčeného okruhu osob.“ Důvodová zpráva k návrhu správního řádu k tomu rozváděla, že „opatření obecné povahy je zvláštní typ úkonu správního orgánu na hranici mezi správním aktem a právním předpisem. Jeho zavedení je motivováno jednak zahraniční zkušeností, jednak tím, že ve zvláštních právních předpisech se již pod jinými názvy vyskytuje, a dále tím, že moderní chápání vázanosti veřejné správy zákonem tenduje k tomu, aby dotčené osoby měly garantována minimální procesní práva i pro ten případ, že se úkon správního orgánu týká jejich zájmů, byť nelze jmenovitě určit účastníky. Předkládaná úprava se inspiruje kromě zahraničních úprav též úpravou schvalování územně plánovací dokumentace podle stavebního zákona. Samotné zavedení institutu opatření do praxe správní řád ponechává zvláštním zákonům.“ V souvislosti se zahraničními zkušenostmi, jež byly významným zdrojem pro koncipování právní úpravy české, lze pro srovnání uvést zejména právní úpravu německou. Ta vychází z pozitivní definice tzv. obecného opatření (Allgemeinverfügung) v ustanovení § 35 větě druhé zákona o správním řízení (Verwaltungsverfahrensgesetz – VwVfG, dostupný z: <http://bundesrecht.juris.de>), v němž je toto definováno jako „správní akt, který je namířen na obecnými znaky určený nebo určitelný okruh osob nebo se týká veřejnoprávní vlastnosti určité věci nebo jejího užívání veřejností. (Allgemeinverfügung ist ein Verwaltungsakt, der sich an einen nach allgemeinen Merkmalen bestimmten oder bestimmbaren Personenkreis richtet oder die öffentlich-rechtliche Eigenschaft einer Sache oder ihre Benutzung durch die Allgemeinheit betrifft.). Vzhledem k tomu, že se i v případě obecného opatření jedná pojmově o zvláštní druh správního aktu, je nutné, aby i v jeho případě byly – se zákonem předvídanými odchylkami – naplněny výchozí definiční znaky správního aktu, totiž aby obecné opatření upravovalo jednotlivý případ, tedy s ohledem na čas, místo a ostatní okolnosti určitý (konkrétní) skutkový stav (ERBGUTH, W. Allgemeines Verwaltungsrecht. 3. Aufl. Baden-Baden : Nomos, 2009. s. 107-109.), resp. konkretizovaný předmět a určitou zachycenou (fixovanou) situaci (IPSEN, J. Allgemeines Verwaltungsrecht. 5. Aufl. Köln, München : Carl Heymanns Verlag, 2007. s. 108, 129-131.). Německé právo přitom rozeznává tři alternativní varianty obecného opatření jako konkrétně-obecného aktu, totiž správní akt a) namířený na obecnými znaky určený nebo určitelný okruh osob – jako příklady zde bývají uváděny zákaz demonstrace, zákaz prodeje určité potraviny, u níž byl prokázán výskyt nebezpečných bakterií, nebo též pokyny příslušníka policie při řízení provozu (nejedná-li se v konkrétním případě o individuální správní akt); b) týkající se veřejnoprávní vlastnosti určité (konkrétní) věci – například zařazení pozemní komunikace do určité kategorie (Widmung), zápis určité nemovité či movité věci do seznamu kulturních památek či stanovení ochranného pásma vodních zdrojů; nebo c) užívání určité (konkrétní) věci veřejností – sem doktrína řadí třeba provozní řád veřejné knihovny. Klasickým příkladem obecného opatření jsou příkazové a zákazové dopravní značky ve smyslu § 41 odst. 1 řádu silničního provozu (Straßenverkehrsordnung – StVO), které bývají jako místně konkretizovaná (ale časově obecná) obecná opatření zpravidla řazeny sub c), částí doktríny ovšem sub a). Varianta ad a) bývá označována za tzv. obecné opatření vztažené k osobám (personenbezogene Allgemeinverfügung), varianty ad b) a c) jsou pojímány jako tzv. obecná opatření vztažená k věcem (sachbezogene Allgemeinverfügungen; k diferenciaci německé právní úpravy viz výše citovaná díla a dále MÜLLER, B. Verwaltungsrecht : schnellerfas t. 3. Aufl. Berlin, Heidelberg : Springer, 2004. s. 60-64. BATTIS, U. Allgemeines Verwaltungsrecht. 3. Aufl. Heidelberg : C. F. Müller, 2002. s. 118-124.). Při analýze pojmu opatření obecné povahy v českém právu a naplnění jeho jednotlivých náležitostí ve zde projednávané věci je třeba vycházet ze základní judikatury zdejšího Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, publikován pod č. 740/2006 Sb. NSS (dostupný z: <www.nssoud.cz>). V tomto rozhodnutí zdejší soud konstatoval nedostatečnost tradičního rozlišování mezi abstraktními (normativními) akty na straně jedné a konkrétními (individuálními) akty na straně druhé v reálném životě. Abstraktní akt určuje jak předmět, tak adresáty druhově. Naproti tomu mezi znaky konkrétního aktu patří určité vymezení předmětu a jmenovité označení osob. Opatření obecné povahy se nachází mezi oběma krajními polohami (abstraktní akt – konkrétní akt), přičemž v tuzemském právu je správním aktem toliko s konkrétně (individuálně) vymezeným předmětem a obecně určenými adresáty, a nikoliv již s konkrétními adresáty a abstraktním předmětem. Právní nauka pojímá opatření obecné povahy jako konkrétně-abstraktní správní akty, stojící svojí povahou mezi správním rozhodnutím a právním předpisem, jejichž účelem je řešit jednotlivou, určitou (konkrétní) věc v oblasti veřejné správy, které se však vztahují na neurčitý a přesně ani neurčitelný počet osob. Na rozdíl od právního předpisu upravuje jedinečnou konkrétní věc, a nesplňuje proto jeden ze základních znaků právního předpisu, jímž je požadavek obecnosti; rozhodnutím jako individuálním správním aktem nemůže být proto, že nesměřuje vůči jmenovitě určeným osobám jako možným účastníkům správního řízení ve smyslu § 27 správního řádu (VEDRAL, J. Správní řád : Komentář. 1. vyd. Praha : Bova Polygon, 2006. s. 967.). Z pohledu teorie správního práva se jedná o tzv. akty smíšené, vykazující jak některé znaky individuálních správních aktů, tak i některé znaky normativních správních aktů, přičemž jejich znaky, tedy konkrétnost materie – individualizace adresátů oproti obecnosti (abstraktnosti) materie – obecnosti (neurčenosti) adresátů, se u opatření obecné povahy vyskytují „křížem“ (PRŮCHA, P. Správní právo : Obecná část. 7. vyd. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2007. s. 299-300.). Základním definičním znakem opatření obecné povahy, jehož naplnění je třeba zkoumat ve zde projednávané věci, je tedy především konkrétnost (individuálnost) vymezení předmětu. Jako její protiklad lze demonstrovat obecnost co do předmětu jako jeden ze základních materiálních znaků právní normy (vedle regulativnosti, právní závaznosti a vynutitelnosti státní mocí). Obecností co do předmětu se rozumí, že právní norma obecně vymezuje svou skutkovou podstatu, tedy že nikdy nemůže řešit konkrétní případ. Kdyby tak nějaký právní předpis činil, nebylo by jeho dotyčné ustanovení právní normou, ale byl by to právním předpisem per nefas (neprávem, v rozporu s právem) vydaný individuální právní akt (KNAPP, V. Teorie práva. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 1995. s. 149-150.). Oprávnění, povinnosti i sankce adresátů musí být právní normou stanoveny obecně (GERLOCH, A. Teorie práva. 3. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. s. 37). V kontextu provedených doktrinálních úvah došel Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený bod usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy, kterým bylo stanoveno členění území hlavního města Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, volených v jednotlivých volebních obvodech, pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, naplňuje co do konkrétnosti (individuálnosti) vymezení svého předmětu povahu opatření obecné povahy. K tomuto závěru je podle názoru Nejvyššího správního soudu nutné dospět na základě poznatku, že napadený bod usnesení stanoví členění území určité konkrétní obce, v tomto případě hlavního města Prahy, a to toliko jednorázově, ve vazbě na konání jedněch konkrétních voleb do zastupitelstva obce, resp. zastupitelstva hlavního města Prahy, vyhlášených rozhodnutím prezidenta republiky č. 207/2010 Sb., který stanovil dny jejich konání na pátek a sobotu 15. a 16. října 2010. S odkazem na výše uvedené názory německé právní doktríny, které lze bezpochyby aplikovat i na tento případ, lze konstatovat, že napadený bod usnesení upravuje jednotlivý případ, tedy s ohledem na čas, místo a ostatní okolnosti určitý (konkrétní) skutkový stav, resp. konkretizovaný předmět a určitou zachycenou (fixovanou) situaci. Nejvyšší správní soud přitom dospěl k závěru, že zákonodárce zjevně ani nezamýšlel, aby členění území obce na volební obvody bylo prováděno jinak než jednorázově, ve vazbě na určité konkrétní volby do obecního zastupitelstva, resp. následující jedno volební období. O tom svědčí prostý gramatický výklad návětí ustanovení § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, kde se stanoví, že obec tvoří jeden volební obvod; zastupitelstvo obce může nejpozději 85 dnů přede dnem konání voleb vytvořit více volebních obvodů. Toto ustanovení přitom co do konkrétních náležitostí přijetí rozhodnutí navazuje na § 67 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), podle něhož zastupitelstvo obce je složeno z členů zastupitelstva obce, jejichž počet na každé volební období stanoví v souladu s tímto zákonem zastupitelstvo obce nejpozději do 85 dnů přede dnem voleb do zastupitelstev v obcích, jakož i paralelní normu § 48 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze, podle které počet členů zastupitelstva hlavního města Prahy na příští volební období stanoví zastupitelstvo hlavního města Prahy nejpozději 85 dnů přede dnem voleb do zastupitelstev v obcích. Pokud nebyl počet členů zastupitelstva určen v této lhůtě, volí se počet členů zastupitelstva hlavního města Prahy podle dolní hranice rozpětí uvedeného v odstavci 1 (tedy 55 členů). Ve všech uvedených případech pak zákon ukládá oznámení příslušných údajů na úřední desce obecního úřadu (resp. Magistrátu hlavního města Prahy) nejpozději do 2 dnů po přijetí rozhodnutí (§ 27 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, § 68 odst. 2 zákona o obcích, § 48 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze). Pokud přitom zákon v případě vytvoření volebních obvodů nestanoví výslovně, že toto je třeba provést jednorázově – na každé volební období zvlášť, pak citovaná ustanovení zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze v tomto nepřipouštějí žádné pochybnosti. Je proto třeba zhodnotit, že vytvoření volebních obvodů a stanovení počtu členů zastupitelstva, volených v jednotlivých volebních obvodech, je – fakticky, nikoli svojí právní formou – inherentně navázáno na stanovení celkového počtu členů zastupitelstva, když jednotlivé volební obvody musí být vytvářeny zásadně tak, aby nebyla narušena rovnost volebního práva, tedy aby počet voličů v jednotlivých volebních obvodech poměrně odpovídal počtu zde volených zastupitelů. Tato zásada pak nabývá na razanci v kontextu normy § 27 odst. 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, která stanoví, že v hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních městech může být městská část nebo městský obvod součástí pouze jednoho volebního obvodu, když hlavní město Praha je v současné době členěna na 57 městských částí, statutární města Brno na 29 městských částí, Ostrava na 23 městských obvodů, Plzeň na 10 městských obvodů, Pardubice na 8 městských obvodů, Opava na 8 městských částí, Ústí nad Labem na 4 městské obvody. Zejména ve městech s nižším počtem městských částí (resp. městských obvodů) by bylo vytvoření volebních obvodů tak, aby bylo dosaženo určitého pevně stanoveného celkového počtu členů zastupitelstva za současného dodržení zásad rovnosti volebního práva a netříštění městských částí jen velmi obtížné, pakliže by bylo fakticky vůbec možné. Ohledně naplnění pojmového prvku konkrétnosti (individuálnosti) vymezení předmětu lze pro srovnání poukázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008 – 100, publikován pod č. 1794/2009 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 29. 5. 2009, č. j. 4 Ao 1/2009 – 58, v nichž zdejší soud došel k závěru, že stanovení dopravního značení představuje typický, snad až „učebnicový“ příklad opatření obecné povahy v materiálním pojetí. Jestliže se totiž tato forma rozhodnutí vyznačuje konkrétností předmětu a obecností subjektů, jedná se z materiálního hlediska právě o opatření obecné povahy. Právě umístěním dopravní značky na konkrétní místo totiž dochází ke konkretizaci pravidel (práv a povinností blíže nespecifikovaných účastníků provozu na pozemních komunikacích), vyplývajících z této dopravní značky na konkrétní dopravní situaci, která existuje na daném místě. Z prvně citovaného rozsudku pak dále vyplývá, že v případě dopravního značení se může o jejich klasifikaci coby opatření obecné povahy samozřejmě jednat pouze tehdy, když z této dopravní značky plynou pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by je tito měli podle obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Jestliže tedy oproti obecné úpravě provozu z dopravní značky žádná povinnost odlišného chování neplyne, není dán žádný racionální důvod takovouto značku označovat za opatření obecné povahy. Konkrétně to např. znamená, že opatřením obecné povahy jsou typicky zákazové a příkazové značky, značky upravující přednost; nikoliv však značky výstražné a ta část informativních značek, které pouze poskytují účastníku provozu na pozemních komunikacích nutné informace, příp. slouží k jeho orientaci. Druhým základním definičním znakem opatření obecné povahy, jehož naplnění je třeba zkoumat ve zde projednávané věci, je abstraktnost (obecnost, neurčenost) vymezení jeho subjektů (adresátů). I zde je vhodné se opřít o závěry významných právních teoretiků. Podle Knappa není pro posouzení obecnosti právní normy co do jejích subjektů rozhodující kvantitativní hledisko, tj. počet subjektů. Obecnost právní normy co do subjektů neznamená, že by právní norma musela být adresována každému, že by počet jejích subjektů musel být neomezený, a neznamená ani, že by počet jejích subjektů musel být neurčitý. Nemůže však být adresována jmenovitě toliko určité osobě. Obecnost právní normy co do subjektů tedy nespočívá v počtu jejích subjektů, ale ve způsobu jejich určení, to znamená v tom, že jsou určeny jako množina subjektů, vymezená určitými obecnými znaky. Je dána, pakliže jejím subjektem jsou všechny subjekty práv, které jsou prvkem dané množiny, přičemž počet prvků dané množiny se může velmi různit, od „každého“, přes užší specifikaci (občané, studenti, vojáci) až po normu s jedním adresátem, jímž je např. „prezident republiky“, kterého však norma určuje nikoliv individuálně (např. prezident republiky jména toho či onoho), nýbrž obecnými znaky, t. j. je adresována každému prezidentu republiky. Jde tu tedy o množinu s jedním obecně vymezeným prvkem, přičemž právní norma jemu adresovaná je zároveň adresována všem prvkům množiny (zestručněno z KNAPP, V. Teorie práva. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 1995. s. 150-151. Srov. GERLOCH, A. Teorie práva. 3. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. s. 37). Dále proto Nejvyšší správní soud obrátil svoji pozornost k otázce, zda napadený bod usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy, kterým bylo stanoveno členění území hlavního města Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, volených v jednotlivých volebních obvodech, pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, naplňuje co do abstraktnosti (obecnosti, neurčenosti) vymezení svých subjektů (adresátů) povahu opatření obecné povahy. Dospěl k závěru, že bezpochyby ano. Je zjevné, že napadený bod usnesení je namířen na neurčitý a přesně ani neurčitelný počet osob, když jeho adresáty jsou ve smyslu § 4 zákona o volbách do zastupitelstev obcí všechny osoby, které mají, resp. budou mít právo volit v rámci komunálních voleb, konaných v říjnu 2010, do zastupitelstva obce, v daném případě hlavního města Prahy. Podle základní varianty odst. 1 citovaného ustanovení právo volit do zastupitelstva obce, města nebo hlavního města Prahy má občan obce za předpokladu, že jde o státního občana České republiky, který alespoň v den voleb, a konají-li se volby ve dvou dnech, druhý den voleb, dosáhl věku nejméně 18 let, je v den voleb v této obci, městě nebo v hlavním městě Praze přihlášen k trvalému pobytu. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že konkrétní vymezení (jednotlivých) adresátů napadeného bodu usnesení nemohl být v době jeho přijetí určen nejen pro jejich značný počet (navrhovatel uvádí počet cca 970 000 oprávněných voličů), ale zejména též proto, že okruh adresátů se v průběhu do konání voleb zbývajícího období může ještě do určité míry změnit a také se jistě, třeba jen v minimální míře, pozmění. Adresáty napadeného bodu usnesení jsou mimo to též osoby s pasivním volebním právem podle § 5 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, jakož i volební strany ve smyslu § 20 téhož zákona, které jsou podle § 21 odst. 3 téhož zákona oprávněny nejpozději do 16.00 hodin 66 dnů přede dnem voleb podávat registračnímu úřadu své kandidátní listiny. Pro ilustraci je příhodná též další citace z klíčového rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, totiž že u opatření obecné povahy s konkrétně vymezeným předmětem nemůže být o jeho obecnosti co do subjektů pochyb. Např. shora zmíněné dopravní značky „Dej přednost v jízdě!“ a „Hlavní pozemní komunikace“, umístěné na křižovatce ulic A. a B. v obci C., se vztahují obecně na všechny účastníky silničního provozu, kteří budou touto křižovatkou projíždět. Okruh těchto osob je tedy určen jako množina vymezená určitými znaky, přičemž dopravní značení se vztahuje ke všem těmto osobám. Toliko na okraj Nejvyšší správní soud odkazuje na svoji konstantní judikaturu, preferující materiální pojetí opatření obecné povahy, konkrétně opakovaně citovaný rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, jakož i rozsudek ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74, publikován pod č. 968/2006 Sb. NSS, v nichž zdejší soud vysvětlil, že k posouzení toho, zda je určitý správní akt opatřením obecné povahy, je nutno přistupovat materiálně; je tedy nerozhodné, zda právní předpis určitý správní akt jako opatření obecné povahy výslovně pojmenovává. Jak bylo podrobněji rozvedeno v dalších výše již citovaných rozsudcích Nejvyššího správního soudu – rozsudku ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008 – 100, a rozsudku ze dne 29. 5. 2009, č. j. 4 Ao 1/2009 – 58, zdejší soud se v konkurenci dvou možných náhledů na tato opatření jednoznačně kloní k materiálnímu pojetí před pojetím výhradně formálním. To konkrétně znamená, že jako rozhodné kritérium pro svoji kognici v těchto případech nevnímá skutečnost, zda zvláštní zákon výslovně stanoví, že se jedná o opatření obecné povahy tak, jak plyne z gramatického znění ustanovení § 171 správního řádu, nýbrž zda se svojí podstatou o opatření obecné povahy jedná. Rozhodným kritériem tedy není existence výslovného zákonného odkazu, nýbrž samotný obsah napadeného správního aktu. Materiální pojetí opatření obecné povahy ve své judikatuře jednoznačně upřednostnil rovněž Ústavní soud, mimo jiné v klíčovém nálezu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07 (dostupný z: <http://nalus.usoud.cz>), v němž uvedl, že materiálnímu chápání opatření obecné povahy ve prospěch stěžovatelů je třeba dát přednost také s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu, dle níž nabízí-li se dvojí možný výklad veřejnoprávní normy, je třeba v intencích zásad spravedlivého procesu volit ten, který vůbec, resp. co nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody. Jde o strukturální princip liberálně demokratického státu in dubio pro libertate, plynoucí přímo z ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy nebo čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Listiny), vyjadřující prioritu jednotlivce a jeho svobody před státem (viz nález sp. zn. I. ÚS 643/06 a obdobně nález sp. zn. III. ÚS 741/06). Tímto přístupem Ústavní soud mimo jiné respektuje i doktrínu materiálního právního státu, na kterou se ve své judikatuře opakovaně odvolává. V nálezu ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2239/07, pak vyložil, že Ústavní soud též věnoval pozornost materiálním znakům pojmu „rozhodnutí orgánu veřejné správy“ ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny a zabýval se otázkou aplikovatelnosti tohoto ustanovení na opatření obecné povahy. Opakuje, že pojem rozhodnutí, jak je užíván v čl. 36 odst. 2 Listiny je nutno vykládat autonomně a bez ohledu na pojmenování toho kterého právního aktu v rovině jednoduchého práva. Opačný výklad by vedl k neakceptovatelným důsledkům, neboť by bylo možno prostřednictvím podústavního práva výrazně omezit či prakticky vyloučit dopad tohoto ustanovení (srov. též nález sp. zn. III.ÚS 311/98, publ. in Sb. n. u., sv. 15, str. 135). Jak Ústavní soud vyložil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/07, opatření obecné povahy nejsou výlučně jen akty normativními či individuálními, ale jsou jejich určitou kombinací; jsou správními akty smíšené povahy s konkrétně určeným předmětem regulace a obecně vymezeným okruhem adresátů. Opatření obecné povahy tedy není rozhodnutím ve smyslu individuálního právního aktu. Tato skutečnost však s ohledem na výše uvedené není rozhodující. Při výkladu čl. 36 odst. 2 Listiny je nutno postupovat tak, aby v rámci ochrany veřejných subjektivních práv proti správním aktům nevznikla mezera mezi akty normativními a individuálními. Jinými slovy – standard přezkumu (a to i standard z hlediska přezkumu ústavnosti) opatření obecné povahy nemůže být nižší, než v případě individuálních správních aktů a normativních správních aktů. (...) Lze tedy shrnout, že ustanovení čl. 36 odst. 2 Litiny je aplikovatelné i na opatření obecné povahy, neboť opatření obecné povahy v materiálním smyslu je podřaditelné pod pojem „rozhodnutí“ ve smyslu tohoto ustanovení ústavního pořádku. S ohledem na právě uvedené zdejší soud nemůže souhlasit s argumentací odpůrce, který se „přiklání spíše k opačnému proudu judikatury Nejvyššího správního soudu“, upřednostňující tzv. formální pojetí, podle které opatření obecné povahy mohou správní orgány vydávat jen v těch případech, kdy jim to zvláštní zákon výslovně ukládá, a rozhodujícím kriteriem pro posouzení, zda je příslušný správní akt opatřením obecné povahy, nejsou materiální znaky, ale skutečnost, zda tuto právní formu pro vydání aktu zvláštní zákon předepisuje. Na podporu tohoto tvrzení odpůrce poukázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2007, č. j. 4 Ao 2/2007 – 61, a dále usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2007, č. j. 7 Ao 2/2007 – 28. Následně konstatoval, že zákon o volbách do zastupitelstev obcí v posuzovaném případě opatření obecné povahy jako právní formu pro vydání aktu nepředepisuje. Nejvyšší správní soud je nucen upozornit na to, že odpůrcem uváděná rozhodnutí zdejšího soudu byla zcela překonána výše analyzovanou judikaturou vrcholných soudů, když obě jím uváděná usnesení zdejšího soudu výslovně vycházela z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3 Ao 1/2007 – 44, které ovšem bylo citovaným nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07, zrušeno. Aplikace formálního pojetí opatření obecné povahy je proto nadále vyloučena. Co se právní povahy napadeného bodu usnesení týče, dospěl Nejvyšší správní soud k opačnému závěru než odpůrce, který obhajuje názor, že usnesení o vytvoření volebních obvodů lze považovat za rozhodnutí organizační povahy sui generis, vydané na základě a v souladu s právními předpisy, vztahujícími se k organizaci obecních voleb zákonem předepsaným způsobem, a nejedná se proto o správní akt přezkoumatelný Nejvyšším správním soudem v režimu podle § 101a a násl. s. ř. s. Pakliže by se Nejvyšší správní soud přiklonil k této interpretaci, fakticky by nejen v tomto případě, ale (bez zohlednění případné změny právního názoru) též pro futuro odepřel řádný apriorní soudní přezkum těchto aktů (bylo by zachováno toliko žalobní právo Ministerstva vnitra podle § 124 odst. 3 zákona o obcích, resp. § 107 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze ve spojení s § 67 písm. a/ s. ř. s.). S ohledem na zákonný rámec a právní i faktické účinky členění území obce na volební obvody je přitom zjevné, že tento akt je obecně způsobilý zasáhnout do veřejných subjektivních práv subjektů jako jeho adresátů, a to jak zákonných, tak i ústavních (zejména čl. 21 Listiny, popř. čl. 5 Ústavy). Toliko následný přezkum na základě návrhu na vyslovení neplatnosti voleb nebo hlasování podle § 90 s. ř. s. ve spojení s § 60 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, jak navrhuje odpůrce, se ovšem jeví jako nástroj zcela nedostatečný, spojený s rizikem masivního dotčení práv všech zúčastněných subjektů, jakož i vznikem nezměrných škod, kterým může být umožněním apriorního přezkumu účinně zabráněno. Pokud by Nejvyšší správní soud upřednostnil toliko soudní přezkum následný, nedostál by svým povinnostem zajišťovat účinnou a efektivní ochranu zákonnosti. Takový postup by byl hraniční jak z pohledu práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny, tak i zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. Takový výklad by byl neudržitelný též v kontextu výše citovaného závazného právního názoru Ústavního soudu, týkajícího se ústavního rámce vysokého standardu ochrany veřejných subjektivních práv, vysloveného v nálezu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07, a dále rozvinutého v nálezu ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2239/07. Mimo to by byl zřejmě inkoherentní i s úmyslem zákonodárce, který v důvodové zprávě k návrhu správního řádu uvedl, že „zavedení opatření obecné povahy je mimo jiné motivováno tím, že moderní chápání vázanosti veřejné správy zákonem tenduje k tomu, aby dotčené osoby měly garantována minimální procesní práva i pro ten případ, že se úkon správního orgánu týká jejich zájmů, byť nelze jmenovitě určit účastníky.“ Závěr o právní povaze napadeného bodu usnesení jako opatření obecné povahy nekoliduje ani se závěry zdejšího soudu ve výše opakovaně citovaném rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, konkrétně že pravomoc vydávat opatření obecné povahy v sobě zahrnuje oprávnění vydávat pouze tento druh správních aktů, a to nejen z hlediska jejich formální, ale především materiální (obsahové či věcné) stránky, a nikoliv již jiné právní akty. Především pak institut opatření obecné povahy nemůže sloužit k tomu, aby v rozporu s právem a navíc ve skrytu nahrazoval podzákonnou normotvorbu, tedy, aby pod formálním označením „opatření obecné povahy“ ve skutečnosti byly vydávány vyhlášky, nařízení či jiné formy podzákonných právních předpisů. Z článku 2 odst. 3 Ústavy, z článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. a do budoucna i z § 173 odst. 3 správního řádu (tento rozsudek byl vydán před nabytím účinnosti nového správního řádu) vyplývá, že opatření obecné povahy nemůže nad rámec zákona ukládat svým adresátům povinnosti. Z ústavních kautel, jakož i z charakteru opatření obecné povahy – především z jeho konkrétně vymezeného předmětu –, vyplývá požadavek, podle něhož opatření obecné povahy může pouze konkretizovat podle potřeb skutkové podstaty, k níž se vztahuje (tedy konkrétní situace, která je jeho předmětem), povinnosti již vyplývající ze zákona. Opatření obecné povahy tedy slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností vyplývajících ze zákona, a nikoliv k ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje. Jak bylo obsáhle odůvodněno výše, zákon nepředpokládá, že by členění území obce na volební obvody mělo být prováděno jinak než jednorázově, ve vazbě na určité konkrétní volby do obecního zastupitelstva. Jinými slovy, zákon nepředpokládá, že by členění území obce na volební obvody mělo být prováděno obecně závazným právním předpisem, ergo obecně závaznou vyhláškou, u které by ovšem musela být splněna základní podmínka platnosti, totiž řádné vyhlášení podle regulí § 12 zákona o obcích, resp. § 45 zákona o hlavním městě Praze, což se ve zde projednávané věci a zjevně ani v žádném jiném, Nejvyššímu správnímu soudu známém případě vytváření volebních obvodů v hlavním městě Praze či statutárním městě Olomouci nestalo. Pakliže by zákonodárce upřednostnil, aby členění území obce na volební obvody bylo prováděno obecně závaznou vyhláškou, bylo by třeba, aby již v zájmu právní jistoty tento formální atribut de lege ferenda výslovně zakotvil do zákona. Napadený bod usnesení odpovídá též dalším požadavkům citovaného judikátu, totiž neukládá nad rámec zákona svým adresátům povinnosti, nýbrž pouze konkretizuje povinnosti ze zákona již vyplývající. Lze ovšem přisvědčit navrhovatelům, že napadený bod usnesení v rámci této konkretizace poměrně významně modifikuje obecnou (zákonnou) úpravu voleb do zastupitelstva. VI. Posouzení aktivní procesní legitimace navrhovatelů Poté, co Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený bod usnesení, kterým bylo stanoveno členění území hlavního města Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, volených v jednotlivých volebních obvodech, pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, představuje opatření obecné povahy, a je tedy dána pravomoc Nejvyššího správního soudu k jeho materiálnímu přezkumu jako opatření obecné povahy podle § 101a a násl. s. ř. s., bylo nutné se vypořádat s otázkou, zda jsou naplněny podmínky procesní legitimace účastníků řízení. Podle § 101a odst. 1 s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. Podle odst. 4 téhož ustanovení je odpůrcem ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Podle § 101b s. ř. s. je účast dalších osob na řízení (§ 34) vyloučena. Zatímco otázka pasivní procesní legitimace odpůrce je na bázi ustanovení § 101a odst. 4 s. ř. s. nesporná, otázka aktivní procesní legitimace navrhovatelů může vyvolávat určité nejasnosti. Nejvyšší správní soud vymezil zásady posuzování aktivní procesní legitimace v usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, publikováno pod č. 1910/2009 Sb. NSS, v němž zdejší soud dospěl k závěru, že aktivní procesní legitimace návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je (vedle splnění dalších podmínek, zejména toho, aby návrh měl obecné náležitosti předepsané zákonem) závislá na splnění zvláštních procesních podmínek tohoto návrhu definovaných zejména v § 101a odst. 1 s. ř. s., především ve větě první tohoto ustanovení., podle níž „návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen“ (zvýraznění doplněno rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu). Přípustný je tedy ten návrh, který tvrdí zkrácení navrhovatele na jeho právech příslušným opatřením obecné povahy. Navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. Nestačí tedy, tvrdí-li navrhovatel, že opatření obecné povahy či procedura vedoucí k jeho vydání jsou nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho právní sféry. (. .) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení. Obecné podmínky přípustnosti návrhu podle § 101a a násl. s. ř. s. tedy lze formulovat jen ve velmi abstraktní rovině, neboť splnění podmínek § 101a odst. 1 s. ř. s. je v podstatné míře závislé na tom, jaké opatření obecné povahy je napadeno. Jak vyplývá z právě uvedeného, není úkolem Nejvyššího správního soudu v souvislosti s posuzováním aktivní procesní legitimace navrhovatelů současně zkoumat důvodnost nároku, ergo jejich aktivní legitimaci hmotnou. Zákon, jakož i uvedený judikát zdejšího soudu odvozuje aktivní procesní legitimaci výhradně od způsobu, jakým je navrhovatelem tvrzeno dotčení jeho práv, způsobené opatřením obecné povahy. Nejvyšší správní soud konstatuje, že uvedeným požadavkům navrhovatelé bezesporu dostáli, a otázku aktivní legitimace navrhovatelů proto zodpověděl kladně. Tento svůj závěr dovodil zdejší soud z toho, že navrhovatelé v návrhu uvedli, že navrhovatelé a) až e) jsou politickými stranami, které zamýšlejí podat kandidátní listiny pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, a následně podrobně a konsekventně vyložili, že tito navrhovatelé se cítí být napadeným bodem usnesení dotčeni, mimo jiné tím, že napadený bod usnesení podle nich nepřiměřeně snižuje jejich možný zisk mandátů v zastupitelstvu, u navrhovatele b) dovozují účinky téměř likvidační. Navrhovatelé a) aže) jako menší politické subjekty jsou podle tvrzení navrhovatelů vytvořením 7 volebních obvodů postiženi a oproti velkým stranám nepřiměřeně znevýhodněni také ekonomicky. Dovozují u nich konkrétní zásah zejména do jejich ústavních práv podle čl. 5 Ústavy a čl. 21 a 22 Listiny, jakož i do pasivního volebního práva ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Ohledně aktivní legitimace navrhovatelů f) až h) pak navrhovatelé obdobným způsobem dostáli zákonným požadavkům, přičemž tvrdili zásah do jejich ústavního práva podle čl. 21 odst. 1 a 3 Listiny a čl. 102 Ústavy, jakož i do aktivního volebního práva ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Jak vyplývá z právě provedeného výkladu, pro posouzení aktivní procesní legitimace navrhovatelů je klíčové to, jakým způsobem navrhovatelé dostáli požadavkům zákona a směrodatné judikatury zdejšího soudu. Námitkám odpůrce, týkajícím se (absence) aktivní procesní legitimace navrhovatelů, bude proto věnována bližší pozornost níže, v souvislosti s posouzením důvodnosti návrhu, ergo aktivní hmotné legitimace navrhovatelů. VII. Posouzení důvodnosti návrhu na zrušení napadeného bodu usnesení Poté, co Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený bod usnesení, kterým bylo stanoveno členění území hlavního města Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, volených v jednotlivých volebních obvodech, pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, je opatřením obecné povahy, a je rovněž dána procesní legitimace všech účastníků řízení, zaměřil svoji pozornost na posouzení důvodnosti návrhu. Při tom respektoval tzv. algoritmus přezkumu opatření obecné povahy, který byl vymezen v esenciálním rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98, a z něhož zdejší soud opakovaně vychází ve své judikatorní činnosti v této oblasti. Jednotlivé na sebe navazující kroky tohoto algoritmu (testu) vyplývají zejména z § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. První tři z nich mají povahu formálního přezkumu napadeného opatření obecné povahy, zatímco zbylé dva již mají povahu materiální (soud v případě těchto závěrečných kroků zkoumá samotný obsah přezkoumávaného opatření obecné povahy): 1) Přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy. Správní orgán postupuje v mezích své pravomoci, pokud mu na základě zákonného zmocnění náleží oprávnění vydávat opatření obecné povahy, jejichž prostřednictvím autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, které nejsou v rovnoprávném postavení s tímto orgánem. 2) Přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti. Správní orgán postupuje v mezích své působnosti, jestliže prostřednictvím opatření obecné povahy upravuje okruh vztahů, ke kterým je zákonem zmocněn (v rámci nichž tedy realizuje svoji pravomoc vydávat opatření obecné povahy). Rozlišovat je dále třeba působnost věcnou (okruh věcných oblastí, v rámci kterých vykonává správní orgán svoji pravomoc), působnost osobní (okruh osob, vůči kterým správní orgán působí), působnost prostorovou (na jakém území vykonává správní orgán svoji pravomoc) a za určitých okolností též působnost časovou (ta přichází do úvahy pouze v situaci, kdy má správní orgán stanovené období, ve kterém může svoji pravomoc vykonávat). 4) Přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy, popř. jeho části se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem. V rámci tohoto kroku soud také zjišťuje, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nezneužil zákonem svěřenou pravomoc či působnost. 5) Za závěrečný krok algoritmu (testu) považuje soud přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti právní regulace v širším slova smyslu). Soud se zde v rámci přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem věnuje otázkám, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem (kritérium potřebnosti), zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů); v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu). K tomuto algoritmu Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že je v rámci své přezkumné činnosti v souladu s dispoziční zásadou zásadně vázán návrhem. Soud tedy nesmí co do rozsahu překročit návrh, který učinil navrhovatel. Naproti tomu soud není vázán právními důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s. in fine). To znamená, že soud může navrhovatelem napadené opatření obecné povahy nebo jeho část zrušit i z jiných důvodů než z těch, které navrhovatel vytkl. Soud při přezkumu postupuje od prvního kroku k dalším s tím, že pokud u některého z kroků algoritmu shledá důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, aplikací dalších kroků se již věcně nezabývá. Poslední krok přezkumu opatření obecné povahy, který je často zásadní, vychází rovněž z bohaté judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, publikován pod č. N 46/2 SbNU 57, nález ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 41/02, publikován pod č. N 10/32 SbNU 61, nebo nález ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 9/07), která vnímá princip proporcionality zejména jako základní nástroj při řešení kolize základních práv, případně ústavním pořádkem chráněných veřejných statků. Při přijetí a rozvíjení této doktríny byl přitom Ústavní soud významně inspirován judikaturou německého Spolkového ústavního soudu (Bundesverfassungsgericht) se sídlem v Karlsruhe (např. usnesení Prvního senátu ze dne 15. 12. 1965, sp. zn. 1 BvR 513/65, publikován pod č. BVerfGE 19, 342, usnesení Prvního senátu ze dne 3. 5. 1966, sp. zn. 1 BvR 58/66, publikován pod č. BVerfGE 20, 45, nebo usnesení Druhého senátu ze dne 12. 12. 1973, sp. zn. 2 BvR 558/73, publikován pod č. BVerfGE 36, 264). Na základě postupného důkladného přezkoumání napadeného bodu usnesení ve všech pěti krocích algoritmu přezkumu opatření obecné povahy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy není důvodný. 1. krok algoritmu – pravomoc V předkládané věci je zjevné, že Zastupitelstvo hlavního města Prahy postupovalo při vydání napadeného bodu usnesení v mezích své pravomoci, vymezené mu ustanovením § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, a bylo proto oprávněno přezkoumávané opatření obecné povahy vydat. Zastupitelstvu jako správnímu orgán na základě uvedeného zákonného zmocnění náleželo oprávnění vydat napadený bod usnesení, jehož prostřednictvím autoritativně rozhodovalo o právech a povinnostech subjektů (adresátů), kteří nejsou v rovnoprávném postavení s tímto orgánem. Nejvyšší správní soud podotýká, že navrhovatelé pravomoc odpůrce k vydání napadeného bodu usnesení nijak nezpochybňovali. Zdejšímu soudu není zcela zřejmé tvrzení odpůrce, že Zastupitelstvo hlavního města Prahy při vydání napadeného bodu usnesení nepostupovalo a nemohlo postupovat jako správní orgán, jelikož je diskutabilní, zda nepostupovalo toliko jako orgán samosprávný, vykonávající vlastní pravomoc v rámci výkonu samostatné působnosti. Takové pojímání činnosti zastupitelstva v projednávané věci je zdejší soud nucen označit za neodpovídající. Ustanovení § 1 správního řádu vymezuje pojem správních orgánů jako orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Zastupitelstvo hlavního města Prahy jako orgán územního samosprávného celku do rámce této definice dozajista spadá (čl. 99 Ústavy ve spojení s § 1 odst. 1 a 4 zákona o hlavním městě Praze), přičemž při vydání napadeného bodu usnesení vykonávalo činnost sledující veřejné cíle, naplňující veškeré znaky materiálního (funkčního) pojetí veřejné správy (HENDRYCH, D. in Hendrych, D. a kol. Správní právo : Obecná část. 7. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 5). To, že napadený bod usnesení byl zastupitelstvem vydán v rámci výkonu samostatné působnosti, na tomto závěru nic nemění. 2. krok algoritmu – působnost Rovněž otázku, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti, je třeba zodpovědět tak, že nikoliv. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zastupitelstvo prostřednictvím zde přezkoumávaného opatření obecné povahy, vydaného v rámci jeho samostatné působnosti (§ 33 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze ve spojení s § 71a zákona o volbách do zastupitelstev obcí a contrario), upravilo v souladu s ustanovením § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí okruh vztahů, k jejichž úpravě je zákonem zmocněno, a nepřekročilo meze své působnosti věcné (členění území obce na volební obvody), působnosti osobní (osoby s aktivním a pasivním volebním právem do zastupitelstva, volební strany a příp. další dotčené subjekty), působnosti prostorové (území hlavního města Prahy) ani působnosti časové (volební období, na něž bylo zastupitelstvo zvoleno). Účastníci působnost zastupitelstva k vydání předmětného aktu ostatně ani nijak nezpochybňovali. 3. krok algoritmu – procesní postup Rovněž v tomto ohledu neshledal Nejvyšší správní soud pochybení a dospěl k závěru, že napadené opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem. Vycházel přitom z vývodů, učiněných ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008 – 100, týkajícím se právní povahy dopravního značení, totiž že ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. (ve znění účinném do 31. 3. 2008) tím, že pouze na některé taxativním způsobem vyjmenované případy rozhodování výslovně vztáhlo správní řád, současně jeho aplikaci na ostatní případy vyloučilo (arg. a contrario, příp. per eliminationem). Přesněji řečeno, správní úřad nebyl povinen postupovat podle správního řádu v případech těch rozhodování, které zákonodárce takto výslovně neoznačil. (...) Jak však již Nejvyšší správní soud uvedl výše, této námitce nemůže vyhovět v případě stanovení místní úpravy provozu, přijaté před 1. 4. 2008, jelikož před tímto dnem se na tento postup správní řád vůbec nevztahoval, tedy ani v části, upravující podmínky pro vydání opatření obecné povahy. U stanovení místní úpravy provozu, přijaté před uvedeným datem, je proto nutně dán jiný rozsah soudního přezkumu. Za situace, kdy zákonná úprava správnímu úřadu nestanoví povinnost při vydávání opatření obecné povahy postupovat podle správního řádu, by totiž nebylo logické, aby toto bylo následně zrušeno jen proto, že tak správní úřad neučinil. I na tyto případy se totiž vztahuje základní požadavek právního státu, že veřejná moc může činit jen to, co jí zákon výslovně ukládá, a protože bylo již vyloženo výše, že zákon č. 361/2000 Sb. tento typ rozhodovací činnosti správního orgánu správnímu řádu nepodřadil a naopak jeho základní rámec stanovil autonomně, není dán žádný racionální důvod, pro který by jeho postup měl být konfrontován s podrobnými pravidly, kterými nebyl explicitně vázán. Uvedené závěry zdejšího soudu je bez dalšího třeba aplikovat i na zde projednávané opatření obecné povahy, když podle ustanovení § 71 zákona o volbách do zastupitelstev obcí se na postup podle tohoto zákona správní řád, s výjimkou postupu podle § 64 a 65 (přestupky a jiné správní delikty), nevztahuje. Z hlediska hodnocení postupu zastupitelstva při vydání napadeného bodu usnesení proto nelze trvat na dodržení obecného procesního postupu, zakotveného v ustanovení § 172 a násl. správního řádu, nýbrž relevanci by mohla mít toliko námitka, že nebyl dodržen zákonný postup podle lex specialis, t. j. § 27 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, stanovícího, že seznam vytvořených volebních obvodů, jejich popis, počty členů zastupitelstva obce, kteří mají být v jednotlivých volebních obvodech voleni, a potřebný počet podpisů pro nezávislého kandidáta a sdružení nezávislých kandidátů zveřejní starosta do 2 dnů po vytvoření volebních obvodů na úřední desce, popřípadě i způsobem v místě obvyklým. Ze spisové dokumentace je zjevné, že k porušení procesního postupu, stanoveného zvláštním ustanovením § 27 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, nedošlo. V rámci doplnění důkazů k výzvě soudu ze dne 26. 7. 2010 odpůrce sdělil, že oznámení o vytvoření volebních obvodů a potřebném počtu podpisů pro nezávislého kandidáta a sdružení nezávislých kandidátů bylo zveřejněno na úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy dne 18. 6. 2010. Předpokládané datum sejmutí z úřední desky je 18. 10. 2010. Písemnost je nyní (t. j. v době probíhajícího řízení o věci) k nahlédnutí (také) na elektronické úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy. Nejvyšší správní soud ověřil, že zákonem požadované údaje jsou na elektronické úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy skutečně zveřejněny (nahlíženo dne 5. 8. 2010, dostupná z: <http://magistrat.praha-mesto.cz/Urad/Uredni-deska>), a to jako oznámení ev. č. ZIO-6704/2010, Vymezení volebních obvodů pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2010 a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy volených v jednotlivých volebních obvodech, vyvěšeno 18. 6. 2010 – 18. 10. 2010, a oznámení ev. č. ZIO-6703/2010, Potřebný počet podpisů na petici pro nezávislého kandidáta a sdružení nezávislých kandidátů podávajících kandidátní listinu pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2010, vyvěšeno 18. 6. 2010 – 18. 10. 2010. Odpůrce mimo to ve svém vyjádření k návrhu navrhovatelů uvedl, že při přijímání napadeného bodu usnesení bylo postupováno zcela v souladu s ustanovením § 60 zákona o hlavním městě Praze. Navrhovatelé porušení zákonem stanoveného procesního postupu nijak nezpochybňovali. 4. krok algoritmu – soulad s hmotným právem Následně Nejvyšší správní soud obrátil svoji pozornost k případnému rozporu napadeného bodu usnesení s hmotným právem, zejména se zákonem o volbách do zastupitelstev obcí, popř. zda zastupitelstvo při vydávání opatření obecné povahy nezneužilo zákonem svěřenou pravomoc či působnost. Zdejší soud dospěl k závěru, že z pohledu „prostého“ souladu s hmotným právem nelze mít vůči napadenému bodu usnesení relevantních výhrad. Navrhovateli tvrzený nepřípustný zásah do aktivního a pasivního volebního práva, jakož i tvrzené nepřípustné omezení poměrného volebního systému je totiž třeba zkoumat teprve v rámci 5. kroku algoritmu – zkoumání proporcionality napadeného opatření obecné povahy – na což poukazují sami navrhovatelé, kteří „prostý“ rozpor napadeného bodu usnesení s kritérii stanovenými hmotným právem ani nenamítali. Odpůrce naopak věnoval poměrně velkou pozornost zdůvodnění toho, že napadený bod usnesení byl zastupitelstvem schválen zcela v intencích zákonné úpravy. Podle § 27 odst. 1 a 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí zastupitelstvo obce může nejpozději 85 dnů přede dnem konání voleb vytvořit více volebních obvodů: v obcích s počtem obyvatel nad 50 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 9 členů zastupitelstva obce. V hlavním městě Praze a v územně členěných statutárních městech může být městská část nebo městský obvod součástí pouze jednoho volebního obvodu. Napadený bod usnesení, kterým bylo provedeno členění území hlavního města Prahy na volební obvody, byl zastupitelstvem přijat dne 17. 6. 2010, tedy 120 dnů přede dnem konání voleb, které se mají z rozhodnutí prezidenta republiky konat ve dnech 15. a 16. října 2010. Podle § 73 zákona o volbách do zastupitelstev obcí pokud tento zákon odkazuje na počet obyvatel, stanoví se podle stavu k 1. lednu toho roku, v němž se konají volby. Jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu napadeného bodu usnesení, hlavní město Praha mělo k 1. lednu 2010 celkem 1 249 026 obyvatel, přičemž v takovém případě zákon zastupitelstvu ukládá, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 9 členů zastupitelstva obce. Vzhledem k tomu, že napadený bod usnesení zastupitelstva člení území hlavního města Prahy na 7 volebních obvodů, přičemž v každém z nich je voleno 9 členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, nedošlo ani v tomto ohledu k rozporu s hmotným právem. Jak vyplývá z přílohy č. 1 k předmětnému usnesení zastupitelstva, každá z celkového počtu 57 městských částí hlavního města Prahy je součástí pouze jednoho volebního obvodu. Žádné další zvláštní požadavky zákon nestanoví. Nejvyšší správní soud je v této souvislosti nucen odmítnout tezi navrhovatelů, že přijetí napadeného bodu usnesení stojí v rozporu se zákonem o volbách do zastupitelstev krajů, spočívajícím v tom, že hlavní město Praha je podle § 1 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze nejen obcí, ale též krajem, a Zastupitelstvo hlavního města Prahy má působnost jak obecního, tak i krajského zastupitelstva, přičemž zákon o volbách do zastupitelstev krajů vytváření více volebních obvodů pro krajské volby neumožňuje. Vzhledem k výslovnému ustanovení § 123 zákona o hlavním městě Praze, které stanoví, že volby do zastupitelstva hlavního města Prahy se konají podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, je podle názoru zdejšího soudu nepochybné, že zákonodárce tímto umožnil rovněž aplikaci § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, tedy vytváření více volebních obvodů na území hlavního města Prahy. V citovaném ustanovení je na hlavní město Prahu dokonce výslovně pamatováno, jak podotýká odpůrce. Nelze proto než konstatovat, že k upřednostnění jiného řešení je povolán toliko zákonodárce. 5. krok algoritmu – proporcionalita napadeného opatření obecné povahy Po – z pohledu přezkoumávaného opatření obecné povahy – úspěšném absolvování všech čtyř předchozích kroků přezkumného algoritmu dospěl Nejvyšší správní soud ke kroku závěrečnému, kde je obsah napadeného opatření obecné povahy testován z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti právní regulace). Po důkladném přezkoumání a zvážení všech dílčích kroků dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že proporcionalita napadeného bodu usnesení byla zachována. Nejvyšší správní soud se nejprve věnoval zhodnocení, zda napadený bod usnesení umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda napadený bod usnesení a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem (kritérium potřebnosti). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že obě tato kritéria byla naplněna, resp. v řízení nevyšlo najevo, že by kterékoli z nich bylo narušeno. O vhodnosti napadeného opatření obecné povahy k dosažení jím sledovaného cíle nelze mít pochyb, když nejen že § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí zastupitelstvo k vytvoření více volebních obvodů výslovně zmocňuje, ale jedná se navíc o jediný zákonný způsob, jak členění území obce na více volebních obvodů dosáhnout. Při zkoumání kritéria potřebnosti je třeba pohlédnout na důvody, které Zastupitelstvo hlavního města Prahy vedly k přijetí napadeného bodu usnesení, kterým došlo k rozčlenění území hlavního města Prahy na 7 volebních obvodů, namísto konání voleb v rámci volebního obvodu jediného, jak tomu bylo při komunálních volbách v roce 2006. Navrhovatelé ve svém návrhu konstatovali, že v důvodové zprávě k návrhu napadeného bodu usnesení nelze nalézt důvody, které odpůrce k vytvoření volebních obvodů vedly, přičemž již v rámci projednávání návrhu na jeho vydání vystoupili s argumentací, kterou vyvraceli potřebu jeho přijetí. Smysl právní úpravy, která umožňuje rozdělit obec na více obvodů, spatřují navrhovatelé v ochraně menšin, a to etnických, náboženských nebo jen územně oddělených od vlastního centra obce, tedy případy, kdy z nějakého důvodu izolovaná menšina na území obce nemá jinak šanci zvolit si své zástupce do zastupitelstva obce. Odpůrce tvrzení navrhovatelů ohledně absence věcného zdůvodnění návrhu odmítl. Poukazuje na stenografický záznam z příslušného jednání zastupitelstva extrahoval, že hlavními důvody pro vydání usnesení byly a) záměr zvýšit transparentnost voleb, zpřehlednit a zjednodušit volbu kandidátů snížením maximálního počtu kandidátů na hlasovacím lístku na cca 180 oproti cca 1 500 kandidátů v případě existence jediného volebního obvodu); b) snaha zvýšit šance na volební úspěch lokálních uskupení, zaměřených na problematiku významnou pro jednotlivé volební obvody; c) reflektování zkušeností z voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (kdy voliči masivně využili preferenčních hlasů) vytvořením podmínek pro snadnější identifikaci voličů s kandidáty daného (menšího) obvodu; d) vytvoření užších vazeb mezi zvoleným členem zastupitelstva a voličem, jakož i větší orientací zastupitelů na problémy a potřeby konkrétního územního celku; e) ekonomické úspory. V ostatním odpůrce poukázal na důvody vyplývají z dlouhodobé praxe orgánů hlavního města Prahy a historický vývoj, kdy vytváření volebních obvodů je pravidelnou praxí nejen na úrovni hlavního města Prahy, ale též jednotlivých městských částí, přičemž počet volebních obvodů na území hlavního města Prahy byl v předcházejících volebních obdobích vždy rozdílný. Nejvyšší správní soud po konfrontaci uvedených tvrzení a dokumentů shledal, že odpůrce dostatečným způsobem a přesvědčivě doložil, že vytvoření volebních obvodů je z jeho pohledu potřebné. Je přitom třeba konstatovat, že Nejvyšší správní soud není povolán k tomu, aby konkrétně analyzoval a posuzoval, zda důvody, které odpůrce k přijetí napadeného opatření obecné povahy vedly, po obsahové stránce skutečně obstojí. Takový přezkum by překračoval soudu stanovené meze právního přezkumu a nepřípustně by zasahoval do otázek politických, v krajním případě by mohl ingerovat i do ústavního práva na samosprávu, garantovaného odpůrci, popř. jeho zastupitelstvu mimo jiné v čl. 100 odst. 1, čl. 101 odst. 1 a čl. 104 odst. 2 Ústavy. V rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73, publikován pod č. 1462/2008 Sb. NSS, dospěl zdejší soud v rámci přezkumu územně plánovací dokumentace k závěrům, které lze ovšem přiměřeně aplikovat i na zde projednávanou věc, totiž že ve skutečnosti tedy vždy jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v po době schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto „vejde“ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet. V posledním, třetím dílčím kroku přezkumu proporcionality (přiměřenosti právní regulace) se Nejvyšší správní soud zaměřil na klíčovou otázku, zda opatření obecné povahy co nejméně omezuje své adresáty (kritérium minimalizace zásahů), a to v rámci posouzení, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (přezkum proporcionality v užším slova smyslu). Po zhodnocení argumentace účastníků řízení je Nejvyšší správní soud nucen konstatovat, že navrhovatelům se nepodařilo prokázat nepřiměřený zásah do jejich právní sféry, způsobený napadeným bodem usnesení. Konkrétně se navrhovatelům nepodařilo prokázat, že by napadeným bodem usnesení, resp. vytvořením 7 volebních obvodů na území hlavního města Prahy došlo k zásahu do práv navrhovatelů a) až e), konkrétně jejich práva podílet se na volné soutěži politických stran podle čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny, jakož ani základního práva podílet se na správně věcí veřejných, zakotveného v čl. 21 Listiny. Stejně je třeba vyhodnotit tvrzený zásah do pasivního volebního práva kandidátů na jejich kandidátních listinách ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Nepodařilo se jim prokázat ani nepřiměřený zásah do práv navrhovatelů f) až g), zejména jejich ústavního práva podílet se na správě veřejných věcí podle čl. 21 odst. 1 a 3 Listiny, jakož ani do jejich aktivního volebního práva ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Navrhovatelé demonstrovali následky napadeného bodu usnesení na příkladu navrhovatelů a) až e), kteří jsou politickými stranami, zamýšlejícími podat kandidátní listiny pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010. Konstatovali, že navrhovatelé a) až e) se účastnili voleb do zastupitelstva v roce 2006, ve kterých bylo hlavní město Praha toliko jedním volebním obvodem. Na důkaz dotčení jejich práv v důsledku napadeného bodu usnesení provedli a pomocí tabulek názorně zobrazili přepočet volebních výsledků navrhovatelů a) až c) z roku 2006 na volební model v roce 2010 (s vytvořením volebních obvodů), přičemž dospěli k závěru, že se vytvořením 7 volebních obvodů nepřiměřeně snížil možný zisk mandátů pro navrhovatele a) až c), když v důsledku napadeného bodu usnesení odpůrce by navrhovatelé při stejném počtu odevzdaných hlasů pro jejich kandidáty přišli ve srovnání s volbami konanými v roce 2006 o 2 (ze 6 u navrhovatele a/), 4 (ze 4 u navrhovatel b/), resp. 1 mandát (z 12 u navrhovatele c/). Pro navrhovatele b) je podle těchto propočtů napadený akt téměř likvidační, když namísto 4 mandátů by nezískal mandát žádný. Zdejší soud se po důkladné úvaze přiklonil k tvrzení odpůrce, že navrhovatelé nemohou předem predikovat, nýbrž toliko spekulovat o tom, jaký bude výsledek komunálních voleb, jestliže organizačně proběhnou podle napadeného usnesení. Navrhovatelé pomíjejí, že výsledek komunálních voleb z roku 2006 je neopakovatelný a nelze jej přenášet na situaci aktuální, a to s ohledem na zjevně zcela odlišnou situaci na společenské i politické scéně, posun preferencí voličů, jakož i skutečnost, že v rámci voleb v roce 2006 území hlavního města Prahy na volební obvody rozděleno nebylo a voliči toto nemohli zohlednit ve svých preferencích. Pouze na okraj lze podotknout, že už jen období několika měsíců, které do komunálních voleb zbývaly v době podání návrhu, s sebou může přinést významné posuny ve voličských preferencích, čehož ostatně bylo Česko v poslední době svědkem. Tím méně lze kalkulovat s volebními výsledky stáří čtyř let. Nejvyšší správní soud pak nesdílí ani tvrzení navrhovatelů, že tito jako menší politické subjekty by měli být vytvořením volebních obvodů postiženi a nepřiměřeně znevýhodněni také ekonomicky, když navrhovatelé blíže neodůvodnili, z jakých důvodů by pro ně oddělené vedení volební kampaně v jednotlivých volebních obvodech znamenalo oproti ostatním politickým stranám výrazně vyšší náklady. Odpůrce mimo to na základě sice rovněž částečně zkreslujícího, leč dle mínění zdejšího soudu o poznání příhodnějšího srovnání doložil, že pokud by byly v komunálních volbách, konaných v říjnu 2010, zcela zachovány voličské preference z voleb do Poslanecké sněmovny ve volebním kraji hlavní město Praha, konaných v květnu 2010, pak po přepočtu mandátů při členění území hlavního města Prahy na 7 volebních obvodů by navrhovatel c) se ziskem 15,17 % hlasů získal 12 mandátů (z celkového počtu 63), navrhovatel e) se ziskem 10,32 % hlasů 7 mandátů, navrhovatel a) se ziskem 4,79 % hlasů 0 mandátů a navrhovatel d) se ziskem 2,17 % hlasů 0 mandátů. Při zvažování skutečného dotčení veřejných subjektivních práv navrhovatelů byl proto zdejší soud nucen podpůrně zohlednit i to, že pokud v mezidobí necelých pěti měsíců nedojde k významnému posunu voličských preferencí, navrhovatelů c) a e) by se vytvoření volebních obvodů co do počtu získaných mandátů nemělo významněji dotknout. Negativní vliv vytvoření volebních obvodů na zisk mandátů navrhovateli a) a d) je pak toliko hypotetický. Totéž platí pro navrhovatele b), který ve volbách do Poslanecké sněmovny v květnu 2010 nepodal kandidátní listinu v žádném volebním kraji, přičemž ani z návrhu, ani z běžně dostupných zdrojů (mimo jiné z jeho webových stránek: <www.snked.cz>) není zřejmé, zda vůbec, resp. jakou konkrétní formou hodlá navrhovatel b) v komunálních volbách v říjnu 2010 kandidovat. Nelze navíc pominout, že rozdělení území hlavního města Prahy na volební obvody nemusí vždy automaticky poškozovat strany s nižším volebním výsledkem, což navrhovatelé opakovaně tvrdí, toto své tvrzení však nedoložili žádnými konkrétními příklady. Odpůrce v této souvislosti naopak doložil, že v komunálních volbách, konaných v roce 2002, pro něž bylo území hlavního města Prahy rozděleno na 5 volebních obvodů, přičemž v každém z nich bylo voleno 14 členů zastupitelstva, byl kandidát navrhovatele d) zvolen zastupitelem právě v důsledku vytvoření volebních obvodů. Ve volebním obvodě č. 1 totiž navrhovatel d) získal celkem 5,62 % hlasů voličů, a získal zde proto 1 mandát, celkově na území hlavního města Prahy ovšem získal navrhovatel d) pouze 4,56 % hlasů voličů. Pokud by tedy území hlavního města Prahy zůstalo pro komunální volby konané v roce 2002 jediným volebním obvodem, nezískal by navrhovatel d) v zastupitelstvu ani jediný mandát. Ze stejných důvodů jako právě uvedených pak nelze dovozovat ani relevantní zásah do práv navrhovatelů f) až h) jako voličů do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Závěry navrhovatelů ohledně reálné hrozby, že hlas těchto navrhovatelů nepřispěje k zisku mandátu jimi volených stran s nižším volebním ziskem, ba naopak bude započítán do zisku některé ze stran úspěšnějších, přičemž tato situace by měla být způsobena právě v důsledku napadeného opatření obecné povahy, je zdejší soud nucen označit za příliš obecné a nepřesvědčivé. Na základě přezkoumání další sady argumentů účastníků řízení dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že se navrhovatelům nepodařilo prokázat, že by v důsledku napadeného bodu usnesení odpůrce došlo k nepřípustnému omezení poměrného volebního systému pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010. Navrhovatelé zde argumentovali tím, že legitimním očekáváním voliče je, že odevzdá-li hlas politické straně, která překročí 5% uzavírací klauzuli ve smyslu § 45 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, odrazí se tento zisk v poměru získaných mandátů volené politické strany v zastupitelstvu, přičemž v důsledku napadeného bodu usnesení nemůže být toto legitimní očekávání voličů naplněno, jelikož uzavírací klauzule pro vstup do Zastupitelstva hlavního města Prahy se vytvořením 7 volebních obvodů reálně posouvá až k 8 % hlasů. Hlas voliče pro stranu s nižším volebním výsledkem má v jeho důsledku výrazně nižší váhu oproti hlasu voliče pro stranu s vyšším volebním ziskem a k zisku jednoho mandátu pro strany s nižším volebním výsledkem je proto zapotřebí nepřiměřeně více hlasů než k zisku mandátu pro stranu s volebním ziskem vyšším. Obdobné důsledky pak navrhovatelé dovozovali i ve vazbě na volební právo pasivní. Napadený bod usnesení odpůrce proto podle názoru navrhovatelů znamená nepřípustné omezení poměrného volebního systému. Nejvyšší správní soud se s uvedenými argumenty navrhovatelů nemohl ztotožnit. Vycházel přitom zejména z ustanovení čl. 102 odst. 1 Ústavy, podle něhož členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, jakož i čl. 21 odst. 3 Listiny, podle kterého volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. Jak vyplývá z uvedených ústavních norem, ústavodárce nestanovil poměrnost volebního systému jako jeden z parametrů pro volby do zastupitelstev obcí a tento úkol přenechal toliko (běžnému) zákonodárci. Na tento případ proto mimo jiné nelze bez dalšího aplikovat vývody Ústavního soudu, provedené v nálezu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, publikován pod č. N 16/21 SbNU 113, jak požadují navrhovatelé. Specifikace volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí je obsažena v obecném ustanovení § 2 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, podle něhož volby do zastupitelstev obcí se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním podle zásad poměrného zastoupení. Toto obecné ustanovení zákona je na téže (zákonné) úrovni doplňováno dalšími parametry, kterými jsou zejména 5% uzavírací klauzule ve spojení s tzv. d'Hondtovou metodou přepočtu hlasů voličů na mandáty podle § 45 téhož zákona, jakož i v projednávané věci realizovaná možnost zastupitelstev obcí vytvářet volební obvody podle § 27 téhož zákona. Nejvyšší správní soud se přiklonil k pojetí, že teprve všechny tyto zákonem vymezené parametry ve své vzájemné souvislosti určují charakter volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí, a ačkoli zásada poměrného zastoupení je vymezena v obecných ustanoveních zákona o volbách do zastupitelstev obcí, nelze z toho dovozovat, že by tato měla převážit nad uvedenými ustanoveními zvláštními, popř. omezit jejich aplikaci. Nelze zde v žádném případě aplikovat zásadu lex superior derogat legi inferiori (tedy že právní předpis vyšší právní síly ruší právní předpis nižší právní síly), spíše naopak lze zvažovat aplikaci zásady lex specialis derogat legi generali, a to ve smyslu, že zvláštní ustanovení § 45 a 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí konkretizují obecné ustanovení § 2 téhož zákona (srov. KNAPP, V. Teorie práva. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 1995. s. 115-116, 156-158.). Prostý gramatický výklad kritérií § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí je pak třeba upřednostnit před výkladem teleologickým, kterým argumentují navrhovatelé, když uvádějí, že odpůrce při přijímání napadeného bodu usnesení nešetřil smysl právní úpravy a nesledoval její cíle. Zdejší soud je nucen konstatovat, že k případnému dalšímu upřesnění kritérií vytváření volebních obvodů podle § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, potažmo ostřejšímu vymezení mantinelů volebního mechanismu v komunálních volbách, je příslušný toliko zákonodárce, přičemž soudní moc jej v této aktivitě nemůže suplovat. Tyto závěry odpovídají též právnímu názoru Ústavního soudu, který v usnesení ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. III. ÚS 220/07, uvedl, že ustanovení čl. 102 odst. 1 Ústavy stanoví pouze, že členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Volební formule ústavně předepsána není, a tak nelze než vyvodit, že bylo ponecháno na vůli obyčejného zákonodárce, zda při volbách do obecních zastupitelstev dá přednost většinovému volebnímu systému nebo systému zastoupení poměrného (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 4. 1995, sp. zn. III. ÚS 196/94, ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu neuveřejněno). Již z této skutečnosti je zcela zřejmé, že zásadu rovného volebního práva nutno chápat tak, že každý volič má stejný počet hlasů, jako jakýkoliv jiný, nikoliv však, že každý odevzdaný hlas má - ve vztahu ke konečnému volebnímu výsledku (počtu získaných mandátů) - stejnou váhu. Nutno dodat, že posledně uvedená zásada se do určité míry projevuje v systému poměrného zastoupení, ovšem i zde jen do jisté míry, neboť vždy dochází k propadnutí určitého počtu hlasů (tedy k situaci, kdy hlas nemá žádnou váhu), je-li pak stanovena 5% uzavírací klauzule, jako je tomu v zákoně č. 491/2001 Sb., je počet propadených hlasů poměrně vysoký. (. .) Možno podotknout, že pokud by zákonodárce zakotvil do zákona volební systém většinový, jak mu to Ústava umožňuje, mělo by to dopad na reprezentaci politických subjektů v zastupitelstvu daleko zásadnější (teoreticky si pak lze představit situaci, že by strana, která by z celkového hlediska obdržela téměř 50 % hlasů, nezískala jediný mandát). Pro názornost lze poukázat na to, že ustanovení § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí umožňuje vytvořit více volebních obvodů obecně v každé obci, a to a) v obcích s počtem obyvatel do 10 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 5 členů zastupitelstva obce, b) v obcích s počtem obyvatel od 10 001 do 50 000 obyvatel tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 7 členů zastupitelstva obce, c) v obcích s počtem obyvatel nad 50 000 tak, aby se v každém volebním obvodu volilo nejméně 9 členů zastupitelstva obce. Toto ustanovení ve spojení s § 68 zákona o obcích tedy umožňuje oproti projednávanému vytvoření 7 volebních obvodů v hlavním městě Praze nesrovnatelně významnější, až esenciální narušení poměrnosti volebního systému, když např. v obci do 500 obyvatel, jejíž zastupitelstvo čítá 10 zastupitelů, umožňuje na území obce vytvořit 2 volební obvody po 5 zastupitelích. Ve statutárním městě Brně, jehož území na volební obvody doposud nikdy členěno nebylo, by při dlouho době dodržovaném počtu 55 členů Zastupitelstva města Brna zákon umožňoval vytvoření až 6 volebních obvodů po 9 mandátech (v 1 z volebních obvodů by se volilo 10 zastupitelů), přičemž do každého volebního obvodu by při celkovém počtu 29 městských částí náleželo 5 městských částí (do 1 z volebních obvodů toliko 4 městské části). Na uvedených příkladech lze demonstrovat, jak rozličné nastavení volebního mechanismu zákon o volbách do zastupitelstev obcí umožňuje, přičemž stanovení konkrétních parametrů volebních obvodů v rámci zákonem stanovených mantinelů je svébytnou záležitostí konkrétních lokálních poměrů a politické úvahy zastupitelstva každé jednotlivé obce. S poukazem na výše uvedené závěry judikatury, týkající se hranicí soudního přezkumu politických rozhodnutí je třeba zdůraznit, že aktivita soudů v této oblasti musí být nanejvýš uvážlivá. Nejvyšší správní soud byl dále povolán přezkoumat, zda napadeným bodem usnesení nedošlo k zásahu do rovnosti volebního práva, garantovaného citovanými ustanoveními čl. 102 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 3 Listiny, jakož i odst. 4 téhož ustanovení, podle kterého občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. I zde dospěl Nejvyšší právní soud k závěru, že v důsledku napadeného bodu usnesení odpůrce nedošlo k nepřípustnému omezení rovnosti volebního práva pro volby do zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010. Při posouzení této otázky se lze opřít o konstantní judikaturu Ústavního soudu, který v již citovaném usnesení ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. III. ÚS 220/07, ve věci týkající se rozdělení statutárního města Olomouce na volební obvody pro komunální volby v roce 2006, vyložil, že o protiústavní interpretaci a aplikaci zákona č. 491/2001 Sb. by bylo možno uvažovat v daných souvislostech především, pokud by vznikly obvody s rozdílným počtem voličů. To však stěžovatel ve svém návrhu nenamítal. K tomu možno podotknout, že ze zjištění Ústavního soudu odchylka v počtu voličů v obvodu s nejnižším a nejvyšším počtem voličů činila zhruba 10 %. Vzhledem k předchozím závěrům Ústavního soudu, vysloveným v usnesení ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. I. ÚS 360/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, usn. č. 74), vycházejícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96 (uveřejněn tamtéž, svazek 7, č. 37, a vyhlášen pod č. 88/1997 Sb.), které se týkají velikosti zmíněné odchylky v počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech, jež lze z hlediska ústavnosti akceptovat, nutno i v tomto případě konstatovat, že předmětná odchylka je ještě rozumná a ospravedlnitelná. Pro stručnost Ústavní soud stěžovatele na zmíněné usnesení plně odkazuje. V usnesení ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. ÚS 360/98, publikován pod č. U 74/12 SbNU 545, týkajícím se vytvoření volebních obvodů v hlavním městě Praze pro komunální volby v roce 1998 pak Ústavní soud judikoval, že princip rovnosti nemá absolutní (abstraktní) charakter, jedná se toliko o rovnost relativní. Nelze ji proto ani chápat mechanicky. Obzvláště rovnost volebního práva není nějakým abstraktním principem, dokonce lze mít za to, že se jedná o zvláštní případ rovnosti. Ústavní soud dokonce judikoval, že v určitých případech je přípustné i určité omezení rovnosti volebního práva (Pl. ÚS 25/96, resp. č. 37, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7). Tato specifická rovnost se projevuje konkrétně zejména v takových otázkách, jako jsou např. uzavírací klauzule, podmínky podávání kandidátních listin, volební kampaň, volební geometrie a volební aritmetika. V některých případech problémy v realizaci principu rovnosti nevznikají, v jiných je to problematičtější. Právě otázka možné odchylky v počtech obyvatel (voličů) volebního obvodu, resp. v počtech hlasů připadajících na jeden mandát, mezi ně patří. V daném případě je proto třeba vycházet z toho, co je ještě rozumné a ospravedlnitelné, resp. ústavně přijatelné. (...) Jde tedy v podstatě o ústavní hranice přijatelnosti či přibližnosti rovnosti v počtu aktivně legitimovaných obyvatel volebních obvodů ve vztahu k počtu mandátů, resp. o ústavně přijatelnou odchylku v počtech oprávněných občanů potřebných ke zvolení člena zastupitelstva. Např. v počtu obyvatel senátních volebních obvodů je odchylka až 15%, teorie i praxe nicméně uznává, že ještě rozumnou a ospravedlnitelnou odchylkou může být nejvýše až 30%. V posuzované věci je rozdíl, resp. odchylka v počtech hlasů z volebního obvodu potřebných k získání mandátu 12% (tedy odchylka ještě nižší než u senátních volebních obvodů). Ústavní soud proto dospěl k závěru, že uvedená odchylka je ještě rozumná a ospravedlnitelná a nezakládá tak porušení ústavního principu rovnosti volebního práva. Je přitom třeba konstatovat, že ačkoli volby do Senátu se konají podle zásad většinového systému, zásada rovnosti volebního práva musí být v projednávané věci aplikována obdobně, bez ohledu na odlišný typ volebního systému. Při posouzení této otázky se tedy zdejší soud v souladu s uvedenou judikaturou Ústavního soudu zaměřil na zkoumání rozdílů v počtech obyvatel (voličů) jednotlivých volebních obvodů, resp. v počtech hlasů připadajících na jeden mandát, když v každém ze 7 volebních obvodů má být voleno 9 zastupitelů. Aby byla zachována rovnost volebního práva, je tedy třeba, aby každý z volebních obvodů sestával z přibližně stejného počtu obyvatel, resp. voličů, přičemž míra odchylky nesmí překročit mantinely stanovené Ústavním soudem. Jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu na vydání napadeného bodu usnesení (v níž odpůrce vycházel výhradně z údajů o počtu obyvatel), jakož i další spisové dokumentace, zejména údajů o (pravděpodobném) počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech ke dni vydání napadeného bodu usnesení, jak tyto vyplývají z Informačního systému evidence obyvatel a byly odpůrcem na výzvu dodatečně předloženy soudu, ve volebním obvodě I. je počet obyvatel 173 365 a počet voličů 131 770, ve volebním obvodě II. počet obyvatel 172 723 a počet voličů 126 539, ve volebním obvodě III. počet obyvatel 184 368 a počet voličů 148 222, ve volebním obvodě IV. počet obyvatel 180 255 a počet voličů 140 412, ve volebním obvodě V. počet obyvatel 187 906 a počet voličů 141 385, ve volebním obvodě VI. počet obyvatel 175 665 a počet voličů 134 252, ve volebním obvodě VII. počet obyvatel 174 744 a počet voličů 133 464. Z uvedených údajů se při srovnání největšího a nejmenšího volebního obvodu podává, že co do srovnání počtu obyvatel jednotlivých volebních obvodů je mezi největším volebním obvodem V. s počtem obyvatel 187 906 a nejmenším volebním obvodem II. s počtem obyvatel 172 723 rozdíl 15 183, což vycházeje z aritmetického průměru obou počtů obyvatel 180 315 činí rozdíl 8,42 % obyvatel. Ze srovnání počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech pak vyplývá, že mezi největším volebním obvodem III. s počtem voličů 148 222 a nejmenším volebním obvodem II. s počtem voličů 126 539 je rozdíl 21 683, což vycházeje z aritmetického průměru obou počtů voličů 137 381 činí rozdíl 15,78 % voličů. Uvedené údaje lze zhodnotit tak, že rozdíl v počtu obyvatel jednotlivých volebních obvodů, ze kterého odpůrce při přijímání napadeného bodu usnesení vycházel a na jehož minimalizaci se podle svého tvrzení zaměřoval, resp. rozdíl mezi největším a nejmenším volebním obvodem po srovnání se shora uvedenými kritérii, vymezenými Ústavním soudem, bez jakýchkoli pochyb obstojí. Ačkoli rozdíl v počtu voličů je výraznější, dospěl zdejší soud i v kontextu poměrně překvapivého rozdílu mezi oběma údaji, který patrně nepředpokládal ani Ústavní soud, který v citovaných rozhodnutích s údaji o počtu obyvatel a voličů pracuje promiscue, k závěru, že odpůrcem provedené vytvoření volebních obvodů při poměřování z pohledu tolerovatelné odchylky v počtu voličů v jednotlivých volebních obvodech, a tedy co do rovnosti volebního práva obstojí. Na okraj je ovšem třeba upozornit, že pro futuro lze jen doporučit, aby hlavní město Praha, jakož i jiná města a obce při vytváření volebních obvodů vycházely nikoli toliko z počtů obyvatel, nýbrž primárně z rozdílů mezi aktuálními počty voličů v jednotlivých volebních obvodech. Ačkoli totiž § 27 zákona o volbách do zastupitelstev obcí při odstupňování kritérií pro vytváření volebních obvodů vychází z údaje o počtu obyvatel dané obce, tak například v případě petic nezávislých kandidátů nebo jejich sdružení je podle § 21 odst. 4 téhož zákona již třeba doložit petici podepsanou voliči, nikoli obyvateli. Z logiky věci pak vyplývá, jak na to správně poukazovali navrhovatelé, že pro účely posuzování rovnosti volebního práva je třeba vycházet z porovnání údajů o počtu voličů, nikoli počtu obyvatel v jednotlivých volebních obvodech. Závěrem Nejvyšší správní soud konstatuje, že požadavku proporcionality samo o sobě neodporuje ani paprskovité uspořádání volebních obvodů od středu města na okraj, které navrhovatelé označují za nelogické. Nelze totiž upřít oprávněnost argumentace odpůrce, že paprskovité uspořádání některých volebních obvodů bylo zvoleno v zájmu zachování rovnosti volebního práva, jakož i vytváření územně uzavřených (neroztříštěných) volebních obvodů. VIII. Závěreční shrnutí Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že: Usnesení zastupitelstva obce podle § 27 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, kterým je provedeno členění území obce na více volebních obvodů, naplňuje veškerá zákonem stanovená kritéria opatření obecné povahy. Při přezkumu důvodnosti návrhu na zrušení usnesení zastupitelstva obce o vytvoření více volebních obvodů na území obce je třeba postupovat podle tzv. algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, který byl vymezen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98. Ústavodárce nestanovil poměrnost volebního systému jako jeden z parametrů pro volby do zastupitelstev obcí, což vyplývá zejména z ustanovení čl. 102 odst. 1 Ústavy, jakož i čl. 21 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Volební systém do zastupitelstev obcí je vymezen v obecném ustanovení § 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, podle něhož volby do zastupitelstev obcí se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním podle zásad poměrného zastoupení. Toto ustanovení je doplňováno dalšími parametry, kterými jsou zejména 5% uzavírací klauzule ve spojení s tzv. d'Hondtovou metodou přepočtu hlasů voličů na mandáty podle § 45 téhož zákona, jakož i možnost zastupitelstev obcí členit území obce na volební obvody podle § 27 téhož zákona. Teprve všechny tyto zákonem vymezené parametry ve své vzájemné souvislosti určují charakter volebního systému pro volby do zastupitelstev obcí. Při vytváření volebních obvodů je z pohledu zachování rovnosti volebního práva, zakotvené v čl. 102 odst. 1 Ústavy a čl. 21 odst. 3 a 4 Listiny a vyjádřené požadavkem na zachování poměru mezi počtem voličů a počtem volených členů zastupitelstva v jednotlivých volebních obvodech, třeba vycházet z údajů o počtu voličů, nikoli počtu obyvatel v jednotlivých volebních obvodech. Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh navrhovatelů na zrušení opatření obecné povahy – bodu I.2 usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 17. 6. 2010, č. 39/17, kterým bylo stanoveno členění území hlavního města Prahy na volební obvody a počet členů Zastupitelstva hlavního města Prahy, volených v jednotlivých volebních obvodech, pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konané v říjnu 2010, není důvodný. Soud proto návrh podle ustanovení § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 101d odst. 5 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků řízení o zrušení opatření obecné povahy nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 4 Ao 4/2010 - 195, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.
https://firmy.euro.cz/subjekt-nadacni-fond-jaroslava-heyrovskeho-60432047
2019-06-15T20:59:06
[ " zákona č. 101", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Nadační fond Jaroslava Heyrovského IČO: 60432047, Praha, výpis z rejstříku (15.06.2019) | Euro.cz Firma Nadační fond Jaroslava Heyrovského IČO 60432047 Nadační fond Jaroslava Heyrovského má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík. Nadační fond Jaroslava Heyrovského (60432047) je Nadační fond. Sídlí na adrese Na Truhlářce 2066/4, Praha 180 00. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 3. 3. 1999 a je stále aktivní. Nadační fond Jaroslava Heyrovského nemá žádnou provozovnu a nemá žádnou živnost. Jako zdroj dat o Nadační fond Jaroslava Heyrovského nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o Nadační fond Jaroslava Heyrovského na Justice.cz Výpis dat pro Nadační fond Jaroslava Heyrovského na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje Nadační fond Jaroslava Heyrovského 60432047 Aktuální kontaktní údaje Nadační fond Jaroslava Heyrovského Sídlo Nadační fond Jaroslava Heyrovského Na Truhlářce 2066/4 , Praha 180 00 19.4.2016 Na Truhlářce 2066/4 , Praha 180 00 28.3.2015 - 19.4.2016 Sámova 677/3 , Praha 101 00 3.3.1999 - 28.3.2015 vedení firmy Nadační fond Jaroslava Heyrovského Statutární orgán Nadační fond Jaroslava Heyrovského Jménem nadačního fondu jedná předseda správní rady samostatně. 3.3.1999 Doc.RNDr. Karel Holada CSc. 28.3.2015 Prof.Ing. Bohumil Vybíral CSc. 28.3.2015 Cejpova 668/13 , Hradec Králové 500 09 Ing. Miroslava Fatková 28.3.2015 Doc.RNDr, Jan Kotek CSc. 28.3.2015 U Křížku 71 , Husinec 250 68 Mgr. Jitka Macháčková 19.4.2016 Na Truhlářce 2066/4 , Praha 180 00 Doc.RNDr. Leo Boček CSc. 19.4.2016 Ing. Květoslava Stejskalová CSc. 19.4.2016 Mgr. Petr Pajkrt 3.3.1999 - 7.2.2006 RNDr. Jan Stoklasa 3.3.1999 - 7.2.2006 Rakovského 3145/15 , Praha 143 00 Doc. Mgr. Ing. Petr Klán CSc. 7.2.2006 - 5.6.2014 Bohušovická 229/14 , Praha 190 00 Mgr. Jitka Černá 3.3.1999 - 28.3.2015 Nepomucká 658/13 , Praha 150 00 Doc.RNDr. Karel Holada CSc. 3.3.1999 - 28.3.2015 Karoliny Světlé 1013/14 , Praha 110 00 Doc.RNDr. Ivo Volf CSc. 3.3.1999 - 28.3.2015 Doc. Mgr. Ing. Petr Klán CSc. 5.6.2014 - 28.3.2015 Dr. Michael Heyrovský CSc. 3.3.1999 - 12.6.2015 Na Šťáhlavce 1557/6 , Praha 160 00 Mgr. Jitka Macháčková 3.3.1999 - 19.4.2016 Doc.RNDr. Leo Boček CSc. 3.3.1999 - 19.4.2016 RNDr. František Zemánek 3.3.1999 - 19.4.2016 Ing. Květa Stejskalová CSc. 7.2.2006 - 19.4.2016 Dr. Michael Heyrovský CSc. 12.6.2015 - 28.4.2017 RNDr. František Zemánek 19.4.2016 - 22.11.2018 Sbírka Listin Nadační fond Jaroslava Heyrovského N 176/SL 11 ostatní zápis z jednání zakladatelů Městský soud v Praze 5.11.2014 14.1.2015 14.4.2015 1 N 176/SL 9 účetní závěrka [2013] VZZ Městský soud v Praze 31.12.2013 26.2.2014 27.2.2014 4 N 176/SL 8 účetní závěrka [2013] rozvaha Městský soud v Praze 31.12.2013 26.2.2014 27.2.2014 4 N 176/SL 10 účetní závěrka [2013] příloha Městský soud v Praze 31.12.2013 26.2.2014 27.2.2014 4 N 176/SL 6 účetní závěrka r.2012 Městský soud v Praze 31.12.2012 9.4.2013 15.4.2013 12 N 176/SL 5 účetní závěrka za rok 2003 Městský soud v Praze 31.12.2003 30.6.2004 2.7.2004 0 N 176/SL 4 účetní závěrka za rok 2002 Městský soud v Praze 31.12.2002 30.6.2004 2.7.2004 0 N 176/SL 3 účetní závěrka za rok 2001 Městský soud v Praze 31.12.2001 30.6.2004 2.7.2004 0 N 176/SL 2 účetní závěrka r. 2000 Městský soud v Praze 31.12.2000 30.6.2004 2.7.2004 0 N 176/SL 1 účetní závěrka za rok 1999 Městský soud v Praze 30.6.2000 18.7.2000 0 Nadační fond Jaroslava Heyrovského - 60432047 - Praha Společenství vlastníků pro dům v Plzni, Heyrovského 413/34, Heyrovského 414/36 - 75066297 - Plzeň
http://kraken.slv.cz/20Cdo2240/2008
2018-06-25T02:49:26
[ " § 236", " § 237", " § 238", " § 238", " § 239", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 549", " § 238", " § 238", " § 239", " zákona č. 99", " § 237", " soud ", " § 218", " § 224", " § 146" ]
20 Cdo 2240/2008 Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. V., proti povinné České republice Okresnímu soudu v Šumperku, odebráním věcí a provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 E 1631/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2008, č.j. 19 Co 106/2008-38, takto: Oprávněná napadla dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 31. 1. 2008, č.j. 11 E 1631/2006-33, jímž Okresní soud v Ústí nad Orlicí zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Je tomu tak proto, že nejde o žádný z případů vypočtených v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ). Tomu, aby bylo možné založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř., brání skutečnost, že nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 102). Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinné však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádná z nich právo (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.). JUDr. Pavel Krbek,v. r.
https://www.codexisuno.cz/2bO
2019-11-17T17:40:22
[ "\n§ 2", " § 11", " zákona č. 255", "\n§ 5", " § 2", " § 13", " zákona č. 22", " zákona č. 71", " zákona č. 205", "\n§ 7", "\n§ 7", " § 2", " § 8", " zákona č. 634", " § 1746", "\n§ 7", " Čl. 3", " Čl. 3", " § 9", " § 214", "\n§ 13", " § 2", "\nzákona č. 240", "\nzákona č. 65", "\nzákona č. 264", " zákona č. 240", " zákona č. 444", " § 45", " zákona č. 65", " zákona č. 264" ]
znění účinné od 1. listopadu 2017 ve znění zákonů č. 240/1992 Sb., č. 22/1997 Sb., č. 110/1997 Sb., č. 189/1999 Sb., č. 71/2000 Sb., č. 145/2000 Sb., č. 102/2001 Sb., č. 321/2001 Sb., č. 205/2002 Sb., č. 226/2003 Sb., č. 439/2003 Sb., č. 444/2005 Sb., č. 229/2006 Sb., č. 160/2007 Sb., č. 36/2008 Sb., č. 281/2009 Sb., č. 490/2009 Sb., č. 145/2010 Sb., č. 155/2010 Sb., č. 219/2011 Sb., č. 407/2012 Sb., č. 308/2013 Sb., č. 64/2014 Sb., č. 250/2014 Sb., č. 378/2015 Sb., č. 258/2016 Sb., č. 452/2016 Sb., č. 65/2017 Sb., č. 183/2017 Sb. a č. 264/2017 Sb. (1) Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy podřízeným ministerstvu průmyslu a obchodu. (4) Česká obchodní inspekce je organizační složkou státu 3g) a je účetní jednotkou 8). (6) Česká obchodní inspekce je subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů 7). 3g) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. 7) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. (1) Česká obchodní inspekce kontroluje fyzické a právnické osoby, které nabízejí, prodávají, dodávají nebo uvádějí na trh výrobky, nabízejí nebo poskytují služby nebo vyvíjejí jinou činnost podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu 9), pokud to tento zákon nebo zvláštní právní předpis 10) stanoví. (2) Česká obchodní inspekce spolupracuje s příslušnými orgány členských států Evropské unie a států tvořících Evropský hospodářský prostor při aplikaci přímo použitelného předpisu Evropské unie 1i), a to v rozsahu působnosti předpisů na ochranu zájmů spotřebitele uvedených v bodech 2, 3, 6 až 8, 10 až 12, 14, 16, 20 a 21 přílohy k přímo použitelnému předpisu Evropské unie 11). 1i) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele). 11) Příloha k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele). § 2a4 a) ukládá pokuty a jiná opatření podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu 10), (2) Analýzu vzorků vybraných minerálních olejů a některých dalších minerálních olejů odebraných Českou obchodní inspekcí podle zákona upravujícího spotřební daně může na žádost České obchodní inspekce provádět pouze osoba, která byla akreditována podle zvláštního právního předpisu 12). 12) Zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnanci České obchodní inspekce pověření plněním jejích kontrolních úkolů (dále jen "inspektoři") se při výkonu kontroly prokazují služebním průkazem vydaným Českou obchodní inspekcí, který je současně jejich pověřením ke kontrole. Vzor služebního průkazu stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou. (1) Jestliže inspektor příslušný k plnění povinností stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem 10) provádí kontrolní nákup, hledí se pro účely kontroly na jednání kontrolované osoby a inspektora při kontrolním nákupu jako na uzavření smlouvy. (2) Inspektor oznámí, že provedený nákup byl kontrolní, kontrolované osobě nebo osobě, která je s kontrolovanou osobou v pracovněprávním nebo obdobném vztahu, případně osobě, která fakticky vykonává úkoly, jež by jí vyplývaly z pracovněprávního nebo obdobného vztahu, pokud je plnění těchto úkolů spojeno s předmětem kontroly a pokud je tato osoba přítomna na místě kontroly (dále jen "zúčastněná osoba"), a to bezprostředně po ukončení nákupu nebo, není-li to s ohledem na formu prodeje možné, do 14 dnů od převzetí plnění anebo nejpozději do okamžiku splnění účelu kontroly. (6) Byl-li kontrolní nákup proveden také za účelem posouzení vlastností výrobku, pohlíží se na takový výrobek jako na odebraný vzorek 13). 13) § 11 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). § 5d1 (1) Pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak, je inspektor oprávněn v případě důvodného podezření na závažné porušení povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem 10) zjednat si v souvislosti s výkonem kontroly přístup do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, včetně otevření uzavřených prostor. (3) Po výkonu kontroly inspektor zajistí zabezpečení těchto prostor. Pokud je jejich vlastník inspektorovi znám, bez zbytečného odkladu jej o provedeném kontrolním úkonu vyrozumí. (1) Inspektor na základě provedené kontroly zakáže až do doby zjednání nápravy a) uvedení na trh, distribuci včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků, které neodpovídají požadavkům zvláštních právních předpisů 3c) pro činnosti uvedené v § 2, nebo které byly neoprávněně nebo klamavě opatřeny označením stanoveným zvláštním právním předpisem, 3d) b) používání neověřených měřidel, pokud ověření podléhají, nebo měřidel neodpovídajících obecně závazným právním předpisům, technickým normám, jiným technickým předpisům, popřípadě schválenému typu. (2) Opatření podle odstavce 1 oznámí inspektor ústně kontrolované nebo zúčastněné osobě a neprodleně o něm učiní písemný záznam. Inspektor bez zbytečného odkladu doručí kopii písemného záznamu kontrolované osobě. (3) Nesouhlasí-li kontrolovaná osoba s uloženým opatřením, může proti němu podat námitky, které se uvedou v záznamu podle odstavce 2, nebo je může podat písemně nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením místně příslušnému inspektorátu. Podané námitky nemají odkladný účinek. O podaných námitkách rozhodne bezodkladně ředitel inspektorátu, a pokud opatření podle odstavce 1 uložil inspektor ústředního inspektorátu, ústřední ředitel. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné. (4) Jestliže bylo Českou obchodní inspekcí uloženo kontrolované osobě opatření podle odstavce 1 a kontrolovaná osoba zjedná nápravu, je povinna o zjednání nápravy bez zbytečného odkladu písemně Českou obchodní inspekci informovat. 3d) Například § 13 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb. § 7a6 § 7b5 (1) Inspektor v případě důvodného podezření, že jsou nabízeny, prodávány nebo skladovány výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněně užívající označení chráněné podle zvláštního právního předpisu 3f), uloží zajištění těchto výrobků. Opatření o zajištění výrobků oznámí inspektor ústně kontrolované nebo zúčastněné osobě a neprodleně o něm učiní písemný záznam, ve kterém bude uveden i důvod zajištění, popis zajištěných výrobků a jejich množství. Inspektor bez zbytečného odkladu doručí kopii písemného záznamu kontrolované osobě. (2) Česká obchodní inspekce je oprávněna uskladnit zajištěné výrobky, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, 3f) mimo dosah kontrolované osoby. Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky inspektorovi vydat. Odmítá-li vydání, budou tyto výrobky kontrolované osobě odňaty. O vydání nebo odnětí sepíše inspektor úřední záznam. Náklady na skladování hradí kontrolovaná osoba, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takovýchto výrobků zjištěno. Kontrolovaná osoba není povinna uhradit náklady na uskladněné výrobky, jestliže se prokáže, že výrobky zvláštním právním předpisům 3f) odpovídají. (3) Proti uloženému opatření o zajištění výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, 3f) může kontrolovaná osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením písemné námitky místně příslušnému inspektorátu. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel inspektorátu rozhodne o námitkách bez zbytečných průtahů. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné rozhodnutí o námitkách se doručí kontrolované osobě. (4) Zajištění výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, 3f) trvá do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí nebo zabrání, případně do doby, kdy bude prokázáno, že se nejedná o takovéto výrobky. Zrušení opatření o zajištění výrobků, o kterých se prokáže, že odpovídají zvláštním právním předpisům, 3f) provede písemně ředitel inspektorátu. Písemnost se doručí kontrolované osobě. Pokud bylo zrušeno opatření o zajištění, musí být kontrolované osobě zajištěné výrobky bez zbytečných průtahů vráceny v neporušeném stavu, s výjimkou výrobků použitých pro posouzení. O vrácení sepíše inspektor písemný záznam. (5) Ředitel inspektorátu uloží rozhodnutím kromě pokuty i propadnutí nebo zabrání výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům. 3f) Vlastníkem propadnutých nebo zabraných výrobků se stává stát. 3g) (6) Ředitel inspektorátu určí, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, anebo jsou-li využitelné pro humanitární účely, může ředitel inspektorátu určit, že budou poskytnuty k těmto účelům, a to bezplatně. Humanitárními účely se rozumí činnosti prováděné s cílem zajistit základní potřeby obyvatelstva, které se ocitlo v tíživé životní situaci nebo bylo postiženo mimořádnou událostí, kdy je opodstatněno využití mimořádných materiálních zdrojů. (7) Je-li rozhodnutí podle odstavce 5 pravomocné a určil-li ředitel inspektorátu, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, zničení se provede úředně pod dohledem tříčlenné komise jmenované ředitelem inspektorátu. O zničení sepíše komise protokol, který podepíší všichni tři členové komise. Zničení se provede na náklad kontrolované osoby, která tyto výrobky nabízela, prodávala nebo skladovala. (8) Výrobky propadnuté nebo zabrané na základě rozhodnutí, které nabylo právní moci, mohou být poskytnuty k humanitárním účelům za podmínek stanovených tímto zákonem pouze přejímajícím organizacím, jimiž mohou být a) organizační složky a příspěvkové organizace státu nebo územních samosprávných celků, zřízené za účelem poskytování sociální péče nebo působících v oblasti zdravotnictví nebo školství, 3h) nebo b) jiné právnické osoby, 3i) pokud splňují následující podmínky: 3. poskytují humanitární pomoc nejméně 2 roky, a 4. doloží, že nemají daňové nedoplatky nebo nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a není-li proti nim vedeno soudní řízení. (9) Pro humanitární účely mohou být poskytnuty výrobky, které nejsou zdravotně závadné, jsou bezpečné a ze kterých byly přejímající organizací beze zbytku odstraněny a zničeny prvky porušující práva duševního vlastnictví. (10) O poskytnutí výrobku k humanitárním účelům uzavře Česká obchodní inspekce a přejímající organizace písemnou smlouvu, 3j) která musí kromě obvyklých podstatných náležitostí obsahovat vždy druh a množství poskytnutých výrobků a dále ustanovení o smluvní pokutě pro případ porušení závazku o poskytnutí výrobku výhradně pro humanitární účely a konkrétní účel, k jakému je přejímající organizace použije; změnou smlouvy lze tento účel změnit, při zachování souladu s tímto zákonem. Výrobky budou poskytovány přejímajícím organizacím podle pořadí došlých žádostí a s přihlédnutím k účelnosti využití nebo naléhavosti potřeb. Odstranění prvků porušujících práva duševního vlastnictví, jejich zničení a příslušné označení podle odstavce 9 provede nebo zajistí na své náklady přejímající organizace. O provedených úpravách a zničení sepíše protokol tříčlenná komise jmenovaná ředitelem inspektorátu, jejímiž členy mohou být majitelé práva duševního vlastnictví nebo jejich zástupci. Protokol podepíší všichni tři členové komise. (11) Přejímající organizace po převzetí výrobku je povinna b) použít výrobky pouze k humanitárním účelům na území České republiky, a c) přijmout opatření k zabránění zneužití výrobků a jejich opětovnému uvedení do obchodního styku. (12) Česká obchodní inspekce kontroluje u přejímající organizace plnění povinností stanovených tímto zákonem a povinností, k nimž se přejímající organizace smluvně zavázala. (13) Přejímající organizace po dobu 3 let od okamžiku poskytnutí výrobků eviduje a archivuje pro účely kontroly, prováděné Českou obchodní inspekcí, doklady o příjmu výrobků a o odstranění a zničení prvků porušujících práva duševního vlastnictví a jak s nimi bylo prokazatelně naloženo. Tímto ustanovením nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů upravující evidenci a archivaci stanovených dokladů. 3k) 3f) § 2 odst. 1 písm. n) a § 8 zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 3h) Například zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů. 3i) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 3j) § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. 3k) Například zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. § 7c1 Ředitel inspektorátu v případě zjištění protiprávního jednání 3n), kterého se kontrolovaná osoba dopustila na území Evropských společenství nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a které poškozuje nebo může poškodit společný zájem spotřebitelů 3o), rozhodnutím takové jednání zakáže. 3n) Čl. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele). 3o) Čl. 3 písm. k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele). (1) Na základě zjištěného porušení právní povinnosti, která může mít za následek ohrožení života nebo zdraví spotřebitelů, je inspektor oprávněn zakázat výkon další činnosti nebo nařídit uzavření provozovny až na dobu dvou prodejních nebo provozních dnů následujících po dni zjištění nedostatků. (3) Nesouhlasí-li kontrolovaná osoba s uloženým opatřením, může proti němu podat námitky, které se uvedou v záznamu podle odstavce 2, nebo je může podat písemně nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením místně příslušnému inspektorátu. Podané námitky nemají odkladný účinek. O podaných námitkách rozhodne bez zbytečného odkladu ředitel inspektorátu. Rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné. (5) Nedojde-li k odstranění zjištěného nedostatku ve lhůtě uvedené v odstavci 1, je ředitel inspektorátu oprávněn tuto lhůtu prodloužit, a to až do doby, kdy k odstranění nedostatku dojde. (6) Opatření ukládané podle odstavce 5 oznámí ředitel inspektorátu písemně kontrolované osobě. (7) Nesouhlasí-li kontrolovaná osoba s opatřením uloženým podle odstavce 5, může proti němu podat písemné námitky nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením. Podané námitky nemají odkladný účinek. O podaných námitkách rozhodne bezodkladně ředitel inspektorátu. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné. (4) Za přestupek podle odstavců 1 až 3 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč. Je-li přestupek podle odstavce 1 nebo 2 spáchán opakovaně v období 1 roku ode dne právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč. (5) Pokutu nelze uložit tomu, kdo byl za totéž jednání postižen podle zvláštních právních předpisů. (1) O přestupcích podle § 9 rozhoduje inspektorát. O odvolání proti rozhodnutí o přestupku rozhoduje ústřední inspektorát. Inspektor České obchodní inspekce může vydat příkaz na místě. (2) Pokutu vybírá Česká obchodní inspekce. (1) Česká obchodní inspekce při své činnosti spolupracuje: a) se správními úřady a orgány územní samosprávy v oblasti přenesené působnosti, jakož i s jinými státními orgány a institucemi, jejichž spolupráce je nezbytná pro výkon kontroly, b) se spolky za účelem zvyšování ochrany a bezpečnosti spotřebitele, zlepšování informovanosti a překonání nežádoucího chování spotřebitelů a podnikatelských subjektů, působících na vnitřním trhu a vytváření příznivého prostředí pro prodej výrobků, zboží a poskytování služeb, 4) c) s profesními stavovskými sdruženími, pokud budou zřízena zvláštním zákonem. (2) Česká obchodní inspekce (3) Orgány a osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) poskytují České obchodní inspekci podklady, údaje a vysvětlení nezbytné pro její kontrolní činnost. Vyžaduje-li to povaha věci, zejména při zjišťování příčin nedostatků, poskytují jí kontrolní orgány a orgány státního zkušebnictví, hygienické služby a veterinární péče také potřebnou odbornou pomoc. (4) Zjistí-li Česká obchodní inspekce při kontrole skutečnosti, na jejichž základě je třeba učinit opatření, jež jsou v pravomoci jiných orgánů, oznámí je těmto orgánům. (5) Obdrží-li Česká obchodní inspekce sdělení celních orgánů o přerušení řízení o propuštění výrobků do volného oběhu z důvodu podezření, že výrobek není bezpečný nebo není označen v souladu s právními předpisy nebo s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, vydá ve lhůtě tří pracovních dnů pro tento orgán závazné stanovisko, zda přerušení řízení považuje za důvodné a jaká byla v konkrétním případě přijata opatření, nebo že výrobek lze uvolnit do oběhu. Za účelem posouzení výrobků pro vydání tohoto stanoviska je Česká obchodní inspekce oprávněna převzít od celních orgánů potřebné vzorky výrobků, u kterých došlo k pozastavení propuštění do volného oběhu. 4) § 214 a násl. občanského zákoníku. § 13a2 (1) Česká obchodní inspekce využívá při plnění úkolů souvisejících s její činností jako subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů údaje (6) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z informačního systému evidence obyvatel nebo informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícímu současný stav. Česká obchodní inspekce oznamuje zjištění závažného porušení podmínek stanovených pro výkon činností uvedených v § 2 odst. 1 tohoto zákona bez zbytečného odkladu příslušnému živnostenskému úřadu. 5) 5) Zákon České národní rady č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech. zákona č. 240/1992 Sb., Pokud se v zákoně České národní rady č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, používá a) název "ministerstvo (popřípadě ministr) obchodu České socialistické republiky", rozumí se tím "ministerstvo (popřípadě ministr) obchodu a cestovního ruchu České republiky"; b) označení krajské inspektoráty, rozumí se tím "inspektoráty". zákona č. 65/2017 Sb., zákona č. 264/2017 Sb., Čl. II zákona č. 240/1992 Sb. Čl. LXVI - zákona č. 444/2005 Sb. § 45 - zákona č. 65/2017 Sb. Čl. II - zákona č. 264/2017 Sb. Novelu č. 18/2012 Sb. nelze zapracovat z důvodu změny provedené novelou č. 281/2009 Sb.
https://firmy.euro.cz/subjekt-hvs-s-r-o-62526715
2019-09-21T11:40:04
[ " zákona č. 101", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
HVS, s.r.o. IČO: 62526715, Praha, výpis z rejstříku (21.09.2019) | Euro.cz Firma HVS, s.r.o. IČO 62526715 HVS, s.r.o. má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík. HVS, s.r.o. (62526715) je Společnost s ručením omezeným. Sídlí na adrese Italská 1202/12, Praha 120 00. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 28. 7. 1995 a je stále aktivní. HVS, s.r.o. má celkem jednu provozovnu a dvě živnosti. Jako zdroj dat o HVS, s.r.o. nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o HVS, s.r.o. na Justice.cz Detailní informace o HVS, s.r.o. na rzp.cz Výpis dat pro HVS, s.r.o. na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje HVS, s.r.o. C 116789 62526715 HVS, s.r.o. Aktuální kontaktní údaje HVS, s.r.o. Kapitál HVS, s.r.o. Sídlo HVS, s.r.o. Italská 1202/12 , Praha 120 00 28.2.2006 Pražská 562 , Humpolec 396 01 28.7.1995 - 28.2.2006 Předmět podnikání HVS, s.r.o. Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona: * Výroba textilií, textilních výrobků, oděvů a oděvních doplňků * Velkoobchod a maloobchod * Zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím * Ubytovací služby 1.8.2017 4) Ubytovací služby v ubytovacích zařízeních v kategoriích penzion, zařazených do tř. +++, včetně provozování hostinských činností v těchto zařízeních. 11.12.1995 - 1.8.2017 l) Výchova, vzdělávání, praxe 28.7.1995 - 1.8.2017 2) Obchodní činnost 28.7.1995 - 1.8.2017 3) Šití oděvů a textilních výrobků 28.7.1995 - 1.8.2017 vedení firmy HVS, s.r.o. Statutární orgán HVS, s.r.o. Společnost zastupuje ve všech věcech jednatel samostatně. 1.8.2017 Jménem společnosti jedná jednatel. Podepisování za společnost se děje tak, že k obchodnímu jménu společnosti napsanému psacím strojem, otištěnému razítkem nebo provedenému jiným technickým prostředkem, připojí jednatel svůj podpis. 28.7.1995 - 1.8.2017 Ing. Tomáš Havelka 3.8.2017 15 , Herálec 582 55 ing. Jiří Havelka 28.7.1995 - 28.2.2006 Zichpil 333 , Humpolec 396 01 Ing. Jiří Havelka 28.2.2006 - 3.8.2017 Sbírka Listin HVS, s.r.o. C 116789/SL 6 účetní závěrka r.2012 Městský soud v Praze 31.12.2012 24.4.2013 25.4.2013 6 C 116789/SL 5 účetní závěrka r.2011 Městský soud v Praze 31.12.2011 24.4.2013 25.4.2013 6 C 116789/SL 4 účetní závěrka r.2010 Městský soud v Praze 31.12.2010 24.4.2013 25.4.2013 6 C 116789/SL 3 účetní závěrka r.2009 Městský soud v Praze 31.12.2009 24.4.2013 25.4.2013 6 C 116789/SL 2 účetní závěrka r.2008 Městský soud v Praze 31.12.2008 24.4.2013 25.4.2013 6 Živnosti a provozovny HVS, s.r.o. 5. května 531, Humpolec 396 01 1003999816 Živnost č. 3 Šití oděvů a textilních výrobků Živnost č. 4 Výchova, vzdělávání, praxe Živnost č. 6 Ubytovací služby v ubytovacích zařízeních v kategoriích pension, zařazených do tř. ***, včetně provozování hostinských činností v těchto zařízeních Bc. Tomáš Havelka HVS GROUP a.s. - 25353152 - Olomouc HVS Olomouc, v.o.s. - 47985348 - Olomouc HVS plus, s.r.o. - 64084949 - Olomouc HVS, s.r.o. - 62526715 - Praha HVS Rakovník, z.s. - 47015241 - Rakovník
http://docplayer.cz/437108-Vseobecne-podminky-spolecnosti-wms-s-r-o.html
2016-12-03T05:15:07
[ " zákona č. 121", " čl. 9", " čl. 9", " čl. 9", " čl. 9", " čl. 9", " čl. 12", " čl. 12", " Čl. 9", " čl. 19", " soud ", " čl. 9", " čl. 9", " čl. 9", " soud ", " zákona č. 127", " soud ", " čl. 1", " Čl. 1", " Čl. 2", " Čl. 3", " Čl. 1", " Čl. 1", " zákona č. 513", " zákona č. 108", " zákona č. 40" ]
⭐Všeobecné podmínky společnosti WMS s.r.o. Všeobecné podmínky společnosti WMS s.r.o. Download "Všeobecné podmínky společnosti WMS s.r.o." 1 Všeobecné podmínky společnosti WMS s.r.o. Článek 1 Definice 1.1 Pro účely VOP mají následující výrazy a fráze níže uvedený význam, pokud není v kontextu použito jinak: Cena cena za Služby, tj. zejména paušální poplatky a další ceny, které je Uživatel povinen za Služby platit Poskytovateli, cena může být určena i formou předplatného nebo kreditu; Ceník - ceníku Tarifů a Služeb a dalších doplňkových služeb, včetně poplatku za Suspendaci a její zrušení; Ceník vede a spravuje Poskytovatel a je k dispozici v místě provozovny/en Poskytovatele a je zveřejněn na Webu; ČTÚ Český telekomunikační úřad; Dočasně poskytnuté věci všechny věci nebo jiné majetkové hodnoty, které jsou ve vlastnictví Poskytovatele, nebo ke kterým má Poskytovatel jiné právo opravňující jej k užívání nebo držbě, které byly Uživateli půjčeny, vypůjčeny, zapůjčeny nebo pronajaty, popř. jiným způsobem svěřeny v souvislosti s poskytováním Služeb nebo v jiné souvislosti; IP adresa jedinečná síťová adresa zařízení připojeného k síti definovaná číslem podle užitého standardu; NOZ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění; Osvědčení osvědčení o registraci Poskytovatele č. 211, vydané ČTÚ; Poskytovatel WMS s.r.o., se sídlem Moskevská 14, PSČ 43401, Most, IČO , spisová značka C 4932 vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem; Připojení k Internetu zajištění přístupu k celosvětové počítačové síti Internet (síť Internet zahrnuje celou skupinu technických prostředků nutných k jejímu správnému fungování, zejména řídící servery, DNS servery, servery s obsahem a další servery, které jsou přímo či nepřímo zapojeny do sítě Internet, připojení uživatelé včetně technických prostředků použitých k jejich připojení; síť Internet v současné době pracuje na protokolech IP (Internet Protocol)) s tím, že Služba Připojení k Internetu je definována zejména maximální rychlostí připojení pro příjem/stahování dat ze sítě Internet (download) a pro odesílání/nahrávání dat do sítě Internet (upload), a dále poměrem agregace, který určuje minimální rychlost připojení k Internetu, a to tak, že maximální rychlost připojení k Internetu pro příjem/stahování dat ze sítě Internet (download) a pro odesílání/nahrávání dat do sítě Internet (upload) se vynásobí zlomkem, kde čitatel odpovídá menšímu číslu poměru agregace a jmenovatel většímu číslu poměru agregace, nebo místo agregace garantovanou rychlostí, která určuje minimální rychlost pro příjem/stahování dat ze sítě Internet (download) a pro odesílání/nahrávání dat do sítě Internet (upload) (pokud je podmínkách, Smlouvě, propagačních materiálech použit pojem WMSNET, je tímto pojmem myšleno Připojení k Internetu); Přípojný bod je technické zařízení umístěné u Uživatele, které se připojuje do sítě elektronických komunikací Poskytovatele, tedy na Přípojné místo; Přípojné místo místo, kde má být, nebo je zřízena přípojka za účelem poskytování Služeb, resp. místo, kde jsou Služby poskytovány Uživateli v případě Stránka 1 z 13 připojení uživatele pomocí bezdrátové technologie ve volném pásmu, zejména prostřednictvím Wi-Fi, se za Přípojné místo považuje vysílač, na který je nasměrován Přípojný bod; Reklamační řád dokument Poskytovatele, upravující práva a povinnosti Uživatele a Poskytovatele ve vztahu k Uživatelem uplatněné reklamaci, postupy jejího vyřizování apod. (nebyl-li dosud Reklamační řád vydán, řídí se ustanovení o Reklamačním řádu čl VOP); Služby veřejně dostupné služby elektronických komunikací ve smyslu ZEK, a to Připojení k Internetu a Telefon a dále také služba Vysílání s tím, že za poskytovanou službu se považuje i Suspendovaná služba, tedy služba, která je poskytována po uplatnění Suspendace; Služby třetích stran další služby, které jsou poskytovány prostřednictvím Služeb za podmínek stanovených v těchto VOP a speciálních podmínkách stanovených pro příslušnou službu, k jejichž poskytování je Poskytovatel oprávněn, resp. které jsou poskytovány odlišnými subjekty od Poskytovatele; Smlouva Smlouva o poskytování telekomunikačních služeb nebo služeb Telefon, nebo jiná smlouva, která se odkazuje na tyto VOP a je uzavřená mezi Uživatelem a Poskytovatelem, včetně veškerých příloh a dodatků; návrh Smlouvy včetně jejích změn uveřejní Poskytovatel ve své provozovně a na Webu; Suspendace zavedení technických prostředků Poskytovatele směřujících k omezení Služeb na straně Uživatele při naplnění podmínek daných Smlouvou nebo těmito VOP, za zavedení těchto technických prostředků je Poskytovatel oprávněn účtovat poplatek stanovený v Ceníku; suspendováním Služeb není dotčeno právo Poskytovatele dále účtovat za Služby sjednanou Cenu; technické prostředky používané v rámci Suspendace jsou uvedeny na Webu nebo ve Smlouvě, v důsledku užití těchto prostředků mohou být Služby nepoužitelné nebo mít omezenu funkčnost (nejedná se však o faktické ukončení poskytování Služby); Tarif jednotlivá Služba, popřípadě více Služeb včetně kombinací se Službami třetích stran a dalšími doplňkovými službami sdružených do jednoho balíčku, resp. do jedné konkrétní nabídky Služeb, který je jako celek a za konkrétních podmínek tohoto balíčku (Tarifu) nabízen Uživatelům; Uživatel fyzická nebo právnická osoba, která odebírá od poskytovatele Služby za podmínek stanovenými těmito VOP a Smlouvou; Telefon veřejná telefonní služba poskytovaná prostřednictvím veřejné pevné sítě elektronických komunikací s využitím VOIP technologie (Voice over Internet Protocol) (pokud je podmínkách, Smlouvě, propagačních materiálech použit pojem CallTone, je tímto pojmem myšlen Telefon); VOP tyto Všeobecné podmínky společnosti WMS s.r.o. (Poskytovatele); Vysílání kabelová televize nebo jiná forma služby televizního a rozhlasového vysílání v digitální kvalitě s využitím kabelové televize nebo technologie IPTV (Internet Protocol TV), jejíž specifikace a programová2 nabídka je předmětem Smlouvy nebo je specifikována objednávkou Uživatele, která musí být potvrzena Poskytovatelem za podmínek stanovených Smlouvou nebo těmito VOP (pokud je podmínkách, Smlouvě, propagačních materiálech použit pojem WMSTV nebo Televize, je tímto pojmem myšleno Vysílání); Web internetová adresa Poskytovatele ZEK zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v účinném znění. Článek 2 Předmět VOP 2.1 Tyto VOP stanovují vzájemná práva a povinnosti mezi Poskytovatelem a Uživatelem, když Poskytovatel poskytuje na základě Smlouvy Uživateli Služby a Uživatel se tyto zavazuje platit sjednanou Cenu. 2.2 Uživatel bere na vědomí a souhlasí s tím, že mu mohou být poskytovány Služby třetích stran. Článek 3 Služby 3.1 Služby jsou poskytovány nepřetržitě v souladu se zákonnými ustanoveními s výjimkou doby nezbytné pro údržbu technických a softwarových prostředků a s výjimkou výpadků způsobených třetími stranami (např. výpadky na straně poskytovatelů rozhlasového a televizního vysílání, které Poskytovatel přebírá), pokud VOP nestanoví dále jinak. Jednotlivé Služby jsou zejména: Připojení k Internetu, Telefon, Vysílání, přičemž poskytovaná Služba je specifikována názvem tarifu nebo individuálními parametry uvedenými ve Smlouvě. 3.2 Jednotlivé služby se považují každá za samostatnou Službu. Článek 4 Služba Připojení k Internetu 4.1 Službou připojení k Internetu zajišťuje Poskytovatel pro Uživatele připojení k Internetu, jímž se rozumí celosvětová počítačová síť, zahrnující mj. řadu technických prostředků zajišťujících jeho fungování, vč. prostředků Uživatelů. 4.2 Poskytovatel na základě Smlouvy umožní Uživateli přístup na Internet. 4.3 Služba Připojení k Internetu se považuje za zřízenou po provedení funkčního testu v Přípojném místě. 4.4 Minimální dostupnost Připojení k Internetu upravuje čl VOP. Článek 5 Služba Telefon 5.1 Službou Telefon se rozumí veřejně dostupná Služba elektronických komunikací a Služby s ní spojené. 5.2 Informace o Službě Telefon jsou uvedeny zejména ve Smlouvě a na Webu. 5.3 Služba Telefon je poskytována v následujícím rozsahu (zahrnuje): hlasové služby poskytované prostřednictvím sítě Internet; doplňkové a související služby a druhy telefonních hovorů, jejichž poskytování je požadováno právními předpisy nebo dohodnuto ve Smlouvě. Článek 6 Služba Vysílání 6.1 Informace o Vysílání a případné dokumenty či aplikace ke stažení jsou dostupné na Webu. 6.2 Vysílání je poskytováno za sjednanou Cenu. 6.3 Programová nabídka Vysílání zahrnuje seznam jednotlivých televizních kanálů. Aktuální programová nabídka je k dispozici na Webu, na provozovně Poskytovatele, lze ji zjistit i telefonickým dotazem u Poskytovatele. Uživateli bude dostupná pouze programová nabídka sjednaná ve Smlouvě, nedojde-li k její změně. Poskytovatel si vyhrazuje právo měnit jednostranně programovou nabídku, zejména strukturu programů, počet programů a jejich pořadí, zejména z důvodu legislativních změn nebo technických podmínek, změn podmínek ze strany poskytovatelů obsahu, či dalších licenčních nebo autorskoprávních změn. Poskytovatel neodpovídá za obsah vysílaných programů a nenese odpovědnost za závady způsobené nedodáním programů či vadným dodáním programů poskytovateli od jejich výrobců či distributorů. 6.4 Ke službám Vysílání mohou být nabízeny doplňkové služby. Dostupnost konkrétní doplňkové služby k Vysílání je uvedena na Webu nebo je tato informace dostupná v provozovně Poskytovatele. 6.5 Jako doplňková služba k Vysílání může být nabízena služba personální TV Archiv. Provozní podmínky poskytování služby personální TV Archiv: Služba TV Archiv je přístupná pouze Uživatelům, kteří mají uzavřenou Smlouvu zahrnující Vysílání, a je zpoplatněna, stanoví-li tak Ceník; Služba TV Archiv spočívá v tom, že Poskytovatel poskytne Uživateli datové úložiště, které je možné užít pro zaznamenání pořadu ze strany Uživatele s tím, že pouze z inciativy a ze strany Uživatele lze tohoto datového úložiště užít. Při jeho užití nesmí Uživatel porušit jakékoli platné a účinné právní předpisy, zejména autorský zákon. Poskytovatel za obsah uložený na tomto datovém úložišti nenese žádnou odpovědnost; Služba TV Archiv spočívá v tom, že si Uživatel může v rámci programové nabídky Vysílání zvolit pořad, nebo časový rozsah nahrávání (dále jen Nahrávka ), který bude nahrán v kvalitě, kterou umožňuje daný pořad a uživatelské rozhraní Služby Vysílání. Bude-li Nahrávka zvolena (určena) s využitím EPG kódu, pak platí, že EPG kód určuje pouze časy pro nahrání a nezohledňuje skutečný začátek a konec pořadu, použití tohoto způsobu určení časového rozsahu pro nahrání pořadu je pouze na vlastní riziko Uživatele a Poskytovatel nenese odpovědnost za to, zda pořad se zvoleným EPG kódem bude nahrán celý. Nahrávku se Poskytovatel zavazuje uchovat po dobu nejméně 5 kalendářních dní a zpravidla nejvýše jednoho kalendářního týdne ode dne započetí nahrávání, není-li v rámci uživatelského rozhraní Služby Vysílání stanovena doba jiná. Umožní-li Poskytovatel různou délku nahrávání a/nebo prodloužení doby uložení, pak budou pravidla pro takový postup uvedena v uživatelském rozhraní Služby Vysílání. Po uplynutí doby stanovené pro uchování Nahrávky je Poskytovatel oprávněn Nahrávku vymazat, a to i postupně, částečně od její nejstarší části (tedy Poskytovatel je oprávněn smazat např. i jen část Nahrávky); aktuální seznam televizních kanálů, na něž se vztahuje služba personálního TV Archiv, je uveden na Webu s tím, že záznam personálního TV Archivu nemusí být dostupný pro některé vybrané pořady zejména v závislosti na právech třetích stran; Stránka 2 z 133 6.5.5 přístup ke konkrétní nahrávce je realizován prostřednictvím set-top boxu Uživatele (resp. z uživatelského rozhraní Služby Vysílání); doplňková služba TV Archiv je dostupná pouze prostřednictvím některých typů set-top boxů, jejich seznam je uveden na Webu; Služba TV Archiv není službou vysílání na vyžádání (Video-on-Demand), jedná se pouze o datové úložiště, které je možno využít výhradně ze strany Uživatele. 6.6 Uživatel je povinen zajistit pravidelné provádění revizí koncových zařízení (zejména set-top boxu jako zařízení potřebnému k příjmu Vysílání) osobami k takovým činnostem způsobilými a oprávněnými. 6.7 Uživatel bere na vědomí a výslovně souhlasí s tím, že využívání Vysílání i doplňkových služeb může mít vliv na šířku pásma Služby Připojení k Internetu při současném využívání těchto Vysílání. 6.8 V případě využívání Vysílání a doplňkových služeb nevzniká Uživateli právo obsahy užít ve smyslu 12 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů, ani mu nezakládá jakákoli majetková, osobnostní nebo jiná majetková práva. Zpřístupňování obsahů získaných v rámci Vysílání je výslovně zakázáno; Uživatel je povinen používat veškeré obsahy získané prostřednictvím Vysílání, jakož i doplňkových služeb v souladu s platnými a účinnými právními předpisy, dobrými mravy a obecnými zvyklostmi. Zejména je výslovně zakázáno jakékoliv reprodukování a kopírování obsahů i jejich šíření, pozměňování a upravování obsahů nebo jiné manipulace s autorským právem či právy příbuznými nebo propojenými a rovněž s technickými ochrannými prvky či informačními mechanismy, které mohou být součástí obsahů Vysílání. V případě, že dojde ke zneužití Služby či jejího obsahu, nese Uživatel za takové zneužití plnou odpovědnost. V případě porušení povinností vyplývajících z tohoto odstavce má Poskytovatel právo od uzavřené Smlouvy s okamžitou účinností odstoupit a také využít Suspendaci. 6.9 Poskytovatel neodpovídá za snížení kvality Vysílání ani doplňkových služeb, pokud důvody snížení kvality těchto služeb jsou na straně jiných provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání (dodavatelů programů), které jsou Uživateli poskytovány V případě Vysílání a doplňkových služeb k Vysílání Poskytovatel neodpovídá za obsah převzatého televizního a rozhlasového vysílání ani za porušení práv třetích osob způsobená zpřístupněním těchto obsahů. Poskytovatel poskytuje Vysílání nepřetržitě v souladu se zákonnými ustanoveními s výjimkou doby nezbytné pro údržbu technických a softwarových prostředků a s výjimkou výpadků, které jsou na straně poskytovatelů obsahu, nebo jiných provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání. Článek 7 Tarif a změna tarifu 7.1 Uživatel je oprávněn zvolit si kterýkoli z veřejně nabízených Tarifů, které jsou platné pro dané období, je-li daná Služba v Přípojném místě Uživatele dostupná. 7.2 Uživatel je oprávněn požadovat změnu nebo doplnění typu poskytovaných Služeb (změnu Tarifu). Poskytovatel není povinen Uživateli vyhovět s požadavkem na změnu Tarifu v případě, že požadovaná změna nebo doplnění typu Služeb bude pro Poskytovatele technicky náročná či finančně nákladná. 7.3 Provedení změny je možné nejdříve k prvnímu dni měsíce následujícího po měsíci, v němž byla žádost o změnu Poskytovateli doručena, nebo v pozdějším termínu dle požadavků Uživatele. 7.4 V případě změny nebo doplnění typu poskytovaných Služeb (změny Tarifu) má Poskytoval nárok na poplatek za změnu Tarifu dle platného a účinného Ceníku (je-li stanoven) s tím, že pokud je Smlouva uzavřena na dobu určitou a Uživatel si takto změní typ poskytovaných Služeb na Služby (zvolí Tarif) s nižší Cenou, než mají jeho současné Služby (současný tarif), je Uživatel v takovémto případě povinen uhradit Poskytovateli částku odpovídající rozdílu Ceny obou tarifů zbývající do konce doby platnosti a účinnosti Smlouvy. V pochybnostech se má za to, že je Uživatel povinen uhradit minimálně Poplatek za ukončení a změněný tarif se v takovém případě považuje za novou Smlouvu sjednanou na dobu trvání, na jakou byl sjednán předchozí Tarif. Článek 8 Uzavření, platnost a účinnost Smlouvy 8.1 Smlouvu nebo jakékoli dodatky ke Smlouvě uzavírá Poskytovatel s Uživatelem písemně, případně také v elektronické formě nebo prostřednictvím zaznamenávaného telefonického hovoru, ve kterém je Uživatel informován o jeho nahrávaní, příp. jinou formou, kterou stanoví VOP nebo Smlouva, pokud Poskytovatel takovou formu uzavření Smlouvy umožňuje. Všechny tyto formy jsou považovány za platné. Umožní-li Poskytovatel eelektronické uzavření dodatků ke Smlouvě, pak pouze po přihlášení do zabezpečené zákaznické části Webu, a to pomocí údajů zaslaných Poskytovatelem Uživateli po uzavření první Smlouvy. Uzavření Smlouvy nebo uzavření dodatku ke Smlouvě v jiné než písemné podobě bude ze strany Poskytovatele potvrzeno em nebo zaznamenávaným telefonickým hovorem, ve kterém Uživatel vysloví souhlas se záznamem telefonického rozhovoru. Tímto je ověřena totožnost Uživatele. Vyslovení souhlasu Uživatele se záznamem telefonického hovoru Uživatel také souhlasí s jeho použitím jako důkazu v soudním nebo správním řízení. Jakýkoli dodatek ke Smlouvě lze uzavřít v jakékoli formě stanovené tímto článkem VOP bez ohledu na to, v jaké formě byla uzavřena Smlouva samotná, s čímž Uživatel a Poskytovatel výslovně souhlasí. 8.2 Smlouva/dodatek nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami bez ohledu na sjednaný den zprovoznění Služby. U Smlouvy/dodatku uzavírané/ho prostřednictvím telefonického hovoru nebo elektronicky nabývá účinnosti jejím odsouhlasením oběma smluvními stranami (resp. uzavřením) nebo ve sjednané době po uzavření. 8.3 Přestože Smlouva mezi Uživatelem a Poskytovatelem byla uzavřena písemně, případně v jiné formě v souladu s těmito VOP, mohou být další Smlouvy a dodatky a změny cen či druhy doplňkových služeb, či další Služby uzavírány rovněž ve formě nahrávaného telefonického hovoru (zejména v případě změny programové nabídky Vysílání, navýšení rychlosti Připojení k Internetu, prodloužení Smlouvy, objednávky doplňkových služeb apod.) nebo prostřednictvím zabezpečené zákaznické části Webu, pokud to Poskytovatel umožňuje. V takovém případě je Poskytovatel oprávněn za účelem identifikace Uživatele požadovat sdělení jeho identifikačních údajů, případně hesla pro komunikaci, bylo-li poskytnuto; Smlouva (či jakákoli změna, dodatek, apod.) je účinná okamžikem jejího telefonického uzavření, resp. akceptace změn ze strany Uživatele (není-li sjednáno jinak). Stránka 3 z 134 8.4 Uživatel uzavřením Smlouvy potvrzuje, že mu bylo umožněno uzavření Smlouvy i na dobu nejdéle 12 měsíců nebo dobu neurčitou; v případě, že Smlouva byla uzavřena na dobu přesahující 12 měsíců, činí se tak na výslovnou žádost Uživatele. Článek 9 Ukončení Smlouvy 9.1 Smlouvu lze ukončit písemnou dohodou stran. 9.2 Pokud je Smlouva uzavřena na dobu neurčitou, lze ji ukončit písemnou výpovědí (tj. v listinné podobě s vlastnoručním podpisem oprávněné osoby nebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem oprávněné osoby) jedné smluvní strany adresované druhé smluvní straně bez udání důvodu, přičemž výpovědní doba činí 3 měsíce. Výpovědní doba počíná běžet prvním dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. 9.3 Smluvní strany mohou uzavřít Smlouvu i na dobu neurčitou se současným sjednáním minimální doby plnění. V takovém případě jsou strany povinny plnit dle Smlouvy nejméně po stanovenou minimální dobu, která však nesmí být delší než 24 měsíců. Ukončení trvání Smlouvy v době do skončení stanovené minimální doby se řídí ustanoveními pro ukončení Smlouvy uzavřené na dobu určitou. Smlouva ohledně Služby Telefon je vždy uzavřena na dobu neurčitou, není-li výslovně dohodnuto jinak, s tím, že není-li ve Smlouvě minimální doba plnění uvedena, pak platí, že činí 3 měsíce 9.4 Pokud je mezi stranami uzavřena Smlouva na dobu určitou s tím, že po uplynutí této doby se tato Smlouva prodlužuje na dobu neurčitou za podmínek stanovených VOP, potom se tato Smlouva automaticky prodlouží na dobu neurčitou, nebude-li kteroukoli smluvní stranou písemně oznámeno druhé smluvní straně, že nemá zájem o její automatické prodloužení, a to nejpozději 30 dnů před uplynutím doby trvání Smlouvy (oznámení je účinné dnem doručení druhé smluvní straně). Pro ukončení Smlouvy, která byla podle tohoto článku prodloužena na dobu neurčitou, se použije čl. 9.2 VOP obdobně. 9.5 Pokud je mezi stranami uzavřena Smlouva na dobu určitou s tím, že se tato dále prodlužuje za podmínek stanovených VOP, potom se tato Smlouva automaticky prodlouží o stejnou dobu, na kterou byla Smlouva sjednána, maximálně však o dalších 24 měsíců, nebude-li kteroukoli smluvní stranou písemně oznámeno druhé smluvní straně, že nemá zájem o její automatické prodloužení, a to nejpozději 30 dnů před uplynutím doby trvání Smlouvy (oznámení je účinné dnem doručení druhé smluvní straně). Takto prodloužená Smlouva se může za stejných podmínek prodloužit i opakovaně. 9.6 Byla-li mezi Poskytovatelem a Uživatelem, který je spotřebitelem, uzavřena Smlouva s automatickým prodloužením dle čl. 9.4 nebo 9.5, bude Poskytovatel Uživatele nejdříve 3 měsíce a nejpozději 1 měsíc před uplynutím účinnosti Smlouvy Uživatele informovat o možnosti a způsobu, jak Smlouvu ukončit. Bude-li ujednání o automatickém prodloužení podle těchto článků z jakéhokoli důvodu shledáno neplatným, pak platí, není-li sjednáno jinak, že Smlouva byla uzavřena podle čl. 9.3, přičemž sjednanou dobou určitou se rozumí sjednaná minimální doba plnění. Bude-li tohoto ustanovení z jakéhokoli důvodu shledáno neplatným, pak v případě Uživatele, který je spotřebitelem, platí, že k prodloužení podle čl. 9.5 a 9.6 dojde pouze v případě žádosti Uživatele, která může být učiněna kdykoli v průběhu trvání Smlouvy. 9.7 Bez ohledu na sjednanou dobu trvání Smlouvy je Uživatel oprávněn vypovědět i Smlouvu uzavřenou na Stránka 4 z 13 dobu určitou bez uvedení důvodu, a to ve výpovědní lhůtě stanovené podle čl. 9.2 pro Smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou s tím, že v tomto případě je povinen uhradit Poskytovateli jednu pětinu součtu měsíčních paušálů (Ceny za služby rozpočtené na jednotlivé měsíce) zbývajících od uplynutí výpovědní doby do konce sjednané doby trvání Smlouvy, nebo jednu pětinu součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání Smlouvy, a výši úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo Uživateli poskytnuto za zvýhodněných podmínek (dále jen Platba za předčasné ukončení ). 9.8 Bez ohledu na sjednanou dobu trvání je Uživatel oprávněn písemně vypovědět Smlouvu s výpovědní lhůtou 15 dnů ode dne doručení výpovědi Poskytovateli, dochází-li k podstatné změně VOP nebo Ceníku (smluvních podmínek), která pro Uživatele představuje jejich zhoršení. V takovém případě je Uživatel povinen doručit výpověď Poskytovateli nejpozději do 30 dnů ode dne zveřejnění takové změny smluvní podmínek, resp. ode dne, kdy byly takovéto změny Uživateli oznámeny v souladu s čl VOP. Je-li změna ve smluvních podmínkách vyvolána změnou právních předpisů, nelze Smlouvu z tohoto důvodu vypovědět. Podle tohoto článku není oprávněn vypovědět Smlouvu Uživatel, jemuž byly před uzavřením Smlouvy konkrétní změny oznámeny. 9.9 Za podstatnou změnu či doplnění těchto VOP nebo Ceníku se pro účely výpovědi dle předchozího článku považuje taková změna či doplnění, kdy se zásadně mění smluvní vztah mezi Uživatelem a Poskytovatelem (např. prodloužení výpovědní lhůty, navýšení smluvní pokuty, snížení rychlosti tarifu služby Internet v Ceníku služeb v neprospěch Uživatele, zvýšení ceny, apod.). Za podstatnou změnu nebo doplnění těchto VOP a Ceníku služeb se nepovažuje změna týkající se platebních podmínek obsažených ustanovení VOP Článek 11 s výjimkou zkrácení doby splatnosti Uživatel je oprávněn písemně odstoupit od Smlouvy, a to dnem doručení odstoupení Poskytovateli, z důvodu závažného porušení Smlouvy Poskytovatelem definovaného v čl VOP. Pokud by podmínky uvedené v čl VOP byly splněny pouze pro některou ze Služeb, lze odstoupit od poskytování této jedné Služby Poskytovatel je oprávněn písemně odstoupit od Smlouvy, resp. všech smluv uzavřených s Uživatelem z následujících důvodů (Poskytovatel je současně s odesláním odstoupení oprávněn využít Suspendace, a to i bez předchozího upozornění): Uživatel nezaplatí tři po sobě jdoucí vyúčtování ve lhůtě splatnosti, Uživatel je v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého závazku déle než 45 dnů, Uživatel závažným způsobem poruší Smlouvu nebo VOP, Uživatel vstoupí do likvidace, na Uživatele byl podán insolvenční návrh, bylo rozhodnuto o úpadku Uživatele, byl nařízen výkon rozhodnutí či exekuce prodejem podniku Uživatele, byla uvalena nucená správa Poskytovatel je rovněž oprávněn bez odeslání odstoupení nebo výpovědi Uživateli přistoupit k Suspendaci s předchozím upozorněním v následujících případech: na Uživatele byl podán insolvenční návrh nebo byla uvalena nucená správa, a to až do rozhodnutí o5 úpadku nebo do jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu, ukončení nucené správy, Uživatel závažným způsobem porušil Smlouvu nebo VOP, Uživateli se opakovaně nepodařilo doručit dopisy, vyúčtování, fakturu, upomínky a jiné písemnosti, které Poskytovatel zaslal Uživateli, nebo Uživatel jejich převzetí odmítl; to však neplatí v případě, kdy se Poskytovatel o nedoručení dozvěděl na základě oznámení Uživatele dle čl VOP, Uživatel je v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého závazku déle než 4 kalendářní dny, přičemž o takovéto Suspendaci bude Uživatel informován písemně nebo elektronickou poštou nebo prostřednictvím SMS nebo v případě, že Uživatel odebírá Službu Internet, může být informován pravidelným i nepravidelným zobrazováním webové stránky zobrazující informaci o Suspendaci místo zobrazení (zpřístupnění) obsahu sítě Internet, tedy zpravidla několikrát za hodinu zobrazovat Uživateli v jeho prohlížeči upozornění, jehož obsahem budou mj. údaje potřebné pro provedení platby; v průběhu zobrazení upozornění, zpravidla cca 1 minuta, je možnost Uživatele užívat připojení k Internetu omezena (toto sdělení nevylučuje uplatnění dalších technických prostředků k omezení služeb v případě prodlení Uživatele s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého závazku delšího než 10 kalendářní dny). Informaci o Suspendaci lze Uživateli sdělit případně i jiným vhodným prokazatelným způsobem. Ke zrušení Suspendace může dojít pouze a jen po zaplacení všech pohledávek Poskytovatele za Uživatelem, to však nejpozději do doby, než dojde k ukončení Smlouvy. V případě zrušení Suspendace je Poskytovatel oprávněn požadovat úhradu reaktivačního poplatku dle platného a účinného Ceníku, úhrada představuje administrativní náklady Poskytovatele spojené s reaktivací. Uživatel nemá nárok na jakoukoliv náhradu za Suspendaci Za závažné porušení Smlouvy ze strany Uživatele se považuje: naplnění podmínek čl VOP; porušení čl. 12.5, 12.6, 12.7, 12.8, 12.13, 12.14, 12.16, 6.8 VOP; nezajištění souhlasu majitele(ů) nemovitosti(í) nebo nezpřístupnění nemovitostí(í) pro zřízení Přípojného místa nebo Přípojného bodu dle čl VOP; věci předané Poskytovatelem Uživateli dle VOP Článek 14 nejsou Uživatelem užívány řádně a v souladu s jejich určením těmito VOP; opakované (více než 3krát) porušení čl VOP Za závažné porušení smlouvy je Uživatel povinen zaplatit Poskytovateli smluvní pokutu ve výši odpovídající ve Smlouvě sjednané ceně za Služby za jeden měsíc, v případě trvajícího porušení za tolik měsíců, kolik toto porušení trvá, pokud VOP nestanoví výši jinou; tímto není dotčeno právo Poskytovatele na náhradu škody v plné výši Za závažné porušení Smlouvy ze strany Poskytovatele se považuje: nedostupnost všech Služeb více než nepřetržitě 2 po sobě jdoucích dní od okamžiku, kdy Uživatel Poskytovatele o nedostupnosti Služby informoval způsobem popsaným v čl VOP, pokud toto není zapříčiněno vyšší mocí nebo Suspendací či přerušením nebo údržbou či opravou sítě Poskytovatele v souladu s VOP, nedostupnost Služeb v souhrnné délce více než 2 dní za období 30 po sobě jdoucích dní s tím, že délka této Stránka 5 z 13 dílčí nedostupnosti se počítá vždy od okamžiku, kdy Uživatel Poskytovatele o nedostupnosti Služby informoval způsobem popsaným v čl VOP do jejího odstranění, nicméně do délky této dílčí nedostupnosti se nezapočítává nedostupnost Služeb způsobená vyšší mocí nebo suspendací či přerušením nebo údržbou či opravou sítě Poskytovatele v souladu s VOP, s tím, že Poskytovatel garantuje dostupnost Služeb v rozsahu, který není závažným porušením Smlouvy podle tohoto ustanovení VOP, s výjimkami stanovenými těmito VOP S účinností ke dni ukončení Smlouvy, resp. jednotlivé Služby s přiděleným telefonním číslem v případě zajištění přenesení telefonního čísla Uživatele od Poskytovatele (přenositelnost čísla) budou příslušné jednotlivé Služby, které nemohou být bez takového telefonního čísla poskytovány v síti Poskytovatele, ukončeny dnem, kdy je Poskytovateli doručeno od přejímajícího operátora (poskytovatele služeb) veřejně dostupné služby elektronických komunikací oznámení o aktivaci přenesení příslušného telefonního čísla u takového operátora. Je-li takovéto oznámení doručeno Poskytovateli před účinností ukončení Smlouvy, resp. takovéto Služby, je Uživatel povinen zaplatit Poskytovateli Platbu za předčasné ukončení u Smlouvy uzavřené na dobu určitou nebo v případě Smlouvy uzavřené na dobu neurčitou platbu za období odpovídající výpovědí době, v pochybnostech se má za to, že je povinen uhradit Platbu za předčasné ukončení. Článek 10 Cena za Služby 10.1 Cenou ze Služby se rozumí zejména: cena za zřízení služby (Aktivační poplatek), přičemž u některých Služeb či Tarifů se zřizovací poplatek neuplatní; pravidelné platby za užívání Služby, které mohou mít i formu paušálních plateb; ostatní platby související s poskytováním Služeb, např. platby za změnu IP adresy, platby za servisní služby apod Ceny a konkrétní Tarify, včetně případných souvisejících a doplňkových služeb jsou uvedeny v Ceníku, případně na Webu pro konkrétní Službu, popř. přímo ve Smlouvě nebo jako příloha Smlouvy. Pokud dále VOP zmiňují Cenu do konce doby platnosti a účinnosti Smlouvy, jedná se o součet všech paušálních poplatků stanovených Smlouvou (popř. Ceníkem) za Služby, které má Uživatel zaplatit do konce doby platnosti a účinnosti Smlouvy, případně další platby a poplatky, které má Uživatel na základě Smlouvy uhradit před skončením její platnosti a účinnosti V Ceníku nebo ve Smlouvě může být uvedeno i více Cen za jeden Tarif s tím, že pro různé Ceny platí různé podmínky sjednané ve Smlouvě nebo uvedené v Ceníku. Zejména se může jednat o Ceny standardní a věrnostní Cenu za Služby a podmínky, za nichž se tato uplatňuje, je možné sjednat i individuálně, na základě přímého svolení odpovědného pracovníka Poskytovatele. Tato individuální dohoda o ceně za poskytované Služby pak musí být vyznačena ve Smlouvě. Uživatel svým podpisem na Smlouvě výslovně potvrzuje, že se změnou parametrů nebo i ceny oproti údajům uvedeným v Ceníku Poskytovatele souhlasí Poskytovatel se zavazuje zprovoznit Služby ve lhůtě stanovené ve Smlouvě. Aktivační poplatek a jiné poplatky související se zřízením Služby (dále jen Aktivační poplatek ) jsou splatné současně s první6 úhradou za Službu, nestanoví-li Smlouva nebo tyto VOP jinak, nebo v hotovosti při zřízení Služby. V případě prodlení s uhrazením aktivačního poplatku je Uživatel povinen zaplatit Poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tím není dotčeno právo Poskytovatele na náhradu škody přesahující zaplacenou smluvní pokutu. Nedojde-li k zaplacení aktivačního poplatku ve lhůtě splatnosti, má také Poskytovatel právo od Smlouvy odstoupit; tím není dotčeno právo Poskytovatele na zaplacení aktivačního poplatku, smluvní pokuty a na náhradu škody v plné výši. Pokud jsou Ceny některých Služeb obsaženy přímo ve Smlouvě, má přednost cenové ujednání ve Smlouvě před Ceníkem. Cenové ujednání ve Smlouvě nenahrazují celý Ceník, ale pouze konkrétní uvedené Ceny, pro ostatní se použije platný a účinný Ceník O změnách Ceníku, včetně podmínek, za nichž se ceny uplatňují, informuje Poskytovatel bezplatně všechny Uživatele, kterých se tato změna týká a to způsobem dle čl VOP. Článek 11 Platební podmínky A) Obecně 11.1 Uživatel hradí Služby Poskytovateli za podmínek, které jsou stanoveny ve Smlouvě a VOP Ceny za Služby se začínají účtovat od okamžiku zprovoznění Služby ze strany Poskytovatele. Není přitom rozhodné, zdali a z jakého důvodu Uživatel Službu užívá či nikoliv, rozhodující je přitom rozsah a cena Služby Cenu za Služby Uživatel hradí bezhotovostním převodem na účet Poskytovatele a pod variabilním symbolem uvedeným na faktuře daňovém dokladu, (fakturou daňovým dokladem se pro účel těchto VOP rozumí také vyúčtování za Služby elektronických komunikací ve smyslu ZEK) (není-li variabilní symbol uveden, považuje se za něj číslo faktury bez písmen), případně v hotovosti v sídle Poskytovatele Cena za služby je splatná vždy do patnáctého dne: v měsíci, ve kterém je Služba poskytnuta (je-li ve Smlouvě sjednáno, že Cena je splatná měsíčně; faktura daňový doklad může stanovit lhůtu delší); jiného období, které stanoví Smlouva, není-li ve Smlouvě stanoveno jinak V případě, že Uživatel přes výzvu Poskytovatele neopraví nesprávnosti při provádění plateb, zejména pak chyby v přiděleném variabilním symbolu či v hrazené částce, je Poskytovatel oprávněn uplatnit vůči Uživateli náhradu škody, která mu vznikne v souvislosti se zvýšením nákladů vzniklých při zpracování takových plateb Není-li v těchto VOP stanoveno nebo ve Smlouvě dohodnuto jinak, platí, že splatnost faktury je 14 dní ode dne jejího doručení Uživateli. Platba se považuje za uskutečněnou dnem připsání příslušné částky na účet Poskytovatele Faktury daňové doklady jsou Uživateli zasílány elektronickou poštou na jeho ovou adresu uvedenou ve Smlouvě, s čímž Uživatel výslovně souhlasí. Uživatel může Poskytovatele požádat o zaslání faktury daňového dokladu běžnou nebo doporučenou poštou na jeho adresu uvedenou ve Smlouvě, za což je Poskytovatel oprávněn účtovat poplatek uvedený v Ceníku. Uživatel si může fakturu daňový doklad prohlédnout v klientské zóně na Webu. Na faktuře daňovém dokladu bude vyznačeno období, za které jsou Služby účtovány. V případě, že si Stránka 6 z 13 Poskytovatel s Uživatelem dohodnou nebo si Uživatel vyžádá zasílání faktury daňového dokladu běžnou poštou nebo doporučeně, je Poskytovatel oprávněn za toto účtovat poplatek za zasílání faktury daňového dokladu v listinné podobě stanoveného Ceníkem; to neplatí pro první fakturu za první zřízenou Službu, tato faktura je zaslána zdarma Uživatel nemá právo na vrácení odpovídající části Ceny za nevyužité Služby, pokud Smlouvu sám vypoví před uplynutím doby platnosti a účinnosti Smlouvy uzavřené na dobu určitou (resp. před uplynutím minimální doby trvání), a zároveň pokud k výpovědi nedošlo z důvodu závažného porušení Smlouvy ze strany Poskytovatele. Stejný důsledek má i vypovězení Smlouvy ze strany Poskytovatele v případě uvedeném v čl VOP Poskytovatel má nárok na úhradu Ceny za Služby ze strany Uživatele i v případě, že Služby nemůže poskytovat z důvodu, který zavinil Uživatel nebo osoba blízká Uživateli nebo třetí osoba z viny nebo za spoluúčasti Uživatele nebo překážky na straně Uživatele. Za překážku na straně Uživatele se považuje také porušení čl VOP Vypovězením Smlouvy ze strany Uživatele před uplynutím doby platnosti Smlouvy nejsou dotčeny nároky Poskytovatele na úhradu zbývající Ceny do konce doby platnosti a účinnosti Smlouvy V případě porušení smluvní povinnosti Uživatele zaplatit řádně a včas Cenu za Služby je Uživatel povinen uhradit Poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Tímto ustanovením není dotčen nárok Poskytovatele na náhradu škody přesahující zaplacenou smluvní pokutu Uživatel má právo na vyúčtování v souladu s ZEK. Vyúčtování zejména obsahuje datum splatnosti Ceny a informaci o způsobu uplatnění reklamace na vyúčtování Ceny Uživatel nesmí žádné své pohledávky za Poskytovatelem započítat, dát do zástavy (včetně zajišťovacího převodu) ani postoupit bez předchozího písemného souhlasu uděleného Poskytovatelem (takovéto právní jednání je neplatné) Poskytovatel provede vyúčtování případných přeplatků Uživatele vždy jednou ročně, přičemž přeplatek bude Uživateli vrácen na jeho bankovní účet. Za vyúčtování a vrácení přeplatku je Poskytovatel oprávněn účtovat administrativní poplatek, jehož výše je stanovena v Ceníku. Administrativní poplatek představuje náklady Poskytovatele spojené s identifikací, administrací a vrácením přeplatku. Poskytovatel je oprávněn jednostranně započítat pohledávku za Uživatelem z titulu úhrady tohoto administrativního poplatku proti povinnosti vrátit Uživateli vyúčtovaný přeplatek. B) Telefon V případě, že ve Smlouvě, popř. v Ceníku, je sjednána za poskytování veřejné dostupné telefonní služby minimální částka za měsíční provoz služby, je tato splatná stejně jako ostatní Ceny (paušální poplatky) dle č VOP. Poskytovatel má nárok minimálně na tuto částku, a to bez ohledu na množství odebraných telefonních služeb Telefonní služby, jejichž rozsah přesáhne minimální částku za měsíční (čtvrtletní) provoz Služby, budou zúčtovány na základě faktury daňového dokladu k 15. dni (není-li ve faktuře - daňovém dokladu stanovena lhůta delší) v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém je Služba poskytnuta (je-li ve Smlouvě sjednáno, že cena je splatná měsíčně na základě faktury daňového dokladu); Uživatel má právo žádat od Poskytovatele podrobné vyúčtování. Žádost o podrobné vyúčtování7 musí být Uživatelem podána Poskytovateli písemně. Cena podrobného vyúčtování se řídí platným Ceníkem. Podrobné vyúčtování lze vystavit i zpětně, nejvíce však za dvě zúčtovací období Uživatel je povinen uhradit vyúčtované částky i tehdy, jestliže došlo k užívání Služby jinými subjekty než Uživatelem. V případě neoprávněného užívání Služby jinými subjekty je Uživatel povinen uhradit vyúčtované částky až do doby, než Poskytovatel omezí aktivní užívání Služby na základě písemného oznámení Uživatele o zneužití Služby. Poskytovatel omezí aktivní užívání Služby co nejdříve, nejpozději do 24 hodin od doby doručení tohoto oznámení Poskytovateli. C) Přípojný bod Cena za zřízení Přípojného bodu je splatná v hotovosti technikovi Poskytovatele v den provedení montáže. Bude-li Poskytovatel pro tyto případy vystavovat fakturu, pak ji vystaví tak, aby ji Uživatel měl v den splatnosti již k dispozici. Článek 12 Práva a povinnosti Uživatele 12.1 Uživatel je oprávněn přistupovat k síti Internet prostřednictvím vlastního hardwarového nebo softwarového vybavení za podmínek uvedených ve Smlouvě a v těchto VOP Uživatel je oprávněn požadovat změnu Tarifu za podmínek stanovených v těchto VOP Uživatel je oprávněn obracet se svými připomínkami a žádostmi na Poskytovatele a uplatňovat reklamace proti rozsahu, kvalitě Služby a účtované Ceně. Podmínky pro uplatnění reklamace jsou blíže upraveny v těchto VOP a v Reklamačním řádu Uživatel se zavazuje řádně a včas platit Ceny za sjednané Služby Uživatel nesmí při využívání Služeb jakýmkoliv způsobem zasahovat do výpočetního systému a sítí Poskytovatele, zejména nesmí používat systémových příkazů, které by mohly změnit funkci nebo nastavení systému Poskytovatele, dále zejména nesmí: měnit fyzické adresy síťové karty nebo technického zařízení využívajícího Služby, přidělené IP adresy, spouštět vlastní server DHCP v síti Poskytovatele, popřípadě další zařízení a programové vybavení ovlivňující funkcionalitu nebo bezpečnost sítě Poskytovatele, popř. jakýmkoli způsobem porušujícím práva třetích osob, Poskytovatele nebo jež nejsou v souladu s právem České republiky nebo Evropských společenství, apod Uživatel nesmí měnit nastavení zařízení, které je ve vlastnictví Poskytovatele, pokud mu k tomuto nedal Poskytovatel souhlas Uživatel není oprávněn poskytovat nebo zpřístupnit bez předchozího písemného souhlasu Poskytovatele Služby třetím osobám Uživatel nesmí poskytovat třetím osobám Poskytovatelem přidělená přístupová jména a hesla pro připojení k Internetu, využití Služeb a hesla pro komunikaci s Poskytovatelem, přístupové údaje do klientské zóny na Webu a podobné údaje. Uživatel je povinen učinit všechna rozumná opatření k jejich utajení. Uživatel v plném rozsahu odpovídá za neoprávněné užití těchto přístupových údajů a za škodu takto způsobenou Poskytovateli nebo třetím osobám. V případě ztráty, odcizení nebo jiného narušení práva užití těchto hesel je Uživatel povinen sdělit tuto skutečnost neprodleně Poskytovateli. Poskytovatel v přiměřené lhůtě poskytne Uživateli nové přístupové údaje, za což je Poskytovatel oprávněn Uživateli účtovat poplatek dle platného a účinného Ceníku Uživatel se zavazuje předkládat na základě žádosti Poskytovatele takové informace, které umožní spolehlivě ohodnotit jeho důvěryhodnost a schopnost plnit závazky vyplývající ze Smlouvy (např. občanský průkaz, pas, výpis z obchodního rejstříku, bankovní spojení). Uživatel zároveň výslovně souhlasí s pořízením fotokopie takovéhoto dokladu Uživatel je povinen neprodleně písemně informovat Poskytovatele o všech změnách identifikačních údajů Uživatele uvedených ve Smlouvě (zejména jména a příjmení, firmy či názvu, bydliště a sídla, bankovního spojení, identifikačního čísla, ové adresy, telefonního čísla), a to nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy taková změna nastala V případě, že Uživateli nebylo doručeno vyúčtování či faktura daňový doklad do 40 dnů od doby, kdy mu tato měla být doručena v souladu se Smlouvou nebo platnými právními předpisy, tj. od příslušného zúčtovacího období, oznámí toto bez zbytečného prodlení Poskytovateli. Pokud tuto skutečnost Uživatel Poskytovateli nenahlásí do 20 dnů od uplynutí výše uvedené 40 denní lhůty, považuje se předmětné vyúčtování či faktura daňový doklad za doručenou. Opětovné zaslání vyúčtování nebo daňové dokladu může být zpoplatněno dle platného a účinného Ceníku Uživatel je povinen průběžně sledovat novelizace VOP a Ceníku služeb a seznámit se bez zbytečného odkladu se změnami těchto VOP a Ceníku poté, co mu budou změny oznámeny Uživatel je povinen dodržovat při užívání Služeb platné a účinné právní předpisy České republiky a Evropského společenství, zejména autorský zákon. Uživatel v plném rozsahu odpovídá za škodu vyplývající z ukládání dat a informací obsažených v jednotlivých zdrojích Služeb nebo v šíření dat a informací prostřednictvím Služeb. Veškeré škody, které by takto Poskytovateli nebo třetím osobám vznikly, je Uživatel povinen nahradit v plném rozsahu Uživatel nesmí při užívání Služeb užívat hardware (zařízení) či software (programové vybavení), které narušují provoz Služeb Poskytovatele a zákonem chráněná práva třetích osob. Uživatel nesmí využívat Služeb k obtěžování třetích stran, zejména opakovaným rozesíláním nevyžádané elektronické pošty (spam) nebo jiných dat. Zejména je zakázáno využívání Internetu jako prostředku k pronikání do cizího počítačového systému bez oprávnění, či vyvíjení zřejmých aktivit vedoucích ke snaze do těchto systémů vniknout, a to za jakýmkoliv účelem. Uživatel se nesmí používáním Internetu dopouštět protiprávního jednání, zejména trestné činnosti nebo zásahu do jakýchkoli práv třetích osob (např. autorských práv). Veškeré škody, které by takto Poskytovateli nebo třetím osobám vznikly, je Uživatel povinen nahradit v plném rozsahu Uživatel je povinen zajistit souhlas majitele(ů) nemovitosti(í), kde má být Služba poskytována (zřízeno Přípojné místo nebo Přípojný bod), s umístěním komunikačního vedení nebo anténního systému, případně dalších komunikačních zařízení nezbytných při zřízení a provozování Služeb, a je-li to potřeba také zajistit pro tyto nepřetržitý zdroj elektrické energie, a to v nebo na nemovitosti, a dále souhlas s případnými nezbytnými stavebními úpravami, které s montáží Přípojného místa nebo Přípojného bodu souvisí. Pokud je Uživatel zároveň majitel objektu, je podepsaná Smlouva zároveň i souhlasem s umístěním Přípojného místa nebo Přípojného bodu v nebo na objektu/nemovitosti. Uživatel je zároveň také povinen objekt/nemovitost, kde má být zřízeno Přípojné místo nebo Přípojný bod, v čase a datu dohodnutém s Poskytovatelem Poskytovateli zpřístupnit. V případě, že Stránka 7 z 138 je na Přípojné místo nebo přípojný bod umístěno se souhlasem Uživatele zařízení Poskytovatele, přes které jsou nebo mohou být připojeni další Uživatelé, zavazuje se Uživatel zajistit pro toto zařízení nepřetržitý přívod elektrické energie (Uživatel však nenese odpovědnost za výpadky el. energie na straně jejího poskytovatele), toto zařízení nevypínat a nepřepojovat ani žádným způsobem do tohoto zařízení nezasahovat a vynaložit maximální úsilí k tomu, aby takto nemohla činit ani žádná třetí osoba, a dále pokud dojde k nefunkčnosti nebo výpadku takovéhoto zařízení, je o této skutečnosti Uživatel nebo jím pověřená osoba povinna neprodleně informovat Poskytovatele (dále je povinen zajiti přístup k tomuto zařízení Poskytovateli i v době, kdy se dlouhodobě nebude zdržovat v místě, kde je zařízení umístěno dovolená, nemoc, apod.); pokud Uživatel poruší jakoukoli z výše uvedených povinností, ztrácí nárok na veškeré výhody a slevy, kterému mu byly ze strany Poskytovatele v souvislosti s umístěním takovéhoto zařízení poskytnuty, a Poskytovatel je oprávněn doúčtovat Uživateli cenu do standardní Ceny Tarifu. Tímto není dotčen nárok Poskytovatele na náhradu škody v plné výši V případě využívání geografických čísel je Uživatel povinen využívat taková čísla pouze na určeném území, ve kterém mu bylo číslo přiděleno Uživatel je povinen v případě výpadku Služby, servisního zásahu Poskytovatele souvisejícího se Službami, zapojením/zřízením Služeb, pravidelné nebo plánované údržby zařízení Poskytovatele potřebných k poskytování Služeb nebo Přípojného místa nebo Přípojného bodu zajistit nebo umožnit přístup do nemovitosti(í), kde je/má být Služba poskytována a má být proveden Servisní zásah, a to do 8 hodin od výzvy Poskytovatele v případě úplného výpadku Služby nebo do 24 hodin od výzvy Poskytovatele v případě jakéhokoli jiného Servisního zásahu. Článek 13 Práva a povinnosti Poskytovatele 13.1 Poskytovatel se zavazuje Uživateli poskytovat Služby v rozsahu sjednaném ve Smlouvě, a to za podmínek stanoveným Smlouvou a VOP Poskytovatel se zavazuje udržovat svou síť v řádném technickém stavu Poskytovatel se zavazuje provádět běžné opravy tak, aby závady na zařízení sítě Poskytovatele byly odstraněny v nejkratší možné době od okamžiku jejich zjištění, resp. nahlášení. V případě, že se jedná o závadu na systému smluvního dodavatele Poskytovatele, vyvine Poskytovatel přiměřené úsilí a součinnost k jejímu odstranění Poskytovatel předává Uživateli či jeho oprávněnému zástupci přístupová jména a hesla pro připojení Uživatele k Internetu v souladu s podmínkami Smlouvy, jsou-li tato pro využití Služeb ze strany Poskytovatele požadována Poskytovatel je oprávněn omezit nebo přerušit poskytování Služeb na dobu nezbytně nutnou z důvodů údržby nebo opravy sítě elektronických komunikací, krizových situací ve smyslu ZEK a ostatních závažných technických nebo provozních důvodů. V případě, že je takto Služba přerušena, použije se čl VOP přiměřeně Poskytovatel je oprávněn zvýšit rychlost připojení bez uzavření dodatku ke Smlouvě Poskytovatel je oprávněn změnit přístupové kódy (přihlašovací jména a hesla) z naléhavého technického důvodu i bez souhlasu Uživatele, a to za předpokladu, že toto opatření je nutné k řádnému poskytování Stránka 8 z 13 Služeb. Takto změněné přístupové kódy (přihlašovací jména a hesla) Poskytovatel Uživateli oznámí bez zbytečného odkladu Poskytovatel je oprávněn změnit IP adresy přidělené Uživateli, pokud to vyžaduje směrování sítě Poskytovatel je oprávněn se souhlasem Uživatele nainstalovat Uživateli software, který zvyšuje kvalitu poskytovaných Služeb Z provozních důvodů může Poskytovatel změnit technické řešení Služby sjednané ve Smlouvě, pokud je to nutné k řádnému plnění Smlouvy Poskytovatel je povinen informovat Uživatele o veškerých omezeních, přerušeních, změnách nebo nepravidelnostech v poskytování Služby, je-li to možné v dostatečném předstihu, jinak bez zbytečného odkladu Poskytovatel může informovat po dobu trvání Smlouvy Uživatele o svých nových Službách Poskytovatel je oprávněn změnit účastnické číslo stanice z naléhavých technických důvodů i bez souhlasu Uživatele, pokud je to nutné k řádnému poskytování Služby, přičemž na tuto změnu bude Uživatel předem v dostatečném předstihu upozorněn. Technickým důvodem je rozhodnutí příslušného správního orgánu v souladu se ZEK, nebo pokud tak vyplývá z jiných právních předpisů Uživatel je povinen uhradit Poskytovateli smluvní pokutu ve výši 5 000,- Kč za každé jednotlivé porušení čl. 12.5, 12.6, 12.8, 12.13, 12.14, 12.16, 6.8 VOP. Nárok na náhradu škody v plné výši není tímto dotčen Uživatel je povinen uhradit Poskytovateli smluvní pokutu ve výši 30,- Kč za první den a 30,- Kč za každý další den a každou třetí osobu, které Uživatel poskytuje Služby v rozporu s čl VOP. Tuto smluvní pokutu je Uživatel povinen Poskytovateli uhradit za celé období porušení čl VOP, a to i opakovaně za každé jednotlivé porušení čl VOP. Nárok na náhradu škody v plné výši není tímto dotčen V případě prodlení Uživatele s plněním jakékoli povinnosti (zejména platby) stanovené Smlouvou nebo VOP je Poskytovatel Uživateli oprávněn vyúčtovat poplatek ve výši stanovený v Ceníku Poskytovatel je oprávněn jednostranně měnit tyto VOP, Provozní podmínky služeb elektronických komunikací a Ceník. Poskytovatel je povinen oznamovat Uživateli změnu či doplnění těchto VOP a změnu v Ceníku za podmínek stanovených v čl VOP Poskytovatel užívá technické prostředky pro monitorování své sítě elektronických komunikací, aby mohl zajistit její bezpečnost a reagovat na útoky na tuto síť, a to zejména tak, že aktivní prvky sítě elektronických komunikací Poskytovatele provádí detekci nestandardního chování na síti a pokud je toto chování vyhodnoceno jako síťový útok, popř. toto chování omezí ostatní Uživatele (vč. zavirování, spamu apod.), pak může být síťové zařízení, které toto chování provedlo, dočasně odpojeno. Takto nejsou zaznamenávána ani ukládána konkrétní data Uživatelů, pouze metainformace (k jakému spojení, mezi kterými uzly sítě dochází, popř. jaké množství dat je přenášeno). Poskytovatel dále monitoruje veškerá spojení a uchovává lokalizační údaje po dobu 6 měsíců ve smyslu 97 ZEK s tím, že tyto mohou být předány příslušným orgánům pouze v souladu se zákonem a na základě příslušného jednání tohoto orgánu Při přenášení nepřiměřeně velkého objemu dat při využívání Služby Připojení k Internetu má Poskytovatel právo řídit datový tok v síti, zejména pokud dojde k přetížení v páteřních spojích. Poskytovatel je zejména9 omezit selektivně provoz na páteřní síti tak, aby umožnil optimální využití Služby všemi Uživateli. Toto opatření může mít za následek dočasné snížení úrovně služeb pod Poskytovatelem garantované parametry, toto snížení není porušením Smlouvy ze strany Poskytovatele Poskytovatel poskytuje vedle Služeb i servisní služby s poskytováním Služeb související. Jedná se zejména o servisní práce dle potřeb Uživatele. Poskytovatel dále poskytuje zákaznickou podporu prostřednictvím telefonu. Není-li v těchto VOP, na Webu nebo v Ceníku výslovně uvedeno, že konkrétní servisní služba je zdarma, pak platí, že taková služba je zpoplatněna. Ceny za servisní služby jsou uvedeny ve Smlouvě nebo na Webu. Servisní služby je zdarma, pokud je odstraňována porucha či závada, za kterou odpovídá Poskytovatel. Aktuální přehled servisních služeb poskytovaných Poskytovatelem je vždy uveden na Webu. Článek 14 Předání, převzetí věcí, převod vlastnictví a nájem 14.1 Předává-li Poskytovatel v souvislosti s plněním smluvního závazku Uživateli k užívání některé movité věci (nebo Dočasně poskytnuté věci), které i nadále zůstávají ve vlastnictví Poskytovatele, je Uživatel povinen tyto věci užívat řádně a v souladu s jejich určením, chránit je před jejich poškozením, ztrátou, zničením nebo odcizením. Poskytovatel je povinen předat uvedené věci Uživateli ve stavu způsobilém k jejich řádnému užívání a Uživatel je při předání povinen potřebnou součinností. Přípojné místo, Přípojný bod, přípojka, či zásuvka, nacházející se v nemovitosti Uživatele nebo třetí osoby, případně k ní přiléhající zejména ze společných prostor, je ve vlastnictví Poskytovatele. Zásahy do Přípojného místa nebo Přípojného bodu, přípojky, či zásuvky jsou přípustné jen s písemným souhlasem Poskytovatele Uživatel odpovídá za škodu na předaných věcech způsobenou jejich poškozením, ztrátou, zničením nebo odcizením, a to ode dne jejich převzetí Uživatelem nebo jím pověřenou osobou do data jejich vrácení Poskytovateli Uživatel je povinen umožnit zpětné převzetí věcí Poskytovatelem v souladu s čl VOP. Poskytovatel smí žádat po Uživateli vydání věcí, kdykoliv zjistí, že tyto věci nejsou užívány řádně a v souladu s jejich určením. V takovém případě je Uživatel povinen vydat věci Poskytovateli neprodleně, nejpozději však do 7 dnů od takové výzvy. Za porušení této povinnosti je Uživatel povinen zaplatit Poskytovateli smluvní pokutu ve výši 100,- Kč za každý den prodlení. Tímto není dotčen nárok na náhradu škody Smlouva určuje konkrétní podmínky nájmu (ve Smlouvě je pro nájem uveden titul pronájem), vypůjčení (ve Smlouvě je pro výpůjčku uveden titul výpůjčka) věcí. Pokud není ve Smlouvě doba tohoto vztahu uvedena, má se za to, že doba nájmu (resp. výpůjčky) trvá do konce platnosti a účinnosti Smlouvy. Nájemné stanoví Ceník, popř. přímo Smlouva s tím, že přednost má ujednání ve Smlouvě. Předmětem nájemního vztahu, resp. výpůjčky je Dočasně poskytnutá věc, resp. jiná věc poskytnutá Uživateli, pokud při předání takovéto věci Poskytovatel výslovně v písemné formě nepřevede vlastnické právo k této věci na Uživatele Při ukončení Smlouvy je Uživatel povinen vrátit do 30 dnů Poskytovateli všechny Dočasně poskytnuté věci, a to ve stavu, v jakém je převzal, s přihlédnutím k běžnému opotřebení, nebo ve stejné lhůtě uhradit Poskytovateli cenu Dočasně poskytnutých věcí udanou při jejím vypůjčení (zapůjčení, pronajmutí, apod.) Uživateli, není-li tato uvedena, potom pořizovací cenu takovéto Dočasně poskytnuté věci. Pokud tak Uživatel neučiní, je Poskytovatel oprávněn účtovat Uživateli smluvní pokutu ve výši 1 500,- Kč za GPON modem a 1 900,- Kč za Set-top box, v ostatních případech 0,5% denně z ceny Dočasně poskytnuté věci udané při jejím vypůjčení (zapůjčení, pronajmutí, apod.) Uživateli. Není-li tato cena udána, potom z pořizovací ceny takovéto Dočasně poskytnuté věci, vždy však nejméně 40 Kč za každý den prodlení s vrácením nebo výše uvedenou úhradou. Tímto není dotčeno právo Poskytovatele na náhradu škody v plné výši. Poskytovatel se zavazuje tyto věci bez zbytečného odkladu od Uživatele převzít. Uživatel může rovněž požádat, aby Poskytovatel provedl demontáž a následný odvoz Dočasně poskytnutých věcí sám. K tomu mu je Uživatel povinen poskytnout potřebnou součinnost. V takovém případě je Poskytovatel oprávněn požadovat úhradu podle aktuálního platného Ceníku stejně jako v případě servisního zásahu. Veškeré pohledávky a závazky vyplývající ze Smlouvy vyrovnají smluvní strany nejpozději do 30 (třiceti) kalendářních dnů po jejím ukončení Pokud je ve Smlouvě uvedeno, že se movitá věc (zařízení) prodává Uživateli (nebo je ve Smlouvě či předávacím protokole samostatném zatržen jako titul prodej s uvedením konkrétní movité věci), jedná se o kupní smlouvu na prodej movité věci, kdy Poskytovatel je prodávajícím a Uživatel kupujícím a jejímž předmětem je závazek Poskytovatele prodat tuto movitou věc a závazek Uživatele zaplatit za ni sjednanou cenu a náklady na doručení, není-li movitá věc vyzvednuta v provozovně Poskytovatele a zároveň Poskytovatel požaduje tyto náklady uhradit. Čl. 9.7 VOP není dotčen Dochází-li v souvislosti s plněním smluvního závazku k převodu vlastnického práva k movitým věcem z Poskytovatele na Uživatele, pak je za den dodání považován den, kdy je pověřenými osobami Poskytovatele a Uživatele sepsán Protokol o převodu vlastnictví k věcem a je-li movitá věc doručována Uživateli, potom okamžikem jejího převzetí. Tímto dnem také přechází na Uživatele nebezpečí škody na těchto věcech, přičemž vlastnické právo k uvedeným věcem přejde na Uživatele až dnem, kdy bude Poskytovateli plně uhrazena jejich cena stanovená dohodou mezi Uživatelem a Poskytovatelem a řádně uhrazena první paušální platba za Služby Za výměnu Dočasně poskytnutých věcí nebo jiných movitých věcí ve vlastnictví Poskytovatele může být účtován technický nebo jiný poplatek stanovený v Ceníku, tímto není dotčeno právo Poskytovatele na náhradu škody O každém předání a převzetí věcí bude pověřenými osobami Poskytovatele a Uživatele sepsán Protokol o předání a převzetí věcí V případě, že při předání těchto věcí je ve Smlouvě uvedeno pravidelné plnění (nájem) odpovídající částce 0,- Kč, jedná se o bezplatnou výpůjčku. V případě, že při předání těchto věcí je ve Smlouvě nebo VOP uvedeno pravidelné plnění (nájem) odpovídající částce vyšší než 0,- Kč, jedná se o nájem movitých věcí. Pokud je před touto částkou uveden znak -, jedná se o pomlčku, nikoli o mínus, tj. znak značící zápornou hodnotu Stránka 9 z 1310 Článek 15 Ochrana údajů a informace o Uživatelích 15.1 Uživatel je oprávněn využít k ochraně přenášených informací vlastní opatření pro utajení jejich obsahu, např. kódování nebo šifrování. Tato opatření musí být učiněna takovými technickými prostředky, které jsou slučitelné s technickými prostředky Poskytovatele Poskytovatel je povinen vést záznamy o užívání Služeb jako podklad pro jejich vyúčtování minimálně po dobu 1 roku (nestanoví-li platné právní předpisy lhůtu delší) od jejich vzniku a na požádání tyto záznamy zpřístupnit Uživateli. Uživatel je povinen za jejich zpřístupnění uhradit poplatek dle platného a účinného Ceníku Poskytovatel může všechny podstatné informace týkající se Uživatelů, které uložil zejména jako elektronická data, užívat v souladu s právním řádem České republiky k účelům provozování Služeb a Služeb třetích stran, příp. dalších služeb. Poskytovatel garantuje dodržování telekomunikačního tajemství podle ZEK a patřičnou ochranu informací o Uživateli před neoprávněným užitím třetími osobami. Poskytovatel nezpřístupní tyto informace třetím osobám bez písemného souhlasu Uživatele s výjimkou případů stanovených zákonem Uživatel souhlasí se zpracováním jeho osobních údajů (včetně rodného čísla) Poskytovatelem poskytnutých v rámci Smlouvy Poskytovateli. Poskytovatel prohlašuje, že tyto osobní údaje Uživatele bude zpracovávat za účelem poskytování Služeb, případně za účelem vymáhání práv Poskytovatele. Zpracování probíhá automatizovaně i manuálním způsobem a podléhá fyzické i technické kontrole. Osobní údaje jsou od Uživatele získávány na základě Smlouvy. Uživatel poskytuje své osobní údaje dobrovolně. Veškerá data jsou ukládána v písemné a digitální formě. Data Poskytovatel zpracovává pouze v rozsahu nutném pro naplnění výše uvedených účelů a po dobu nutnou pro dosažení výše uvedených účelů, nejdéle však po dobu do jednoho roku od skončení trvání Smlouvy, nebo do úplného vypořádání práv a povinností ze Smlouvy, nebo po dobu stanovenou příslušnými právními předpisy či v souladu s nimi. Období, pro které Uživatel udělil svůj souhlas, končí písemným odvoláním ze strany Uživatele na adrese sídla Poskytovatele. Pokud Uživatel souhlasí se zveřejněním svých osobních údajů předaných Poskytovateli v rámci Smlouvy na propagačních materiálech, nabídkách, referencích a Webu, potom výslovně souhlasí s tím, aby Poskytovatel uváděl Uživatele v seznamu svých zákazníků uveřejněném na Webu nebo v nabídkách Služeb či propagačních materiálech společnosti Poskytovatele. Pokud Uživatel souhlasí se zveřejněním svých osobních údajů předaných Poskytovateli v rámci Smlouvy do telefonního seznamu, potom výslovně souhlasí s tím, aby Poskytovatel poskytl v souladu s platnými a účinnými právními předpisy informace včetně osobních údajů třetí osobě poskytující tuto službu nebo třetí osobě zajišťující poskytnutí této služby. Tyto třetí osoby jsou uvedeny na Webu. Část osobních údajů může Uživatel po přihlášení do zákaznické části Webu prohlížet, kontrolovat a měnit. Svým podpisem Uživatel stvrzuje pravdivost poskytnutých údajů, zejména pokud jde o specifikaci svých osobních a kontaktních údajů. Pokud se osobní údaje Uživatele změní nebo jsou nepřesné, je Uživatel povinen bez prodlení tyto aktualizovat nebo Poskytovatele o této skutečnosti neprodleně informovat. Sankce za porušení této povinnosti stanoví čl VOP. Článek 16 Účastnická stanice, telefonní číslo, přenositelnost čísla a lokalizace 16.1 Uživatel má právo na uveřejnění v telefonním seznamu vydávaném dle ZEK s tím, že je oprávněn rovněž stanovit, které osobní údaje mají být v seznamu uvedeny. Závazky spojené s uveřejňováním v telefonním seznamu a s jeho distribucí plní příslušný provozovatel komunikační sítě, ke které je koncové zařízení Uživatele připojeno Přenositelnost telefonního čísla a výběr Poskytovatele veřejně dostupné telefonní služby zajišťuje příslušný provozovatel veřejné komunikační sítě, ke které je koncové zařízení Uživatele připojeno v souladu s platnými a účinnými právními předpisy Při využití Služby Telefon je možné bezplatně zatelefonovat na linky tísňového volání dostupné na území České republiky. Každá účastnická stanice je určena pro konkrétní místo, které je sjednáno ve Smlouvě a je výslovně zakázáno tuto přemisťovat mimo toto místo. Na požádání provozovatele nebo jiného příslušeného orgánu zajišťující tísňové volání poskytne tomuto Poskytovatel příslušné lokalizační údaje podle svých technických možností. Lokalizační údaje je databáze míst, kde bylo Smlouvou ujednáno, že má být účastnická stanice umístěna Poskytovatel v souladu s platnými a účinnými právními předpisy umožňuje přenesení telefonního čísla od jiného operátora k Poskytovateli. V případě, že má Uživatel zájem o přenos telefonního čísla k Poskytovateli, je nezbytné, aby Uživatel: doručil Poskytovateli žádost o změnu operátora a přenos čísla k Poskytovateli. Poskytovatel v takovém případě dohodne s Uživatelem termín zahájení poskytování Služeb na přenášeném telefonním čísle; nejpozději do jednoho pracovního dne následujícího po doručení žádosti Poskytovateli podle předchozího odstavce učinil u dosavadního operátora úkon směřující k ukončení poskytování služby elektronických komunikací na přenášeném telefonním čísle. Uživatel je současně povinen sdělit Poskytovateli informace obdržené od dosavadního operátora nezbytné k přenesení telefonního čísla, zpravidla unikátní kód Lhůta pro přenesení telefonního čísla podle čl VOP, včetně aktivace tohoto čísla v síti Poskytovatele, činí 4 (čtyři) pracovní dny a začíná běžet prvním pracovním dnem následujícím po dni, ve kterém Uživatel učiní všechny úkony popsané v čl VOP. Přerušení poskytování služby elektronických komunikací v den aktivace nesmí být delší než 6 (šest) hodin. Za přenesení telefonního čísla odpovídá Poskytovatel Poskytovatel v souladu s platnými a účinnými právními předpisy umožňuje přenesení telefonního čísla od Poskytovatele k jinému operátorovi. V případě, že má Uživatel zájem o přenos telefonního čísla od Poskytovatele, je nezbytné Poskytovateli nejdříve zaslat formulář "Výpověď s přenesením" a tuto řádně doručit Poskytovateli. Poskytovatel poskytne Uživateli informace nezbytné k přenesení čísla k jinému operátorovi. Za přenesení telefonního čísla odpovídá nový operátor. Přenesení telefonního čísla je zpoplatněno a částka za přenos telefonního čísla je uvedena v Ceníku. Pokud přenosem telefonního čísla dojde k ukončení Služby před uplynutím doby, na kterou byla Služba, resp. Smlouva ujednána, použije se čl VOP Poskytovatel není povinen přenos telefonního čísla podle předchozích článků provést, jestliže: Stránka 10 z 1311 to není možné z technických důvodů; nedošlo k ukončení poskytování služby elektronických komunikací na přenášeném telefonním čísle dle. čl VOP; žádost o přenos téhož telefonního čísla byla podána již dříve; tak není povinen učinit podle zvláštních právních předpisů Poskytovatel nemůže zaručit nepřerušené poskytování služby elektronických komunikací na přenášeném telefonním čísle, jestliže Uživatel nedoručí žádost o přenos telefonního čísla novému operátorovi nejpozději 4. (čtvrtý) pracovní den přede dnem ukončení poskytování služby elektronických komunikací na přenášeném telefonním čísle Přenositelnost telefonních čísel se řídí mj. opatřením obecné povahy, vydaným ČTÚ. Článek 17 Blokování a odblokování čísel nebo číselné řady 17.1 Na základě písemné žádosti Uživatele zablokuje Poskytovatel odchozí hovory na telefonní čísla určená Uživatelem. Tato služba je zpoplatněna dle platného a účinného Ceníku Odblokování lze provést pouze na základě písemné žádosti Uživatele o odblokování. Článek 18 Seznam Uživatelů veřejné dostupné telefonní služby, informace o účastnických číslech 18.1 Poskytovatel zpracuje, bude uchovávat a předá poskytovateli univerzální služby, popř. jinému poskytovateli veřejně dostupné telefonní služby identifikační údaje všech Uživatelů Telefonu, a to na základě jeho žádosti, pro informační službu o telefonních číslech účastníků a k vydání jednotného telefonního seznamu ve formě schválené Českým telekomunikačním úřadem. Tyto údaje budou poskytnuty v rozsahu, se kterým Uživatel vyslovil souhlas Údaje zpracované podle článku 18.1 VOP může Poskytovatel používat též pro účely informační služby o telefonních číslech Uživatele, případně i pro vydání telefonního seznamu Uživatelů Každá hlavní účastnická stanice se uvádí v telefonním seznamu se všemi svými vedlejšími stanicemi jednou v abecedním pořádku podle příjmení a jména (obchodní firmy) Uživatele s jeho adresou a účastnickým číslem stanice. Více hlavních telefonních stanic zapojených do série se uvádí v telefonním seznamu jedním přípojným číslem stanice, nebo všemi přímými čísly (provolbami), které si Uživatel přeje uvést Text označení účastnické stanice navrhne Uživatel, avšak Poskytovatel je oprávněn ho upravit tak, aby neodporoval právním předpisům a aby bylo vyhledávání Uživatelů co nejvíce usnadněno. S takto upraveným textem je Poskytovatel povinen Uživatele seznámit. V textu telefonního seznamu se neuveřejňují inzertní údaje a reklama Na žádost Uživatele mohou být v telefonním seznamu uvedeny s účastnickým číslem jeho účastnické stanice i osoby nebo organizace, kterým dovolil svoji stanici užívat Poskytovatel zajistí na žádost Uživatele opravu, vymazání nebo nezveřejnění údajů dle článku 18.1 VOP v jednotném telefonním seznamu při jeho nejbližší redakci. Pokud Poskytovatel obdrží žádost po uzávěrce přípravných prací na vydání jednotného telefonního seznamu, budou opravy nebo vymazání údajů z jednotného telefonního seznamu zajištěny při následné nejbližší redakční úpravě. Tento odstavec platí i pro údaje poskytované pro účely vydávání telefonního seznamu Uživatelů a pro účely informační služby o telefonních číslech Uživatelů Za provedené služby dle článku 18.1 a 18.2 VOP může Poskytovatel účtovat cenu dle platného a účinného Ceníku. Článek 19 Odpovědnost za škodu a náhrada škody 19.1 Otázky odpovědnosti za škodu a náhrady škody se řídí platnými právními předpisy České republiky, zejména pak NOZ a ZEK Poskytovatel neodpovídá za škody způsobené vyšší mocí, jako jsou např. živelné pohromy, přírodní události, válečné nebo teroristické události ani za výpadky služby způsobené přerušením přívodu elektrické energie Poskytovatel zejména neodpovídá za škody vzniklé v souvislosti s používáním služeb přenosu dat s následnou virovou a jinou nákazou počítačů Uživatele, škody vzniklé v důsledku poruchy nebo závady, v důsledku opravy nebo údržby sítě Poskytovatele nebo zařízení v majetku či užívání Uživatele zajišťující přenos dat, ušlý zisk, rychlost přenosu dat mimo systém Poskytovatele, škody vzniklé omezením nebo zastavením služeb z důvodu včasného neplacení Uživatele, poruchy nebo závady vzniklé mimo své telekomunikační zařízení a svoji veřejnou komunikační síť. Poskytovatel neodpovídá za škodu, která jim vznikne Uživatelům v důsledku přerušení služby nebo vadného poskytnutí služby Poskytovatel neodpovídá za obsah datových toků přenášených prostřednictvím Služby ani za programový obsah Vysílání Poskytovatel neodpovídá za kvalitu, dostupnost a rozsah Služeb poskytovaných bezplatně. Z titulu takto poskytovaných Služeb nevzniká právo Uživatele na odstoupení od Smlouvy V případě, že bude nade vší pochybnost prokázáno, že Poskytovatel odpovídá za škodu (újmu), potom je odpovědnost Poskytovatele limitována do maximální výše Ceny za Služby za období 0,5 roku sjednané ve Smlouvě s Uživatelem, kterého se nárok týká Poskytovatel neodpovídá za obsah a kvalitu převzatého televizního vysílání bez ohledu na to, jakou technologií je šířeno. Článek 20 Hlášení poruch nebo závad, termíny jejich odstranění a kompenzace 20.1 Zjistí-li Uživatel poruchu komunikační sítě nebo vadu Služby, ohlásí tuto skutečnost Poskytovateli. Kontakt je specifikován ve Smlouvě nebo na Webu. Není-li uvedeno jinak, může Uživatel hlásit poruchy na telefonním čísle , a to i mimo běžnou pracovní dobu Poskytovatele, kdy je toto číslo monitorováno Poskytovatel se zavazuje odstranit poruchy nebo závady vzniklé na své straně co nejdříve, zpravidla 24 hodin od nahlášení takové poruchy nebo závady Uživatelem. Nenachází-li se ohlášená porucha nebo závada na straně Poskytovatele (zejména u Telefonu nebo Vysílání), předá Poskytovatel provozovateli, který zajišťuje tuto Službu, informaci o této poruše či závadě Odpovídá-li za poruchu nebo vadu Služby Uživatel nebo se oznámení Uživatele ukáže jako nepravdivé, je Stránka 11 z 1312 Poskytovatel oprávněn vyúčtovat Uživateli náklady, jež mu v souvislosti s takovým jednáním Uživatele vznikly V případě neposkytnutí Služby v důsledku poruchy nebo vady Služby je odpovědnost Poskytovatele vůči Uživateli omezena na povinnost urychleně odstranit závadu V případě, že Služba není poskytována na déle než 8 po sobě jdoucích hodin nebo přesáhnou-li krátkodobé výpadky v průběhu posledních 30 dní 3 hodin, je Uživatel oprávněn požadovat přiměřenou slevu ze sjednané ceny. Toto se nevztahuje na případy dle čl. 19.2, 19.3, 19.4, 19.5, 19.7 VOP či následky trestného činu Uživatele či třetí osoby, dále na Suspendaci či přerušení Podrobnosti týkající se garantovaných parametrů dohodnuté úrovně služeb jsou uvedeny v podmínkách pro poskytování dohodnuté úrovně služeb ve Smlouvě nebo na Webu (SLA), pokud není tato informace dostupná ani na jednom z těchto míst, garantuje Poskytovatel dostupnost v souladu s čl VOP. Článek 21 Reklamace a kompenzace 21.1 Uživatel je oprávněn reklamovat rozsah, kvalitu Služby a výši účtované ceny Podání reklamace na výši účtované ceny nemá odkladný účinek a Uživatel je povinen uhradit Cenu za Služby do dne splatnosti. Reklamaci vystaveného vyúčtování může Uživatel uplatnit do 2 měsíců od doručení vyúčtování, resp. zpřístupnění vyúčtování způsobem sjednaným ve Smlouvě a reklamaci poskytnuté Služby do 2 měsíců od poskytnutí Služby, a to písemně u Poskytovatele, osobně v provozně Poskytovatele nebo telefonicky, případně i jiným způsobem, pokud to Poskytovatel umožňuje, případně u technických závad také tak, jak stanoví Článek 20 VOP, jinak právo zanikne. Podání reklamace nemá odkladný účinek vůči splnění povinnosti uhradit vyúčtovanou cenu Poskytovatel je povinen vyřídit reklamaci bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení reklamace. V případě, že je třeba projednat reklamaci se zahraničním provozovatelem, bude Uživatel vyrozuměn o vyřízení reklamace do 2 měsíců od dne jejího doručení 21.4 Pokud Uživatel nebude s vyřízením reklamace souhlasit, může do jednoho měsíce od vyřízení reklamace uplatnit námitky proti vyřízení reklamace u ČTÚ Podrobnosti týkající se uplatnění reklamace a reklamačního procesu upravuje Reklamační řád Nebyl-li Reklamační řád dosud vydán, řídí se reklamace pouze ujednáními obsaženými v těchto VOP, případně ve Smlouvě, a odkaz na Reklamační řád se považuje za odkaz na podmínky VOP, resp. relevantní ustanovení ve Smlouvě. Okamžikem vydání Reklamačního řádu, resp. okamžikem nabytí jeho účinnosti, se reklamace řídí Reklamačním řádem, který má přednost před úpravou obsaženou v těchto VOP. Článek 22 Spotřebitelská ujednání 22.1 Spotřebitelem je Uživatel fyzická osoba, která uzavře Smlouvu s Poskytovatelem mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání Ustanovení tohoto článku VOP se použijí v případě, že je Smlouva uzavřena distančním způsobem, tj. bez současné fyzické přítomnosti smluvní stran, nebo mimo obchodní prostory Poskytovatele Spotřebitel má právo odstoupit od Smlouvy ve lhůtě 14 dní ode dne jejího uzavření, a to z jakéhokoli důvodu, nebo i bez uvedení důvodu. K odstoupení do Smlouvy lze využít formulář, jehož aktuální znění je dostupné na Webu. Lhůta pro odstoupení se považuje za zachovanou i tehdy, pokud Spotřebitel v jejím průběhu odeslal Poskytovateli oznámení o tom, že od Smlouvy odstupuje. Vzorové poučení o právu Spotřebitele odstoupit od Smlouvy je přílohou Smlouvy, aktuální znění je dostupné na Webu. Článek 23 Další ujednání 23.1 Uživatel i Poskytovatel se zavazují zachovávat vzájemně mlčenlivost o skutečnostech důvěrné povahy a důvěrných informacích, které se dozvěděly v souvislosti se Smlouvou a její realizací, jakož i v průběhu jednání a takové informace nesdělovat či nezpřístupňovat třetím osobám bez písemného souhlasu druhé smluvní strany (s výjimkami stanovenými platnými právními předpisy). Za důvěrnou informaci ve smyslu tohoto ustanovení, kterou se Uživatel dozví, se zejména považuje informace o individuálním Tarifu nebo jiné neveřejné nabídce Poskytovatel je oprávněn odmítnout uzavření Smlouvy či dodatku rovněž v případě, že Uživatel vstoupil do likvidace nebo bylo proti jeho osobě zahájeno a probíhá insolvenční řízení nebo je v úpadku, jak jej definuje insolvenční zákon (pokud některá z těchto skutečností nastane v průběhu trvání Smlouvy, je Poskytovatel oprávněn i bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy od smlouvy s okamžitou účinností odstoupit) Smluvní strany mohou v případě některých Tarifů sjednat ve Smlouvě doložku o ochraně investic, nebo se takto dohodnout samostatnou dohodou U pravidelně poskytovaných Služeb je Poskytovatel oprávněn požadovat od Uživatele zálohu ve výši 100 procent (100%) Ceny (jeden paušál za sjednané období). Poskytovatel je oprávněn takto složenou zálohu držet po celou dobu smluvního vztahu a je oprávněn použít zálohy k započtení pohledávek Poskytovatele za Uživatelem, zejména k úhradě jakýchkoli svých splatných pohledávek za Uživatelem. Do 30 dní po ukončení Smlouvy Poskytovatel zálohu vrátí Uživateli na jím sdělené číslo účtu nebo poštovní poukázkou poníženou o započtené pohledávky Poskytovatele za Uživatelem Účinky odstoupení nastávají vždy ke dni doručení odstoupení, nedohodnou-li se strany jinak; Smlouva se ruší s účinky ex nunc, nedohodnou-li se strany jinak Veškeré smluvní pokuty jsou splatné na základě výzvy oprávněné strany ve lhůtě uvedené ve výzvě, jinak ve lhůtě 5 pracovních dní ode dne doručení výzvy. Článek 24 Přechodná a kolizní ustanovení 24.1 Pokud by vznikly pochybnosti o tom, že změnou VOP by mohlo dojít ke zhoršení podmínek Uživatele, použije se na úpravu vztahu mezi Poskytovatelem a Uživatelem dosavadní znění VOP, a to v části, kde by takto postavení Uživatele mohlo být zhoršeno a nelze z tohoto důvodu od Smlouvy odstoupit, neboť ke zhoršení stavu pro Uživatele nedochází Pokud VOP hovoří o škodě, myslí se tímto újma v celém jejím rozsahu ve smyslu NOZ. Článek 25 Řešení sporů a rozhodné právo 25.1 Všechny spory mezi stranami vzniklé ze Smlouvy nebo v souvislosti s ní budou strany řešit především vzájemnou dohodou a bez zbytečných průtahů. Stránka 12 z 1313 25.2 Jestliže strany nedojdou k řešení podle předchozího článku do třiceti dnů, mohou se kdykoliv obrátit na příslušný obecný soud nebo ČTÚ. ČTÚ rozhoduje spory o dlužná plnění mezi Uživatelem a Poskytovatelem. Spory o nájemné ze zapůjčených zařízení však rozhodují obecné soudy Smlouva se uzavírá jako smlouva nepojmenovaná podle NOZ. Článek 26 Změny VOP a Ceníku 26.1 Poskytovatel je oprávněn měnit a doplňovat VOP nebo Ceník z důvodu změny platné legislativy či změny podmínek na trhu elektronických komunikací Poskytovatel je oprávněn měnit VOP nebo Ceník, a to co se týká rozsahu, podmínek, kvality a ceny Služeb, případně ukončit poskytování stávajících Služeb z důvodu inflace, zavedení nových služeb, změny podmínek na trhu elektronických komunikací, zkvalitnění sítě, vývoje nových technologií apod. Služby, jejichž poskytování má být ukončeno, se Poskytovatel zavazuje nahradit jinými obdobnými službami, je-li to technicky a ekonomicky přiměřené O změně VOP nebo Ceníku je Poskytovatel povinen informovat Uživatele prostřednictvím samostatné e- mailové zprávy nebo dopisem nebo oznámením uvedeným na faktuře daňovém dokladu, a to minimálně 1 měsíc před účinností změn. Podstatná změna VOP nebo změna VOP, které vede ke zhoršení postavení Uživatele (viz. čl. 9.9 VOP) je důvodem pro výpověď Smlouvy ze strany Uživatele podle čl. 9.8 VOP. Nevypoví-li Účastník Smlouvu podle čl. 9.8 VOP má se za to, že s takovou změnou či doplněním VOP nebo Ceníku souhlasí a dnem účinnosti takovéto změny se stává pro Uživatele závaznou. Změny VOP budou zveřejněny také na Webu nejméně 30 dní před účinností změny VOP. Pokud je jako datum účinnosti ve VOP uvedeno datum dřívější než 30 dno od uveřejnění na Webu, má se za to, že účinnost nastává třicátý den od zveřejnění Lhůta dle čl VOP mohou být kratší pouze z důvodů daných platnými právními předpisy nebo jiným legislativním prostředkem. platnost Smlouvy nebo VOP jako celku. Smluvní strany sjednají nové ustanovení, které nahradí stávající ustanovení a které bude co nejlépe odpovídat původnímu účelu. Toto nové ustanovení může být obsaženo rovněž přímo ve Smlouvě Poskytovatel a Uživatel se dohodli, že přijetí návrhu jakékoli dohody včetně těchto VOP i jen s nepodstatnými změnami je vždy návrhem na uzavření nové dohody, ustanovení 1740 odst. 3 NOZ se nepoužije Poskytovatel a Uživatel se dohodli na způsobu uzavření dodatků ke Smlouvě, je tedy výslovně možné uzavřít dodatek(ky) ke Smlouvě v jiné formě, než v jaké byla uzavřena Smlouva samotná. Všechny tyto formy jsou považovány za platné. Poskytovatel a Uživatel prohlašují, že se seznámili s celými VOP, berou VOP na vědomí, což potvrzují uzavřením Smlouvy, a to výslovně včetně tohoto ustanovení Tyto VOP nabývají platnosti a účinnosti dne Článek 27 Závěrečná ustanovení 27.1 Tyto VOP tvoří nedílnou součást Smlouvy Do platných VOP lze nahlížet na všech provozních místech Poskytovatele a na požádání Poskytovatel poskytne jejich kopii žadateli o uzavření smlouvy před jejím uzavřením. Aktuální znění podmínek je volně přístupné na Webu Jakákoli listinná zásilka zaslaná jednou smluvní stranou druhé smluvní straně se považuje za doručenou i tehdy, je-li doporučená zásilka adresována na adresu smluvní strany uvedenou ve Smlouvě, a adresát si nevyzvedne zásilku v úložní době (fikce doručení) Jakákoli zásilka zaslaná jednou smluvní stranou druhé smluvní straně v elektronické podobě se považuje za doručenou i tehdy, je-li adresována na adresu elektronické pošty ( ) smluvní strany uvedené ve Smlouvě, a to 15. dnem po jejím odeslání (fikce doručení) Ukončením trvání Smlouvy nezanikají ta práva a povinnosti smluvních stran VOP, jež musí přetrvat až do jejich uspokojení, zejména pohledávky Poskytovatele za Uživatelem ani jiné závazky Uživatele, zejména sankční nároky Poskytovatele, či jiné smluvní pokuty Pokud se některé ustanovení těchto VOP nebo Smlouvy ukáže jako neplatné, nebude to mít vliv na Stránka 13 z 13 Zobrazit více Článek 1 Všeobecné podmínky společnosti sledovanitv.cz s.r.o. (dále jen VPS ) Definice pojmů účinné od 18. 8. 2014 1.1. Pro účely VPS mají následující výrazy a fráze níže uvedený význam, pokud není v kontextu Více 1. Definice základních pojmů Všeobecné podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb Všeobecné podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb společnosti iwebs s.r.o., IČ: 26977966, se sídlem Praha, Kunratice, Františka Šimáčka Více Všeobecné podmínky poskytování služby LiveNet s platností a účinností od 1.1.2009 VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB SÍTĚ TECHCOM 1 PŘEDMĚT VŠEOBECNÝCH OBCHODNÍCH PODMÍNEK 1.1 Předmětem těchto všeobecných obchodních podmínek jsou podmínky, na základě kterých budou poskytovány Více SMLOUVA O ZAJIŠTĚNÍ DATOVÝCH SLUŽEB SMLOUVA O ZAJIŠTĚNÍ DATOVÝCH SLUŽEB ČÍSLO SMLOUVY : xxxxxx (VARIABILNÍ SYMBOL) Dodavatel Název NET2U s.r.o. IČ 27513858 DIČ CZ27513858 Sídlo Husova 393, 506 01 Jičín Bankovní spojení UniCredit Bank Czech Více Obchodní podmínky hostingových služeb poskytovaných společností NeurIT s.r.o. 1 VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY Poskytovatel TDM real s.r.o. se sídlem Jelínkova 919/28, 616 00, Brno, IČ 02639441, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 8194, dále Více Smlouva o poskytování služby přístupu k síti Internet I. Smluvní strany Poskytovatel: Mgr. Ondřej Skipala Skipala Networks Rybník 162 56002 Česká Třebová IČ: 74764799 DIČ: CZ8610256215 Peněžní ústav: mbank Číslo účtu: 670100-2205746382/6210 Kontaktní telefon: Více Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací č. 1. Úvodní ustanovení VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1.1. Tyto všeobecné obchodní podmínky internetového portálu timee.cz (dále jen timee.cz ) pro zákazníky společnosti Datlink s.r.o., IČ 27970485, se sídlem Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ TELEKOMUNIKAČNÍCH SLUŽEB VOIP ČÍSLO SMLOUVY.../VOIP SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ TELEKOMUNIKAČNÍCH SLUŽEB VOIP uzavřená níže uvedeného dne (dále jen Smlouva ) mezi: Uživatelem: Příjmení a jméno/název firmy: trvalý pobyt/sídlo/místo podnikání: Více Obchodní podmínky a reklamační řád Obchodní podmínky a reklamační řád 1) OBECNÁ USTANOVENÍ A VYMEZENÍ POJMŮ Tyto obchodní podmínky platí pro poskytování služeb a prodej zboží na internetovém portálu www.cstzb.cz. Podmínky blíže vymezují Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB Uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi (dále jen uživatel ) a (dále jen poskytovatel ) I. Předmět smlouvy Předmětem této smlouvy je poskytování služeb, kterými se Více Všeobecné smluvní podmínky služeb společnosti Úspěšný web s.r.o. 1. Úvodní ustanovení 1.1 Společnost WVG Solution s.r.o., se sídlem Nad Mazankou 1392/30, Libeň (Praha 8), 182 00 Praha, IČO: 02145138, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl Více Všeobecné podmínky společnosti SychrovNET s.r.o. Všeobecné podmínky společnosti SychrovNET s.r.o. Článek 1 Definice 1.1 Pro účely VP mají následující výrazy a fráze níže uvedený význam, pokud není v kontextu použito jinak: 1.1.1 Cena cena za Služby, Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ TELEKOMUNIKAČNÍCH SLUŽEB PŘÍSTUPU K SÍTI INTERNET VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1 DEFINICE POJMŮ Není-li výslovně stanoveno jinak, mají pojmy s velkým počátečním písmenem obsažené v těchto VOP nebo ve Smlouvě o Půjčce následující význam: 1.1 Dlužník znamená Více Všeobecné podmínky pro nákup lístku Preambule Poskytovatel je společnost, která má zájem prodávat Uživateli lístky na základě požadavku Uživatele a poskytovat mu s tím související služby, které mají k zajištění tohoto nákupu Uživateli pomoci. Více 1.2. Obchodní podmínky jsou nedílnou součástí Smlouvy. OBCHODNÍ PODMÍNKY POSKYTOVATELE 1. Úvodní ustanovení 1.1. Tyto obchodní podmínky (dále jen Obchodní podmínky ) obchodní společnosti IMP net s.r.o., IČ: 28351801, se sídlem Šimáčkova 137, 628 00 Brno, zapsané Více Všeobecné obchodní podmínky VoIP služeb Všeobecné obchodní podmínky VoIP služeb Tyto všeobecné obchodní podmínky tvoří součást Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, kterou uzavírá společnost ABAK, spol. s r.o., IČ 40763153, Více Všeobecné podmínky společnosti SychrovNET s.r.o. (dále jen VP ) účinné od 1. 8. 2011 Všeobecné podmínky společnosti SychrovNET s.r.o. (dále jen VP ) účinné od 1. 8. 2011 1. Předmět VP 1.1 Tyto VP stanovují pravidla, podle nichž společnost SychrovNET s.r.o., společnost zapsaná v obchodním Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY ( dále jen VOP ) společnosti METEL s.r.o. IČ: 25974289 1. Pro účely těchto Všeobecných obchodních podmínek se rozumí: 1.1. Dodavatel: METEL s.r.o. Žižkův kopec 617, 552 03 Česká Více ! Nemovitostí se rozumí pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem nacházející se na území České republiky. Obchodní podmínky I. Úvodní ustanovení Tyto obchodní podmínky jsou platné pro užívání služeb systému SdíleníZakázek.cz URL: http://www.sdilenizakazek.cz, který je provozován a spravován Davidem Horáčkem, Více Podmínky služby přenositelnost telefonních čísel Smlouva o partnerské spolupráci Smluvní strany: 1. WideNet s.r.o. se sídlem: Palác Lucerna, Štěpánská 61, 116 02 Praha 1 IČ: 26767244 jednající jednatelem Vladimírem Vavrochem obchodní společnost WideNet Více Všeobecné obchodní podmínky služby připojení k Internetu Všeobecné obchodní podmínky služby připojení k Internetu Tyto všeobecné obchodní podmínky jsou vyhotoveny v souladu s zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem a zákonem č. 127/2005 Sb. o elektronických Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ A LICEČNÍ PODMÍNKY SPOLEČNOSTI easyresearch.biz s.r.o. VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ A LICEČNÍ PODMÍNKY SPOLEČNOSTI easyresearch.biz s.r.o. 1. Společnost easyresearch.biz s.r.o., se sídlem Praha 2, Londýnská 18, IČ: 27259765, DIČ: CZ27259765, zapsaná v obchodním rejstříku Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ INTERNETOVÝCH SLUŽEB. Smluvní strany: SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ INTERNETOVÝCH SLUŽEB Smluvní strany:., se sídlem, IČ:.., DIČ:.., zapsaná v obchodním rejstříku vedeném., oddíl., vložka, jednající. bankovní spojení:, číslo účtu:., (dále též Poskytovatel Více Obchodní podmínky pro prodej vstupenek sídlo: Seifertova 571/5, 130 00 Praha 3 zápis společnosti v OR: Městský soud v Praze, spis. zn. C 236831 IČ: 03955354, DIČ CZ03955354 tel.: +420 777 200 258 e mail: [email protected] www.mightysounds.cz Více Podmínky služeb. Podmínky služby přenositelnost telefonních čísel (platí od 1. 9. 2013) 1. Úvodní ustanovení. (dále jen "Podmínky přenositelnosti") Podmínky služeb Podmínky služby přenositelnost telefonních čísel (platí od 1. 9. 2013) (dále jen "Podmínky přenositelnosti") 1. Úvodní ustanovení 1. Úvodní ustanovení 1.1 Tyto Podmínky přenositelnosti Více Obchodní podmínky Svoz Bioodpadu Obchodní podmínky Svoz Bioodpadu Tyto obchodní podmínky (dále jen OP ) platí bez výjimky na poskytování služby Svoz Bioodpadu společností Pražské služby a.s. (dále jen Poskytovatel ) Objednateli. Pokud Více Vzorová smlouva o poskytnutí služby "Připojení k síti Internet Wi-Fi" Vzorová smlouva o poskytnutí služby "Připojení k síti Internet Wi-Fi" uzavřená dle 261 a násl. Obchodního zákoníku mezi dále uvedenými smluvními stranami č.smlouvy XXX 1. Smluvní strany 1.1. Poskytovatel Více Všeobecné obchodní podmínky pro prodej zboží a služeb KUBYX trade s.r.o. Všeobecné obchodní podmínky České informační agentury, s. r. o. 1. Úvodní ustanovení a) Tyto Všeobecné obchodní podmínky (dále jen VOP ) České informační agentury, s. r. o. (dále jen Poskytovatel ) vycházejí Více Všeobecné podmínky pro poskytování služeb INTERNETOVÉHO PŘIPOJENÍ Všeobecné podmínky pro poskytování služeb INTERNETOVÉHO PŘIPOJENÍ Čl. I ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1. Tyto všeobecné podmínky služeb elektronických komunikací společnosti ATS elektronic, spol. s.r.o.(dále jen VP Více Všeobecné obchodní podmínky služby APEX Solutions platné od 1.11.2011 Všeobecné obchodní podmínky 1. Všeobecná ustanovení 1.1 Společnost QuickCode s.r.o., se sídlem Praha 5, Smíchov, Nádražní 349/3, PSČ 150 00, IČO: 278 89 181, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským Více OBCHODNÍ PODMÍNKY. ke smlouvám o zajišťování vzdělávacích akcí V Praze dne 1. března 2014 OBCHODNÍ PODMÍNKY ke smlouvám o zajišťování vzdělávacích akcí 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1.1. Tyto obchodní podmínky (dále jen obchodní podmínky ) AKADEMIE MANAGEMENTU A KOMUNIKACE, Více Podmínky pro poskytování přenosu digitálního rozhlasového a televizního vysílání Podmínky pro poskytování přenosu digitálního rozhlasového a televizního vysílání ( dále jen PPS ) 1 Definice pojmů 1.1. Službami přenosu digitálního rozhlasového a televizního vysílání se rozumí poskytování Více Všeobecné podmínky pro poskytování služeb elektronických komunikací a jiných služeb poskytovaných společností SIPhone s.r.o. Všeobecné podmínky pro poskytování služeb elektronických komunikací a jiných služeb poskytovaných společností SIPhone s.r.o. 1. Předmět všeobecných podmínek 1.1. Tyto Všeobecné podmínky služeb elektronických Více OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO POSKYTOVÁNÍ SLUŽBY NÁJEM KONCOVÉHO TELEKOMUNIKAČNÍHO ZAŘÍZENÍ OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO POSKYTOVÁNÍ SLUŽBY NÁJEM KONCOVÉHO TELEKOMUNIKAČNÍHO ZAŘÍZENÍ Č.j: 586298/2006-C-PS Účinnost od: 01.08.2007 Článek 1 Úvodní ustanovení (1) Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem Více Smlouva o poskytování telekomunikačních Služeb uzavřená níže uvedeného dne (dále jen Smlouva ) mezi: číslo smlouvy Smlouva o poskytování telekomunikačních Služeb uzavřená níže uvedeného dne (dále jen Smlouva ) /mix Uživatelem: Příjmení a jméno/název firmy: Trvalý pobyt/sídlo/místo podnikání: Fakturační/doručovací Více Všeobecné podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb Všeobecné podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb 1.1. Tyto podmínky upravují poskytování telekomunikačních služeb firmou Jan KANDĚRA & spol. IČO 68532318 a jsou nedílnou součástí smlouvy o poskytování Více Nájemní smlouva. se níže uvedeného dne měsíce a roku ve smyslu ustanovení 685 a násl. občanského zákoníku domluvili na této Nájemní smlouva Smluvní strany Jméno a příjmení:, Trvalé bydliště:, Rodné číslo:, Číslo OP:, dále jen pronajímatel, na straně jedné a Jméno a příjmení:, Trvalé bydliště:, Rodné číslo:, Číslo OP:, dále Více Všeobecné podmínky společnosti VOGELNET s.r.o. Všeobecné podmínky společnosti VOGELNET s.r.o. vydané v souladu s ustanovením 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejícíc h zákon ů (zákon o elektronických Více Všeobecné obchodní podmínky pro využívání hostingových služeb m-hosting.cz Všeobecné obchodní podmínky pro využívání hostingových služeb m-hosting.cz Všeobecné obchodní podmínky poskytování služby pronájmu kapacitních, výpočetních a programových prostředků počítače připojeného Více poskytnutí pomoci v krizových situacích zajišťovaných složkami integrovaného záchranného systému. VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY KE SLUŽBĚ AIM TÍSŇOVÁ PÉČE Poskytované v rámci služeb elektronických komunikací pod značkou AIM Networks platné od 1.1. 2013 1. Společnost Planet A, a.s., se sídlem Praha 4, Více KUPNÍ SMLOUVA, 2. jméno, příjmení / obchodní firma:. místo podnikání/sídlo: registrace: jednající/zastoupen: takto: KUPNÍ SMLOUVA, kterou níže uvedeného data uzavírají: 1. Kanlux s.r.o. sídlem Frýdek-Místek, ul. Sadová čp. 618, PSČ: 738 01 IČ: 27804861 registrace: obchodní rejstřík, Krajský soud v Ostravě, sp. zn. C. Více Obchodní podmínky www.skoleni-online.eu Obchodní podmínky www.skoleni-online.eu 1) OBECNÁ USTANOVENÍ A VYMEZENÍ POJMŮ Tyto obchodní podmínky platí pro poskytování služeb na internetovém portálu www.skolenionline.eu Podmínky blíže vymezují a Více OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. POSKYTOVANÉ SLUŽBY 1 Fiat 500126 VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY Internetového obchodu Fiat 500126 se sídlem Dělnická kolonie 107, Broumov 550 01 identifikační číslo (IČ): 02189852 prodej zboží prostřednictvím internetového Více Smlouva o prodeji a koupi stlačeného zemního plynu a používání nepřenosné zákaznické karty číslo../ KFŘ Smlouva o prodeji a koupi stlačeného zemního plynu číslo../ KFŘ Pražská plynárenská, a. s. Praha 1 Nové Město, Národní 37, PSČ 110 00 IČ 60193492 DIČ CZ60193492 zastoupená Tomášem Ratajem dle plné moci Více Smlouva o poskytování služeb č. VS-XXX/20XX () Smlouva o poskytování služeb č. VS-XXX/20XX () I. Smluvní strany Poskytovatel: COOLHOUSING s.r.o. sídlo: Na Okraji 6, Praha 6, 162 00 bankovní spojení: zastoupená: Komerční Banka, č.ú. 51-1028170217/0100 Více Všeobecné podmínky poskytování telekomunikační služby sdružením Poruba.NET Všeobecné podmínky poskytování telekomunikační služby sdružením Poruba.NET 1. Úvodní ustanovení Tyto všeobecné podmínky upravují podmínky zprostředkování připojení k síti INTERNET a hlasové komunikace Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY Provozovatelem internetových stránek Rozzlobenimuzi.com je společnost Platinum Media, s.r.o., se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1, 110 00, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Více Smlouva o zajištění provozu systému Educon uzavřená podle 269 odst. 2 obchodního zákoníku, v účinném znění Smlouva o zajištění provozu systému Educon uzavřená podle 269 odst. 2 obchodního zákoníku, v účinném znění Přílohy: Příloha č. 1 - Roční paušál Balíček 500 1. Smluvní strany Smluvní strany této smlouvy, Více Všeobecné podmínky společnosti sledovanitv.cz s.r.o. Článek 1 Všeobecné podmínky společnosti sledovanitv.cz s.r.o. (dále jen VPS ) Definice pojmů účinné od 18. 8. 2014 1.1. Pro účely VPS mají následující výrazy a fráze níže uvedený význam, pokud není v kontextu Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO ODBĚRATELE. ze dne 1.1.2016 VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY PRO ODBĚRATELE ze dne 1.1.2016 obchodní společnosti: SIKO KOUPELNY a.s. se sídlem: Praha 9 - Kyje, Skorkovská 1310, PSČ 198 00, Česká republika IČO: 26065801 společnost zapsaná Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen VOP ) (platné od 1.1.2010) čl. 1 Předmět Všeobecných obchodních podmínek 1. Radim Pytela AC Vyškov, Více Obchodní podmínky platné a účinné od 1.6.2014 Obchodní podmínky platné a účinné od 1.6.2014 1. Úvodní ustanovení 1.1 V souladu s ustanovením 1751 odst.1 zák. č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník) v platném znění vydává společnost REDVEL s.r.o. tyto obchodní Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB FAYRON S.R.O. ČÍSLO SMLOUVY: 201011 SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB FAYRON S.R.O. ČÍSLO SMLOUVY: 201011 Poskytovatel: FAYRON s.r.o. IČ: 288 86 439, DIČ: CZ288 68 439 se sídlem Vítězná 634/50a, 360 01 Karlovy Vary firma je zapsána v obchodním Více Obchodní podmínky platné a účinné od 1.5.2015 Obchodní podmínky platné a účinné od 1.5.2015 1. Úvodní ustanovení 1.1 V souladu s ustanovením 1751 odst.1 zák. č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník) v platném znění vydáváme tyto obchodní podmínky, jež jsou Více Smluvní podmínky pro užívání a správu domén ".sk" u spol. General Registry. Provozovatel. 1. Základní ujednání u spol. General Registry Provozovatel Provozovatelem jsou v následujícím dokumentu myšleny společnosti: 1. General Registry, s.r.o. Žižkova 1 370 01 České Budějovice Česká republika IČ: 26027267 DIČ:CZ26027267 Více Reklamační řád sítě Termsnet Reklamační řád sítě Termsnet 1. Všeobecná ustanovení Tento reklamační řád platí pro zákazníky telekomunikační sítě Termsnet (dále jen prodávající, poskytovatel). Reklamační řád blíže upravuje práva a povinnosti Více PŘÍLOHA 8 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ KONCOVÝCH ÚSEKŮ PRONAJATÝCH OKRUHŮ. Účtování a placení PŘÍLOHA 8 SMLOUVY O POSKYTOVÁNÍ KONCOVÝCH ÚSEKŮ PRONAJATÝCH OKRUHŮ Účtování a placení OBSAH 1. Rozsah dokumentu... 3 2. Výpočet cen... 3 3. Vyúčtování... 5 4. Spory týkající se vyúčtování... 6 5. Placení... Více Zvláštní poštovní a obchodní podmínky společnosti Mediaservis,s.r.o. pro službu Sběrná pošta Zvláštní poštovní a obchodní podmínky společnosti Mediaservis,s.r.o. pro službu Sběrná pošta Obsah Čl. 1 Obecná ustanovení... 2 Čl. 2 Vymezení používaných pojmů... 2 Čl. 3 Popis služby Sběrná Pošta... Více Půjčovna kol a koleběžek v Legner Hotelu Zvánovice, Zvánovice 154, 251 65 Půjčovna kol a koleběžek v Legner Hotelu Zvánovice, Zvánovice 154, 251 65 Obchodní podmínky 1: Uzavřením nájemní smlouvy o nájmu sportovního vybavení vyjadřuje nájemce souhlas s těmito Obchodními podmínkami. Více uzavřená dle 536 a následujících obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) Článek 1 Příloha č.1 Obchodní podmínky (následně smlouva) uzavřená dle 536 a následujících obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.) č. smlouvy objednatele: č. smlouvy zhotovitele: Článek 1 Smluvní strany Objednatel: Více OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ OBCHODNÍ PODMÍNKY fyzické osoby Filip Veselý se sídlem Žoluděvova 1517/3, Ostrava, PSČ 700 30, identifikační číslo: 01242555 pro prodej služeb prostřednictvím on-line obchodu umístěného na internetové Více VŠEOBECNÉ PODMÍNKY SPIDERNET.CZ VŠEOBECNÉ PODMÍNKY SPIDERNET.CZ 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1.1. Všeobecné podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb (dále jen Podmínky) stanovují základní podmínky pro poskytování telekomunikačních služeb Více Předmět Všeobecných podmínek. Poskytování služeb. Čl. 1 Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti UPC Česká republika, a.s. (dále též jen Všeobecné podmínky ) Čl. 1 Předmět Všeobecných podmínek 1.1 Společnost Více COMPATEL 2014. Provozní podmínky poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací COMPATEL 2014. Provozní podmínky poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací 1. ÚVODNÍ USTANOVENÍ 1.1 Tyto (dále jen Provozní podmínky ) popisují podmínky zřizování, provádění změn, provozu Více Všeobecné obchodní podmínky. Všeobecné obchodní podmínky. 1.1. Tento dokument obsahuje Všeobecné obchodní podmínky (dále jen VOP) jazykové školy Jazykové studio Karlov, se sídlem provozovny v ulici Školní 2147, který je vedený pod Více Všeobecné podmínky společnosti sledovanitv.cz s.r.o. (dále jen VP ) účinné od 4. 9. 2013 Všeobecné podmínky společnosti sledovanitv.cz s.r.o. (dále jen VP ) účinné od 4. 9. 2013 1. Předmět VP 1.1 Tyto VP stanovují pravidla, podle nichž společnost sledovanitv.cz s.r.o., společnost zapsaná v Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ NA SÍTI G-NET č. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací na síti G-NET č. 1/5 SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ NA SÍTI G-NET č. (dále jen smlouva ), uzavřená podle ustanovení 63 a násl. Více Obchodní podmínky portálu elearning.efpa.cz Obchodní podmínky portálu elearning.efpa.cz Preambule Prodávající, společnost Evropská asociace finančního plánování Česká republika (dále EFPA ČR), IČ: 720 84 529, se sídlem Praha, Krakovská 1366/25, Více OBCHODNÍ PODMÍNKY. a fyzická nebo právnická osoba, která dokončí objednávku služby Eshopnafacebook objednacím formulářem OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. SMLUVNÍ STRANY Eshop na Facebook se sídlem Malešická 13 Praha-3 Žižkov 130 00 IČ: 87409178 (dále jen "Poskytovatel") a fyzická nebo právnická osoba, která dokončí objednávku služby Více Smlouva o poskytnutí služby na vytvoření metodiky hodnocení ukončených zadávacích řízení jednotlivých programů TA ČR Smlouva o poskytnutí služby na vytvoření metodiky hodnocení ukončených zadávacích řízení jednotlivých programů TA ČR Smluvní strany: uzavřená podle 269 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, Více SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY SMLOUVA O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY PEČOVATELSKÁ SLUŽBA uzavřená dle 91 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, níže uvedeného dne, Více VOP NN 2012-04 Č L E N S K U P I N Y L U M E N I N T E R N A T I O N A L 1/6 Všeobecné obchodní podmínky dodávky silové elektřiny a sdružených služeb dodávky elektřiny pro zákazníky ze sítí nízkého napětí č. NN/2012-04 účinné od 1.6. 2012 1. Obecná ustanovení 1.1 Lumen Energy a.s., Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY. Firma: Simplia, s.r.o. Sídlo: Praha 2, Polská 1396/46, PSČ 120 00 IČ: 28486820 VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY 1. Smluvní strany 1.1 Poskytovatel Firma: Simplia, s.r.o. Sídlo: Praha 2, Polská 1396/46, PSČ 120 00 IČ: 28486820 1.2 Klient 2. Smluvní vztahy Předmět podnikání Předmětem podnikání Více 1. Úvodní ustanovení Tyto obchodní podmínky platí pro nákup v internetovém obchodě eshop.eledo.savana.cz Podmínky blíže vymezují a upřesňují práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího. Provozovatelem Více VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY GEOMINE a.s. NÁKUPNÍ PODMÍNKY VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY GEOMINE a.s. NÁKUPNÍ PODMÍNKY 1. Úvodní ustanovení 1.1. Tyto všeobecné obchodní podmínky vydává obchodní společnost Geomine a.s. se sídlem Příbram VI, Husova 570, PSČ 261 02, Více Smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání Smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání (uzavřená dle 2302 NOZ).. (název) se sídlem,. IČO: zastoupen/ jednající.. (dále jen Pronajímatel ) a... (jméno a příjmení) s místem podnikání IČO:... (dále Více Nájemní smlouva. uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku podle ustanovení zák. č. 116/1990 Sb., v platném znění mezi. I. Příloha č. 8 Zásad vzorová nájemní smlouva pro pronájem nebytového prostoru ( doba určitá / neurčitá ) Nájemní smlouva uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku podle ustanovení zák. č. 116/1990 Sb., Více Všeobecné obchodní podmínky poskytování služeb elektronických komunikací Všeobecné obchodní podmínky poskytování služeb elektronických komunikací 1. Úvodní ustanovení 1.1. Tyto Všeobecné obchodní podmínky služeb elektronických komunikací (dále jen Všeobecné obchodní podmínky Více Národního výboru Mezinárodní obchodní komory v České republice (ICC ČR) VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY Národního výboru Mezinárodní obchodní komory v České republice (ICC ČR) se sídlem v ulici Freyova 82/27, 190 00 Praha 9 - Vysočany identifikační číslo: 69781389 zapsaného ve Více Ceník Internetového připojení Ceník Internetového připojení Tento ceník je nedílnou součástí Všeobecných podmínek (VP) A. Tarify služby Internetové připojení Tarif Rychlost Cena (bez DPH) / zúčt. Období Cena (včetně DPH) / zúčt. období Více Všeobecné obchodní podmínky Všeobecné obchodní podmínky I. Vymezení pojmů LINEP style, s.r.o., se sídlem Čajkovského 1904/11, 130 00 Praha 3, IČ 24197181, č. účtu 2600185087, kód banky 2010, vedený u Fio banky, tel.: +420 608 883 Více 2016 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář
http://kraken.slv.cz/30Cdo2251/2012
2018-04-23T21:01:52
[ " soud ", " soud ", " soud ", " § 256", " soud ", " soud ", " § 219", " soud ", " § 237", " § 241", " § 241", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 237", " § 241", " § 237", " soud ", " § 237", " soud ", " § 243", " § 224", " § 146", " § 5", " § 10", " § 14", " § 18", " § 13", " § 137", " § 47", " zákona č. 235" ]
30 Cdo 2251/2012 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce P. Z. , zastoupeného JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencova 185/1, proti žalovaným: 1) VENEZIA HOTEL, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Hrabákova 1976/10, a 2) P. B. , oběma zastoupeným JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 6, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 14 C 157/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 12. ledna 2012, č.j. 19 Co 377/2011-127, takto: II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Davida Máši, advokáta se sídlem v Praze 1, Křemencova 185/1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 31. května 2011, č.j. 14 C 157/2009-88, určil, že žalovaný č. 2 P. B., je vlastníkem domu č.p. 655, pozemku parc. č. 1055 o výměře 1165 m2, pozemku parc. č. 113/3 o výměře 877 m2, pozemku parc. č. 113/4 o výměře 1315 m2 a pozemku parc. č. 113/30 o výměře 874 m2, vše v k.ú. S. B., zapsané na LV č. 2215 vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že 2) žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť kupní smlouva ze dne 8. října 2008, uzavřená mezi žalovanou 1) a žalovaným 2) v souvislosti se zápočtem pohledávky žalovaného 2) na zaplacení ceny proti pohledávce žalované 1) ve výši 4.252.000,- Kč, zvýhodnila žalovanou 1) jako jednu z věřitelů žalovaného 2). Takový postup je ve smyslu § 256 trestního zákona protiprávní a jeho výsledkem je sankce absolutní neplatnosti žalovanými uzavřené kupní smlouvy, na základě níž vlastnické právo k nemovitostem z žalovaného 2) na žalovanou 1) nepřešlo. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále již odvolací soud ) v záhlaví citovaným rozsudkem ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně, změnil jej pouze ve výroku II., týkajícího se nákladů řízení. Dále pak rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Konstatoval, že žalobce v projednávané věci uplatnil existující zákonný důvod odstoupení od kupní smlouvy, když žalovaná neuhradila kupní cenu za sporné nemovitosti ani v dodatečné lhůtě, již lze považovat za přiměřenou, a žalobce pro toto prodlení žalované od kupní smlouvy odstoupil. Účinným odstoupením od kupní smlouvy tak zanikl právní titul, na jehož základě žalovaná nabyla vlastnické právo k nemovitostem a obnovuje se předchozí stav. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále již dovolatelé ) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvod spatřují v ust. § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. V čem konkrétně dovolatelé spatřují otázku zásadního právního významu však z dovolání nevyplývá; dovolatelé pouze uvádějí, že nesouhlasí zásadním způsobem s právními závěry soudů obou stupňů, když nesprávnost těchto závěrů vyvěrá z celkového právního hodnocení zjištěného skutku a následně pak vymezení skutkové podstaty určení vlastnictví nemovitosti, o které v této věci jde . Dovolatelé se domnívají, že převod předmětné nemovitosti je nutno hodnotit jako úhradu dluhu, který průběžně vznikl, nikoliv jako krácení žalobcovy pohledávky, neboť zástava banky neumožňovala jiné řešení neschopnosti žalovaného 2) hradit závazek vůči bance i závazek vůči společnosti VENEZIA HOTEL s. r. o. Převod vlastnictví na základě zápočtu pohledávek mezi žalovanými byl proveden na základě pokynu Komerční banky a. s. z důvodu, aby společnosti VENEZIA HOTEL s.r.o. měla právo jednotlivé splátky zahrnout do nákladů ve svém účetnictví. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání dovolatelů uvedl, že má za to, že dovolání je výrazně nejasné, nevystihující žádnou podstatu problému, neobsahující žádný jasný skutečný dovolací důvod tedy nepoukazující na jednoznačnou a určitou vadu řízení, nebo na jasnou koncentrovanou a určitou chybu právního posouzení. Toto dovolání je tak spíše předložením oblastí, nad nimiž by se Nejvyšší soud měl dle dovolatelů zamyslet a sám hledat vady, což však není úkolem Nejvyššího soudu. Žalobce v dovolání nenašel žádnou otázku, která by byla ve věci významná a proto navrhl, aby podané dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Dovolatelé ve svém dovolání ovšem [z pohledu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.] neformulovali (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedli ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu. Z dovolání je totiž zřejmé, že dovolatelé brojí proti výsledkům dokazování odvolacím soudem (oběma soudy) a v dovolání tak nepřípustně uplatňují dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 3 písm. o. s. ř., jehož prostřednictvím ovšem přípustnost dovolání posuzovat nelze (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.). Pokud pak dovolatelé polemizují s právním posouzením věci odvolacím soudem, činí tak právě s ohledem na svou skutkovou verzi případu; ani tato okolnost ovšem přípustnost dovolání nezakládá. K otázce právního posouzení věci lze pak uvést, že skutkový stav, z nějž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud a jímž byl při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vázán dovolací soud, umožňovaly odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru, jak byl zákonu odpovídajícím způsobem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), též s odkazem na relevantní judikaturu, vyložen v odůvodnění (písemného vyhotovení) jeho dovoláním napadeném rozsudku. Z dovoláním napadeného rozsudku nebylo možno ani vyvodit, že by se odvolací soud při posuzování věci ve světle zjištěných skutkových okolností případu odchýlil od konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávající z odměny za zastupování advokátem (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [podle čl. II vyhl. č. 64/2012 Sb., § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.] a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle § 137 odst. 3 a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč jsou dovolatelé povinni zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, jak je uvedeno shora (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-172
2020-04-09T05:30:57
[ "\n§ 2", "\n§ 3", "\n§ 4", "\n§ 5", " § 18", " § 25", " zákona č. 134", " § 4", " § 4", " § 4", " § 4", " § 4", " § 4", " § 4", " § 4", " § 4", " § 18", " § 2", " Čl. 4", "\nČl. 15", "\nČl. 8", "\nČl. 8" ]
172/2016 Sb. Nařízení vlády o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek 172/2016verze 3 Nařízení vlády č. 172/2016 Sb.Nařízení vlády o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek Částka 66/2016 Platnost od 08.06.2016 Aktuální znění 01.01.2020 (verze 3) § 2 - Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky § 3 - Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby § 4 - Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce § 5 - Částka pro účely možnosti vyčlenění části veřejné zakázky o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek Vláda nařizuje podle § 18 odst. 3 a § 25 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek: Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie2) a upravuje a) finanční limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky, b) částky pro účely možnosti vyčlenění jednotlivé části veřejné zakázky, která nemusí být zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky. Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky (1) Není-li v odstavci 2 stanoveno jinak, činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky a) 3568000 Kč pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“); to neplatí pro zadavatele působícího v oblasti obrany v případech uvedených v písmeni b) bodě 1, b) 5494000 Kč pro zadavatele podle 1. § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona působícího v oblasti obrany, pokud předmět veřejné zakázky nezahrnuje výrobky uvedené v příloze k tomuto nařízení, 2. § 4 odst. 1 písm. d) a e) zákona, 3. § 4 odst. 2 zákona, nebo 4. § 4 odst. 5 zákona. (2) Finanční limit pro určení nadlimitní sektorové veřejné zakázky na dodávky nebo pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky v oblasti obrany nebo bezpečnosti činí 10989000 Kč. Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby (1) Není-li v odstavcích 2 až 4 stanoveno jinak, činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby a) 3568000 Kč pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona, 1. § 4 odst. 1 písm. d) a e) zákona, 2. § 4 odst. 2 zákona, nebo 3. § 4 odst. 5 zákona. (2) Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby v případě sektorové veřejné zakázky nebo v případě veřejné zakázky v oblasti obrany nebo bezpečnosti činí 10989000 Kč. (3) Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky, která je koncesí na služby, činí 137366000 Kč. (4) Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby, u které více než 50 % předpokládané hodnoty tvoří sociální a jiné zvláštní služby podle přílohy č. 4 zákona, činí 19257000 Kč, s výjimkou a) sektorové veřejné zakázky na služby, u které činí 25676000 Kč, b) koncese na služby, u které činí 137366000 Kč. Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce činí 137366000 Kč. Částka pro účely možnosti vyčlenění části veřejné zakázky Částka pro jednotlivou část veřejné zakázky, která nemusí být zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky podle § 18 odst. 3 zákona, činí a) 2054000 Kč v případě dodávek nebo služeb, b) 25676000 Kč v případě stavebních prací. Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. října 2016. Příloha k nařízení vlády č. 172/2016 Sb. Seznam výrobků podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 1 Kapitola 25: Sůl, síra, zeminy a kameny, sádra, vápno a cement Kapitola 26: Rudy kovů, strusky a popely Kapitola 27: Nerostná paliva, minerální oleje a produkty jejich destilace, živičné látky, minerální vosky 27.10: speciální pohonné látky Kapitola 28: Anorganické chemikálie, anorganické nebo organické sloučeniny drahých kovů, vzácných zemin, radioaktivních prvků nebo izotopů s výjimkou: 28.09: výbušniny 28.13: výbušniny 28.14: slzné plyny 28.28: výbušniny 28.32: výbušniny 28.39: výbušniny 28.50: toxické výrobky 28.51: toxické výrobky 28.54: výbušniny Kapitola 29: Organické chemikálie 29.03: výbušniny 29.04: výbušniny 29.07: výbušniny 29.08: výbušniny 29.11: výbušniny 29.12: výbušniny 29.13: toxické výrobky 29.14: toxické výrobky 29.15: toxické výrobky 29.21: toxické výrobky 29.22: toxické výrobky 29.23: toxické výrobky 29.26: výbušniny 29.27: toxické výrobky 29.29: výbušniny Kapitola 30: Farmaceutické výrobky Kapitola 31: Hnojiva Kapitola 32: Tříselné nebo barvířské výtažky, taniny a jejich deriváty, barviva, pigmenty a jiné barvicí látky, nátěrové barvy a laky, tmely, plnidla a těsnící hmoty, inkousty Kapitola 33: Vonné silice a pryskyřice, voňavkářské, kosmetické nebo toaletní přípravky Kapitola 34: Mýdlo, organické povrchově aktivní prostředky, prací a čisticí prostředky, mazací přípravky, syntetické vosky, připravené vosky, leštící nebo cídicí přípravky, svíčky a podobné výrobky, modelovací pasty a „dentální vosky“ Kapitola 35: Albuminoidní látky, klihy, enzymy Kapitola 37: Fotografické nebo kinematografické zboží Kapitola 38: Různé chemické výrobky 38.19: toxické výrobky Kapitola 39: Umělé pryskyřice, plasty, étery celulózy a estery celulózy, výrobky z nich 39.03: výbušniny Kapitola 40: Kaučuk, syntetický kaučuk, faktis a výrobky z nich 40.11: neprůstřelné pneumatiky Kapitola 41: Surové kůže a kožky (jiné než kožešiny) a usně Kapitola 42: Kožené zboží, sedlářské a řemenářské výrobky, cestovní potřeby, kabelky a podobné schránky, výrobky ze střev (jiných než z housenek bource morušového) Kapitola 43: Kožešiny a umělé kožešiny, výrobky z nich Kapitola 44: Dřevo a dřevěné výrobky, dřevěné uhlí Kapitola 45: Korek a korkové výrobky Kapitola 46: Výrobky ze slámy, esparta nebo jiných pletacích materiálů, košíkářské a proutěné výrobky Kapitola 47: Materiály pro výrobu papíru Kapitola 48: Papír, kartón a lepenka, výrobky z papírenských vláknin, papíru, kartónu nebo lepenky Kapitola 49: Tištěné knihy, noviny, obrazy a jiné výrobky polygrafického průmyslu, rukopisy, strojopisy a plány Kapitola 65: Pokrývky hlavy a jejich části a součásti Kapitola 66: Deštníky, slunečníky, vycházkové hole, biče, jezdecké bičíky a jejich části a součásti Kapitola 67: Upravená péra a prachové peří a výrobky z nich, umělé květiny, výrobky z lidských vlasů Kapitola 68: Výrobky z kamene, sádry, cementu, osinku (azbestu), slídy nebo podobných materiálů Kapitola 69: Keramické výrobky Kapitola 70: Sklo a skleněné výrobky Kapitola 71: Perly, drahokamy a polodrahokamy, drahé kovy, kovy plátované drahými kovy a výrobky z nich, umělá bižuterie Kapitola 73: Železo a ocel a výrobky z nich Kapitola 74: Měď a výrobky z mědi Kapitola 75: Nikl a výrobky z niklu Kapitola 76: Hliník a výrobky z hliníku Kapitola 77: Hořčík a beryllium a výrobky z nich Kapitola 78: Olovo a výrobky z olova Kapitola 79: Zinek a výrobky ze zinku Kapitola 80: Cín a výrobky z cínu Kapitola 81: Ostatní obecné kovy používané v metalurgii a výrobky z nich Kapitola 82: Nástroje, nářadí, náčiní, nožířské výrobky a jídelní příbory, z obecných kovů, jejich části a součásti z obecných kov 82.05: nástroje 82.07: části nástrojů Kapitola 83: Různé výrobky z obecných kovů Kapitola 84: Kotle, stroje a mechanická zařízení, jejich části a součásti 84.06: motory 84.08: jiné motory 84.45: stroje 84.53: stroje pro automatické zpracování dat 84.55: části strojů uvedených pod číslem 84.53 84.59: jaderné reaktory Kapitola 85: Elektrické stroje, přístroje a zařízení a jejich části a součásti 85.13: telekomunikační zařízení 85.15: zařízení pro vysílání Kapitola 86: Železniční nebo tramvajové lokomotivy, kolejová vozidla a jejich části a součásti, kolejový svrškový upevňovací materiál a upevňovací zařízení, dopravní signalizační zařízení všeho druhu (nepoháněna elektřinou) 86.02: elektrické obrněné lokomotivy 86.03: jiné obrněné lokomotivy 86.05: obrněné vagóny 86.06: opravářské vagóny 86.07: vagóny Kapitola 87: Vozidla, jiná než kolejová, a jejich části a součásti 87.08: tanky a jiná obrněná vozidla 87.01: traktory 87.02: vojenská vozidla 87.03: odtahová vozidla 87.09: motocykly 87.14: návěsy Kapitola 89: Lodě, čluny a plovoucí konstrukce 89.01A: válečné lodě Kapitola 90: Optické, fotografické, kinematografické, měřicí, kontrolní, přesné, lékařské nebo chirurgické nástroje a přístroje, jejich části a součásti 90.05: dalekohledy 90.13: různé nástroje, lasery 90.14: navigační nástroje a přístroje 90.28: elektrické a elektronické měřicí přístroje 90.11: mikroskopy 90.17: lékařské nástroje 90.18: přístroje pro mechanoterapii 90.19: ortopedické přístroje 90.20: rentgenové přístroje Kapitola 91: Hodinky a hodiny Kapitola 92: Hudební nástroje, zvuková nahrávací zařízení či reproduktory, televizní zvuková a audiovizuální zařízení či reproduktory, části, součásti a příslušenství těchto výrobků Kapitola 94: Nábytek a jeho části, lůžkoviny, matrace, vložky do postelí, polštáře a podobné vycpávané výrobky 94.01 A: sedadla pro použití v letadlech Kapitola 95: Opracované řezbářské a tvarovací materiály a výrobky z nich Kapitola 96: Košťata a smetáky, kartáče, labutěnky a síta Kapitola 98: Různé zpracovatelské výrobky 1) Čl. 4 a 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES. Čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES. Čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí. Čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES. Sdělení Komise - Odpovídající hodnoty finančních limitů podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU, 2014/24/EU, 2014/25/EU a 2009/81/ES. 2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1827 ze dne 30. října 2019, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ohledně finančního limitu pro koncese. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1828 ze dne 30. října 2019, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ohledně finančních limitů pro veřejné zakázky na dodávky, na služby a na stavební práce a pro soutěže o návrh. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1829 ze dne 30. října 2019, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ohledně finančních limitů pro zakázky na dodávky, na služby a na stavební práce a pro soutěže o návrh. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1830 ze dne 30. října 2019, kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ohledně prahových hodnot pro zakázky na dodávky, na služby a na stavební práce.
http://public.psp.cz/sqw/ischuze.sqw?o=3&s=37&pozvanka=1
2019-12-08T19:03:46
[ " zákona č. 591", " zákona č. 409", " zákona č. 140", " zákona č.166", " zákona č.298", " zákona č. 132", " zákona č. 200", " zákona č. 159", " zákona č. 13", " zákona č. 156", " zákona č. 77", " § 90", " zákona č. 140", " zákona č. 492", " zákona č. 492", " zákona č. 455", " zákona č. 212", " zákona č. 204", " zákona č. 10", " § 90", " zákona č. 114", " zákona č. 114", " zákona č. 122", " zákona č. 363", " zákona č. 159", " § 90", " zákona č. 409", " zákona č. 140", " zákona č.166", " zákona č.298", " zákona č. 132", " zákona č. 200", " zákona č. 159", " zákona č. 13", " zákona č. 156" ]
Od 26. 6. 2001 14:00 Pá 13.7. body 83, 90, 91, 93 a další podle schváleného pořadu Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů /sněmovní tisk 717/6/ - vrácený prezidentem republiky Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 809/4/ - vrácený Senátem Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu ztráty Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, za rok 1999, a o změně zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 711/4/ - vrácený Senátem Návrh zákona o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře) /sněmovní tisk 839/5/ - vrácený Senátem Vládní návrh zákona o finanční kontrole ve veřejné správě /sněmovní tisk 835/ - druhé čtení Vládní návrh zákona o omezení plateb v hotovosti /sněmovní tisk 872/ - druhé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 871/ - druhé čtení Vládní návrh zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů /sněmovní tisk 875/ - druhé čtení Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 884/ - druhé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 885/ - druhé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 409/2000 Sb. /sněmovní tisk 873/ - druhé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 886/ - druhé čtení Návrh poslanců Ivany Hanačíkové, Cyrila Svobody, Tomáše Kladívka a dalších na vydání zákona o přijímání a vyřizování stížností /sněmovní tisk 574/ - druhé čtení Návrh poslance Ladislava Skopala na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 703/ - druhé čtení Návrh poslanců Miloslava Kučery ml. a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 762/ - druhé čtení Návrh poslanců Jaroslava Palase, Jiřího Drdy, Jana Grůzy, Josefa Mandíka, Františka Brožíka, Pavla Höniga, Oldřicha Vojíře, Ludmily Müllerové, Vojtěcha Filipa, Petra Horta, Jaroslava Lobkowicze, Vladimíra Doležala, Ladislava Skopala, Františka Chobota, Pavla Kováčika, Taťány Jirousové a Václava Grulicha na vydání zákona o myslivosti /sněmovní tisk 788/ - druhé čtení Návrh poslanců Stanislava Němce, Miloslava Kučery ml., Libora Ambrozka a Vlasty Parkanové na vydání zákona o myslivosti a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákona č.166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č.298/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 132/2000 Sb. o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze (zákon o myslivosti) /sněmovní tisk 836/ - druhé čtení Návrh poslanců Cyrila Svobody, Stanislava Křečka, Pavla Němce, Miloslava Výborného a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 804/ - druhé čtení Vládní návrh zákona o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů /sněmovní tisk 814/ - druhé čtení Vládní návrh zákona o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o státních hranicích) /sněmovní tisk 874/ - druhé čtení Návrh poslance Viléma Holáně na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví) ve znění zákona č. 159/2000 Sb. /sněmovní tisk 831/ - druhé čtení Vládní návrh zákona o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva /sněmovní tisk 842/ - druhé čtení Návrh poslanců Zuzky Rujbrové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 850/ - druhé čtení Návrh poslanců Bohuslava Sobotky, Martina Kocourka, Milana Ekerta, Michala Krause a Michala Doktora na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 852/ - druhé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 864/ - druhé čtení Návrh poslanců Václava Grűnera, Jaroslava Lobkowicze, Josefa Mandíka a Václava Hanuše na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb. a zákona č. 156/2000 Sb. /sněmovní tisk 849/ - druhé čtení Vládní návrh zákona o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 880/ - prvé čtení pokračování přerušeného jednání Vládní návrh zákona o pracovní době a době odpočinku zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou v dopravě /sněmovní tisk 970/ - prvé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 973/ - prvé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony /sněmovní tisk 923/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu rozpočtovaného schodku státního rozpočtu České republiky na rok 2001 /sněmovní tisk 908/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2 Vládní návrh zákona o přiznání k majetku a jeho přírůstku a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (zákon o přiznání k majetku) /sněmovní tisk 956/ - prvé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 492/2000 Sb., a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 974/ - prvé čtení Návrh zastupitelstva Pardubického kraje na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění zákona č. 492/2000 Sb. /sněmovní tisk 934/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o podpoře malého a středního podnikání /sněmovní tisk 938/ - prvé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. /sněmovní tisk 951/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o poskytování záloh některým osobám nasazeným na nucené práce nebo postiženým jiným nacistickým bezprávím /sněmovní tisk 977/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) /sněmovní tisk 960/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech) /sněmovní tisk 962/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje) /sněmovní tisk 963/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o zbraních a střelivu a o změně zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních) /sněmovní tisk 967/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů /sněmovní tisk 968/ - prvé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 64/2001 Sb., a zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů /sněmovní tisk 969/ - prvé čtení Návrh poslanců Rostislava Čevely, Milana Cabrnocha a Josefa Janečka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 907/ - prvé čtení Návrh poslanců Michaely Šojdrové, Jany Volfové, Petra Mareše, Waltra Bartoše, Václava Brouska, Václava Pícla a Ivany Hanačíkové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, ve znění zákona č. 10/2001 Sb. /sněmovní tisk 909/ - prvé čtení Návrh poslanců Pavla Němce, Karla Sehoře, Františka Vnoučka a Miloslava Výborného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, a kterým se mění některé další zákony /sněmovní tisk 910/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2 Návrh poslanců Toma Zajíčka, Jiřího Vlacha a Miroslava Kalouska na vydání zákona o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 936/ - prvé čtení Návrh poslanců Miroslava Máčeho a dalších na vydání zákona o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 937/ - prvé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb. /sněmovní tisk 950/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou a o změně zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění zákona č. 159/2000 Sb. (zákon o státní pomoci při obnově území) /sněmovní tisk 959/ - prvé čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 491/2000 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2001 /sněmovní tisk 961/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Protokol o změně článku 50 písm. a) Úmluvy o mezinárodním civilním letectví (Chicago, 1944) /sněmovní tisk 843/ - druhé čtení Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Chilskou republikou o sociálním zabezpečení, podepsaná v Santiagu de Chile dne 7. prosince 2000 /sněmovní tisk 854/ - druhé čtení Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Víceletá finanční dohoda mezi Českou republikou a Komisí Evropských společenství jménem Evropského společenství podepsaná dne 5. února 2001 v Praze /sněmovní tisk 865/ - druhé čtení Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky k I. Dodatkovému protokolu k Evropské rámcové úmluvě o přeshraniční spolupráci mezi územními společenstvími nebo úřady /sněmovní tisk 882/ - druhé čtení Vládní návrh na přístup České republiky ke Smlouvě Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (Ženeva, 20. prosince 1996) a Smlouvě Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (Ženeva, 20. prosince 1996) /sněmovní tisk 903/ - druhé čtení Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Protokol o výsadách a imunitách Mezinárodního úřadu pro mořské dno /sněmovní tisk 844/ - druhé čtení Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o výsadách a imunitách Mezinárodního tribunálu pro mořské právo /sněmovní tisk 846/ - druhé čtení Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu přijetí změn ve Stanovách Mezinárodní agentury pro atomovou energii /sněmovní tisk 935/ - prvé čtení Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu protokoly k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států z roku 1979: Protokol o těžkých kovech a Protokol o persistentních organických polutantech /sněmovní tisk 964/ - prvé čtení Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Nizozemským královstvím o exportu dávek sociálního pojištění, podepsaná dne 30. května 2001 /sněmovní tisk 965/ - prvé čtení Vládní návrh zákona o finanční kontrole ve veřejné správě /sněmovní tisk 835/ - třetí čtení Vládní návrh zákona o omezení plateb v hotovosti /sněmovní tisk 872/ - třetí čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 871/ - třetí čtení Vládní návrh zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů /sněmovní tisk 875/ - třetí čtení Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 884/ - třetí čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 885/ - třetí čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 409/2000 Sb. /sněmovní tisk 873/ - třetí čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 886/ - třetí čtení Návrh poslanců Ivany Hanačíkové, Cyrila Svobody, Tomáše Kladívka a dalších na vydání zákona o přijímání a vyřizování stížností /sněmovní tisk 574/ - třetí čtení Návrh poslance Ladislava Skopala na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 703/ - třetí čtení Návrh poslanců Miloslava Kučery ml. a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 762/ - třetí čtení Návrh poslanců Jaroslava Palase, Jiřího Drdy, Jana Grůzy, Josefa Mandíka, Františka Brožíka, Pavla Höniga, Oldřicha Vojíře, Ludmily Müllerové, Vojtěcha Filipa, Petra Horta, Jaroslava Lobkowicze, Vladimíra Doležala, Ladislava Skopala, Františka Chobota, Pavla Kováčika, Taťány Jirousové a Václava Grulicha na vydání zákona o myslivosti /sněmovní tisk 788/ - třetí čtení Návrh poslanců Stanislava Němce, Miloslava Kučery ml., Libora Ambrozka a Vlasty Parkanové na vydání zákona o myslivosti a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákona č.166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č.298/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 132/2000 Sb. o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze (zákon o myslivosti) /sněmovní tisk 836/ - třetí čtení Návrh poslanců Cyrila Svobody, Stanislava Křečka, Pavla Němce, Miloslava Výborného a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 804/ - třetí čtení Vládní návrh zákona o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů /sněmovní tisk 814/ - třetí čtení Vládní návrh zákona o státních hranicích a o změně zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o státních hranicích) /sněmovní tisk 874/ - třetí čtení Návrh poslance Viléma Holáně na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví) ve znění zákona č. 159/2000 Sb. /sněmovní tisk 831/ - třetí čtení Vládní návrh zákona o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva /sněmovní tisk 842/ - třetí čtení Návrh poslanců Zuzky Rujbrové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 850/ - třetí čtení Návrh poslanců Bohuslava Sobotky, Martina Kocourka, Milana Ekerta, Michala Krause a Michala Doktora na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 852/ - třetí čtení Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 864/ - třetí čtení Návrh poslanců Václava Grűnera, Jaroslava Lobkowicze, Josefa Mandíka a Václava Hanuše na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb. a zákona č. 156/2000 Sb. /sněmovní tisk 849/ - třetí čtení Návrh zastupitelstva hlavního města Prahy na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 906/ - prvé čtení Návrh na volbu člena Správní rady Ústřední pojišťovny Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR Zpráva o stavu realizace Programového prohlášení a o činnosti vlády České republiky od března 2000 do současnosti /sněmovní tisk 931/ Návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2000 /sněmovní tisk 911/ Roční účetní závěrka Státního fondu rozvoje bydlení za rok 2000 a Výroční zpráva o činnosti Státního fondu rozvoje bydlení za rok 2000 /sněmovní tisk 893/ Výroční zpráva o činnosti a účetní závěrka Státního fondu dopravní infrastruktury za rok 2000 /sněmovní tisk 913/ Roční zpráva o výsledku hospodaření České národní banky za rok 2000 Informace ministra školství o realizaci státní informační politiky ve školství Finanční zabezpečení dokončení programu obnovy vodních toků a souvisejících vodohospodářských zařízení po povodních v letech 1997 a 1998 /sněmovní tisk 902/ Programy podpory malého a středního podnikání na období 2001 - 2004 /sněmovní tisk 825/ Zpráva o stavu vysílání a činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání za období 1.1.2000 - 31.12.2000 /sněmovní tisk 862/ Vyhodnocení nasazení jednotek Armády České republiky v mezinárodních mírových operacích JOINT FORCE (SFOR) na území Bosny a Hercegoviny a JOINT GUARDIAN (KFOR) na území Svazové republiky Jugoslávie, provincie Kosovo, za období červenec - prosinec 2000 /sněmovní tisk 899/ Výroční zpráva o činnosti a hospodaření České tiskové kanceláře v roce 2000 /sněmovní tisk 917/ Informace o pojišťování vývozních úvěrových rizik (za období leden - prosinec 2000) /sněmovní tisk 929/ Informace o zvýhodněném financování za rok 2000 /sněmovní tisk 932/ Roční zpráva o situaci na kapitálovém trhu v roce 2000 /sněmovní tisk 939/
https://www.msk.cz/verejna_sprava/usneseni.html?s=738&t=r&d=2019-11-04
2019-12-07T19:38:44
[ " § 53", " zákona č. 134", " § 42", " zákona č. 134", " § 42", " zákona č. 134", " § 56", " zákona č. 134", " § 42", " zákona č. 134", " § 42", " zákona č. 134", " § 56", " zákona č. 134", " § 42", " zákona č. 134", " § 42", " zákona č. 134", " § 56", " zákona č. 134", " § 42", " zákona č. 134", " § 42", " zákona č. 134", " § 31", " zákona č. 134", " § 31", " zákona č. 134", " § 31", " zákona č. 134", " § 141", " zákona č. 134", " § 141", " zákona č. 134", " § 31", " zákona č. 134", " § 31", " zákona č. 134", " § 3", " zákona č. 194", " zákona č. 151", " čl. 2", " čl. 2", " § 59", " zákona č. 129", " zákona č. 306", " § 59", " zákona č. 129" ]
Souhrn usnesení ze schůze rady konané dne 4. 11. 2019 73/6573 4. 11. 2019 program schůze rady kraje konané dne 4. 11. 2019 73/6574 4. 11. 2019 zprávu ověřovatelů zápisu Ing. Jaroslava Kanii a pana Jana Krkošky, o ověření zápisu ze 72. schůze rady kraje, konané dne 21. 10. 2019 ověřovatele zápisu ze 73. schůze rady kraje, konané dne 4. 11. 2019: 73/6575 4. 11. 2019 informaci o aktuálním stavu přípravy rozšíření leteckého carga na Letišti Leoše Janáčka Ostrava, dle předloženého materiálu pověřit Ing. Jaroslava Kaniu, náměstka hejtmana kraje, k jednání se zájemci a investory za účelem rozšíření leteckého carga na Letišti Leoše Janáčka Ostrava č. 68/6201 ze dne 27. 8. 2019 73/6576 4. 11. 2019 s účinností od 5. 11. 2019 včetně Ing. Ivo Žolnerčíka, na vedoucí pracovní místo ředitele organizace Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj, příspěvková organizace, Vydmuchov 399/5, Ráj, 734 01 Karviná, IČO 00844853 plat Ing. Ivu Žolnerčíkovi, řediteli organizace Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj, příspěvková organizace, Vydmuchov 399/5, Ráj, 734 01 Karviná, IČO 00844853, dle návrhu uvedeného v předloženém materiálu 73/6577 4. 11. 2019 zahájit zadávací řízení ve zjednodušeném podlimitním řízení dle § 53 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, k veřejné zakázce na služby s názvem „Podpora kvality sociálních služeb v rámci klíčové aktivity 2 „Podpora kvality sociálních služeb““, a to uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele že předměty smluv uzavřených na základě veřejné zakázky s názvem „Podpora kvality sociálních služeb v rámci klíčové aktivity 2 „Podpora kvality sociálních služeb““ jsou pořizovány výlučně pro potřeby související s činností kraje při výkonu veřejné správy v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, členy a náhradníky členů komise pro otevírání nabídek pro veřejnou zakázku s názvem „Podpora kvality sociálních služeb v rámci klíčové aktivity 2 „Podpora kvality sociálních služeb““, a to: v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, členy a náhradníky členů hodnotící komise pro posouzení kvalifikace, posouzení nabídek a hodnocení nabídek pro veřejnou zakázku s názvem „Podpora kvality sociálních služeb v rámci klíčové aktivity 2 „Podpora kvality sociálních služeb““, a to: Mgr. Vojtěch Mořkovský, odbor právní a organizační č. 12/1429 ze dne 13.6.2019 73/6578 4. 11. 2019 zahájit zadávací řízení v otevřeném nadlimitním řízení dle § 56 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, k veřejné zakázce na služby s názvem „Zajištění lékařské pohotovostní služby a pohotovostní služby v oboru zubní lékařství na území statutárního města Ostravy“, a to zasláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek že předměty smluv uzavřených na základě veřejné zakázky s názvem „Zajištění lékařské pohotovostní služby a pohotovostní služby v oboru zubní lékařství na území statutárního města Ostravy“ jsou pořizovány výlučně pro potřeby související s činností kraje při výkonu veřejné správy v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, členy a náhradníky členů komise pro otevírání nabídek pro veřejnou zakázku s názvem „Zajištění lékařské pohotovostní služby a pohotovostní služby v oboru zubní lékařství na území statutárního města Ostravy“, a to: v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, členy a náhradníky členů hodnotící komise pro posouzení kvalifikace, posouzení nabídek a hodnocení nabídek pro veřejnou zakázku s názvem „Zajištění lékařské pohotovostní služby a pohotovostní služby v oboru zubní lékařství na území statutárního města Ostravy“, a to: Mgr. Pavel Rydrych, odbor zdravotnictví Ing. Karel Plunder, Ph.D., MBA, odbor zdravotnictví Mgr. Petra Barabašová, odbor zdravotnictví 73/6579 4. 11. 2019 zahájit zadávací řízení v otevřeném nadlimitním řízení dle § 56 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, k veřejné zakázce na dodávky s názvem „Realizace expozice v rámci projektu „Památník J. A. Komenského ve Fulneku - živé muzeum“ II.“, a to zasláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek že předmět smlouvy uzavřené na základě veřejné zakázky s názvem „Realizace expozice v rámci projektu „Památník J. A. Komenského ve Fulneku - živé muzeum“ II.“ je pořizován výlučně pro potřeby související s činností kraje při výkonu veřejné správy v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, členy a náhradníky členů komise pro otevírání nabídek pro veřejnou zakázku s názvem „Realizace expozice v rámci projektu „Památník J. A. Komenského ve Fulneku - živé muzeum“ II.“, a to: v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, členy a náhradníky členů hodnotící komise pro posouzení kvalifikace, posouzení nabídek a hodnocení nabídek pro veřejnou zakázku s názvem „Realizace expozice v rámci projektu „Památník J. A. Komenského ve Fulneku - živé muzeum“ II.“, a to: 73/6580 4. 11. 2019 zahájit zadávací řízení v otevřeném nadlimitním řízení dle § 56 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, k veřejné zakázce na služby s názvem „PD, autorský dozor, koordinátor BOZP a inženýrská činnost stavby "Přístavba Domu umění – Galerie 21. století““, a to zasláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek že předmět smlouvy uzavřené na základě veřejné zakázky s názvem „PD, autorský dozor, koordinátor BOZP a inženýrská činnost stavby "Přístavba Domu umění – Galerie 21. století““ je pořizován výlučně pro potřeby související s činností kraje při výkonu veřejné správy v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, členy a náhradníky členů komise pro otevírání nabídek pro veřejnou zakázku s názvem „PD, autorský dozor, koordinátor BOZP a inženýrská činnost stavby "Přístavba Domu umění – Galerie 21. století““, a to: v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, členy a náhradníky členů hodnotící komise pro posouzení kvalifikace, posouzení nabídek a hodnocení nabídek pro veřejnou zakázku s názvem „PD, autorský dozor, koordinátor BOZP a inženýrská činnost stavby "Přístavba Domu umění – Galerie 21. století““, a to: Ing. Jindřiška Körbelová, odbor investiční a majetkový 73/6581 4. 11. 2019 zápis o posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky malého rozsahu podle § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, s názvem „Zajištění sportovního vybavení - Hry IX. zimní olympiády dětí a mládeže ČR 2020“ U Hrůbků 251/119, Nová Ves, 709 00 Ostrava IČO: 24851779 za cenu nejvýše přípustnou 649.800 Kč bez DPH 73/6582 4. 11. 2019 zápis o posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky malého rozsahu podle § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, s názvem „Kancelářské potřeby pro rok 2020" vyloučit z další účasti pro veřejnou zakázku malého rozsahu uvedené v bodě 1. tohoto usnesení níže uvedené účastníky výběrového řízení: se sídlem: Nádražní 2335/30, Pod Bezručovým vrchem, 794 01 Krnov IČO: 25910027 Společnost, jejíž účastníci jsou: IČO: 27791661 se sídlem: Skalní 1088, 753 01 Hranice IČO: 01502875 se sídlem: Veselská 686, 199 00 Praha 9 - Letňany IČO: 48110205 za jednotkové ceny v Kč bez DPH dle smluv, které jsou přílohami č. 3, 4 a 5 předloženého materiálu 73/6583 4. 11. 2019 zápis o posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky malého rozsahu podle § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, s názvem Zajištění sanitární techniky a dodání náplní za jednotkové ceny dle smlouvy, která je přílohou č. 2 předloženého materiálu č. 63/5606 ze dne 28.5.2019 73/6584 4. 11. 2019 zápis o posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky podle § 141 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, s názvem „Nákup propagačních předmětů s logem Moravskoslezského kraje pro rok 2020“ vyloučit z další účasti ve veřejné zakázce zadávané v dynamickém nákupním systému uvedené v bodě 1. tohoto usnesení, níže uvedeného účastníka výběrového řízení: IČO: 26819643 vybrat nejvhodnější nabídku a uzavřít smlouvu k veřejné zakázce zadávané v dynamickém nákupním systému uvedené v bodě 1. tohoto usnesení s dodavatelem: se sídlem: Teslova 873/2, Přívoz, 702 00 Ostrava IČO: 27802191 za cenu nejvýše přípustnou 590.100 Kč bez DPH 73/6585 4. 11. 2019 zápis o posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky podle § 141 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, s názvem „Nákup výpočetní techniky 2 – notebooky, stolní počítače“ vybrat nejvýhodnější nabídku a uzavřít smlouvu k veřejné zakázce zadávané v dynamickém nákupním systému uvedené v bodě 1. tohoto usnesení s dodavatelem: za cenu nejvýše přípustnou 1.202.160 Kč bez DPH 73/6586 4. 11. 2019 zápis o posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky malého rozsahu podle § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, s názvem „Rozšíření stávajícího pojízdného regálového a archivačního systému v rámci projektu „Rekonstrukce výstavní budovy a nová expozice muzea Těšínska““ se sídlem Požárnická 140, 742 83 Klimkovice IČO: 28135377 za cenu nejvýše přípustnou 387.330 Kč bez DPH 73/6587 4. 11. 2019 zápis o posouzení a hodnocení nabídek veřejné zakázky malého rozsahu podle § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, s názvem Průzkumy a stavebně-architektonická studie stavby "Využití objektu v Bílé, Vzdělávací a sportovní centrum Bílá" RMJM Prague s.r.o. Se sídlem: Ostrava, Moravská Ostrava a Přívoz, Havlíčkovo nábřeží 2728/38 IČO: 28274881 za cenu nejvýše přípustnou 748.500 Kč bez DPH 73/6588 4. 11. 2019 žádost Advey services s.r.o. o poskytnutí dotace z rozpočtu kraje, dle přílohy č. 1 předloženého materiálu neposkytnout dotaci Advey services s.r.o., IČO 01995405, ve výši 85 tis. Kč určenou k pokrytí nákladů druhé akce veletrhu JOBfest 2019, s odůvodněním v důvodové zprávě předloženého materiálu 73/6589 4. 11. 2019 zvýšit neinvestiční finanční prostředky v rozpočtu kraje o celkovou částku 196,08 tis. Kč, z toho: a) ve výši 68 tis. Kč s účelovým určením na akci „Ostatní běžné výdaje – činnost krajského úřadu“ b) ve výši 70 tis. Kč s účelovým určením na akci „Propagace kraje a prezentační předměty“ c) ve výši 58,08 tis. Kč s účelovým určením na akci „Ostatní výdaje v odvětví krizového řízení“ 226,40 tis. Kč 136,00 tis. Kč 376,08 tis. Kč 446,08 tis. Kč 58,08 tis. Kč 422 tis. Kč 73/6590 4. 11. 2019 žádost SH ČMS - Sboru dobrovolných hasičů Kajlovec o poskytnutí dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje, dle přílohy č. 1 předloženého materiálu zvýšit neinvestiční finanční prostředky ve výši 50 tis. Kč na akci „Ostatní individuální dotace v odvětví krizového řízení“ poskytnout neinvestiční účelovou dotaci z rozpočtu Moravskoslezského kraje SH ČMS - Sboru dobrovolných hasičů Kajlovec, IČO 66738318, v maximální výši 50 tis. Kč na dovybavení a zabezpečení činnosti sportovního týmu SDH Kajlovec, s časovou použitelností od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019, dle předloženého materiálu uzavřít se SH ČMS - Sborem dobrovolných hasičů Kajlovec, IČO 66738318, smlouvu o poskytnutí neinvestiční účelové dotace dle přílohy č. 2, předloženého materiálu žádost Czech SAR Team z. s. o poskytnutí dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje, dle přílohy č. 3 předloženého materiálu neposkytnout účelovou neinvestiční dotaci Czech SAR Team z. s., IČO 081455391, ve výši 105.913 Kč určenou k pokrytí nákladů spojených s vybavením jednotek Czech SAR Teamu, s odůvodněním v důvodové zprávě předloženého materiálu 73/6591 4. 11. 2019 o udělení Ceny hejtmana Moravskoslezského kraje pro rok 2019 u příležitosti Mezinárodního dne zdravotně postižených autorům zveřejněných děl, která přispívají k poznání problémů občanů se zdravotním postižením a podporují myšlenku jejich společenské integrace, formou: a) finančního ocenění ve výši 25.000 Kč, a to panu **********za fotografii, tzv. brýlovku, s názvem „Pocta Miloši Sýkorovi“ b) finančního ocenění ve výši 15.000 Kč, a to paní **********, za malbu olejovými barvami na plátno s názvem „Lev“ c) finančního ocenění v souhrnné výši 9.900 Kč, a to **********; paní **********; panu **********; panu **********; panu **********; panu ********** za kolektivní dílo, kreativní techniku s názvem „Anděl“ d) čestných uznání panu **********, za mozaiku z keramických střepů pod názvem „Jaro“ a panu **********, za perokresbu s názvem „Křehkost v dlani“ č. 10/1056 ze dne 13.12.2018 73/6592 4. 11. 2019 nabýt finanční prostředky ze státního rozpočtu v rámci státní finanční podpory v Programu záchrany architektonického dědictví v roce 2019 pro organizaci Muzeum v Bruntále, příspěvková organizace, IČO 00095354, ve výši 1.700.000 Kč v rámci akce rozpočtu „Dotace z Ministerstva kultury ČR“ na realizaci projektu dle podmínek uvedených v příloze č. 1 předloženého materiálu zvýšení závazného ukazatele „příspěvek na provoz“ organizaci Muzeum v Bruntále, příspěvková organizace, IČO 00095354, ve výši 1.700.000 Kč, v souladu s Programem záchrany architektonického dědictví v roce 2019, účelově určený na projekt „Obnova kulturní památky - hrad Sovinec, zřícenina, rejstř. č. 39923/8-177“ s časovou použitelností od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 v rámci akce rozpočtu „Reprodukce majetku kraje v odvětví kultury realizovaná ze státního rozpočtu“, dle podmínek uvedených v příloze č. 1 předloženého materiálu 5.400 tis. Kč 73/6593 4. 11. 2019 žádost subjektu Římskokatolická farnost Bohumín – Nový Bohumín, IČO 48426458, o poskytnutí neinvestiční dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje na rok 2019 ve výši 90.000 Kč na realizaci projektu „Očištění a nátěr střechy kulturní památky“ dle přílohy č. 1 předloženého materiálu poskytnout neinvestiční dotaci z rozpočtu kraje na rok 2019 subjektu Římskokatolická farnost Bohumín – Nový Bohumín, IČO 48426458, na realizaci projektu „Očištění a nátěr střechy kulturní památky“ ve výši 90.000 Kč, s časovou použitelností od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, s odůvodněním uvedeným v důvodové zprávě a s tímto subjektem uzavřít smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 2 předloženého materiálu žádost subjektu SH ČMS – Sbor dobrovolných hasičů Jablunkov, IČO 65494482, o poskytnutí neinvestiční dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje na rok 2019 ve výši 40.000 Kč na realizaci projektu „Restaurátorský záměr – polychromovaná dřevěná plastika – Sv. Florián“ dle přílohy č. 3 předloženého materiálu poskytnout neinvestiční dotaci z rozpočtu kraje na rok 2019 subjektu SH ČMS – Sbor dobrovolných hasičů Jablunkov, IČO 65494482, na realizaci projektu „Restaurátorský záměr – polychromovaná dřevěná plastika – Sv. Florián“ ve výši 40.000 Kč, s časovou použitelností od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, s odůvodněním uvedeným v důvodové zprávě a s tímto subjektem uzavřít smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 4 předloženého materiálu navýšit akci rozpočtu „Podpora individuálních akcí na obnovu kulturních památek a památek místního významu“ o částku 130 tis. Kč č. 11/1206 ze dne 13.3.2019 73/6594 4. 11. 2019 73/6595 4. 11. 2019 žádost Pohorské jednoty Radhošť, z. s., IČO 16627989, o poskytnutí neinvestiční dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje na rok 2019 ve výši 32.500 Kč na realizaci projektu „Pořízení spolkových symbolů“ dle přílohy č. 1 předloženého materiálu poskytnout neinvestiční dotaci z rozpočtu Moravskoslezského kraje na rok 2019 spolku Pohorská jednota Radhošť, z. s., IČO 16627989, na realizaci projektu „Pořízení spolkových symbolů“ ve výši 32.500 Kč s časovou použitelností 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 a uzavřít s ním smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 3 předloženého materiálu žádost Lašského souboru písní a tanců Ondřejnica, z. s., IČO 60781378, o poskytnutí neinvestiční dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje na rok 2019 ve výši 198.000 Kč na realizaci projektu „Folklorní festival v Limě v Peru“ dle přílohy č. 2 předloženého materiálu poskytnout neinvestiční dotaci z rozpočtu Moravskoslezského kraje na rok 2019 spolku Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica, z. s., IČO 60781378, na realizaci projektu „Folklorní festival v Limě v Peru“ ve výši 198.000 Kč s časovou použitelností 31. 5. 2019 – 1. 5. 2020 a uzavřít s ním smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 4 předloženého materiálu a) navýšit akci rozpočtu kraje „Soutěže, festivaly a aktivity v oblasti kultury“ o částku 32.500 Kč b) navýšit akci rozpočtu kraje „Prezentace kraje v oblasti kultury a zahraniční spolupráce“ o částku 198.000 Kč 198,0 tis. Kč 223,0 tis. Kč 7,5 tis. Kč 32,5 tis. Kč 230,5 tis. Kč 73/6596 4. 11. 2019 č. 63/5636 ze dne 28.5.2019 č. 12/1407 ze dne 13.6.2019 73/6597 4. 11. 2019 žádost subjektu Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO 61989100, ze dne 21. 10. 2019, o změnu smlouvy o poskytnutí dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje ev. č. 02680/2019/DSH, dle přílohy č. 1 předloženého materiálu rozhodnout změnit v bodě 2 usnesení zastupitelstva kraje č. 12/1407 ze dne 13. 6. 2019 text „neinvestiční dotaci“ na text „investiční dotaci“ a uzavřít dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu Moravskoslezského kraje ev. č. 02680/2019/DSH se subjektem Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO 61989100, dle přílohy č. 2 předloženého materiálu 73/6598 4. 11. 2019 73/6599 4. 11. 2019 s umístěním a realizací stavby „Pořízení a montáž optického kabelu mezi serverovnami budov A a G krajského úřadu“ organizací Moravskoslezské datové centrum, příspěvková organizace, IČO 06839517, a to formou technického zhodnocení účetně odepisovaného krajem žádost organizace Moravskoslezské datové centrum, příspěvková organizace, o změnu části schváleného závazného ukazatele příspěvek na provoz na rok 2019, dle přílohy č. 1 předloženého materiálu snížení závazného ukazatele „příspěvek na provoz“ na rok 2019 organizaci Moravskoslezské datové centrum, příspěvková organizace, IČO 06839517, o částku 71.342 Kč, v rámci akce rozpočtu „Příspěvek na provoz v odvětví dopravy a chytrého regionu-příspěvkové organizace kraje“, s časovou použitelností od 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 závazný ukazatel „investiční příspěvek z rozpočtu kraje do fondu investic“ na rok 2019 organizaci Moravskoslezské datové centrum, příspěvková organizace, IČO 06839517, ve výši 71.342 Kč, účelově určený na „pořízení a montáž optického kabelu mezi serverovnami budov A a G krajského úřadu“ v rámci akce rozpočtu „Páteřní optické propojení mezi budovami A a G“, s časovou použitelností od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 71.342 Kč č. 72/6569 ze dne 21.10.2019 73/6600 4. 11. 2019 žádost o souhlas se zajišťováním dopravní obslužnosti Zlínským kraje na území Moravskoslezského kraje dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů ze dne 23. 10. 2019 dle přílohy č. 1 - 3 předloženého materiálu se zajišťováním dopravní obslužnosti Zlínským krajem na území Moravskoslezského kraje v rozsahu dle předložené žádosti a dle předloženého materiálu č. 68/6180 ze dne 27.8.2019 73/6601 4. 11. 2019 uzavřít dodatek č. 2 ke smlouvě o dílo č. 02316/2018/IM na realizaci stavby „Silnice III/4787 Ostrava ul. Výškovická – rekonstrukce mostů ev. č. 4787-3.3 a 4787-4.3“, se společností Dopravní podnik Ostrava a.s., se sídlem Poděbradova 494/2, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČO 61974757, a se zhotovitelem stavby – společností FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby a.s., se sídlem Mlýnská 388/68, 602 00 Brno-Trnitá, IČO 25317628, dle přílohy č. 3 předloženého materiálu 710 tis. Kč 1.890 tis. Kč č. 69/6332 ze dne 10. 9. 2019 73/6602 4. 11. 2019 uzavřít dodatek č. 4 ke smlouvě o dílo evid. č. 08159/2018/IM ze dne 26. 1. 2018 na realizaci stavby „Novostavba tělocvičny“ pro Gymnázium Josefa Božka, Český Těšín, příspěvkovou organizaci se zhotovitelem, kterým je společnost dle příloh č. 5 a 6 předloženého materiálu navýšit výdaje na akci rozpočtu kraje „Novostavba tělocvičny“ o částku 2.100 tis. Kč 5,75 tis. Kč 2.094,25 tis. Kč 73/6603 4. 11. 2019 s umístěním a realizací stavby rozšíření stávající příjezdové cesty na pozemcích parc. č. 6340/1 ostatní plocha, parc. č. 6341/2 ostatní plocha, parc. č. 6346/1 ostatní plocha, parc. č. 6346/34 ostatní plocha a parc. č. 6346/35 ostatní plocha, všechny v k. ú. Karviná-Doly, obec Karviná, dle předloženého materiálu a) zřídit věcné břemeno – služebnost stezky a cesty k pozemkům: parc. č. 6340/1 ostatní plocha, parc. č. 6341/2 ostatní plocha, parc. č. 6346/1 ostatní plocha, parc. č. 6346/34 ostatní plocha, parc. č. 6346/35 ostatní plocha, všechny v k. ú. Karviná-Doly, obec Karviná, ve vlastnictví kraje, v hospodaření organizace Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Úprkova 795/1, 702 00 Ostrava-Přívoz, IČO 00095711, ve prospěch každého vlastníka pozemku: parc. č. 6346/30 ostatní plocha, v k. ú. Karviná-Doly, obec Karviná, nyní ve vlastnictví společnosti Veolia Energie ČR, a. s., 28. října 3337/7, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, IČO 45193410, a dále ve prospěch každého vlastníka pozemků: parc. č. 6345/1 lesní pozemek, parc. č. 6346/9 ostatní plocha, parc. č. 6346/32 ostatní plocha, parc. č. 6346/33 ostatní plocha, nyní ve vlastnictví společnosti Progres Ekotech, s. r. o., Oldřichovice 738, 739 61 Třinec, IČO 25853635, spočívající v právu chůze a jízdy jakýmikoli vozidly přes služebné pozemky za účelem zpřístupnění panujících pozemků, v rozsahu vyznačeném v zákresu situace, který bude po provedení stavby nahrazen geometrickým plánem s vyznačeným rozsahem věcného břemene, na dobu neurčitou, za jednorázovou úplatu za zřízení věcného břemene, která bude tvořena cenou práva odpovídajícího věcnému břemeni stanovenou znaleckým posudkem dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, nejméně však za cenu 10.000 Kč, a náklady vynaloženými na zpracování znaleckého posudku (bez DPH), to vše navýšené o DPH v zákonné výši, přičemž podkladem pro vypracování znaleckého posudku o ocenění práva odpovídajícího věcnému břemeni bude geometrický plán s vyznačeným rozsahem věcného břemene; náklady spojené s vkladem práv do katastru nemovitostí uhradí společně a nerozdílně oprávnění z věcného břemene b) uzavřít smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene dle bodu. 2. písm. a) tohoto usnesení s umístěním a realizací stavby „KČS Opava (Fügnerova) – rekonstrukce čerpací jímky a technologie“ na pozemku parc. č. st. 1566 zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. Kateřinky u Opavy, obec Opava, dle předloženého materiálu a) zřídit věcné břemeno – služebnost k části pozemku parc. č. st. 1566 zastavěná plocha a nádvoří v k. ú. Kateřinky u Opavy, obec Opava, ve vlastnictví kraje a v hospodaření organizace Střední škola technická, Opava, Kolofíkovo nábřeží 51, příspěvková organizace, Kolofíkovo nábřeží 1062/51, Opava, IČO 00845299, ve prospěch společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a. s., 28. října 1235/169, Ostrava, IČO 45193665, spočívající v právu zřídit, provozovat, opravovat, udržovat a odstraňovat v části služebného pozemku čerpací stanici a v právu vstupovat a vjíždět na služebný pozemek v souvislosti s provozováním, opravováním, údržbou a odstraňováním čerpací stanice, na dobu neurčitou, v rozsahu dle situačního snímku, který bude po provedení této stavby nahrazen geometrickým plánem s vyznačeným rozsahem věcného břemene, za jednorázovou úplatu za zřízení věcného břemene ve výši 10.000 Kč navýšenou o DPH v zákonné výši; oprávněný z věcného břemene dále uhradí náklady spojené se vkladem práv do katastru nemovitostí 73/6604 4. 11. 2019 žádost paní ********** o prodej pozemků v k. ú. Nový Jičín-Horní Předměstí, obec Nový Jičín, dle přílohy č. 1 předloženého materiálu a) že nemá záměr prodat pozemek parc. č. 558/30 ostatní plocha v k. ú. Nový Jičín-Horní Předměstí, obec Nový Jičín, ve vlastnictví kraje b) o záměru prodat pozemek parc. č. 558/32 ostatní plocha v k. ú. Nový Jičín-Horní Předměstí, obec Nový Jičín, ve vlastnictví kraje c) při prodeji nemovité věci specifikované v bodě 2. písm. b) tohoto usnesení postupovat dle čl. 2 odst. 5 písm. a) Zásad převodu a nabytí nemovitých věcí a převod realizovat formou přímého prodeje bez výběrového řízení žádost společnosti Nemocnice Nový Jičín a.s., Purkyňova 2138/16, 741 01 Nový Jičín, IČO 25886207, o prodej pozemků v k. ú. Nový Jičín-Horní Předměstí, obec Nový Jičín, dle přílohy č. 3 předloženého materiálu a) o záměru prodat nemovité věci, a to: část pozemku parc. č. 633/28 ostatní plocha oddělenou geometrickým plánem č. 1772-266/2019 ze dne 16. 10. 2019 a nově označenou jako pozemek parc. č. 633/33 ostatní plocha o výměře 30 m2, část pozemku parc. č. 643/21 ostatní plocha oddělenou geometrickým plánem č. 1772-266/2019 ze dne 16. 10. 2019 a nově označenou jako pozemek parc. č. 643/27 ostatní plocha o výměře 31 m2, č. 70/6396 ze dne 24.9.2019 73/6605 4. 11. 2019 s 1. zněním návrhu rozpočtu Moravskoslezského kraje na rok 2020 dle příloh č. 1 - 3 předloženého materiálu změnit vztah rozpočtu kraje na rok 2020 a střednědobého výhledu rozpočtu kraje na léta 2021 – 2023 k příspěvkovým organizacím kraje za jednotlivá odvětví pro sestavení návrhu rozpočtů příspěvkových organizací kraje na rok 2020 a střednědobých výhledů rozpočtu příspěvkových organizací kraje na léta 2021 – 2023 dle přílohy č. 4 předloženého materiálu 73/6606 4. 11. 2019 o záměru darovat nemovité věci ve vlastnictví kraje a v hospodaření organizace Školní statek, Opava, příspěvková organizace, Englišova 526/95, Opava, IČO 00098752, a to: pozemek parc. č. 2530/614 ostatní plocha, část pozemku parc. č. 2530/753 ostatní plocha označenou jako díl „a“ o výměře 3948 m2 a část pozemku parc. č. 2530/754 ostatní plocha označenou jako díl „b“ o výměře 478 m2 oddělené dle geometrického plánu č. 5681-90/2019 ze dne 23. 10. 2019 a nově sloučené do pozemku parc. č. 2530/753 ostatní plocha o nové dosud nezapsané výměře 4426 m2, č. 71/6468 ze dne 7. 10. 2019 č. 70/6391 ze dne 24. 9. 2019 73/6607 4. 11. 2019 část pozemku parc. č. 1217/2 ostatní plocha, oddělenou dle geometrického plánu č. 1508-109/2019 ze dne 7. 4. 2019 a nově označenou jako pozemek parc. č. 1217/9 ostatní plocha, o výměře 5 m2, v k. ú. Sklenov, obec Hukvaldy, do společného jmění manželů **********za podmínky úhrady kupní ceny ve výši Kč 6.000,- bez DPH a úhrady poplatku spojeného s podáním návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí b) vyjmout nemovitou věc specifikovanou v bodě 1. písm. a) tohoto usnesení z hospodaření organizace Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Úprkova 795/1, Ostrava, IČO 00095711, a to ke dni nabytí jejího vlastnictví kupujícími vkladem práva do katastru nemovitostí část pozemku parc. č. 2194 ostatní plocha, oddělenou dle geometrického plánu č. 428-1317/2018 ze dne 10. 10. 2018 a nově označenou jako pozemek parc. č. 2194/2 vodní plocha, o výměře 17 m2, v k. ú. Jelení u Bruntálu, obec Milotice nad Opavou, b) vyjmout nemovitou věc specifikovanou v bodě 2. písm. a) tohoto usnesení z hospodaření organizace Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Úprkova 795/1, Ostrava, IČO 00095711, a to ke dni nabytí jejího vlastnictví obdarovaným vkladem práva do katastru nemovitostí pozemek parc. č. st. 38/8 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 2543/6 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2543/68 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2632/47 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2663/1 ostatní plocha, pozemek parc. č. 2663/19 ostatní plocha a pozemek parc. č. 2663/20 ostatní plocha, všechny v k. ú. a obci Leskovec nad Moravicí, do vlastnictví obce Leskovec nad Moravicí, Leskovec nad Moravicí 42, Dvorce, IČO 00296155, pozemek parc. č. 851/10 ostatní plocha, v k. ú. Valštejn, obec Město Albrechtice, do vlastnictví města Město Albrechtice, nám. ČSA 27/10, Město Albrechtice, IČO 00296228, b) vyjmout nemovitou věc specifikovanou v bodě 4. písm. a) tohoto usnesení z hospodaření organizace Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Úprkova 795/1, Ostrava, IČO 00095711, a to ke dni nabytí jejího vlastnictví obdarovaným vkladem práva do katastru nemovitostí v k. ú. a obci Klokočov, okres Čadca, Slovenská republika, do vlastnictví Žilinského samosprávného kraje, Komenského 48, Žilina, IČO 37808427, b) vyjmout nemovitou věc specifikovanou v bodě 5. písm. a) tohoto usnesení z hospodaření organizace Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Úprkova 795/1, 702 00 Ostrava-Přívoz, IČO 00095711, a to ke dni nabytí jejího vlastnictví obdarovaným vkladem práva do katastru nemovitostí předložit zastupitelstvu kraje k rozhodnutí návrhy dle bodů 1. - 5. tohoto usnesení 73/6608 4. 11. 2019 a) o záměru budoucího prodeje nemovitých věcí ve vlastnictví kraje a v hospodaření organizace Správa silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, Úprkova 795/1, 702 00 Ostrava-Přívoz, IČO 00095711, a to: části pozemku parc. č. 6334/35 ostatní plocha, dle situačního zákresu, části pozemku parc. č. 6346/1 ostatní plocha, dle situačního zákresu, vše v k. ú. Karviná-Doly, obec Karviná b) při prodeji nemovitých věcí uvedených v bodě 1. písm. a) tohoto usnesení postupovat dle čl. 2. odst. 5 písm. a) Zásad převodu a nabytí nemovitých věcí a převod realizovat formou přímého prodeje bez výběrového řízení 73/6609 4. 11. 2019 zájem statutárního města Ostrava, městského obvodu Ostrava-Jih, Horní 791/3, Hrabůvka, Ostrava, IČO 00845451, nabýt darem nemovité věci specifikované v bodě 2. tohoto usnesení o záměru darovat nemovité věci, a to: pozemek parc. č. st. 5073 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 2627, část obce Zábřeh, obč. vybavenost, ve vlastnictví kraje a v hospodaření Sportovního gymnázia Dany a Emila Zátopkových, Ostrava, příspěvková organizace, Volgogradská 2631/6, Zábřeh, Ostrava, IČO 00602060, část pozemku parc. č. 612/14 ostatní plocha oddělenou dle geometrického plánu č. 3537-3/2019 ze dne 11. 10. 2019 a nově označenou jako pozemek parc. č. 612/130 ostatní plocha o výměře 1907 m2, vše v k. ú. Zábřeh nad Odrou, obec Ostrava 73/6610 4. 11. 2019 s vyhlášením nadlimitní veřejné zakázky na akci „Dodávka mamografického RTG přístroje pro RDG oddělení SZZ Krnov“ organizací Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, příspěvková organizace, IČO 00844641, prostřednictvím třetí osoby, dle předloženého materiálu řediteli organizace Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, příspěvková organizace, IČO 00844641, jmenovat pro veřejnou zakázku dle bodu 1. tohoto usnesení jako zástupce zřizovatele Ing. Danielu Bräuerovou, oddělení řízení organizací a zdravotní péče řediteli organizace Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, příspěvková organizace, IČO 00844641, předložit odboru zdravotnictví k vyjádření kompletní zadávací dokumentaci k veřejné zakázce na akci „Dodávka mamografického RTG přístroje pro RDG oddělení SZZ Krnov“, ještě před vyhlášením předmětné zakázky č. 53/4791 ze dne 13. 12. 2018 č. 61/5467 ze dne 30. 4. 2019 73/6611 4. 11. 2019 průběžnou informaci o vývoji hospodaření zdravotnických zařízení a naplňování rozpočtů za období leden – září 2019 73/6612 4. 11. 2019 s vyhlášením nadlimitní veřejné zakázky na akci „Zvýšení zabezpečení informačních systémů, výpočetních středisek a síťové komunikace v nemocnici“ organizací Nemocnice Třinec, příspěvková organizace, IČO 00534242, prostřednictvím třetí osoby, dle předloženého materiálu řediteli organizace Nemocnice Třinec, příspěvková organizace, IČO 00534242, jmenovat pro veřejné zakázky dle bodu 1. tohoto usnesení jako zástupce zřizovatele Ing. Tomáše Vašicu, vedoucího odboru informatiky RNDr. Ing. Aloise Slováka, architekta ICT Ing. Kamila Plačka, odbor informatiky Ing. Jiřího Hoška, vedoucího oddělení systémové podpory a vývoje Ing. Pavla Žáka, bezpečnostního manažera č. 10/1109 ze dne 13.12.2018 73/6613 4. 11. 2019 nabýt finanční prostředky poskytnuté formou dotace z programu INTERREG V-A Česká republika – Polsko, v rámci Fondu mikroprojektů v Euroregionu Silesia ve výši 30.000 EUR na financování projektu „ODRA, Kulturní a přírodní stopy na řece Odře“, registrační číslo CZ.11.2.45/0.0/0.0/16_013/0001975 za podmínek uvedených ve Smlouvě o poskytnutí dotace z programu Euroregionu Silesia - CZ uzavřít Smlouvu o financování mikroprojektu z programu „Fondů mikroprojektů 2014-2020 v Euroregionu Silesia“ v programu Interreg V-A Česká republika-Polsko s Euroregionem Silesia – CZ, se sídlem Horní náměstí 382/69, 746 01 Opava, IČ 68941773, k projektu „ODRA, Kulturní a přírodní stopy na řece Odře“, registrační číslo CZ.11.2.45/0.0/0.0/16_013/0001975 realizovanému v rámci programu Interreg V-A Česká republika – Polsko č. 68/6234 ze dne 27.8.2019 č. 71/6481 ze dne 7.10.2019 73/6614 4. 11. 2019 uzavřít Smlouvu o hodnocení žádostí podaných v rámci dotačního programu Podpora natáčení audiovizuálních děl v Moravskoslezském kraji 2019 – 2021 s Jakubem Felcmanem, IČO 74750313, dle přílohy č. 1 přiloženého materiálu 73/6615 4. 11. 2019 žádost společnosti MOMENT Česká republika, obecně prospěšná společnost, IČO 29444659, dle přílohy č. 1 předloženého materiálu poskytnout účelovou neinvestiční dotaci z rozpočtu kraje společnosti MOMENT Česká republika, obecně prospěšná společnost, IČO 29444659, na realizaci projektu Zapojení regionu do pomoci neziskovému sektoru díky udržitelnému oblékání v maximální výši 199.065 Kč, s časovou použitelností od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 a s tímto subjektem uzavřít smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 2 předloženého materiálu Nenvestiční transfery obcím 199,07 tis. Kč 73/6616 4. 11. 2019 poskytnout účelovou dotaci z rozpočtu Moravskoslezského kraje v rámci dotačního programu „Kotlíkové dotace v Moravskoslezském kraji - 3. výzva“ - otevřeného dotačního titulu (A), vyhlášeného dne 10. 4. 2019, žadatelům uvedeným v příloze č. 2 tohoto usnesení a uzavřít s těmito žadateli smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 3 předloženého materiálu za podmínky uvolnění finančních prostředků v rámci dotačního programu dle důvodové zprávy předloženého materiálu a 10. 4. 2019, vše dle přílohy č. 5 předloženého materiálu schválit změny typu zdroje tepla a/nebo doplnění dalšího typu opatření při realizaci výměny zdroje tepla a změny výše dotace a uzavřít s žadateli uvedenými v příloze č. 6 dodatky ke smlouvám o poskytnutí dotace nebo smlouvy o poskytnutí dotace dle příloh č. 7 až 9 předloženého materiálu žádost o udělení výjimky při dokládání fotodokumentace likvidace původního kotle v rámci závěrečného vyúčtování dotace poskytnuté z dotačního programu „Kotlíkové dotace v Moravskoslezském kraji – 2. výzva“ vyhlášeného dne 29. 6. 2017, dle přílohy č. 10 předloženého materiálu uzavřít s žadatelem uvedeným v příloze č. 11 dodatek ke smlouvě o poskytnutí dotace dle přílohy č. 12 předloženého materiálu informaci o úmrtí žadatele uvedeného v příloze č. 13 předloženého materiálu zrušit poskytnutí dotace v rámci dotačního programu „Kotlíkové dotace v Moravskoslezském kraji – 3. výzva“, vyhlášeného dne 10. 4. 2019 žadateli dle bodu 8. tohoto usnesení poskytnout účelovou dotaci z rozpočtu Moravskoslezského kraje z dotačního programu „Kotlíkové dotace v Moravskoslezském kraji – 3. výzva“, vyhlášeného dne 10. 4. 2019 novému příjemci uvedenému v příloze č. 13 předloženého materiálu a uzavřít s ním smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 14 předloženého materiálu Příloha č. 1 - Poskytnutí kotlíkových dotací - 3. výzva otevřený DT (formát PDF, velikost 26 kB) Příloha č. 2 - Zásobník k poskytnutí kotlíkových dotací - 3. výzva otevřený DT (formát PDF, velikost 237 kB) č. 69/6343 ze dne 10. 9. 2019 č. 11/1325 ze dne 13. 3. 2019 č. 12/1449 ze dne 13. 6. 2019 73/6617 4. 11. 2019 uzavřít Dodatky ke Smlouvám o partnerství s finančním příspěvkem v rámci výzvy č. 30_19_009 v rámci realizace aktivit projektu „Poskytování bezplatné stravy dětem ohroženým chudobou ve školách z prostředků OP PMP v Moravskoslezském kraji III“ realizovaného v rámci Operačního programu potravinové a materiální pomoci dle přílohy č. 1 předloženého materiálu č. 59/5296 ze dne 26.3.2019 č. 7/753 ze dne 14.3.2018 č. 10/1128 ze dne 13.12.2018 73/6618 4. 11. 2019 uzavřít dodatek č. 1 k Dohodě o partnerské spolupráci na realizaci projektu „Clean AIR and Climate Adaptation on Ostrava and other cities“ ev. č. 1872/2019/EP, s těmito partnery: a) statutární město Ostrava, Prokešovo náměstí 8, 729 30 Ostrava, IČO 00845451 b) Slezská univerzita v Opavě, Na Rybníčku 626/1, 746 01 Opava, IČO 47813059 c) Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 17. listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava, IČO 61989100 d) Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 511/8, 771 47 Olomouc, IČO 61989592 e) Regionální sdružení územní spolupráce Těšínského Slezska, Hlavní 147/1a, 737 01 Český Těšín, IČO 68149468 f) SOBIC Smart & Open Base for Innovations in European Cities and Regions, z. ú, nám. Svobody 527, 739 61 Třinec, IČO 06781128 73/6619 4. 11. 2019 130,5 tis. Kč č. 24/2124 ze dne 7.11.2017 73/6620 4. 11. 2019 26,33 tis. Kč 0,67 tis. Kč 30,22 tis. Kč 5,51 tis. Kč 1,98 tis. Kč 0,10 tis. Kč 86,77 tis. Kč zvýšení závazného ukazatele „příspěvek na provoz“ příspěvkové organizaci kraje Střední škola, Základní škola a Mateřská škola, Frýdek-Místek, příspěvková organizace, IČ 69610134, o 86.753,52 Kč s účelovým určením na výdaje spojené s realizací klíčových aktivit a dosažení požadovaných výstupů a výsledků v rámci projektu „Poskytování bezplatné stravy dětem ohroženým chudobou ve školách z prostředků OP PMP v Moravskoslezském kraji III“ s časovou použitelností do 30. 6. 2020 zvýšit stanovený objem prostředků na platy zaměstnanců Moravskoslezského kraje zařazených do krajského úřadu pro rok 2019 o 22.630 Kč z 349.372.697 Kč na 349.395.327 Kč 277,86 tis. Kč 73/6621 4. 11. 2019 Koncepci rozvoje venkova Moravskoslezského kraje dle přílohy č. 1 předloženého materiálu Koncepci rozvoje venkova Moravskoslezského kraje 73/6622 4. 11. 2019 uzavřít Dobrovolnou dohodu směřující k omezování zatížení životního prostředí mezi společností Veolia Energie ČR, a. s., IČO 45193410, a Moravskoslezským krajem na roky 2019-2021 dle přílohy č. 1 předloženého materiálu ze dne 13. 12. 2018 č. 10/1083 73/6623 4. 11. 2019 žádost spolku Erebia, z.s., ze dne 9. 10. 2019, ve věci poskytnutí dotace na realizaci projektu Konference k 50. výročí CHKO Jeseníky, dle přílohy č. 1 předloženého materiálu poskytnout účelovou neinvestiční dotaci z rozpočtu kraje spolku Erebia, z.s., IČO 05807123, na realizaci projektu Konference k 50. výročí CHKO Jeseníky ve výši 50.000 Kč, s časovou použitelností ode dne 1. 10. 2019 do dne 31. 12. 2019 a s tímto subjektem uzavřít smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 2 předloženého materiálu navýšit neinvestiční finanční prostředky z rozpočtu kraje účelově určené na akci „Propagace v oblasti životního prostředí“ o částku 50.000 Kč č. 12/1503 ze dne 13.6.2019 č. 13/1628 ze dne 12.9.2019 73/6624 4. 11. 2019 a) dnem 31. 12. 2019 Bronislava Drobneho z vedoucího pracovního místa ředitele organizace Krajské středisko volného času JUVENTUS, Karviná, příspěvková organizace, IČO 00847925, dle návrhu uvedeného v příloze č. 1 předloženého materiálu b) dnem 31. 12. 2019 Ing. Věru Predikantovou z vedoucího pracovního místa ředitelky organizace Střední škola automobilní, Krnov, příspěvková organizace, IČO 63731371, dle návrhu uvedeného v příloze č. 2 předloženého materiálu a) RNDr. Ivy Sandri, ředitelky organizace Střední škola techniky a služeb, Karviná, příspěvková organizace, IČO 13644254, dnem 31. 7. 2020 b) RNDr. Olgy Onderkové, ředitelky organizace Gymnázium Petra Bezruče, Frýdek‑Místek, příspěvková organizace, IČO 00601411, dnem 31. 7. 2021 c) PaedDr. Ilji Malouškové, ředitelky organizace Střední škola, Základní škola a Mateřská škola, Frýdek-Místek, příspěvková organizace, IČO 69610134, dnem 31. 7. 2022 73/6625 4. 11. 2019 s účinností od 1. 12. 2019 73/6626 4. 11. 2019 odměny ředitelům příspěvkových organizací kraje v oblasti školství dle předloženého materiálu 73/6627 4. 11. 2019 1. pověřuje funkcí tajemníka konkurzních komisí v oblasti školství, který není členem těchto komisí, zaměstnance odboru školství, mládeže a sportu, a to referenta pro konkurzní řízení paní Martinu Volnou; v případě její nepřítomnosti určí zastupujícího tajemníka konkurzních komisí vedoucí odboru školství, mládeže a sportu s tím, aby konkurzní komise pro posuzování uchazečů o jmenování na vedoucí pracovní místa ředitelů příspěvkových organizací vykonávajících činnost školy nebo školského zařízení jmenované radou kraje pro příslušná konkurzní řízení přizvaly k jednání v případě potřeby další odborníky s hlasem poradním, kteří nebudou členy konkurzní komise, bez dalšího projednání radou kraje č. 65/5921 ze dne 25.6.2019 73/6628 4. 11. 2019 nabýt finanční prostředky v souladu s § 59 odst. 2 písm. e) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů ze státního rozpočtu na financování účelových dotací dle zákona č. 306/1999 Sb. soukromým školám a školským zařízením na 4. čtvrtletí roku 2019 ve výši 193.526.525 Kč dle předloženého materiálu poskytnout neinvestiční účelové dotace soukromým školám a školským zařízením pro rok 2019 v rozsahu uvedeném v příloze č. 1 tohoto usnesení za podmínky přijetí státní dotace 193.526.525 Kč 659.973 Kč 8.679.577 Kč 262.718 Kč 1.202.430 Kč 11.277.973 Kč 14.168.640 Kč 1.420.418 Kč 4.828.766 Kč 13.295.156 Kč 64.671.300 Kč 2.568.814 Kč 33.225.319 Kč 4.215.151 Kč 213.002 Kč 770.355 Kč 33.448 Kč 3.010.242 Kč 116.601 Kč 219.430 Kč 3.090.789 Kč 572.041 Kč 317.328 Kč 212.426 Kč 2.929.075 Kč 10.226.735 Kč 7.948.782 Kč 3.156.778 Kč 220.371 Kč Příloha č. 1 - Změna výše poskytnuté neinvestiční účelové dotace soukromým školám a školským zařízením v roce 2019 (formát PDF, velikost 98 kB) 73/6629 4. 11. 2019 informaci o zániku práva k vymáhání pohledávek organizace Střední škola elektrotechnická, Ostrava, Na Jízdárně 30, příspěvkové organizace, IČO 13644327, vůči dlužníkům: a) **********, bytem **********, **********, ve výši 91.200,00 Kč b) **********, bytem **********, ve výši 209.909,50 Kč s upuštěním od vymáhání pohledávky organizace Dětský domov a Školní jídelna, Radkov-Dubová 141, příspěvková organizace, IČO 47813563, vůči dlužníkovi **********, bytem **********, ve výši 39.241,00 Kč s upuštěním od vymáhání pohledávky organizace Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum, Nový Jičín, příspěvková organizace, IČO 62330403, vůči dlužníkovi **********, bytem **********, v celkové výši 127.332,66 Kč 73/6630 4. 11. 2019 udělit výjimku z usnesení rady kraje č. 49/4318 ze dne 23. 10. 2018 u příjmů, které nejsou účelově určeny a rozpočtovány, ve výši 110.010 Kč snížit akce rozpočtu kraje: a) „Významné akce kraje - využití volného času dětí a mládeže“ o částku 150.000 Kč b) „Řešení dopadů institucionální a oborové optimalizace sítě škol a školských zařízení včetně udržení dostupnosti vzdělávání a zajištění nových kapacit“ o částku 300.000 Kč c) „Ostatní účelový příspěvek na provoz v odvětví školství příspěvkové organizace kraje“ o částku 352.849 Kč navýšit akce rozpočtu kraje: a) „Reprodukce majetku kraje v odvětví školství“ o částku 156.794 Kč b) „Významné akce kraje - využití volného času dětí a mládeže - příspěvkové organizace MSK" o částku 150.000 Kč c) „Výdaje spojené s optimalizací škol - PO v odvětví školství" o částku 300.000 Kč d) „Příspěvek na provoz v odvětví školství příspěvkové organizace kraje“ o částku 306.065 Kč změnu závazného ukazatele příspěvek na provoz s účelovým určením na krytí odpisů dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku příspěvkovým organizacím kraje v odvětví školství dle přílohy č. 1 tohoto usnesení s časovou použitelností do 31. 12. 2019 snížení závazného ukazatele investiční příspěvek do fondu investic příspěvkovým organizacím kraje v odvětví školství dle přílohy č. 2 tohoto usnesení závazný ukazatele investiční příspěvek do fondu investic příspěvkovým organizacím kraje v odvětví školství dle přílohy č. 2 tohoto usnesení 62.780 Kč 85.010 Kč 125.556 Kč 619.885 Kč 1.317.441 Kč 37.312 Kč 878.450 Kč 915.905 Kč 178.418 Kč 640.850 Kč 536.468 Kč 1.745.686 Kč 97.670 Kč 597.670 Kč Příloha č. 2 - Změna závazného ukazatele příspěvek na provoz, snížení a schválení účelového investičního příspěvku do fondu investic příspěvkovým organizacím kraje v odvětví školství (formát PDF, velikost 47 kB) 73/6631 4. 11. 2019 s realizací projektu „Přeshraniční spolupráce jako nástroj přípravy absolventů odborných škol“ u organizace Střední odborná škola a Střední odborné učiliště podnikání a služeb, Jablunkov, Školní 416, příspěvková organizace, IČO 00100340, a se způsobem zajištění jeho financování dle předloženého materiálu s uzavřením smlouvy o partnerství v projektu „Přeshraniční spolupráce jako nástroj přípravy absolventů odborných škol“ mezi organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem Střední odborná škola a Střední odborné učiliště podnikání a služeb, Jablunkov, Školní 416, příspěvková organizace, IČO 00100340, jako předkladatelem projektu a organizací Stredná odborná škola automobilová, Trnava, Slovenská republika, IČO 17053676, jako partnerem projektu 73/6632 4. 11. 2019 poskytnout neinvestiční účelovou dotaci z rozpočtu kraje na rok 2019 příjemci spolek GO ON, IČO 04654455, ve výši 30.000 Kč na úhradu nákladů spojených s realizací projektu „Karbonová kola pro silniční handbike handicapovaného sportovce“ s časovou použitelností od 1. 11. 2019 do 31. 12. 2019 poskytnout investiční účelovou dotaci z rozpočtu kraje na rok 2019 příjemci Tělovýchovná jednota Slavia Malé Hoštice, z.s., IČO 44941994, ve výši 200.000 Kč na úhradu nákladů spojených s realizací projektu „Stavba pro školní a rekreační tělovýchovu“ s časovou použitelností od 1. 8. 2019 do 31. 5. 2020 a) spolek GO ON, IČO 04654455, dle přílohy č. 2 předloženého materiálu b) Tělovýchovná jednota Slavia Malé Hoštice, z.s., IČO 44941994, dle přílohy č. 4 předloženého materiálu navýšit akci rozpočtu kraje „Podpora sportu a pohybových aktivit občanů Moravskoslezského kraje“ o 200 tis. Kč č. 70/6424 ze dne 24.9.2019 73/6633 4. 11. 2019 nabýt finanční prostředky v souladu s § 59 odst. 2 písm. e) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů ze státního rozpočtu na individuální projekty Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, prioritní osy 3 – Rovný přístup ke kvalitnímu předškolnímu, primárnímu a sekundárnímu vzdělávání ve výši 22.343.746 Kč dle předloženého materiálu 22.343.764 Kč 7.025.228 Kč 6.785.096 Kč 4.610.250 Kč 267.880 Kč 128.857 Kč 3.526.453 Kč 23.633 Kč snížit akci rozpočtu kraje „Studium a vzdělávání v zahraničí – příspěvkové organizace MSK“ o částku 13.000 Kč a současně navýšit akci „Studium a vzdělávání v zahraničí“ o částku 13.000 Kč Příloha č. 1 - Zvýšení závazného ukazatele příspěvek na provoz příspěvkovým organizacím kraje v odvětví školství s účelovým určením na realizaci projektů OPVVV (formát PDF, velikost 43 kB) 73/6634 4. 11. 2019 s rolí kraje jako aplikačního garanta v rámci spolupráce se Slezskou univerzitou v Opavě, Fakultou veřejných politik, IČ 47813059, se sídlem Na Rybníčku 626/1, 746 01 Opava-Předměstí, dle přílohy č. 2 předloženého materiálu č. 37/3248 ze dne 24.4.2018 73/6635 4. 11. 2019 se způsobem informování občanů kraje o zahájení zpracování Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji na léta 2021 – 2023 spolu s popisem způsobu možnosti jejich zapojení do jeho zpracování č. 62/5531 ze dne 14.5.2019 73/6636 4. 11. 2019 předat organizaci Domov NaNovo, příspěvková organizace, Poštovní 912, Butovice, 742 13 Studénka, IČO 48804860, k hospodaření movitý majetek uvedený v příloze č. 1 předloženého materiálu, v souladu se Smlouvou o závazku veřejné služby a vyrovnávací platbě za jeho výkon č. 03516/2014/SOC ze dne 29. 12. 2014, ve znění pozdějších předpisů 73/6637 4. 11. 2019 podmínky dotačního programu „Program podpory vybavení zařízení sociálních služeb v souvislosti s přechodem na vysílací standard DVB-T2 na období 2019 - 2020“ dle přílohy č. 1 předloženého materiálu vyhlásit dotační program „Program podpory vybavení zařízení sociálních služeb v souvislosti s přechodem na vysílací standard DVB-T2 na období 2019 - 2020“, dle předloženého materiálu č. 112/8680 ze dne 18. 10. 2016 č. 31/2742 ze dne 6. 2. 2018 č. 52/4775 ze dne 11. 12. 2018 č. 65/5928 ze dne 25. 6. 2019 č. 70/6429 ze dne 24. 9. 2019 73/6638 4. 11. 2019 přijmout dotaci od poskytovatele města Bílovec, IČO 00297755, ve výši maximálně Kč 240.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 1 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Bohumín, IČO 00297569, ve výši maximálně Kč 1.032.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu města Bohumín evidenční č. 06129/2016/SOC dle přílohy č. 2 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Český Těšín, IČO 00297437, ve výši maximálně Kč 2.580.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu města Český Těšín evidenční č. 06130/2016/SOC dle přílohy č. 3 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele statutárního města Frýdek-Místek, IČO 00296643, ve výši maximálně Kč 2.530.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu statutárního města Frýdek-Místek evidenční č. 06143/2016/SOC dle přílohy č. 4 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele statutárního města Havířov, IČO 00297488, ve výši maximálně Kč 6.296.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu statutárního města Havířov evidenční č. 06144/2016/SOC dle přílohy č. 5 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Jablunkov, IČO 00296759, ve výši maximálně Kč 192.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu města Jablunkov evidenční č. 06145/2016/SOC dle přílohy č. 6 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele statutárního města Karviná, IČO 00297534, ve výši maximálně Kč 2.950.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu statutárního města Karviná evidenční č. 06146/2016/SOC dle přílohy č. 7 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Kopřivnice, IČO 00298077, ve výši maximálně Kč 1.718.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu města Kopřivnice evidenční č. 06150/2016/SOC dle přílohy č. 8 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Nový Jičín, IČO 00298212, ve výši maximálně Kč 2.790.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu města Nový Jičín evidenční č. 06170/2016/SOC dle přílohy č. 9 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Odry, IČO 00298221, ve výši maximálně Kč 118.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu města Odry evidenční č. 06171/2016/SOC dle přílohy č. 10 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele statutárního města Opava, IČO 00300535, ve výši maximálně Kč 8.372.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu statutárního města Opava evidenční č. 06172/2016/SOC dle přílohy č. 11 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele obce Osoblaha, IČO 00296279, ve výši maximálně Kč 92.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 12 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele statutárního města Ostrava, IČO 00845451, ve výši maximálně Kč 17.293.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu statutárního města Ostrava evidenční č. 06174/2016/SOC dle přílohy č. 13 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele statutárního města Ostrava – městského obvodu Poruba, IČO 00845451, ve výši maximálně Kč 1.502.000 v roce 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu statutárního města Ostrava – městského obvodu Poruba, evidenční č. 01635/2018/SOC dle přílohy č. 14 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Rýmařov, IČO 00296317, ve výši maximálně Kč 1.280.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu města Rýmařov evidenční č. 06175/2016/SOC dle přílohy č. 15 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Studénka, IČO 00298441, ve výši maximálně Kč 50.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem smlouvu o poskytnutí dotace dle přílohy č. 16 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele statutárního města Třinec, IČO 00297313, ve výši maximálně Kč 2.108.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu statutárního města Třinec evidenční č. 06177/2016/SOC dle přílohy č. 17 předloženého materiálu přijmout dotaci od poskytovatele města Vítkov, IČO 00300870, ve výši maximálně Kč 460.000 v letech 2020 - 2021 a uzavřít s tímto poskytovatelem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu města Vítkov evidenční č. 06178/2016/SOC dle přílohy č. 18 předloženého materiálu 73/6639 4. 11. 2019 úpravu závazného ukazatele „příspěvek na provoz“ příspěvkovým organizacím kraje v odvětví sociálních věcí v rozsahu uvedeném v příloze č. 1 tohoto usnesení pol. 5331- žádosti o investiční příspěvek do fondu investic příspěvkových organizací kraje v odvětví sociálních věcí dle přílohy č. 3 až 15 tohoto materiálu snížit akci rozpočtu kraje „Transformace a humanizace pobytových sociálních služeb“ o částku 7.580.000 Kč navýšit akci rozpočtu kraje „Pořizování movitého majetku - příspěvkové organizace v odvětví sociálních věcí“ o částku 2.600.000 Kč vyčlenit investiční finanční prostředky z rozpočtu kraje s účelovým určením na akce a) „Oplocení areálu DOZP Karviná“ o částku 700.000 Kč b) „Kogenerační jednotka s akumulací“ o částku 3.000.000 Kč c) „Vybudování technické místnosti“ o částku 485.000 Kč d) „Vybudování klimatizace v budově stravovacího provozu“ o částku 600.000 Kč e) „Pořízení kondenzačních kotlů na ul. Švestková“ o částku 195.000 Kč závazný ukazatel „investiční příspěvek z rozpočtu kraje do fondu investic“ příspěvkovým organizacím kraje v odvětví sociálních věcí v rozsahu uvedeném v příloze č. 2 tohoto usnesení 7.580 tis. Kč Investiční transfery příspěvkovým a podobným organizacím 6.085 tis. Kč Příloha č. 1 - Úpravy závazného ukazatele „příspěvek na provoz“ na rok 2019 příspěvkovým organizacím v odvětví sociálních věcí (formát PDF, velikost 39 kB) Příloha č. 2 - Závazný ukazatel „investiční příspěvek do fondu investic“ příspěvkovým organizacím v odvětví sociálních věcí (formát PDF, velikost 33 kB) 73/6640 4. 11. 2019 o vyřazení a fyzické likvidaci neupotřebitelného movitého majetku Moravskoslezského kraje dle přílohy č. 1 předloženého materiálu 73/6641 4. 11. 2019 informaci o projednaných škodních událostech za uplynulé období měsíců listopad 2018 až srpen 2019 o prominutí povinnosti náhrady škody zaměstnanci Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ve věci škodní události pod evid. číslem 2/2017 dle předloženého materiálu 73/6642 4. 11. 2019 č. 64/5847 ze dne 11.6.2019 73/6643 4. 11. 2019 změnu plánu kontrol příspěvkových organizací kraje na 2. pololetí roku 2019, dle přílohy č. 1 předloženého materiálu
https://www.penize.cz/financni-pravo/326781-dluznik-v-insolvenci-nepoctivy-zamer
2018-07-20T08:50:26
[ " soud ", " soud ", " § 395", " § 395", " soud ", " § 399", " § 399" ]
Dlužník v insolvenci - nepoctivý záměr 23.09. - Poradna, poradenství | Peníze.cz Poradna - Dlužník v insolvenci - nepoctivý záměr Dobrý den, máme dlužníka kterému manželka před lety půjčila 280.000,- Kč na úhradu jeho jiných dluhů. Dluh samozřejmě splácen nebyl, nechal jsem dlužníka 24.6.2016 podepsat uznání dluhu a dohodu o splátkách - uhrazeny byli pouze první dvě splátky. Dlužník nereagoval na žádné urgence, na zaslané výzvy, ani na platební rozkaz který mu byl soudem doručen. V době podpisu uznání dluhu měl příjmy (jak i sám dlužník uvádí v příloze ins. návrhu) 25.000 - 30.000 Kč. Po odečtení splátek měl dostatek finančních prostředků na běžné výdaje, tudíž mám za to, že splácet prostě nechtěl. Nebyl proti němu veden žádný výkon rozhodnutí (exekuce) - v platební neschopnosti tedy nebyl. Proběhlo klasické soudní řízení, byl vydán platební rozkaz, zahájena exekuce. Dlužníka nenapadlo samozřejmě nic jiného než podat Ins. návrh. Před 2 měsíci byli zahájeny další dvě exekuce - úvěr od Moneta money bank, který nesplácel a další dluh který prý nedokáže identifikovat. ( dle podaného návrhu ) Dlužník je zatím ve fázi před rozhodnutím o úpadku, přihlášku jsem již podal. Mám zato, že podaný návrh je účelový - protože si ho podal až těsně po vydání ex. příkazů. Je možné, aby výše uvedené považoval soud za nepoctivý záměr? Jsem schopen soudu vše prokázat. Případně má cenu nějak dál postupovat? Na závěr uvádím, že dlužník má již několik let záměrně vedenou adresu tr. bydliště na obecním úřadě ( Magistrat města Brna ) Děkuji za odpověď. Jiří Matuška Dotaz poslal/a: Jiří Matuška, 23. 09. 2017 12:48 Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (např. usnesení sp. zn. 29 NSČR 88/2013) vysvětlil, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou a závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení, když k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka.V rozhodnutí 29 NSCR 47/2013 NS konstatoval, že posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Ve Vašem případě bych tedy doporučil pohledávku přihlásit a na schůzi věřitelů dlužníka s Vámi uváděnými skutečnostmi konfrontovat. Lefensor, s.r.o., 25. 09. 2017 14:31 Očima expertů: Co s deseti miliony? (2 reakce)
https://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/konkurs-15575.html?mail
2019-10-18T06:12:33
[ " § 524", " soud ", " soud ", " soud ", " § 107", " soud ", " soud ", " § 761", " § 347", " § 44", " soud ", " § 47", " zákona č. 92", " § 1", " § 47", " § 27", " § 47", " § 47", " § 39", " § 21", " soud ", " § 218", " § 241", " § 237", " § 237", " Soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 30", " § 238", " soud ", " § 237", " soud ", " § 237", " soud ", " § 237", " zákona č. 328", " § 107", " soud ", " § 218", " soud ", " soud ", " § 92", " soud ", " § 20", " § 2", " § 4", " § 524", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 44", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 92", " § 47", " § 1", " § 1", " § 6", " § 2", " § 1", " § 47", " § 1", " § 10", " § 1", " § 47", " § 6", " soud ", " § 761", " § 347", " § 16", " § 72", " § 761", " § 47", " § 241", " soud ", " soud " ]
Dojde-li na straně věřitele, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, k singulární sukcesi (např. formou smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku) v té fázi konkursního řízení, jež předchází přihlášení jeho pohledávky do konkursu, přecházejí na sukcesora i procesní práva a povinnosti dosavadního subjektu spojená s účastí na konkursním řízením (s jeho postavením navrhovatele konkursu). (Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.11.2001, sp.zn. 29 Cdo 1422/99- 174) Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužnice A., spol. s r . o.; v likvidaci, o návrhu věřitele D.P.P., státního podniku „v likvidaci”, na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp. zn. 28 K 341/94, o dovolání P.P., státního podniku v likvidaci, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. března 1999 č. j. 2 Ko 152/98-154, tak, ze zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. března 1999 č. j. 2 Ko 152/98-154, a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. března 1999 č. j. 2 Ko 152/98-154, odmítl odvolání P.P., státního podniku „v likvidaci”, proti usnesení ze dne 29. června 1998, č. j. 28 K 341/94-138, jímž Krajský obchodní soud v Brně zastavil řízení podle § 107 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.”) proto, že navrhující věřitel byl v průběhu konkursního řízení (dne 6. března 1996) vymazán z obchodního rejstříku po skončení likvidace. Odvolací soud dospěl k závěru (a potud přisvědčil názoru, jejž ve svém usnesení formuloval již soud prvního stupně), že nebylo prokázáno, že na odvolatele v průběhu konkursního řízení (s účinností od 27. června 1996) přešla pohledávka věřitele, D.P.P., státního podniku „v likvidaci”, pro niž byl návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podán. Přitom zdůraznil, že smlouvu o převodu práva hospodaření s pohledávkami státu uzavřenou dne 31. prosince 1994 mezi D.P.P., státním podnikem „v likvidaci” a S.P. státním podnikem „v likvidaci”, je podle jejího textu i ustanovení § 761 odst. 1 obchodního zákoníku nutno posuzovat podle § 347 zrušeného hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.”) a dosud platné vyhlášky č. 119/1998 Sb. (o hospodaření s národním majetkem). Podle obsahu smlouvy a její přílohy jde o smlouvu o postoupení pohledávek státního podniku za jeho dlužníky. Má-li smlouva dle článku IV. nabýt platnosti dnem, kdy ji podepíší obě strany a účinnosti souhlasem nadřízeného orgánu uvedeného v článku III. odst. 1 (tedy souhlasem Ministerstva průmyslu a obchodu), pak se podle odvolacího soudu nestala účinnou, jelikož takový souhlas udělen nebyl. Předložený dopis vrchního ředitele sekce vnitřního obchodu označeného ministerstva (ze dne 25. listopadu 1994), adresovaný navrhujícímu věřiteli k rukám likvidátora, souhlas nadřízeného orgánu nedokládá; je jen vyjádřením stanoviska k zamýšlenému postupu likvidátora, nikoliv vyjádřením souhlasu se smlouvou. Přitom navrhovatel konkursu ani odvolatel nedoložili, že Ing. I.R. a osoba, která dopis v jeho zastoupení podepsala, byli oprávněni takový souhlas za ministerstvo udělit. Ustanovení článku IV. smlouvy je ve zjevném rozporu s ustanovením článku II. smlouvy, podle kterého postoupení pohledávek s jejich příslušenstvím a všemi právy s nimi spojenými je účinné od podpisu smlouvy oběma stranami. Ustanovení § 44 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.”) určuje, že smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. Hodnocení podle občanského zákoníku by tedy vedlo k závěru, že smlouva z 31. prosince 1994 nenabyla účinnosti a k postoupení pohledávek nedošlo. Odvolací soud dále odkázal na ustanovení § 47b odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále též jen „zákon”), které určovalo, že při likvidaci organizací uvedených v § 1 zákona zpeněží likvidátor majetek prodejem věci v dražbě a jiným způsobem může postupovat jen se souhlasem ministerstva. Z ustanovení § 47b zákona nevyplývá, že by upravovalo postup likvidátora jen pro případ, že se rozhodne majetek likvidovaného podniku zpeněžovat; předpokládá se, že likvidátor takto majetek (včetně pohledávek) zpeněží, přičemž jiný způsob (např. bezúplatný převod majetku nebo práva hospodaření) je možný pouze se souhlasem ministerstva. Jiný výklad by podle odvolacího soudu byl v rozporu s hmotněprávní úpravou likvidace. Jestliže likvidátor pohledávky nevymáhal, ani od jejich vymáhání - podle § 27 vyhlášky č. 119/1988 Sb. - neupustil, pak zbývá jen postup podle § 47b zákona, i když ten ze zpeněžování majetku výslovně uvádí jen prodej věci. Jelikož ani navrhovatel ani odvolatel soudu předepsaný souhlas s bezúplatným převodem práva hospodaření s pohledávkami likvidovaného podniku nepředložili, je smlouva pro rozpor s § 47b zákona neplatná jak podle § 39 obč. zák., tak podle § 21 odst. 1 hospodářského zákoníku. Nedošlo-li k platnému převodu práva hospodaření s pohledávkami na S.P. , státní podnik „v likvidaci”, nemohl ani tento podnik pohledávky dále postoupit (smlouvou ze dne 13. prosince 1995) na odvolatele. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že z přílohy č. 1 ke smlouvě z 31. prosince 1994 nelze zjistit, jaké pohledávky a za kterými dlužníky měly být předmětem převodu, když na další seznamy pohledávek smlouva neodkazuje. Také z přílohy č. 1 ke smlouvě ze 13. prosince 1995 nevyplývá, zda jejím předmětem byly ty pohledávky, jež byly předmětem smlouvy z 31. prosince 1994. Dodatkem ze dne 27. května 1996 byl dokonce objem pohledávek postoupených smlouvou ze dne 13. prosince 1995 snížen, aniž bylo uvedeno, kterých pohledávek se snížení týká. Odtud uzavřel, že odvolatel není účastníkem řízení, a tudíž není ani osobou oprávněnou - ve smyslu § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. - k podání odvolání. Proti usnesení odvolacího soudu podal P.P., státní podnik „v likvidaci” (jednající prostřednictvím likvidátora s právnickým vzděláním), včasné dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle § 241 odst. 3 písm. a/ a b/ o. s. ř., tedy že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 (písmeno a/), konkrétně k vadě dle § 237 písm. f/ (správně odstavec 1 písm. f/) o. s. ř. a že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno b/). Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při formulaci výše uvedených závěrů nevyužil možnosti upřesnit doklady, o nichž měl pochybnost, včetně písemného, případně ústního vyjádření Ing. P.M., který byl likvidátorem jak D.P.P. státního podniku „v likvidaci”, tak S.P., státního podniku „v likvidaci”. Soud se podle dovolatele zásadně mýlí ve vymezení pravomocí likvidátora státního podniku, neboť na toho se žádná omezení při likvidaci majetku tohoto podniku ve vztahu k ministerstvům nevztahují. Úkolem likvidátora je pouze efektivně, rychle a hospodárně ukončit likvidaci. Soud si nevyžádal stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu a nevyužil tak další možnost zjistit právní podstatu celé záležitosti. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soud k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř., a je i důvodné. Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jelikož jiné vady řízení nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud otázkou, zda řízení je postiženo vadami tvrzenými dovolatelem. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., spojuje zmatečnost řízení s tím, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud pak v intencích závěrů formulovaných v citovaných rozhodnutích i v řadě dalších rozhodnutí opakovaně vysvětlil, že hodnotící úsudek soudu projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího soudu, že odvolatel není osobou k odvolání oprávněnou) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení” (za mnohá srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, od pořadovým číslem 42). Ty argumenty, jež dovolatel připíná (co do závěru o existenci vady dle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) právě k rozhodnutí soudu (úvahám v něm vysloveným), lze již proto odmítnout jako nepřípadné. Zbývá určit, zda řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z obsahu spisu se podává, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podal dne 21. prosince 1994 věřitel D.P.P. státní podnik „v likvidaci”, poukazuje na to, že má vůči dlužníku pohledávky na kupní ceně z celkem sedmnácti kupních smluv v celkové výši 955.460,-Kč (srov. č.l. 1 - 7). Tento věřitel pak podáním došlým soudu 23. února 1995 (srov. č.l. 74-75) ohlásil soudu prvního stupně, že uvedené pohledávky postoupil smlouvou o bezúplatném převodu práva hospodaření s majetkem státu, uzavřenou dne 31. prosince 1994 (dále též jen „smlouva”), bezúplatně S.P. státnímu podniku „v likvidaci”. Podáním došlým soudu 24. června 1996 (srov. č.l. 89) pak P.P., státní podnik „v likvidaci” soudu prvního stupně oznámil že označené pohledávky nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. prosince 1995, ve znění dodatku ze dne 27. května 1996, kterou jako postupník uzavřel s postupitelem, S.P., státním podnikem „v likvidaci”. Všechny shora vyjmenované smlouvy (včetně příloh) tvoří též součást spisu (srov. č.l. 128-135). Skutečnost, že D.P.P. státní podnik „v likvidaci” byl dne 6. března 1996 vymazán z obchodního rejstříku proto, že ke dni 31. prosinci 1994 ukončil likvidaci, pak dokládá úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného (tehdy) u Krajského obchodního soudu v Praze, oddílu A. LX, vložky 120 (č.l. 98a-100), jakož i usnesení rejstříkového soudu (Krajského obchodního soudu v Praze) ze dne 6. března 1996, sp. zn. Firm 38592/95, Rg. A.LX 120 (č.l. 112). S přihlédnutím k době, kdy mělo dojít k uzavření smlouvy, jejíž hodnocení bylo rozhodné pro závěr soudů obou stupňů o tom, že dovolatel se nestal procesním nástupcem věřitele, který podal návrh na prohlášení konkursu (31. prosince 1994), je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb. a č. 224/1994 (dále též jen “ZKV”). Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat. Dle § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Také v případě, že v průběhu občanského soudního řízení dojde k tzv. singulární sukcesi, přecházejí na sukcesora (bez zřetele k tomu, že tento institut není v občanském soudním řádu upraven výslovně) i práva a povinnosti dosavadního subjektu (dosavadního účastníka řízení) s uplatňováním nebo bráněním postoupených práv spojená, včetně práv a povinností procesních. Jde o přímé procesní nástupnictví, takže ke změně v osobě účastníka řízení dochází, aniž by o ní soud rozhodoval. Jedinou podmínkou tu je, aby singulární sukcese byla u soudu uplatněna. Od universální sukcese se singulární sukcese liší jen tím, že při ní na nabyvatele přecházejí jen jednotlivá práva a povinnosti vymezené předmětem sukcese. Z hlediska přechodu práv a povinností universální sukcese vyjadřuje (ve srovnání se sukcesí singulární) jen rozsah přechodu, nikoliv jeho kvalitu (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 554/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997, pod číslem 11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 1495/96, uveřejněný v témže časopise, č. 10, ročník 1997, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. I. ÚS 531/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 16, části I., pod číslem 171). Institut singulární sukcese přitom nelze směšovat s institutem záměny účastníků ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř., jenž se může uplatnit jen pro případy odstranění nedostatku věcné legitimace účastníka řízení, který tu byl již v době zahájení řízení (k sukcesi došlo před zahájením řízení) - shodně srov. opět v předchozí větě cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud dále již v usnesení ze dne 9. prosince 1998, sp. zn. 31 Cdo 175/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1999, pod číslem 43, vysvětlil, že samotné podání návrhu na prohlášení konkursu nemá žádný vliv na běh promlčecí či prekluzívní lhůty ohledně pohledávky, kterou věřitel, který návrh podal, „doložil”, což dokládá i dikce ustanovení § 20 odst. 6 ZKV, ze kterého plyne, že běh lhůty pro promlčení a zánik práv se staví až přihlášením pohledávky do konkursu (podáním přihlášky u soudu, který prohlásil konkurs na majetek dlužníka). Nicméně, se zřetelem k tomu, že cílem konkursu je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku (srov. § 2 odst. 3 ZKV), a že tohoto cíle lze dosáhnout i prostřednictvím věřitelského návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (srov. § 4 odst. 1 ZKV), který, je-li úspěšný, vede k možnosti věřitele přihlásit pohledávku za dlužníkem (úpadcem) do konkursu, lze uzavřít, že dojde-li na straně věřitele, který podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, k singulární sukcesi (např. formou smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku) v té fázi konkursního řízení, jež předchází přihlášení jeho pohledávky do konkursu, přecházejí na sukcesora i procesní práva a povinnosti dosavadního subjektu spojená s účastí na konkursním řízením (s jeho postavením navrhovatele konkursu). Pro výsledek dovolacího řízení je tudíž určující zodpovězení otázky, zda podmínky pro závěr, že k procesnímu nástupnictví formou singulární sukcese v konkursním řízení došlo v důsledku smlouvy ze dne 30. prosince 1994, byly splněny. Nejvyšší soud se nejprve zabýval závěrem odvolacího soudu, že ani smlouva ze dne 31. prosince 1994, ani smlouva ze dne 13. prosince 1995 (přílohy č. 1 k nim) dostatečně nekonkretizují postupované pohledávky. Odvolací soud se ovšem, tím, že se v dotčeném rozsahu ztotožnil se soudem prvního stupně, přihlásil i k názoru, podle nějž čísla faktur a u nich specifikované částky rozepsané na str. 3 přílohy ke smlouvě ze dne 31. prosince 1994 (srov. č.l. 117) odpovídají těm, jimiž věřitel v návrhu konkretizoval pohledávky za dlužnicí. Výhrady směřující k tomu, že na listině je u faktur uvedeno jméno „S.J. a spol. A.” a dopsáno tiskací písmeno M., že tato listina „není blíže specifikována”, že není podepsána účastníky smluvního vztahu, a že ji nelze považovat za součást smlouvy o postoupení pohledávek, neobstojí. Argument, že příloha (srov. č.l. 136) není podepsána účastníky smluvního vztahu, a že ji nelze považovat za součást smlouvy o postoupení pohledávek, se neprosadí ani u smlouvy ze dne 13. prosince 1995. Zákon neukládá účastníkům písemně uzavřené smlouvy, která co do svého předmětu odkazuje na přílohy, aby tyto přílohy byly smluvními stranami podepsány a s absencí podpisů smluvních stran na přílohách neplatnost těchto smluv nespojuje. Měly-li soudy pochybnosti o pravosti a správnosti předkládaných částí příloh, bylo jejich povinností vyžádat si celé přílohy (ve spise jsou založeny pouze jejich jednotlivé strany). Dostatečně určité je i označení postupovaných pohledávek v přílohách. Pochybnosti o identitě dlužníka, jemuž jsou závazky připisovány, podávající se z přílohy k první smlouvě, byly odstranitelné výkladem, s tím, že v takovém případě měl soud zjišťovat význam takto projevené vůle především prošetřením úmyslu jednajících osob. Poukaz odvolacího soudu na neurčitost dodatku ze dne 27. května 1996 (srov. č.l. 134), o snížení objemu postupovaných pohledávek, může mít význam pro závěr o neplatnosti dodatku, nikoli však pro závěr o neplatnosti smlouvy ze dne 13. prosince 1995. Úvahy, jež odvolací soud připíná k ustanovení § 44 obč. zák. jsou rovněž nepřesné neboť toto ustanovení neupravuje účinnost smlouvy, nýbrž účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy (účinnost akceptace oferty). Případný rozpor mezi články II. a IV. smlouvy ze dne 31. prosince 1994 pak její neplatnost sám o sobě nezpůsobuje; jeho důsledkem by eventuálně mohla být neplatnost části smlouvy. Oproti mínění odvolacího soudu je pak Nejvyšší soud názoru, že dopis vrchního ředitele sekce vnitřního obchodu Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 25. listopadu 1994 (srov. č.l. 78), posuzováno podle obsahu dopisu, dokládá souhlas s bezúplatným převodem pohledávek na S.P., státní podnik „v likvidaci”. Měl-li soud pochybnosti o tom, zda souhlas udělila za ministerstvo osoba k tomu oprávněná, bylo na něm, aby v uvedeném směru provedl příslušná šetření. Z listiny samotné však závěr, že jednající osoba toto oprávnění neměla, bez dalšího učinit nelze. Odvolací soud založil své úvahy též na výkladu zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákonů č. 92/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 541/1992 Sb., č. 544/1992 Sb., č. 210/1993 Sb., č. 306/1993 Sb. a č. 224/1994 Sb. Ustanovení § 47b odst. 1 tohoto zákona určuje, že při likvidaci organizací uvedených v § 1 zpeněží likvidátor majetek prodejem věcí v dražbě. Jiným způsobem může likvidátor postupovat jenom se souhlasem ministerstva. Z ustanovení § 1 odst. 1 zákona se pak podává, že upravuje mimo jiné i podmínky převodu majetku státu, k němuž mají právo hospodaření státní podniky, na české nebo zahraniční právnické nebo fyzické osoby. Pojmem „ministerstvo” se přitom podle legislativní zkratky obsažené v § 6a odst. 1 zákona rozumělo v rozhodné době ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Podle § 2 zákona majetkem podniku (jímž se ve smyslu legislativní zkratky užité v § 1 odst. 1 zákona rozumí i státní podnik) je pro účely tohoto zákona souhrn věcí a finančních prostředků, ke kterým má podnik právo hospodaření nebo které jsou v jeho vlastnictví, jakož i souhrn práv, jiných majetkových hodnot a závazků podniku. Dle výše cit. úplného výpisu z obchodního rejstříku byl vstup Domácích potřeb Praha, státního podniku do likvidace zapsán do obchodního rejstříku ke dni 8. listopadu 1993, tedy v době, kdy zákon č. 92/1991 Sb. platil ve znění zákonů č. 92/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 541/1992 Sb., č. 544/1992 Sb. a č. 210/1993 Sb. Ustanovení § 47b odst. 1 zákona v tehdejším znění určuje, při likvidaci organizací uvedených v § 1 zpeněží likvidátor majetek prodejem věcí v dražbě provedené příslušnými orgány republik. Jiným způsobem může likvidátor postupovat jenom se souhlasem orgánu uvedeného v § 10 odst. 1 (tedy se souhlasem vlády). Dovolatel se tedy mýlí, tvrdí-li, že likvidátor státního podniku není při likvidaci majetku tohoto podniku omezen ve vztahu k ministerstvům. Již v době zápisu vstupu D.P.P. státního podniku, do likvidace zákon č. 92/1991 Sb. předepisoval likvidátorovi způsob zpeněžení majetku státního podniku; právě proto, že tento státní podnik podléhal - ve smyslu § 1 odst. 1 - režimu cit. zákona. Ve smlouvě ze dne 31. prosince 1994 sice smluvní strany výslovně ohlašují, že k tomuto převodu práva hospodaření obdržely písemný souhlas od svého nadřízeného orgánu, jímž je Ministerstvo průmyslu a obchodu (srov. bod III. smlouvy), přičemž k prokázání takového souhlasu dokládají listinu z č.l. 78, právo povolit tento způsob likvidace pohledávek státního podniku však zákon ke dni uzavření smlouvy svěřoval (v intencích § 47b odst. 1, věty druhé a § 6a odst. 1 zákona) ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Nadto je třeba uvést, že bezúplatný převod práva hospodaření k pohledávkám likvidovaného státního podniku, který vychází - jak správně uvedl odvolací soud - z ustanovení § 761 obch. zák., § 347 hosp. zák. a ustanovení vyhlášky č. 119/1988 Sb. v rozhodném znění (srov. zejména § 16 vyhlášky, na který je ve smlouvě ze dne 31. prosince 1994 výslovně odkazováno), je ve zjevném rozporu se základním cílem likvidace a s povinnostmi likvidátora, a to právě proto, že za majetek, o který státní podnik takto přichází (za postupované pohledávky), neobdrží žádnou protihodnotu (nejde tedy o zpeněžení majetku). Uvedený postup lze ospravedlnit jen v situaci, kdy se takto nakládá s majetkem,, jenž likvidovanému subjektu zbyl po uspokojení pohledávek všech jeho věřitelů (s likvidačním zůstatkem). To dokládá i ustanovení § 72 odst. 1 obch. zák. jež likvidátora opravňuje činit jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti (srov. větu první), a které se dle výslovného znění § 761 odst. 1 obch. zák. vztahuje i na právo hospodaření státních organizací s majetkem státu. Požadavek souhlasu dle § 47b odst. 1 zákona podmiňuje i platnost smlouvy ze dne 13. prosince 1995, která je již úplatným úkonem. Závěr o neplatnosti obou smluv (pro rozpor se zákonem), však nelze učinit jen na základě toho, že, příslušné souhlasy nebyly soudům předloženy. Povinností soudu, který měl za to, že bez souhlasu jsou smlouvy neplatné, bylo především postavit najisto (dotazem na smluvní strany, případně dotazem u příslušného ministerstva), že zde takového souhlasu není. Lze tudíž uzavřít, že dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn právem. Podle dosavadních výsledků šetření o skutečnostech rozhodných pro posouzení, zda pohledávky původního navrhovatele konkursu přešly na odvolatele, je totiž závěr odvolacího soudu, že odvolatel je osobou, která nebyla k odvolání oprávněna, předčasný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soud k dalšímu řízení. (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
http://kraken.slv.cz/32Cdo4984/2010
2018-09-25T14:20:44
[ " soud ", " soud ", " § 237", " soud ", " § 218", " § 243", " § 224", " § 146", " § 3", " § 10", " § 14", " § 15", " § 18", " § 13" ]
32 Cdo 4984/2010 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PEDOTHERM Moravia spol. s r. o., se sídlem v Ostravě - Porubě, Studentská 1772/4, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 46578676, zastoupené JUDr. Romanem Nováčkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1758/4, proti žalované PEDOTHERM MORAVIA I, spol. s r.o. , se sídlem v Brně, Poděbradova 4, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 48911496, zastoupené JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 34, o zaplacení 51 168 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 45 C 132/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2010, č. j. 27 Co 148/2009-103, takto: II. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 055 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Romana Nováčka. Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2008, č. j. 45 C 132/2007-80, ve znění opravného usnesení ze dne 12. června 2009, č. j. 45 C 132/2007-95, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 49 109,30 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné. V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor mezi podnikateli o zaplacení kupní ceny dodaného zboží), v níž bylo dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 49 109,30 Kč s příslušenstvím. Jedná se tudíž ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3 912,50 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 842,50 Kč.
http://kraken.slv.cz/104VSPH690/2016
2018-08-20T07:09:18
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 142", " soud ", " soud ", " § 202", " § 142", " soud ", " § 212", " § 212", " § 214", " § 7", " § 163", " soud ", " § 170", " § 202", " soud ", " § 163", " soud ", " § 202", " soud ", " § 202", " § 202", " soud ", " § 142", " § 9", " soud ", " § 13", " soud ", " § 220", " § 167", " § 202", " § 142", " soud ", " § 202", " soud ", " § 142" ]
104 VSPH 690/2016-48 155 ICm 1363/2014 104 VSPH 690/2016-48 (KSPL 29 INS 21591/2013) Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce MOSEP-CHOMUTOV, spol. s r.o., IČO 25016202, sídlem Škroupova 1444/3, Chomutov, zastoupeného JUDr. Pavlem Polákem, advokátem, sídlem Kamenný Vrch 5436, Chomutov, proti žalovaným 1) Insolvenční agentura, v.o.s., IČO 29115540, sídlem Západní 1448/16, Karlovy Vary, insolvenční správkyni dlužníka THERMIA-BAU, a.s., IČO 25219740, sídlem Česká 1, Karlovy Vary-Tašovice, a 2) THERMIA-BAU, a.s., IČO 25219740, sídlem Česká 1, Karlovy Vary-Tašovice, zastoupeného Mgr. Miladou Škvainovou, opatrovníkem, sídlem Koperníkova 831/21, Plzeň, o určení pravosti popřené pohledávky, o odvolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 155 ICm 1363/2014-35 ze dne 28. června 2016, I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 155 ICm 1363/2014-35 ze dne 28. června 2016 se v bodě II. výroku mění tak, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.228,-Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Poláka; žalobce a žalovaná 1) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Plzni ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že žalobce MOSEP- CHOMUTOV, spol. s r.o. (dále jen žalobce) má za žalovaným 2) THERMIA-BAU, a.s., (dále též dlužník) po právu pohledávku ve výši 80.212,50 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení sp. zn. KSPL 54 INS 21591/2013 (bod I. výroku) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci náklady řízení ve výši 11.776,-Kč ve stanovené lhůtě k rukám jeho advokáta JUDr. Pavla Poláka (bod II. výroku). V odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že se žalobce domáhal proti žalovaným určení pravosti své pohledávky ve výši 80.212,50 Kč přihlášené do insolvenčního řízení sp. zn. KSPL 54 INS 21591/2013, přičemž dospěl k závěru, že tato pohledávka žalobce je po právu. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) s tím, že žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má právo na účelně vynaložené náklady v celkové částce 11.776,-Kč sestávající z náhrady soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč, dvou úkonů právní služby ve výši 5.000,-Kč (2 x 2.500,-Kč) a dvou režijních paušálů ve výši 600,-Kč (2 x 300,-Kč) navýšených o DPH. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni, a to jen proti bodu II. výroku o náhradě nákladů řízení, se žalovaná 1) včas odvolala (č.l. 41) a navrhovala, aby jej odvolací soud změnil tak, že ve vztahu žalobce a žalované 1) nemá nikdo z nich právo na náhradu nákladů řízení. Namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud v incidenčním sporu o pravost přihlášené pohledávky isir.justi ce.cz 155 ICm 1363/2014 (KSPL 29 INS 21591/2013) neaplikoval § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jehož použití má přednost před § 142 odst. 1 o.s.ř. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Z § 7 věty před středníkem IZ vyplývá, že se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Podle § 163 IZ rozhodne o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě insolvenční soud podle ustanovení o.s.ř., není-li v IZ stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). Podle § 202 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (odst. 1 věta první). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odst. 2). Odvolací soud připomíná, že podle citovaného § 163 IZ rozhodne insolvenční soud o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě podle o.s.ř., není-li v IZ stanoveno jinak. V incidenčním sporu o pravost přihlášené pohledávky je tedy třeba aplikovat speciální úpravu § 202 odst. 1 IZ, podle níž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (vyjma případů uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení). V projednávané věci soud prvního stupně výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil toliko tím, že žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má vůči žalovaným právo na účelně vynaložené náklady řízení. Nicméně žalovaní nejsou v postavení nerozlučných společníků a nelze je zavázat společně a nerozdílně. Nadto žalovaná 1) v odvolání správně připomněla, že v incidenčním sporu o pravost pohledávky má před obecnou úpravou náhrady nákladů řízení v o.s.ř. přednost speciální úprava § 202 odst. 1 IZ. Bez ohledu na výsledek řízení proto nemá účastník řízení právo na náhradu nákladů řízení proti žalované insolvenční správkyni s výjimkou uvedenou v § 202 odst. 2 IZ, která se vztahuje zejména na náklady vzniklé zaviněním insolvenčního správce v průběhu řízení. Zaviněním se zde rozumí porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo alespoň z nedbalosti (např. jestliže se účastník nedostavil k jednání, při němž měl být vyslechnout jako účastník řízení, a věděl, že tím bude zmařen účel jednání); náhodou se rozumí objektivní událost (např. nemoc, úraz či neodkladná služební cesta). Zavinění a náhoda jsou přitom důvodem k separaci nákladů řízení jen v případě, že měly za následek náklady, které byly vynaloženy zbytečně. Z obsahu spisu ovšem nevyplývají ani zavinění, ani náhoda na straně insolvenční správkyně, jež by měla za následek vznik nákladů řízení. Odvolací soud z těchto důvodů neshledal za opodstatněnou povinnost žalované 1) k náhradě nákladů řízení. Za daného stavu věci, kdy žaloba byla důvodně podána také proti dlužníku, jehož úpadek byl řešen reorganizací, má ve sporu plně úspěšný žalobce podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva 155 ICm 1363/2014 (KSPL 29 INS 21591/2013) pouze proti žalovanému 2). Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně v celkové částce 13.228,-Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč, dále z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), přičemž jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu odpovídá odměně v částce 3.100,-Kč (nikoliv částce 2.500,-Kč jak nesprávně uvedl soud prvního stupně), tedy v celkové částce 6.200,-Kč navýšené o 21% DPH, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto 2 úkony ve výši 600,-Kč (po 300,-Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu) navýšené o 21% DPH. Na základě těchto zjištění shledal odvolací soud odvolání důvodným, a proto postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a v souladu s § 202 odst. 1 IZ (ve vztahu k žalované 1) a § 142 odst. 1 o.s.ř. (ve vztahu k žalovanému 2) změnil napadený bod II. výroku rozsudku soudu I. stupně způsobem ve výroku uvedeným. V případě stanovené povinnosti dlužníka (žalovaného 2) k náhradě nákladů řízení žalobci přitom odvolací soud nerozhodl o lhůtě k plnění, jelikož se způsob uspokojení tohoto žalobcova nároku podává z § 202 odst. 1 věty druhé IZ, jež stanoví, že se náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, jelikož úspěšné žalované 1) podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). V Praze dne 26. října 2016
https://www.irozhlas.cz/regiony/soud-osvobodil-exstarostu-kralova-dvora-pri-stavbe-sportovni-haly-se-zadny-zlocin-nestal_201304051723_jpiroch
2019-08-22T19:01:19
[ " soud ", "\nSoud ", "\nSoud ", " soud ", " soud ", " Soud " ]
Soud osvobodil exstarostu Králova Dvora. Při stavbě sportovní haly se žádný zločin nestal | iROZHLAS - spolehlivé zprávy Kde se nacházíte: iROZHLAS.cz / Regiony | Související témata: soudnictví soud starosta Králův Dvůr 17:23 5. dubna 2013 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Starosta Králova Dvora Karel Mencl | Foto: Lucie Zemanová Soud dal prakticky ve všech bodech za pravdu obhajobě. Především řekl, že kdyby se majiteli stavební firmy nestalo to, co se mu stalo - tedy, že jeho firmu úředníci nedopatřením poslali do konkurzu, halu by normálně dostavěl. Soudce také připomněl, že Králův Dvůr už s Launem jeden ze svých soudních sporů prohrál, musel mu vyplatit přes milion korun, a také to, že Laun žaluje u obchodního soudu Českou republiku právě kvůli kauze z exekucí. Zdůraznil také, že Laun se nechoval jako zločinec, ale naopak poměrně solidně, když hned v začátku problémů s neoprávněnou exekucí uvalenou na svou firmu složil u notáře prostředky, aby se posléze mohl vypořádat s městem při ukončení stavby, kterou tedy nemohl se svojí firmou v exekuci dokončit. Soud připomněl, že z výslechů znalců a svědků vyplynulo, že Laun opravdu některé faktury městu dával chybně, když u nich neudával, že jsou zálohové. Podle tribunálu berounského okresního soudu ale nešlo o zločin. Okna, která si Laun objednal, už neodebral, a peníze nejen za ně, ale i za další věci, které město na zálohách zaplatilo a už kvůli oné exekuci nedostalo, vrátili podle rozpisu, který připravil soudní znalec. Okresní soud v Berouně odročil kauzu bývalého starosty Králova Dvora (4) | Foto: Petr Kološ Obžalovaní od počátku říkají, že jde o politický boj. Soudci vyslechli celé tehdejší zastupitelstvo, kdy ti, kteří podali trestní oznámení na bývalého starostu Mencla, svědčili proti němu - tedy ve smyslu, že se choval jako diktátor a svévolně měnil obsahy smluv a o ničem zastupitele neinformoval. Druhá polovina zastupitelů pod přísahou u soudu potvrdila to, co říkal starosta, že je řádně informoval a nic nepřipravoval za jejich zády. Majitel stavební společnosti Laun je v zahraničí a u soudu nebyl a bývalý starosta byl po vynesení rozsudku rád, že ho soud ze všech obvinění očistil. Ještě se ale nemůže radovat definitivně, protože jak státní zástupce, tak právníci města Králův Dvůr si podali dovolání ke krajskému soudu v Praze. Soud tedy nekončí. Zastupitelé Králova Dvora odvolali starostu města Starostu Králova Dvora na Berounsku vyšetřuje policie Starosta Králova Dvora byl obviněný kvůli víceúčelové sportovní hale
http://www.znaleckyportal.cz/index.php?view=article&catid=204%3Aznalelectvi-obecne&id=183%3Aznalec-a-obcanske-soudni-rizeni&tmpl=component&print=1&layout=default&page=&option=com_content&Itemid=306
2020-02-19T23:28:47
[ " zákona č. 444", " soud ", " § 10", " §127", " §127", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 127", " Soud ", " Soud ", " soud ", " soud\n", "\nSoud ", " soud ", " Soud ", " §127", " soud " ]
23Led 2012 Článek je koncipován tak, aby podal základní informace o postavení znalce v občanském soudním řízení. Je určen nejen stávajícím zkušeným znalcům, ale hlavně znalcům, jejichž obor není tolik frekventovaný a dále začínajícím znalcům a studentům. Článek je psán již v duchu novely zákona č. 444/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Novela zákona). V době zveřejnění článku nebyla známa přesná podoba prováděcí vyhlášky č. 37/1967 Sb., informace přejaté z prováděcí vyhlášky se váží k nenovelizované vyhlášce a je na ně v článku poukázáno. 1. Výběr znalce Obecně vzato se soudy při výběru znalce řídí zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících a vyhláškou č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Znalec je vybírán dle oboru ze seznamu znalců vedeného krajským soudem, v jehož obvodu má státní orgán sídlo. Ve zvláště těžkých případech nebo při přezkoumání znaleckého posudku ustanoví soud k podání znaleckého posudku znalecký ústav. Jestliže v seznamu krajského soudu není zapsán znalec příslušného oboru nebo jestliže pro to svědčí vážné důvody, přibere státní orgán znalce zapsaného v seznamu jiného krajského soudu. Pokud není pro určitý obor v seznamu znalců zapsán znalec, který je potřebný k podání znaleckého posudku, ustanoví se znalec nezapsaný tzv. „ad hoc“. Ten, stejně jako jmenovaný znalec, musí složit slib do rukou orgánu, který jej ustanovil. Ustanovení a slib nezapsaného znalce „ad hoc“ se vztahuje pouze na konkrétní případ, ke kterému je přibrán. Pro tento případ se na něj vztahují všechna práva a povinnosti znalců zapsaných v seznamu; nemá ovšem znaleckou pečeť se státním znakem a znalecký deník. 2. Povinnosti znalce Znalec je nyní povinen vykonávat svou činnost ve stanovené lhůtě, oboru a odvětví, pro který byl jmenován. Lhůty pro podání znaleckého posudku se pohybují obvyklé v termínech vypracování 30, 60 dnů od doručení spisu, není-li spis zasílán, od doručení usnesení. Soudy stanoví tyto „šibeniční“ lhůty s ohledem na skutečnost, že v opačném případě by ve sporu docházelo k průtahům. Znaleckou činnost mohou vykonávat i mimo obvod krajského soudu, kde jsou zapsáni v seznamu znalců. Svoji činnost musí vykonávat osobně, a pokud to vyžaduje povaha věci, může si znalec přizvat konzultanta k posouzení zvláštních dílčích otázek; tuto okolnost spolu s důvody, které k ní vedly, musí uvést ve znaleckém posudku. V případě, kdy je k objasnění více skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci třeba odborných znalostí z více oborů a nejde jen o dílčí otázky v uvedeném smyslu, je nutné přibrat znalce z každého oboru. Znalec by neměl být podjatý, tzn. - neměl by mít poměr k věci, k orgánům provádějící řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. O podjatosti se dá uvažovat i v případě, kdy za znalcem A přijde jiný znalec B, který pracuje na případu a požádá ho o konzultaci. Pokud se stane, že následně je znalci A doručeno usnesení, kterým mu je uloženo vypracování revizního znaleckého posudku, měl by znalec A, případně též znalec B tuto skutečnost neprodleně oznámit. O vyloučení rozhoduje orgán, který znalce pro podání znaleckého posudku ustanovil. Znalec je povinen dodržovat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu znalecké činnosti. Touto mlčenlivostí je znalec zavázán již ve znaleckém slibu, který skládá do rukou předsedy krajského soudu nebo ministra spravedlnosti a nyní nově § 10a Novely zákona. Znalec je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti, a to i po jejím skončení; tato povinnost neplatí ve vztahu ke skutečnostem, které byly předmětem veřejně podaného znaleckého posudku. Mlčenlivosti může zprostit orgán veřejné moci, který jej ustanovil, nebo ten, pro nějž znaleckou činnost na základě smlouvy vykonal. Pokud je znalec osloven policií, aby jim sdělil informace ze znaleckého posudku, musí se nechat buď ustanovit znalcem, nebo se nechat zprostit mlčenlivosti (viz. výše). 3. Usnesení o stanovení znalce Znalecká činnost slouží především k tomu, aby zajišťovala odborné posouzení v řízení státních orgánů. Usnesení o ustanovení znalce k podání znaleckého posudku se řídí výše uvedenými podmínkami a §127 o.s.ř. Podle ustanovení §127 o.s.ř., závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Pokud rozhodnutí závisí na odborném posouzení, soud přistoupí k ustanovení znalců, jimž ukládá zpracování znaleckého posudku. Před ustanovením znalce by však účastníci měli mít možnost vyjádřit se, zda má být tento důkaz prováděn, jakož i k osobě znalce, zejména z hlediska zvýšených nákladů spojených se vzdáleností jeho bydliště od místa ohledání, jeho případného vyloučení apod. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Zpravidla je soudci ukládáno uložit posudek písemně a následně je znalec vyslechnut. Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost. 4. Důkazy obecně Znalecký posudek vyžádaný soudem v občanském soudním řízení představuje důkazní prostředek. Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Mimo znaleckého posudku to je výslech svědků, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud. 5. Důkaz znaleckým posudkem Účastníkovi řízení, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba. Pokud strany se znalcem nespolupracují, tak jak by měly, soud může těmto stranám uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč. 6. Znalecký posudek předložený účastníkem řízení Dle § 127a o.s.ř., jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. 7. Znalečné Jak bylo zmíněno na začátku tohoto článku, v době zveřejnění nebyla známa přesná podoba prováděcí vyhlášky č. 37/1967 Sb., a proto se v tomto bodu pracuje s informacemi aktuálně platné vyhlášky v den vydání článku. Byl-li podán znalecký posudek, vzniká právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů (cestovní výdaje, náhrada mzdy, přibrání konzultanta, přibrání pracovníků pro pomocné práce atd.). Odměna, za jednu hodinu práce se nyní pohybuje v rozmezí 100 až 350 Kč. O výši znalečného rozhodne orgán, který ustanovil znalce bez zbytečného odkladu nejpozději do 2 měsíců po podání znaleckého posudku. Odměnu a náhradu hotových výdajů je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů. Je-li znalecký posudek zadán orgánem veřejné moci, řídí se odměna ustanoveními prováděcího právního předpisu. Odměna se stanoví podle množství účelně vynaložené práce a může se zvyšovat či přiměřeně krátit, jestliže úkon nebyl proveden řádně nebo ve stanovené lhůtě. Pokud není objednavatelem orgán státní moci, ale osoba, je odměna určena smlouvou mezi znalcem a osobou, která znalecký posudek objednala. Odměny lze zvýšit nebo krátit. Odměnu lze zvýšit: a) Až o 20%, pokud vypracování znaleckého posudku je obtížné. Zvýšení odměny se musí patřičně odůvodnit. b) Až o 10%, pokud znalec dělá revizní znalecký posudek. c) Až o 50%, pokud bylo znalci uloženo vypracovat znalecký posudek v den pracovního volna, pracovního klidu nebo v noci. Výše uvedená zvýšení znalečného lze slučovat. Využívejte možnosti zvýšení znalečného za znalecké posudky. Soud sám od sebe zvýšení znalečného nepřiznává. Odměna se může samozřejmě přiměřeně krátit, jestliže úkon nebyl proveden řádně nebo ve stanovené lhůtě. Dále se odměna může krátit u často se opakujících jednoduchých znaleckých posudků až o 20 %. Odměna se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je znalec povinen z odměny odvést podle jiného právního předpisu. Je-li odměna dohodnuta mezi osobou (osoba není orgánem státní moci) a znalcem, a pokud není ve smlouvě mezi znalcem a osobou, která znalecký posudek zadala, dohodnuto jinak, je v odměně zahrnuta i náhrada nákladů. Znalecký posudek včetně vyúčtování zašle na soud, který jej ustanovil. Ten ho zašle účastníkům řízení, kteří se vyjádří ke znaleckému posudku a vyúčtování. Ty buď souhlasí a znalečné se proplatí nebo nesouhlasí a vznesou proti vyúčtování námitky, soud se s námitkami musí vypořádat v odůvodnění usnesení o odměně znalce. Ve vyúčtování u některých položek dávejte menší částky a vytvářejte více položek. Tyto položky se pak hůře krátí. Některé státní orgány hledí i na posudek podle objemu. Pokud má znalecký posudek jen několik málo stran, statní orgán, který znalce ustanovil, toto jistě využije ke zkrácení znalečného. Lze-li očekávat náklady důkazu (znaleckého posudku), který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen. 8. Hodnocení znaleckého posudku Soud hodnotí důkazy vč. znaleckého posudku podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Znalecký posudek se od ostatních důkazů liší tím, že soud nemůže ohodnotit věcnou správnost odborný závěrů. Soud se v tomto případě zaobírá přesvědčivostí znaleckého posudku, logickým odůvodněním jeho závěrů, souladem s ostatními provedenými důkazy a srozumitelným zodpovězením soudem zadaných otázek. Znalci nepřísluší právní hodnocení věci (vina/nevina), toto rozhodování přísluší soudci. Naopak soudci nepřísluší hodnocení odborných věcí, které přísluší znalci, proto je v řízení ustanoven znalec, který na odborné otázky odpovídá. A nakonec bych Vás chtěl upozornit na skutečnost, že podle nového §127a v zákoně č. 99/1963 Sb., v aktuálním znění, vyplývá povinnost mít ve znalecké doložce znaleckého posudku doplněnu větu ve smyslu: „Znalec si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku.“ Pokud tato věta ve znaleckém posudku chybí, soud jej hodnotí jako listinný důkaz, nikoliv jako znalecký posudek. Za konzultace a korekci článku „Znalec a občanské soudní řízení“ bych chtěl poděkovat soudkyni Krajského soudu v Brně JUDr. Kateřině Čuhelové. Více k problematice postavení znalce v občanském soudním řízení naleznete v přednášce JUDr. Kateřiny Čuhelové, Znalecké dokazování I., pořádanou Právnickou fakultou Masarykovy university. [1] Zákon č. 99/1963 Sb., občanskou soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. [2] Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. [3] Vyhláška č. 37/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. [4] Zákon č. 218/2011 Sb, změna zákona o soudních poplatcích a změna souvisejících zákonů. [5] Prezentace soudkyně krajského soudu JUDr. Kateřiny Čuhelové ze semináře Znalecké dokazování I. [6] Bradáč A., Kledus M., Krejčíř P. a kolektiv: Úvod do soudního znalectví, Akademické nakladatelství CERM, Brno 2004, ISBN 80-7204-365-X. [7] http://www.i-poradce.cz/SubPages/OtvorDokument/Clanok.aspx?idclanok=198&zor=1 o.s.ř. – Občanský soudní řád Zpět na Znalectví - obecně
http://docplayer.cz/6884401-Zapis-z-19-schuze-rady-mesta-cesky-brod-konane-dne-3-8-2006-v-kancelari-tajemnika-meu.html
2018-07-20T02:08:59
[ " zákona č. 128", " zákona č. 128", " zákona č. 128", " zákona č. 128", " zákona č. 128", " zákona č. 128", " zákona č. 128", " zákona č. 128", " zákona č. 143", " zákona č. 128", " zákona č. 128", " zákona č. 128" ]
Zápis. z 19. schůze Rady města Český Brod konané dne v kanceláři tajemníka MěÚ. - PDF Zápis. z 19. schůze Rady města Český Brod konané dne v kanceláři tajemníka MěÚ. Download "Zápis. z 19. schůze Rady města Český Brod konané dne 3.8. 2006 v kanceláři tajemníka MěÚ." Miloš Bohumil Kříž 1 Zápis z 19. schůze Rady města Český Brod konané dne v kanceláři tajemníka MěÚ. Přítomni: Bc. Nekolný, Mgr. Janík, MUDr. Blažek, pí. Raková, MUDr. Forstová, p. Fořt, p. Brom tajemník města JUDr. Marková - právnička města Nepřítomni: Ing. Kokeš předseda kontrolního výboru Omluveni: p. Fischer Zapsala: Kopfhammerová Program jednání: 1. Návrh na schválení jednostranného zvýšení nájemného z bytu - předkládá p. Fischer 2. Návrh na schválení přijetí dotace z MV ČR programu č (Podpora prevence kriminality na místní úrovni) na Městský kamerový dohlížecí systém předkládá Ing. 3. Návrh na schválení částečné opravy domu po požáru v čp. 217, Sadská předkládá Ing. 4. Návrh na schválení slevy nájemného v bytě na adrese Sadská čp. 217 předkládá p. Fischer 5. Návrh na udělení souhlasu s uzavřením podnájemní smlouvy na pronájem nemovitého majetku v areálu NsP Český Brod předkládá Bc. Nekolný 6. Návrh na schválení umístění sídla bytového družstva Mozartova v nemovitosti čp. 1394, Mozartova ulice předkládá p. Fischer 7. Návrh na schválení vypracování projektové dokumentace ke stavebnímu řízení na úpravu domu bývalé moštárny na školní družinu předkládá Bc. Nekolný 8. Návrh na schválení platového výměru ředitelce příspěvkové organizace Technické služby předkládá p. Brom 9. Návrh na schválení prodeje osobního automobilu Škoda Favorit 136 L předkládá Ing. 10. Návrh na schválení výjimky v počtu zapsaných dětí do MŠ Liblice předkládá p. Fischer 11. Návrh na schválení přijetí dotace z rozpočtu Středočeského kraje na projekt Český Brod ul. Prokopa Velikého a Jateční kanalizace předkládá Bc. Nekolný 12. Návrh na schválení počtu pracovníků MěÚ v Českém Brodě předkládá p. Brom Informace Prodej pozemku parc. č. 35/3 v k.ú. Český Brod Pojištění majetku města Zahájení Diskuse Závěr Zahájení (16 05 hod.) p. Fischer zahájil 19. schůzi RM a přivítal přítomné členy RM. Jmenování ověřovatele zápisu - ověřovatelem dnešního zápisu je Mgr. Janík Schválení celého programu 2 Návrh na schválení jednostranného zvýšení nájemného z bytu - předkládá p. Fischer Zákon č. 107/2006 Sb., ze dne ve své první části upravuje možnost jednostranného zvyšování nájemného z bytu, které je možné uplatnit během čtyřletého období od 1. ledna 2007 do 31. prosince Toto zvýšení se bude týkat všech bytů v majetku Města Č. Brod, ve kterých bylo dosud tzv. regulované nájemné, s výjimkou bytů v Masarykově ulici , kde je předpoklad ukončení již probíhající privatizace do Praktické postupy pro zvýšení nájemného jsou uveřejněny ve Sdělení MMR č. 333/2006 Sb. USNESENÍ č. 135/2006 po projednání podle 102 odst. 2) písm. m) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších jednostranné zvýšení nájemného v bytech v majetku města Český Brod s regulovaným nájemným v průběhu čtyřletého období od do v souladu se zákonem č. 107/2006 Sb. o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a Sdělením MMR č. 333/2006 Sb.. Návrh na schválení přijetí dotace z MV programu č (Podpora prevence kriminality na místní úrovni) na Městský kamerový dohlížecí systém předkládá Ing. Jedná se o vybudování dvou kamerových bodů a dvou monitorovacích míst (Policie ČR, Městská police). Cena díla dle výběrového řízení činí: Kč. Vedlejší náklady budou cca 35 tis. Kč. Dotace nám byla přislíbena ministerstvem vnitra odborem prevence kriminality. Financování akce: dotace (ministerstvo vnitra): Kč spoluúčast města: Kč vedlejší náklady (město): Kč Akce bude zahrnuta v rozpočtovém opatření ( úprava rozpočtu) v září Bc. Nekolný užívání kamerového dohlížecího systému přinese městu další finanční náklady na provoz systému s nimiž musíme počítat. USNESENÍ č. 136/2006 po projednání podle 102 odst. 2) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších souhlasí s přijetím dotace z ministerstva vnitra programu č (Podpora prevence kriminality na místní úrovni) na Městský kamerový dohlížecí systém ve výši Kč. Návrh na schválení částečné opravy domu po požáru v čp. 217, Sadská předkládá Ing. Dne byl požár budovy v obci Sadská, ul. Jesemany čp. 217, která je v majetku Města Český Brod. Ředitelka pí. Ing. Miroslava Peroutková, která zastupuje Pojišťovací makléřskou společnost EUROLA s.r.o. doporučila sanační firmu pro realizaci. Tato firma MIBAG sanace spol. s. r. o. má se sanačními pracemi zkušenosti. Se zástupcem p. Vaškem jsem navštívil dům a 2 3 následně byla provedena prohlídka. Byla zaslána cenová nabídka na sanace škod způsobených požárem na stavebních částech domu, která je přiložena k usnesení. Celková cena činí Kč bez DPH. Tato cena bude projednána pojišťovnou, která provede kontrolu rozpočtu. Oprava bude hrazena z pojistky města Č. Brod. Tato záležitost bude řešena spolu s finančním odborem města. Město Český Brod má spoluúčast Kč. Termín realizace nástup předpoklad 30 dnů po schválení radou. Odbor správy majetku doporučuje, z důvodu nutného rychlého řešení a vzhledem k jednání s pojišťovnou upustit od výběrového řízení dle směrnice č. 1. Dům je nyní v havarijním stavu a z hlediska hygieny nevhodný k obývání. USNESENÍ č. 137/2006 po projednání podle 102 odst. 3) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších provedení částečné opravy domu po požáru v obci Sadská ulice Jesemany čp. 217, firmou MIBAG sanace spol. s r.o. Na Radosti 402, Praha 5 Zličín, IČO , DIČ CZ Návrh na schválení slevy nájemného v bytě na adrese Sadská čp. 217 předkládá p. Fischer Na základě šetření odboru správy majetku města bylo zjištěno, že po požáru dne v domě čp. 217 v Sadské není možné užívat 3 pokoje, předsíň a půdu. Původní částka nájemného za plochu bytu a zařizovací předměty činila Kč. Po snížení nájmu za nepoužívané místnosti činí Kč. K této částce je nutno připočítat zálohu na služby ve výši Kč, celkem Kč. Původní částka nájemného a služeb činila Kč. Oznámení odboru správy majetku města je přílohou tohoto návrhu na usnesení. USNESENÍ č. 138/2006 po projednání podle 102 odst. 2) písm. m) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších slevu nájemného v bytě na adrese Sadská 217 z důvodu neobyvatelnosti některých místností po požáru dne Návrh na udělení souhlasu s uzavřením podnájemní smlouvy na pronájem nemovitého majetku v areálu NsP Český Brod předkládá Bc. Nekolný Jedná se o uzavření smluv na podnájem nemovitého majetku v areálu NsP Český Brod. Seznam podnájemních smluv je nedílnou součástí originálu zápisu. MUDr. Blažek při kontrole podnájemních smluv bylo zjištěno, že tyto smlouvy nebyly schváleny zřizovatelem a tudíž jsou neplatné z tohoto důvodu byl předložen tento návrh. S firmou ANESAN s.r.o. bude podnájemní smlouva podepsána později z důvodu změny podmínek (nyní pro město nevýhodné). USNESENÍ č. 139/2006 3 4 po projednání podle 102 odst. 2) písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších a v souladu s bodem VI. Smlouvy č. 93/2006/OSM o výpůjčce pozemků a staveb uděluje souhlas s uzavřením smluv na podnájem nemovitého majetku v areálu nemocnice Český Brod dle přiloženého seznamu, který je nedílnou součástí originálu usnesení. Návrh na schválení umístění sídla bytového družstva Mozartova v nemovitosti čp. 1394, Mozartova ulice předkládá p. Fischer Bytové družstvo Mozartova požádalo o souhlas s umístěním sídla družstva pro zápis změny do obchodního rejstříku. Bytové družstvo je spoluvlastníkem domu. USNESENÍ č. 140/2006 po projednání podle 102 odst. 3) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších souhlasí s umístěním sídla bytového družstva Mozartova v nemovitosti čp. 1394, ulice Mozartova, Český Brod. Tento souhlas je souhlasem Města Český Brod jako spoluvlastníka bytového domu čp v Českém Brodě. Návrh na schválení vypracování projektové dokumentace ke stavebnímu řízení na úpravu domu bývalé moštárny na školní družinu předkládá Bc. Nekolný Vypracování projektové dokumentace bylo schváleno rozhodnutím ZM, dle hotové studie a předběžného rozpočtu však cena rekonstrukce vychází na více než 1,75 mil. Kč. Předběžný rozpočet je přílohou materiálu k jednání RM. Bc. Nekolný ZM rozhodlo o vypracování dokumentace. Pokusíme se získat na tuto akci dotaci. USNESENÍ č. 141/2006 po projednání podle 102 odst. 3) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších vypracování projektové dokumentace ke stavebnímu řízení na stavební úpravu domu čp. 171 v Želivského ulici na školní družinu. Návrh na schválení platového výměru ředitelce příspěvkové organizace Technické služby předkládá p. Brom Při jmenování ředitelky bylo dohodnuto, že konečný platový výměr bude stanoven po třech měsících působení ve funkci. Proto je předkládán tento platový výměr ke schválení. USNESENÍ č. 142/2006 4 5 po projednání podle 102 odst. 2) písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění a na základě zákona č. 143/1992 Sb., o platu, ve znění pozdějších a nařízení vlády ČR č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců, ve znění pozdějších platový výměr ředitelce příspěvkové organizace Technické služby Český Brod. Originál platového výměru je uložen u tajemníka MěÚ v personálních spisech pracovníků tak, jak ukládá zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech. Návrh na schválení prodeje osobního automobilu Škoda Favorit 136 L předkládá Ing. Osobní automobil Škoda Favorit 136 L byl v roce 1999 zakoupen pro Městské lesy. Vozidlo mělo před zakoupením již dva majitele, je značně opotřebované má sjeté pneumatiky, závadu na elektroinstalaci, sníženou funkčnost brzdy, zkorodovanou karoserii. MUDr. Blažek otevřel obálku s nabídkou: - č.j nabídka od pana Miloše Straky bytem Tismice, Český Brod, nabídl cenu Kč. USNESENÍ č. 143/2006 po projednání podle 102 odst. 3) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších prodej osobního automobilu Škoda Favorit 136 L, rok výroby 1989 panu Miloši Strakovi, bytem Tismice, Český Brod za cenu Kč. Návrh na schválení výjimky v počtu zapsaných dětí do MŠ Liblice předkládá p. Fischer Na základě žádosti ředitelky Bc. J. Majerové je navrženo schválení navýšení o 1 dítě v MŠ Liblice na celkový počet 25 dětí. USNESENÍ č. 144/2006 po projednání podle 102 odst. 2) písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších výjimku v počtu zapsaných dětí do MŠ Český Brod Liblice pro školní rok 2006/2007. Z 24 zapsaných dětí se počet zvýší na 25 dětí s tím, že bude dodržena hygienická kapacita školy. Návrh na schválení přijetí dotace z rozpočtu Středočeského kraje na projekt Český Brod ul. Prokopa Velikého a Jateční kanalizace předkládá Bc. Nekolný Dotace nám byla přidělena Zastupitelstvem Středočeského kraje usnesením č /2006/ZK. Finanční spoluúčast je zahrnuta ve schváleném rozpočtu města. Předpokládané zahájení stavby 6 USNESENÍ č. 145/2006 po projednání podle 102 odst. 2) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších souhlasí s přijetím dotace z rozpočtu Středočeského kraje (Fondu životního prostředí Středočeského kraje) na projekt s názvem Český Brod - ul. Prokopa Velikého a Jateční - kanalizace ve výši Kč. Návrh na schválení počtu pracovníků MěÚ v Českém Brodě předkládá p. Brom Od posledního stanoveného počtu zaměstnanců (61) ze dne dojde k následujícím změnám: 1. Nový stavební zákon nám ukládá zřízení úřadu územního plánování k Bude nutno vypsat výběrové řízení na vysokoškolsky vzdělaného pracovníka tak, jak to přímo ukládá zákon. Je předpoklad, že na toto pracovní místo dostaneme dotaci od MF tak, jak je to např. v případě bodového systému. 2. Od vstoupí v platnost Zákon o pomoci v hmotné nouzi. Do tohoto data budeme napojeni na celostátní ISHN (informační systém hmotné nouze) a ISSS (informační systém sociálních služeb). Budeme vybaveni novou technologií a narostou další povinnosti. Zde bude třeba další pracovník s minimálním vzděláním VOŠ. 3. Odbor dopravy najel od na bodový systém. Byl zde přijat nový, RM již dříve schválený, pracovník. I když ministerstvo dopravy vše řešilo na poslední chvíli, tak nakonec je vše dotaženo do konce a na tohoto pracovníka je poskytován příspěvek od státu. Ale nový zákon od nám ukládá další povinnosti a bude nutno přijmout dalšího zaměstnance, v tomto případě ještě není zřejmé, dojde-li i k navýšení příspěvku na výkon této nové státní správy. Tyto změny přinesou i potřebu nových prostor pro stávající i nové zaměstnance. Nutno uvažovat o výpovědi banky v čp. 56 ( naše druhá budova). Bc. Nekolný měl by být proveden personální audit na MěÚ v Českém Brodě, dal návrh na stažení tohoto bodu z jednání. Informace Prodej pozemku parc. č. 35/3 v k.ú. Český Brod OSM obdržel žádost od paní Elišky Strnadové, bytem Český Brod, Krále Jiřího 449 o odprodej pozemku p.č. 35/3 zastavěná plocha a nádvoří a časti pozemku č. 5/2 zahrada v k.ú. Český Brod. Pozemek č. 35/3 má od města pronajat pan Mgr. Štolba, který žádal o jeho odprodej již v roce 2003 a nabídl cenu 80 Kč za 1 m 2. Věc nebyla projednána, protože sousední pozemek parc. č. 5/2 tehdy ještě nebyl převeden z PF ČR do majetku města. V roce 2004 RM vyhlásila záměr na prodej obou pozemků obálkovou metodou za min. cenu 300 Kč za 1 m 2. Nepřihlásil se žádný zájemce. V záměru RM ze dne se nabídka rozšířila ještě o pozemek parc. č. 5/4. Pozemky mohou být prodány i v částech různým vlastníkům, ale v celé míře beze zbytku. Byli osloveni všichni vlastníci všech sousedních pozemků, z nichž je na výše uvedené pozemky přístup. Přihlásilo se 6 zájemců, ale žádná nabídka nebyla pro město výhodná a ZM dne tento prodej zamítlo. Podle územního plánu je lokalita zařazena jako SC smíšená centrální zóna, jejíchž přípustné funkce jsou: ubytovací, sociální, obytná, zdravotnická, 6 7 vzdělávací a sportovní zařízení. Prodejem části pozemku č. 5/2 by se o 2 m zúžila příjezdová cesta přes pozemek č. 35/1 k pozemku č. 5/2. Je třeba zvážit, která varianta by byla pro naše město výhodnější: vyhovět žadatelce, nebo doporučit ZM žádost zamítnout, nebo se znovu pokusit prodat předmětné pozemky včetně parcely č. 5/4 v celé jejich výměře. Nájemce pozemku č. 35/3 byl o žádosti paní Strnadové písemně informován. Bc. Nekolný OSM by měl připravit dle žádosti paní Strnadové a manželů Štolbových na jednání zastupitelstva prodej těchto pozemků. Pokud ZM neschválí tento prodej za nabídnuté částky žadatelů, vejde v jednání OSM o narovnání vztahu mezi manž. Štolbovými a městem. (Užívají pozemek, který je v majetku města). JUDr. Marková končí platnost smlouvy na pojištění majetku města s makléřskou pojišťovací společností Eurola s.r.o.. Je nutné, aby OSM vypsal zkrácené výběrové řízení na pojišťovací společnost. Jednání bylo ukončeno v hodin Ověřovatel zápisu: Mgr. Janík Jaromír Fischer starosta města 7 8 Usnesení z 19. schůze Rady města Český Brod konané dne v kanceláři tajemníka MěÚ. Jaromír Fischer starosta města 8
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1045562-soud-zamitl-dovolani-kozeneho-vymereny-trest-10-let-dal-plati
2018-07-18T16:55:19
[ "\nSoud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", "\nSoud " ]
Soud zamítl dovolání Koženého, vyměřený trest 10 let dál platí — ČT24 — Česká televize Soud zamítl dovolání Koženého, vyměřený trest 10 let dál platí Brno - Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání bývalého prezidenta harvardských fondů Viktora Koženého a jeho kolegy Borise Vostrého. Definitivně tak potvrdil tresty deset a devět let vězení za podvody s cennými papíry. Škoda způsobená Harvardskému průmyslovému holdingu (HPH) přesáhla deset miliard korun. Kožený i Vostrý však byli souzeni jako uprchlí, žijí v zámoří. Nejvyšší soud označil dovolání za zjevně neopodstatněné. „Pokud argumentovali tím, že vydáním daného rozsudku bylo porušeno právo na spravedlivý proces, pak tomu nelze přisvědčit,“ uvedl mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig. Oba muži mají ještě možnost podat ústavní stížnost, museli by však argumentovat porušením základních práv. Kožený zbohatl počátkem 90. let na české kuponové privatizaci. Ještě v roce 1995 měly fondy akcie 51 českých podniků a akcionáři věřili, že se investováním do těchto atraktivních a prosperujících firem zhodnotí jejich finanční prostředky. Fondy však začaly z Koženého iniciativy převádět akcie na kyperské společnosti, ve kterých byl angažován. Cenné papíry těchto podniků však nebyly veřejně obchodovatelné, podle předsedy odvolacího senátu Radka Hartmanna pak neměly pro holding žádnou cenu. Kožený postupně získal moc nad velkou částí české ekonomiky, a když republiku v roce 1994 opouštěl, počítal se jeho majetek v miliardách korun. V červenci 2010 rozhodl Městský soud v Praze, že Kožený a jeho bývalý kolega Boris Vostrý mají jít za miliardové podvody každý na deset let do vězení, loni odvolací soud trest Koženému potvrdil a Vostrému o rok snížil. Kožený má také zaplatit škodu zhruba 8,3 miliardy a úroky, Vostrý přes 2,2 miliardy a úroky. Česká justice požádala bahamské úřady o Koženého vydání. Kožený má irské občanství a žije na Bahamách. Stíhán je i v USA, kde je obviněn mimo jiné za úplatkářství spojené s privatizací v Ázerbájdžánu. Bahamy jej však dosud nevydaly. Vostrý žije ve středoamerickém státě Belize. Soud uvolnil Koženému miliony z prodeje chaty v Aspenu - zatím nepravomocně Na Koženého byla v Česku vyhlášena exekuce Koženého desetiletý trest platí, Vostrý získal rok svobody
https://blisty.cz/art/63754-mel-rath-v-utery-odmitnout-opustit-schuzi-poslanecke-snemovny.html
2019-12-07T20:26:34
[ " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Měl Rath v úterý odmítnout opustit schůzi Poslanecké sněmovny? | 8. 6. 2012 | Radek Mikula | Britské listy Měl Rath v úterý odmítnout opustit schůzi Poslanecké sněmovny? 8. 6. 2012 / Radek Mikula Ve svém předchozím článku "Dvakrát měř, jednou řež by mělo platit, i když se řeže do policie" jsem se kriticky vyjádřil k některým formulacím z filipiky Jana Makovičky publikované pod názvem "O čem u nás rozhoduje policie". Jedna z nich zněla: "Pokud by poslanci Rathovi policie laskavě dovolila, aby mohl být přítomen na jednání Sněmovny, byl by pod přísným dohledem, přivezla by ho eskorta a poslanec by nesměl mluvit". Vzhledem k tomu, že její vyznění nepodloženě naznačuje údajnou ambici policejních orgánů rozhodovat, zda se poslanec bude moci účastnit jednání Sněmovny, oponoval jsem těmito slovy: "Chybná mi připadá také úvaha o policii, která zadrženému poslanci 'laskavě dovoluje, aby mohl být přítomen na jednání Sněmovny'. Ten již není v jejích rukou, nýbrž v péči Vězeňské služby. Ani ta však něco takového nemůže laskavě či nelaskavě dovolovat. O tom zajisté rozhodne soud či státní zastupitelství." Po vydání obviněného poslance k trestnímu stíhání, ale vlastně už před ním naléhavě vyvstala otázka, jak řešit přání uvězněného zákonodárce dál vykonávat svůj mandát. Ujasnili jsme si, že tato oblast práva je mimo pravomoc policie, která o ni ani neusiluje. Sám jsem se domníval, že rozhodování náleží soudu či státnímu zastupitelství. Ukázalo se však, že věc není tak jednoduchá. Na serveru iDnes.cz se v článku "Sněmovnu Rathovi otevřeli voliči, právo zabouchnout dveře nemá nikdo" se dočteme následující informaci: Případ Rath odhalil mezeru v českém právu. Poslanec zavřený ve vazební věznici se domáhá účasti na jednání Sněmovny. Soud ho ale poslal do vazby, i kvůli případnému maření vyšetřování. České zákony ovšem neurčují, kdo má v takovém případě rozhodnout. Bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová uvedla, že taková záležitost není nikde upravená, a tak ani není zakotveno, kdo má v takovém případě rozhodnout. To mě přimělo k bližšímu zájmu o tento problém a samozřejmě také o to, jak by takové rozhodování mělo dopadnout. Věnujme se nyní spektru názorů na toto téma a kompetenční nejasnosti si nechme na konec. V článku "Rath bude dál brát plat, do sněmovny se však asi nepodívá" nacházíme následující myšlenku: Ústavní právník Václav Pavlíček na dotaz on-line deníku TÝDEN.CZ, zda by bylo možné, aby Rath stejně jako v úterý docházel do sněmovny například v doprovodu ozbrojené eskorty, uvedl: "Já se domnívám, že ne. Jedině, že by šlo o přerušení výkonu trestu. O tom by musel rozhodovat soud. Když už je vydán k trestnímu stíhání, tak pro něj platí režim jako u každého jiného." Její slabina je na první pohled patrná. Obviněný se nenachází ve výkonu trestu, nýbrž ve výkonu vazby. Navíc ať už je stíhán nebo odsouzen, zůstává poslancem a tím má zvláštní postavení, pokud jde o výkon jeho mandátu. Dejme slovo dalšímu ústavnímu právníkovi. Jan Wintr se v článku "Ústavní právník: Rath neměl k rezignaci na poslance příležitost" prohlásil: Jsem přesvědčen, že záleží na rozhodnutí soudu, který může kdykoli vazbu ukončit nebo přerušit nebo upravit podmínky jejího výkonu. Připustí-li soud účast a vystoupení Davida Ratha na jednání výboru i Sněmovny o jeho vydání, nic tomu z ústavního hlediska nebrání. (...) Pokud jde o jiné schůze Sněmovny, už případ Miroslava Sládka z roku 1998 ukázal, že vazební stíhání je prostě překážkou účasti poslance na schůzi. Mandát není privilegium, a pokud je poslanec k trestnímu stíhání Sněmovnou vydán, podléhá režimu případné vazby jako každý jiný občan. K tomu lze dodat, že Rathovo vystoupení ukázalo, že až tak velkou překážkou vazební stíhání není. Ve Sněmovně byl přítomen fyzicky a k žádným nepřijatelným důsledkům to nevedlo. Charakterem poslaneckého mandátu se budeme zabývat níže. Citovaný článek z iDnes.cz přináší také neformální stanovisko ústeckého soudu: "Co se týče jeho práva účastnit se a hlasovat na jiných jednáních Sněmovny, soud je přesvědčen, že v tomto případě, přinejmenším po dobu trvání důvodů vazby koluzní, převažuje veřejný zájem na tom, aby nebyl zmařen účel trestního řízení, nad právem tohoto poslance fakticky vykonávat svůj mandát," uvedl mluvčí Okresního soudu v Ústí nad Labem Jan Tichý. K němu se vrátíme později, poznamenejme jen, že zcela pomíjí ústavněprávní rovinu případu. Tou se naopak zabývá místopředseda ústavně-právního výboru Sněmovny Stanislav Křeček: Ústavní soud ve svém, v poslední době často citovaném nálezu III. ÚS 36/98, k požadavku vazebně stíhaného poslance účastnit se jednání Sněmovny sdělil: "Je proto již pojmově vyloučeno vykládati zmíněný příkaz (plynoucí z povinnosti poslance účastnit se jednání, pozn. autor) jako povinnost Sněmovny přizpůsobit režim svého jednání osobním podmínkám (okolnostem) poslance, ať by již povaha těchto podmínek byla jakákoli. Opačný výklad... by vedl k důsledkům zcela absurdním, vyúsťujícím až do stejně absurdního potenciálního rozpadu sněmovního jednání, případně k jeho znemožnění vůbec." Vytváření zvláštního zasedacího pořádku ve Sněmovně, který by umožnil nezbytnou přítomnost policie, a poslanec u řečniště obklopený policisty jsou události, kterých bych se jen velmi nerad dožil. JUDr. Křeček však přehlédl, že Ústavní soud se zabýval stížností, která směřovala k prosazení požadavku, aby Poslanecká sněmovna zajistila účast vazebně stíhaného poslance na svém zasedání. Tomu v ní ovšem bránila vůle soudu, který ho poslal do vazby a následně vydal opatření, kterým mu odmítl možnost účasti na prezidentské volbě. Toto opatření poslanec Sládek, jehož se popsaný děj týká, u Ústavního soudu kupodivu nenapadl, takže ten o ní nerozhodoval. Ústavní soud pouze judikoval, že není povinností Sněmovny zajišťovat účast vazebně stíhaného poslance na svém jednání. Nikoli, že na ní nemá právo. Další právní názory se od již uvedených liší. Vraťme se proto k iDnes: Odborník na ústavní právo Josef Blahož z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR říká, že Rathovo právo na účast při jednání Sněmovny je velmi silné. Zároveň jsou tu ale podle něj důvody vazby. Josef Blahož tedy věc staví na proporcionalitě různých právních faktorů. Kdo by o ní měl rozhodnout však ani on nepraví. Rezolutněji se k právu zákonodárce na výkon jeho mandátu staví právní aktivista Tomáš Pecina, když hodnotí výrok mluvčího Okresního soudu v Ústí nad Labem a zároveň se dostává k otázce kompetence: Tomáš Pecina také nesouhlasí s mým konstatováním, že o Rathově 'účasti ve Sněmovně "zajisté rozhodne soud či státní zastupitelství". Uznává sice, že tak tomu nakonec opravdu bylo, ale připadá mu to zavádějící v tom smyslu, že naznačuji oprávněnost takového postupu. Obdobný právní názor na výkon poslaneckého mandátu sdělila také někdejší ústavní soudkyně:Eliška Wagnerová: Tento postoj vychází ze znění článku 26 Ústavy České republiky, který výkon mandátu zákonodárců upravuje takto Zvláště jeho poslední slova by si měli důkladně zapamatovat všichni soudci, státní zástupci, ústavní právníci i samotní poslanci. Podle mého osobního názoru David Rath měl v úterý právo odmítnout opustit jednací síň Poslanecké sněmovny dříve než skončí její schůze. Je sice pravda, že účast na ní měl od státní zástupkyně Bradáčová povolenu pouze na projednávání bodu o jeho vydání trestnímu stíhání, avšak takové rozhodnutí nepochybně nemá větší právní sílu než odstavec 26 Ústavy České republiky, podle něhož poslanci a senátoři nejsou při osobním vykonávání svého mandátu vázáni žádnými příkazy. Vše tak ukazuje, že když místopředseda sněmovního ústavně-právního výboru začal svůj text větou: Je pozoruhodné, jak nejen celá česká společnost, ale i naše zákonodárné sbory jsou málo legislativně připraveny na extrémní situace, které mohou nastat. bylo to zcela na místě. Naopak obtížně pochopitelná je odpověď Jana Vintra v této části rozhovoru pro Novinky: Je kvůli kauze Rath ústava zralá na další úpravu? Ne. Nemyslím, že tu ústava vyvolává nějaké problémy. Takové problémy si ale lze představit velmi snadno. Jestliže se David Rath nebo v pozdější době kterýkoli jiný uvězněný poslanec či senátor bude chtít v době své detence účastnit jednání příslušného zákonodárného sboru, není vůbec jasné na koho by se měl se svým přáním obrátit. Podle Tomáše Peciny do úvahy přichází státní zastupitelství, které ze zákona vykonává dohled nad výkonem vazby, dále můžeme uvažovat o příslušném soudu, protože soud už tuto otázku posuzoval v případě Miroslava Sládka, a do úvahy samozřejmě přichází i Ústavní soud stejně jako Nejvyšší správní soud, ke kterému by se věc mohla dostat v podobě kompetenční žaloby, pokud by se soud a státní zastupitelství nedokázaly shodnout, kdo má o tom rozhodnout. Vězněný zákonodárce by však také dost dobře mohl usoudit, že vlastně není o čem rozhodovat, protože tato otázka už je rozhodnuta zněním citovaného odstavce ústavy a je tedy na řediteli vazební věznice, aby mu zajistil převoz do parlamentní budovy stejně jako mu zajišťuje stravu či lékařskou péči a další jeho práva, aniž by k tomu potřeboval souhlas soudu či státního zástupce. Zajímalo mě, jak by se s takovou situací vypořádala Vězeňská služba. Podle sdělení její mluvčí Markéty Prunerové by takovému přání ředitel vazební věznice vyhovět nemohl, protože vše, co se týká obviněného před vězeňskými branami je v pravomoci orgánů činných v trestním řízení, tedy policie, státního zastupitelství a soudu. Kromě toho není v tomto případě pro Vězeňskou službu možné obejít se bez policejní asistence, protože Vězeňská stráž provádí u obviněných pouze eskorty k soudu nebo mezi věznicemi. Proti prvnímu argumentu by se David Rath mohl bránit poukazem na ústavu, s tím že ředitel věznice musí respektovat jeho ústavní právo na osobní výkon poslaneckého mandátu, k čemuž netřeba souhlasu státního zastupitelství ani soudu. Pokud jde o faktickou vykonatelnost tohoto práva, nenalezl jsem žádné zákonné odůvodnění, proč by Vězeňská stráž nemohla zajistit převoz obviněného do parlamentu. Zákon o Vězeňské službě a Justiční stráži ČR říká: Není-li tedy v zákoně uvedeno žádné omezení účelu, kterého se má převoz osoby ve výkonu vazby týkat, pak je zřejmé, že pokud Vězeňská stráž provádí u obviněných pouze eskorty k soudu nebo mezi věznicemi, potom jde jen o zavedenou praxi, kterou zákon nevyžaduje. Domnívám se proto, že řediteli vazební věznice nic nebrání vyhovět eventuálnímu přání Davida Ratha po účasti na jednání Sněmovny (dokonce i bez vědomí státního zastupitelství či soudu). V opačném případě může čelit ústavní stížnosti, protože ve hře je porušení práva zaručeného ústavou.. Zároveň mám zato, že daný právní stav není vyhovující a žádá si zpřesnění postupu v takové situaci zákonem nebo přímo úpravou ústavy.
http://jaroslaw.blog.cz/1106/nevim-co-se-stalo-ale-byl-bych-opatrny-v-usudku
2018-07-20T14:46:15
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 35", " soud ", " § 96", " soud ", " § 146", " soud " ]
Nevím co se stalo, ale byl bych opatrný v úsudku! | jaroslaw Nevím co se stalo, ale byl bych opatrný v úsudku! 24. června 2011 v 18:29 | Šárka | 06/2011 ... Krajský soud v Českých Budějovicích je krajský soud se sídlem v Českých Budějovicích, který spadá do působnosti Vrchního soudu v Praze. Krajský soud v Českých Budějovicích má od roku 1994 zřízenou pobočku v Táboře ... ... Krajský soud v Českých Budějovicích vznikl roku 1850, tehdy ale s menší územní působností, až po roce 1949 do jeho působnosti přešla většina území zrušených krajských soudů v Písku a v Táboře. V období Protektorátu Čechy a Morava byly sídlem krajského soudu i Vodňany ... ... Zpravidla je to u nás ráno doma takhle: Nejdříve, když televizi táta zapne, koukne se na počasí na stránce 170 "Počasí" teletextu a potom teletext přepne na stránku 110 "Zprávy" (z domova). A dnešní zpráva číslo 117 "Soudce, jenž kradl, rezignoval," tátu, řečeno přece jen s nadsázkou, nadzvedla u snídaně ze židle, myšleno samozřejmě spíše obrazně ... ... "Nevím co se stalo, ale byl bych opatrný v úsudku!" řekl táta k téhle zprávě ... ... Začátek opisu zprávy (z domova) číslo 117 teletexu České televize z pátku 24. června 2011: "Soudce, jenž kradl rezignoval" ... ... České Budějovice - Soudce krajského soudu v Českých Budějovicích Evžen Sedlecký, jehož vyšetřuje policie pro podezření, že v přestávkách soudních líčení ukradl z peněženek dvou advokátů celkem dvacet pět tisíc korun, rezignoval na svou funkci. Informaci přinesl server idnes.cz. Sedlecký je podle předsedy soudu Bohuslava Petra momentálně v pracovní neschopnosti. Dva advokáti nahlásili krádež vedení soudu ještě týž den, kdy se jim peníze ztratily. Podle nich kradl soudce minimálně dvakrát, naposledy minulé pondělí ... ... Sedlecký svou vinu popíral ... ... Konec opisu zprávy (z domova) číslo 117 teletexu České televize z pátku 24. června 2011: "Soudce, jenž kradl rezignoval" ... ... Nevím jak tohle táta myslel, ale celou shora uvedenou záležitost uzavřel slovy: "Pokud je pravda, že soudce krajského soudu v Českých Budějovicích v přestávkách soudních jednání v soudní síni kradl, Šárko, potom je tohle veliký skandál v justici, ale nedivil bych se už příliš ani tomuhle! Ale jak jsem řekla a znovu opakuji tátovu větu: "Nevím co se stalo, ale byl bych opatrný v úsudku!" Dále mi táta řekl, že když nastoupil do nového zaměstnání 5. července roku, kdy mu bylo dvacet sedm let, že počátkem měsíce října tam narazil na pěknou ... (laskavý čtenář a čtenářka si vhodné slovo jistě doplní, tak jak mu pasuje). A tenhle člověk, který šel ve své "kariéře" přes "mrtvoly" provedl na tátově pracovišti rovněž lumpárnu s penězi. Podle názoru táty podraz! Jednalo se ale o mnohem menší finanční hotovost, řekl mi dnes ráno táta k tomuhle. "A o kolik peněz šlo?" zeptala jsem se táty. "Šárko, jednalo se o stokorunu, kterou měla mít tahle ... v peněžence a někdo z mých spolupracovníků, z jiné směny, ji měl téhle ... odcizit. Jen pro úplnost dodávám, zejména aby táta nebyl s touhle věcí nijak spojován, že táta měl v inkriminované době volno a nebyl tehdy na pracovišti a tak se stalo, že byl mimo podezření, že by tuhle finanční hotovost, respektive stokorunu téhle ... odcizil z její peněženky. "Podle mého názoru, Šárko," řekl mi dále táta, se o peníze tehdy nejednalo. Tahle, minimálně vedením protěžovaná, ... a všichni ji jako ... znali i z jejího předchozího pracoviště, odkud přešla na naše pracoviště a snad všichni se jí na jejím předchozím pracovišti i báli a byli rádi, že se jí zbavili, že tahle ... z jejich pracoviště konečně odešla," řekl mi táta. I ředitel se jí snad bál, táta ho jednou viděl, když s ní v ředitelně ředitel hovořil. "Tehdy jsem se poprvé s ředitelem viděl a poprvé s ním hovořil a mohl jsem si o něm udělat úsudek," dozvěděla jsem se dnes ráno od táty. "A když tahle ... zlikvidovala našeho vedoucího (dostal na pracovišti infarkt myokardu, ale naštěstí přežil a skončil později v invalidním důchodu, ale prokažte tohle u soudu) nastoupila na jeho uvolněné vedoucí místo, což se stát podle táty nemělo. Podle táty tohle byla chyba. "Tohle se stát nemělo po tom všem co předcházelo před uvedením téhle ... do vedoucí funkce," myslel si již tehdy táta. A táta mi pak ještě řekl, že jeho kamarád Emil v práci mu řekl, že jestli se téhle ... nezbaví, že jako druhý na řadě je on (jako můj táta) a pak on (jako tátův kamarád Emil, který s varováním za tátou přišel) ... ... A protože táta má ve všem svůj systém a pořádek a nic nemusí hledat, tak mi povídá: "Šárko, jestli tě tohle zajímá tak si to můžeš i přečíst." Zkrátka a dobře, šla jsem do tátovy komory, která slouží tátovi jako spisovna či archiv, a v archivní krabici s nápisem "Rok, když mi bylo šestadvacet" jsem soudní písemnosti našla, respektive našla jsem začátek případu. O tom, že má táta ve svých písemnostech systém a pořádek, že nekecám, svědčí i skutečnost, že shora uvedená archivní krabice byla uprostřed, mezi archivními krabicemi "Rok, když mi bylo pětadvacet" a "Rok, když mi bylo sedmadvacet". A hned vedle byly ještě archivní krabice "Rok, když mi bylo osmadvacet" a "Rok, když mi bylo devětadvacet". Tahle archivní krabice "Rok, když mi bylo devětadvacet" byla na pravé straně police regálu, úplně až u zdi. V téhle tátově právní věci se nejednalo o žádnou odcizenou finanční hotovost. Tohle bylo kárné opatření, nevídaný podraz, jak mi řekl táta, shora uvedené ..., z tehdejšího pohledu táty neuvěřitelný podraz, který měl tátu "zlikvidovat", respektive dosáhnout odchodu táty z pracoviště. "Ještě jednou a bude s vámi rozvázán pracovní poměr," bylo napsáno v závěru ostudného kárného opatření, které podepsal ředitel. "Šárko, řekl mi ještě táta, s něčím podobným jsem se až do téhle doby nesetkal, ale tahle ... tohle byl naštěstí ... k pohledání. "Samozřejmě," řekl mi táta, ještě dříve než ho dávná vzpomínka na tohohle ... rozesmála. Potom táta zvážněl, jako když utne, a řekl mi: "Šárko, ale nemysli si, že tohle tehdy byla nějaká legrace. A víc mi už táta neřekl. Spěchal. Ba ne! Teď si ještě vzpomínám ... ... "Ve smyslu § 35 občanského soudního řádu přizvala do soudního řízení soudkyně JUDr. Marcela Komárková městského prokurátora JUDr. Emila Hrebáka a tímhle svým chováním, respektive jednáním či pracovním postupem či přístupem k mé právní věci či co já vím jak si kdo tohle pojmenuje, si mě nejen soudkyně JUDr. Marcela Komárková příznivě naklonila, ale získala si mě na svoji stranu úplně," řekl mi ještě táta k předsedkyni Městského soudu v Brně. "Je pravda, že městského prokurátora JUDr. Emila Hrebáka jsem nikdy neviděl, Šárko," řekl mi táta. Táta si myslí, že tohle bylo tehdy tak, že ředitele přítomnost městského prokurátora v soudním řízení zastrašila a proto si řekl, myslí si táta: "Už bylo s tímhle kárným opatřením dost ostudy a kdo ví co by z tohohle ještě mohlo být, řekl mu možná i podnikový právník, co já vím, a raději k soudnímu jednání nešel a kárné opatření zrušil, což měl udělat již dávno," myslí si táta dodnes. "Tenhle prokurátor posloužil v soudním řízení, o zrušení kárného opatření, přece jen jako "strašák" na ředitele a ať se pan doktor Emil Hrebák nezlobí. Tohle je jen můj názor. Samozřejmě mohu se i mýlit!" uzavřel táta ... ... Můj táta si myslí, aby krádež u krajského soudu v Českých Budějovicích nebylo něco podobného jako tehdy podraz v Brně ... ... A tady je pravomocné usnesení spisové značky ... ze dne 11. března ... Městského soudu v Brně, opatřené dne 27. května ... doložkou právní moci, které jsem nakonec, přece jen v tátově komoře našla. Bylo až v archivní krabici "Rok, když mi bylo devětadvacet" - začátek opisu ... ... Městský soud v Brně rozhodl v právní věci navrhovatele ..., bytem ..., zast. JUDr. Karlem Rujbrem, proti odpůrci ..., o zrušení kárného opatření, za účasti městského prokurátora v Brně ... ... t a k t o: ... Řízení s e z a s t a v u j e ... ... Odpůrce je povinnen nahradit navrhovateli náklady řízení v částce 370,-- Kčs, na účet KSA v Brně, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení ... ... Navrhovatel se svým návrhem domáhal vydání usnesení, kterým by bylo zrušeno kárné opatření dne 7. listopadu ... (předchozího roku, poznámka autorky) ve formě veřejné důtky. Dne 11. března ... (dne 11. března ... táta u soudního jednání nebyl přítomen, všechno potřebné u tohohle soudního jednání vyřídil už jeho právní zástupce, advokát Advokátní poradny číslo 2 v Brně, poznámka autorky) vzal navrhovatel svůj návrh zpět, neboť předmětné kárné opatření bylo odpůrcem zrušeno ... ... Podle § 96/3 občanského soudního řádu vzal soud zpětvzetí návrhu na vědomí a řízení zastavil ... ... Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 146/2, věta druhá a soud proto přiznal navrhovateli náhradu nákladů řízení za zastupování Advokátní poradnou v celkové částce 370,-- Kčs. (2 x 100,-- Kčs, jeden x 50,-- Kčs, 4 x 30,-- Kčs režijní paušál) ... ... Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné (§ 250 občanského soudního řádu) ... dne 11. března ... Kulaté razítko Městského soudu v Brně s číslem 25 JUDr. M. Komárková Za správnost vyhotovení: nečitelný podpis ... Pravomocné usnesení spisové značky ... ze dne 11. března ... Městského soudu v Brně, opatřené dne 27. května ... doložkou právní moci, které jsem nakonec, přece jen v tátově komoře našla. Bylo až v archivní krabici "Rok, když mi bylo devětadvacet" - konec opisu ... ... Zkrátka a dobře, řeknu tohle ještě jinak. Můj táta si přeje, aby pokud shora uvedený soudce nekradl, aby se očistil. Přeje si, aby tentokrát objektivní pravda byla skutečně nalezena. Již v zájmu věcí veřejných, když už v ničem jiném. Pozor! Nezaměňovat, znovu opakuji, nezaměňovat zájem věcí veřejných se zájmy politické strany, shodou okolností, shodného názvu Věci veřejné. Pozor na tohle! Vidíte tohle nakonec sami. Například při přepisu zápisu ze soudního jednání ... Ano, například zapisovatelka zamění, patrně nedopatřením, počáteční malé písmeno za velké, může se i tohle stát a stává se i tohle (fakticky) a už jsme úplně někde jinde a jedeme již po úplně jiné koleji. A teď si představme, že se tohohle ještě někdo chytne a začne tohle dále nesmyslně rozvíjet, byť neúmyslně, na tomhle nyní až tak nezáleží. Může takhle snadno vzniknout vyložený právnický nesmysl, úplná pitomost ... ... Stane-li se například v Brně na nádraží, že někdo přehodí chybně vyhýbku a vy jedete vlakem do Křenovic ... Ano, tohle je ještě dobré. Máte štěstí ... ... V Křenovicích se dvě železniční trati, třista a třista čtyřicet, kříží a je tam horní a dolní nádraží, kde můžete z vlaku vystoupit ... ... Železniční trať 300 Brno - Přerov (Bohumín) ... ... 0 Brno hlavní nádraží 22 Hostěrádky-Rešov ... Železniční stanice Holubice je vlevo po směru jízdy ... ... Železniční trať 340 Brno - Uherské Hradiště ... 6 Brno-Černovice 10 Brno-Slatina 14 Šlapanice 16 Ponětovice 20 Blažovice 24 Křenovice dolní nádraží ... Obec Vážany nad Litavou je vpravo po směru jízdy ... 27 Slavkov u Brna 32 Křižanovice 35 Marefy 37 Bučovice 41 Nevojice 44 Nesovice 48 Brankovice 52 Nemotice 58 Jestřabice 62 Bohuslavice u Kyjova 67 Kyjov ... Tady vám, v Brně chybně přehozená vyhýbka vadit nemůže. Horší je, když jedete například do Kyjova a přijedete do Vyškova nebo jedete do Vyškova a přijedete do Kyjova. Samozřejmě tohle jsou jen příklady. Je daleko více možností. A snad ještě horší je, když se od samého počátku zcela jednoduchý případ zamotá úplně a nerozkryje se a neobjasní vůbec ... ... Ano, stává se tohle rovněž, zvláště když narazíte na špatného soudce, který nedokáže, například, odlišit jev od podstaty ... ... "Nevím jak tohle je skutečně, ale pokud je pravda, že soudce si zakládal na dobré pověsti a tohle byl "blesk z čistého nebe", který soudce ani ve svém nejděsivějším snu nečekal a obvinění skutečně pravdivé není ... Ano, potom stačí empatie. Potom není těžké představit si jak tomuhle soudci je," řekl mi dnes ráno táta ... ... Soudní rada byl starší pán, dobromyslného vzezření, který dokázal, mimo jiné, rozeznat i pšenici mezi koukolem, a který kdysi, vyšetřuje známého vraha Valeše, nikdy neopomenul jemu říci: "Račte si sednout, pane Valeši, právě je zde prázdná židle," vyslechl Švejka s laskavým úsměvem na tváři. "A když tohohle neskutečného ..., opatřeného právní subjektivitou a nadřízeného shora uvedené ..., alespoň podle vyjádření Emila, kamaráda navrhovatele a nejen jeho, přiměl navrhovatel nakonec k tomu, že tenhle ředitel než by k soudnímu jednání Městskému soudu v Brně se dostavil a ve věci vypovídal, tak raději neprávem udělené kárné opatření zrušil ... Ano, navrhovatel přinutil tohohle ředitele až k tomuhle. A takhle, vašnosti pane rado, to bylo tehdy se vším. Je pravda, že tenhle ředitel v postavení veřejného činitele a rovněž i "pečený a vařený" na Městském výboru Komunistické strany Československa v Brně, který ze své pravomoci ředitele jednal arogantně, ukvapeně a neprozíravě a nikdy si neuměl nést odpovědnost za své jednání, se sám nakonec dokonale zesměšnil a snad nikdo ho nemohl brát už vážně. Navrhovatel ho měl za zbabělce, který je silný snad jen v ředitelně před svými nohsledy, tam se předvádí, a chtěl tehdy podat rovněž soudní žalobu na ochranu osobnosti, ale jeho právní zástupce mu tohle nedoporučoval. Inu, byla tehdy také jiná doba! A bylo mnoho osob, snad i většina, které volili raději cestu nejmenšího odporu. "Nakonec se tohle může obrátit i proti vám," řekl mu jeho právní zástupce. A dnes? Co myslíte vašnosti pane rado? Jak tohle je dnes skutečně?" ukončil Švejk svůj projev roztomilou otázkou. "Tak vy tvrdíte, pane Švejku, že soudce krajského soudu v Českých Budějovicích, doktor Evžen Sedlecký, kde jste vy sloužil na vojně u devadesátého prvního regimentu, je sprostý zloděj?" zeptal se neméně roztomile Švejka soudní rada. "Tohle jsem neřekl, važnosti pane rado," čelil Švejk nařčení soudního rady. "Víte, pane Švejku, my to přece jen zkusíme s těmi pány soudními lékaři. Sestavíme pěkně komisi, dáme vás do vyšetřovací vazby, a zatím si pěkně odpočinete. Zatím ještě jednu otázku. Vy jste prý podle protokolu prohlašoval a rozšiřoval, že se jednalo o částku dvacet pět tisíc?" - "To prosím, vašnosti pane rado, jednalo." - "A nemíváte někdy občas nějaké záchvaty?" zeptal se soudní rada Švejka. "To prosím nemívám, jen jednou málem byl by mne zachvátil nějakej automobil na českobudějovickým náměstí, ale to už je řada let." odpověděl Švejk ... ... Literární postava Josef Švejk je zde jen pro odlehčení a snad i jakýsi nadhled a nemá s českobudějovickým případem žádnou spojitost. Tohle je zcela jasné již nyní. Je však pravda, že Josef Švejk v Českých Budějovicích sloužil, zná dobře tohle krajské město a zná i další jihočeská města, kdysi bývalá sídla krajského soudu. Tuhle skutečnost zpochybnit nelze. Tohle je zcela jasné již nyní rovněž ...
https://www.epravo.cz/top/clanky/vune-jako-predmet-dusevniho-vlastnictvi-autorskopravni-ochrana-1-dil-104006.html
2017-09-26T16:21:07
[ " zákona č. 121", " § 1", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Vůně jako předmět duševního vlastnictví – autors | epravo.cz ID: 104006upozornění pro uživatele Vůně, parfém, aroma či buket. Jinými slovy synonyma pro obecné označení směsí esenciálních olejů a aromatických látek, jež v nás zanechávají specifické čichové vjemy. Vzhledem k tomu, že čichový vjem je jedním z faktorů ovlivňujících lidské emoce, náladu a také paměť, lze vůni bezpochyby považovat za jeden z prvků schopných od sebe odlišit jednotlivé produkty či služby. Lze však rovněž tomuto prvku propůjčit ochranu prostřednictvím některých institutů práva průmyslového vlastnictví tak jako ostatním odlišujícím prvkům? Z pohledu zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, v platném znění, je předmětem autorskoprávní ochrany autorské dílo. To musí být dle ust. § 1 odst. 1 autorského zákona jedinečným výsledkem lidské tvůrčí činnosti s objektivně vnímatelnou podobou. Autorský zákon stanoví, že takovým dílem je například dílo hudební, fotografické či dílo užitého umění. Stanoví také, že autorským dílem mimo jiné není myšlenka, objev, matematický či obdobný vzorec. Lze však bezpochyby konstatovat, že ať už autorský zákon poskytuje pozitivní či negativní výčet autorských děl, jsou tyto výčty pouze demonstrativní. A priori tedy nelze vyloučit jeho rozšíření například o vůni. Pokud se zaměříme na zahraniční legislativu a judikaturu v této oblasti, je tato mnohem bohatší, než ta česká. Autorskoprávní ochranu vůně posuzovaly soudy napříč evropským kontinentem již několikrát, avšak s odlišnými závěry. Francouzský Nejvyšší soud tak například v případu Bsiri-Barbir v. Haarmann & Reimer (2006) judikoval závěr, že parfém je výsledkem uplatnění pouze technických znalostí bez známek kreativity. Parfém navíc u jednotlivých spotřebitelů zanechává různé pachové stopy o různé intenzitě a trvání. Tyto stopy jsou pak odlišně vnímány jak samotným spotřebitelem, tak veřejností. Jednomu může být daný parfém příjemný, druhému nikoli. Dle názoru Nejvyššího soudu tedy nemůže parfém požívat ochranu poskytovanou francouzským autorským právem, neboť je sloučeninou chemických látek s nestabilní délkou trvání a pro každého odlišně vnímanými pachovými vjemy. Tento závěr byl později potvrzen při posuzování podobného případu - Lancôme v. Farque (2013). Jiný pohled na autorskoprávní ochranu vůně ovšem zastává například nizozemský Vrchní soud. Ten v případu Lancôme v. Kecofa (2006) konstatoval porušení autorských práv parfému „Trésor“ společnosti Lancóme, neboť společnost Kecofa vytvořila totožný parfém obsahující 24 z celkových 26 ingrediencí. Nizozemský Vrchní soud konstatoval, že vůně je natolik prchavá, že jí samotné nemůže být propůjčena ochrana plynoucí z předpisů autorského práva. To však dle názoru soudu nevylučuje možnost poskytnout ochranu kapalné látce, která vydává vůni. Nejvyšší soud tak odlišil samotnou vůni od její podoby ve formě tekutiny. Kapalná látka je totiž natolik hmotná, že naplní (oproti vůni jako takové) požadavky stanovené nizozemskými právními předpisy na autorskoprávní ochranu. Lze uzavřít, že nizozemský Vrchní soud tímto názorem otevřel cestu, jak ochránit vůni pomocí autorského práva, a to prostřednictvím chemického rozboru složení vůně. Konstatoval, že parfémy obsahující zcela odlišné chemické látky, které však voní stejně, by mohly být dílem z pohledu autorského práva a požívat tak ochrany. Oproti tomu parfémy, jejichž složení je stejné, avšak voní odlišně, takové ochrany požívat nemohou. Zásadní pro posouzení ochrany vůně by tak dle nizozemského Vrchního soudu měla být její pachová originalita. Proto parfém, který bude kopírovat obecně známou vůni, například vůni růží, takové ochrany požívat nemůže. U odborné veřejnosti se také objevují názory, že stejně jako se odlišuje vnímání vůně v závislosti na jejím příjemci, se odlišuje vnímání například abstraktních uměleckých děl (srov. Pascal Fehlbaum,“A further step towards the protection of perfumes by copyrigh,2014“). Totožně jako u vůně lze také například vnímat dočasné trvání a nestabilní intenzitu hudby. Podobně jako u děl užitého umění, u nichž je kreativita a originalita vyjádřena pomocí průmyslové reprodukce, je také vůně prezentována touto formou. Na rozdíl od vůně jsou však jak abstraktní díla, tak užitná díla autorským právem chráněna. Lze konstatovat, že s rozvojem moderní technologie se rozvíjí nejen oblast analýzy složení vůní, ale nutně také posuzování autorskoprávních děl a jejich ochrany. Ačkoli metody posuzování složení vůní nemusí být stále dokonalé, jsou zcela zřejmě dostatečné na to, aby odhalily nezákonné padělání vůní. Otázka autorskoprávní ochrany vůně nebyla českými soudy prozatím posuzována. Ačkoli by bylo možné za stávajícího znění autorského zákona považovat za autorské dílo rovněž vůni, nelze předvídat, ke kterému z výše nastíněných argumentů se česká judikatura případně připojí. Zřejmé ovšem je, že na posuzování této otázky by mohl mít mimo jiné vliv současný rozvoj způsobů odlišujících od sebe jednotlivé produkty a služby. Ve srovnání s judikaturou minulých let, podle které se výrobky a služby od sebe odlišovaly pouze názvem, tvarem či grafickým logem, dochází aktuálně k doplňování těchto distinktivních prvků o jiné netradiční ukazatele, jako je právě například vůně. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že v rámci evropského autorského práva nepanuje jednotný názor na posuzování ochrany vůně. Dokud nebude tento rozkol v národních právních úpravách sjednocen, lze zcela jistě doporučit, aby si autor vůně při jejím uvádění na evropský trh vždy nejprve prověřil, který stát autorskoprávní ochranu vůni propůjčuje a který naopak nikoli.
https://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-ze-dne-30-listopadu-2016-kterym-se-meni-zakon-c-2842009-sb-o-platebnim-styku-ve-zneni-pozdejsich-predpisu-a-dalsi-souvisejici-zakon-21434.html
2020-07-03T22:39:57
[ " § 3", " § 2", " § 75", " § 84", " § 94", " § 94", " § 94", " § 94", " § 84", " § 94", " § 94", " § 95", " § 94", " § 94", " § 94", " § 95", " § 95", " § 95", " § 95", " § 96", " § 97", " § 100", " § 124", " § 124", " § 124", " § 124", " § 130", " § 124", " § 124", " § 124", " § 124", " § 130", " § 130", " § 130", " § 124", " § 130", " § 130", " § 124", " § 133", " § 133", " § 133", " § 133", " § 133", " čl. 8", " čl. 8", " čl. 9", " čl. 10", " čl. 11", " čl. 12", " čl. 7", " čl. 8", " § 135", " § 135", " § 124", " § 135", " § 124", " § 135", " § 142", " § 124", " § 124", " zákona č. 284", " čl. 3", " § 124", " zákona č. 284", " čl. 3", " § 2", " § 2", " § 2", " § 2", " § 1", "\n§ 124", " zákona č. 284", " zákona č. 452" ]
ZÁKON ze dne 30. listopadu 2016, kterým se mění zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákon Sbírka: 452/2016 | Částka: 183/2016 y 452 práva a povinnosti vydavatelů elektronických peněz (dále jen ˙vydavatel˙) a držitelů elektronických peněz (dále jen ˙držitel˙), práva a povinnosti podnikatelů, kteří prostřednictvím internetových stránek srovnávají úplaty za služby spojené s platebním účtem uplatňované různými poskytovateli (dále jen ˙provozovatel srovnávacích stránek˙), Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ze dne 19. května 1998 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/111/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/44/ES ze dne 6. května 2009, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o propojené systémy a pohledávky z úvěru. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ /ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 98/ /26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ /ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ /ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/ /2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001, v platném znění. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/ /2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce.˙. službou spojenou s platebním účtem platební nebo jiná služba poskytnutá v souvislosti s otevřením nebo vedením platebního účtu, včetně překročení, možnosti přečerpání, vydávání nástrojů uvedených v § 3 odst. 3 písm. c) bodech 1 až 3 a platebních transakcí prováděných těmito nástroji.˙. 3. V § 2 odst. 2 písm. e) bodu 4 se slovo ˙úhradě˙ nahrazuje slovem ˙uhrazení˙. 1. občan členského státu, jakož i jeho rodinný příslušník podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky, 7. osoba, která oprávněně pobývá na území jiného členského státu.˙. 6. V § 75 odst. 4 větě druhé se za slovo ˙změně˙ vkládají slova ˙závazku ze˙. 7. V § 84 písm. a), § 94 odst. 1 větě první a druhé, § 94 odst. 3 úvodní části ustanovení, § 94 odst. 3 písm. a) až d) a § 94 odst. 4 se za slovo ˙změnu˙ vkládají slova ˙závazku z˙. 8. V § 84 písm. c), § 94 odst. 3 písm. d), § 94 odst. 4 a § 95 odst. 1 větě první se slova ˙rámcovou smlouvu˙ nahrazují slovy ˙závazek z rámcové smlouvy˙. Poskytovatel poskytne uživateli na jeho žádost informace o jeho stávajících trvalých příkazech a souhlasech k inkasu, které uživatel sdělil při jejich udělení.˙. 10. V části čtvrté hlavě I nadpisu dílu 3 se za slovo ˙výpověď˙ vkládají slova ˙závazku z˙. 11. V nadpisu § 94 se za slovo ˙Změna˙ vkládají slova ˙závazku z˙. 12. V § 94 odst. 1 větě první se za slovo ˙změna˙ vkládají slova ˙závazku z˙. 13. V § 94 odst. 2 větě první se za slova ˙o změnu˙ vkládají slova ˙závazku z˙. 14. V nadpisu nad § 95 se za slovo ˙Výpověď˙ vkládají slova ˙závazku z˙. 15. V § 95 odst. 1 větě první se za slovo ˙byla˙ vkládají slova ˙rámcová smlouva˙. 16. V § 95 odst. 1 větě druhé se slova ˙rámcová smlouva˙ nahrazují slovy ˙závazek z rámcové smlouvy˙. 17. V § 95 odst. 2 větě první se za slovo ˙výpověď˙ vkládají slova ˙závazku z˙ a slova ˙rámcová smlouva trvala˙ se nahrazují slovy ˙závazek z rámcové smlouvy trval˙. 18. V § 96 odst. 1 větě první se slova ˙rámcovou smlouvu uzavřenou˙ nahrazují slovy ˙závazek z rámcové smlouvy uzavřené˙. 19. V § 97 se za slovo ˙výpovědi˙ a za slovo ˙zániku˙ vkládají slova ˙závazku z˙. 20. V § 100 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo ˙prostředek˙ vkládá slovo ˙pouze˙. (1) Poskytovatel, který s uživatelem uzavřel smlouvu o platebním účtu a kterého uživatel požádal o změnu platebního účtu (dále jen ˙nový poskytovatel˙), umožní tomuto uživateli prostřednictvím formuláře určit poskytovatele, který uživateli vede platební účet a má provést činnosti uvedené v § 124k (dále jen ˙dosavadní poskytovatel˙), jednotlivě uvést převody peněžních prostředků, které má nový poskytovatel začít provádět podle § 124l odst. 4, dosavadní poskytovatel pře-stat provádět podle § 124k odst. 1 písm. b) a o kterých má dosavadní poskytovatel předat informace novému poskytovateli podle § 124k odst. 2, nebo určit, že se tyto činnosti mají týkat všech těchto převodů, přestane provádět převody peněžních prostředků, je-li uživatel příjemcem (dále jen ˙příchozí převod˙), přestane provádět převody peněžních prostředků, ke kterým dal uživatel trvalý příkaz, a inkasa, je-li uživatel plátcem (dále jen ˙odchozí inkaso˙), vyzve uživatele, aby doplnil údaje potřebné k informování plátce nebo příjemce podle písme- ne a) nebo b), jestliže údaje, které má nový poskytovatel k dispozici, nejsou dostatečné. (1) Poskytovatel bez zbytečného odkladu poté, kdy jej spotřebitel, který je osobou oprávněně pobývající v členském státě, vyzve k uzavření smlouvy o základním platebním účtu a osvědčí splnění zá- konem stanovených podmínek, nejpozději však do 10 pracovních dnů, Ustanovení této části se použijí na platební účet, jehož majitelem je spotřebitel a ze kterého lze alespoň vybrat hotovost, převést peněžní prostředky, včetně provedení úhrady, ve prospěch třetích osob, a na který lze připsat peněžní prostředky, včetně připsání částky příchozího převodu, od třetích osob.˙. Dosavadní části pátá až sedmá se označují jako čás- ti šestá až osmá. 22. V § 130 odst. 1 písm. a) se za číslo ˙88,˙ vkládá číslo ˙91a,˙, slovo ˙nebo˙ se nahrazuje čárkou a na konci textu písmene se doplňují slova ˙ , § 124e, 124f, 124g, 124h, 124n, § 124q odst. 6, § 124v odst. 6, § 124w nebo 124y˙. 23. V § 130 odst. 1 písm. b) se za slovo ˙změny˙ vkládají slova ˙závazku z˙. 24. V § 130 odst. 1 písm. c) se slova ˙rámcové smlouvy uzavřené˙ nahrazují slovy ˙závazky z rámcových smluv uzavřených˙. 25. V § 130 odst. 1 písm. f) se slovo ˙nebo˙ zrušuje. v rozporu s § 124z diskriminuje uživatele při uzavírání smlouvy o platebním účtu.˙. 27. V § 130 odst. 6 písm. a) se za slovo ˙a),˙ doplňují slova ˙h) nebo k),˙. 28. V § 130 odst. 6 písm. b) se slova ˙nebo c)˙ nahrazují slovy ˙ , c), i), j), l), m), n), o), p) nebo q)˙. ˙(3) Provozovatel srovnávacích stránek se dopustí správního deliktu tím, že nesplní oznamovací povinnost podle § 124i odst. 3.˙. do 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3.˙. 31. V § 133a odst. 1 písm. b) až j), § 133a odst. 2 písm. a) a b) a v § 133a odst. 3 písm. a) a b) se slovo ˙ES˙ nahrazuje slovem ˙EU˙. 32. V § 133a odst. 2 písm. a) a b) a v § 133a odst. 3 písm. a) a b) se slovo ˙článkem˙ nahrazuje slovem ˙čl.˙. ˙§ 133b nesplní některou z povinností nebo poruší některý ze zákazů podle čl. 8 odst. 2 věty druhé, čl. 8 odst. 6 věty první, čl. 9, čl. 10 odst. 1 nebo 5, čl. 11 nebo čl. 12 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751, nebo (3) Zpracovatel se sídlem v České republice se dopustí správního deliktu tím, že nesplní některou z povinností nebo poruší některý ze zákazů podle čl. 7 odst. 1 nebo 5 nebo čl. 8 odst. 6 věty první nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/ /751. 5 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b).˙. 34. V § 135 odst. 3 se slova ˙Česká národní banka o něm nezahájila˙ nahrazují slovy ˙o něm správní orgán nezahájil˙ a slovo ˙dozvěděla˙ se nahrazuje slovem ˙dozvěděl˙. ˙(4) Správní delikty podle tohoto zákona projednává Česká národní banka, jde-li o ostatní správní delikty.˙. ˙(5) Na řízení o správním deliktu vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a na jeho postup při výkonu dozoru se zákon o ochraně hospodářské soutěže použije přiměřeně.˙. ˙(9) Česká národní banka bez zbytečného odkladu uveřejní pravomocné rozhodnutí o udělené pokutě způsobem umožňujícím dálkový přístup. (11) Rozhodnutí podle odstavce 9 nebo 10 musí být uveřejněno nejméně po dobu 5 let. Osobní údaje dotčené fyzické osoby se uveřejní jen na dobu nezbytně nutnou v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů.˙. 38. V nadpisu části sedmé se doplňují slova ˙A KONTROLA˙. 39. V § 135a odst. 1 písm. c) se za slovo ˙zákonem˙ vkládají slova ˙ , s výjimkou povinnosti stanovené v § 124t,˙. 40. V § 135a odst. 1 se na konci textu písmene c) doplňují slova ˙nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím mezibankovní poplatky za karetní platební transakce2)˙. ˙(4) Ministerstvo financí vykonává kontrolu dodržování povinnosti poskytovatele stanovené v § 124t postupem podle zákona o cenách.˙. 42. V § 135a odst. 5 se slova ˙podle nařízení o přeshraničních platbách a˙ zrušují. ˙(6) Příslušným orgánem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího mezibankovní poplatky za karetní platební transakce je pro účel zajištění dodržování povinností poskytovatele Česká národní banka, pro účel zajištění dodržování povinností příjemce Česká obchodní inspekce a pro účel zajištění dodržování povinností provozovatele schématu platebních karet a zpracovatele, kteří mají sídlo v České republice, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.˙. ˙(4) Poskytne-li orgán dohledu jiného členského státu České národní bance informaci za podmínky, že informace nesmí být dále poskytnuta bez jeho předchozího souhlasu, může Česká národní banka tuto informaci předat jinému příslušnému orgánu výhradně pro účely, k nimž byla informace poskytnuta. Jiným orgánům nebo osobám předá Česká národní banka poskytnutou informaci pouze s výslovným souhlasem orgánu dohledu, který informaci poskytl, a výhradně za účelem stanoveným tímto orgánem. (6) Při odmítnutí žádosti podle odstavce 5 informuje Česká národní banka žádající orgán o důvodech odmítnutí.˙. ˙§ 140 Poskytovatel je povinen uzavřít s příjemcem, se kterým uzavřel smlouvu o platebních službách spočívajících ve vydávání a správě zařízení k přijímání platebních prostředků, smlouvu o rozhodci pro řešení sporů vyplývajících z porušení přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího mezibankovní poplatky za karetní platební transakce, pokud o to příjemce požádá. Na právo domáhat se uzavření rozhodčí smlouvy musí být příjemce ve smlouvě o platebních službách upozorněn.˙. 46. V § 142 se slovo ˙a˙ nahrazuje čárkou a na konci textu se doplňují slova ˙a § 124d odst. 3˙. 1. Ustanovení § 124d a 124f až 124i zákona č. 284/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použijí 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se provádí čl. 3 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/ /EU. 4. Česká národní banka vydá vyhlášku podle § 124d odst. 3 zákona č. 284/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se provádí čl. 3 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Ra- dy 2014/92/EU. 1. V § 2 odst. 2 se na konci úvodní části ustanovení doplňuje slovo ˙ , zda˙. 2. V § 2 odst. 2 písm. a) se slova ˙dodržování podmínek stanovených˙ nahrazují slovy ˙jsou dodržovány podmínky stanovené˙. 3. V § 2 odst. 2 písm. b) a d) až f) se slovo ˙zda˙ zrušuje. 4. V § 2 odst. 2 písm. c) se slova ˙dodržování ostatních podmínek stanovených˙ nahrazují slovy ˙jsou dodržovány ostatní podmínky stanovené˙. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce.˙. 1. V § 1 odst. 1 písm. a) se za slovo ˙při˙ vkládají slova ˙nabízení a˙. příjemcem jednorázového vkladu při přijímání nebo vracení tohoto vkladu.˙. příjemce jednorázového vkladu při přijímání nebo vracení tohoto vkladu.˙. ve zjišťování, zda poskytovatel platebních služeb neporušuje ustanovení zákona upravujícího platební styk týkající se výše úplaty za služby poskytované v rámci základního platebního účtu13).˙. § 124t zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 452/2016 Sb.˙.
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-138/zneni-19480604
2020-05-26T20:56:44
[ " § 1", " § 1", " § 27", " § 9", " § 16", " § 17", " § 22", " § 23", " soud ", " § 30" ]
138/1948verze 1 Zákon č. 138/1948 Sb.Zákon o hospodaření s byty Zrušeno k 01.01.1957 (67/1956 Sb.) Minulé znění 04.06.1948 - 31.12.1956 (verze 1)Předpis je již zrušen 3. jejichž nájemník zemřel, vyjímajíc ty, u nichž po nájemníkově smrti vstoupili v nájemní smlouvu příslušníci jeho rodiny, kteří bydleli v jeho bytě v době jeho smrti aspoň již tři měsíce, nemajíce vlastního bytu, a neodmítli pokračovati v nájemním poměru. 3. v odstavci 1, č. 3 do 15 dnů poté, kdy nájemník zemřel nebo kdy příslušníci nájemníkovy rodiny odmítli pokračovati v nájemním poměru. (2) Ohlásí-li přikázaná osoba místnímu národnímu výboru do 3 dnů poté, kdy byla o přikázání vyrozuměna, že nemá o byt zájem, přikáže místní národní výbor vlastníku domu za nájemníka jinou osobu. (1) Je-li byt, podléhající ohlašovací povinnosti podle § 1, odst. 1, č. 1, dán v užívání, prohlásí místní národní výbor smlouvu o jeho užívání za zrušenou. Stejné opatření může učiniti též stran bytu, podléhajícího ohlašovací povinnosti podle § 1, odst. 1, č. 3, nebyl-li vyklizen do měsíce ode dne nájemníkovy smrti. (2) Místní národní výbor může i v jiných případech prohlásiti smlouvu o užívání bytu za zrušenou, užívá-li se bytu nebo jeho části proti veřejnému zájmu, zejména byl-li jeho uživatel pravomocně potrestán pro cenový přestupek, spáchaný ve spojitosti s podnájmem (nájmem) bytu nebo jeho části. 1. státně spolehlivé osoby, které nemají v obci bytu nebo bydlí v bytě zdravotně závadném nebo nedostatečném a vykonávají v obci trvale své zaměstnání nebo povolání, uznané místním národním výborem za potřebné a tvořící hlavní zdroj jejich výživy; (2) Osoby, u nichž jsou splněny podmínky odstavce 1, č. 1, buďtež přikazovány za nájemníky v pořadí, vyplývajícím z naléhavosti jejich bytové potřeby a významu jejich zaměstnání nebo povolání s hlediska veřejného zájmu. Mimo toto pořadí musí býti přikázáni uchazeči, kteří jsou podle potvrzení úředního lékaře okresního národního výboru nebo v obcích, v nichž místní národní výbory vykonávají též působnost okresních národních výborů, městského lékaře, stiženi tuberkulosou nebo k jejichž domácnosti patří taková osoba. Při stejných podmínkách v uchazečově osobě budiž při přikazování nájemníků dávána přednost rodinám podle počtu nezaopatřených dětí, jakož i mladým manželům, zvláště pak těm, jimž se narodilo nebo podle lékařsky prokázaného těhotenství se má naroditi dítě. Při tom se přihlíží k prověřeným účastníkům boje za národní osvobození podle zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, k osobám poškozeným národní, rasovou nebo politickou persekucí, pokud se na ně již nevztahuje zákon č. 255/1946 Sb., k osobám vracejícím se do pohraničního území, jež byly nuceny opustiti před osvobozením, nebo do vlasti z ciziny, k osobám poškozeným válkou, zejména k těm, jejichž dosavadní byt byl válečnými událostmi zničen. (2) Uvolní-li se z jakéhokoli důvodu byt, v němž bydlela v den vyhlášení tohoto zákona vojenská osoba, přikáže místní národní výbor za nájemníka jinou vojenskou osobu, kterou mu označí vojenská správa do 8 dnů od ohlášení bytu a sdělí zároveň, že se byt nestane nadměrným (§ 15). (2) U domů státu a zemí přikáže místní národní výbor za nájemníka osobu, kterou mu do 8 dnů od ohlášení bytu, po případě ode dne, kdy příkaz k vyklizení podle § 27, odst. 1 nabyl právní moci, označí zemský národní výbor (příslušné pověřenectvo) nebo, jde-li o úřední nebo naturální byt, příslušný osobní úřad. Místní národní výbor nemůže pro byt, podléhající ohlašovací povinnosti, přikázati nájemníka, chce-li ho užívati vlastník domu, jemuž byl dům přidělen do vlastnictví z konfiskovaného majetku nebo z majetku získaného podle předpisů o pozemkových reformách, vydaných po 5. květnu 1945. (2) Přikazuje-li místní národní výbor za nájemníka osobu, která neměla dosud v obci své bydliště, vyrozumí o tom zároveň místní národní výbor jejího posledního bydliště. (1) Smlouvy o užívání bytů, podléhajících ohlašovací povinnosti podle § 9, prohlásí místní národní výbor za zrušené. Jsou-li tyto byty v různých obcích, učiní tak po předcházející dohodě místní národní výbor obce, v níž je větší nedostatek bytů, leč by uživatel bytu vykonával v ní trvale své zaměstnání nebo povolání, uznané místním národním výborem za potřebné a tvořící hlavní zdroj jeho výživy, nebo jsou-li tu jiné závažné skutečnosti, zejména rodinné nebo zdravotní poměry, odůvodňující nutnost jeho pobytu v obci; nedojde-li k dohodě, rozhodne společný nadřízený národní výbor (pověřenectvo sociální péče). (2) U domů podniků spravovaných státem, u domů Státního bytového fondu, jakož i u objektů, které slouží soudní a vězeňské správě nebo vojenským účelům nebo účelům Sboru národní bezpečnosti, učiní opatření podle odstavce 1 příslušný ústřední (osobní) úřad. b) že okresní národní výbor nařídil ze závažných zdravotních důvodů oddělené bydlení, má-li druhý, po případě další byt osoba, která by jinak byla podle zákona povinna sdíleti s ním obydlí; (2) Dnem, kdy bylo dáno svolení ke směně, vstupují uživatelé bytů, kteří se na ní dohodli, v nájemní poměr s vlastníky domů; týmž dnem se končí dosavadní právní poměry co do užívání těchto bytů. Nedojde-li k dohodě o podmínkách nájemních smluv, rozhodne okresní národní výbor. (3) V případech uvedených v § 16 může místní národní výbor nahraditi uživateli bytu zcela nebo zčásti stěhovací výdaje, nelze-li na něm vzhledem k jeho hospodářským poměrům spravedlivě žádati, aby je hradil ze svého, a vyklidil-li byt ve stanovené lhůtě. 1. zrušiti byt jeho připojením k jinému bytu nebo připojením jeho částí k jiným bytům; (1) Na žádost osidlovacího úřadu může ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem vnitra a příslušným ministerstvem uložiti místnímu národnímu výboru, aby pro některé skupiny osob, jejichž pobyt je v obci ve veřejném zájmu nutný, vyhradil potřebný počet bytů. Smlouvy o užívání bytů nebo jejich částí, sjednané v rozporu s ustanoveními tohoto zákona, jsou neplatné. Jednání a opominutí, příčící se ustanovením tohoto zákona, trestají okresní národní výbory po vyjádření místních národních výborů jako přestupek pokutou do 200 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do jednoho roku. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě. Pokuta i trest vězení (uzamčení) mohou býti uloženy též současně; v tomto případě nesmí však trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytnou pokutu činiti více než rok. Stejně bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - kdo v podání místnímu národnímu výboru nebo jinému orgánu, pověřenému prováděním zákona, úmyslně nesprávně uvede nebo potvrdí skutečnosti, které mají býti podkladem rozhodnutí výboru nebo orgánu, nebo tyto skutečnosti zamlčí anebo kdo ze zištných důvodů nebo, aby obešel ustanovení tohoto zákona, provede směnu bytů. (3) Uživatelem bytu ve smyslu tohoto zákona se rozumí každá osoba, oprávněná užívati bytu na podkladě smluvního poměru s vlastníkem domu nebo z důvodu věcného práva, tedy i vlastník domu, pokud užívá bytu ve svém domě; mluví-li se o uživateli části bytu, rozumí se jím každá osoba, oprávněná užívati části bytu na podkladě smluvního poměru s uživatelem bytu. Obdobně smlouvou o užívání bytu nebo jeho části se míní každá smlouva, podle níž určitá osoba je oprávněna užívati bytu nebo jeho části. (2) Zemský národní výbor (pověřenectvo sociální péče) může z důvodu veřejného zájmu rozšířiti výjimky podle odstavce 1 na další objekty. Na úhradu výdajů, spojených s prováděním § 17, odst. 3, § 22, odst. 3 a § 23, odst. 1, jsou místní národní výbory oprávněny vybírati mimo dávku z nájemného nebo z používaných místností zvláštní dávku, vyměřovanou na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) nebo podle počtu a účelu používaných místností. Osvobození podle zákonů o stavebním ruchu (na Slovensku též podle zákona o podpoře stavebního podnikání) ve znění předpisů je měnících a doplňujících od dávky z nájemného nebo z používaných místností nebo jiných dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) pro ni neplatí. Bližší předpisy o dávce budou vydány vládním nařízením, které může stanoviti vhodná osvobození. Exekuci nuceným vyklizením bytu může soud povoliti jen, prokáže-li vymáhající strana v návrhu na povolení exekuce potvrzením místního národního výboru, že náhradní byt pro povinnou stranu je zajištěn. Ustanovení §§ 1 až 34 platí jen v obcích, které mají více než 2 000 obyvatel nebo které určil podle § 30 zákona ze dne 18. července 1946, č. 163 Sb., o mimořádných opatřeních bytové péče, nebo určí podle tohoto ustanovení okresní národní výbor; jeho rozhodnutí podle tohoto ustanovení musí býti vyhlášeno v obci způsobem v místě obvyklým. Zrušuje se platnost (použivatelnost)
http://www.vakinfo.cz/index.php/2019/08/15/bezpecnost-a-ochrana-zdravi-pri-praci-na-cistirne-odpadnich-vod/
2019-12-15T13:33:21
[ " § 132", " § 132", " § 132", "\n§ 133", " § 132", " § 134", " § 3" ]
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci na čistírně odpadních vod – vakinfo.cz Základním předpisem bezpečnosti práce je zákoník práce. Bezpečnosti práce se zákoník práce dotýká na několika místech, ale hlavně v hlavě páté, v § 132 až 138. Hlavní povinnosti zaměstnavatele v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stanoví § 132 a 133 zákoníku práce. V § 132 se uvádějí základní ustanovení, že: zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich zdraví a života, která se týkají výkonu práce, je povinností zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci také všech osob, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích, za plnění úkolů zaměstnavatele odpovídají vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení v rozsahu svých funkcí, tyto úkoly jsou rovnocennou a neoddělitelnou součástí pracovních povinností, stanoví dělbu povinností, pokud na jednom pracovišti se plní úkoly dvou a více zaměstnavatelů. § 133 stanoví povinnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen: nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena, sdělit zaměstnancům , které zdravotní zařízení jim poskytuje závodní preventivní péči a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se očkování a lékařským prohlídkám, zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech bezpečnosti práce, pravidelně ověřovat jejich znalost a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování, Další části oddílu II, hlavy V se zabývají na příklad odbornou způsobilostí k prevenci rizik, osobními ochrannými pracovními prostředky, mycími, čistícími a hygienickými prostředky a ochrannými nápoji, bezpečnostními značkami a signály, povinnostmi zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocích z povolání, pracovišti a pracovním prostředím, zvláštní odbornou způsobilostí, zákazy některých prací, organizací práce a pracovními postupy. Tyto problematiky budou podrobně řešit nařízení vlády, která se postupně přijímají a tak nahradí / některé již byly přijaty / v současnosti platné vyhlášky a směrnice. Prevence rizik se stává poslední úpravou zákoníku práce , konkrétně § 132a , jedním z prioritních úkolů oblasti bezpečnosti práce. Metod hodnocení rizik je poměrně hodně, některé prameny jich uvádějí i dvacet osm. Vyhodnocováním rizik se podrobně zabývala skupina při Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR / SOVAK /. Skupina si vybrala pro hodnocení rizika systém matice rizika 3 x 3 British system 8800. Výstupy práce skupiny se postupně předaly všem členským organizacím SOVAK. Zákoník práce v § 134c, odst. 1 ukládá zaměstnavateli povinnost, pokud se na pracovištích vyskytují rizikové faktory, měřením je kontrolovat, zjišťovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby tyto faktory byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Zákon č. 258/2000 Sb. a vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 89/2001 Sb. stanoví podmínky zařazování prací do kategorií. Kategorie jsou čtyři a vyjadřují souhrnné hodnocení úrovně zátěže zaměstnance faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. O zařazení do třetí a čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, návrh předkládá zaměstnavatel. Práce, při kterých pracovník přichází do styku s odpadní vodou, se v drtivé většině zařazují do III. kategorie. Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čistící a dezinfekční prostředky Osobní ochranné pracovní prostředky / OOPP / chrání zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví a bránit při výkonu práce . V prostředí, kde obuv a oděv podléhá nadměrnému opotřebení nebo znečistění, se jako OOPP poskytují také oděv a obuv. Zaměstnavatel poskytuje OOPP podle vyhodnocení rizik a zpracování seznamu k poskytování OOPP. Zaměstnavatel musí zajistit praní a čištění osobních ochranných pracovních prostředků kontaminovaných odpadní vodou, zaměstnanci si je nesmí odnášet domů. Mycí, čistící a dezinfekční prostředky je povinen zaměstnavatel poskytovat na základě zhodnocení rozsahu znečistění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení dráždícími látkami. Konkrétní požadavky a opatření pro bezpečnou práci Z hlediska bezpečnosti práce může být obsluha svěřena jen zaměstnancům zdravotně způsobilým, s odpovídající kvalifikací a v souladu s platnými předpisy k zakázaným prací ženám a mladistvým. Žádný zaměstnanec nesmí provádět jakékoliv manipulace s elektrickým zařízením, se stroji a jinými zařízeními, pokud mu jejich obsluha, udržování nebo užívání nepřísluší, nesmí odstraňovat zjištěné závady na zařízeních, nástrojích a přístrojích, pokud to nepřísluší do jeho působnosti, je však povinen hlásit závady nadřízenému, který se musí postarat o nápravu, nesmí odstraňovat jakákoliv ochranná zařízení / kryty apod. / u pohybujících se částí strojů, čistit a mazat stroje za chodu, pokud nejsou k takovým činnostem za provozu uzpůsobeny, nesmí opravovat jakékoliv mechanizmy za chodu, po dobu opravy musí být opravovaný mechanizmus zajištěn proti spuštění / např. odpojením od přívodu el. energie / a opatřen bezpečnostní tabulkou: „ Nezapínej ! Na stroji se pracuje“. O strojích a technických zařízeních se musí vést předepsaná provozní dokumentace. Stroje a technická zařízení musí být po dobu svého provozu podrobována pravidelným předepsaným kontrolám, zkouškám, revizím, údržbám a opravám. Pracoviště, stroje a technická zařízení s nebezpečím ohrožení osob se musí opatřit bezpečnostním označením / bezpečnostní barvy, značky, tabulky, signály /. Podlahy musí být rovné a odolné proti poškození. Podlahy v mokrých provozech nebo vystavené povětrnostním vlivům musí být vybudovány tak, aby se na nich nemohla hromadit voda. Komunikace musí mít rovný povrch, který nesmí být kluzký. Všechny komunikace se musí od ostatních ploch se stejnou úrovní barevně odlišit ohraničujícími pruhy nebo jinou barvou povrchu. Rampy, které slouží také jako komunikace pro pěší, se musí z volné strany vybavit snímatelným zábradlím. Všechna potrubí se musí být barevně označit podle protékajících médií. Všechna místa, na nichž se zaměstnanci pohybují, se musí zabezpečit proti možnosti úrazu pádem, zejména v zimním období. Manipulačních plošin se nesmí používat ke skladování. Cesty, lávky, chodníky apod. nesmí být znečištěny tukem a olejem. Zledovatělé komunikace se musí posypat pískem, škvárou, popelem, solí nebo očistit. U jednotlivých strojů a zařízení musí být dostatečný pracovní a manipulační prostor, umožňující bezpečně zvládat všechny obvyklé pracovní operace. Vrtačky s posuvným vřetenem se musí zajistit proti samovolnému posuvu vřetena do dolní polohy. Vrtaný předmět musí být zajištěn proti pootočení. Regály ve skladech se musí trvale označit štítky s uvedením největší nosnosti buňky a s počtem buněk ve sloupci. Vyhrazená technická zařízení / tlaková, zvedací, elektrická a plynová / mohou obsluhovat jen zaměstnanci zdravotně a zvlášť způsobilí – proškolení a s patřičným pověřením. Zaměstnavatel musí zajišťovat předepsané revize, kontroly a provozní prohlídky těchto zařízení. Zaměstnanci musí mít pro používání elektrického zařízení kvalifikaci podle vyhl. ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Musí mít minimálně kvalifikaci podle § 3 této vyhlášky / osoby seznámené /, to znamená, že mohou samostatně obsluhovat elektrická zařízení malého a nízkého napětí, dále mohou při vypnutém proudu přemisťovat a prodlužovat pohyblivé přívody spojovacími šňůrami, opatřenými spojovacími částmi / zásuvky a vidlice /, vyměňovat pojistkové vložky, žárovky, při práci v blízkosti části pod napětím musí dodržet určené bezpečnostní vzdálenosti. Před sestupem do prostor ČOV pod úrovní terénu s možností výskytu plynů, kde není zajištěno přirozené nebo umělé větrání, musí se zajistit odvětrání po dobu minimálně 20 min. a potom se musí indikovat / anebo prověřit / ovzduší v tomto prostoru podle potřeby i opakovaně. Až je ovzduší v prostoru nezávadné, je možno vstoupit. Při této činnosti musí být minimálně 3 pracovníci, přičemž dva z povrchu zajišťují sestupujícího třetího pracovníka pomocí lana a úvazu. Při vstupu do jímek na ČOV se musí brát zřetel na to, že může dojít v jímce k náhlé změně ovzduší. Proto po odvětrání min. 20 min. se musí zjišťovat kontinuálně nebo opakovaně stav ovzduší v jímce. Musí být přítomni minimálně 4 pracovníci, přičemž dva pracují v podzemí a další dva zaměstnanci je zajišťují pomocí lana a úvazku na povrchu. Za práce ve výšce a nad volnou hloubkou se považují práce a pohyb pracovníka, při kterém je ohrožen pádem z výšky, do hloubky, propadnutím nebo sesutím. Při této činnosti musí být pracovník zajištěn proti pádu. Ochrana pracovníků proti pádu se musí zajistit buď kolektivním opatřením / ochranná zábradlí, ochranná ohrazení, lešení, poklopy, záchytná ohrazení, záchytná lešení, záchytné sítě / anebo osobním / bezpečnostní lano, bezpečnostní pás, bezpečnostní postroj, zkracovač lana, samonavíjecí kladka, bezpečnostní brzda, přípravky pro spouštění a vytahování včetně příslušenství / nezávisle od výšky na všech pracovištích nad vodou a také nad jinými látkami, kde hrozí nebezpečí poškození zdraví, a od výšky 1,5 m na všech ostatních pracovištích a komunikacích, pokud vyhláška č. 324/1990 Sb. nestanoví jinak. Osobní zajištění se musí použít v případech, kdy nelze použít kolektivní zajištění. Všechny otvory a jámy na pracovištích, kde hrozí nebezpečí pádu osob, musí být zakryty nebo ohrazeny. Nezakrývají se pouze ty otvory a jámy, v nichž se pracuje a pokud se v jejich blízkosti zdržují další pracovníci. Žebřík může být používán pouze pro krátkodobé, fyzicky nenáročné práce při použití jednoduchého nářadí. Po žebříku se smí snášet a vynášet břemeno o max. hmotnosti 20 kg. Na žebřících je zakázáno pracovat nad sebou, po žebříku nesmí vystupovat nebo sestupovat současně více pracovníků. Použití žebříku jako přechodového můstku je zakázáno. Žebřík musí min. 1,1 m přesahovat výstupní úroveň. Provazových žebříků je možno použít pouze na výstup nebo sestup. Žebřík se vizuálně prohlíží při výdeji ze skladu a před každým použitím. Podle požadavku technických norem se žebříky přezkušují na stabilitu a pevnost nejméně jednou ročně. Jeden pracovník smí ručně manipulovat s břemeny do 50 kg hmotnosti. Je-li hmotnost břemene větší než 50 kg, pak ručně manipuluje pracovní četa s příslušným počtem pracovníků. Práci řídí odpovědný pracovník. Všechny uzavřené prostory hrubého předčištění se musí větrat. . U otevřených nádrží a u filtrů musí se realizovat všechna opatření, která zajistí bezpečný pohyb na pracovišti, zejména je nutné dbát na bezpečné zábradlí a jiná další opatření proti pádu do nádrží. Při každé práci, při které hrozí nebezpečí pádu do nádrže, musí být zaměstnanci zajištěni ochranným pásem a lanem o max. délce 60 m jako při práci ve výšce. Při vstupu do prázdné nádrže nebo žlabu je nutno použít žebříku odpovídajícího bezpečnostním předpisům, který musí být zajištěn proti převržení nebo uklouznutí a před jeho použitím je třeba se přesvědčit o jeho spolehlivosti. V blízkosti nádrží musí být k dispozici záchranná tyč z lehkého materiálu a záchranný kruh nebo polystyrénová deska. Obsluha monoblokových čistíren musí mít být bezpečné provozní podmínky, zejména při odstraňování plovoucího kalu, tvořícího se mezi rozdělovacím žlabem a stěnou usazovací nádrže, dále při ruční manipulaci se stavítky v rozdělovacím žlabu a při čištění odlehčovacího žlabu. Přístup ke všem šoupátkům a stavítkům musí být bezpečný, stejně jako přístup pro odběr vzorků odpadní vody a kalů. Při provozu strojoven / čerpáren, dmycháren, kompresoroven apod. / je třeba dbát ustanovení provozního řádu. Vyčnívající předměty, jako napři šoupátková kola, musí mít výstražné označení. Zařízení pro odvodňování kalů / lis, odstředivka / smí obsluhovat jen zaměstnanci, kteří mají odpovídající zdravotní způsobilost, byli poučeni a prokazatelně seznámeni s návodem k obsluze. Nepovolaným osobám je vstup na toto pracoviště zakázán. Při provádění údržby a oprav nesmí být zařízení v provozu. Dveře mezi strojovnou a místností obsluhy nesmí zůstávat otevřené. Při zajištění bezpečnosti práce u zařízení pro odvodňování kalů se musí vycházet z návodu na obsluhu konkrétního zařízení a místního provozního řádu. Pokud je na pracovišti pouze jeden pracovník, smí pouze uvádět do provozu a zastavovat strojní zařízení lapače štěrku, mělničů shrabků, lapače písku, tuku, usazovacích nádrží a strojní zařízení biologického čištění a kalového hospodářství, ručně stírat česle , ručně vyklízet lapač písku a plovoucích látek, pokud nemusí do lapače písku vstupovat, odvážet, deponovat a likvidovat zachycené shrabky, písek, tuky a plovoucí látky, kontrolovat registrační, měřící, signalizační a automatické přístroje a zapisovat jejich údaje, vypouštět surový kal z usazovacích nádrží, pokud tato činnost není spojena se vstupem do šachet, vypouštět přebytečný aktivovaný kal, pokud pro tuto činnost není nutné vstupovat do šachet, napouštět vyhnívací nádrže surovým kalem, vypouštět kalovou vodu, odvodňovat kalová pole, nakládat vysušený kal na vozidla, odebírat vzorky odpadních vod, provádět jednoduché laboratorní kontrolní úkony / stanovení sedimentu kalu, měření teploty, pH apod. / ve vzorcích odpadních vod a kalů, uklízet a čistit vnitřní a venkovní prostory objektů mimo elektrické rozvodny a trafostanice / v rozvodně a trafostanici pouze za přítomnosti druhé osoby poučené dle ČSN 34 3110 /, pracovat při údržbě menšího rozsahu, jako jsou výměna těsnění, šoupátek, ucpávek čerpadel, nátěry, sekání trávy, ošetřování porostů apod., obsluhovat náhradní zdroje elektrické energie, pokud má předepsanou elektrotechnickou kvalifikaci. Osamocený pracovník v žádném případě nesmí: pracovat na elektrickém zařízení, vstupovat do rozvoden elektrické energie a do trafostanic, vstupovat do podzemních prostor, kde je možný výskyt plynů / např. šachty, kalové jímky apod. /, pracovat na činnostech, které vyžadují výstupy a sestupy po žebřících a stupadlech.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/manazer-drah-dostal-zlaty-padak-9-milionu-zvazte-znovu-zda-b/r~6018672e0ee111e79aec0025900fea04/
2018-10-16T00:01:42
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", "\nSoud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Manažer drah dostal zlatý padák 9 milionů. Sám ho vymyslel, může to být nemravné, řekl Ústavní soud - Aktuálně.cz Městský soud v Praze musí znovu projednat případ bývalého manažera Českých drah Milana Ruttnera, který si nárokoval u svého zaměstnavatele zlatý padák ve výši 8,7 milionu korun. Nové projednání nařídil Ústavní soud s tím, že je nutné znovu zvážit, zda jeho vyplacení nebylo v rozporu s dobrými mravy. Sám Ruttner totiž systém "motivačního odměňování" vymyslel a stanovil pro něj pravidla. Hlavní podmínka pro uvedený zlatý padák ve výši 24násobku měsíční mzdy byla odpracovat na vrcholné funkci 12 měsíců. Ruttner odpracoval o pouhých 13 dní více a sám podal výpověď. Dráhy mu odchodné odmítly vyplatit a udělaly to loni až poté, co jim to nařídil soud. I s úroky získal Ruttner 13 milionů korun. Brno - Pouhý rok a třináct dní strávil ve funkci personálního ředitele Českých drah Milan Ruttner. Jeho konec byl dobrovolný - o rozvázání požádal sám, když z místa, kde pobíral přes 360 tisíc korun měsíčně, dal 13. května 2009 výpověď. Spolu s výpovědí požádal o vyplacení odstupného ve výši 24násobku měsíční mzdy, tedy o 8,68 milionu korun. A to na základě manažerské smlouvy, která mu takový zlatý padák přiznávala po odpracování alespoň 12 měsíců u organizace. Protože mu dráhy odchodné původně odmítaly vyplatit, musel zasáhnout až soud. A ten loni řekl, že na ně má nárok. A Ruttner tak včetně úroků dostal 13 milionů korun. Teď není vyloučeno, že je bude muset vrátit. Ústavní soud totiž po stížnosti Českých drah ve středu rozhodl, že soudy musí případ projednat znovu. A zejména posoudit, zda vyplacení této odměny bylo v souladu s dobrými mravy. Motivační odměňování, zahrnující uvedený zlatý padák, totiž Ruttner sám vymyslel a prosadil. A také okamžitě využil. "Byl to on, kdo předložil návrh na odměňování vedoucích zaměstnanců představenstvu stěžovatele ke schválení, včetně odstupného při výkonu jím vykonávané funkce u stěžovatelky. Je třeba poukázat také na zjištění, že tak učinil v době, kdy byla stěžovatelka v dlouhodobé ztrátě, a své funkce se vzdal téměř bezprostředně po uplynutí 12měsíční lhůty, kdy mu nárok na odstupné vznikl," uvedl ústavní soudce Jiří Zemánek. Soud verdikt vynesl 7. března a ve středu jej zveřejnil na svých webových stránkách. Z odůvodnění vyplývá, že soudy verdikt nejspíše otočí a dají za pravdu Českým drahám. Podle Ústavního soudu totiž nebylo možné na základě provedených důkazů v žádném případě říct, že Ruttnerovo jednání nebylo v rozporu s dobrými mravy. Soudy nejdříve zamítly Soudy řešily Ruttnerův případ již od roku 2009. A jak Obvodní soud pro Prahu 1, tak odvolací Městský soud v Praze nejdříve řekly, že Ruttner nárok na zlatý padák nemá. "Za stavu, kdy žalovaná strana dosáhla největší ztráty v historii, nelze pokládat výkon práva žalobce na odměnu za souladný s dobrými mravy," potvrdil v lednu 2013 Městský soud v Praze. S tímto verdiktem nesouhlasil Ruttner a uspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu, podle nějž žádost o plnění z uzavřené smlouvy nemůže být v rozporu s dobrými mravy. V novém kole pak soudy Ruttnerovi vyhověly a přiznaly mu nárok na odchodné ve výši 8,68 milionu korun. K tomu získal i další zhruba čtyři miliony na úrocích a dráhy také musely zaplatit více než milion korun na nákladech řízení Ruttnerově advokátce. Proti tomuto verdiktu podaly tentokrát dovolání České dráhy, ale Nejvyšší soud je odmítl. Společnost pak uspěla až s ústavní stížností. Ruttner po odchodu z Českých drah nastoupil nejdříve do PPF Petra Kellera, odkud v roce 2013 přešel jako personální ředitel k poskytovateli rychlých půjček Provident Financial. O zlatý padák se s drahami soudil i jejich bývalý generální ředitel Dalibor Zelený. Požadoval odstupné ve výši sedmi milionů korun, které mu firma slíbila v konkurenční doložce za to, že po dobu jednoho roku nezačne pracovat pro konkurenci. Jenže uvedenou konkurenční doložku neschválila dozorčí rada, a soud proto jeho žalobu zamítl. autor: Marek Pokorný | 22. 3. 2017 11:37
http://docplayer.cz/43780188-Cast-prvni-uvodni-ustanoveni-predmet-upravy.html
2018-05-22T08:35:00
[ " zákona č. 283", " zákona č. 326", " zákona č. 217", " zákona č. 326", " zákona č. 379", " zákona č. 326", " zákona č. 427", " zákona č. 48", " zákona č. 340", " zákona č. 48", " zákona č. 20", " zákona č. 117", " zákona č. 48", " zákona č. 73", " zákona č. 366", " zákona č. 582", " zákona č. 582", " zákona č. 347", " zákona č. 364", " zákona č. 582", " zákona č. 109", " zákona č. 48", " zákona č. 340", " zákona č. 413" ]
ČÁST PRVNÍ Úvodní ustanovení. Předmět úpravy - PDF 1 Exportováno z právního informačního systému CODEXIS 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách - znění dle 375/11 Sb. 108/2006 Sb. ZÁKON ze dne 14. března 2006 o sociálních službách ve znění zákonů č. 29/2007 Sb., č. 213/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 124/2008 Sb., č. 129/2008 Sb., č. 274/2008 Sb., č. 479/2008 Sb., č. 108/2009 Sb., č. 206/2009 Sb., č. 223/2009 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 366/2011 Sb., č. 375/2011 Sb. a č. 420/2011 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Úvodní ustanovení 1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci (dále jen "osoba") prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních službách. (2) Tento zákon dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách nebo podle zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve školách a školských zařízeních, u poskytovatelů zdravotních služeb, ve věznicích, v zařízeních pro zajištění cizinců a v azylových zařízeních. 2 Základní zásady (1) Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství ( 37 odst. 2) o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. (2) Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, 2 které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob. 3 Vymezení některých pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) sociální službou činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení, b) nepříznivou sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením, c) dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb, d) přirozeným sociálním prostředím rodina a sociální vazby k osobám blízkým 1), domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity, e) sociálním začleňováním proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný, f) sociálním vyloučením vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace, g) zdravotním postižením tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby, h) plánem rozvoje sociálních služeb výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je popis způsobu zpracování plánu, popis a analýza existujících zdrojů a potřeb osob, kterým jsou sociální služby určeny, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb. 1) 116 občanského zákoníku. 4 Okruh oprávněných osob (1) Sociální služby a příspěvek na péči jsou poskytovány při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně a) osobě, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu podle zvláštních právních předpisů 2), 3 b) osobě, které byl udělen azyl podle zvláštního právního předpisu 3), c) cizinci bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tato práva zaručuje mezinárodní smlouva 4), d) občanovi členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) po dobu delší než 3 měsíce, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropských společenství 6) jinak, e) rodinnému příslušníkovi občana členského státu Evropské unie 7), pokud je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) po dobu delší než 3 měsíce, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropských společenství 6) jinak, f) cizinci, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území České republiky k dlouhodobému pobytu podle zvláštního právního předpisu 5) po dobu delší než 3 měsíce, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropských společenství 48) jinak, g) cizinci, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vědeckého výzkumu podle zvláštního právního předpisu 49), h) cizinci, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci podle zvláštního právního předpisu 50). (2) Sociální služby uvedené v 57, 59 až 63 a 69 jsou poskytovány při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně také osobám legálně pobývajícím na území České republiky podle zvláštního právního předpisu 5). 2) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 3) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. 4) Například Příloha Evropské sociální charty (č. 14/2000 Sb. m. s.). 5) Zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6) Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. 7) 15a zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 217/2002 Sb. 48) Nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003, kterým se působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS) č. 574/72 rozšiřuje na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti. 49) 42f zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 379/2007 Sb. 50) 42i zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 427/2010 Sb. 5 Působnost v oblasti sociálních služeb (1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají a) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo"), b) krajské úřady, c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, d) okresní správy sociálního zabezpečení, 4 e) Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen "krajská pobočka Úřadu práce"). (2) Výkon působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti. (3) V oblasti sociálních služeb vykonávají působnost podle tohoto zákona také obce a kraje. 6 Poskytovatelé sociálních služeb Poskytovateli sociálních služeb jsou při splnění podmínek stanovených tímto zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu. ČÁST DRUHÁ Příspěvek na péči HLAVA I Podmínky nároku na příspěvek na péči 7 (1) Příspěvek na péči (dále jen "příspěvek") se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. (2) Nárok na příspěvek má osoba uvedená v 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle 85 odst. 1, nebo dětský domov 52), anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu 7a); nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu 7b) poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. (3) Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku. (4) O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. 7a) 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 340/2006 Sb. 5 7b) 23 zákona č. 48/1997 Sb. 36 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. 52) Zákon č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8 (1) Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. (2) Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. 9 (1) Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. (2) Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. h) se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem. (3) Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku. (4) Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad 6 dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (5) Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. (6) Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis. 10 U osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. HLAVA II Výše příspěvku 11 (1) Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc a) Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), b) Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), c) Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), d) Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). (2) Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc a) 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), b) Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), c) Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), d) Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost). (3) Částky příspěvku uvedené v odstavcích 1 a 2 se podle 12 zvyšují o Kč za kalendářní měsíc. HLAVA III 7 Zvýšení příspěvku 12 (1) Zvýšení příspěvku podle 11 odst. 3 náleží a) nezaopatřenému dítěti 22) do 18 let věku, kterému náleží příspěvek, s výjimkou 1. dítěte, kterému náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému dávek pěstounské péče podle zákona o státní sociální podpoře, 2. dítěte, jemuž nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému dávek pěstounské péče proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, který je stejný nebo vyšší než tento příspěvek, 3. dítěte, které je v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež, a b) rodiči, kterému náleží příspěvek, a který pečuje o nezaopatřené dítě do 18 let věku, jestliže rozhodný příjem oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných je nižší než dvojnásobek částky životního minima oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných podle zákona o životním a existenčním minimu 27). (2) Zvýšení příspěvku náleží v kalendářním měsíci, v němž se vyplácí příspěvek. (3) Plné přímé zaopatření v zařízení pro péči o děti nebo mládež se posuzuje podle 7 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře. Pro účely nároku na zvýšení příspěvku se příjmem oprávněné osoby nebo společně posuzovaných osob rozumí příjmy podle 5 zákona o státní sociální podpoře. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem, je období kalendářního čtvrtletí, předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu zvýšení příspěvku prokazuje, popřípadě nárok na zvýšení příspěvku uplatňuje. Okruh společně posuzovaných osob se posuzuje podle 7 zákona o státní sociální podpoře. (4) Neprokáže-li oprávněná osoba rozhodný příjem, zastaví se výplata zvýšení příspěvku od splátky náležející za kalendářní měsíc, do jehož konce je třeba prokázat výši příjmů pro výplatu zvýšení příspěvku na následující kalendářní čtvrtletí. Neprokáže-li se rozhodný příjem ani do konce kalendářního čtvrtletí, za které by se mělo uvedené zvýšení příspěvku vyplácet, nárok na zvýšení příspěvku zaniká. 22) 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb. 27) Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. HLAVA IV Nárok na příspěvek a jeho výplatu 13 (1) Nárok na příspěvek vzniká dnem splnění podmínek stanovených v 7 a 8. (2) Nárok na výplatu příspěvku vzniká podáním žádosti o přiznání příspěvku, na který vznikl nárok podle odstavce 1, není-li řízení o jeho přiznání zahájeno z moci úřední. Příspěvek může být přiznán a vyplácen nejdříve od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o přiznání příspěvku. (3) Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na příspěvek jen po část kalendářního měsíce, 8 náleží příspěvek ve výši, v jaké náleží za kalendářní měsíc. 14 Změna nároku na příspěvek a jeho výplatu (1) Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, příspěvek se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož příspěvek nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však 3 roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na příspěvek nebo jeho zvýšení. (2) Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, příspěvek se odejme nebo se jeho výplata zastaví nebo sníží, a to od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl příspěvek vyplacen. (3) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že příspěvek má být zvýšen, provede se zvýšení příspěvku od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato změna nastala. (4) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že příspěvek má být snížen, provede se snížení příspěvku od prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí o snížení příspěvku. (5) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek tak, že příspěvek nenáleží, příspěvek se odejme od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl příspěvek vyplacen. 14a (1) Příspěvek se nevyplácí, jestliže je oprávněné osobě po celý kalendářní měsíc poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, nejde-li o poskytování sociálních služeb podle 52; to neplatí v případě, kdy je s oprávněnou osobou k hospitalizaci přijata podle jiného právního předpisu 7c) jako průvodce fyzická osoba, která byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášena podle 21 odst. 1 písm. d) nebo 21 odst. 2 písm. c) jako osoba poskytující pomoc. Podmínka celého kalendářního měsíce není splněna, pokud k hospitalizaci došlo první den v kalendářním měsíci nebo k propuštění z tohoto zařízení došlo poslední den v kalendářním měsíci. Výplata příspěvku se zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byla oprávněná osoba k hospitalizaci přijata, není-li podle 21a odst. 1 ohlášeno propuštění ze zdravotnického zařízení. Výplata příspěvku se obnoví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém hospitalizace netrvala po celý kalendářní měsíc. (2) Dosáhne-li oprávněná osoba 18 let věku, příspěvek se vyplácí od následujícího kalendářního měsíce ve výši podle 11 odst. 2 odpovídající stupni závislosti stanovenému před 18. rokem věku. Současně krajská pobočka Úřadu práce zahájí řízení z moci úřední za účelem nového stanovení stupně závislosti podle 8 a tomu odpovídající výše příspěvku. 7c) 25 zákona č. 48/1997 Sb. 9 15 Zánik nároku na příspěvek a jeho výplatu (1) Nárok na příspěvek nezaniká uplynutím času. (2) Nárok na výplatu příspěvku nebo jeho části zaniká uplynutím 1 roku ode dne, od kterého příspěvek nebo jeho část náleží, nejde-li o případy podle 14 odst. 1. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o příspěvku. 16 Přechod nároku n a příspěvek a jeho výplatu (1) Zemřel-li žadatel o příspěvek před pravomocným rozhodnutím o příspěvku, vstupuje do dalšího řízení a nabývá nárok na částky splatné do dne jeho smrti osoba blízká, asistent sociální péče uvedený v 83, zařízení sociálních služeb poskytující pobytové sociální služby podle 48, 49 nebo 50, zdravotnické zařízení poskytující sociální služby podle 52, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu, pokud některá z těchto fyzických nebo právnických osob byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě v průběhu řízení ohlášena podle 21 odst. 1 písm. d), jako osoba, která poskytuje žadateli o příspěvek pomoc. Účastníky řízení se stávají všechny fyzické nebo právnické osoby uvedené ve větě první, které se od zahájení řízení podílely na pomoci žadateli o příspěvek do dne jeho smrti. Tyto osoby nabývají nárok na částky příspěvku splatné do dne smrti žadatele o příspěvek za kalendářní měsíc, ve kterém poskytovaly pomoc. Pokud se v kalendářním měsíci podílelo na pomoci žadateli o příspěvek více těchto osob, nabývají nárok na částku příspěvku rovným dílem, pokud nepředloží příslušné krajské pobočce Úřadu práce dohodu o jiném rozdělení částky příspěvku. Nárok na výplatu příspěvku nenáleží za kalendářní měsíc, ve kterém žadatel o příspěvek zemřel, pokud mu od prvního dne tohoto kalendářního měsíce do dne smrti byla poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. (2) Jestliže byl příspěvek přiznán před smrtí oprávněné osoby, vyplatí se splatné částky příspěvku, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby, fyzické nebo právnické osobě uvedené v odstavci 1 větě první, pokud v kalendářním měsíci, za který nebyl příspěvek vyplacen, poskytovala oprávněné osobě pomoc a byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášena podle 21 odst. 1 písm. d) nebo 21 odst. 2 písm. c). Pokud se v kalendářním měsíci, za který nebyl příspěvek vyplacen, podílelo na pomoci oprávněné osobě více fyzických nebo právnických osob, nabývají tyto osoby nárok na příspěvek rovným dílem, pokud nepředloží příslušné krajské pobočce Úřadu práce dohodu o jiném rozdělení částky příspěvku. Nárok na výplatu příspěvku nenáleží za kalendářní měsíc, ve kterém oprávněná osoba zemřela, pokud jí od prvního dne tohoto kalendářního měsíce do dne smrti byla poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. (3) Nárok na příspěvek není předmětem dědictví. 17 Postoupení a srážky 10 (1) Nárok na příspěvek nelze postoupit ani dát do zástavy. (2) Příspěvek nepodléhá výkonu rozhodnutí a nemůže být předmětem dohody o srážkách. HLAVA V Výplata příspěvku 18 Způsob výplaty příspěvku (1) Příspěvek se vyplácí měsíčně, a to v kalendářním měsíci, za který náleží. (2) Příspěvek vyplácí krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k rozhodnutí o příspěvku. (3) Příspěvek se vyplácí v české měně prostřednictvím karty sociálních systémů 53), a to využitím platební funkce karty nebo převodem na platební účet určený příjemcem příspěvku anebo v hotovosti. Požádá-li příjemce příspěvku o změnu způsobu výplaty příspěvku, je krajská pobočka Úřadu práce povinna provést změnu způsobu výplaty od kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla taková žádost doručena. (4) Výši úhrady potřebné pomoci poskytnuté v kalendářním měsíci je poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje sociální služby na základě oprávnění k jejich poskytování podle 78 odst. 1, povinen příjemci příspěvku písemně vyúčtovat nejpozději do 15 kalendářních dnů po uplynutí kalendářního měsíce, v němž byla pomoc poskytnuta. (5) Podle odstavců 3 a 4 se nepostupuje, jde-li o výplatu příspěvku z důvodu přechodu nároku na jeho výplatu podle 16, a je-li příspěvek vyplácen do ciziny; v těchto případech způsob výplaty určí plátce příspěvku, a to buď v hotovosti, nebo poukazem na platební účet. (6) Dojde-li v době, ve které je příspěvek vyplácen, ke změně místa trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby, zastaví krajská pobočka Úřadu práce, která byla před touto změnou k výplatě příspěvku příslušná, výplatu příspěvku, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž se o změně trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby dozvěděla. Krajská pobočka Úřadu práce uvedená ve větě první předá krajské pobočce Úřadu práce příslušné podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby podklady, na jejichž základě byl příspěvek přiznán. Příslušná krajská pobočka Úřadu práce vyplácí příspěvek od měsíční splátky následující po kalendářním měsíci, v němž byla výplata příspěvku zastavena. 53) 4b zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 366/2011 Sb. 19 Příjemce příspěvku 11 (1) Příjemcem příspěvku je oprávněná osoba, není-li dále stanoveno jinak. (2) Namísto oprávněné osoby je příjemcem příspěvku a) zákonný zástupce, nebo b) jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu. 20 Výplata příspěvku zvláštnímu příjemci (1) Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví zvláštního příjemce příspěvku, jestliže oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku uvedený v 19 odst. 2, a) nemůže příspěvek přijímat, nebo b) nevyužívá příspěvek nebo nemůže příspěvek využívat k zajištění potřebné pomoci. (2) S ustanovením zvláštního příjemce musí oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku uvedený v 19 odst. 2, souhlasit; souhlas této osoby se nevyžaduje, pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření poskytovatele zdravotních služeb nemůže tento souhlas podat, a v případě, kdy zvláštní příjemce je ustanoven z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. b). Zvláštním příjemcem nemůže být ustanoven ten, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy oprávněné osoby. (3) Krajská pobočka Úřadu práce může ustanovit zvláštním příjemcem jen fyzickou osobu, která s tímto ustanovením souhlasí. (4) Zvláštní příjemce je povinen příspěvek používat ve prospěch oprávněné osoby. Zvláštní příjemce ustanovený podle odstavce 1 písm. a) používá příspěvek podle pokynů oprávněné osoby, s výjimkou osoby, která vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření poskytovatele zdravotních služeb nemůže tyto pokyny udělovat. Na žádost oprávněné osoby nebo na žádost krajské pobočky Úřadu práce je zvláštní příjemce povinen podat písemné vyúčtování příspěvku, který mu byl vyplacen, a to ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti. (5) Krajská pobočka Úřadu práce zruší rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce, jestliže odpadly důvody, pro které byl zvláštní příjemce ustanoven, nebo jestliže zvláštní příjemce neplní povinnosti uvedené v odstavci 4. HLAVA VI Povinnosti žadatele o příspěvek, oprávněné osoby a jiného příjemce příspěvku 21 (1) Žadatel o příspěvek a oprávněná osoba, jejichž zdravotní stav je třeba posoudit pro stanovení stupně závislosti, jsou povinni a) podrobit se sociálnímu šetření, 12 b) podrobit se vyšetření zdravotního stavu lékařem plnícím úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, popřípadě lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení, podrobit se vyšetření zdravotního stavu u poskytovatele zdravotních služeb určeného okresní správou sociálního zabezpečení anebo jinému odbornému vyšetření, předložit určenému poskytovateli zdravotních služeb lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které jim byly vydány, sdělit a doložit další údaje, které jsou významné pro vypracování posudku, nebo poskytnout jinou součinnost, která je potřebná k vypracování posudku, jsou-li k tomu okresní správou sociálního zabezpečení vyzváni, a to ve lhůtě, kterou okresní správa sociálního zabezpečení určí, c) osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, d) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce v průběhu řízení o příspěvku změny ve skutečnostech, které byly uvedeny v žádosti o příspěvek, a změny rozhodné pro průběh řízení, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy taková změna nastala; tato povinnost musí být splněna i v době přerušení řízení. (2) Příjemce příspěvku je povinen a) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, b) na výzvu příslušné krajské pobočky Úřadu práce osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčila-li krajská pobočka Úřadu práce lhůtu delší, c) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce změny týkající se zajištění pomoci, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato změna nastala; tuto povinnost plní příjemce příspěvku na tiskopisu předepsaném ministerstvem, jehož součástí je písemný souhlas osoby blízké anebo jiné fyzické osoby nebo právnické osoby s poskytováním pomoci oprávněné osobě, d) využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou nebo asistentem sociální péče uvedeným v 83 nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle 85 odst. 1, nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu, e) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí výši příjmu rozhodnou pro zvýšení příspěvku podle 12. (3) Výplata příspěvku může být po předchozím písemném upozornění zastavena, příspěvek může být odňat nebo nepřiznán, jestliže žadatel o příspěvek, oprávněná osoba nebo jiný příjemce příspěvku nesplní některou povinnost uvedenou v odstavci 1 a 2. (4) Výplata příspěvku se zastaví, jestliže příjemce příspěvku nesplní oznamovací povinnost uvedenou v odstavci 2 písm. a) až c), a to ani na výzvu krajské pobočky Úřadu práce ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení výzvy, ve které byl příjemce příspěvku na následek porušení oznamovací povinnosti upozorněn. Výplata příspěvku se zastaví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato lhůta uplynula. (5) Jestliže byla výplata příspěvku zastavena z důvodu nesplnění některé z povinností uvedených v odstavcích 1 a 2, výplata příspěvku se obnoví od třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byla povinnost opět splněna. 21a (1) Osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v 83, který poskytuje oprávněné osobě pomoc, jsou povinni písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce přijetí oprávněné osoby k hospitalizaci a propuštění z hospitalizace, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala, 13 pokud tuto povinnost nemůže splnit příjemce příspěvku podle 21 odst. 2 písm. a); tuto povinnost má i zařízení sociálních služeb uvedené v 48 až 51, jestliže poskytuje oprávněné osobě pobytové sociální služby, a dětský domov. (2) Osoba blízká, asistent sociální péče uvedený v 83, poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje pobytové sociální služby podle 48 až 51, zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby podle 52, a speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu a dětský domov, pokud poskytovaly oprávněné osobě pomoc, jsou povinny ohlásit úmrtí oprávněné osoby příslušné krajské pobočce Úřadu práce ve lhůtě do 8 dnů ode dne úmrtí oprávněné osoby. 22 Přeplatky (1) Příjemce příspěvku, který přijal příspěvek nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo jinak způsobil, že příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen tento přeplatek vrátit. (2) Nárok na vrácení přeplatku zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byl vyplacen. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku nebo o žalobě. (3) O povinnosti vrátit přeplatek podle odstavců 1 a 2 rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce, která příspěvek vyplácí nebo naposledy vyplácela. Přeplatky vybírá krajská pobočka Úřadu práce, která o povinnosti vrátit přeplatek rozhodla. (4) Povinnost vrátit přeplatek nevzniká, jestliže tento přeplatek nepřesahuje částku 100 Kč. (5) Krajská pobočka Úřadu práce může rozhodnout o prominutí povinnosti vrátit přeplatek, jde-li o částku do Kč v každém jednotlivém případě nebo na základě předchozího souhlasu ministerstva, jde-li o částku nad Kč v každém jednotlivém případě. (6) Vrácené prostředky podle odstavce 1 jsou příjmem státního rozpočtu v případě jejich vrácení v jiném roce, než v roce poskytnutí; tyto prostředky je povinen orgán, který je vybral, bezodkladně odvést do státního rozpočtu. Vrácené prostředky, k jejichž vrácení došlo v roce jejich poskytnutí ze státního rozpočtu, se použijí ke stejnému účelu v tomtéž roce, popřípadě se stávají předmětem finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem. HLAVA VII Řízení o příspěvku 23 (1) Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem; pokud není osoba schopna jednat samostatně a nemá zástupce, zahajuje se řízení o příspěvku z úřední moci. 14 (2) Je-li nezletilá osoba svěřena na základě rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné fyzické osoby, zastupuje ji v řízení o příspěvku tato fyzická osoba. (3) Využívá-li nezletilá osoba pobytové služby ( 48, 50, 52), vyzve krajská pobočka Úřadu práce osobu uvedenou v odstavci 2 nebo zákonného zástupce, aby požádali o příspěvek nejpozději do 2 měsíců ode dne doručení výzvy. Pokud tak v této lhůtě neučiní nebo pokud pobyt zákonného zástupce této osoby anebo osoby uvedené v odstavci 2 není znám, zastupuje tuto osobu v řízení o příspěvku zařízení sociálních služeb. (4) Řízení o změně výše již přiznaného příspěvku nebo o zastavení jeho výplaty nebo o jeho odnětí se zahajuje na návrh příjemce příspěvku nebo z moci úřední, nejde-li o postup podle 26a odst. 1, v němž se řízení nevede. Návrh na změnu výše přiznaného příspěvku podává příjemce příspěvku na tiskopisu předepsaném ministerstvem. (5) Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví pro řízení o příspěvku opatrovníka též osobě, která není schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jednat samostatně a nemá zástupce; o ustanovení opatrovníka rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb. 24 Žádost o příspěvek musí kromě náležitostí stanovených správním řádem dále obsahovat a) označení fyzické nebo právnické osoby, která osobě poskytuje nebo bude poskytovat pomoc, rozsah pomoci a písemný souhlas fyzické nebo právnické osoby s jejím poskytováním, b) určení, jakým způsobem má být příspěvek vyplácen, c) doklad o výši příjmu oprávněné osoby a společně posuzovaných osob v rozhodném období v případech, kdy má být podle 12 příspěvek zvýšen. 25 (1) Krajská pobočka Úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Sociální šetření provádí sociální pracovník. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě. (2) Krajská pobočka Úřadu práce zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení 8) žádost o posouzení stupně závislosti osoby; součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek. (3) Při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. (4) Okresní správa sociálního zabezpečení zašle příslušné krajské pobočce Úřadu práce stejnopis posudku vydaného podle zvláštního právního předpisu 51) s uvedením základních životních potřeb, které osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo hluchoslepou, jestliže tato osoba nezvládá základní životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení je 15 součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží žadatel. (5) Krajská pobočka Úřadu práce provádí sociální šetření také, pokud o to okresní správa sociálního zabezpečení požádá v případech, kdy provádí kontrolu původního posouzení zdravotního stavu osoby. 8) 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 51) 16a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 347/2010 Sb. a zákona č. 364/2011 Sb. 26 Obecní úřad obce s rozšířenou působností přeruší řízení o příspěvku na dobu, po kterou okresní správa sociálního zabezpečení posuzuje stupeň závislosti osoby. Obecní úřad obce s rozšířenou působností přeruší řízení o příspěvku také na dobu, po kterou je osobě poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, pokud nebylo do dne přijetí osoby k hospitalizaci provedeno sociální šetření. 26a (1) Řízení se nevede, jestliže krajská pobočka Úřadu práce zastaví výplatu příspěvku podle 14a odst. 1, 18 odst. 6 nebo 21 odst. 4 anebo podle 14a odst. 2 věty první změní výši vypláceného příspěvku. V těchto případech je krajská pobočka Úřadu práce povinna doručit příjemci příspěvku písemné oznámení o zastavení výplaty příspěvku nebo o změně jeho výše. Písemné oznámení se nedoručuje do vlastních rukou. (2) Proti postupu uvedenému v odstavci 1 lze uplatnit námitky nejpozději do 15 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém byla výplata příspěvku zastavena nebo ve kterém došlo ke změně jeho výše. (3) Námitky se podávají písemně u příslušné krajské pobočky Úřadu práce. Tato krajská pobočka Úřadu práce vydá do 30 dnů ode dne, kdy jí námitky došly, rozhodnutí o zastavení výplaty příspěvku nebo o změně jeho výše. 27 zrušen 28 (1) O odvolání proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce rozhoduje ministerstvo. (2) Stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení posuzuje ministerstvo 9); ustanovení 26 platí obdobně. (3) Odvolání nemá odkladný účinek. 16 9) 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 109/2006 Sb. HLAVA VIII Kontrola využívání příspěvku 29 (1) Krajská pobočka Úřadu práce kontroluje, zda a) příspěvek byl využit k zajištění pomoci, b) pomoc je poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče uvedeným v 83, nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle 85 odst. 1, nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu 7a), c) pomoc je poskytována osobně tím, kdo byl uveden v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášen podle 21 odst. 1 písm. d) nebo 21 odst. 2 písm. c), d) způsob poskytované pomoci a její rozsah odpovídá stanovenému stupni závislosti a zda je zaměřena na základní životní potřeby, které podle výsledku posouzení stupně závislosti okresní správou sociálního zabezpečení není osoba schopna zvládat, e) v případě, kdy je pomoc poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče uvedeným v 83, je tato osoba zdravotně způsobilá; za zdravotně způsobilou osobu k poskytování pomoci se nepovažuje osoba, která má sama nárok na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto pomoc poskytovat, f) byla s poskytovatelem sociálních služeb uzavřena smlouva o poskytování sociálních služeb. g) zrušeno h) zrušeno (2) Zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v krajské pobočce Úřadu práce a zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v ministerstvu jsou na základě souhlasu osoby oprávněni vstupovat do obydlí, v němž osoba žije, za účelem provedení sociálního šetření a kontroly využívání příspěvku. Oprávnění k této činnosti jsou povinni prokázat služebním průkazem společně se zvláštním oprávněním vydaným příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce nebo ministerstvem jako doložkou služebního průkazu. Toto zvláštní oprávnění obsahuje označení účelu vydání, číslo služebního průkazu, jméno, popřípadě jména, a příjmení zaměstnance a identifikační údaje vydávající krajské pobočky Úřadu práce nebo ministerstva. (3) Na postup při kontrole podle odstavce 1 se nevztahuje zákon o státní kontrole 34). (4) O výsledku kontroly podle odstavce 1 provede krajská pobočka Úřadu práce záznam do spisu, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny. Záznam o výsledku kontroly podepisují osoby, které kontrolu provedly. Se záznamem musí být kontrolovaný seznámen. (5) Zjistí-li krajská pobočka Úřadu práce při kontrole podle odstavce 1 závažné nedostatky v poskytovaných sociálních službách nebo zjistí-li, že sociální služby jsou poskytovány bez oprávnění k jejich poskytování podle 78 odst. 1, je povinna neprodleně písemně informovat krajský úřad příslušný podle 78 odst. 2. 17 (6) Poskytuje-li oprávněné osobě pomoc osoba blízká 1) nebo asistent sociální péče, krajská pobočka Úřadu práce vydá těmto osobám na jejich žádost bezplatně písemné potvrzení prokazující dobu této péče pro účely hmotné nouze, zdravotního pojištění, důchodového pojištění a zaměstnanosti; v tomto potvrzení vždy uvede stupeň závislosti osoby, které je péče poskytována. Pro účely důchodového pojištění se v potvrzení uvede též údaj o výši příspěvku, která oprávněné osobě v době poskytování pomoci náležela. (7) Příjemce příspěvku je povinen na vyžádání správního orgánu, který provádí kontrolu využívání příspěvku prokázat, že byl příspěvek využit k zajištění pomoci, a to způsobem, který osvědčí využití příspěvku, nebo dokladem o vyplacení příspěvku fyzickým nebo právnickým osobám, které poskytují pomoc při zvládání základních životních potřeb, uvedeným v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášeným podle 21 odst. 1 písm. d) nebo 21 odst. 2 písm. c), a to nejvýše 1 rok zpětně, anebo využitím platební funkce karty sociálních systémů. 1) 116 občanského zákoníku. 7a) 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 340/2006 Sb. 34) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. HLAVA IX Informační systém o příspěvku 30 (1) Údaje o žadatelích o příspěvek, o příjemcích příspěvku, výši příspěvku a o fyzických a právnických osobách, které poskytují pomoc, jsou vedeny v informačním systému o příspěvku na péči, který je součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí, jehož správcem je ministerstvo. Krajské pobočky Úřadu práce jsou oprávněny zpracovávat údaje potřebné pro rozhodování o příspěvku, včetně osobních údajů, v informačním systému o příspěvku, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup a zároveň zajišťujícím ochranu osobních údajů 10). (2) Ministerstvo zajišťuje pro provádění zákona na vlastní náklady počítačový program (software), potřebný pro rozhodování o příspěvku, jeho výplatu a kontrolu, včetně jeho aktualizací, a poskytuje bezplatně tento program krajským pobočkám Úřadu práce. (3) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky pro účely příspěvku poskytuje ministerstvu a krajským pobočkám Úřadu práce a) referenční údaje ze základního registru obyvatel, b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel, c) údaje z agendového informačního systému cizinců, d) údaje z registru rodných čísel o fyzických osobách, kterým bylo přiděleno rodné číslo, avšak nejsou vedeny v informačních systémech uvedených v písmenech b) a c). (4) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou a) příjmení, b) jméno, popřípadě jména, c) adresa místa pobytu, 18 d) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil, e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, f) státní občanství, popřípadě více státních občanství. (5) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna, rodné příjmení, b) datum narození, c) místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, na jehož území se narodil, d) rodné číslo a jeho změny, e) státní občanství, f) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, g) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky, h) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, i) rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození, j) rodné číslo manžela; je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho narození, k) rodné číslo dítěte; je-li dítětem cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména a příjmení a datum jeho narození, l) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, datum, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo, m) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil. (6) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení, b) datum narození, c) místo a stát narození, d) rodné číslo a jeho změny, e) státní občanství, f) druh a adresa místa pobytu, g) číslo a platnost oprávnění k pobytu, h) počátek pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o pobytu, i) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, j) správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky, k) jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, pokud je dítě cizincem, a jeho rodné číslo; v případě, že rodné číslo nebylo přiděleno, datum narození, l) jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, pokud jsou cizinci, a jejich rodné číslo; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození, m) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí, n) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil, o) jméno, popřípadě jména, příjmení nezletilého cizince, který byl cizinci s povolením k pobytu na území České republiky nebo jeho manželu rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní rodinné 19 péče, nebo který byl cizincem s povolením k pobytu na území České republiky nebo jeho manželem osvojen anebo jehož poručníkem nebo manželem jeho poručníka je cizinec s povolením k pobytu na území České republiky, p) jméno, popřípadě jména, příjmení osamělého cizince staršího 65 let bez ohledu na věk cizince, který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s povolením k pobytu na území České republiky, q) jméno, popřípadě jména, příjmení cizince, který je nezaopatřeným přímým příbuzným ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takovým příbuzným manžela občana Evropské unie, r) jméno, popřípadě jména, příjmení rodiče nezletilého cizince, kterému byl udělen azyl podle zvláštního právního předpisu, a jeho rodné číslo; jde-li o cizince, kteří nemají přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození. (7) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. d) jsou a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, b) den, měsíc a rok narození, c) místo narození; u fyzické osoby narozené v cizině místo a stát narození, d) rodné číslo a jeho změny. (8) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav. (9) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. (10) Krajské pobočky Úřadu práce jsou povinny zajistit uložení všech údajů z informačního systému, které byly získány na základě zpracování údajů podle odstavce 1, a všech písemností a spisů týkajících se pravomocně ukončených správních řízení o příspěvku po dobu 15 kalendářních let následujících po kalendářním roce, v němž došlo k pravomocnému ukončení takového správního řízení nebo k poslednímu uložení údajů do informačního systému. Pro účely tohoto zákona se písemností a spisem rozumí spis a písemnost podle zvláštního právního předpisu 13). 10) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 13) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. HLAVA X zrušena včetně nadpisu 31 zrušen ČÁST TŘETÍ Sociální služby 20 HLAVA I Druhy sociálních služeb a úhrada nákladů za poskytování sociálních služeb DÍL 1 Základní druhy a formy sociálních služeb Sociální služby zahrnují a) sociální poradenství, b) služby sociální péče, c) služby sociální prevence Formy poskytování sociálních služeb (1) Sociální služby se poskytují jako služby pobytové, ambulantní nebo terénní. (2) Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. (3) Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. (4) Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí. 34 Zařízení sociálních služeb (1) Pro poskytování sociálních služeb se zřizují tato zařízení sociálních služeb: a) centra denních služeb, b) denní stacionáře, c) týdenní stacionáře, d) domovy pro osoby se zdravotním postižením, e) domovy pro seniory, f) domovy se zvláštním režimem, g) chráněné bydlení, h) azylové domy, i) domy na půl cesty, j) zařízení pro krizovou pomoc,
http://docplayer.cz/2792421-Tiskova-zprava-z-22-zasedani-konaneho-dne-2-12-2008.html
2017-08-17T17:52:20
[ " zákona č. 231", " zákona č. 304", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 500", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 304", " zákona č. 304", " zákona č. 304", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 40", " zákona č. 40", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 40", " zákona č. 40", " zákona č. 40", " zákona č. 304", " zákona č. 304", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 231", " zákona č. 40", " zákona č. 40", " zákona č. 231", " zákona č. 231" ]
Tisková zpráva z 22. zasedání, konaného dne - PDF Download "Tisková zpráva z 22. zasedání, konaného dne 2. 12. 2008" 1 Tisková zpráva z 22. zasedání, konaného dne Rada pro rozhlasové a televizní vysílání - k výzvě společností LAGARDERE ACTIVE RADIO INTERNATIONAL, SA a MEDIA BOHEMIA a.s., ačkoli tyto společnosti nejsou účastníky licenčního řízení, konstatovala, že licenční řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů Brno - Kohoutovice 105,1 MHz / 500 W v procesním stádiu veřejného slyšení nepřerušuje - návrhu účastníka řízení Radioclub FM 88,00 s. r. o. na přerušení řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů Brno - Kohoutovice 105,1 MHz / 500 W do vyřešení předběžné otázky nevyhověla - návrhu účastníka řízení Esa - rádio s. r. o. na přerušení řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů Brno - Kohoutovice 105,1 MHz / 500 W do vyřešení předběžné otázky nevyhověla - návrhu účastníka řízení MAX LOYD s. r. o. na přerušení řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů Brno - Kohoutovice 105,1 MHz / 500 W do vyřešení předběžné otázky nevyhověla - vydala provozovateli CET 21 spol. s r. o. souhlas s převodem obchodního podílu na třetí osobu a změnou společenské smlouvy dle 21 odst. 1 písm. e) v návaznosti na ustanovení 21 odst. 7 zákona č. 231/2001 Sb., spočívající ve změně seznamu společníků, jejich podílů na základním kapitálu, výše obchodního podílu a hlasovacích práv v rozsahu dle návrhu - udělila společnosti CET 21 spol. s. r. o., IČ: , podle čl. IV. odst. 4. a 6. zákona č. 304/2007 Sb., licenci k provozování zemského digitálního televizního vysílání programu Nova Cinema - udělila provozovateli Josefu Hejlovi souhlas ke změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů spočívající v přidělení kmitočtu Zlín 105,4 MHz/200 W podle 20 odst. 4 a 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. pro program RADIO RUBI - udělila provozovateli DELTA MEDIA BROADCASTING s. r. o. souhlas ke změně územního rozsahu vysílání a souboru technických parametrů spočívající v přidělení kmitočtu Jičín 94,2 MHz/200 W podle 20 odst. 4 a 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. pro program Radio JIZERA 105,7 FM - neudělila provozovateli Rádio Profil, s. r. o. souhlas se změnou územního rozsahu a souboru technických parametrů, spočívající v přidělení kmitočtu Litomyšl Vertex 96,3 MHz/200 W z důvodu negativního stanoviska ČTÚ - neudělila provozovateli Star Promotion, s. r. o. souhlas se změnou územního rozsahu a souboru technických parametrů, spočívající v přidělení kmitočtu Pohořelice 100,8 MHz/200 W z důvodu negativního stanoviska ČTÚ - vyhlásila licenční řízení k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů se souborem technických parametrů Mladá Boleslav Bradlec 103,5 MHz / 200 W se lhůtou pro doručení žádostí do 10. ledna 2009 do hod. - vydala provozovateli KATRO SERVIS, spol. s r. o. souhlas ke změně skutečností uvedených v žádosti o licenci dle 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. spočívající ve změně licenčních podmínek zařazením nového programu TRIONET INFOKANÁL v katastrálním území Mělník - zrušila ke dni 31. ledna 2009 registraci č. j. sve/6302/06 ze dne 29. srpna 2006 provozovatele Telekom Austria Czech Republic, a. s. dle 30 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. 1 2 - prodloužila přihlašovateli GRAPE SC, a. s. dle 39 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, lhůtu k odstranění vad přihlášky k registraci - registrovala provozovateli Media Vision s. r. o. dle 29 odst. 1, písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. změnu seznamu společníků, spočívající v převodu 60% obchodního podílu společníka RUSSEL & SCOTT CZ, s. r. o. na společnost SP D CORPORATION B. V., reg. č , se sídlem Westblaak 89, 3012KG, Rotterdam, Nizozemí - registrovala provozovateli KATRO SERVIS, spol. s r. o. dle 29 odst. 1 písm. d) zákona č 231/2001 Sb. změnu územního rozsahu vysílání spočívající v jeho rozšíření o katastrální území Seč - souhlasila s odpovědí na dotaz provozovatelů regionálního televizního vysílání sdružených v síti RTA v záležitosti rozhodnutí sp. zn. 2007/48/cun/FTV ze dne 6. února 2007, které provozovatele FTV Prima, spol. s r. o. oprávnilo vysílat zemské digitální televizní vysílání Rozdílné stanovisko Dalibora Matulky, Daniela Nováka a Jana Kostrhuna k bodu č. 19 Nesouhlasíme s částí odpovědi, pokud jde o otázku, proč nebyli provozovatelé regionálního televizního vysílání na sdílených kmitočtech se společností FTV Prima spol. s r. o., FATEM TV, a. s., RTA Ostrava, s. r. o., RTA Zlín, s. r. o., RTA Jižní Čechy, s. r. o. a RTA Východní Čechy, s. r. o. o zahájení daného řízení informováni a nebylo s nimi jako s účastníky jednáno. Máme za to, že s uvedenými společnostmi mělo být nakládáno jako s účastníky řízení. Pokud se Rada rozhodla, že tyto společnosti nemají být účastníky řízení, měla o tom rozhodnout samostatným usnesením, což se nestalo. Postup Rady byl tedy vadný. - seznámila se s předloženými podněty a informuje provozovatele MAX LOYD s. r. o., RADIO BONTON a. s., EVROPA 2, spol. s r. o., Rádio DUHA, spol. s r. o. a Radio West Plzeň, s. r. o., že nelze nařídit ústní jednání, neboť nebylo zahájeno správní řízení - shledala, že provozovatel JUKE BOX, spol. s r. o., odvysílal program RADIO ĆAS-FM na frekvencích 103,7 FM Zlín, 101,3 FM Olomouc a 105,9 FM Frenštát pod Radhoštěm v pondělí 13. října 2008 v souladu s licenčními podmínkami a zákonem č. 231/2001 Sb. - zahájila s provozovatelem RADIO BONTON a. s. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že na programu Radio Bonton dne 29. srpna 2008 odvysílal neobjektivní a nevyvážené informace v rámci soutěže Last minute dovolená na vlnách 99,7 - vydala provozovateli AV - PARK s. r. o. upozornění na porušení licenčních podmínek, neboť vysílání programu TV 13 ve dnech září 2008 neodpovídalo stanoveným programovým podmínkám - vydala provozovateli AV - PARK s. r. o. upozornění na porušení 32 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., neboť ve dnech září 2008 odvysílal program TV 13 z velké části bez označení logem programu - zahájila s provozovatelem AV - PARK s. r. o. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., neboť jednostrannou prezentací vystoupení politiků ODS ve dnech září 2008 v programu TV 13 se mohl dopustit porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů - vydala provozovateli AV - PARK s. r. o. upozornění na porušení 48 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť opakovanou prezentací ochranné známky Gambrinus v reportáži Stodůlecké pivnosti 2008 ve vysílacím bloku pro 39. týden, který byl vysílán v rámci období září 2008 na programu TV 13, se dopustil porušení zákazu vysílání skryté reklamy 2 3 - vydala provozovateli 4M Rožnov spol. s r. o. upozornění na porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že na programu INFO Vsetín ve dnech září 2008 nezajistil, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově obrazově oddělené od ostatních částí programu - shledala, že vysílání provozovatele ZZIP s. r. o. z období října na programu MIK bylo v souladu se zákonem č. 231/2001 Sb. i licenčními podmínkami. - zahájila s provozovatelem První zpravodajská a. s. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 48 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Z1 Business, respektive rozhovorem s ředitelem firmy IBM ČR, dne 1. října 2008 od 12:27 hodin na programu Z1 se mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat do vysílání skrytou reklamu - zahájila s provozovatelem První zpravodajská a. s. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 48 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Runway, respektive reportážemi o Resortu Svatá Kateřina a kavárnách Starbucks, dne 1. října 2008 od 13:10 hodin na programu Z1 se mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat do vysílání skrytou reklamu - zahájila s provozovatelem První zpravodajská a. s. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 48 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Z1Peníze, respektive rozhovorem s majitelem firmy Radovan Vávra, dne 2. října 2008 od 22:30 hodin na programu Z1 se mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat do vysílání skrytou reklamu - vydala provozovateli První zpravodajská a. s. upozornění na porušení 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Interview B. T. dne 1. října 2008 od 13:37 hodin na programu Z1 se dopustil porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů - zahájila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 50 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že dne 2. října 2008 v čase 22:00-23:00 hod. na programu Nova překročil hodinový limit reklamy - zahájila s provozovatelem Českou televizí správní řízení z moci úřední pro možné porušení čl. IV, bod 12 zákona č. 304/2007 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že dne 7. října 2008 překročil na programu ČT1 povolený denní limit reklamy - zahájila s provozovatelem Českou televizí správní řízení z moci úřední pro možné porušení čl. IV, bod 12 zákona č. 304/2007 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že dne 15. října 2008 překročil na programu ČT1 povolený denní limit reklamy - zahájila s provozovatelem Českou televizí správní řízení z moci úřední pro možné porušení čl. IV, bod 12 zákona č. 304/2007 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že dne 22. října 2008 překročil na programu ČT1 povolený denní limit reklamy tím, že označení sponzora AMBI PUR, produkt Puresse Hypo Allergenic (sponzor reklamní znělky, mutace 1), vysílané premiérově dne 18. října 2008 ve 20:26:52 hodin na programu Prima televize, bylo neoddělenou reklamou tím, že označení sponzora FOOD, časopis (sponzor reklamní znělky, mutace 3), vysílané premiérově dne 24. října 2008 ve 20:06:29 hodin na programu Prima televize, bylo neoddělenou reklamou tím, že označení sponzora GERVAIS, produkt Lahodný přírodní sýr (sponzor reklamní 3 4 znělky, mutace 1), vysílané premiérově dne 13. října 2008 v 19:53:40 hodin na programu Prima televize, bylo neoddělenou reklamou tím, že označení sponzora JUICY, časopis (sponzor reklamní znělky, mutace 2), vysílané premiérově dne 1. října 2008 ve 21:23:23 hodin na programu Prima televize, bylo neoddělenou reklamou tím, že označení sponzora RAIFFEISENBANK, produkt Podílové fondy (sponzor reklamní znělky, mutace 1), vysílané premiérově dne 6. října 2008 ve 21:24:10 hodin na programu Prima televize, bylo neoddělenou reklamou možné porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že v označení sponzora FOOD, časopis (sponzor pořadu, mutace 13) vysílaném premiérově dne 12. září 2008 ve 21:41:08 hodin na programu Prima televize, nebyl identifikován sponzor možné porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že v označení sponzora SOUDAL, Montážní lepidlo 48A (sp. upout., mutace 1), vysílaném premiérově dne 13. září 2008 ve 21:07:44 hodin na programu Prima televize, nebyl identifikován sponzor možné porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že v označení sponzora SOUDAL Montážní pěna, Akrylový tmel, Montážní lepidlo 48A (sponzor pořadu, mutace 2), vysílaném premiérově dne 28. září 2008 v 11:51:33 hodin na programu Prima televize, nebyl identifikován sponzor možné porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že v označení sponzora www. zena. cz, www stránka (sponzor pořadu, mutace 5) vysílaném premiérově dne 26. září 2008 ve 21:21:50 hodin na programu Prima televize, nebyl identifikován sponzor - zahájila s provozovatelem Stanice O, a. s. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že v označení sponzora Mustang (sponzor pořadu, mutace 1) vysílaném premiérově dne 2. září 2008 v 16:25:12 hodin na programu Óčko, nebyl identifikován sponzor - zahájila s provozovatelem Stanice O, a. s. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že v označení sponzora Mustang (sponzor pořadu, mutace 2) vysílaném premiérově dne 2. září 2008 v 16:59:25 hodin na programu Óčko, nebyl identifikován sponzor - zahájila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Kriminálka New York (6) dne 7. listopadu 2008 od 17:35 hodin na programu Nova se mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat v době od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých - zahájila se zadavatelem Biopol GN s. r. o. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1995 Sb., neboť zadáním reklamy na Barney s Koenzym Nano Q10 (mutace 1) se mohl dopustit porušení zákazu reklamy, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu - zahájila se zadavatelem Biopol GN s. r. o. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1995 Sb., neboť zadáním reklamy na 4 5 Barney s Koenzym Nano Q10 (mutace 2) se mohl dopustit porušení zákazu reklamy, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu - zahájila s provozovatelem Českou televizí správní řízení z moci úřední pro možné porušení 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Události v regionech Brno, resp. reportáže Zájem Zlíňanů o volby zpočátku překvapil, dne 24. října 2008 od 18:00 hodin na programu ČT1 se mohl dopustit porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti - zahájila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Televizní noviny, resp. reportáže Česko slaví 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii, dne 17. listopadu 2008 od 19:30 hodin na programu Nova se mohl dopustit porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti možné porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Zprávy TV Prima, resp. reportáže o vzpouře v guatemalské věznici, dne 23. listopadu 2008 od 18:55 hodin na programu Prima televize se mohl dopustit porušení povinnosti nezařazovat v době od hodin do hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých - zahájila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o. správní řízení z moci úřední pro možné porušení 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Televizní noviny, resp. reportáže Na šest set příznivců krajně pravicové Dělnické strany dnes krátce po poledni zaútočilo na Romy v jedné z částí Litvínova v Janově, dne 17. listopadu 2008 od 19:30 hodin na programu Nova se mohl dopustit porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti Místopředseda Rady Daniel NOVÁK a člen Rady Dalibor MATULKA uplatňují své společné rozdílné stanovisko ve smyslu ustanovení 8 odst. 4 zákona čís. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění změn, k rozhodnutí Rady nezahájit správní řízení s provozovatelem Česká televize stran možného porušení ustanovení 31 odst. 2 a 3 citovaného zákona, přijatému na 22. zasedání Rady dne (bod čís. 33): Pořad "Máte slovo", odvysílaný dne od 21:00 h na programu ČT1, věnovaný velmi významnému politickému tématu, a to možnému postavení třetí nejsilnější politické strany ve státě (podle dlouhodobých výsledků voleb i opakovaně zjišťovaných voličských preferencí) mimo zákon, byl neobjektivní a nevyvážený. Moderátorka poskytla oběma diskutujícím stranám výrazně rozdílný časový prostor k vyjádření názorů na uvedenou problematiku. Zatímco diskutujícím, kteří zastávali názor postavit KSČM mimo zákon, ponechala dostatečný čas k dlouhým přednesům a vyslovení jednotlivých argumentů pro svá tvrzení, diskutující, kteří vyslovovali nesprávnost takového rozhodnutí, měli ve srovnání s nimi jen časový zlomek k vyjádření a opakovaně jim bylo znemožňováno vyslovit jednotlivé protiargumenty, neboť byli moderátorkou neustále přerušováni, popřípadě moderátorka, aniž poskytla možnost k jejich vyjádření, přešla k dalšímu podtématu. Stejně tak moderátorka nedokázala reagovat na řadu nepodložených tvrzení diskutujících, popřípadě požadovat na nich alespoň uvedení pramenů, z nichž čerpali. Z obsahu jejích moderačních vstupů navíc jednoznačně vyplývalo její osobní stanovisko k diskutovanému tématu. V důsledku nevyváženosti diváci neměli vůbec možnost srovnat argumentaci obou stran za účelem vytvoření si vlastního názoru. Pořad byl učebnicovým příkladem naprosto nezvládnutého moderování pořadu. V důsledku nepřipravenosti moderátorky a jí 5 6 jednostranně vedené diskuse nebyl objektivní a vyvážený. Závažnost pochybení je o to významnější, že se ho dopustilo médium veřejné služby. Radě, jakožto orgánu aplikace práva, a jejím jednotlivým členům nepřísluší rozhodovat pod vlivem subjektivního politického hodnocení, nýbrž z právního hlediska hodnotit dodržování zásad objektivnosti a vyváženosti; nezahájením správního řízení, ve kterém by byl náš shora uvedený názor potvrzen anebo vyvrácen, se Rada nevypořádala s posuzovanou relací v souladu se zákonem. - zahájila se společností COMTECH, spol. s r. o. správní řízení z moci úřední, protože zpracováním reklamy na produkt Emoxen gel naproxenum (mutace 6), která byla premiérově vysílána dne 8. srpna 2008 ve 13:44:55 hod. na programu ČT2 a následně na tomtéž programu reprízována do 24. srpna 2008, se mohla dopustit porušení 5a odst. 5 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb - zastavila správní řízení vedené se společností CET 21 spol. s r. o. pro možné porušení 2 odst. 1 písm. c) a 2c písm. b) zákona č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, kterého se měl dopustit opakovaným lákáním diváků k účasti v soutěži bez uvedení jejích pravidel dne 7. března 2007 v rámci pořadu Snídaně s Novou, vysílaného od 6:00 do 8:30 hodin na programu Nova, neboť se prokázalo, že k porušení zákona nedošlo, čímž odpadl důvod pro vedení správního řízení - zastavila s provozovatelem, Česká televize, správní řízení zahájené z moci úřední, pro možné porušení 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., odvysíláním pořadu Černé ovce, resp. reportáže o testu make- upu dne 25. února 2008 od 17:15 hodin na programu ČT1, neboť odpadl důvod správního řízení - spojila správní řízení sp. zn. 2008/ /HOL/ČTV, správní řízení 2008/ /HOL/ČTV a správní řízení sp. zn. 2008/ /HOL/ČTV vedené pro možné porušení článku IV., bodu 12 zákona č. 304/2007 Sb. - zastavila správní řízení vedené s provozovatelem, Česká televize, pro možné porušení čl. IV, bod 12, zákona č. 304/2007 Sb., ke kterému mělo dojít překročením denních limitů reklamy při vysílání provozovatele v měsících červen, červenec a srpen, neboť bylo prokázáno, že k porušení zákona nedošlo, čímž odpadl důvod správního řízení - zastavila správní řízení vedené s provozovatelem, Českou televizí, pro možné porušení 48 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit tím, že do vysílání pořadu Sama doma dne 5. června 2008 v čase od 12:30 hodin na programu ČT1 zařadil skrytou reklamu, neboť bylo prokázáno, že k porušení zákona nedošlo a tím odpadl důvod správního řízení - zahájila s provozovatelem vysílání, Českou televizí, správní řízení z moci úřední pro možné porušení 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohl dopustit odvysíláním pořadu Sama doma, dne 5. června 2008 od 12:30 hodin na programu ČT1 - vydala provozovateli, CET 21 spol. s r. o., upozornění na porušení 49 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. se stanovením lhůty k nápravě ihned, neboť ve filmu Junior vysílaném dne 31. srpna 2008 od 15:25 hodin na programu Nova nedodržel 20 minutový odstup mezi dvěma po sobě následujícími přerušeními pořadu, čímž se dopustil porušení 49 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Současně uložila v souladu s 79 odst. 5 správního řádu a 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. účastníkovi řízení povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1000 Kč - vydala provozovateli, HC Kabel, s. r. o., upozornění na porušení licenčních podmínek, neboť vysílání programu Infokanál Čejč ve dnech června 2008 neodpovídalo stanoveným programovým podmínkám - udělila provozovateli HC Kabel, s. r. o. pokutu ve výši 5 000,- Kč pro porušení 32 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., neboť ve dnech června 2008 odvysílal program Infokanál Hovorany bez označení logem programu. Současně uložila v 6 7 souladu s 79 odst. 5 správního řádu a 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. účastníkovi řízení povinnost uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč - vydala provozovateli Karlu Soukupovi upozornění na 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., neboť ve dnech 11. a 12. června 2008 odvysílal na programu Duha v rámci videotextu reklamní blok rádia Frekvence 1, který nebyl oddělen od ostatních částí programu - vydala provozovateli Karlu Soukupovi upozornění na porušení licenčních podmínek, neboť délka obrazové smyčky odvysílané ve dnech 11. a 12. června 2008 na programu Duha neodpovídala licenčním podmínkám - zastavila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o.. správní řízení vedené pod sp. zn. Rpo/129/05 z moci úřední, vedené pro možné porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., odvysíláním pořadu ze série Big Brother dne 19. září 2005 od 20:00 hodin do 21:55 hodin na programu NOVA, neboť se porušení zákona neprokázalo, čímž odpadl důvod pro vedení správního řízení - zastavila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o.. správní řízení vedené pod sp. zn. Rpo/128/05 z moci úřední, vedené pro možné porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., odvysíláním pořadu ze série Big Brother dne 18. září 2005 od 20:00 hodin do 21:55 hodin na programu NOVA, neboť se porušení zákona neprokázalo, čímž odpadl důvod pro vedení správního řízení - udělila v rámci správního řízení sp. zn. Rpo/133/05 provozovateli CET 21 spol. s r. o. pokutu ve výši ,- Kč, neboť odvysíláním pořadu ze série Big Brother ze dne 28. září 2005 od 20:00 hodin do 21:55 hodin mohl porušit ustanovení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. v platném znění, které uložila povinnost nezařazovat do vysílání v čase od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady, které by mohly ohrozit psychický, fyzický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Současně uložila účastníkovi řízení v souladu s 79 odst. 5 správního řádu a 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč - zastavila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o.. správní řízení vedené pod sp. zn. Rpo/132/05 z moci úřední, vedené pro možné porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., odvysíláním pořadu ze série Big Brother dne 27. září 2005 v čase od 17:20 hodin do 18:15 hodin na programu NOVA, neboť se porušení zákona neprokázalo, čímž odpadl důvod pro vedení správního řízení - udělila v rámci správního řízení sp. zn. Rpo/131/05 provozovateli CET 21 spol. s r. o. pokutu ve výši ,- Kč, neboť odvysíláním pořadu ze série Big Brother ze dne 26. září 2005 v čase od 17:20 hodin do 18:15 hodin mohl porušit ustanovení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. v platném znění, které uložila povinnost nezařazovat do vysílání v čase od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady, které by mohly ohrozit psychický, fyzický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Současně uložila účastníkovi řízení v souladu s 79 odst. 5 správního řádu a 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč - zastavila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o.. správní řízení vedené pod sp. zn. Rpo/134/05 z moci úřední, vedené pro možné porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., odvysíláním pořadu ze série Big Brother dne 29. září 2005 od 17:20 hodin do 18:15 hodin na programu NOVA, neboť se porušení zákona neprokázalo, čímž odpadl důvod pro vedení správního řízení - udělila v rámci správního řízení sp. zn. Rpo/110/05 provozovateli CET 21 spol. s r. o. pokutu ve výši ,- Kč neboť odvysíláním pořadu ze série Big Brother ze dne od 28. srpna 2005 do 1. září 2005 mohl porušit ustanovení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb. v platném znění, které uložila povinnost nezařazovat do vysílání v čase od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady, které by mohly ohrozit psychický, fyzický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Současně uložila účastníkovi řízení v souladu s 79 odst. 5 správního řádu a 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb. uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč 7 8 - seznámila se s rozsudkem Městského soudu, č. j. 10 Ca 179/2008 a zastavila správní řízení s provozovatelem, Českou televizí, vedené pro možné porušení 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se měl dopustit odvysíláním pořadu Události, resp. reportáže o povolebních vyjednáváních parlamentních stran dne 24. srpna 2006 od 19:15 hodin na programu ČT1, neboť bylo prokázáno, že k porušení zákona nedošlo, čímž odpadl důvod správního řízení - seznámila se s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 11 Ca 168/2008, ze dne 30. října 2008, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Rady sp. zn. 2007/183 /tyl a udělila společnosti Delpharmea Nutraceuticals a. s., zadavateli reklamy na přípravek CORTISIL (mutace 1), pokutu ve výši ,- Kč pro porušení 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb. Současně uložila účastníkovi řízení v souladu s 79 odst. 5 správního řádu a 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč - seznámila se s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 11 Ca 167/2008, ze dne 30. října 2008, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Rady sp. zn. 2007/184 /tyl a udělila společnosti Delpharmea Nutraceuticals a. s., zadavateli reklamy na přípravek CORTISIL (mutace 2), pokutu ve výši ,- Kč pro porušení 5d odst. 2 zákona č. 40/1995 Sb. Současně uložila účastníkovi řízení v souladu s 79 odst. 5 správního řádu a 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., uhradit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000,- Kč - vzala na vědomí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. září 2008, č. j. 7 As 49/ Ca 394/ /235/kov/WAL WALMARK, a. s. VARIXINAL (mutace 8), kterým byla zamítnuta kasační stížnost společnosti WALMARK, a. s. - vzala na vědomí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. září 2008, č. j. 7 As 48/ Ca 393/ /234/kov/WAL WALMARK, a. s. VARIXINAL (mutace 7), kterým byla zamítnuta kasační stížnost společnosti WALMARK, a. s. - seznámila se s informací ohledně vyhodnocování sponzorských vzkazů z hlediska zákona č. 231/2001 Sb. - seznámila se s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 11 Ca 256/ ze dne 30. října 2008, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Rady, č. j. : hol/3396/0834, jímž byla účastníku řízení, CET 21 spol. s r. o., uložena pokuta ve výši ,--Kč za porušení 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil odvysíláním filmu Hlava v oblacích dne 23. ledna 2008 od 9:25 hodin na programu Nova a podala vůči rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. : 11 Ca 256/ ze dne 30. října 2008 kasační stížnost - vzala na vědomí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 9 As 48/2008, kterým byla zamítnuta kasační stížnost Rady proti rozsudku Městského soudu v Praze rozhodnutí ze dne 16. dubna 2008, č. j. 5 Ca 368/ vzala na vědomí rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. listopadu 2008, č. j. 9 As 51/2008, kterým byla zamítnuta kasační stížnost Rady proti rozsudku Městského soudu v Praze rozhodnutí ze dne 16. dubna 2008, č. j. 5 Ca 365/2007 V Praze dne Jiří Šenkýř místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání kontakt: cz Tisková zpráva z 1. zasedání, konaného dne Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Tisková zpráva z 1. zasedání, konaného dne 5. 1. 2010 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání - udělila Pavlu Kalistovi, IČ 64181871, licenci k provozování televizního vysílání šířeného prostřednictvím Zápis z 14. zasedání, konaného ve dnech Zápis z 14. zasedání, konaného ve dnech 29. 7. 2008-30. 7. 2008 Přítomni: Šenkýř, Vaculíková, Gomba, Matulka, Pospíchal, Rozehnal, Novák, Kostrhun, Kantůrková, Pejřil, Ondrová, Macková, Žák Omluveni: Ověřovatel:
http://docplayer.cz/44507738-Zprava-c-108-2012-kr-o-vysledku-prezkoumani-hospodareni-obce-vlachova-lhota-ic-za-rok-2012.html
2017-12-11T09:39:01
[ " zákona č. 420", " zákona č. 250", " zákona č. 250", " zákona č. 563", " zákona č. 563", " zákona č. 420", " zákona č. 563", " zákona č. 420", " zákona č. 563", " zákona č. 420", " zákona č. 420", " zákona č. 420", " zákona č. 137", " zákona č. 420" ]
Zpráva č.108/2012/kř. o výsledku přezkoumání hospodaření obce Vlachova Lhota, IČ: za rok PDF Download "Zpráva č.108/2012/kř. o výsledku přezkoumání hospodaření obce Vlachova Lhota, IČ: za rok 2012" 1 Odbor Kancelář ředitele Oddělení kontrolní Obec Vlachova Lhota Vlachova Lhota Valašské Klobouky datum pověřená úřední osoba číslo jednací spisová značka Ing. Vít Sušila KUZL 812/2013 KUSP 812/2013 KŘ Zpráva č.108/2012/kř o výsledku přezkoumání hospodaření obce Vlachova Lhota, IČ: za rok 2012 Přezkoumání se uskutečnilo ve dnech: na základě zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Místo provedení přezkoumání: Obecní úřad Vlachova Lhota 68, Valašské Klobouky Přezkoumání vykonal: kontrolor pověřený řízením přezkoumání: Ing. Vít Sušila Obec Vlachova Lhota zastupovali: starosta: účetní: Libor Mana Lenka Častulíková Krajský úřad Zlínského kraje IČ: tř. Tomáše Bati 21, PO Box 220 tel.: , fax: Zlín 2 A. Přezkoumané písemnosti Druh písemnosti Návrh rozpočtu Popis písemnosti Návrh rozpočtu obce Vlachova Lhota na rok 2012 byl zveřejněn na úředních deskách Návrh byl zpracován v příjmech ve tř. 1 a 4 na položky, ve tř. 2 a 3 a ve výdajích na paragrafy. Pravidla provizoria rozpočtového Pravidla rozpočtového provizoria pro rok 2012 schválilo zastupitelstvo obce dne usnesením č. 10/2011, bod 8. Příjmy i výdaje v něm byly stanoveny absolutní částkou. Rozpočtová opatření Rozpočtový výhled Schválený rozpočet Závěrečný účet Úpravy rozpočtu byly provedeny dvěma rozpočtovými opatřeními schválenými usneseními zastupitelstva obce: č. 7/2012, bod 2 ze dne , č. 10/2012, bod 4 ze dne (zmocnění.) Namátkovou kontrolou rozpočtového opatření č. 1/2012 a příslušného deníku úprav rozpočtu z nebyly zjištěny rozdíly. Rozpočtová opatření obsahovala i povinná opatření podle 16, odstavce 4, zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Celkem byly rozpočtovými opatřeními zvýšeny příjmy o Kč, výdaje o Kč a financování o Kč. Obec měla pro kontrolované období schválený rozpočtový výhled na roky 2011 až 2013, schválený zastupitelstvem obce dne Rozpočet byl schválen zastupitelstvem obce usnesením č. 2/2012 ze dne pod bodem 1. Schválený rozpočet obsahoval závazné ukazatele: příjmy ve výši ,00 Kč výdaje ve výši ,00 Kč financování ,00 Kč. Financování tvořila změna prostředků na běžném účtu a splátky půjček. Rozpis rozpočtu byl proveden v účetním období 3/2012. Závěrečný účet obce za rok 2011 byl schválen zastupitelstvem obce usnesením č. 5/2012 pod bodem 10 po předchozím zveřejnění na úřední desce ve dnech , a to s výhradou. Při zveřejnění závěrečného účtu nebylo dodrženo ustanovení 17, odst. 6 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění: součástí zveřejnění návrhu závěrečného účtu po dobu nejméně 15 dnů před jeho projednáním v zastupitelstvu obce na elektronické úřední desce nebyla celá zpráva o výsledku přezkoumání hospodaření. Bankovní výpis Kontrole byly podrobeny bankovní výpisy z běžného účtu č /0100, vedeného Komerční bankou, a.s. za období říjen - prosinec Doklady byly zpracovávány na základě denního výpisu. Všechny provedené bankovní operace byly doloženy účetními doklady, viz bod Účetní doklady. Konečný zůstatek účtu k ve výši ,57 Kč souhlasil se stavem účtu 231 v rozvaze. 2 3 V roce 2011 obec zřídila u KB účet č pro prostředky fondu rozvoje bydlení. Rovněž u tohoto účtu konečný stav k ve výši ,60 Kč souhlasil s údajem v rozvaze (účet 236.) Dohoda o hmotné odpovědnosti Dohoda o hmotné odpovědnosti s účetní obce - uzavřena k pokladní byla Evidence pohledávek Obec vykazovala k dlouhodobé pohledávky ve výši ,39 Kč. Jednalo se o nesplacené zůstatky půjček z FRB. Krátkodobé pohledávky bez dohadných položek činily ,00 Kč a byly tvořeny těmito položkami: - odběratelé 8 603,00 Kč - poskytnuté zálohy ,00 Kč - jiné pohledávky z hlavní činnosti ,00 Kč Na účtu 315 byly vedeny čtyři pohledávky z roku 2011, na které byl s dlužnicí uzavřen splátkový kalendář. Na tyto pohledávky po lhůtě splatnosti nebyly vytvořeny opravné položky. Vzhledem k výši pohledávky to však významně neovlivnilo hospodářský výsledek. Evidence závazků Obec vykázala k dlouhodobé závazky ve výši ,00 Kč. Jednalo se o dlouhodobý úvěr a dlouhodobou finanční výpomoc. Krátkodobé závazky činily ,50 Kč a byly tvořeny těmito položkami: - dodavatelé ,00 Kč - přijaté zálohy ,00 Kč - závazky z mezd ,00 Kč - DPH ,50 Kč - zálohy na dotace ,00 Kč. Všechny závazky byly ve lhůtě splatnosti. Inventurní soupis majetku a závazků Ke kontrole byla předložena dokumentace inventarizace za rok Inventarizace byla provedena inventarizační komisí podle usnesení zastupitelstva obce ze dne V souladu s 29 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví byla inventarizace provedena u veškerého majetku a závazků. Fyzická i dokladová inventura byla provedena k Porovnání účetního a evidenčního stavu se stavem zjištěným inventarizací nebyly zjištěny rozdíly. Odměňování zastupitelstva Pokladní doklad členů Odměny neuvolněné místostarostce, předsedům výborů a zastupitelům obce byly v roce 2012 vypláceny podle usnesení zastupitelstva obce č. 17/01/10 a 18/01/10 z v souladu s 2 Nařízení vlády č. 37/2003 Sb., v platném znění. Odměna uvolněného starosty byla stanovena a vyplácena v souladu s 1 uvedeného nařízení. Byla provedena kontrola doloženosti hotovostních výdajů za měsíce říjen - prosinec Všechny kontrolované výdaje byly řádně doloženy. Měsíčně byla prováděna finanční kontrola. Finanční výbor provedl kontrolu pokladny dne se závěrem: nedostatky nezjištěny. Dále byla provedena v uvedených měsících namátková kontrola návaznosti výběrů v hotovosti na doplnění pokladny obce a odvodů z pokladny na běžný účet bez závad. 3 4 Pokladní kniha (deník) Příloha rozvahy Rozvaha Účetní doklad Pokladní kniha byla vedena v programu PREMIER system, všechny záznamy byly doloženy pokladními doklady. Příjmové a výdajové doklady byly číslovány jednou číselnou řadou, v kontrolovaném období byla dodržena. Pokladní limit nebyl stanoven. Příloha rozvahy k obsahuje doplňující číselné a slovní informace k účetní závěrce v souladu s ustanovením Vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, v platném znění. V rozvaze k byly uspořádány položky majetku a jiných aktiv a závazků a jiných pasiv. Hodnoty položek rozvahy byly vykázány podle konečných zůstatků zjištěných na jednotlivých syntetických účtech. Aktiva netto celkem ve výši ,36 Kč se rovnala pasivům celkem k témuž datu. Korekci aktiv ve výši ,95 Kč tvořily zůstatky účtů oprávek k dlouhodobému hmotnému a nehmotnému majetku. Účetní jednotka účtuje v soustavě podvojného účetnictví, v rozsahu stanoveném zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví v platném znění, prováděcí vyhláškou č. 410/2009 Sb. a Českými účetními standardy pro územní samosprávné celky, příspěvkové organizace, státní fondy a organizační složky státu, za použití prostředků výpočetní techniky (program Gordic). Byla provedena kontrola dokladů za měsíce říjen - prosinec 2012 (faktury hrazené z účtu u Komerční banky, a.s.). Účetní doklady, v rozsahu provedené kontroly, obsahovaly náležitosti stanovené v 11 zákona o účetnictví a také záznamy o provedené finanční kontrole. Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu Výkaz zisku a ztráty Smlouvy a další materiály k poskytnutým účelovým dotacím Ke kontrole byl předložen výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí Fin 2-12 M za období 12/2012 Plnění rozpočtu bylo rovnoměrné, k překročení výdajů nedošlo u žádného paragrafu. Celkové plnění: Příjmy po konsolidaci dosáhly ,02 Kč, tj. 100,00 % upraveného rozpočtu. Běžné výdaje po konsolidaci činily ,95 Kč, tj. 99,73 % upraveného rozpočtu Kapitálové výdaje po konsolidaci činily ,00 Kč, tj. 99,99 % upraveného rozpočtu. Výkaz zisku a ztráty k obsahoval konečné zůstatky syntetických účtů nákladů a výnosů a výsledek hospodaření v hlavní činnosti, hospodářskou činnost obec neprovozovala. Náklady celkem byly vykázány ve výši ,97 Kč, výnosy celkem dosáhly výše ,18 Kč, čímž byl dosažen záporný hospodářský výsledek ,79 Kč. Jeho výše se rovnala položce Výsledek hospodaření běžného účetního období uvedené v rozvaze k témuž dni. Všechny příspěvky byly realizovány v rámci schváleného rozpočtu a byly schváleny zastupitelstvem obce. 4 5 Smlouvy a další materiály k přijatým účelovým dotacím Obec v roce 2012 obdržela tyto účelově určené prostředky od Zlínského kraje: ÚZ ,00 Kč investiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje na realizaci projektu Návrh územního plánu Vlachova Lhota podle smlouvy č. D/1330/2011/ŘDP. Čerpání doloženo fakturami č na ,00 Kč a na ,00 Kč za zpracování návrhu územního plánu, kterými byla doložena i vlastní spoluúčast. Ze SR - všeobecné pokladní správy obec obdržela: ÚZ ,00 Kč neinvestiční dotace ze státního rozpočtu na úhradu výdajů spojených s konáním voleb do Senátu PČR a do zastupitelstev krajů. Čerpání bylo doloženo mzdovými doklady (odměny členů volebních komisí a z dohod o provedení práce) a fakturou č (kancelářské potřeby) a pokladním dokladem 536 (občerstvení do limitu) v celkové částce ,00 Kč. Nevyčerpaná částka ,00 Kč byla vrácena dne Z ostatních účelových prostředků byly kontrole podrobeny: ÚZ ,00 Kč neinvestiční dotace ze státního rozpočtu - MK v rámci programu Veřejné informační služby knihoven - VISK 3 podle Rozhodnutí č. j. 321/MK-S 5331/2012 SOLK. Čerpání doloženo fakturami č , a celkem na ,00 Kč za nákup hardware, software a služby, podíl vlastních zdrojů splněn. ÚZ ,00 Kč neinvestiční dotace ze státního rozpočtu - MMR na akci Důstojné místo pro tichou modlitbu, identifikační číslo EDS 117D Čerpání doloženo fakturou č na ,00 Kč, podíl vlastních zdrojů fakturami č na ,00 Kč a na 16940,00 Kč za stavební práce. ÚZ ,00 Kč ÚZ ,00 Kč neinvestiční a investiční dotace ze státního rozpočtu - MMR na akci Aktivity pod střechou, identifikační číslo EDS 117D Čerpání doloženo fakturami č na ,00 Kč, na ,00 Kč a na (část) za stavební práce a inventář, podíl vlastních zdrojů dále doložen fakturou č na ,00 Kč. Smlouvy o přijetí úvěru Obec v roce 2010 uzavřela s Komerční bankou, a. s. úvěrovou smlouvu na dlouhodobý úvěr ve výši ,00 Kč na akci Rekonstrukce a celková obnova lesních cest v obci Vlachova Lhota. Úvěr byl schválen zastupitelstvem obce dne usnesením č. 6/2010, bod 1. Stav úvěru k byl ,00 Kč. Za úvěr obec ručila blankosměnkou vlastní, zastavený majetek nemá. V roce 2012 obec přijala krátkodobý úvěr od Komerční banky, a.s. ve výši ,00 Kč na financování projektu revitalizace centrální části obce Vlachova Lhota. Přijetí úvěru bylo schváleno 5 6 zastupitelstvem obce dne usnesením č. 4/2012. Úvěr byl jednorázově splacen dne Dne zastupitelstvo schválilo přijetí úvěru od SFRB ve výši ,00 Kč na opravy a modernizaci bytů. V roce 2012 bylo z úvěru vyčerpáno ,00 Kč. Smlouvy o půjčce Obec poskytla v roce 2011 krátkodobou návratnou finanční výpomoc DSO Sdružení obcí mikroregionu Ploština ve výši ,00 Kč. Prodloužení splatnosti půjčky bylo schváleno zastupitelstvem obce dne usnesením č. 10/2011, bod 11. Půjčka byla vrácena dne Dokumentace zakázkám k veřejným Obec v roce poskytla občanům čtyři půjčky ze SFRB prostřednictvím obce v celkové výši ,00 Kč. Smlouvy byly schváleny zastupitelstvem obce. Podle sdělení starosty obec v roce 2012 realizovala pouze veřejné zakázky malého rozsahu. Peněžní fondy obce (FRB, sociální, apod.) pravidla tvorby a použití Obec účtovala o poskytnutých půjčkách ze SFRB prostřednictvím účtu 419. Kontrola doporučuje tento způsob účtování prověřit. B. Zjištění z přezkoumání B. I. Předmět přezkoumání, u něhož nebyla nalezena chyba či nedostatek Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 1 písm. b) finanční operace, týkající se tvorby a použití peněžních fondů Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 1 písm. c) náklady a výnosy podnikatelské činnosti územního celku Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 1 písm. d) peněžní operace, týkající se sdružených prostředků vynakládaných na základě smlouvy mezi dvěma a více územními celky, anebo na základě smlouvy s jinými právnickými nebo fyzickými osobami Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 1 písm. e) finanční operace, týkající se cizích zdrojů ve smyslu právních předpisů o účetnictví Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 1 písm. f) hospodaření a nakládání s prostředky poskytnutými z Národního fondu a s dalšími prostředky ze zahraničí poskytnutými na základě mezinárodních smluv Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 1 písm. g) vyúčtování a vypořádání finančních vztahů ke státnímu rozpočtu, k rozpočtům krajů, k rozpočtům obcí, k jiným rozpočtům, ke státním fondům a k dalším osobám Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 2 písm. a) nakládání a hospodaření s majetkem ve vlastnictví územního celku Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 2 písm. b) nakládání a hospodaření s majetkem státu, s nímž hospodaří územní celek Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 2 písm. c) zadávání a uskutečňování veřejných zakázek, s výjimkou úkonů a postupů přezkoumaných orgánem dohledu podle zvláštního právního předpisu Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 2 písm. d) stav pohledávek a závazků a nakládání s nimi Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 2 písm. e) ručení za závazky fyzických a právnických osob Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 2 písm. f) zastavování movitých a nemovitých věcí ve prospěch třetích osob Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 2 písm. g) zřizovaní věcných břemen k majetku územního celku 6 7 B. II. Při přezkoumání byly zjištěny chyby a nedostatky, které nemají závažnost nedostatků uvedených v 10 odst. 3 zákona č. 420/2004 Sb. pod písmenem c). Předmět: Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 2 písm. h) účetnictví vedené územním celkem Právní předpis: Vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky 23 - Opravné položky k pohledávkám Obec nevytvořila opravné položky k pohledávkám, které byly vedeny na účtu 315 ve výši ,00 Kč a byly více než 90 dnů po splatnosti. byly zjištěny chyby a nedostatky uvedené v 10 odst. 3 písm. c) zákona č. 420/2004 Sb. Předmět: Zákon č. 420/2004 Sb. 2 odst. 1 písm. a) plnění příjmů a výdajů rozpočtu včetně peněžních operací, týkajících se rozpočtových prostředků Právní předpis: Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů 17 odst. 6 - Územní samosprávný celek nezveřejnil způsobem umožňujícím dálkový přístup úplné znění návrhu závěrečného účtu včetně celé zprávy o výsledku přezkoumání. Obec zveřejnila způsobem umožňujícím dálkový přístup návrh závěrečného účtu za rok 2011 bez Zprávy o výsledku přezkoumání hospodaření obce za rok C. Závěr C. I. Odstraňování chyb a nedostatků Při přezkoumání hospodaření za předchozí roky byly zjištěny následující méně závažné chyby a nedostatky. Vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, 66 Územní celek chybně odepisoval majetek. Účetní jednotka chybně zúčtovala oprávky k ostatnímu dlohodobému nehmotnému majetku k : podle odpisového plánu měly činit ,00 Kč, stav účtu 079 k byl ,00 kč. Aktiva účetní jednotky tak byla chybně snížena o ,00 Kč. NAPRAVENO Oprava účtování provedena dokladem č dne C II. Při přezkoumání hospodaření obce Vlachova Lhota za rok 2012 byly zjištěny chyby a nedostatky, které nemají závažnost nedostatků uvedených pod písm. c) [ 10 odst. 3 písm. b) zákona č. 420/2004 Sb.]. Byly zjištěny chyby a nedostatky, spočívající v [ 10 odst. 3 písm. c) zákona č. 420/2004 Sb.] c4) překročení působnosti C. III. Nebyla zjištěna rizika dle 10 odst. 4 písm. a) zákona č. 420/2004 Sb. 7 8 C. IV. Při přezkoumání hospodaření obce Vlachova Lhota za rok 2012 Byly zjištěny dle 10 odst. 4 písm. b) následující ukazatele: a) podíl pohledávek na rozpočtu územního celku 2,37 % b) podíl závazků na rozpočtu územního celku 4,63 % c) podíl zastaveného majetku na celkovém majetku územního celku 0,00 % Vlachova Lhota dne Ing. Vít Sušila kontrolor pověřený řízením přezkoumání podpis Libor Mana, starosta obce Vlachova Lhota prohlašuje, že v kontrolovaném období územní celek nehospodařil s majetkem státu, neručil svým majetkem za závazky fyzických a právnických osob, nezastavil movitý a nemovitý majetek, neuzavřel kupní smlouvu o koupi, směnnou smlouvu a smlouvu o výpůjčce týkající se nemovitého majetku, smlouvu o převzetí dluhu nebo ručitelského závazku, smlouvu o přistoupení k závazku a smlouvu o sdružení, nekoupil ani neprodal cenné papíry, obligace, neuskutečnil majetkové vklady, uskutečnil pouze veřejné zakázky malého rozsahu ( 12 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb.). Zprávu převzal a s obsahem byl seznámen dne Libor Mana starosta.. podpis 1 x obdrží: Obec Vlachova Lhota 1 x obdrží: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor Kancelář ředitele, oddělení kontrolní Poznámka: Územní celek je ve smyslu ustanovení 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 420/2004 Sb., povinen přijmout opatření k nápravě chyb a nedostatků uvedených v této zprávě o výsledku přezkoumání hospodaření a podat o tom písemnou informaci a to nejpozději do 15 dnů po projednání této zprávy spolu se závěrečným účtem v orgánech územního celku. 8
http://kraken.slv.cz/22Cdo2514/2013
2018-09-20T13:47:31
[ " § 237", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 237", " § 221", " soud ", " soud ", " soud " ]
22 Cdo 2514/2013 Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně H. H., zastoupené JUDr. Václavem Blovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalovanému J. H., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 278/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2013, č. j. 18 Co 454/2012-492, takto: II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Václava Blovského. Stručné odůvodnění Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 29. ledna 2013, č. j. 18 Co 454/2012-492, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. února 2012, č. j. 13 C 16/2004-446 (správně č. j. 13 C 278/2008-446), kterým soud zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 32/1995 vztahující se k rozsudku jmenovaného soudu ze dne 18. června 2002, č. j. 17 C 32/1995-114, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2002, č. j. 13 Co 477/2002-455. Obsah usnesení soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. V dané věci je pro posouzení věci podstatné skutkové zjištění, zda žalovaný již v původním řízení mohl vědět (mít objektivní podezření), že šlo o padělky obrazů. Toto zjištění je výsledkem hodnocení důkazů; nejde tedy o posouzení právní otázky ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolatel poukazuje na údajný rozdíl v hodnocení procesní otázky v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2005, sp. zn. 22 Cdo 2815/2004, a ze dne 21. srpna 2008, sp. zn. 22 Cdo 2932/2008. V prvním z těchto rozhodnutí se uvádí: Vyjde-li po skončení řízení najevo, že umělecký předmět, jehož ocenění bylo významné pro výsledek řízení, o jehož pravosti nebylo důvodu pochybovat, je padělkem, jde o novou skutečnost ve smyslu § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ve věci sp. zn. 22 Cdo 2932/2008 však Nejvyšší soud jen konstatoval, že soudy v nalézacím řízení pominuly skutečnosti tvrzené žalovanou, které podle jeho názoru mohly být významné. Dovolací soud jinak nevyslovil žádný závazný názor o tom, zda žalovaný věděl či měl vědět o tom, že jde o padělky, pouze upozornil na skutečnosti, které měly být při hodnocení důkazů vzaty v úvahu, soudy je však opomenuly. Vztah rozhodnutí ve věci sp. zn. 22 Cdo 2932/2008 k rozhodnutí ve věci sp. zn. 22 Cdo 2815/2004 byl v prvně uvedeném rozhodnutí vysvětlen (str. 6); lze jen opakovat, že okruh přezkoumávaných skutečností nebyl v těchto rozhodnutích totožný. Jestliže soudy vzaly v úvahu skutečnosti, na které dovolací soud upozornil, a poté na základě vlastního hodnocení důkazů dospěly k závěru, že tvrzení o tom, že obrazy jsou falza, mohl dovolatel vznést již v původním řízení, není tu rozpor jejich rozhodnutí s žádným shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Podmínky přípustnosti dovolání tak nejsou splněny.
https://www.vino77.cz/obchodni-podminky/
2019-05-22T15:43:06
[ " § 1751", " zákona č. 89", " § 1837", " čl. 1", " § 1829", " čl. 2", " čl. 2", " § 1914", " § 2099", " čl. 13", " § 7", " zákona č. 480", " čl. 6" ]
Obchodní podmínky – víno77 Moje vína víno77, s.r.o. se sídlem Wolkerova č.ev. 218, 691 83 Drnholec identifikační číslo: 06429556 zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Brně, oddíl C, vložka 101986 pro prodej zboží prostřednictvím on-line obchodu umístěného na internetové adrese www.vino77.cz Tyto obchodní podmínky (dále jen „obchodní podmínky“) obchodní společnosti víno77, s.r.o., se sídlem Wolkerova č. ev. 218, 691 83 Drnholec, identifikační číslo: 06429556, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Brně, oddíl C, vložka 101986 (dále jen „prodávající“) upravují v souladu s ustanovením § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) vzájemná práva a povinnosti smluvních stran vzniklé v souvislosti nebo na základě kupní smlouvy (dále jen „kupní smlouva“) uzavírané mezi prodávajícím a jinou fyzickou osobou (dále jen „kupující“) prostřednictvím internetového obchodu prodávajícího. Internetový obchod je prodávajícím provozován na webové stránce umístěné na internetové adrese vino77.cz (dále jen „webová stránka“), a to prostřednictvím rozhraní webové stránky (dále jen „webové rozhraní obchodu“). Prodávající může zrušit uživatelský účet, a to zejména v případě, kdy kupující svůj uživatelský účet déle než 5 let nevyužívá, či v případě, kdy kupující poruší své povinnosti z kupní smlouvy (včetně obchodních podmínek). Webové rozhraní obchodu obsahuje informace o zboží, a to včetně uvedení cen jednotlivého zboží a nákladů za navrácení zboží, jestliže toto zboží ze své podstaty nemůže být navráceno obvyklou poštovní cestou. Ceny zboží zůstávají v platnosti po dobu, kdy jsou zobrazovány ve webovém rozhraní obchodu. Tímto ustanovením není omezena možnost prodávajícího uzavřít kupní smlouvu za individuálně sjednaných podmínek. Před zasláním objednávky prodávajícímu je kupujícímu umožněno zkontrolovat a měnit údaje, které do objednávky kupující vložil, a to i s ohledem na možnost kupujícího zjišťovat a opravovat chyby vzniklé při zadávání dat do objednávky. Objednávku odešle kupující prodávajícímu kliknutím na tlačítko „Objednat“. Údaje uvedené v objednávce jsou prodávajícím považovány za správné. Prodávající neprodleně po obdržení objednávky toto obdržení kupujícímu potvrdí (dále jen „elektronická adresa kupujícího“). v hotovosti v provozovně prodávajícího na adrese Wolkerova č.ev. 218, 691 83 Drnholec; bezhotovostně převodem na účet prodávajícího č. 1157643009/2700, vedený u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (dále jen „účet prodávajícího“); Kupující bere na vědomí, že dle ustanovení § 1837 občanského zákoníku nelze mimo jiné odstoupit od kupní smlouvy o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání kupujícího nebo pro jeho osobu, od kupní smlouvy o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím, od kupní smlouvy o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit a od kupní smlouvy o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal. Nejedná-li se o případ uvedený v čl. 1 obchodních podmínek či o jiný případ, kdy nelze od kupní smlouvy odstoupit, má kupující v souladu s ustanovením § 1829 odst. 1 občanského zákoníku právo od kupní smlouvy odstoupit, a to do čtrnácti (14) dnů od převzetí zboží, přičemž v případě, že předmětem kupní smlouvy je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, běží tato lhůta ode dne převzetí poslední dodávky zboží. Odstoupení od kupní smlouvy musí být prodávajícímu odesláno ve lhůtě uvedené v předchozí větě. Pro odstoupení od kupní smlouvy může kupující využit vzorový formulář poskytovaný prodávajícím, jenž tvoří přílohu obchodních podmínek. Odstoupení od kupní smlouvy může kupující zasílat mimo jiné na adresu provozovny prodávajícího či na adresu elektronické pošty prodávajícího [email protected]. V případě odstoupení od kupní smlouvy dle čl. 2 obchodních podmínek se kupní smlouva od počátku ruší. Zboží musí být kupujícím prodávajícímu vráceno do čtrnácti (14) dnů od doručení odstoupení od kupní smlouvy prodávajícímu. Odstoupí-li kupující od kupní smlouvy, nese kupující náklady spojené s navrácením zboží prodávajícímu, a to i v tom případě, kdy zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou. V případě odstoupení od kupní smlouvy dle čl. 2 obchodních podmínek vrátí prodávající peněžní prostředky přijaté od kupujícího do čtrnácti (14) dnů od odstoupení od kupní smlouvy kupujícím, a to stejným způsobem, jakým je prodávající od kupujícího přijal. Prodávající je taktéž oprávněn vrátit plnění poskytnuté kupujícím již při vrácení zboží kupujícím či jiným způsobem, pokud s tím kupující bude souhlasit a nevzniknou tím kupujícímu další náklady. Odstoupí-li kupující od kupní smlouvy, prodávající není povinen vrátit přijaté peněžní prostředky kupujícímu dříve, než mu kupující zboží vrátí nebo prokáže, že zboží prodávajícímu odeslal. Práva a povinnosti smluvních stran ohledně práv z vadného plnění se řídí příslušnými obecně závaznými právními předpisy (zejména ustanoveními § 1914 až 1925, § 2099 až 2117 a 2161 až 2174 občanského zákoníku a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů). Vyřizování stížností spotřebitelů zajišťuje prodávající prostřednictvím elektronické adresy [email protected]. Informaci o vyřízení stížnosti kupujícího zašle prodávající na elektronickou adresu kupujícího. Svou informační povinnost vůči kupujícímu ve smyslu čl. 13 Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „nařízení GDPR“) související se zpracováním osobních údajů kupujícího pro účely plnění kupní smlouvy, pro účely jednání o kupní smlouvě a pro účely plnění veřejnoprávních povinností prodávajícího plní prodávající prostřednictvím zvláštního dokumentu. Kupující souhlasí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., Pokud vztah založený kupní smlouvou obsahuje mezinárodní (zahraniční) prvek, pak strany sjednávají, že vztah se řídí českým právem. Volbou práva podle předchozí věty není kupující, který je spotřebitelem, zbaven ochrany, kterou mu poskytují ustanovení právního řádu, od nichž se nelze smluvně odchýlit, a jež by se v případě neexistence volby práva jinak použila dle ustanovení čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Kontaktní údaje prodávajícího: adresa pro doručování Wolkerova č.ev. 218, 691 83 Drnholec, adresa elektronické pošty [email protected], telefon 724 524 865. V Drnholci dne 8. května 2019 víno77 ... prostě dobrý ročník Sledujte mne na FB. Platit lze úsměvem i kartou. © 2019 víno77, s.r.o.
https://e-justice.europa.eu/content_access_to_justice_in_environmental_matters-300-de-printMS-it.do?clang=cs&member=1&mtContentRequested=1
2019-10-17T22:55:27
[ "\nČl. 20", " Čl. 19", " Čl. 72", " soud ", " soud ", " čl. 5", "\nSoud ", " § 99", " § 99", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " § 1004", " § 906", " soud ", " Soud ", " § 3", " § 2", " soud ", " Soud ", " Soud ", " soud ", " § 154", " soud ", " § 116", " § 166", " soud ", " soud " ]
Vaše práva v environmentální oblasti - Německo Čl. 20a německé ústavy („Grundgesetz“ uvádí, že stát musí chránit přirozené základy života zvířat v právních předpisech a výkonných práva a soudní opatření. Ale základní právo na životní prostředí, které mohou občané přímo uplatnit ve správním nebo soudním řízení, není podle tohoto článku. Čl. 19 bod 4 přiznává způsobilost za použití u obecných soudů pro každého, jehož práva byla porušena orgánem veřejné moci. Jiná významná nařízení, Grundgesetz dotčena odpovědnost federace (Bund) spolkových zemí (Länder). Čl. 72 vymezuje ochranu přírody a územního plánování, kde spolkové země mají legislativní pravomoc, dokud Bund neupravilo této otázky. Právní předpisy obecných zásad upravujících ochranu přírody, právní předpisy týkající se ochrany druhů a ochranu mořského života jsou vyhrazeny Bund. Obecná pravidla mezinárodního práva jsou součástí spolkového práva. Provádění mezinárodních smluv na základě zákona federálního zákona. Evropské právo je za určitých podmínek přímo použitelné, když Bund Länder jej neprovedou ve vnitrostátním právu [1].#1 Po přibližně jeden a půl roku, tato situace, při změně německé právní předpisy v této oblasti – umweltrechtsbehelfsgesetz životního prostředí (odvolání), které následovalo po rozsudku Soudního dvora EU a nakonec vstoupila v platnost v lednu 29, 2013. Německé soudy jsou nezávislí a mají vlastní správy. Zákon stanoví uspořádání soudů a dosažení jurisdikce. Existují soudy na úrovni spolkové země, tak na úrovni státu. Spolkový ústavní soud a ústavní soudy spolkové země nejsou součástí běžného soudního systému. Jejich pravomoc je omezena na otázky přímo dotýká otázky ústavy. Nicméně občané mohou klást ústavnímu soudu ověřit, zda jejich ústavní práva byla porušena (tzv. „Verfassungsbeschwerde ústavní stížnosti), která je důležitým prvkem německého právního řádu jako celku. Německý soudní systém má několik poboček. Takzvané běžných pravomocí v oblasti soukromého práva, tak i v případě trestního řízení. Zvláštní a do určité míry také tyto předpisy správní soudy a specializované soudy pověřenými případy daňové právo, sociální práva. V případech týkajících se životního prostředí obecně správní soudy jsou pověřeny. Správní soudy jsou: třístupňový systém Správní soudy (obvykle několik v každé spolkové zemi) Vyšší správní soudy (obvykle jeden za každou zemi) (Spolkovému správnímu soudu v Lipsku). Obecně platí, co nejnižší úroveň správní soudy jsou soudy prvního stupně, odvolací správní soudy vyššího a následně Spolkový správní soud. Nicméně v některých environmentálních otázek, zejména týkajících se infrastruktury, pouze Spolkový správní soud má za to, že existuje pouze jediný případ, a není možné odvolání. To se týká soudních případů týkajících se několika plan-approval postupy, například v oblasti Železniční infrastruktury, Vnitrostátní meziměstské silnice, Vnitrostátní vodní cesty. V Německu neexistují žádné zvláštní soudy odpovědné za otázky životního prostředí. Nicméně většina komor specializovaných soudů o právních předpisech v oblasti životního prostředí. „forum shopping“ není běžná praxe v Německu. Kromě toho je příslušnost jasně stanovených zákonem předem. V případě pochybností by soudy měly ověřit, zda jsou příslušné, s vyloučením soudní příslušnosti jiných soudů. Při předložení věci soudu, žalobce musí prokázat, že jsou „znehodnocená samostatně.“ „vlastního práva“, obecně nelze tvrdit, někoho jiného práva (nebo práva povahy‘ ‚atd.) byly porušeny. Druhý aspekt „vlastního práva“, je následující: nestačí, že právní norma, která byla porušena, ale za účelem podání žaloby žalobce musí prokázat, že pravidlo nedodržení by bylo pravidlo přiznává zvláštní právo, které se jí týkají. V záležitostech životního prostředí pojem „porušení“ vlastního práva může způsobit značné překážky pro žalobce. Mnoho právních předpisů na ochranu životního prostředí nepřiznávají práva jednotlivcům. Pokud takového právního státu je porušena, neexistuje žádná osoba, která by se mohl soudit, dovolávat porušení svého práva. Dlouho tento pojem znamená, že nikdo by se mohl soudit „pouze“, když právní předpisy na ochranu životního prostředí byla disrespected. Okolnosti se změnily od té doby, co nová právní úprava vytvořila možnost oficiálně registrovaných organizací na ochranu životního prostředí napadnout porušení alespoň některé právní předpisy v oblasti životního prostředí. Obecně se soudy cassatory práva proti správním rozhodnutím. Systém rozdělení pravomocí ponechává správní rozhodnutí správního orgánu. V některých případech, kdy je pouze jedním z možných rozhodnutí, rozsudek Soudního dvora vyžaduje, aby administrativa přijala konkrétní rozhodnutí. V případě sporů na základě UIG (Umweltinformationsgesetz) a podobné úkony (spolkových zemí) na základě správního práva. Každé rozhodnutí týkající se žádostí o informace ze strany správního orgánu se considere je správním aktem, který musí být nejprve podal námitku řízení podle článků 68–73 správního soudu (Verwaltungsgerichtsordnung – VwGO) kód, pokud to správní přezkoumání podle právních předpisů spolkových zemí. Není-li odpověď ve prospěch žadatele, může proti němu podat opravný prostředek v rámci správního soudu. V případech, kdy je žádost o informace neodpověděli vůbec, žalobu pro nečinnost (opomenutí) lze spustit přímo správnímu soudu. V některých spolkových zemích s ombudsmany pro zákony o svobodě informací jsou rovněž vykonávány zájmy v souvislosti s informacemi o životním prostředí, avšak neexistuje žádný právní závazek nebo povinností těchto orgánů. Podle čl. 5 bodu 4 UIG v případě částečné nebo úplné zamítnutí žádosti o informace musí být informován o opravných prostředcích proti tomuto rozhodnutí a o subjekt, kterému odvolání musí být řešena, jakož i lhůtu, v níž je možné se odvolat. Procesní pravidla pro podávání žádostí informace jsou: Žádosti lze předkládat ústní nebo písemné formě. Řízení musí být podána písemně nebo pro záznam v tomto orgánu, týkající se odmítnutí orgánu informace v průběhu jednoho měsíce poté, co bylo rozhodnutí přijato. Nadřízený správní orgán návrhy rozhodnutí týkající se námitky. Ke kasačnímu opravnému prostředku před soudem musí být podán do jednoho měsíce po přijetí rozhodnutí ohledně námitek bylo vydáno žadateli. Soud může nařídit informace, jež mají být částečně nebo zcela zpřístupněn. Existuje několik rozsudků týkajících se definice informací o životním prostředí, důvody pro odmítnutí, definice subjektů, které cel na základě UIG a právech žadatelů německých soudů. (viz http://www.umweltinformationsrecht.de/urteile.html (pouze v němčině). Obecně jsou správní orgány povinny poskytnout materiál pro všechny soudy podle § 99 odst. 1 věta 1 VwGO verwaltungsgerichtsordnung- postupy (správní soud). Tyto materiály budou rovněž sdělovány navrhovateli, v postupech týkajících se přístupnosti dokumentů není obecně žádoucí. Aby správní orgán může odmítnout poskytnutí materiálů podle § 99 odst. 1 věty 2 VwGO. Od roku 2001 je možné, aby německý soud přezkoumat sporné informace v „in-camera-procedure“. Tento zákon stanoví účast veřejnosti i pro některá správní řízení pro plány nebo projekty zásadního významu. Po neformálních jednání mezi povolovací úřad a investorem, investor podá žádost. Je účast veřejnosti na základě veřejného oznámení. Právní předpisy vyžadují oznámení v Úředním věstníku Společenství postižených a internetu nebo regionálního deníku. Stále více německých orgánů po oznámení veřejnosti na internetu. Po oznámení dokumenty jsou přístupné nejméně po dobu jednoho měsíce, místo, kde se daný projekt může mít vliv na životní prostředí. Dokumenty jsou často k dispozici v příštím větší města. Občané mohou podat námitky během dvou týdnů po zobrazení, státní příslušnost: francie, proti projektu dokumenty jsou zveřejňovány. Veškeré námitky po uplynutí lhůty šesti týdnů počínaje veřejné oznámení je nemožné, to znamená, povolovací orgán není povinen přezkoumávat jejich rozhodnutí. Námitky mohou být argumenty proti projektu nebo návrhy optimalizace. Ve většině případů je na příslušných orgánech, aby rozhodly, zda bude případ, kdy jsou vyzvány, aby uvedly své námitky a argumenty a diskutovat o nich, jsou veřejná. Ve skutečnosti orgány se často rozhodnou pro veřejnou diskusi. Pokud se strany námitky proti záměru respektovat porušení práva životního prostředí v rozhodnutí úřadu a osobní práva jsou porušována, může podat žalobu proti tomuto rozhodnutí. Několik povolovacích rozhodnutí žádné námitky provedením nadřízený správní orgán – namítající účastník může podat žalobu na správní soud poté, co bude rozhodnutí přijato. Správní soud zkoumal přípustnost žaloby (i.e.infringement environmentálních právních předpisů, v případě individuální žaloby rovněž práva třetích stran, a prekluze). Pokud je stížnost oprávněná, než všechny konkrétní porušení environmentálních právních předpisů a procesního práva přezkoumat. Právně závazné územní plány („Land Use Plans bebauungspläne) mohou být přezkoumána soudy dvěma způsoby: Pokud je někdo přímo dotčeno rozhodnutí náročné stavební povolení (pokud je vydáno stavební povolení, jakožto soused atd.), tato osoba mohla mít základní územní plán přezkoumány současně, pokud je to relevantní pro daný případ, pokud existují náznaky, územního plánu může být protiprávní. Pokud soud shledá, že územní plán trpí závažnými chybami, je prohlášena za neplatnou, avšak pouze tehdy, pokud se strany sporu (kontradiktorní), tj. ne vůči široké veřejnosti. Tento postup je velmi často mají skutečný dopad na životní prostředí, ale spíše se zabývá zvláštními nerovnováhy na místě týkající se sousedy projektu. Přezkum směřující proti závazné územního plánu je také možné, ale pouze do jednoho roku po úředním vyhlášení. Ne všechny nedostatky a nesrovnalosti územního plánu mají za následek jeho neplatnost. Závazný územního plánu bude prohlášena za neplatnou, pokud Soudní dvůr označuje alespoň jedním ze „závažných“ nedostatků uvedených zákonem nebo uznaným jurisdikce. Pokud územního plánu s konečnou platností prohlášeny za neplatné v tomto obecném přezkumu je právně „neplatné se zpětným účinkem“ (ex tunc) a týkající se všichni (mimo omnes), což znamená, že předmětná plocha je z právního hlediska považována za neplánované prostoru, a proto právní předpisy pro neplánované oblastech uplatňovat. Přípravná plány („Land Use Plans flächennutzungspläne) a jiné, obecnější normativní rozhodnutí nemůže být přezkoumána přímo ve způsobu, jakým je právně závazné územní plány. Zde se jedná pouze o nepřímou přezkumu v případě územního plánu je relevantní pro konkrétní projekt povolení. Soudy přezkoumávat procesní a hmotněprávní zákonnost rozhodnutí založené EIA [2], ale ani postupy posuzování vlivů na životní prostředí jako takové ani samostatné kroky postupu EIA například závěrů zjišťovacího řízení nebo určení rozsahu posuzování rozhodnutí.#2 Důvodem je, aby posouzení vlivů na životní prostředí byla začleněna do systému stávajících právních postupů pro povolování byl vytvořen jako samostatný druh řízení podle německého práva. Obecně platí, že porušení procesního pravidla pouze vede ke zrušení rozhodnutí, jestliže toto protiprávní jednání mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Naopak plánování projektu musí být provedeny změny, které napraví porušení. Pouze v případě tzv. „zásadní chyby“, které sahají chyby, které bez ohledu na výsledek soudního řízení se považuje za podstatné podle zákona to bude mít za následek zrušení rozhodnutí. Aktivní legitimaci při soudním řízení je nezbytné, aby se zúčastnili konzultační fáze s argumenty později předložena soudu (zásada vyloučení). To platí jak pro jednotlivce, tak i pro účast nevládních organizací – je povinnou podmínkou pro zahájení soudního řízení. Za posuzování vlivů na životní prostředí nelze soudní spor * zvlášť německých soudů, viz výše, že zdržovací žaloba proti posouzení vlivů na životní prostředí není možné v Německu. Teoreticky mohou soudy přezkoumat konečné -decisions IPPC [3].#3 V praxi se tak často děje, protože má právo udělit povolení, pokud splňují všechny zákonem stanovené podmínky, zejména ty uvedené bundes-immissionsschutz-gesetz BImSchG – Emise – (federální zákon o kontrole) – může rovněž podniknout právní kroky k provedení rozhodnutí. Osob a akreditovaných nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí mohou podat proti ippc-decisions. Pokud žalobce uplatňuje porušení procesních práv, Soud přezkoumává postup a rozhodne, zda porušení, jsou tak závažné, to vede ke zrušení rozhodnutí. Účast ve veřejné konzultaci procesu IPPC rozhodnutí je povinnou podmínkou soudní řízení (zásada vyloučení). Opravné postupy v rámci IPPC je k dispozici. Pokud správní orgán nebo soud zaručen okamžitý výkon rozhodnutí IPPC, žaloba podaná proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Za účelem dočasného zastavení výkonu rozhodnutí IPPC, pak musí žalobce dodatečně požadovat vrácení odkladný účinek. Pouze nároky na odškodnění lze podat přímo proti jednotlivcům podle § 1004 ve spojení s § 906 BGB (Bürgerliches Gesetzbuch (občanský zákoník). Sousedé mohou své nároky (Vlastníci, nájemci nebo vlastníci). Neexistuje žádná obecná definice vzdálenosti vyzařování zdroje – záleží o dopadech emisí v jednotlivých případech. Do výše 5 000 EUR, řízení Krajský soud je příslušný, pozemku, Soud je příslušný pro všechny spory vyšší hodnoty. Všechny doklady, musí být nároky na odškodnění poskytované žalobcem. Existuje jen málo případů, otázky životního prostředí, které jsou závislé nároky na odškodnění, neboť obvykle se žalobce domáhá ukončení emise nebo vyrušování, ukazuje pouze peněžní odměny je požadováno. Všechny ostatní žádosti by se mělo zacházet podle trestního práva nebo práva. Kdokoli může podat podle trestního práva v ústní nebo písemné formě pro policii, aby správní orgány nebo oddělení státního zastupitelství. Silnější nástroj je žádost pro účely trestního stíhání. Je třeba řešit v rámci státního zastupitelství. Proti státním orgánům mělo mandamus“ (soudní příkaz správnímu orgánu provést konkrétní akce) lze udělit přímo soudu pouze ve výjimečných případech. Například rezidenty vysoce znečištěné můžou v platnost dopravní sekce, aby přijaly opatření proti hluku a výfukových plynů. Tito obyvatelé však mají prověřit, zda správní orgán poruší stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí, nebo ji neprovedly účinné právní předpisy. V případě silniční dopravy (§ 35 StVO straßenverkehrs-ordnung – dopravní kód) představuje důvod. Důvody pro tyto aktivity jsou vzácné v německých právních předpisech. Odpovědnost [4] se provádí v německém uschadg (umweltschadensgesetz – škod na životním prostředí).#4 Otázky odpovědnosti za ochranu životního prostředí spolkové země (Länder) jsou odpovědné příslušné orgány. Spolkové země určení příslušnosti ve vyhlášce. Společné normy, je fakt, že společná federální státní agentury ve sféře životního prostředí mají odpovědnost za škody na životním prostředí. Žádost o přijetí opatření může vydat jakékoli dotčené osobě a ekologické nevládní organizace. Dotčené osoby jsou ti, kteří jsou poškozeni ve svých právech zejména jejich vlastnictví nebo jejich zdraví v důsledku poškození životního prostředí. Ekologické nevládní organizace, musí být registrována podle § 3 zákona o doplnění právních předpisů – umweltrechtsbehelfsgesetz (odvolání). Neexistuje žádný zvláštní formulář pro žádost o přijetí opatření. Žádost by měla obsahovat tyto části: Popisu škod na životním prostředí i., co se událo? II. Tam, kde již k tomu došlo? III. Jak na to? IV. Kdo je zodpovědný? Žádost o přijetí opatření Není potřeba – Úplné důkazy jsou věrohodné a lze na jejich popis škody je dostačující. Pokud administrativa nepřijme opatření nebo podniká kroky se zpožděním, v případě škody na životním prostředí, mohou být žalováni environmentálních nevládních organizací. § 2 odvolání akt použitelný pro požadavky, které nevládní organizace musí splnit, když chtějí podat žalobu. Pokud řízení bylo provedeno za účelem stanovení opatření pro obnovu poškozených oblastí, že nevládní organizace musejí zúčastnit a vyjádřit své námitky. Neexistují žádné další prostředky v záležitostech životního prostředí. Ochránci lidských práv jsou k dispozici pouze v soukromém kontextu – denících atd. a nejsou specializované v otázkách životního prostředí. Někteří komisaři pro ochranu údajů rovněž odpovídají za přístup k informacím v souladu se zákony o svobodě informací (informationsfreiheitsgesetze – spolková a zemská). Obvykle jsou zcela běžné v oblasti životního prostředí, neboť přístup k informacím má mnohem širší oblast životního prostředí. Působí jako prostředníci mezi držiteli těchto informací, žalobci. Existují specializovaní státní zástupci pro oblast životního prostředí. Měly úzce spolupracovat s policejními orgány ve věcech životního prostředí. Tyto orgány sledovat dodržování trestního práva životního prostředí, stejně jako norem v oblasti životního prostředí obecně. poškození vlastních práv koncepce obecně: Jako jednotlivci Ve zvláštních případech stanovených předpisy v oblasti životního prostředí: Další postoj právní postavení jako obhájci zájmů životního prostředí, musí být splněno několik požadavků Jiné [5]#5 Překážka, poškození vlastních práv koncepce Státní orgány jiné než orgány přímo zapojené případě nemají vliv v oblasti životního prostředí. Pokud soud prvního stupně není povinné zastupování advokátem. Ve všech případech vyšší zastoupení je povinné. Nicméně téměř všechny žaloby v prvním stupni vykonáván dohled, advokátem, protože environmentálního řízení jsou tak složitá, laiků nemohou kontrolovat všechny právní důsledky. Specializované právníky v oblasti životního prostředí poskytují doporučení ve všech fázích řízení, počínaje veřejnou konzultaci, aby se zabránilo vyloučení jednotlivec nebo organizace před soudem. To znamená, že právní zastoupení v Německu hraje zásadní roli. Služby v oblasti životního prostředí, kteří často přesahuje obvyklou právní pomoc. Měly úzce spolupracovat žalobců; Často jsou spoluautoři environmentální právníky a jiné odborníky na dané téma. Jedním ze způsobů, jak kontaktovat obhájce kontaktovat a požádat nevládních organizací. Téměř všichni právníci internetovou stránku, která poskytuje informace o jejich specializaci, odkazy, služby a náklady. Některé advokáty, kteří společně provozují a portál, kde kontaktní údaje a odkazy na jejich internetové stránky najdete. http://www.umweltanwaelte.de/ Některé environmentální právníci spolupracují v rámci sítě – idur informationsdienst Umweltrecht (informační služby v oblasti životního prostředí). http://www.idur.de/ Pro členské organizace poskytnou příslušný zpravodaj a semináře o stávajících a nových právních předpisů a počáteční poradenství. Případy, kdy správní soudy rozhodují ve věcech životního prostředí nejsou omezeny na informace strany přinášejí. Soud může (a musí) zkoumat skutečnosti vlastním jménem a zavést rovněž důkazy (vyšetřování z moci úřední). V praxi však je především úkolem žalobce prokázat, že jejich tvrzení jsou odůvodněné. Aby tak mohla učinit, je často nutné vycházet z odborných posudků. Proto ekologické organizace spolupracují a zaplatit odborníky v této zvláštní oblasti ochrany přírody poskytovat důkazy. Nové důkazy, lze zavést pouze za velmi omezených okolností. Obecně jsou velmi přísná pravidla, aby žádný důkaz týkající se případu musí být předloženy co nejdříve, tedy často v době, kdy se orgány rozhodnou, zda projekt může být povoleno. Pokud osoby nebo organizace nesdělí své připomínky v této rané fázi rozvoje projektu, nemohou tyto argumenty v rámci pozdějšího soudního řízení. Je však třeba zdůraznit, že i přes ustanovení k podání námitek ve správním řízení ve lhůtě, nové důkazy mohou být předloženy v každé fázi řízení, ani v konečné soudního jednání. Soudy jsou nezávislé a jsou možnost přezkoumat důkazy, posoudit, zda došlo k porušení práva a posoudit závažnost protiprávního jednání. Obecně platí, odvolání nebo žaloby předložené Soudu proti správnímu rozhodnutí odkladný účinek. Existuje však několik výjimek z tohoto pravidla. Neexistuje žádný odkladný účinek v několika případech stanovených zákonem, zejména pokud zvláštní právní předpisy nezahrnují odkladný účinek, který je v případě většiny otázek životního prostředí. Pokud neexistuje žádný odkladný účinek, je rozhodnutí správního orgánu je v platnosti a mohou být bezprostředně vykonán bez ohledu opravný prostředek nebo soudní řízení, pokud se žalobce domáhá, aby Soudní dvůr výslovně odkladný účinek, Soudní dvůr souhlasit. Právně přikázané úlevy v soudních řízeních je možné obecně. V záležitostech životního prostředí hraje důležitou roli, např. při nevratnému poškození přírodních zdrojů je v sázce. Je že zdržovací žaloba směřuje proti správním rozhodnutím. Při žádosti o zdržovací žalobu, že žalobce musí prokázat, že pohledávku lze akceptovat jako pravidelné akce non-injunctive. Vedle žalobce musí prokázat, že rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je nezbytné, to znamená, že některé z prvků situace natolik naléhavá, rozhodnutí v řádném soudním řízení přišlo příliš pozdě, k získání soudního příkazu. Tato naléhavost může kořenový za různých okolností. V naléhavých případech mohou například spočívat v tom, pokud projekt nebyl zastaven před rozhodnutím soudu, nevratné škody nevznikly (tj. stromů, přírodní krajiny, zničení atd.). Jakožto zdržovací žaloby je možné požádat pouze v případě, kdy se jedná o naléhavou záležitost, není stanovena žádná pevná lhůta. Odvolání proti rozhodnutí o žalobách na zdržení se možná. Je však na Soudním dvoru, aby rozhodly, zda přiznají právo podat opravný prostředek, věc musí mít mimořádný význam. Nákladové kategorie Při získávání přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, žadatel obvykle čelí náklady v následujících kategoriích nákladů: Náklady na správní postupy (widerspruchsverfahren) V některých environmentálních otázek spravedlnosti žadatelé musí zahájit správní řízení jako první krok. Například případy, kdy obyvatelé se snažit o to, aby obecní úřady přijaly opatření proti nadměrnému hluku způsobené dopravou nebo průmyslové lokality. Za tímto účelem by žadatelé měli zaslat písemnou stížnost (Widerspruch) odpovědným orgánem, kde se vysvětlují, proč se rozhodnutí bankovního orgánu nebo opatření porušuje jejich práva. Náklady tohoto postupu jsou poměrně nízké. Nicméně převážná většina environmentálních otázek, například pokud je EIA, stížnost prostřednictvím správního přezkumu není možné. Naopak, žadatelé musí přijmout příslušný orgán, aby Soud hned. Jsou-li žadatelé se musí obrátit na soud ve věcech životního prostředí, soudní poplatky se liší podle toho, která úroveň je věc rozhodnuta s konečnou platností. Jsou zde Poplatky za zahájení řízení Poplatky za prozatímní opatření: Pokud je situace natolik naléhavá, pravidelný soudní spor by mělo za následek významné poškození, žadatelé mohou vyžádat předběžné opatření, rovněž nazývané zdržovací žaloby (einstweiliger Rechtsschutz). Soudní poplatky platí rovněž v těchto případech. Odměny advokátů“ Pokud advokáti jsou nezbytné pro právní zastupování u soudu, advokáty“ poplatků přidá rozhodující část řízení nákladů. Musí v případě neúspěšné konečně žadatelé mohou platit nejen pro jejich vlastním advokátům“ nákladů, ale mohou být obviněni advokáti žalobkyně nákladů do určité míry. Obvykle je orgán veřejné moci, aby se zabránilo „odměn advokátů je zastupovat své zaměstnance, ale soukromé subjekty, jako jsou investoři mohou být zastoupeny advokátem, může vést k tomu, že náklady hradí neúspěšná strana. Náklady dokazování, Honoráře odborníků V záležitostech životního prostředí mnohé skutečnosti, které jsou důležité pro rozhodnutí sporu (odůvodnění) musí být analyzovány a rozčleněny podle odborníků. Čím více dovednosti a čas, které mají být investovány analyzování a předkládání relevantních skutečností, tím vyšší jsou náklady vědeckých analýz a odborníků. Výpočet nákladů podle systému hodnota sporu (streitwert) Podle zákona o soudních poplatcích (Gerichtskostengesetz/GKG) Soudní poplatky závislé takzvané hodnota sporu (streitwert), které stanoví Soudní dvůr. To znamená, že Soudní dvůr je odhadnout, jakým v zájmu věci mohly být vyjádřeny v penězích. Čím vyšší je hodnota sporu stanovené tribunálem vyšších soudních poplatků a jiných nákladů (např. právníků „poplatky), což do jisté míry vypočítají odpovídajícím způsobem. V letech 2002 až 2006, v záležitostech životního prostředí částka v rámci sporu mezi 2 000 a 260.000 (!) v krajních případech. Statisticky se částka pohybuje mezi 20.000 a 25,000 EUR, je však třeba konstatovat, že částky se značně liší. Přibližně 8 % souvisejících s ochranou přírody tvrzení sporné částky až do výše 2 000 EUR, a to o 24 % v letech 2000 až 10.000 a o další 21 % mezi 10.000 a 15,000 EUR. To znamená, že ve většině těchto případů, maximální částka ve výši 15,000 EUR byla základem pro výpočet nákladů. Nicméně v přibližně 32 % případů během tohoto období se hodnota sporu byla stanovena mezi 15.000 a 40,000 EUR v roce 75.000 přibližně 15 %. Proto se náklady soudní řízení v záležitostech životního prostředí se značně liší. Je velmi obtížné získat spolehlivý odhad nákladů předem. Výpočet nákladů pro zahájení postupu Pokud jde soudu, částku ve výši přibližně 5 000 EUR, je-li hodnota 25,000 EUR za neplatný. Tato částka zahrnuje 933 EUR procedurálních poplatků a přibližně 1 700 EUR odměny advokáta pro každou z obou stran advokátů podle sazeb náhrad stanovených zákonem, bez DPH, tj. 933 + (2 x 1700) + DPH. Nákladů za advokáta může být značně vyšší, neboť většina odborníků se tak jako tak advokáti „režim poplatků stanovených zákonem, ale individuální smlouvy a účtovat pět hodnota. Tato částka nezahrnuje žádné náklady související důkazy/odborná stanoviska, která může překročit tato částka zdaleka. Jak je uvedeno výše, hodnota sporu může být nižší, ale rovněž výrazně vyšší než 25,000 EUR, což snižuje nebo zvyšuje náklady: Částka ve výši 2 000 EUR, náklady řízení a advokáty“ náklady bez nákladů pro důkazy činily přibližně 1 000 EUR odpovídající částce ve výši 15,000 EUR, přibližně 4 000 musel být vypočítán. Jedná o 6.800, pokud se hodnota sporu činí 40.000 až 9,500 EUR, je-li hodnota sporu je stanovena na 75,000 EUR. Výpočet nákladů pro odvolání Ve druhém stupni (Berufung), případně procesních nákladů a obecně náklady“ náklady, aniž by měl být zhruba 5.800 milionů EUR, ale také mohou zvýšit až na 7 700 EUR. V případě třetího stupně (revize), případně přibližně ve stejné výši. Tato čísla se týkají odhadovaná hodnota sporu 25,000 EUR, skutečné náklady mohou být nižší nebo výrazně nižší nebo vyšší, pokud soudu stanoví jiná částka, která je předmětem tohoto řízení. Výpočet nákladů zdržovací žaloby (Vorläufiger Rechtsschutz/einstweilige vypsáno Částky, která je předmětem sporu, jakož soudní poplatky představují přibližně 50 % částky, která má být zaplacena v řádném soudním řízení. Nicméně věc není v této fázi prozatím, takže náklady na zdržení se dodatečné náklady, které obvykle používají vyjádření následující stupně (S). Vyhrát nebo prohrát případ, který platí jak nakonec? V oblasti životního prostředí se obecná pravidla pro správní řízení použít. Součástí těchto pravidel je strana, která spor prohrála v § 154 soudního řádu správního (Verwaltungsgerichtsordnung – VwGO). To znamená, k poražené straně musí uhradit veškeré soudní poplatky uhradí své vlastní zástupce, uhradit vítězné strany advokáta. Nicméně právní předpisy stanoví horní hranici uspěla částka k úhradě, pokud odměny advokáta, jdou nad rámec obecných pravidel. Liší se ve vztahu k částce, která je předmětem tohoto řízení. Odhady název částku v rozmezí 700 EUR až 2 500 EUR v prvním stupni a 900 EUR až 3 000 EUR ve druhém a mezi 900 a 2 000 EUR ve třetím stupni, případně všechny údaje týkající se hodnota sporu 25,000 EUR. Náklady týkající se důkazů a odborných poplatky nejsou zahrnuty do výše uvedených odhadů. V tomto případě neuplatní zásada „kdo prohrál, platí“: Straně, která znaleckého posudku nebo jiné důkazy, musí nést náklady. Ačkoli jeden z účastníků uspěje, nejsou automaticky vrácena. Účetní dvůr však může rozhodnout, že se zamítnut strana musí nést náklady druhé strany důkazy zcela nebo zčásti. Pokud soud nařídil provedení důkazu, opět neúspěšná strana musí nést jej. Náklady dokazování, typický případ ochrany životního prostředí je obtížné odhadnout. Náklady důkaz ve formě znaleckého posudku není k dispozici 5,000 EUR a může sahat až v průměru 25,000 EUR. Rozsáhlé případy, kdy jsou zapotřebí několik odborníků na různé oblasti mohou být podstatně vyšší. Osvobození od povinnosti procesní nebo souvisejících nákladů v oblasti životního prostředí Neexistují výjimky procesní nebo souvisejících nákladů v oblasti životního prostředí pro organizace zabývající se ochranou životního prostředí nebo podobných případů. Finanční pomoc a za právní podporu v oblasti životního prostředí Podle § 116 ZPO (Zivilprozessordnung (občanského soudního řádu) a v § 166 Verwaltungsgerichtsordnung (VwGO/správní řád) Stejně jako právnické osoby (tedy také organizace na ochranu životního prostředí) Pokud mají své sídlo nebo bydliště v Německu nebo v jiném členském státě EU nebo EHP, mohou požádat o finanční pomoc, pokud si to budou přát, aby mohly věc podat k soudu a nedostatečné zdroje. Jednotlivci musí prokázat, že jim chybí finanční prostředky, účastnit se soudního řízení a bez právní pomoci a aby v případě, že chtějí, aby soud má dostatečné vyhlídky na úspěch, není zneužívající. Kromě toho, právní subjektivitu, jako jsou organizace zabývající se ochranou životního prostředí, musí rovněž prokázat, případně provést akci bylo v rozporu s veřejným zájmem. V praxi však možnost, ekologické organizace mohou požadovat právní pomoc v oblasti životního prostředí nemá význam, protože dosud zřejmě neexistuje případ, kdy právní pomoc nebyla poskytnuta, žaloba, kterou podala organizace na ochranu životního prostředí. Jedním z důvodů může být, soudu určit, zda je osoba nebo spolek splnily kritérium „nedostatek zdrojů“ stanovenou přísné normy. V roce 2008 se OVG Münster (vrchní správní soud spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko) rozhodl například, že žádost o právní pomoc, kterou organizace na ochranu životního prostředí byla neoprávněná, protože organizace promeškala vytvořit finanční rezervu pro právní účely a měl by se rovněž mohly pokusit získat finanční prostředky, zejména pro případ, že chce podat k soudu. Tato organizace byla prohlášena za nedostatečné finanční prostředky, ledaže by strávila celý svůj stávající fondy k případu. Kromě toho Účetní dvůr rovněž osobní majetek organizace by měly být vzaty v úvahu dříve, byl považován za právní pomoc. Bezplatná právní pomoc, práva v oblasti životního prostředí nebo veřejného zájmu organizací právníků Na rozdíl od ostatních oblastí, jako je migrace, právo ad hoc nebo umístěných bezplatné právní pomoci nebo charitativní činnosti právníci nemají tradici v oblasti životního prostředí, i když někteří odborníci v oblasti souhlasí s tím, v některých případech snížené sazby. Obecně platí, právníci specializovaní v oblasti životního prostředí jsou vzácné, a proto nákladné. Ve většině případů v oblasti životního prostředí, které jsou ekologické organizace. Větší environmentální organizace mají někdy pracovníky se specializací v oblasti pro danou věc relevantní. Je však vzácné, organizací odborníků se specializovanými právníky, kteří současně. Právní poradny týkající se životního prostředí K tomu, že těch několik stávajících právních poraden v Německu se nezabývají životního prostředí. Před rokem 2008, byla právní poradny nezákonnými v Německu, jelikož poskytování právní pomoci bylo výlučné právo advokátů formálně výkon tohoto povolání. Kdokoli jiný, a to v aktivních právních odborníků, jako jsou soudci, hrozí stíhání při poskytování právní pomoci mimo tohoto restriktivního právního rámce. Od reformy 2007/2008 právní poradny může pracovat, však nebyla dosud zřízena poliklinika působit v oblasti životního prostředí. Na správní povolovací řízení, lhůt pro vydání rozhodnutí. Při schvalovacích postupů pro všeobecné průmyslové závody existuje lhůta 7 měsíců pro velké projekty a 3 měsíců pro menší projekty. Správní orgán může prodloužit lhůty, pokud mohou žádat pouze způsobí. Při schvalovacích postupů pro projekty velkého rozsahu, jako je státní silnice, železnice, vodní cesty neexistují žádné pevné lhůty, avšak toto ustanovení, že rozhodnutí musí být přijato „v přiměřené době“ nebo „účinně“. Pokud jde napadnout nečinnost, pokud příslušné orgány nerozhodnou pro projekt navzdory skutečnosti, že byly poskytnuty všechny relevantní dokumenty, je možné zahájit pravomoc soudu po třech měsících nečinnosti. Podle údajů zveřejněných Úřadem spolkového ministerstva spravedlnosti v roce 2011 [6] je doba trvání 10,9 měsíců pro řízení v prvním stupni v průměru 4,6 měsíců, což je nejkratší doba v průměru v některých spolkových zemích a 25 měsíců pro nejdelší průměrné doby v jiných spolkových zemích.#6 Pro jednání na úrovni vyšších správních soudů, je doba trvání 15,7 měsíců pro řízení prvního stupně, který v celostátním měřítku v průměru 6,3 měsíců, což je nejkratší doba v průměru v některých spolkových zemích a 28 měsíců pro nejdelší průměrné doby v jiných spolkových zemích. I kdyby se průměrné hodnocení může trvat několik let v případě, že dvě nebo více jsou zahrnuty. Poté, co Německo byla kritizována Evropským soudem pro lidská práva v listopadu 2011 byly přijaty nové právní předpisy, které umožní smluvním stranám soudního řízení varovat před soud, když tyto postupy jsou v ohrožení, aby se příliš dlouho, nárok na zvláštní náhradu škody, jestliže řízení trvá příliš dlouho. [7]#7 Spolkové ministerstvo zveřejnila příručku, která obsahuje přehled o svých právech v rámci Aarhuské úmluvy včetně přístupu ke spravedlnosti. http://www.unece.org/fileadmin/DAM/env/pp/a.to.j/AnalyticalStudies/handbook.final.pdf Nevládní organizace zveřejněny různé příručky a příručky pro regionální kapitoly a aktivisty. Příklad: Příručka: Práva životního prostředí by se žalobu (PDF). Podrobnější informace lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva životního prostředí a účasti veřejnosti nezávislého institutu pro otázky životního prostředí. http://www.ufu.de/en/environmental-law.html Alternativní řešení sporů je v Německu používána častěji v posledních letech. V záležitostech životního prostředí závisí na tom, zda příslušné soudy soudci byli vyškoleni pro tento účel. Správní soudy (spolková země Šlesvicko-Holštýnsko) Greifswald (Meklenbursko-Přední Pomořansko) speciální programy pro soudní mediace. V letech 2007 až 2010 se uskutečnily pouze dvě mediační řízení u soudu zapsána. Některé dobře známé mediační řízení došlo v průběhu řízení o povolení infrastruktury (letiště Berlín hlavní nádraží, letiště Frankfurt, Stuttgart). Avšak po soudních řízení, nemůže zabránit tomu, aby bylo rozhodnutí přijato. Jedním z hlavních pilířů německé ústavy (Grundgesetz se doložka o boji proti diskriminaci. Od roku 2006 Německo rovněž explicitní zákona o rovném zacházení (Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz), který byl vypracován na základě požadavků evropské antidiskriminační právní předpisy a který obsahuje podrobnější pravidla v oblasti boje proti diskriminaci, zejména v oblasti pracovního práva, daňových předpisů občanského práva, a stanoví zvláštní opravné prostředky proti diskriminačnímu jednání nebo opomenutí státu a rovněž soukromých osob. Neexistují však žádná zvláštní anti-discrimination-rules v procesním právu, tak daleko. Podle zákona o soudních řízeních německého jazyka, musí být použity u soudu a soudního řízení. Existuje jedna výjimka týkající se oblastí ve spolkové zemi Braniborsko, kde sorbian-speaking menšiny má právo používat svůj jazyk. Německo dosud není pravidelně poskytují, odměny za překlady při soudních řízeních. Ve správních soudních jednáních náklady na tlumočení lze považovat za soudní výdaje (auslagen) by pak musel nést neúspěšná strana. Veřejnost v zemích postižených projektů s možným přeshraničním dopadem na životní prostředí mají práva, která přiznává úmluva z Espoo, espoo-related podle Aarhuské úmluvy aarhus-related legislativě EU v rámci dvoustranných dohod. Pro nevládní organizace neexistují zvláštní ustanovení, mají postavení, jak jsou uvedeny v oddílu VII. Portál (TAX WEBPORTAL) pro vnitrostátní právní předpisy http://www.gesetze-im-internet.de/ Právní předpisy týkající se přístupu ke spravedlnosti: Výzvy v oblasti životního prostředí (umweltrechtsbehelfsgesetz) – Anglické znění http://www.bmu.de/files/english/pdf/application/pdf/umwelt_rechtsbehelfsgesetz_en_bf.pdf Životní prostředí (odvolání), německé znění umweltrechtsbehelfsgesetz http://www.gesetze-im-internet.de/umwrg/ Informationsdienst Umweltrecht (idur- informačních služeb v oblasti životního prostředí) [1] V návaznosti na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-115/09 (BUND, Trianel, německá) v květnu 2011 provádění směrnice 2003/35/ES se jednalo o záležitosti pro přístup ke spravedlnosti organizace na ochranu životního prostředí. [2] Posuzování vlivů na životní prostředí [3] Integrovaná prevence a omezování znečištění [4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o ochraně životního prostředí, [5] Tato kategorie by měly zahrnovat všechny potenciální zúčastněné strany, které nejsou zahrnuty do předchozích položek, například příslušné orgány mají aktivní legitimaci proti rozhodnutí jiných příslušných orgánů, atd.? [6] http://www.bmj.de/SharedDocs/Pressemitteilungen/DE/2011/20111014_Durchbruch_beim_Schutz_vor_ueberlangen_Gerichtsverfahren.html (pouze v němčině), [7] http://www.bmj.de/SharedDocs/Pressemitteilungen/DE/2011/20111014_Durchbruch_beim_Schutz_vor_ueberlangen_Gerichtsverfahren.html (pouze v němčině).
http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-8-16_1
2019-09-22T21:20:06
[ " soud ", " § 12", " zákona č. 449", " zákona č. 124", " zákona č. 449", " soud ", " čl. 26", " čl. 21", " čl. 21", " soud ", " čl. 2", " soud ", " § 12", " SbNU 177", " soud ", " soud ", " § 12", " zákona č. 449", " soud ", " čl. 3", " soud ", " čl. 36", " čl. 39", " soud ", " § 12", " § 132", " zákona č. 119", " § 22", " zákona č. 553", " § 4", " § 12", " § 14", " zákona č. 182", " zákona č. 449", " soud ", " § 12", " čl. 1", " čl. 3", " čl. 21", " čl. 26", " čl. 4", " § 35" ]
Pl.ÚS 8/16 ze dne 19. 12. 2017 Podmínka bezúhonnosti pro mysliveckou stráž není protiústavní Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 8/16 dne 19. prosince 2017 v plénu složeném z místopředsedy soudu Jaroslava Fenyka a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové (soudkyně zpravodajka), Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 124/2008 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády České republiky jako vedlejší účastnice řízení, takto: 28. Souladem jednotlivých ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, s ústavním pořádkem se Ústavní soud v minulosti již několikrát zabýval. Konstatoval přitom (nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/03 ze dne 13. 12. 2006), že v podmínkách České republiky jsou myslivost a právo myslivosti společenskými aktivitami aprobovanými státem k ochraně a rozvoji jedné ze složek životního prostředí – zvěře. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, nepředstavuje úpravu myslivosti jako zájmové aktivity, ale ve svém základu jako cílevědomé a regulované činnosti k ochraně a rozvoji přírody, tedy činnosti sloužící k realizaci ústavně zakotveného úkolu státu dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství (čl. 7 Ústavy). „Jde o veřejné subjektivní právo jednotlivce ukládající neklást neodůvodněné překážky veřejnoprávní povahy výběru a výkonu právem dovolených činností, pro které tento vykazuje potřebné předpoklady. Je v tomto směru východiskem pro navazující právní úpravu školství, zaměstnanosti, antidiskriminačních opatření. Rozhodně je nelze vykládat tak, že by v rámci pracovněprávních – a tedy ve své podstatě soukromoprávních – vztahů garantovalo jednotlivci zařazení, jaké si představuje. Právo na svobodnou volbu povolání zakotvené v čl. 26 odst. 1 Listiny není subjektivním právem na určité zaměstnání u určitého zaměstnavatele ani na zaměstnání určitého typu nebo druhu, jemuž by odpovídala povinnost příslušného státního orgánu takové zaměstnání opatřit, případně i s použitím státní moci. Takové subjektivní právo by nutně naráželo na svobodu zaměstnání a na subjektivní právo jiných lidí, zahrnující i právo nezaměstnávat při podnikání toho, koho nechtějí. Jde o svobodu se ve volné soutěži o zvolené povolání ucházet, která však neposkytuje záruku úspěchu.“ 52. Každá podmínka z povahy věci rozlišuje – mezi těmi, kdo ji splňují a o funkci se mohou ucházet, a těmi, kdo ji nesplňují a jimž je přístup k funkci z tohoto důvodu odepřen. Nerovnými podmínkami ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny je oproti tomu nutno chápat v prvé řadě ty, které by nedopadaly stejně na všechny srovnatelné subjekty, aniž by toto rozlišování bylo přiměřené legitimnímu cíli, jejž by sledovalo. O nerovné podmínky by tak šlo např. tehdy, jestliže by ženy ucházející se o jistou funkci musely být bezúhonné, zatímco muži nikoli. 53. Na tomto místě je nutno uvést, že z práva na rovné podmínky přístupu k veřejné funkci nelze dovozovat ústavněprávní požadavek totožnosti podmínek pro výkon různých veřejných funkcí. Jistá koherence ve stanovování podmínek je bezpochyby žádoucí a může svědčit o existenci či neexistenci jejich legitimního cíle, resp. přiměřenosti jeho naplnění (viz dále), avšak skutečnost, že na určitou funkci jsou kladeny vyšší nároky než na jinou (byť třeba i velmi podobnou), sama o sobě v rozporu s čl. 21 odst. 4 Listiny být nemůže. Jak Ústavní soud shrnul ve výše citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/07, „Ústavnímu soudu … nepřísluší vést zákonodárce k tomu, aby unifikoval předpoklady pro výkon různých sobě blízkých funkcí např. tím, že by sjednotil věkovou hranici pro soudce a advokáta – člena kárného senátu či požadavek vzdělání pro soudce a zástupce veřejného ochránce práv“. 60. Předně je v ní možno spatřovat snahu zákonodárce (či ústavodárce) zajistit co nejkvalitnější výkon veřejných funkcí, kterými je významným způsobem – ať už přímo, nebo nepřímo – ovlivňován život každého jednotlivce, neboť jsou jimi spravovány věci obecného zájmu a vykonávána veřejná moc. Může jít např. o správu státního rozpočtu (ministr financí), ovlivňování politických otázek (členové Parlamentu či zastupitelstva obce) či rozhodování o konkrétních právech a povinnostech jednotlivců (uložení pokuty veřejnou stráží, rozhodování o vině a trestu soudy atd.). Ačkoli přitom dodržování zákonů je nezbytné při jakékoli činnosti, při výkonu veřejné moci je vázanost zákonem jedním z klíčových projevů právního státu (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). „Ústavní soud je si však vědom, že zejména z důvodu negativních jevů při výkonu myslivosti, které jsou spojeny s komunistickým režimem, došlo ve společnosti v předchozím období a dochází doposud k posunům ve vnímání myslivosti. K tomu, aby bylo dosaženo společensky žádoucího účelu sledovaného zákonem, je třeba systematické výchovné činnosti a důsledného naplňování principů myslivosti v praktickém životě. V individuálních případech mohl a stále může výkon práva myslivosti sklouznout pouze na úroveň zábavy, vzbuzující dojem aktivity pro vyvolené, případně k takovému výkonu myslivosti, která zasáhne do postavení vlastníků honebních pozemků nezákonným způsobem. Tato skutečnost – zneužití práva, resp. výskyt protiprávních činností – se však nemůže stát odůvodněním pro chápání současné zákonné regulace myslivosti jako protiústavní; individuální prohřešky proti myslivosti a zneužití práv z její regulace plynoucích je třeba důsledně postihovat individuálně, a tím přispívat ke změně negativních pohledů na myslivost jako na abstraktní kategorii.“ 70. Lze dodat, že z obdobného důvodu není namístě ani případné srovnání s jinými veřejnými funkcemi (např. soudce, státní zástupce, člen bankovní rady České národní banky), u nichž je podmínka bezúhonnosti stanovena mírněji, neboť i pro tyto funkce zákon vyžaduje splnění mnoha dalších přísných podmínek a jejich řádný výkon zajišťuje řadou kontrolních mechanismů. U myslivecké stráže, jak již bylo řečeno, oproti tomu tyto mechanismy vesměs absentují, přičemž další podmínky (kromě podmínky bezúhonnosti) pro ustanovení do funkce myslivecké stráže jsou poměrně mírné (viz § 12 odst. 3 zákona o myslivosti), a to navzdory širokým oprávněním mysliveckých stráží včetně práva používat při výkonu funkce zbraň [srov. k tomu i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/98 ze dne 17. 2. 1999 (N 25/13 SbNU 177; 68/1999 Sb.), podle kterého oblast střelných zbraní – byť v tehdejším případě šlo o jejich získání a držení – je výsekem života společnosti, ve kterém lze akceptovat postup obezřetný, který je třeba pečlivě zvažovat]. 74.¨Ústavní soud vším právě vyřčeným netvrdí, že velice přísné podmínky bezúhonnosti pro výkon myslivecké stráže jsou vhodné či žádoucí. Toto posouzení je na zákonodárci a Ústavnímu soudu nepřísluší. Ústavní soud je oprávněn pouze přezkoumat, zda tyto podmínky jsou protiústavní, či nikoli. Z předložené argumentace vyplývá, že tomu tak není. Bude na zákonodárci, aby – např. i s přihlédnutím ke skutečné efektivitě a výsledkům napadené právní úpravy – vhodnost jednotlivých podmínek pro výkon myslivecké stráže posoudil a případně je změnil. 1. Odlišné stanovisko soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka K citovanému nálezu připojujeme své odlišné stanovisko z důvodu našeho nesouhlasu s jeho výrokem i odůvodněním. Ačkoli byly vlastním předmětem meritorního rozhodování pléna „pouhé“ zákonné předpoklady pro ustanovení myslivecké stráže (tedy fyzické osoby, resp. člena této stráže), nastolil návrh Nejvyššího správního soudu na konkrétní kontrolu ustanovení § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o myslivosti“) dosti palčivý problém ústavnosti těchto ustanovení, jak o tom ostatně svědčí až neobvyklý rozsah odůvodnění plenárního nálezu. Ústavnost posuzovaných ustanovení závisela na dvou otázkách, jejichž společným výstupem by byl – při kladné odpovědi na ně – závěr o porušení základního práva občana na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmínek (čl. 21 odst. 4 Listiny). Přitom výkon myslivecké stráže nepochybně veřejnou funkcí, byť dobrovolnou a bezplatnou, je. První otázkou bylo, zda kvalifikační předpoklad bezúhonnosti nezbytný pro výkon myslivecké stráže nebyl sám o sobě stanoven nepřiměřeně přísně. Druhou a související otázkou se pak stalo, zda na osobu navrhovanou za mysliveckou stráž nebyl uvalen požadavek nesouměřitelný s jinými srovnatelnými veřejnými funkcemi. Kladná odpověď by tu vedla též k závěru o rozdílném zacházení s uchazeči o výkon veřejných funkcí, a to bez objektivního a rozumného zdůvodnění. Odpověď na první z obou otázek je podle našeho názoru předurčena doktrinárním přístupem k deliktnímu sankcionování fyzických osob ve spojitosti s následky, jež sankce vyvolává v dalším životě takové osoby. Podle jeho výchozí premisy nesmí potrestání obecně vyloučit nebo nepřiměřeně omezit přístup sankcionované osoby k právům, která jí v budoucnu vzniknou nebo vzniknout mohou. V dramatické podobě se tento přístup objevil ve věci Vinter a další proti Spojenému království (rozsudek velkého senátu ESLP č. 66069/09, 130/10 a 3896/10 ze dne 9. 7. 2013), v níž soud přiznal skrze porušení čl. 3 Úmluvy doživotně odsouzenému právo na přezkoumání možnosti být podmíněně propuštěn (vedle konstatování o porušení zákazu nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestu hrál ve věci roli také rozpor s lidskou důstojností; podrobněji komentář J. Zapletalové Koláčkové in: Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 2/2014, s. 103–112). Český Ústavní soud se přihlásil k popsanému přístupu nálezem sp. zn. I. ÚS 2201/16 ze dne 3. 1. 2017 ve věci posuzování žádosti odsouzeného recidivisty o podmíněné propuštění, v níž konstatoval porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zásady nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny. Dovodil, že podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody sice není nárokové, ale musí být otevřeno všem odsouzeným včetně recidivistů a odsouzených k výjimečnému trestu. Lze jen dodat, že v obecné rovině je v trestním právu výrazem téhož přístupu institut zahlazení odsouzení. S trestní sankcí tedy nemůže být spojena jen represe či ochrana společnosti. Odsouzený (potrestaný) nesmí být zbaven práva na naději, tedy na naději do budoucna svázanou s nápravnou funkcí trestu. Předestřené úvahy měly být, za použití argumentu a maiori ad minus, akceptovány i při rozhodování o ústavnosti nyní přezkoumávaných ustanovení. Případ, který vedl Nejvyšší správní soud k návrhu na zrušení části § 12 zákona o myslivosti, dosahuje až k absurditě. Občan – aktivní myslivec, zjevně splňující ostatní zákonné předpoklady výkonu funkce myslivecké stráže, nebyl v roce 2014 do funkce správním orgánem ustanoven, poněvadž byl v roce 1976 pravomocně odsouzen za trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tehdejšího trestního zákona, tj. podle nejnižší právní kvalifikace příslušné skutkové podstaty s výší škody počínající od částky 1 500 Kčs. Těžko se dá najít jiný případ, kdy by mohlo nynější negativní rozhodnutí správního orgánu vyvolat z hlediska obecné spravedlnosti větší rozpaky. Pokud by mělo být na popsanou situaci nahlíženo izolovaně prizmatem proporcionality správního rozhodnutí v relaci k legitimnímu cíli zákona, pak je tu nasnadě závěr vyznívající ve prospěch uchazeče o funkci myslivecké stráže. Druhá výše formulovaná otázka požaduje srovnat napadenou právní úpravu s těmi, jež lze označit za relevantní; v tomto ohledu nepovažujeme srovnání provedené plénem za úplné (srov. body 68–72) a samotné stanovení předpokladů výkonu veřejné funkce se nám také „do značné míry“ nejeví jako otázka politická (srov. bod 54). Bezúhonnou podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, není fyzická osoba, která byla pravomocně uznána vinnou některým ze závažných úmyslných trestných činů vyjmenovaných v ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, za který jí byl uložen trest odnětí svobody přesahující 12 let (mladistvému v rozmezí 5 až 10 let). V případě uložení trestu odnětí svobody v rozmezí 5 až 12 let nebo uložení téhož trestu nad hranici 5 let za další vypočtené úmyslné trestné činy musí uplynout od ukončení výkonu trestu alespoň 20 let [ustanovení písm. b) téhož odstavce]. Byl-li uložen nižší nepodmíněný trest odnětí svobody za kterýkoli jiný úmyslný trestný čin nebo za trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s držením, nošením či používáním zbraně nebo střeliva, je pro splnění předpokladu bezúhonnosti nezbytné, aby od právní moci rozsudku či od ukončení výkonu trestu uplynula doba diferencovaně stanovená (dle výše trestu) v rozmezí od 3 do 10 let [podrobněji odstavec 1 písm. c) a d) téhož ustanovení]. Všechny tyto skutečnosti se zjišťují z opisu z evidence Rejstříku trestů. Podle zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, se za bezúhonného nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen či oprávněně stíhán (došlo k podmíněnému zastavení trestního stíhání, schválení narovnání soudem) za úmyslný trestný čin nebo za nedbalostní trestný čin spáchaný jednáním kolidujícím s posláním strážníka. Rozhodné období, během něhož tyto skutečnosti brání splnění předpokladu bezúhonnosti, běží po dobu 5 let od data konečného rozhodnutí ve věci samé (k detailům viz § 4a odst. 1 posledně citovaného zákona). Tato bezúhonnost se prokazuje pouze výpisem z evidence Rejstříku trestů, nikoli opisem z jeho evidence. Stanovení předpokladů bezúhonnosti nezbytné k vydání zbrojního průkazu či k výkonu funkce obecního strážníka tedy kombinuje (a zřejmě nikoli jen zde) faktory závažnosti případných deliktů, délky období uplynuvšího od výkonu sankce nebo rozhodnutí o ní a konečně použití (pouze) výpisu či (šířeji) opisu z Rejstříku trestů jako zdroje relevantních informací. Ve srovnání s těmito úpravami vykazují nyní přezkoumávaná ustanovení zákona o myslivosti mimořádnou míru přísnosti. Překážkou závěru o bezúhonnosti je tu pravomocné odsouzení pro jakýkoli úmyslný trestný čin nebo uznání vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti či uložení pokuty podle zákona o myslivosti. K žádnému z deliktů se neváže žádná moderační doba, po jejímž uplynutí by již nebyly překážkou bezúhonnosti. Zdrojem posouzení bezúhonnosti je opis z evidence Rejstříku trestů. K zahlazení odsouzení se nepřihlíží. Pro tak striktní předpoklady podle našeho názoru chybí jakékoli objektivní a rozumné zdůvodnění. Odůvodnění nynějšího plenárního nálezu podporuje napadenou právní úpravu účelem vyšší pravděpodobnosti dosahování odpovídajících výsledků (bod 61), požadavkem důvěry občanů ve veřejnou moc (bod 63) a zmiňuje posuny ve vnímání myslivosti popsané již dřívější judikaturou Ústavního soudu s tím, že vyžadují systematickou výchovu i důsledné naplňování principů myslivosti (bod 65). Přísnost předpokladů bezúhonnosti pro výkon myslivecké stráže podle pléna „v podstatě kompenzuje absenci jiných kontrolních mechanismů, které by s ohledem na významná oprávnění myslivecké stráže byly žádoucí“ (bod 69). Domníváme se však, že se touto apologetikou snaží Ústavní soud, nevyhnutelně s malým úspěchem, doříci to, co snad mělo motivovat k přísnosti zákona samotného zákonodárce. Není ostatně též vyloučeno, že se v období postmoderního chaosu, postupně rušícího napětí mezi legitimitou a legalitou, aniž by odstup mezi oběma byl vzat v úvahu, zrodil při právní úpravě předpokladů bezúhonnosti myslivecké stráže prostý lapsus zákonodárce. Zařadil-li se dobrovolný a neplacený člen myslivecké stráže mezi potenciálně mimořádně bezúhonné veřejné funkcionáře, pak zde byl neproporčně použit, obrazně vyjádřeno, onen pověstný „kanón na vrabce“. Podle našeho názoru mělo plénum Ústavního soudu oba napadené odstavce 4 a 5 ustanovení § 12 zákona o myslivosti, působící ve vzájemné provázanosti, zrušit. Podle ustanovení § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podávám odlišné stanovisko k výroku a k odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. prosince 2017 sp. zn. Pl. ÚS 8/16. 1. Předmětem řízení v této věci byl návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení těch ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o myslivosti“), která upravují možnost přístupu k veřejné funkci myslivecké stráže a ve svém důsledku vedou k doživotnímu zbavení této možnosti. Tvrdím, že návrhu mělo být vyhověno a že většina Ústavního soudu nezvážila všechny podstatné okolnosti, které byly pro posouzení předmětného návrhu významné, jakkoli ve zbývající části oceňuji důkladnost její argumentace. 2. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že § 12 odst. 4 a 5 zákona o myslivosti nelze vyložit ústavně konformně, a že proto v případě stěžovatele, který se na něj obrátil s kasační stížností, dochází k porušení práva na svobodnou volbu povolání či na výkon veřejné funkce, práva na rovné zacházení a práva nebýt diskriminován na základě jiného postavení, pročež se tato ustanovení dostávají do rozporu s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 21 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). S argumenty předestřenými navrhovatelem – co se ovšem možnosti ucházet se o veřejnou funkci týče – se ztotožňuji; navíc považuji napadenou právní úpravu za nedostatečně odůvodněný a nadměrný zásah do ústavně zaručeného práva na rovný přístup k veřejné funkci myslivecké stráže. 3. Podstatou řešené věci bylo použití opisu z evidence Rejstříku trestů pro posouzení splnění požadavku bezúhonnosti osoby, která byla navržena na funkci myslivecké stráže. Opis z evidence Rejstříku trestů přitom uvádí i údaje o již zahlazených trestných činech. Otázka ústavnosti, či lépe možné neústavnosti, zde byla spojena s tím, že v opisu jsou vykázána odsouzení za úmyslné (byť již zahlazené) trestné činy, což má za následek doživotní vyloučení z možnosti vůbec ucházet se o funkci myslivecké stráže, tedy nikoli pouze stanovení kritéria pro posouzení vhodnosti jmenování takového uchazeče orgánem státní správy myslivosti. Většina Ústavního soudu zde sice správně dospěla k závěru, že je třeba odlišit možnost stanovení podmínek výkonu povolání a výkonu veřejné funkce, následně se však již soustředila až na v pořadí druhou otázku, na kterou bylo třeba odpovědět, tedy na to, zda se jedná o rovný přístup, ač to je v případě absolutního vyloučení v podstatě otázkou zbytečnou. V posuzované věci však nebylo rozhodující, zda je zajištěno právo na rovný přístup, nýbrž zda vůbec je zajištěn přístup k uvedené veřejné funkci. Na to odpověď chybí, ačkoli v případě, kdy je někdo dokonce doživotně vyloučen z požívání jednoho ze základních politických práv, nutně vyvstává problém, zda bylo či nebylo (podle mého názoru bylo) zasaženo do podstaty a smyslu takového práva v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny. Taková osoba nejenže je zbavena práva vůbec se ucházet o veřejnou funkci, nýbrž i účastnit se soutěže o ni z hlediska prokázání dalších předpokladů ve srovnání s jinými kandidáty a soutěže s nimi (až zde začíná rovný přístup). 4. Hodnotit „rovný“ přístup mělo proto smysl až poté, co bylo posouzeno, zda je namístě zamezit vůbec „jakýkoliv“ přístup, a to doživotně bez možnosti pokusu o nápravu chování a prokázání nápravy pachatele, tak jako je tomu u jiných veřejných funkcí (i obecně) a jak to nakonec správně řeší i samotný zákon o myslivosti v ustanovení § 35 odst. 1 písm. c). Většina tuto otázku vlastně pominula, i když naopak považovala za potřebné vyjádřit se např. k otázkám přihlédnutí k opisu z evidence Rejstříku trestů při hodnocení recidivity u některých trestných činů (bod 31 odůvodnění), nebo dokonce k otázce rovnosti přístupu k voleným a jmenovaným funkcím ve vazbě na právě probíhající politickou diskusi na toto téma (bod 57), ačkoli se o volenou funkci nejedná. 5. Základní otázka, zda lze někoho zbavit určitého práva bez ohledu na závažnost jednání, uložený trest, dobu, která uplynula od jeho spáchání, jeho vztah k veřejné funkci, která by měla být vykonávána, další chování takového „pachatele“ (rozuměj po výkonu trestu) atd., vyřešena není. To je v rozporu s rovností v důstojnosti, která je absolutní hodnotou, a proto je sporné rozvíjet úvahy o možnosti „přiměřeného“ zásahu do ní. Tyto závěry většiny stěží obstojí v obecné rovině, vůbec pak ne v případě potřeby odpovědi na konkrétní otázku Nejvyššího správního soudu. O přiměřenosti by bylo možno hovořit např. tehdy, kdyby byla stanovena určitá doba pro prokázání, že se pachatel napravil, ale těžko v případě, kdy takovou šanci vůbec nedostane (je tedy nenapravitelný?), a to, i když se jistě nemusí jednat o zásah do důležité složky jeho existence (např. oproti doživotnímu zákazu výkonu určitého povolání). Komparandum a komparátum se v takovém případě může použít jen pro jmenované veřejné funkce, ke kterým je doživotně zamezen přístup z důvodu úmyslného trestného činu, nikoli naopak pro odůvodnění, proč se tak v jiných případech (např. policisté) nestalo. Problém tak nebyl dořešen ani v obecné rovině, ani v rovině konkrétního posuzovaného případu.
https://firmy.euro.cz/subjekt-ski-turist-sport-s-r-o-63478781
2019-10-20T00:37:19
[ " zákona č. 101", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. IČO: 63478781, Moravský Krumlov, výpis z rejstříku (20.10.2019) | Euro.cz Firma SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. IČO 63478781 SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. má aktuální nebo historický záznam v těchto rejstřících: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík. SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. (63478781) je Společnost s ručením omezeným. Sídlí na adrese Pod zámkem 204, 672 01 Moravský Krumlov Česká republika. Do obchodního rejtříku byla zapsána dne 26. 9. 1995 a je stále aktivní. SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. nemá žádnou provozovnu a dvě živnosti. Jako zdroj dat o SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. nám sloužily tyto stránky: Detailní informace o SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. na Justice.cz Detailní informace o SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. na rzp.cz Výpis dat pro SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. na portále firmy.euro.cz obsahuje pouze takové informace, které lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. Základní údaje SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. C 20672 SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. Aktuální kontaktní údaje SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. Kapitál SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. Sídlo SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. Pod zámkem 204 , 672 01 Moravský Krumlov Česká republika Pod zámkem 204, 672 01 Moravský Krumlov 21.9.2016 Pod zámkem č.p 204 , 672 01 Moravský Krumlov Česká republika Moravský Krumlov, Pod zámkem č.p.204, PSČ 67201 15.6.2002 - 21.9.2016 Růžová 39 , 672 01 Moravský Krumlov Česká republika Moravský Krumlov, Růžová 39, PSČ 67201 26.9.1995 - 15.6.2002 Předmět podnikání SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. specializovaný maloobchod 15.6.2002 velkoobchod 15.6.2002 koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej 24.2.1999 - 15.6.2002 ubytovací služby v ubytovacích zařízeních v kategoriích hotel,hotel garní, motel, botel zařazených do tř. ** a výše a v katego-riích pension, chat. osada, kemp zařazených do tř. ***, včetněprovozování hostinských činností v těchto zařízeních, s výjimkouhostinských živností umístěných v kategoriích chatová osadaa kemp 26.9.1995 provozování cestovní kanceláře 26.9.1995 - 15.6.2002 vedení firmy SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. Statutární orgán SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. Ing. Kamil Vespalec 26.8.2016 Eduard Čech 26.9.1995 - 15.6.2002 Břízová 252 , Moravský Krumlov Česká republika Moravský Krumlov, Břízová 252 Eduard Čech 15.6.2002 - 19.10.2010 Ivo Vespalec 19.10.2010 - 14.10.2011 128 , 672 01 Petrovice Česká republika Petrovice 128, okres Znojmo, PSČ 67201 Ing. Kamil Vespalec 14.10.2011 - 26.8.2016 Brno, Uprkova 1587/15, PSČ 62100 Sbírka Listin SKI - TURIST - SPORT, s.r.o. C 20672/SL 9 podpisové vzory + ČP Krajský soud v Brně 12.10.2011 31.10.2011 2 C 20672/SL 8 notářský zápis - sml. o př. OP, NZ 1211/2011 Krajský soud v Brně 12.10.2011 31.10.2011 2 C 20672/SL 7 notářský zápis - zakl. listina, NZ 1210/1011 Krajský soud v Brně 12.10.2011 31.10.2011 4 C 20672/SL 6 podpisové vzory + ČP jednatele Krajský soud v Brně 11.10.2010 25.10.2010 1 C 20672/SL 5 notářský zápis -sml. o převodu OP, NZ 1249/10 Krajský soud v Brně 11.10.2010 25.10.2010 2 C 20672/SL 4 notářský zápis - zakl. listina, NZ 1248/2010 Krajský soud v Brně 11.10.2010 25.10.2010 4 C 20672/SL 3 notářský zápis - zakl. listina Krajský soud v Brně 18.2.2002 30.7.2002 5 C 20672/SL 2 podpisové vzory Krajský soud v Brně 2.5.2002 30.7.2002 2 C 20672/SL 1 notářský zápis - spol.smlouva Krajský soud v Brně 29.12.1998 15.3.1999 4 Základní údaje SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. Sídlo SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. Pod zámkem 204, Moravský Krumlov 672 01 Živnosti a provozovny SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. Statutární orgán SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. Ing. Kamil Vespalec SKI-TURIST-SPORT, s.r.o. - 63478781 - Moravský Krumlov TJ SKI-TURIST, z.s. - 60042141 - Velké Karlovice SPORT-TURIST Brno s.r.o. - 26269724 - Brno CK SPORT TURIST CZ s.r.o. - 25994051 - Pardubice SUN SKI SPORT s.r.o. - 26868881 - Ostružná CK SPORT BRNO SKI, s.r.o. - 29300002 - Brno SKI SPORT s.r.o. "v likvidaci" - 65140133 - Ostrava
https://rejstriky.finance.cz/firma-plz-nabytek-s-r-o-28580401
2019-11-22T23:18:52
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
PLZ NÁBYTEK s.r.o. Olomouc IČO 28580401 kontakty (23.11.2019) | Finance.cz PLZ NÁBYTEK s.r.o. Olomouc IČO: 28580401 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu PLZ NÁBYTEK s.r.o., která sídlí v obci Olomouc a bylo jí přiděleno IČO 28580401. Firma s názvem PLZ NÁBYTEK s.r.o. se sídlem v obci Olomouc byla založena v roce 2009. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 2 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona . Základní údaje o PLZ NÁBYTEK s.r.o. IČO: 28580401 Krajský soud v Ostravě 16.3.2009 C 43936 28580401 PLZ NÁBYTEK s.r.o. Společnost s ručením omezeným 16.3.2009 Aktuální kontaktní údaje PLZ NÁBYTEK s.r.o. Kontakty na PLZ NÁBYTEK s.r.o. IČO: 28580401 Tovární 1059 , 779 00 Olomouc Česká republika Tovární 1059/41, Hodolany, 779 00 Olomouc 2.12.2016 Tovární 1059 , 772 11 Olomouc - Hodolany Česká republika Olomouc - Hodolany, Tovární 1059/41, PSČ 77211 16.3.2009 - 2.12.2016 Obory činností PLZ NÁBYTEK s.r.o. IČO: 28580401 40.pluku 1352 , Valašské Meziříčí 757 01 1003393161 Vedení firmy PLZ NÁBYTEK s.r.o. IČO: 28580401 Štefan Hudeček 3.5.2013 08641 Raslavice, Vyšné Raslavice, Hlavná 327/41 Ludvík Poruba 16.3.2009 - 3.5.2013 od 16.3.2009 do 30.4.2013 756 51 Zašová 723 Česká republika Zašová 723, PSČ 75651 Štefan Hudeček Vlastníci firmy PLZ NÁBYTEK s.r.o. IČO: 28580401 zakladni 200 000 Kč - 16.3.2009 Sbírka Listin PLZ NÁBYTEK s.r.o. IČO: 28580401 C 43936/SL 6 účetní závěrka [2013] vč. příl. Krajský soud v Ostravě 10.9.2014 20.11.2014 4 C 43936/SL 5 účetní závěrka [2012] vč. příl. Krajský soud v Ostravě 31.10.2013 11.11.2013 4 C 43936/SL 4 účetní závěrka rok 2011 vč. příl. Krajský soud v Ostravě 30.11.2012 7.12.2012 6 C 43936/SL 3 účetní závěrka r. 2010 vč. příl. Krajský soud v Ostravě 8.8.2011 5.9.2011 3 C 43936/SL 2 účetní závěrka r. 2009 vč. příl. Krajský soud v Ostravě 9.7.2010 28.7.2010 6 C 43936/SL 1 notářský zápis NZ 18/2009 Zakladatelská list. Krajský soud v Ostravě 29.1.2009 10.3.2009 17.3.2009 6 Hodnocení PLZ NÁBYTEK s.r.o. Výpis dat pro firmu PLZ NÁBYTEK s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy PLZ NÁBYTEK s.r.o., 28580401 na obchodním rejstříku výpis firmy PLZ NÁBYTEK s.r.o., 28580401 na živnostenském rejstříku PLZ NÁBYTEK s.r.o. - 28580401 - Olomouc , Tovární 1059/41 PLŽ s.r.o. - 25191985 - Lažiště 108 AXIS plz, s.r.o. - 26381532 - Plzeň , Malý Bolevec 191 Fleuriada PLZ s.r.o. - 25973517 - Plzeň , Konvalinková 820/12 Laser-books PLZ s.r.o. - 04553748 - Praha , Křižovnická 86/6 Dětská ordinace - ST.PLZ. s.r.o. - 29123895 - Starý Plzenec , Smetanova 204 Dělník PLZ s.r.o. - 05092086 - Praha , Bulharská 996/20 Plz Oct II. s.r.o. - 07048670 - Praha , Korunní 2569/108 Plz Oct I. s.r.o. - 07048661 - Praha , Korunní 2569/108 Plz Oct III. s.r.o. - 07487142 - Praha , Korytná 47/3
https://rejstriky.finance.cz/firma-severity-a-s-25670026
2019-07-18T08:40:15
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
Severity a.s. Praha IČO 25670026 kontakty (18.07.2019) | Finance.cz Severity a.s. Praha IČO: 25670026 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Severity a.s., která sídlí v obci Praha a bylo jí přiděleno IČO 25670026. Firma s názvem Severity a.s. se sídlem v obci Praha byla založena v roce 1998. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 11 osob. Společnost podniká(podnikala) v oboru Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej - vyjma zboží uvedeného v příl. zák. č. 455/91 Sb. a zboží tímto zákonem vyloučeného , Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Zpracování dat pomocí výpočetní techniky a další. Základní údaje o Severity a.s. IČO: 25670026 Akciová společnost 27.5.1998 Jediný akcionář rozhodl dne 15.6.2009 s platností od dne 15.6.2009 o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace ze dne 4.11.2002. 5.8.2009 Prodej podniku Bohemia.Net, a.s., akciové společnosti, se sídlem v Brně, Ptašinského 6, PSČ: 602 00, IČ: 25 67 00 26, zapsaného v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně oddíl B., vložka 3393 společnosti SkyNet, a.s., akciové společnosti, se sídlem v Brně, Ptašinského 309, PSČ: 602 00, IČ: 25 34 66 87, zapsané v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně oddíl B., vložka 2367 s účinností od 1.1.2001. 11.10.2001 Aktuální kontaktní údaje Severity a.s. Kontakty na Severity a.s. IČO: 25670026 Husinecká 903/10 , Praha 130 00 5.8.2009 Ptašínského 309/6 , Brno 602 00 3.7.2000 - 5.8.2009 Za papírnou 116/5 , Praha 170 00 27.5.1998 - 3.7.2000 Obory činností Severity a.s. IČO: 25670026 Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona 20.7.2009 - 30.8.2018 poskytování telekomunikačních služeb - zprostředkování přístupu k telekomunikačním službám Internet 27.5.1998 - 19.4.2002 pořádání školení v oblasti výpočetní techniky 27.5.1998 - 28.11.2003 zpracování dat pomocí výpočetní techniky 27.5.1998 - 28.11.2003 koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej - vyjma zboží uvedeného v příl.zák.č. 455/91 Sb. a zboží tímto zákonem vyloučeného 27.5.1998 - 28.11.2003 poskytování software (prodej hotových programů na základě smlouvy s autory a vyhotovování programů na zakázku) 27.5.1998 - 20.7.2009 Živnost č. 1 Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej - vyjma zboží uvedeného v příl. zák. č. 455/91 Sb. a zboží tímto zákonem vyloučeného Živnost č. 3 Zpracování dat pomocí výpočetní techniky Živnost č. 4 Poskytování telekomunikačních služeb - zprostředkování přístupu k telekomunikačním službám Internet Živnost č. 5 Pořádání školení v oblasti výpočetní techniky Živnost č. 6 Poskytování software (prodej hotových programů na základě smlouvy s autory a vyhotovování programů na zakázku) Vedení firmy Severity a.s. IČO: 25670026 Za společnost jedná samostatně člen představenstva. 8.7.2003 Jménem společnosti jedná předseda nebo místopředseda představenstva samostatně, nebo dva členové představenstva společně. Jménem společnosti podepisuje představenstva tak, že k obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis předseda nebo místopředseda představenstva, nebo dva členové představenstva společně. 27.5.1998 - 8.7.2003 Petr Havránek 2.4.2016 Ing. Jiří Lorman 27.5.1998 - 8.3.2000 Ing. Josef Ptáčník 27.5.1998 - 8.3.2000 Mgr. Marco Didek 27.5.1998 - 8.3.2000 René Škrobánek 8.3.2000 - 8.7.2003 Ing. Zbyněk Slavík 8.3.2000 - 8.7.2003 Mgr. Karel Taft 8.3.2000 - 8.7.2003 Neuvedeno 8.7.2003 - 5.8.2009 Jaroslav Rendl Dis. 5.8.2009 - 8.4.2010 od 15.6.2009 do 1.3.2010 102, Hlušice 503 56 ing. Luděk Tichý 8.4.2010 - 20.6.2012 od 1.3.2010 do 1.6.2012 Kroupova 126/22, Brno 625 00 Mgr. Karel Taft 20.6.2012 - 15.1.2013 od 1.6.2012 do 5.11.2012 Na Březině 321, Rozdrojovice 664 34 Petr Kučera 15.1.2013 - 2.4.2016 od 5.11.2012 do 8.2.2016 42, Tři Studně 592 04 Ing. Danuta Trnková 27.5.1998 - 8.3.2000 Postranní 178/7, Praha 140 00 Ing. Dagmar Vašková 27.5.1998 - 8.3.2000 Alexandra Dittrichová 27.5.1998 - 8.3.2000 Mgr. Patrik Šimek 8.3.2000 - 8.7.2003 Jeseniova 450/39, Praha 130 00 Petr Vavřečka 8.3.2000 - 8.7.2003 Jakub Sklenka 8.3.2000 - 8.7.2003 Neuvedena 8.7.2003 - 5.8.2009 Mgr. Petr Havliš 5.8.2009 - 15.1.2013 od 15.6.2009 do 5.11.2012 od 1.7.2009 do 5.11.2012 Zahradní 375/6, Ostopovice 664 49 Josef Biroš 5.8.2009 - 15.1.2013 Letná 172 , Malá Ida Slovenská republika Ing. Luděk Halaš 5.8.2009 - 15.1.2013 Zdeněk Materna 15.1.2013 - 29.8.2013 od 5.11.2012 do 31.5.2013 Václav Dobrovolný 15.1.2013 - 2.4.2016 Vápenická 2327/21, Žďár nad Sázavou 591 01 Libor Havlík 15.1.2013 - 2.4.2016 Vápenická 2332/31, Žďár nad Sázavou 591 01 Patrik Chudovský 29.8.2013 - 2.4.2016 od 31.5.2013 do 8.2.2016 Hlohová 1282/41, Žďár nad Sázavou 591 01 Za společnost jedná likvidátor. 8.7.2003 Mgr. Karel Taft 8.7.2003 - 5.8.2009 Vlastníci firmy Severity a.s. IČO: 25670026 zakladni 20 000 000 Kč 100% 27.5.1998 Kmenové akcie na jméno 2 000 000 Kč 10 8.7.2003 Akcie na jméno 100 000 Kč 180 27.5.1998 - 8.7.2003 Akcie na jméno 10 000 Kč 200 27.5.1998 - 8.7.2003 Sbírka Listin Severity a.s. IČO: 25670026 B 5380/SL 32 účetní závěrka [2012] příloha Městský soud v Praze 31.12.2012 27.4.2015 6.5.2015 3 B 5380/SL 31 účetní závěrka [2012] Městský soud v Praze 31.12.2012 27.4.2015 6.5.2015 6 B 5380/SL 30 účetní závěrka [2013] příloha Městský soud v Praze 31.12.2013 27.4.2015 30.4.2015 3 B 5380/SL 29 účetní závěrka [2013] Městský soud v Praze 31.12.2013 27.4.2015 30.4.2015 6 B 5380/SL 28 účetní závěrka [2011] Městský soud v Praze 31.12.2011 27.4.2015 29.4.2015 7 B 5380/SL 27 ostatní Vyrozumění o zahájení exekuce Městský soud v Praze 2.5.2014 2.5.2014 9.5.2014 2 B 5380/SL 24 podpisové vzory Městský soud v Praze 1.3.2010 7.4.2010 23.4.2010 1 B 5380/SL 19 stanovy společnosti Městský soud v Praze 9.7.2009 14.8.2009 14 B 5380/SL 10 podpisové vzory Městský soud v Praze 22.5.2003 11.7.2003 1 Hodnocení Severity a.s. Výpis dat pro firmu Severity a.s. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Severity a.s., 25670026 na obchodním rejstříku výpis firmy Severity a.s., 25670026 na živnostenském rejstříku Severity a.s. - 25670026 - Praha , Husinecká 903/10
http://kraken.slv.cz/152ICm3219/2014
2018-06-22T05:45:30
[ " soud ", " § 118", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 409", " § 455", " § 369", " soud ", " § 202", "\nSoud ", " Soud ", " § 202", " soud " ]
152 ICm 3219/2014 Jednací číslo: 152 ICm 3219/2014-75 (KSPL 52INS 17445/2013) Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovu v právní věci žalobce PRZEDSIĘBIORSTWO PRODUKCYJNO-HANDLOWE "ARO" KAROŃ SPÓŁKA JAWNA, Ludowa 265, 42 200 Częstochowa, Polská republika, IČ 150656626, DIČ 5730242020, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Klimešem, advokátem v Havířově-Městě, U Stromovky 1481/9, proti žalovaným 1. Ing. Petru Bendlovi, Soukenická 5, Plzeň, insolvenčnímu správci druhé žalované, a 2. Zdeňce anonymizovano , anonymizovano , bytem Družstevní 88, Zruč-Senec, IČ 49200518, o určení pravosti popřené pohledávky I. Určuje se, že žalobcova pohledávka č. P-1 v celkové výši Kč 471.145,20, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného ve věci druhé žalované zdejším soude m pod sp.zn. KSPL 52 INS 17445/2013, je pohledávkou po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná. II. Žalobce a první žalovaný ne mají proti sobě vzáje mně právo na náhradu nákladů řízení. III. Druhá žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Zde ňka Klimeše, advokáta v Havířově-Městě, U Stromovky 1481/9, náklady řízení ve výši Kč 41.570,07. Žalobce se domáhal určení pravosti své nevykonatelné a nezajištěné pohledávky, kterou pod číslem P-1 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem ve věci druhé žalované. Žalobce dodal druhé žalované zboží, ona jeho převzetí potvrdila na fakturách č. 29/WDT/D/2012 a 34/WDT/D/2012. Fakturou č. 29/WDT/D/2012 vyúčtoval žalobce KSPL 52INS 17445/ 2013 částku Kč 284.325,04, druhá žalovaná na ni částečně plnila, takže k úhradě zbylo Kč 50.000,-. Fakturou č. 34/WDT/D/2012 žalobce vyúčtoval částku Kč 369.852,90, druhá žalovaná na ni nezaplatila nic. Žalobce dále do insolvenčního řízení přihlásil úrok z prodlení v kapitalizované výši Kč 51.292,30. Druhá žalovaná, jejíž úpadek byl podle žaloby řešen oddlužením, popřela při přezkumu žalobcovu pohledávku s tím, že jí byl přislíben zápočet pohledávky s jejími nároky na náklady záručního a pozáručního servisu včetně poštovného. K žádnému zápočtu však nedošlo. První žalovaný uvedl, že druhá žalovaná měla vůči žalobci závazky, které započetla proti jeho pohledávce. Jednalo se o závazky ze záručního servisu za roky 2011 a 2012 ve výši Kč 192.000,-, za dopravu zákazníkům v ČR a do Polska ve výši Kč 63.264,16, za zastupování žalobce na Veletrhu Brno Kč 216.746,-a za provedení reklamací zákazníků v obchodě Kč 57.240, tj. celkem Kč 529.250,-. S ohledem na to, že podle obsahu popěrného úkonu druhé žalované dosud nedošlo k zápočtu, zvažoval první žalovaný provedení zápočtu v rámci incidenčního řízení. Protože však na základě dokladů, které obdržel od druhé žalované, nemohl přezkoumat oprávněnost a existenci tvrzených nároků druhé žalované a byl si vědom, že v důsledku toho by nemohl v řízení unést břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, k zápočtu nepřistoupil. Při svých úvahách také zohlednil nezájem druhé žalované o řízení a její nedostatečnou spolupráci s insolvenčním správcem i se soudem. Druhá žalovaná se k žalobě přes opakované výzvy nevyjádřila, poukázala jen na to, že žalobce uplatnil stejnou pohledávku i v jiném insolvenčním řízení. Neúčastnila se ani jednání soudu v incidenčním řízení, proto nemohla být poučena podle ust. § 118a o.s.ř. a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. Z přihlášky bylo zjištěno, že žalobce přihlásil pod číslem P-1 pohledávky v celkové výši Kč 471.145,20 z ústní kupní smlouvy na úhradu ceny dodaného zboží podle faktur č. 28/WDT/D/ a 34/WDT/D/2012. Dále požadoval úhradu úroku z prodlení stanoveného podle polského práva. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že insolvenční návrh na žalovanou byl podán 21.6.2013. Dne 28.4.2013 bylo vydáno usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení. Dne 2.9.2014 se konal přezkum pohledávek, podle protokolu z jednání se žalobce přezkumu neúčastnil. První žalovaný všechny pohledávky uznal, druhá žalovaná popřela žalobcovu pohledávku s tím, že žalobci nic nedluží, neboť s ním měla uzavřenou smlouvu, podle níž jí měl být proplácen záruční a pozáruční servis včetně poštovného. Žalobcem jí bylo přislíbeno, že dojde k vzájemnému zápočtu pohledávek, k tomu však nedošlo. První žalovaný vyrozuměl žalobce po popření pohledávky dne 3.9.2014. Dne 6.10.2014 vydal zdejší soud ve shora označené insolvenční věci druhé žalované usnesení, jímž neschválil její oddlužení a prohlásil na její majetek konkurs. Důvodem tohoto postupu byl nepoctivý záměr druhé žalované, její nedostatečná spolupráce se soudem i insolvenčním správcem a lehkomyslný přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. Navíc závazky druhé žalované pocházely z nadpoloviční většiny z podnikatelské činnosti, což druhá žalovaná soudu zatajila. V průběhu insolvenčního řízení také nijak nenavýšila svůj příjem. KSPL 52INS 17445/ 2013 Podle rámcové kupní smlouvy, kterou uzavřel žalobce s druhou žalovanou dne 19.12.2007, se druhá žalovaná stala výhradním prodejcem žalobcova zboží pod označení BEBETTO na území ČR. Kupní smlouvy měly být uzavírány na základě objednávky a dodacího listu, a to okamžikem, kdy druhá žalovaná převzala zboží. Druhá žalovaná byla oprávněna vyřizovat za žalobce záruční servis dodaného zboží, přičemž měla hradit dopravu zboží z místa jeho prohlídky do místa opravy. Cena servisní práce byla určena podle ceníku, který měl být součástí smlouvy, ke smlouvě však přiložen nebyl. Ve smlouvě byla provedena volba českého práva. Na fakturách č. 28/WDT/D/2012 a 34/WDT/D/2012 potvrdila druhá žalovaná převzetí zboží i faktur. Fakturou č. 28/WDT/D/2012 bylo žalované vyúčtováno k zaplacení Kč 284.325,02 a podle pokladních dokladů ze dne 9.11.2012, 21.2.2013 a 9.4.2013 a podle dokladu o vkladu na účet uhradila druhá žalovaná na tuto fakturu celkem Kč 234.325,02. Fakturou č. 34/WDT/D/2012 bylo žalované vyúčtováno Kč 369.852,90. Dopisem z 12.11.2012 sdělila druhá žalovaná žalobci, že zastupování jeho firmy ji dostalo do finančních problémů. Uvedla, že jí byla přislíbeno zaplacení nákladů na záruční servisy a opravy a provedení zápočtu. S ohledem na to, že nebyl proveden zápočet ani před zahájením řízení, ani v jeho průběhu, soud neprováděl dokazování, které se vztahovalo k nárokům druhé žalované. Za stejných důvodů soud nevyslechl žalobcem navrženého svědka Sykulu. E-mailem z 14.2.2013 sdělil manažer projektů společnosti Veletrhy Brno, a.s. synu druhé žalované Petru anonymizovano , který byl podle výpisu z obchodního rejstříku společníkem a jednatelem společnosti CAZADOR s.r.o., výši nákladů na účet na veletrhu Kč 122.030,-. Polovinu z těchto nákladů, tj. Kč 61.015,-účtovala firma CAZADOR s.r.o. žalobci fakturou č. 1130003. Po zhodnocení provedených důkazů soud shledal, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení existentní pohledávku z kupních smluv. Strany v rámcové kupní smlouvě provedly volbu českého práva, proto soud žalobcovy nároky posoudil podle ust. § 409 a násl. obch. zák. Druhá žalovaná na dodacích listech potvrdila převzetí zboží i doručení faktur, tím žalobci vznikl nárok na úhradu ceny ve smyslu ust. § 455 obch. zák., a to včetně zákonného úroku z prodlení podle ust. § 369 obch. zák. Žalobcova pohledávka nezanikla zápočtem ani jinak. Zápočet nikdy nebyl proveden, ani před zahájením insolvenčního řízení, ani v jeho průběhu. Tvrzení o duplicitním uplatnění stejné pohledávky nebylo prokázáno. Proto soud žalobě vyhověl a určil pravost žalobcovy přihlášené pohledávky. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 202 insolvenčního zákona. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, a proto měl právo na jejich náhradu. Prvnímu žalovanému nebylo podle citovaného ustanovení možno uložit povinnost k jejich náhradě, ostatně první žalovaný pohledávku nepopřel a podání žaloby nezavinil. Druhá žalovaná byla podle výsledku řízení povinna nahradit žalobci jeho náklady, které zahrnovaly soudní poplatek ze žaloby za Kč 5.000,-, čtyři úkony právní služby po Kč KSPL 52INS 17445/ 2013 3.100,-, čtyři režijní paušály po Kč 300,-, cestovní výdaje Kč 12.623,20 za dvě cesty Třinec-Plzeň a zpět v celkové vzdálenosti 950 km pro jednu cestu automobilem o kombinované spotřebě 8,2 litru benzinu na 100 km při ceně PHM Kč 35,90 a základní náhradě Kč 3,70 za 1 km, náhradu za ztrátu času Kč 4.000,-a DPH Kč 6.346,88, tj. celkem Kč 41.570,07. Soud žalobci nepřiznal právo na náhradu úkonu právní služby a režijního paušálu za jednání dne 25.5.2015, protože toto jednání se nekonalo, bylo odvoláno ve stejný den dopoledne na základě žádosti druhé žalované. V době odvolání jednání již ale žalobcův zástupce byl v sídle procesního soudu, proto měl právo na náhradu cestovních výdajů a promeškaného času. Soud nestanovil druhé žalované pro zaplacení náhrady nákladů žádnou lhůtu, neboť žalobcova pohledávka na náklady bude v souladu s citovaným ustanovením § 202 insolvenčního zákona uhrazena v rámci insolvenčního řízení. Krajský soud v Plzni dne 07.09.2015
https://www.fulsoft.cz/33/592-1992-sb-zakon-ceske-narodni-rady-o-pojistnem-na-verejne-zdravotni-pojisteni-ve-zneni-ucinnem-k-1-6-2020-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTpxqq2mQWBz6uOkBb6OxDgMCD-vMUnwPlw/
2020-06-05T02:55:17
[ " § 3", " § 7", " § 3", " § 3", " § 24", " § 3", " § 15", " § 23", " § 26", " § 26", " § 23", " § 3", " § 15", " § 18", " § 26", " § 27", " § 3", " § 3", " § 3", " § 27", " § 22", " § 23", " § 28" ]
592/1992 Sb., Zákon Èeské národní rady o pojistném na veøejné zdravotní poji¹tìní, ve znìní úèinném k 1.6.2020 | Fulsoft.cz - Zákony, judikatura a literatura 2020-2021 183/2006 361/2000 obèanský zákoník okam¾ité 90/2012 201/2012 361/2007 262/2006 zákoník práce 258/2000 185/2001 415/2012 89/2012 586/1992 katalog prací 592/1992 Sb., Zákon Èeské národní rady o pojistném na veøejné zdravotní poji¹tìní, ve znìní úèinném k 1.6.2020 Garance 15/1993 Sb. 161/1993 Sb. ÚZ 296/1993 Sb. 324/1993 Sb. 149/1996 Sb. ÚZ 217/1996 Sb. mìní, v § 3 doplòuje odst. 11 mìní § 7 odst. 2 mìní § 3 odst. 2 písm. c) bod 6, § 3a odst. 1, § 24 odst. 1 a 2 mìní, v § 3c té¾ doplòuje odst. 2, § 15 odst. 2, § 23 a doplòuje nový odst. 2, § 26, § 26 c) (k 8.2.2002) mìní, v § 23 vkládá nový odst. 2 mìní, § 3b, § 15 odst. 3, v § 18 vkládá nový odst. 5, nový § 26d, vkládá novou vìtu v § 27 odst. 1 pøed nabytím úèinnosti byl zákon zru¹en doplòuje odst. 13 a 14 v § 3 mìní § 3a odst. 1 mìní § 3a odst. 1, 2 a 3 vkládá § 27a ru¹í v § 22 odst. 5 a mìní § 23 odst. 1 (k 27.3.2020) vkládá nový § 28c 231/2020 Sb. Tento zákon upravuje vý¹i pojistného na veøejné zdravotní poji¹tìní (dále jen „pojistné“), penále, zpùsob jejich placení, kontrolu, vedení centrálního registru poji¹tìncù, pøerozdìlování pojistného a zøízení zvlá¹tního úètu veøejného zdravotního poji¹tìní. a) s tì¾kým tìlesným, smyslovým nebo mentálním posti¾ením, která je dr¾itelem prùkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvlá¹tního právního pøedpisu12) ; b) která dosáhla vìku potøebného pro nárok na starobní dùchod, av¹ak nesplòuje dal¹í podmínky pro jeho pøiznání;
https://www.natur.cuni.cz/fakulta/aktuality/soubory-aktualit/intranet/opatreni-dekana-c.-2-2014-k-vyplaceni-ucelovych-stipendii-a-stipendii-za-vyzkum
2018-08-15T05:04:15
[ " § 2", " zákona č. 130", " čl. 12", " zákona č. 130", " čl. 5", " čl. 8", " čl. 5", " čl. 7", " čl. 5", " čl. 7", " čl. 4" ]
Opatření děkana č. 2/2014 - K vyplácení účelových stipendií a stipendií za výzkum — Přírodovědecká fakulta UK Fakulta / Aktuality / soubory aktualit / intranet / Opatření děkana č. 2/2014 - K vyplácení účelových stipendií a stipendií za výzkum Opatření děkana č. 2/2014 - K vyplácení účelových stipendií a stipendií za výzkum k vyplácení účelových stipendií a stipendií za výzkum 1) Toto opatření se vydává ke stanovení postupu pro podávání návrhů na přiznání účelových stipendií a stipendií na výzkum na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (dále jen „fakulta“). 2) Toto opatření je vydáváno k zajištění souladu vyplácení stipendií s následujícími normami: a) zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, b) zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků, ve znění pozdějších předpisů, c) zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, d) zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů, e) stipendijní řád UK, v VII. úplném znění ze dne 18.6.2013 (dále jen „SŘ UK“). 1) Účelové stipendium může být vyplaceno z: a) dotace (např. grant, který dovoluje poskytnutí účelového stipendia), b) příspěvku (např. příspěvek na vzdělávací činnost), c) stipendijního fondu, d) jiného zdroje (např. doplňková činnost, pokud je tento výdaj zahrnut do kalkulace zakázky, nebo dar, pokud poskytnutí daru nevylučuje přiznání účelového stipendia). 2) Účelové stipendium lze přiznat v těchto kategoriích: a) jako mimořádné stipendium za vynikající vědecké, výzkumné, vývojové, sportovní, umělecké nebo další tvůrčí výsledky přispívající k prohloubení znalostí, b) na podporu studia v zahraničí nebo z důvodů konání praxe na území České republiky nebo v zahraničí, c) v případech zvláštního zřetele hodných, jako je účast na pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti, působení v laboratořích, podíl při rozvoji informačních technologií nebo na mezinárodní spolupráci a dalších. Podrobnější důvody, za které může být uděleno účelové stipendium, jsou uvedeny v příloze č. 3. 3) Celkový limit částky účelového stipendia [1], kterou lze studentovi vyplatit v daném akademickém roce, je u stipendia podle odstavce 2 písm. a) nebo c) celkově 82.000 Kč a písm. b) 60.000 Kč. Limity se netýkají účelových stipendií vyplacených podle odstavce 1 písm. d) tohoto článku. 1) Stipendium na výzkum může být vyplaceno z podpory výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků, pokud se bude jednat o způsobilé náklady podle § 2 odst. 2, písm. l) zákona č. 130/2002 Sb., tedy z těchto zdrojů: a) grant GA UK, b) grant SVV, c) grant UNCE, d) program PRVOUK, e) další účelové zdroje státu. 2) Stipendium na výzkum lze vyplatit za aktivní účast studenta ve výzkumu. Celkový limit částky stipendia na výzkum, kterou lze studentovi vyplatit ze součtu z grantů UNCE a PRVOUK a dalších účelových zdrojů v daném akademickém roce, je 120.000 Kč. Celkový limit částky stipendia na výzkum, kterou lze studentovi vyplatit ze součtu grantů GA UK a SVV v daném akademickém roce, je 150.000 Kč [2]. Návrh na přiznání účelového stipendia 1) Druhy stipendií, jejich limity a možnosti jejich vyplácení z různých typů akcí jsou uvedeny v příloze č. 1. 2) Návrh na přiznání účelového stipendia, které má být vyplaceno z dotace, příspěvku nebo z jiného zdroje podává příslušný příkazce operace a musí být podán na řádně vyplněném Formuláři 2 podle přílohy č. 2. Pokud se návrh na přiznání stipendia se stejným odůvodněním a stejným číslem zakázky týká většího počtu studentů, lze k tomuto formuláři přiložit Formulář 4 - hromadný seznam. V případě stipendií vyplácených na základě dohod, v nichž se protistrana zavazuje poskytnout prostředky na stipendium ve prospěch konkrétního studenta a v konkrétní částce, a toto stipendium je vypláceno ze zakázky, jejímž příkazcem je proděkan pro studijní záležitosti, nahrazuje tato dohoda návrh na přiznání stipendia. 3) Návrh na přiznání účelového stipendia, které má být vyplaceno ze stipendijního fondu, podává proděkan pro studijní záležitosti, nebo příkazce operace v rozsahu, v jakém je z jím spravované zakázky stipendijní fond naplněn. Tento návrh musí být podán na řádně vyplněném Formuláři 1 podle přílohy č. 2. Pokud se návrh na přiznání stipendia se stejným odůvodněním a stejným číslem zakázky týká většího počtu studentů, lze k tomuto formuláři přiložit Formulář 4 - hromadný seznam. 4) Návrh na přiznání stipendia musí být podepsán příkazcem operace a správcem rozpočtu[3]. Příkazce operace podpisem návrhu na přiznání stipendia odpovídá rovněž za to, že vyplacení stipendia je v souladu s pravidly stanovenými poskytovatelem finančních prostředků, pokud jsou pravidla stanovena, a za přiměřenost výše navrhovaného stipendia. 5) Student je oprávněn podle čl. 12 SŘ UK podat žádost o přiznání účelového stipendia ze stipendijního fondu. Žádost o přiznání stipendia se podává proděkanovi pro studijní záležitosti a musí mít tyto náležitosti: - příjmení a jméno studenta - centrální ID osoby (UKČO) - druh studia - studijní obor (program) - důvod návrhu - e-mailovou adresu pro doručení informace o způsobu vyřízení žádosti - doporučení člena kolegia nebo vedoucího katedry nebo garanta příslušného studijního programu/oboru nebo předsedy příslušné oborové rady nebo musejí být přiloženy jiné dokumenty dokládající opodstatněnost žádosti Návrh na přiznání stipendia za výzkum 2) Návrh na přiznání stipendia za výzkum podává příslušný příkazce operace na řádně vyplněném Formuláři 3 podle přílohy č. 2. Pokud se návrh na přiznání stipendia se stejným číslem zakázky týká většího počtu studentů, lze k tomuto formuláři přiložit Formulář 4 - hromadný seznam. 3) Návrh na přiznání stipendia musí být podepsán příkazcem operace a správcem rozpočtu. Příkazce operace podpisem návrhu na přiznání stipendia odpovídá rovněž za to, že vyplacení stipendia je v souladu s pravidly stanovenými poskytovatelem finančních prostředků a za přiměřenost výše navrhovaného stipendia. 4) V případě smluv uzavřených v režimu zákona č. 130/2002 Sb., lze vyplácet stipendium na výzkum, pokud to smlouva umožňuje. Přiznání stipendia 1) Návrh a žádost o přiznání účelového stipendia a stipendia na výzkum se předkládá studijnímu oddělení. 2) Studijní oddělení zpracuje za daný kalendářní měsíc návrhy na přiznání: a) stipendií vyplácených ze stipendijního fondu v případech, kdy k vyplacení stipendia má být stipendijní fond naplněn ze zakázky příslušného pracoviště, podaných studijnímu oddělení do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, b) ostatních stipendií podaných studijnímu oddělení nejpozději 3 pracovní dny před koncem příslušného kalendářního měsíce. Návrhy podané později studijní oddělení zpracuje až v dalším kalendářním měsíci, v odůvodněných případech a za podmínky, že studijní oddělení bude mít kapacitu dané stipendium zpracovat tak, aby bylo možné stipendium vyplatit následující kalendářní měsíc, může proděkan pro studijní záležitosti rozhodnout o prominutí lhůty pro předání návrhu na přiznání stipendia. 3) Na základě jednoho návrhu na přiznání účelového stipendia ze stipendijního fondu lze stipendium přiznat pouze jednou. 4) V případě studenta, který ukončuje studium v kalendářním měsíci, ve kterém se má konat poslední část státní závěrečné zkoušky nebo obhajoby disertační práce, se návrh na přiznání stipendia nepodává a stipendium nepřiznává, nerozhodne-li proděkan pro studijní záležitosti jinak. 5) Studijní oddělení zkontroluje dodržení podmínek pro přiznání stipendia podle SŘ UK, (zejména dle čl. 5, odst. 2 a čl. 8) a přílohy č. 1 tohoto opatření včetně zdůvodnění pro přiznání stipendia dle přílohy č. 3. 6) Studijní oddělení podle výsledku provedené kontroly návrhu na přiznání stipendia: a) vypracuje písemný návrh rozhodnutí o přiznání stipendia nebo b) připraví podklady pro zdůvodnění nevyhovění návrhu nebo c) vypracuje návrh rozhodnutí o nepřiznání stipendia, o které požádal student. 7) Návrh rozhodnutí o přidělení stipendia a návrh rozhodnutí o nepřidělení stipendia musí mít náležitosti stanovené SŘ UK. 8) V případě účelového stipendia, které má být vyplaceno ze stipendijního fondu předá studijní oddělení ekonomickému oddělení žádosti o převod do stipendijního fondu pro naplnění stipendijního fondu. Ekonomické oddělení stipendijní fond naplní do 3 pracovních dnů od obdržení žádosti. 9) Studijní oddělení předloží návrhy rozhodnutí děkanovi nebo proděkanovi pro studijní záležitosti, pokud byl děkanem pověřen k rozhodování o přiznání stipendií, v takovém předstihu, aby výplata stipendií mohla proběhnout ve výplatním termínu v kalendářním měsíci následujícím bezprostředně po kalendářním měsíci, ve kterém byl podán návrh nebo žádost o přiznání stipendia. 10) O vyřízení žádosti o přiznání stipendia bude student informován studijním oddělením elektronickým způsobem nejpozději do 30 dnů ode dne doručení žádosti a současně bude vydáno písemné rozhodnutí o přiznání nebo nepřiznání stipendia. O přiznání stipendia na základě návrhu na přiznání stipendia bude student informován elektronickým způsobem do 30 dnů po přiznání stipendia. 11) Studijní oddělení posoudí každý kalendářní měsíc splnění podmínek pro výplatu stipendia na základě obdržených informací a zastaví výplatu stipendia, pokud u studenta nastala překážka pro poskytnutí stipendia. Studijní oddělení zastaví výplatu částek u pravidelného stipendia, pokud by došlo k překročení stanovených limitů z důvodu přiznání dalšího stipendia. 12) V případě zastavení výplaty stipendia studijní oddělení neprodleně informuje elektronickým způsobem studenta a navrhovatele pozastaveného stipendia. 1) Stipendia jsou poukázána na účet studentům měsíčně nejpozději každého Pokud den výplaty připadne na den pracovního klidu[4], vyplatí se stipendia nejbližší následující pracovní den. Výplatou se rozumí podání bankovního příkazu k úhradě. 2) U návrhů a žádostí o přiznání stipendia splňujících podmínky pro přiznání stipendia zanese studijní oddělení data z návrhů a žádostí do aplikace Student. Studijní oddělení nejpozději jeden pracovní den před výplatou stipendií vyexportuje vložená data z aplikace Student, na jejichž základě ekonomické oddělení zaúčtuje stipendia do programu iFIS a odešle bankovní příkaz k výplatě stipendií. 3) Ekonomické oddělení nastaví všechny zakázky v iFIS dle podkladů oddělení podpory vědy tak, aby bylo zřejmé, zda a jaký druh stipendia z nich lze vyplácet. 4) Ekonomické oddělení odpovídá za řádné zaúčtování vyplácených stipendií. 5) Ekonomické oddělení informuje studijní oddělení o výsledku provedení platebního příkazu k vyplacení stipendií a případné neprovedení příkazu řeší obě oddělení v součinnosti. 6) Stipendia jsou studentům vyplácena bezhotovostně na jejich bankovní účty uvedené v aplikaci Student. Student zodpovídá za správnost a aktuálnost uvedeného čísla bankovního účtu. Pokud není v aplikaci Student číslo účtu uvedeno, vyplácí se stipendium na pokladně umístěné na pracovišti Albertov 6. Pokud banka platbu stipendia vrátí z důvodu nemožnosti provedení platby na účet uvedený v aplikaci Student, bude stipendium vyplaceno na pokladně, o čemž bude student studijním oddělením informován. 7) V případě studenta, který ukončil studium, bude vyplaceno stipendium jen v případě, že rozhodnutí o přiznání stipendia bylo učiněno za trvání studia. 1) Na přiznání účelového stipendia a stipendia na výzkum nemá student právní nárok, o přiznání rozhoduje děkan fakulty podle tohoto opatření. 2) Děkan je oprávněn na základě návrhu proděkana pro studijní záležitosti rozhodnout o odchýlení se od tohoto opatření; odchýlením od tohoto opatření nesmí být porušen SŘ UK ani jiné právní předpisy. 3) Osobou odpovědnou za provádění a kontrolu dodržování tohoto opatření stanovuji vedoucí studijního oddělení. 4) Toto opatření ruší opatření děkana č. 18/2007 Podmínky pro přiznávání účelových stipendií a sdělení děkana č. 1/2013 k vyplácení stipendií. 5) Toto opatření nabývá účinnosti dne 1.2.2014. Nedílnou součástí tohoto opatření jsou: příloha č. 1 – Typy akcí ve vazbě na druh stipendia příloha č. 2 – Formuláře pro návrhy na přiznání stipendií příloha č. 3 – Důvody pro přiznání účelových stipendií [1] viz SŘ UK, čl. 5 odst. 2 a čl. 7c [2] viz SŘ UK, čl. 5 odst. 2 a čl. 7c [3] viz Opatření děkana č. 3/2013 k předběžné finanční kontrole, čl. 4 [4] Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, a svátky. Přiložený soubor: Opatření děkana č. 2/2014 - K vyplácení účelových stipendií a stipendií za výzkum Publikováno: Pátek 24.01.2014 14:40
http://kraken.slv.cz/28Cdo4874/2008
2018-08-17T04:22:17
[ " soud ", " § 5", " zákona č. 229", " soud ", " § 241", " soud ", " soud " ]
28 Cdo 4874/2008 JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného M. S., a J. L., a M. T., zastoupených advokátkou, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu v T. č.j. 701/04-PÚ/R-8525 ze dne 9.3.2004, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 98/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26.6.2008, č. j. 13 Co 641/2007-98, takto: 13 Co 641/2007-98, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 4.9.2007, č.j. 7 C 98/2004-78, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vydání budovy bez popisného čísla stavby technického vybavení na stavební parcele č. 3554/2 v k.ú. T. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že při nařízené demolici bývalého mlýna v T. S. č.p. 4 v roce 1972 z důvodu jeho havarijního stavu byl objekt mlýna sestávající se z obytné části, mlýnice, pilnice, skladu a dalších drobných hospodářských staveb zbořen a pozemek srovnán se zemí. Dále vzal za prokázané, že podzemní stavební části mlýna, tedy části pod úrovní terénu, které nešly zbořit, byly zasypány sutí. Dovodil, že původní stavba mlýna tak byla zcela odstraněna a přestala existovat. Zaujal názor, že malá vodní elektrárna postavená vedlejšími účastníky M. S. a J. L. na stejném místě je proto stavbou novou. Vyslovil závěr, že i když v souvislosti se stavebním povolením pro její stavbu byly využity některé z podzemních stavebních prvků bývalého mlýna, které byly při zemních pracích odkryty, jednalo se o zbytky stavebního materiálu a nikoliv o rekonstrukci původní mlýnice, která při demolici zanikla. Dospěl k závěru, že vlastníky nové stavby malé vodní elektrárny jsou její stavebníci, tedy vedlejší účastníci M. S. a J. L. Uzavřel, že pokud bývalý objekt mlýnice zanikl a na témže místě byla vystavěna zcela nová stavba malé vodní elektrárny, která již k původní zemědělské usedlosti nenáleží a je ve vlastnictví fyzických osob, které podle § 5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o půdě ) ani nejsou povinnými osobami, nelze ji žalobkyni vydat. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že Pozemkový úřad v T. rozhodl o restitučním nároku uplatněném žalobkyní správně. č. 7/2004, nebo nález ÚS ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka ÚS sv. 29, č. 23). K vymezení takové právní otázky však nedošlo, dovolatel vytýká soudům obou stupňů vady dokazování a takové případné procesní vady tu nemohou být způsobilým obsahem dovolání (srov. bod I. výše citovaného rozhodnutí NS v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Pro úplnost dovolací soud připomíná výkladové tendence dnes již ustálené soudní praxe (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 1994, sp. zn. 3 Cdo 95/92, a ze dne 17. 5. 1994, sp. zn. 3 Cdo 199/93, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 1998, sp. zn. 2 Cdon 154/97, a ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 565/2001, publikovaný v časopise Soudní judikatura sv. 9, roč. 2003, pod č. 149), které v jiných souvislostech totiž při výkladu pojmu ,,stavba, která zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně technický charakter axentují okolnost, že nová stavba není totožná se stavbou zřízenou po převzetí věci státem a představuje tudíž samostatný předmět právního vztahu, na který se restituční předpisy nevztahují. Ostatně tento závěr byl akceptován i v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. II. ÚS 486/97, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení (dále jen Sbírka ) pod č. 145, sv. 12. I tento odraz podporuje proto správnost závěru odvolacího soudu, s nimž se dovolací soud ztotožňuje.
http://kraken.slv.cz/9As28/2013
2018-01-24T12:02:26
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 122", " soud ", " soud ", " soud ", " § 119", " soud ", " § 103", " § 103", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " soud ", " soud ", " § 4", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 4", " soud ", " § 24", " § 4", " soud ", " § 4", " soud ", " § 4", " § 103", " § 4", " soud ", " § 119", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 47", " soud ", " soud ", " § 110", " § 109", " soud ", " soud " ]
9As28/2013 9 As 28/2013-35 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyò Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Poøízkové v právní vìci ¾alobce: H. V. L., zast. Mgr. Markem Èechovským, advokátem se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, proti ¾alovanému: Policie Èeské republiky, Øeditelství slu¾by cizinecké policie, se sídlem Ol¹anská 2, Praha 3, proti rozhodnutí ¾alovaného ze dne 11. 6. 2012, è. j. CPR-3387-6/ÈJ-2012-009CPR-V242, v øízení o kasaèní stí¾nosti ¾alovaného proti rozsudku Mìstského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013, è. j. 1 A 37/2012-69, Rozsudek Mìstského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013, è. j. 1 A 37/2012-69, s e z r u ¹ u j e a vìc s e v r a c í tomuto soudu k dal¹ímu øízení. Vèas podanou kasaèní stí¾ností napadl ¾alovaný (dále jen stì¾ovatel ) shora oznaèený rozsudek Mìstského soudu v Praze (dále jen mìstský soud ), jím¾ bylo zru¹eno jeho rozhodnutí ze dne 11. 6. 2012, è. j. CPR-3387-6/ÈJ-2012-009CPR-V242. Tímto správním rozhodnutím bylo zamítnuto ¾alobcovo odvolání proti rozhodnutí Policie Èeské republiky, Krajského øeditelství policie hlavního mìsta Prahy, odboru cizinecké policie, oddìlení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 24. 2. 2012, è. j. KRPA-67546/ÈJ-2011-000022. Poslednì zmínìným rozhodnutím bylo ¾alobci ulo¾eno správní vyho¹tìní a stanovena doba v délce jednoho roku, po kterou mu nelze umo¾nit vstup na území èlenských státù Evropské unie. Mìstský soud ve vìci rozhodoval znovu poté, co jeho pùvodní rozsudek ze dne 14. 8. 2012, è. j. 1 A 37/2012-44, byl zru¹en rozsudkem Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, è. j. 9 As 133/2012-46 (v¹echna zde citovaná rozhodnutí Nejvy¹¹ího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), z dùvodu èásteèné nepøezkoumatelnosti, jeliko¾ mìstský soud se v pùvodním rozsudku nevypoøádal s námitkou, ¾e cizinci nemù¾e být ulo¾eno správní vyho¹tìní v dobì, kdy je proti nìmu vedeno trestní øízení. V novém rozhodnutí se ve vztahu k této námitce mìstský soud ztoto¾nil se stì¾ovatelem a konstatoval, ¾e probíhající trestní øízení neopravòuje cizince k pobytu na území Èeské republiky, ani¾ by k tomu mìl povolení, k èemu¾ uvedl i následující argumentaci. Ze zákona è. 326/1999 Sb., o pobytu cizincù na území Èeské republiky a o zmìnì nìkterých zákonù, ve znìní úèinném v rozhodné dobì (dále jen zákon o pobytu cizincù ), ¾ádným zpùsobem dle mìstského soudu nevyplývá, ¾e by probíhající trestní øízení opravòovalo cizince k pobytu. Takové právo neupravuje ani trestní øád. Povinností trestnì stíhaného je sdìlit orgánùm èinným v trestním øízení místo pobytu a v pøípadì, ¾e by ne¹lo vìc vyøídit z ciziny, státní orgán pøedvolá cizince, pøièem¾ mu policie za tímto úèelem udìlí vízum nebo povolí vstup v souladu s § 122 odst. 2 zákona o pobytu cizincù. Mìstský soud nicménì nalezl v rozhodnutí stì¾ovatele znaky pøepjatého formalismu. Poukázal na to, ¾e ¾alobci skonèila platnost povolení k dlouhodobému pobytu v dobì, kdy byl ve vazbì v prùbìhu øízení o trestném èinu, pøièem¾ ob¾aloby byl posléze zpro¹tìn. Mìstský soud té¾ vy¹el z toho, co zástupce ¾alobce pøi jednání pøed soudem uvedl, ¾e ¾alobce byl svým tehdej¹ím zástupcem nesprávnì pouèen a ¾e pøipustil svou chybu, kdy¾ se nedostavil na policii hned po propu¹tìní z vazby, ale a¾ tøetí den po svém propu¹tìní. Skuteènost, ¾e se ¾alobce dostavil na policii a¾ tøetí den, dle náhledu mìstského soudu nelze pova¾ovat za záva¾né poru¹ení právních pøedpisù. Mìstský soud tak uzavøel, ¾e pøesto¾e správní orgán postupoval v souladu se zákonem, potvrzení jeho rozhodnutí by znamenalo poru¹ení èl. 36 Listiny základních práv a svobod, nebo» by takový postup nesl znaky pøepjatého formalismu. Stì¾ovatel v podané kasaèní stí¾nosti zdùraznil, ¾e ¾alobci bylo ulo¾eno správní vyho¹tìní dle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona o pobytu cizincù, jeliko¾ ode dne 3. 5. 2011 do dne 15. 10. 2011 pobýval na území Èeské republiky bez víza, aè k tomu nebyl oprávnìn. V podané ¾alobì i jejím doplnìní pøitom ¾alobce výslovnì uvedl, ¾e nepopírá skutková zji¹tìní správních orgánù o tom, ¾e pobýval na území Èeské republiky bez víza, aè k tomu nebyl oprávnìn, kdy¾ byl v dobré víøe, ¾e po dobu trestního øízení mù¾e na území Èeské republiky pobývat. Stì¾ovatel dále poukázal na pasá¾ zru¹eného rozsudku mìstského soudu ze dne 14. 8. 2012, è. j. 1 A 37/2012-44, v dané vìci, kde mìstský soud nespatøoval znaky pøepjatého formulismu v ulo¾ení správního vyho¹tìní ¾alobci, který byl dne 29. 4. 2011 propu¹tìn z vazby a jemu¾ bylo vyho¹tìní ulo¾eno za následný neoprávnìný pobyt ode dne 3. 5. 2011 do dne 15. 10. 2011. Stì¾ovatel vyjádøil nesouhlas s postupem mìstského soudu, který vycházel ze skuteèností, které mu byly sdìleny na ústním jednání dne 19. 3. 2013. Na tomto jednání pøed soudem zástupce ¾alobce sdìlil, ¾e se ¾alobce nedostavil na policii hned po propu¹tìní z vazby, ale a¾ tøetí den po svém propu¹tìní. Stì¾ovatel namítl, ¾e argumentace, ¾e by se ¾alobce mìl tøetí den dostavit na policii, aby øe¹il svou pobytovou situaci, je mylná a zcela v rozporu se skutkovým stavem, jak je patrný ze správního spisu. Stejnì tak stì¾ovatel vyjádøil pochyby nad tím, z èeho mìlo pøed mìstským soudem vyplynout, ¾e ¾alobce byl nesprávnì pouèen ze strany svého tehdej¹ího právního zástupce, kdy¾ dosavadní argumentace ¾alobce vycházela z toho, ¾e nebyl pouèen o své povinnosti dle § 103 písm. a) zákona o pobytu cizincù dostavit se první den po propu¹tìní z vazby na policii, pokud není dr¾itelem platného cestovního dokladu a víza, je-li podmínkou jeho pobytu na území. V této souvislosti stì¾ovatel poukázal na to, ¾e otázkou pouèovací povinnosti ze strany státních orgánù se ji¾ v dané vìci zabýval jak mìstský soud, tak Nevy¹¹í správní soud. Oba tyto soudy pøitom shledaly, ¾e ze strany státních orgánù ve vztahu k ¾alobci nebyla poru¹ena pouèovací povinnost ohlednì povinnosti vyplývající z § 103 písm. a) zákona o pobytu cizincù. pokraèování Stì¾ovateli není zøejmé, proè mìstský soud nejprve ve svém zru¹eném rozsudku ze dne 14. 8. 2012, è. j. 1 A 37/2012-44, uvedl, ¾e v dané vìci správní orgány nepostupovaly pøehnanì formalisticky, a posléze stejný soud za stejného skutkového stavu dospìl k opaènému závìru ve vztahu k takovému formalismu, a to jen na základì tvrzení uvedených pøi ústním jednání pøed soudem. Stì¾ovatel v kasaèní stí¾nosti zopakoval, ¾e neoprávnìný pobyt byl správními orgány ¾alobci vytýkán a¾ po jeho propu¹tìní z vazby. Pokud by se ¾alobce dostavil na policii tøetí den po svém propu¹tìní z vazby, jak bylo pøed soudem tvrzeno, musel by se dostavit na policii v pondìlí dne 2. 5. 2011, tedy první pracovní den po svém propu¹tìní, nemohlo by dojít k poru¹ení § 103 písm. a) zákona o pobytu cizincù. To, ¾e by tomu tak ve skuteènosti bylo, stì¾ovatel dùraznì popírá. Ve svém rozhodnutí stì¾ovatel navíc výslovnì uvedl, ¾e ¾alobci nebyla vytýkána doba neoprávnìného pobytu na území Èeské republiky nìkolik málo dní po propu¹tìní z vazby, ale neoprávnìná doba pobytu v délce pøibli¾nì ¹esti mìsícù. Stì¾ovatel pak shrnul svou argumentaci, ¾e mìstský soud vycházel ze skutkového stavu, který nemá odraz ve spisovém materiálu, navíc pøi hodnocení pøepjatého formalismu hodnotil dobu tøí dnù od propu¹tìní ¾alobce z vazby, kterou v¹ak správní orgány nehodnotily jako dobu neoprávnìného pobytu ¾alobce a pro kterou neukládaly správní vyho¹tìní. Stì¾ovatel proto navrhl napadený rozsudek mìstského soudu zru¹it. ®alobce ve svém vyjádøení ke kasaèní stí¾nosti odkázal na obsah své ¾aloby a uvedl, ¾e ¾ivotní situace, v ní¾ se ocitl, byla pøímým dùsledkem jeho vazebního zaji¹tìní. Postup, kdy je úèastníku øízení ulo¾ena povinnost vycestovat z území Èeské republiky za tìchto specifických okolností, je dle názoru ¾alobce projevem pøepjatého formalismu. ®alobce dále odkázal na rozsudek Nejvy¹¹ího správního soudu ze dne 12. 1. 2012, è. j. 7 As 142/2011-62, a uvedl, ¾e pokud by mìl odcestovat do své domovské zemì, bude opìtovnì iniciovat øízení o udìlení dlouhodobého pobytu na území Èeské republiky. Vyjádøil té¾ pochyby nad tím, jak úèelné by bylo po nìm po¾adovat, aby odcestoval, kdy¾ by následnì v pøípadì úspìchu se svou ¾ádostí na území Èeské republiky mohl opìt pøicestovat. Nejvy¹¹í správní soud nejprve posoudil formální nále¾itosti kasaèní stí¾nosti a konstatoval, ¾e kasaèní stí¾nost je podána osobou k tomu oprávnìnou, je podána vèas, jde o rozhodnutí, proti nìmu¾ je kasaèní stí¾nost pøípustná. Za stì¾ovatele jedná v øízení o kasaèní stí¾nosti jeho zamìstnankynì, která má vysoko¹kolské právnické vzdìlání, které je podle zvlá¹tních pøedpisù vy¾adováno pro výkon advokacie. Dùvod kasaèní stí¾nosti odpovídá dùvodùm podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona è. 150/2002 Sb., soudního øádu správního, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen s. ø. s. ). Zdej¹í soud pøezkoumal napadený rozsudek mìstského soudu v rozsahu kasaèní stí¾nosti a v rámci uplatnìných dùvodù, zkoumal pøi tom, zda netrpí vadami, k nim¾ by musel pøihlédnout z úøední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ø. s.), a dospìl k závìru, ¾e kasaèní stí¾nost je dùvodná. Zru¹ovací dùvod uvedený v rozsudku mìstského soudu, který byl napaden nynìj¹í kasaèní stí¾ností, spoèíval v pøepjatém formalismu, jeho¾ se mìly správní orgány dopustit. Pøepjatý formalismus mìstský soud spatøoval v tom, ¾e nebyla zohlednìna mimoøádná situace ¾alobce, jemu¾ vypr¹elo povolení k pobytu v dobì, kdy byl ve vazbì, a který se dle mìstského soudu dostavil na policii a¾ tøetí den po svém propu¹tìní z vazby. Zároveò mìstský soud uvedl s odkazem na to, co bylo pøi soudním jednání tvrzeno, ¾e ¾alobce byl nesprávnì pouèen ze strany svého tehdej¹ího zástupce, a poukázal té¾ na pouèovací povinnost v § 4 zákona è. 500/2004 Sb., správního øádu, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen správní øád ). Jiné ¾alobní námitky mìstský soud zamítl. Mìstský soud tak konstatoval, ¾e probíhající trestní øízení pøed soudem nemohlo samo o sobì ¾alobce opravòovat k pobytu na území Èeské republiky a ¾e nebyla poru¹ena pouèovací povinnost o povinnosti vyplývající z § 103 písm. a) zákona o pobytu cizincù (tj. o povinnosti dostavit se první pracovní den následující po dni propu¹tìní ze zabezpeèovací detence, z vazby nebo výkonu trestu odnìtí svobody na policii, pokud není dr¾itelem platného cestovního dokladu a víza, je-li podmínkou jeho pobytu na území ). Nejvy¹¹í správní soud pøisvìdèil stì¾ovateli, ¾e mìstský soud blí¾e nerozvedl, proè vy¹el z tvrzení zástupce ¾alobce pøi ústním jednání pøed soudem o tom, ¾e ¾alobce se dostavil na policii tøi dny po svém propu¹tìní z vazby, ani¾ by toto tvrzení konfrontoval se skuteènostmi patrnými ze spisu. ©lo pøitom o jednu ze skuteèností, s ní¾ mìstský soud spojil závìr o pøepjatém formalismu. Jakkoli Nejvy¹¹í správní soud nezpochybòuje, ¾e soud mù¾e pøehodnotit skutková zji¹tìní uèinìná správním orgánem, je tøeba trvat na tom, aby takový postup nalezl øádnou oporu v odùvodnìní. Zástupce ¾alobce pøi jednání pøed mìstským soudem uvedl, ¾e ¾alobce po propu¹tìní z vazby mìl sice povinnost se bìhem 1 dne dostavit a vyøídit si na policii doklady k dal¹ímu pobytu, co¾ neuèinil z dùvodu, ¾e neznal jazyk a nebyl nikým pouèen. Tím udìlal sice chybu, na policii se dostavil za 3 dny a poté ji¾ s ním bylo zahájeno øízení o vyho¹tìní. Z tohoto tvrzení mìstský soud bez dal¹ího vy¹el. Zdej¹í soud musí sice zmínit, ¾e povìøený pracovník stì¾ovatele se k jednání pøed mìstským soudem nedostavil, stì¾ovatel byl pøitom øádnì pøedvolán, o nemo¾nosti úèasti svého pracovníka vìdìl pøedem, ale nezajistil své zastoupení jiným pracovníkem ani ne¾ádal o odroèení jednání. Stì¾ovatel se tak vlastní vinou pøipravil o mo¾nost reagovat na tvrzení zástupce ¾alobce pøednesená pøed mìstským soudem a pøípadnì je vyvracet. Neúèast stì¾ovatele na jednání v¹ak nemohla mìstský soud zbavit povinnosti hodnotit tvrzení o náv¹tìvì policie po tøech dnech od propu¹tìní z vazby i ve vztahu k dal¹ím skuteènostem patrným ze spisu, pokud soud chtìl z takového tvrzení vyjít. Ze správního spisu a soudního spisu pøitom vyplývají skuteènosti, které svìdèí proti závìru, ¾e se ¾alobce na policii po svém propu¹tìní z vazby dostavil. Z protokolu o vyjádøení úèastníka ze dne 15. 10. 2011, è. j. KRPA-675546/ÈJ-2011-000022, na è. l. 10 správního spisu, je patrno, ¾e správní orgán ¾alobci pøedestøel svùj názor, ¾e ¾alobcùv pobyt byl po propu¹tìní z vazby neoprávnìný, ¾alobce si pobyt nelegalizoval a pobýval na území bez víza. Konkrétnì se pak správní orgán ¾alobce dotázal, co udìlal pro legalizaci pobytu po propu¹tìní z vazby. ®alobce odpovìdìl: Já jsem nevìdìl, ¾e si mám po propu¹tìní po¾ádat o vízum. Pøi propu¹tìní jsem dostal pouze potvrzení o propu¹tìní, nevìdìl jsem, co mám dìlat. ®alobce se vùbec nezmínil, ¾e by krátce po propu¹tìní z vazby nav¹tívil policii, aèkoli otázka správního orgánu smìøovala i na tuto skuteènost. V prvostupòovém správním rozhodnutí je na stranì 2 ve druhém odstavci výslovnì uvedeno, ¾e ¾alobce neèinil ¾ádné kroky k vyøe¹ení svého pobytu poté, co byl propu¹tìn z vazby. ®alobce se proto mohl v odvolání proti takovému hodnocení vymezit, v odvolání ani jeho doplnìní v¹ak nijak nezmínil tvrzení, ¾e by se na policii dostavil tøetí den po propu¹tìní z vazby. V doplnìní odvolání v dané souvislosti pøedestøel svùj názor, ¾e byl-li vazebnì zaji¹tìn více ne¾ osm mìsícù, nebylo po nìm mo¾no ¾ádat, aby se takøka bezodkladnì dostavil na policii, naopak uvedl, ¾e byl uji¹tìn, ¾e v prùbìhu trestního øízení proti nìmu je jeho pobyt na území Èeské republiky oprávnìný. I stì¾ovatel ve svém rozhodnutí (na stranì 4 v prvním odstavci) výslovnì uvedl závìr, ¾e po propu¹tìní z vazby dlouhodobì ¾alobce neøe¹il oprávnìnost svého pobytu. Ani v ¾alobì proti takovému závìru ¾alobce nevystoupil s tvrzením, ¾e by se na policii dostavil tøetí den, nýbr¾ s tvrzením, ¾e nebyl pouèen o povinnosti dostavit se na policii a jednal v dobré víøe, ¾e jako osoba obvinìná z trestného èinu má mo¾nost setrvávat na území Èeské republiky. Nejvy¹¹í správní soud konstatuje, ¾e v¹echna vý¹e uvedená tvrzení ¾alobce vycházela z toho, pokraèování ¾e po propu¹tìní z vazby ¾alobce otázku svého pobytu ¾ádným zpùsobem neøe¹il a nevìdìl, ¾e se má dostavit na policii, dále pak z tvrzení poèínajících doplnìním odvolání dále vyplývá, ¾e ¾alobce v daném ohledu spoléhal na to, ¾e na území Èeské republiky mù¾e pobývat v návaznosti na své trestní stíhání. Ani v náznaku ¾alobce nikde nezmínil, ¾e by se dostavil tøetí den po propu¹tìní na policii, aèkoli mu v tom nic nebránilo, a musel vìdìt, ¾e správní orgány vychází z toho, ¾e po svém propu¹tìní se na správní orgány ohlednì svého pobytu neobrátil. Poprvé se tvrzení o tom, ¾e ¾alobce se dostavil na policii tøetí den po svém propu¹tìní, objevilo v prùbìhu ústního jednání pøed mìstským soudem dne 19. 3. 2013. Toto tvrzení vze¹lo z úst právního zástupce ¾alobce, tedy osoby, která mohla mít o tvrzené skuteènosti jen zprostøedkovanou znalost, nepronesl je pøímo sám ¾alobce, který ostatnì nebyl naøízenému ústnímu jednání ani pøítomen. Tvrzení o náv¹tìvì policie nebyla jakýmkoli zpùsobem dolo¾ena (napø. protokolem èi jiným záznamem jednání pøed policií), ani ze správního spisu ¾ádným zpùsobem nevyplývá, ¾e by k této náv¹tìvì mìlo dojít. V pøípadì, ¾e by se ¾alobce na policii skuteènì dostavil, lze soudit, ¾e taková náv¹tìva musela mít urèitý výstup (a» by ¹lo napø. o záznam z tohoto jednání, pøípadnì konkrétní kroky, které by ¾alobce èinil ohlednì své pobytové situace), na co¾ by mohlo být ze strany ¾alobce poukázáno, ¾alobce na nic takového v¹ak nepoukázal. Zástupce ¾alobce navíc ¾ádným zpùsobem neobjasnil, proè se pojednou v tvrzení o náv¹tìvì policie odchyluje od pøede¹lých tvrzení, která byla uplatnìna do té doby pøed správními orgány i mìstským soudem. Nejvy¹¹í správní soud proto konstatuje, ¾e za dané situace nebylo mo¾no ze strany mìstského soudu vyjít ze samotného blí¾e nedolo¾eného tvrzení zástupce ¾alobce o tom, ¾e ¾alobce se tøi dny po propu¹tìní dostavil na policii, ani¾ by bylo ze strany soudu zdùvodnìno, proè odhlí¾í od skuteèností patrných ze spisu, které nasvìdèují tomu, ¾e se ¾alobce na policii nedostavil, a ani¾ by soud pátral, zda existuje o náv¹tìvì policie nìjaký doklad. O skutkovém závìru mìstského soudu, ¾e se ¾alobce dostavil krátce po svém propu¹tìní na policii, lze mít s ohledem na vý¹e uvedené dùvodné pochybnosti, a jestli¾e takové pochybnosti nebyly postupem mìstského soudu nále¾itì rozptýleny, nebylo mo¾no vyjít ze závìru, ¾e se ¾alobce na policii skuteènì dostavil a tímto hodnocením dokládat závìr o pøepjatém formalismu. Mìstský soud v souvislosti se svým závìrem o pøepjatém formalismu poukázal té¾ na to, ¾e ¾alobce byl ze strany svého tehdej¹ího právního zástupce nesprávnì pouèen, a dále soud poukázal na pouèovací povinnost dle § 4 správního øádu. Nejvy¹¹í správní soud konstatuje, ¾e pokud stávající zástupce ¾alobce pøed mìstským soudem uvedl, ¾e ¾alobce byl svým tehdej¹ím advokátem chybnì pouèen, tak i v pøípadì, ¾e by se tomu tak stalo, ¹lo by o skuteènost, na kterou pamatuje § 24 zákona è. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù, upravující odpovìdnost za ¹kodu zpùsobenou pøi výkonu advokacie. Chybným pouèením ze strany advokáta v¹ak nelze podpoøit závìr o pøepjatém formalismu ze strany správních orgánù, jak to uèinil mìstský soud, jeliko¾ takovému pouèení správní orgán nemohl zabránit a ani nebyl jeho pùvodcem. K samotné pouèovací povinnosti dle § 4 správního øádu se zdej¹í soud vyjádøil ji¾ v pøede¹lém rozsudku ze dne 15. 11. 2012, è. j. 9 As 133/2012-46, v dané vìci, kde konstatoval, ¾e správní orgány pùsobící ve vìcech vstupu a pobytu cizincù na území Èeské republiky se neúèastní propou¹tìní cizince z vazby, chybí zde tak jejich úkon v souvislosti, s ním¾ by mìly pouèení poskytnout. Dále pak bylo ve zmínìném rozsudku uvedeno: pouèovací povinnost dle § 4 odst. 2 správního øádu není v¹eobsa¾ná. Zdej¹í soud ji¾ v minulosti judikoval, ¾e pouèovací povinnost správního orgánu dle § 4 odst. 2 správního øádu nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by úèastník mìl nebo mohl v daném pøípadì dìlat, aby dosáhl ¾ádaného úèinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným zpùsobem dát najevo, co hodlá v øízení uèinit (srov. rozsudek ze dne 13. 10. 2010, è. j. 1 As 51/2010-214, publikovaný pod è. 2235/2011 Sb. NSS, èi rozsudek ze dne 14. 10. 2010, è. j. 5 As 1/2010-76). Pouèení o povinnosti vyplývající z § 103 písm. a) zákona o pobytu cizincù by tak ¹lo nad rámec pouèovací povinnosti zakotvené v § 4 odst. 2 správního øádu. Na tomto závìru není nejmen¹í dùvod cokoli mìnit. Nejvy¹¹í správní soud zároveò konstatuje, ¾e dùvodem pro ulo¾ení správního vyho¹tìní v nynìj¹í vìci nebylo to, ¾e by se ¾alobce nedostavil na policii první pracovní den následující po dni propu¹tìní z vazby. Shodnì se stì¾ovatelem je tøeba zdùraznit, ¾e ¾alobci bylo ulo¾eno správní vyho¹tìní dle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona o pobytu cizincù, dle kterého policie vydá rozhodnutí o správním vyho¹tìní cizinci, pobývá-li cizinec na území bez víza, aè k tomu není oprávnìn, nebo bez platného oprávnìní k pobytu. Správní vyho¹tìní bylo v nynìj¹í vìci ulo¾eno, jeliko¾ ¾alobce na území Èeské republiky bez platného víza pobýval od 3. 5. 2011 do 15. 10. 2011, kdy byl kontrolován ze strany policie. ©lo o dobu pøesahující pìt mìsícù, která navazovala na propu¹tìní ¾alobce z vazby, k èemu¾ do¹lo dne 29. 4. 2011. Jak stì¾ovatel výslovnì ve svém rozhodnutí uvedl, skuteènost, ¾e ¾alobci vypr¹ela platnost povolení k dlouhodobému pobytu v prùbìhu jako vazebního zaji¹tìní, nebyla dùvodem pro ulo¾ení správního vyho¹tìní. Tímto dùvodem byla a¾ více ne¾ pìtimìsíèní doba, po kterou dle stì¾ovatele ¾alobce na území Èeské republiky pobýval bez platného víza. Z doby, která krátce navazovala na ¾alobcovo propu¹tìní z vazby (pátek 29. 4. 2011 a¾ pondìlí 2. 5. 2011), správní orgány vùbec pøi ukládání vyho¹tìní nevycházely. V jistém smyslu tak zohlednily ¾alobcovu mimoøádnou situaci spojenou s tím, ¾e byl propu¹tìn z vazby, v jejím¾ prùbìhu mu ubìhlo povolení k pobytu. Mìstský soud pøisvìdèil stì¾ovateli, ¾e ¾alobce nebyl oprávnìn na území Èeské republiky pobývat v návaznosti na skuteènost, ¾e proti nìmu probíhalo trestní øízení, a ani jinak nezpochybnil, ¾e ¾alobce v posuzované dobì na území Èeské republiky nebyl oprávnìn pobývat. Pokud se mìstský soud neztoto¾nil s obranou ¾alobce, ¾e na území Èeské republiky po svém propu¹tìní z vazby mohl pobývat v návaznosti na skuteènost, ¾e proti nìmu bylo vedeno trestní øízení, a pokud mìstský soud nezpochybnil závìr správních orgánù, ¾e pobyt cizince na území Èeské republiky v pøedmìtnou dobu nebyl mo¾ný ani z jiného dùvodu, tak je s pøihlédnutím ke znaèné délce pobytu od 3. 5. 2011 do 15. 10. 2011, který správní orgány hodnotily jako neoprávnìný, nutno odmítnout závìr o pøepjatém formalismu. Jestli¾e mìstský soud na stranì 6 v posledním odstavci svého rozsudku pøipustil, ¾e bylo v zájmu ¾alobce, aby si upravil re¾im pobytu, a nebylo povinností ¾ádného správního orgánu jej o této povinnosti pouèit, tak se s tímto závìrem jeví rozporné konstatování, ¾e, pokud ¾alobce re¾im svého pobytu neupravil ani po více ne¾ pìti mìsících, správní vyho¹tìní ulo¾ené z tohoto dùvodu bylo výrazem pøepjatého formalismu. Lze proto shrnout, ¾e mìstský soud závìr o pøepjatém formalismu opøel èásteènì o tvrzení o tom, ¾e se ¾alobce krátce po propu¹tìní z vazby dostavil na policii. Pro takový skutkový závìr v¹ak bylo nutno se vypoøádat i s protichùdnými skuteènostmi patrnými ze spisu, co¾ mìstský soud neuèinil. Mìstský soud dále závìr o pøepjatém formalismu podpoøil poukazem na pouèovací povinnost, u ní¾ ale uznal, ¾e na správní orgány nespadala (a co¾ ji¾ v pøedchozím rozsudku ve vìci aproboval Nejvy¹¹í správní soud), pøípadné nesprávné pouèení ze strany tehdej¹ího ¾alobcova advokáta nemù¾e být jakkoli pøièítáno k tí¾i správním orgánùm. Posledním dùvodem, který mìstský soud uvedl pro závìr o pøepjatém formalismu, byla skuteènost, ¾e ¾alobci uplynula platnost povolení k trvalému pobytu v dobì, kdy byl ve vazbì. Pro zmínìnou skuteènost v¹ak správní vyho¹tìní ulo¾eno nebylo, dùvodem jeho ulo¾ení byl více ne¾ pìtimìsíèní pobyt ¾alobce, který následoval po propu¹tìní z vazby a u nìho¾ mìstský soud nezpochybnil závìr správních orgánù, ¾e k nìmu nebyl ¾alobce oprávnìn. Nejvy¹¹í správní soud tak konstatuje, ¾e stì¾ovateli se podaøilo úspì¹nì napadnout závìry mìstského soudu o pøepjatém formalismu a z tohoto dùvodu bylo nutno napadený rozsudek zru¹it. pokraèování Nejvy¹¹í správní soud na tomto místì pova¾uje za nutné zdùraznit, ¾e vázán dùvody kasaèní stí¾nosti (§ 109 odst. 4 s. ø. s.) pøezkoumal závìr mìstského soudu o pøepjatém formalismu a hodnotil úvahy, které mìstský soud k takovému závìru vedly. Vzhledem ke zmínìné vázanosti dùvody kasaèní stí¾nosti nezkoumal hodnocení mìstského soudu ohlednì námitky, ¾e ¾alobce byl oprávnìn pobývat na území Èeské republiky v návaznosti na trestní øízení vedené proti nìmu. Mìstský soud se ve vztahu k této námitce ztoto¾nil s názorem stì¾ovatele a je pøirozené, ¾e takové hodnocení stì¾ovatel ve své kasaèní stí¾nosti nenapadl, nemohlo tak být pøedmìtem pøezkumu v øízení o této kasaèní stí¾nosti. Zdej¹í soud na závìr konstatuje, ¾e jeho rozsudek ze dne 12. 1. 2012, è. j. 7 As 142/2011-62, na který ¾alobce ve vyjádøení ke kasaèní stí¾nosti odkázal, je v dané vìci zcela nepøípadný. V odkazovaném rozsudku ¹lo o hodnocení doby, kdy bylo mo¾no podat ¾ádost o povolení k dlouhodobému pobytu dle § 47 zákona o pobytu cizincù, v nynìj¹í vìci ¹lo o ulo¾ení správního vyho¹tìní. V odkazovaném rozsudku Nejvy¹¹í správní soud dospìl k závìru o mo¾ném zásahu do rodinného ¾ivota vzhledem k reálnì fungujícímu vztahu mezi stì¾ovatelkou a jejím man¾elem, který mìl v Èeské republice pobyt povolen, kde¾to v nynìj¹í vìci nebyl zásah do rodinného a soukromého ¾ivota shledán (viz pøede¹lý rozsudek v nynìj¹í vìci ze dne ze dne 15. 11. 2012, è. j. 9 As 133/2012-46). V ¾alobcem odkazovaném rozsudku byl závìr o pøepjatém formalismu vysloven právì s ohledem na mo¾ný zásah do rodinného ¾ivota a skuteènosti, ¾e nemoc man¾ela byla za daných konkrétních okolností té¾ skuteèností bránící stì¾ovatelce v podání ¾ádosti. Je tedy zøejmé, ¾e odkazovaný rozsudek øe¹il zcela odli¹nou právní problematiku za zcela odli¹ných okolností, odkaz na nìj je proto neadekvátní a pro nynìj¹í vìc nemá relevanci. Nejvy¹¹í správní soud na základì shora uvedených dùvodù dospìl k závìru, ¾e kasaèní stí¾nost je dùvodná, proto napadený rozsudek dle § 110 odst. 1, vìty první, s. ø. s. zru¹il a vìc vrátil mìstskému soudu k dal¹ímu øízení. O vìci pøitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ø. s., dle kterého o kasaèní stí¾nosti rozhoduje Nejvy¹¹í správní soud zpravidla bez jednání. O náhradì nákladù øízení o kasaèní stí¾nosti rozhodne mìstský soud v dal¹ím øízení (§ 109 odst. 3, vìta první, s. ø. s.).
https://rejstriky.finance.cz/firma-program-media-s-r-o-28242611
2019-08-20T23:12:54
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
Program Media, s.r.o. Praha IČO 28242611 kontakty (21.08.2019) | Finance.cz Program Media, s.r.o. Praha IČO: 28242611 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu Program Media, s.r.o., která sídlí v obci Praha a bylo jí přiděleno IČO 28242611. Firma s názvem Program Media, s.r.o. se sídlem v obci Praha byla založena v roce 2008. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 3 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Reklamní činnost a marketing , Pořádání kulturních produkcí, zábav a provozování zařízení sloužících zábavě a další. Základní údaje o Program Media, s.r.o. IČO: 28242611 Městský soud v Praze 13.2.2008 C 134827 Program Media, s.r.o. Aktuální kontaktní údaje Program Media, s.r.o. Kontakty na Program Media, s.r.o. IČO: 28242611 Opletalova 1525/39 , Praha 110 00 27.4.2011 Růžová 950/15 , Praha 110 00 3.7.2009 - 27.4.2011 Sněmovní 175/5 , Praha 118 00 13.2.2008 - 3.7.2009 Opletalova 1525/39, Praha 110 00 Obory činností Program Media, s.r.o. IČO: 28242611 reklamní činnost a marketing 13.2.2008 - 7.5.2009 pořádání kulturních produkcí, zábav a provozování zařízení sloužících zábavě 13.2.2008 - 7.5.2009 specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím 13.2.2008 - 7.5.2009 zprostředkování obchodu a služeb 13.2.2008 - 7.5.2009 pronájem a půjčování věcí movitých 13.2.2008 - 7.5.2009 Vedení firmy Program Media, s.r.o. IČO: 28242611 Má-li společnost jednoho jednatele, jedná za společnost ve všech věcech samostatně. Je-li jmenováno více jednatelů, jedná za společnost každý z nich samostatně. Podepisování se provádí tak, že k vytištěné nebo napsané obchodní firmě společnosti připojí sv ůj podpis jednatel s uvedením jména a funkce. 13.2.2008 Barbora Miller 5.8.2017 od 16.4.2009 Kamelova 3270/2, Praha 106 00 Lada Nohová 13.2.2008 - 7.5.2009 od 13.2.2008 do 16.4.2009 Gagarinova 491/8, Karlovy Vary 360 01 Barbora Novotná 7.5.2009 - 18.10.2013 Barbora Novotná 18.10.2013 - 5.8.2017 Barbora Miller Vlastníci firmy Program Media, s.r.o. IČO: 28242611 zakladni 200 000 Kč 100% 13.2.2008 Sbírka Listin Program Media, s.r.o. IČO: 28242611 C 134827/SL 8 notářský zápis NZ 51/2009 Městský soud v Praze 27.3.2009 25.8.2009 6 C 134827/SL 7 zakladatelské dokumenty Městský soud v Praze 27.3.2009 30.6.2009 8.7.2009 5 C 134827/SL 6 notářský zápis NZ 56/2009 Městský soud v Praze 16.4.2009 11.5.2009 4 C 134827/SL 5 podpisové vzory Městský soud v Praze 16.4.2009 11.5.2009 3 C 134827/SL 4 smlouvy o převodu obchod. podílu Městský soud v Praze 16.4.2009 11.5.2009 5 C 134827/SL 3 zakladatelské dokumenty, notářský zápis NZ 409/2007 Městský soud v Praze 12.12.2007 28.1.2008 21.2.2008 9 C 134827/SL 2 podpisové vzory Městský soud v Praze 11.12.2007 19.2.2008 2 C 134827/SL 1 zakladatelské dokumenty, notářský zápis NZ 409/2007 Městský soud v Praze 12.12.2007 19.2.2008 9 Hodnocení Program Media, s.r.o. Výpis dat pro firmu Program Media, s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy Program Media, s.r.o., 28242611 na obchodním rejstříku výpis firmy Program Media, s.r.o., 28242611 na živnostenském rejstříku Program Media, s.r.o. - 28242611 - Praha , Opletalova 1525/39
http://docplayer.cz/1476844-Sbirka-instrukci-a-sdeleni.html
2017-11-25T11:59:31
[ " čl. 2", " čl. 2", " čl. 10", " zákona č. 300", " zákona č. 629", " soud ", " čl. 2", " čl. 3", " čl. 3", " čl. 2", " čl. 3", " čl. 3", " zákona č. 301", " čl. 21", " čl. 2", " čl. 10", " čl. 8", " čl. 9", " zákona č. 99", " čl. 2", " zákona č. 133", " zákona č. 326", " zákona č. 277", " čl. 14", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " čl. 351", " soud ", " soud ", " čl. 4", " čl. 15", " čl. 15", " čl. 71", " soud ", " zákona č. 94", " čl. 54", " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " zákona č. 359", " soud ", " zákona č. 283", " soud ", " zákona č. 280", " soud ", " čl. 4", " čl. 17", " čl. 18" ]
1 Ročník 2010 Sbírka instrukcí a sdělení MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY Částka 4 Rozeslána dne 7. července 2010 Cena 116,- Kč OBSAH: 8. I n s t r u k c e Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. června 2010, č. j. 59/2010-MOC-J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních 2 strana 110 Instrukce č. 8 částka 4 Obsah Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. června 2010, č. j. 59/2010-MOC-J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních Základní normativní úprava ČÁST PRVNÍ FORMY STYKU S CIZÍMI ORGÁNY Přímý styk Styk prostřednictvím ministerstva (nepřímý styk) Styk podle Haagských úmluv Styk se zastupitelskými úřady (jiný než přímý) Používání datových schránek ČÁST DRUHÁ MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ POMOC Hlava I Obecná ustanovení Hlava II Aktivní a pasivní právní pomoc ve vztahu k členským státům EU Hlava III Aktivní právní pomoc ve vztahu k nečlenským státům EU Oddíl I Dožádání o doručení písemností v cizině mimo EU Oddíl II Dožádání o provedení důkazu nebo jiného procesního úkonu v cizině mimo EU (vztahuje se též na Dánsko) Hlava IV Pasivní právní pomoc ve vztahu k nečlenským státům EU ČÁST TŘETÍ JURISDIKČNÍ A KOLIZNÍ OTÁZKY V OBLASTI OBČANSKOPRÁVNÍ Hlava I Obecná ustanovení Hlava II Obor práva rodinného Oddíl I Úprava výchovy a výživy (základní informace) A. Rodičovská zodpovědnost B. Výživné Oddíl II Rozvod manželství Oddíl III Osvojení Oddíl IV Opatrovnictví Oddíl V Mezinárodní únosy dětí Hlava III Obor práva dědického ČÁST ČTVRTÁ RŮZNÉ Ověřování veřejných listin Zjišťování adres Osvobození od uložení žalobní jistoty ČÁST PÁTÁ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ PŘÍLOHA č. 1 Seznam vybraných ústředních orgánů podle čl. 2 odst. 1 (čl. 18) Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních (vyhl. č. 85/1982 Sb.) PŘÍLOHA č. 2 Seznam ústředních orgánů podle čl. 2 odst. 1 (čl. 24) Úmluvy o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních (vyhl. č. 129/1976 Sb.) PŘÍLOHA č. 3 Seznam kantonálních ústředních úřadů pro právní pomoc ve věcech občanských a obchodních ve Švýcarsku PŘÍLOHA č. 4 Seznam vzorů pro styk s cizinou PŘÍLOHA č. 5 Seznamy států vázaných některými pro praxi důležitými mnohostrannými mezinárodními úmluvami str. 3 částka 4 Instrukce č. 8 - obsah strana 111 PŘÍLOHA č. 6 Seznam států, do nichž nelze zasílat soudní písemnosti přímo poštou podle čl. 10 odst. a) Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních (vyhl. č. 85/1982 Sb.) PŘÍLOHA č. 7 Seznam států, s nimiž je ve dvoustranné mezinárodní smlouvě dohodnuto automatické zasílání pravomocných soudních rozhodnutí, která mohou vyvolat zápis v matrice cizího státu PŘÍLOHA č. 8 Seznam států, v nichž si zastupitelský úřad ČR musí předem vyžádat souhlas s vyřizováním dožádání o zajištění důkazu ve vztahu k českému občanovi (čl. 15 Úmluvy o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních - vyhl. č. 129/1976 Sb.) PŘÍLOHA č. 9 Seznam států, v nichž je zpoplatněno doručování písemností PŘÍLOHA č. 10 Seznam států, s nimiž je ve dvoustranné mezinárodní smlouvě sjednáno vzájemné zjišťování adres Vzor 1 Předkládací zpráva pro Ministerstvo spravedlnosti Vzor 2 Dožádání cizozemskému soudu prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti Vzor 3 Žádost o doručení soudní nebo mimosoudní písemnosti v cizině Vzor 4 Dožádání o poskytnutí mezinárodní právní pomoci podle Úmluvy o provádění důkazů cizině ve věcech občanských a obchodních z 18. března Vzor 5 Dožádání zastupitelskému úřadu ČR o doručení Vzor 6a Usnesení soudu o uložení písemného prohlášení Vzor 6b Místopřísežné prohlášení Vzor 7 Návrh na uznání a nařízení výkonu rozhodnutí soudu ČR ve věci výživného pro oprávněného žijícího na území ČR proti povinnému žijícímu v cizině Vzor 8 Vyřízení dožádání cizího soudu Vzor 9 Oznámení o úmrtí cizince na území ČR zasílané přímo cizímu zastupitelskému úřadu Vzor 10 Zaslání rozhodnutí, které může vyvolat zápis v matrice cizího státu, přímo cizímu zastupitelskému úřadu Vzor 11 Doručný list Vzor 12 Doručný list Vzor 13 Žádost o doručení písemností určeným osobám v Ruské federaci / Běloruské republice Vzor 14 Dožádání o provedení procesního úkonu v Ruské federaci / Běloruské republice Vzor 15 Sdělení justičních orgánů České republiky o vyřízení dožádání o provedení procesního úkonu / o doručení písemností 4 strana 112 Instrukce č. 8 částka 4 8 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. června 2010, č. j. 59/2010-MOC-J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních Ministerstvo spravedlnosti (dále jen ministerstvo ) stanoví: 1 Základní normativní úprava Instrukce upřesňuje postup justičních orgánů ve věcech s mezinárodním prvkem, jejichž kolizní a procesní úpravu obsahují: a) dvoustranné mezinárodní smlouvy o právní pomoci (seznam dostupný na webových stránkách ministerstva), 1) b) mnohostranné mezinárodní úmluvy (seznam dostupný na webových stránkách ministerstva), 2) c) právní předpisy Evropské unie (dále jen EU ) (seznam dostupný na webových stránkách ministerstva), 3) d) zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. (dále jen ZMPS ). ČÁST PRVNÍ FORMY STYKŮ S CIZÍMI ORGÁNY 2 Přímý styk (1) Justiční orgány České republiky (dále jen ČR ) se stýkají přímo s justičními orgány členských států EU způsobem stanoveným právními předpisy EU 3) v rozsahu působnosti těchto předpisů. (2) Justiční orgány ČR se mohou stýkat přímo také s justičními orgány jiných států, je-li tak stanoveno mezinárodní smlouvou. (3) Dále se mohou stýkat přímo s konzulárními úřady a konzulárními odděleními zastupitelských úřadů cizích států 4) v ČR nebo se sídlem mimo ČR, které vykonávají konzulární působnost pro ČR. Přímý styk s nimi je přípustný v oblasti výkonu konzulárních funkcí s výjimkou případů podle ustanovení 47 odst. 4 ZMPS. (4) Podání justiční orgán ČR adresuje a zasílá přímo příslušnému cizímu justičnímu orgánu nebo příslušnému cizímu zastupitelskému úřadu. (5) Je-li justičnímu orgánu ČR zasláno podání přímo cizím justičním orgánem či jiným orgánem v cizině, ač nejde o stát, s nímž je stanoven přímý styk, nebo zastupitelským úřadem cizího státu mimo případy v 2 odst. 3, předloží jej ministerstvu, které doporučí další postup. 3 Styk prostřednictvím ministerstva (nepřímý styk) (1) Není-li stanoveno jinak, styk justičních orgánů ČR s cizími justičními orgány i s cizími fyzickými a právnickými osobami se uskutečňuje nepřímo prostřednictvím ministerstva. (2) Podání adresované příslušnému cizímu orgánu s přílohami zašle justiční orgán ČR ministerstvu s předkládací zprávou na zvláštním listu (vzor 1). (3) Ministerstvo zprostředkuje postoupení podání příslušnému cizímu orgánu a samo sleduje a v přiměřených lhůtách urguje jeho vyřízení. O průběhu vyřízení informuje ministerstvo příslušný justiční orgán. 4 Styk podle Haagských úmluv V souladu s Úmluvou o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních ze dne (vyhl. č. 85/1982 Sb. - dále jen Úmluva o doručování ) a Úmluvou o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských a obchodních ze dne (vyhl. č. 129/1976 Sb. - dále jen Úmluva o provádění důkazů ) se stýkají justiční orgány ČR přímo s ústředními orgány členských států obou uvedených 1) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Dvoustranné vztahy. 2) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Mnohostranné vztahy. Bližší informace k jednotlivým smlouvám včetně aktuálního seznamu jejich smluvních stran lze nalézt na webových stránkách příslušných mezinárodních organizací, zejména: - Rady Evropy (Evropské úmluvy) - - v sekci Treaties, - OSN - - v sekci Databases, - Haagské konference mezinárodního práva soukromého (Haagské úmluvy) - - v sekci Conventions. Aktuální seznam mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána, lze nalézt na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí v sekci Mezinárodní smlouvy. Texty smluv lze nalézt na webových stránkách Ministerstva vnitra v sekci Legislativa - Sbírka mezinárodních smluv. 3) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Evropská unie - Právo EU v oblasti civilní. 4) Vyhledat příslušný zastupitelský úřad cizího státu lze na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí: ve vyhledávači v levé horní části Státy a území. 5 částka 4 Instrukce č. 8 strana 113 Úmluv (údaje o ústředních orgánech lze nalézt na webových stránkách Haagské konference mezinárodního práva soukromého - Úmluva o doručování - č. 14, Úmluva o provádění důkazů - č. 20). 5) 5 Styk se zastupitelskými úřady jiný než přímý (1) Při styku se zastupitelskými úřady ČR v zahraničí 6) si justiční orgán ČR může zvolit z následujících alternativ: a) Se zastupitelskými úřady ČR v zahraničí se justiční orgán ČR stýká prostřednictvím podatelny Ministerstva zahraničních věcí. Písemnosti je třeba adresovat následujícím způsobem: Ministerstvo zahraničních věcí pro Velvyslanectví ČR (Generální konzulát ČR) v.. Loretánské nám. 101/ Praha 1 - Hradčany Ministerstvo zahraničních věcí poté předá písemnosti příslušnému zastupitelskému úřadu ČR v zahraničí. Dokument určený zastupitelskému úřadu ČR v zahraničí je možné doručit rovněž do datové schránky Ministerstva zahraničních věcí, které pro něj provede autorizovanou konverzi dokumentů z moci úřední a vzniklý výstup autorizované konverze dokumentů předá příslušnému zastupitelskému úřadu ČR v zahraničí (pro používání datových schránek viz 6). b) Se zastupitelskými úřady ČR v zahraničí se justiční orgán ČR stýká přímo bez dalšího zprostředkovatele. Písemnosti jsou pak adresovány a zasílány poštou (s využitím mezinárodní poštovní doručenky s návratkou) přímo zastupitelskému úřadu ČR v zahraničí, v naléhavých případech lze eventuálně využít expresních doručovacích služeb. c) Je-li to v konkrétním případě vhodné a za podmínky, že není nutné garantovat bezpečnost doručení zprávy, kontrolu její integrity a věrohodnost jejích dalšího využití, lze pro komunikaci se zastupitelským úřadem ČR v zahraničí využít též faxu či elektronické pošty. (2) Styk justičních orgánů ČR se zastupitelskými úřady cizích států 4) se sídlem v ČR se uskutečňuje nepřímo prostřednictvím ministerstva (viz 3). (3) Styk justičních orgánů ČR se zastupitelskými úřady cizích států 4) se sídlem mimo ČR, které vykonávají diplomatickou a konzulární působnost pro ČR, se uskutečňuje prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v příslušném státě. (4) Při styku s konzulárními úřady a konzulárními odděleními zastupitelských úřadů cizích států při výkonu konzulárních funkcí se uplatní výjimka v 2 odst Používání datových schránek (1) Povinnost používání datových schránek podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, není touto instrukcí dotčena. Je však nutné vždy v konkrétním případě zvážit, zda povaha doručovaných dokumentů umožňuje použití datové schránky a zda lze pro příslušný dokument provést autorizovanou konverzi dokumentů podle shora uvedeného zákona. Doručování prostřednictvím datové schránky není vhodné zejména pro: písemnosti určené cizozemským orgánům (včetně zastupitelských úřadů cizích států se sídlem v ČR i mimo ČR a včetně písemností zasílaných cizozemským orgánům diplomatickou cestou prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v zahraničí); písemnosti zaslané cizozemskými orgány, které ministerstvo předává příslušným orgánům ČR k dalšímu opatření (např. dožádání o právní pomoc); listiny vydané osobám, které jejich prostřednictvím hodlají uplatit svá práva v cizině (osvědčení o českém právu, superlegalizace, Apostily); písemnosti, které jsou vydávány v souvislosti s žádostmi o bezplatnou právní pomoc podle zákona č. 629/2004 Sb., o zajištění právní pomoci v sporech v rámci Evropské unie, a podle Evropské úmluvy o předávání žádostí o právní pomoc (Štrasburk, sdělení č. 110/2000 Sb.m.s.) a Dodatkového protokolu k ní (Moskva, , sdělení č. 90/2005 Sb.m.s.). (2) Při zasílání písemností zastupitelským úřadům ČR v zahraničí se využívá datové schránky Ministerstva zahraničních věcí, neboť zastupitelské úřady ČR vlastní datové schránky nemají. ČÁST DRUHÁ MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ POMOC Hlava I Obecná ustanovení 7 Mezinárodní právní pomoc zahrnuje: a) dožádání justičních orgánů ČR o doručení písemností nebo o provedení důkazů a dalších procesních úkonů v cizině adresovaná cizozemským orgánům (aktivní právní pomoc), b) obdobná dožádání cizích justičních orgánů adresovaná justičním orgánům ČR (pasivní právní pomoc). 8 Ochrana veřejného pořádku (1) Justiční orgán ČR dbá při vyřizování cizích dožádání o právní pomoc, aby vyřízením nebyl poškozen veřejný pořádek ČR. (2) Má-li justiční orgán ČR za to, že by vyřízení cizího dožádání ohrozilo svrchovaná práva, bezpečnost a jiné důležité zájmy ČR, předloží věc ministerstvu. 9 Doručování osobám požívajícím imunit (1) Je-li dána pravomoc soudů ČR podle 47 odst. 3 ZMPS, zasílají justiční orgány ČR písemnosti adresované osobám požívajícím v ČR imunit a jim na roveň postavených výsad anebo osobám, jež bydlí nebo se zdržují v jejich bytech, ministerstvu s předkládací zprávou na zvláštním 5) v sekci Conventions. 6) Vyhledat příslušný zastupitelský úřad ČR lze na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí: ve vyhledávači v levé horní části Státy a území. 6 strana 114 Instrukce č. 8 částka 4 listu (vzor 1). Ministerstvo požádá o doručení těchto písemností Ministerstvo zahraničních věcí. Obdobně se postupuje, mají-li být písemnosti doručeny v budovách nebo místnostech, které jsou podle mezinárodního práva nedotknutelné. (1) Má-li justiční orgán pochybnosti, zda je třeba shora uvedených opatření použít, vyžádá si vyjádření ministerstva. (2) Při doručování dle odst. 1 je třeba respektovat ustanovení Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (vyhl. č. 157/1964 Sb.) a Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (vyhl. č. 32/1969 Sb.), resp. konzulární úmluvy uzavřené s příslušným státem. 10 Žádost cizího orgánu o zapůjčení soudního spisu Spis se na žádost cizího orgánu zapůjčí pouze v kopii, kterou vyhotoví a ověří dožádaný justiční orgán. 11 Úprava písemností určených pro cizinu (1) Písemnosti musí být opatřeny čitelným otiskem kulatého úředního razítka justičního orgánu, datem a vlastnoručním podpisem soudce, jehož jméno, příjmení a funkce budou pod podpisem čitelně vypsány. (2) V textu písemností nelze používat zkratky, i když jsou v ČR běžné. (3) Je-li třeba přeložit písemnost do cizího jazyka, pak překlad vyhotovený tlumočníkem musí být pevně spojen s českým textem v pořadí český text - překlad a opatřen kulatým razítkem tlumočníka, jeho podpisem a tlumočnickou doložkou. Pokud překlad vyhotoví sám soudce, musí být oba texty podepsány a opatřeny kulatým úředním razítkem justičního orgánu. (4) Ve styku s cizinou je třeba zvažovat vhodnost používání tiskopisů určených pro vnitrostátní styk. V žádném případě nelze do ciziny zasílat tiskopisy obsahující upozornění na možnost předvedení či použití jiných donucovacích prostředků. (5) Je-li mezinárodními smlouvami nebo právními předpisy EU dohodnuto užívání vícejazyčných tiskopisů, jsou justiční orgány povinny tyto tiskopisy užívat. 12 Informování cizích orgánů o změnách sdělených skutečností Justiční orgán ČR neprodleně informuje orgán, kterému dožádání odeslal, o všech změnách, jež by mohly mít vliv na vyřizování dožádání (např. změna adresy osoby v cizině, skončení řízení apod.). 13 Předvolání k jednání (1) Předvolání k jednání je justičním orgánem ČR vystaveno a odesláno v dostatečném časovém předstihu tak, aby se doklad o jeho doručení adresátu v cizině soudu vrátil před nařízeným termínem jednání. (2) Termín jednání by měl být stanoven podle složitosti požadovaného úkonu účastníka v cizině ve lhůtě 4 až 8 měsíců od data odeslání předvolání u evropských států a 8 až 12 měsíců u států ostatních. V případech přímého styku justičních orgánů lze tyto lhůty přiměřeně zkrátit. (3) Je vhodné, aby justiční orgán v předvolání stanovil jeden nebo více náhradních termínů jednání pro případ, že by se nepodařilo doručit včas nebo že by se doklad o vyřízení dožádání nevrátil dožadujícímu justičnímu orgánu do termínu jednání. Náhradní termín musí být stanoven konkrétním datem a hodinou a o podmínkách soudního jednání v náhradních termínech musí být v dožádání uvedeno poučení. 14 Spolupráce s matričními úřady cizích států 7) (1) Jestliže mezinárodní smlouva (orientační seznam těchto smluv je uveden v příloze č. 7) nebo právní předpis EU ukládají automatické zasílání pravomocných rozhodnutí justičního orgánu ČR týkajících se osobního stavu, která je třeba zapsat v evidenci cizího státu, zašle je justiční orgán přímo poštou konzulárnímu úřadu nebo konzulárnímu oddělení příslušného zastupitelského úřadu cizího státu 8) v ČR nebo vykonávajícího konzulární působnost pro ČR s průvodním dopisem (vzor 10). V průvodním dopisu je třeba uvést poslední známé státní občanství účastníků. (2) V ostatních případech se pravomocná rozhodnutí českých soudů zasílají pouze na žádost a způsobem stanoveným mezinárodní smlouvou nebo právním předpisem EU. Žádá-li o zaslání rozhodnutí matričnímu úřadu cizího státu účastník řízení a jedná-li se o cizí stát, s nímž nebyla sjednána výměna matričních dokladů, poučí justiční orgán ČR účastníka, že si tuto záležitost musí vyřídit sám u zastupitelského úřadu příslušného cizího státu v ČR nebo vykonávajícího konzulární působnost pro ČR nebo přímo u příslušného matričního úřadu v cizím státě. (3) K zasílanému rozhodnutí je třeba připojit jeho ověřený překlad do příslušného cizího jazyka. V překladu může být vypuštěno odůvodnění, vždy však musí být uveden výrok, poučení, jakož i datum vydání rozhodnutí a razítko a podpis justičního orgánu a doložka právní moci. (4) K rozsudku o rozvodu manželství zasílanému k vyznačení v evidenci Ruské federace, popř. ostatních států bývalého SSSR, které jsou vázány Smlouvou mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (Moskva, ; č. 95/1983 Sb.), 9) je třeba připojit opis nebo fotokopii oddacího listu rozvedených manželů. 7) Úprava matriky, matričních úřadů a matričních dokladů v ČR viz zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. 8) Vyhledat příslušný zastupitelský úřad cizího státu lze na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí: ve vyhledávači v levé horní části Státy a území. 9) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Dvoustranné vztahy. 7 částka 4 Instrukce č. 8 strana 115 (5) Jestliže je v řízení před soudem ČR osvojen nezletilý narozený v cizině a byl-li alespoň jeden z osvojitelů státním občanem ČR, poučí soud osvojitele, že prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR nebo kteréhokoli matričního úřadu v ČR lze podat žádost o zápis narození dítěte do zvláštní matriky vedené Úřadem městské části Brno-střed 10) a vydání rodného listu. Bylo-li již narození osvojeného dítěte zapsáno v matriční knize vedené matričním úřadem v ČR, matriční úřad provede dodatečný záznam do knihy narození a vydá osvojenému dítěti nový rodný list. O náležitostech tohoto podání poučí osvojitele zastupitelský úřad ČR nebo matriční úřad. Hlava II Aktivní a pasivní právní pomoc ve vztahu k členským státům EU 15 Dožádání o doručení písemností v členských státech EU (1) Při doručování písemností v rámci EU postupují justiční orgány ČR výhradně podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech (doručování písemností) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 (dále jen nařízení o doručování ). 11) Nařízení má v oblasti své působnosti přednost před jinými ustanoveními obsaženými v dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách 12) uzavřených mezi členskými státy. (2) Nařízení o doručování stanoví přímý styk mezi justičními orgány členských států EU (viz 2). Není použitelné v případě, že není známa adresa osoby, jíž mají být písemnosti doručeny. (3) Bližší informace k nařízení o doručování lze nalézt na webových stránkách Evropského soudního atlasu. 13) Na těchto stránkách lze zejména zjistit: a) přijímající a odesílající subjekty podle čl. 2 nařízení b) ústřední orgány členských států podle čl. 3 nařízení c) sdělení a výhrady členských států k jednotlivým článkům nařízení (např. k jazykovému režimu, k případnému zpoplatnění vyřizování dožádání - orientační seznam v příloze č. 9 - apod.) Dále je na těchto stránkách (či na stránkách Evropského portálu e-justice) možné stáhnout a on-line vyplnit formuláře předepsané nařízením, které se užívají ke komunikaci mezi justičními orgány. (4) Vzniknou-li obtíže při zasílání (případně vyřizování) dožádání - zejména nejsou-li dodržovány lhůty stanovené nařízením a dožádaný cizí justiční orgán nereaguje na urgence justičního orgánu ČR nebo např. justiční orgán ČR obdrží fakturu na zaplacení nákladů v rozporu s notifikacemi členských států uvedenými na Evropském soudním atlase, může požádat o pomoc ministerstvo jako ústřední orgán ČR podle čl. 3 nařízení. 16 Dožádání o provedení důkazů (zajišťování důkazů) v členských státech EU s výjimkou Dánska (1) Při zasílání dožádání o provedení důkazů v členských státech EU a při vyřizování dožádání o provedení důkazů z jiných členských států EU postupují justiční orgány ČR výhradně podle nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 o spolupráci členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (dále jen nařízení o dokazování ). 14) Nařízení má v oblasti své působnosti přednost před jinými ustanoveními obsaženými v dvoustranných 15) nebo mnohostranných smlouvách 16) uzavřených mezi členskými státy. Nepoužije se však pro Dánsko. Toto nařízení umožňuje také použití videokonferencí. (2) Dožádání o provedení důkazů nesmí být podáno za účelem dokazování mimo rámec zahájeného nebo předpokládaného řízení. (3) Nařízení o dokazování stanoví přímý styk mezi justičními orgány členských států EU (viz 2). (4) Bližší informace k nařízení o dokazování lze nalézt na webových stránkách Evropského soudního atlasu. 17) Na těchto stránkách lze zejména zjistit: a) dožádané soudy podle čl. 2 nařízení b) ústřední orgány členských států podle čl. 3 nařízení c) sdělení a výhrady členských států k jednotlivým článkům nařízení (jazykový režim, technické prostředky pro přijímání dožádání). Dále je možné na těchto stránkách (či na stránkách Evropského portálu e-justice) stáhnout a on-line vyplnit formuláře předepsané nařízením, které se užívají ke komunikaci mezi justičními orgány. (5) Vzniknou-li obtíže při zasílání (případně vyřizování) dožádání - zejména nejsou-li dodržovány lhůty stanovené nařízením a dožádaný cizí justiční orgán nereaguje na urgence justičního orgánu ČR, může požádat o pomoc ministerstvo jako ústřední orgán ČR podle čl. 3 nařízení. 10) 3 odst. 4 a 43 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 11) Text dostupný v databázi právních předpisů EU Eur-lex: 12) Např. Úmluva o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních (Haag, , vyhl. č. 85/1982 Sb.). 13) Evropský soudní atlas: 14) Text dostupný v databázi právních předpisů EU Eur-lex: 15) Dle notifikací učiněných ČR a SR dle čl. 21 odst. 3 nařízení o dokazování zůstává mezi ČR a SR v platnosti smlouva o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (Praha, ; sdělení MZV č. 209/1993 Sb.). Preferuje se ovšem využívání režimu podle nařízení o dokazování. 16) Např. Úmluva o provádění důkazů v cizině ve věcech občanských nebo obchodních (Haag, , vyhl. č. 129/1976 Sb.). 17) Evropský soudní atlas: 8 strana 116 Instrukce č. 8 částka 4 17 Zajištění právní pomoci v rámci EU Zajištění (úplné či částečné) bezplatné právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci EU (např. ustanovení zástupce či tlumočníka v řízení, osvobození od soudních poplatků a od placení zálohy na náklady důkazů apod.) je upraveno Směrnicí Rady 2003/8/ES o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech, promítnuté do českého právního řádu zákonem č. 629/2004 Sb., o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie, ve znění pozdějších předpisů. Bližší informace lze nalézt na webových stránkách Evropského soudního atlasu 17) a ministerstva. 18) 18 Další právní předpisy EU k soudní spolupráci v civilních věcech Přehled právních předpisů Evropské unie vztahujících se k soudní spolupráci v civilních věcech, včetně jejich textů, případně praktických příruček k aplikaci, lze nalézt na webových stránkách ministerstva. 19) Bližší informace k jednotlivým právním předpisům EU, předepsané tiskopisy, příslušné orgány apod. jsou dostupné na webových stránkách Evropského soudního atlasu 17. Hlava III Aktivní právní pomoc ve vztahu k nečlenským státům EU Oddíl I Dožádání o doručení písemností v cizině mimo EU 19 Obsah dožádání (1) Dožádání justičního orgánu ČR o doručení písemností v cizině (vzor 2) obsahuje a) označení dožadujícího justičního orgánu, b) spisovou značku soudu, c) označení dožádaného orgánu s uvedením jeho sídla, d) odkaz na příslušné ustanovení mezinárodní smlouvy, podle něhož se o doručení žádá (pokud taková smlouva existuje), e) označení věci, v níž se žádá o doručení, f) jména a příjmení, datum narození, bydliště účastníků a jména a příjmení jejich právních zástupců; u právnických osob název a sídlo, popř. identifikační číslo, g) údaje o způsobu, kterým má být doručení provedeno (dožádaný orgán provádí jinak doručení podle svých procesních předpisů). Jde-li o doručení do vlastních rukou (tzv. kvalifikované doručení), připojí se doručný list pro doručení v cizině zvláštní formou (vzor 12), v ostatních případech se připojí doručný list pro doručení v cizině (vzor 11). Tento tiskopis se nepřipojuje, je-li dožádání justičního orgánu o doručení písemnosti v cizině vyhotoveno na dvojjazyčném nebo vícejazyčném tiskopisu (např. při doručování podle Haagské úmluvy o doručování (vzor 3) či při doručování do Ruské federace či do Běloruské republiky (vzor 13), h) žádost o zaslání dokladu potvrzujícího doručení. (2) Písemnosti, o jejichž doručení se žádá, se připojí ve dvou vyhotoveních, nestanoví-li mezinárodní smlouva jiný počet potřebných vyhotovení. 20 Jazyk dožádání a doručovaných písemností (1) Dožádání se vyhotovuje v úředním jazyce dožádaného státu (nebo v českém jazyce s připojeným překladem do úředního jazyka dožádaného státu), jinak v jazyce stanoveném v mezinárodní smlouvě. Dožádání do Švýcarské konfederace se vyhotovuje v úředním jazyce (resp. překládá se do úředního jazyka) podle toho, o který kanton jde (viz příloha 3). (2) Překlad není nutný, doručuje-li se prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v zahraničí osobě, o níž se předpokládá, že je státním občanem ČR. (3) Není-li dostupný tlumočník do určitého jazyka, vyžádá si justiční orgán stanovisko ministerstva. 21 Urgence vyřízení (1) Vyřízení dožádání o doručení v cizině zaslané prostřednictvím ministerstva urguje v přiměřených lhůtách samo ministerstvo. (2) Při zasílání dožádání prostřednictvím zastupitelských úřadů ČR v zahraničí ohlašuje průtahy nebo jiné obtíže při vyřizování dožádání dožadující justiční orgán ČR taktéž ministerstvu. Nelze se obracet přímo na Ministerstvo zahraničních věcí. (3) Dojde-li po urgenci dožadujícímu justičnímu orgánu ČR doklad o vyřízení jeho dožádání, je třeba, aby o tom bezodkladně informoval ministerstvo. 22 Postup podle Úmluvy o doručování (1) Postup při doručování písemností podle čl. 2 až 7 Úmluvy o doručování ve smluvních státech Úmluvy (orientační seznam v příloze č. 1, aktuální přehled na webových stránkách Haagské konference pod č. 14) se použije, je -li známa adresa příjemce písemností. (2) Dožadující justiční orgán ČR vyplní dvojmo trojjazyčné tiskopisy: a) žádost o doručení soudní nebo mimosoudní písemnosti v cizině (vzor 3), který opatří otiskem kulatého úředního razítka a podpisem soudce, a b) základní údaje o písemnosti (vzor 3). Tiskopis osvědčení (vzor 3), který je rubem tiskopisu žádost o doručení ponechá nevyplněný, vyplňuje jej orgán dožádaného státu. 18) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Zajištění právní pomoci v EU v civilních věcech. 19) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Evropská unie - Právo EU v oblasti civilní.. 9 částka 4 Instrukce č. 8 strana 117 (3) Tiskopisy se vyplňují v úředním jazyce dožádaného státu nebo ve francouzském či anglickém jazyce. Ověření překladu ani jiné formality nejsou potřebné. (4) Doručovanou písemnost vyhotoví dožadující justiční orgán dvojmo. Připojí k ní ověřený překlad do úředního jazyka dožádaného státu, případně do jiného jazyka, jestliže tento požadavek příslušný stát notifikoval (orientační přehled u vybraných států v příloze č. 1, aktuální přehled na webových stránkách Haagské konference pod č ) Doporučuje se pořídit si do spisu jedno pare vyplněných tiskopisů a zasílaných písemností navíc pro účely případné urgence. (5) Dožádání i s přílohami dožadující justiční orgán zasílá poštou přímo ústřednímu orgánu dožádaného členského státu Úmluvy o doručování (orientační seznam v příloze č. 1, aktuální přehled na webových stránkách Haagské konference pod č ) (6) V příloze č. 9 je uveden orientační seznam států, v nichž je doručování dle Úmluvy o doručování zpoplatněno. (7) Průtahy při vyřizování dožádání a jiné obtíže může dožadující justiční orgán ohlašovat ministerstvu, nikoli přímo ústředním orgánům. Dojde-li k vyřešení problémů, na něž dožadující justiční orgán upozornil, je třeba o tom ihned informovat ministerstvo, aby zbytečně nepokračovalo v urgencích. (8) Po vyřízení dožádání obdrží dožadující justiční orgán přímo od dožádaného cizího orgánu vyplněný a potvrzený tiskopis osvědčení spolu s jedním vyhotovením doručované písemnosti jako doklad o doručení písemnosti. 23 Podle čl. 10 písm. a) Úmluvy o doručování je možno provádět doručování osobám v cizině též přímo poštou. Za účelem získání dokladu o doručení se doporučuje použít mezinárodní poštovní doručenku s návratkou. Tento postup však není přípustný, jestliže příslušný stát učinil výhradu, že takové doručování neumožňuje (orientační seznam v příloze č. 6, aktuální přehled na webových stránkách Haagské konference pod č ) 24 Doručování do USA Způsob doručování písemností do USA je popsán na webových stránkách ministerstva. 21) 25 Doručování písemností prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v zahraničí (1) Státním občanům ČR v cizině lze doručovat písemnosti také prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v příslušném cizím státu. Jestliže je v konkrétním cizím státu rozdělena konzulární působnost mezi velvyslanectví a generální konzulát, je třeba důsledně dbát na toto rozdělení a žádost o doručení písemností adresovat příslušnému zastupitelskému úřadu. 22) (2) Státním občanům cizího státu lze takto doručovat pouze, nevylučuje-li to mezinárodní smlouva (např. stát neučinil prohlášení podle čl. 8 odst. 2 Haagské úmluvy o doručování - aktuální přehled na webových stránkách Haagské konference pod č ) (3) Prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR lze zaslat dožádání o doručení i do států, s nimiž není uzavřena dvoustranná smlouva o právní pomoci nebo které nepřistoupily k žádné mnohostranné úmluvě, která otázky doručování upravuje. (4) Dožádání o doručení písemnosti (vzor 5) je třeba zaslat příslušnému zastupitelskému úřadu ČR v zahraničí způsobem uvedeným v 5. (5) Vyřízení žádosti obdrží dožadující justiční orgán z ciziny prostřednictvím ministerstva nebo Ministerstva zahraničních věcí, případně přímo od zastupitelského úřadu ČR v zahraničí. Oddíl II Dožádání o provedení důkazu nebo jiného procesního úkonu v cizině mimo EU (vztahuje se též na Dánsko) 26 Obsah a jazyk dožádání (1) Dožádáním lze v cizině žádat o provedení důkazu nebo jiného procesního úkonu. Pro obsah dožádání platí přiměřeně 19, je však třeba přesně popsat důkaz či procesní úkon, který má být v cizině proveden. Pro dožádání o provedení důkazu v Ruské federaci nebo Běloruské republice lze využít dvojjazyčný tiskopis (vzor 14). (2) O jazyku, v němž se dožádání vyhotovuje nebo do něhož se překládá, platí obdobně 20 odst. 1. (3) O urgencích vyřízení dožádání o provedení důkazů a dalších procesních úkonů zaslaných do ciziny prostřednictvím ministerstva platí obdobně Postup podle Úmluvy o provádění důkazů (1) Požaduje-li justiční orgán provedení důkazu nebo jiného procesního úkonu v některém ze smluvních států Úmluvy o provádění důkazů (orientační seznam v příloze č. 5, aktuální přehled na webových stránkách Haagské konference pod č. 20), 23) vyhotoví dožádání obsahující náležitosti požadované Úmluvou o provádění důkazů (vzor 4). (2) Dožádání se vyhotovuje v úředním jazyce dožádaného státu nebo v jiném jazyce, který dožádaný stát umožnil (případně v českém jazyce s připojeným překladem). Kromě toho lze dožádání vyhotovit i v jazyce francouzském či anglickém, pokud v tomto smyslu příslušný stát neučinil výhradu (aktuální přehled na webových stránkách Haagské konference pod č ) 20) v sekci Conventions. 21) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Dvoustranné vztahy. 22) Rozdělení konzulárních působností u jednotlivých zastupitelských úřadů lze najít na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí: ve vyhledávači v levé horní části Státy a území. 23) v sekci Conventions. 10 strana 118 Instrukce č. 8 částka 4 Překlad musí být ověřen, postačí ověření tlumočníkem. (3) Dožádání zašle justiční orgán ČR poštou přímo příslušnému ústřednímu orgánu členského státu (orientační seznam v příloze č. 2, aktuální přehled na webových stránkách Haagské konference pod č ) Doporučuje se pořídit si jedno pare dožádání do spisu navíc pro potřeby případné urgence. (4) Dožádaný justiční orgán vyřizuje dožádání podle svých procesněprávních předpisů, pokud justiční orgán ČR nepožádá o postup podle zvláštní formy, kterému bude vyhověno za podmínek stanovených čl. 9 Úmluvy o provádění důkazů. (5) Dojde-li k průtahům nebo jiným obtížím při vyřizování dožádání v cizině, postupuje dožadující justiční orgán způsobem podle 22 odst. 7. (6) Vyřízení dožádání obdrží dožadující justiční orgán z ciziny prostřednictvím ministerstva nebo Ministerstva zahraničních věcí. Postup u vybraných druhů důkazních prostředků 28 Výslech (1) V dožádání o provedení výslechu uvede justiční orgán ČR přesně otázky, které mají být vyslýchané osobě položeny, včetně otázek na její identifikační údaje - jméno a příjmení, bydliště, datum a místo narození, povolání a zaměstnavatele, u ženy též případně příjmení za svobodna. (2) Má-li být výslech proveden podle českých procesněprávních předpisů, je třeba připojit žádost, aby svědek (případně účastník) byl poučen podle příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) včetně poučení o možnosti odepření výpovědi. 29 Výzva k písemnému prohlášení (1) Výslech účastníka řízení či třetí osoby u soudů v cizině, který nelze zajistit jinak či pouze s velkými obtížemi, lze nahradit tím, že dožadující justiční orgán ČR uloží usnesením příslušné osobě, aby do určité lhůty písemně ve formě místopřísežného prohlášení zodpověděla otázky formulované v tomto usnesení (viz 128 o.s.ř.). Takové prohlášení může být způsobilým důkazním prostředkem (viz R 26/1987, část 3. D, s. 213 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). (2) Jestliže uvedená osoba této výzvě justičního orgánu nevyhoví, bude to posouzeno podle platných procesních předpisů v souladu s důsledky splnění, či nesplnění důkazní povinnosti, resp. unesení, či neunesení důkazního břemene. Splnění této povinnosti nelze vynucovat. (3) Usnesení o uložení písemného prohlášení (vzor 6a), k němuž je vhodné přiložit osnovu prohlášení (vzor 6b), se odesílá a jeho vyřízení se vrací způsobem stanoveným pro styk s příslušným státem pro doručování soudních písemností. 30 Provedení genetického vyšetření v cizině za účelem určení otcovství (1) Vyžaduje-li justiční orgán ČR provedení genetické zkoušky pro účely určení otcovství u osoby, která je v cizině, je znalecký posudek vypracováván na základě spolupráce českého a zahraničního znalce. Český znalec provede odběry genetického materiálu u osob v ČR a po zaslání genetického materiálu, který zajistí zahraniční znalec (určený cizozemským orgánem na základě dožádání justičního orgánu ČR) u osoby v cizině, vypracuje český znalec svůj posudek. (2) Justiční orgán ČR postupuje následovně: Ustanoví v ČR znalce a vyzve jej, aby soudu předložil žádost o provedení úkonu znalcem v cizině. V žádosti může český znalec uvést, který znalec či ústav by byl k provedení požadovaného úkonu vhodný. Vyhotoví dožádání o provedení úkonu znalcem v cizině (odběr genetického materiálu u příslušné osoby) a zašle jej příslušnému cizozemského orgánu způsobem stanoveným pro styk s daným státem. K dožádání se přikládá usnesení o ustanovení znalce v ČR. Zároveň lze připojit poučení pro osobu, u níž má být genetické vyšetření provedeno, o procesních následcích odmítnutí podrobit se tomuto vyšetření. Nepřipouští-li právní řád dožádaného státu použití donucovacích prostředků, pokud osoba odmítne dobrovolně poskytnout součinnost, rozhodne justiční orgán ČR na základě ostatních provedených důkazů. 31 Dožádání o provedení důkazů a jiných procesních úkonů zastupitelským úřadem ČR v zahraničí (1) Ve výjimečných případech, kdy by vyřízení dožádání soudem příslušného státu bylo příliš nákladné nebo složité, existuje možnost, aby zastupitelské úřady ČR v zahraničí vyřizovaly dožádání justičních orgánů ČR o provedení důkazů a dalších procesních úkonů samy. Takové působení diplomatických misí a jeho omezení je upraveno především ve dvoustranných konzulárních smlouvách, dvou -stranných smlouvách o právní pomoci a Úmluvě o provádění důkazů (vyhl. č. 129/1976). Dále existenci této možnosti připouští Úmluva o civilním řízení (vyhl. č. 72/1966 Sb.). (2) Zastupitelské úřady vyřizují dožádání bez použití donucovacích prostředků. (3) Ve smyslu Úmluvy o provádění důkazů je třeba rozlišovat, zda jde o provedení úkonu, který se týká státního občana ČR, nebo státního občana státu, kde český diplomatický zástupce nebo konzulární úředník vykonává svou funkci, anebo o státního občana třetího státu. V některých případech je nutné žádat příslušný stát o souhlas k vyřizování dožádání touto formou. Aktuální informace jsou dostupné na webových stránkách Haagské konference. 24) a) Ve vztahu k státním občanům ČR může zastupitelský úřad ČR ve většině smluvních států vyřizovat dožádání bez dalšího (tj. bez souhlasu příslušného státu). Nicméně např. v Austrálii, Dánsku, Norsku či ve Švýcarsku je i v tomto případě nutné si souhlas příslušného státu vyžádat (orientační seznam v příloze č. 8), souhlas si vyžaduje sám zastupitelský úřad. 24) v sekci Conventions. 11 částka 4 Instrukce č. 8 strana 119 b) Pokud se dožádání týká státního občana cizího státu, v němž zastupitelský úřad ČR vykonává svou funkci, nebo státního občana třetího státu, obvykle jej zastupitelský úřad bez dalšího (tj. bez souhlasu příslušného státu) vyřídit nemůže. Výjimkou jsou např. Spojené státy americké či Bělorusko kde naopak může být dožádání v těchto případech vyřízeno bez tohoto souhlasu (orientační seznam v příloze č. 8). c) Ve vztahu k Čínské lidové republice, Chorvatsku, Korejské republice či Ukrajině lze použít dokazování prostřednictvím zastupitelských úřadů pouze ve vztahu k státním občanům ČR. d) Ve vztahu k Jihoafrické republice či Singapuru nelze vůbec použít dokazování prostřednictvím zastupitelských úřadů. (4) Z dosavadních praktických zkušeností s vyřizováním dožádání o provedení důkazů a jiných procesních úkonů v Kanadě zastupitelskými úřady ČR v Kanadě vyplývá, že je vhodné si předem vyžádat jejich stanovisko k této možnosti. 25) (5) Prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR lze zaslat dožádání i do států, s nimiž není uzavřena dvoustranná smlouva o právní pomoci nebo které nepřistoupily k žádné mnohostranné smlouvě, která tyto otázky upravuje. (6) Dožádání o provedení důkazu je třeba zaslat příslušnému zastupitelskému úřadu ČR v zahraničí způsobem uvedeným v 5. (7) Vyřízení dožádání obdrží dožadující justiční orgán z ciziny prostřednictvím ministerstva nebo Ministerstva zahraničních věcí, případně přímo od zastupitelského úřadu ČR v zahraničí. Hlava IV Pasivní právní pomoc ve vztahu k nečlenským státům EU (vztahuje se též na Dánsko s výjimkou dožádání o doručení písemností) 32 Obecná ustanovení (1) Justiční orgán ČR vyřizuje cizí dožádání o právní pomoc podle českých procesních předpisů. Žádá-li však cizí orgán o jiný postup (např. o složení přísahy vyslýchanou osobou), řídí se dožádaný justiční orgán ustanoveními 57 ZMPS. (2) Není-li v dožádání o právní pomoc uvedena správná adresa osoby, jíž se věc týká, učiní justiční orgán ČR opatření ke zjištění aktuální adresy jejího pobytu (např. dotazem do agendového informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců). Má-li dožádání o právní pomoc vyřizovat jiný věcně nebo místně příslušný justiční orgán než ten, kterému bylo dožádání zasláno, postoupí dožádání orgánu příslušnému a zároveň o tom informuje ten orgán, od něhož dožádání bezprostředně obdržel. (3) Při doručování písemností došlých z ciziny, zejména žalob a předvolání k jednání, je třeba postupovat co nejrychleji, aby účastník, který má pobyt v ČR, měl možnost včas před stanoveným termínem jednání zařídit vše potřebné pro hájení svých práv. (4) Doručuje-li justiční orgán ČR písemnosti, které jsou sepsány v cizím jazyku, aniž by k nim byl, v rozporu s příslušnou mezinárodní smlouvou, připojen překlad do češtiny, je třeba poučit účastníka, že může převzetí takové písemnosti odmítnout, ale současně ho seznámit s tím, jaké následky může odmítnutí mít podle 58 ZMPS. (5) Doručení písemnosti osvědčí justiční orgán na formuláři doručného listu, je-li k dožádání připojen. Doručný list je třeba opatřit kulatým razítkem justičního orgánu a vlastnoručním podpisem adresáta, jakož i soudce, jehož jméno, příjmení i funkci je třeba čitelně vypsat tiskacími písmeny, popř. opatřit jmenovkou. Není-li doručný list k dožádání připojen, vyhotoví dožádaný justiční orgán protokol, kterým se doručení prokazuje. Z protokolu musí být patrno, kdy a komu byly písemnosti doručeny včetně vlastnoručního podpisu adresáta (příjemce) a způsobu, jakým byla zjištěna jeho totožnost. Je-li smluvně zaveden vícejazyčný tiskopis, používá se tento tiskopis (např. vyřízení dožádání z Ruské federace či Běloruské republiky - vzor 15). Obdobně dožádaný justiční orgán postupuje při vyřizování dožádání o provedení důkazů a jiných procesních úkonů. (6) Vyřízení dožádání stačí sepsat v jazyce českém, není nutné je překládat. Vyhotovuje se ve třech vyhotoveních, přičemž jedno zůstává ve spisu, jímž se dožádání vyřizuje. 33 Vyřizování podle Úmluvy o doručování (1) Žádá-li orgán cizího státu o doručení písemností podle čl. 2 až 7 Úmluvy o doručování, zašle spolu s písemností, která má být doručena, ve dvojím vyhotovení vyplněné tiskopisy žádost o doručení soudní nebo mimosoudní písemnosti v cizině (vzor 3) a základní údaje o písemnosti (vzor 3) ministerstvu. Ministerstvo toto dožádání předá se všemi přílohami justičnímu orgánu ČR, v jehož obvodu je bydliště (sídlo) adresáta. (2) Justiční orgán ČR, který doručování provádí, předvolá adresáta písemnosti a odevzdá mu jedno vyhotovení doručované písemnosti a jedno vyhotovení tiskopisu základní údaje o písemnosti. 26) Potom vyplní dvojmo v českém jazyce tiskopis osvědčení (vzor 3), který je na rubu tiskopisu žádosti o doručení, opatří jej otiskem kulatého úředního razítka a podpisem soudce, který doručení provedl. U podpisu soudce musí být čitelně uvedeno jeho jméno, příjmení a název funkce. Adresát písemnosti potvrdí převzetí na osvědčení svým vlastnoručním podpisem. (3) Jedno vyhotovení vyplněného tiskopisu osvědčení spolu s kopií doručované písemnosti zašle justiční orgán poštou přímo dožadujícímu orgánu do ciziny. Zbývající listiny si ponechá ve svém spisu. 25) Ačkoliv je Kanada na federální úrovni vázána smlouvami o právní pomoci, ve skutečnosti nemá možnost interně zasahovat do praxe jednotlivých provincií, které poskytují, či neposkytují právní pomoc na základě své úvahy. 26) Viz též 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, a 158 odst. 9 a 10 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění zákona č. 277/2009 Sb. 12 strana 120 Instrukce č. 8 částka 4 (4) Tiskopis osvědčení dožádaný justiční orgán vyplní a potvrdí i tehdy, nebylo-li možno doručení provést. V takovém případě musí uvést důvody, proč nebylo doručeno (v oddílu 2 osvědčení ). (5) Požadavek dostavit se na předvolání k justičnímu orgánu, který má doručování provést, není praktické vynucovat. Jestliže se adresát na předvolání nedostaví, je vhodné doručovat písemnosti adresátovi do vlastních rukou poštou nebo prostřednictvím soudního doručovatele. Pokud ani pak k převzetí písemnosti nedojde, získá se tím alespoň oznámení poštovního úřadu nebo zápis doručovatele o tom, že ze strany dožádaného justičního orgánu ČR byl učiněn pokus o doručení ( 49 nebo 50 o.s.ř.), případně že tento pokus byl zmařen odmítnutím adresáta ( 50c o.s.ř.). Toto oznámení poštovního úřadu nebo zápis doručovatele je třeba připojit jako přílohu i k negativnímu vyřízení dožádání. Je vhodné pořídit jejich fotokopii a založit je do spisu, jímž se dožádání vyřizuje. (6) Bylo-li doručeno při uplatnění fikce doručení, je třeba vysvětlit dožadujícímu orgánu, že tento způsob doručení zakládá podle procesních předpisů ČR bezvadné doručení. 34 Vyřizování podle Úmluvy o provádění důkazů Vyřízení dožádání cizího dožadujícího orgánu podle Úmluvy o provádění důkazů sepíše dožádaný justiční orgán ČR v českém jazyce ve dvou vyhotoveních. Originál zašle poštou přímo ústřednímu orgánu Úmluvy příslušnému podle státu žadatele, druhé vyhotovení si ponechá ve spisu, jímž se dožádání vyřizuje. 35 Zasílání vyřízeného dožádání (1) Dožádaný justiční orgán zašle vyřízené dožádání způsobem dohodnutým pro styk s dožadujícím státem. Není -li stanoveno jinak a nejedná-li se o postup podle 33 (Úmluva o doručování) nebo podle 34 (Úmluva o provádění důkazů), zašle justiční orgán doklady o vyřízení dožádání Ministerstvu spravedlnosti s předkládací zprávou na zvláštním listu. (2) Došlo-li dožádání od Ministerstva zahraničních věcí, je třeba zaslat doklady o jeho vyřízení tomuto ministerstvu. 36 Úhrada nákladů vzniklých poskytnutím právní pomoci cizímu orgánu Žádá-li dožádaný justiční orgán ČR dožadující orgán v cizině o úhradu nákladů, které mu vznikly poskytnutím právní pomoci, uvede v žádosti bankovní spojení, resp. číslo účtu, na který má být úhrada poukázána, a připojí vyúčtování nákladů s odkazem na příslušné ustanovení mezinárodní smlouvy nebo ZMPS, podle něhož je dožadující strana povinna náklady uhradit (např. čl. 14 odst. 2 Úmluvy o provádění důkazů). O způsobu úhrady se justiční orgán může předem poradit s bankou, u níž má své konto. ČÁST TŘETÍ JURISDIKČNÍ A KOLIZNÍ OTÁZKY V OBLASTI OBČANSKOPRÁVNÍ Hlava I Obecná ustanovení 37 Posouzení pravomoci českého soudu (1) Dojde-li soudu návrh na zahájení řízení a v právním vztahu je mezinárodní prvek, soud především zkoumá, zda je dána pravomoc (resp. mezinárodní příslušnost) českého soudu. Pravomoc zjistí podle jurisdikčních ustanovení právních předpisů EU 27) (tato oblast je upravena především nařízeními, která mají obecnou závaznost a použijí se přednostně před ustanoveními českého práva), nespadá-li věc do jejich působnosti, podle ustanovení příslušných dvoustranných či mnohostranných mezinárodních smluv,, 28)29) jinak podle ustanovení ZMPS. V jednotlivých právních předpisech (zejména právních předpisech EU) může být zvláštním způsobem upraven jejich vztah k ostatním relevantním právním předpisům. (2) Není-li ve věci dána pravomoc českých soudů, soud řízení zastaví. 38 Zjištění rozhodného práva (1) Zjistí-li soud, že je dána pravomoc českých soudů, musí dále vyřešit otázku, jakým hmotným právem se řídí konkrétní právní vztah ( rozhodné právo ), neuplatní-li se v daném případě přímé normy. 30) Rozhodné právo soud zjistí podle kolizních ustanovení příslušných právních předpisů EU, nespadá-li věc do jejich působnosti, podle ustanovení příslušných dvoustranných či mnohostranných mezinárodních smluv, 31) jinak postupuje soud podle kolizních ustanovení ZMPS. V jednotlivých právních předpisech (zejména právních předpisech EU) může být zvláštním způsobem upraven jejich vztah k ostatním relevantním právním předpisům. 27) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Evropská unie - Právo EU v oblasti civilní. 28) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Dvoustranné vztahy / Mnohostranné vztahy. 29) Mezinárodní smlouvy uzavřené s jedním či několika nečlenskými státy by aplikací právních předpisů EU v zásadě neměly být dotčeny - viz též čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie, Úř. věst. C 83, , s Vztah k důležitým dotčeným mnohostranným mezinárodním smlouvám je obvykle v právních předpisech EU výslovně řešen. Před mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi členskými státy mají naopak obvykle právní předpisy EU v oblasti své působnosti přednost, přičemž vztah k těmto smlouvám je v právních předpisech EU také většinou výslovně řešen. Mezinárodních smluv se pak nadále používá ve věcech, které nejsou v nařízení upraveny. 30) Přímé normy upravují výlučně soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem, přičemž již samy obsahují hmotněprávní úpravu práv a povinností účastníků a jsou používány bezprostředně, tedy aniž by předcházelo použití kolizní normy. 31) Viz vysvětlující pozn. pod čarou ve vztahu k 37. 13 částka 4 Instrukce č. 8 strana 121 (2) Má-li soud použít cizího hmotného práva, učiní nejprve všechna potřebná opatření k tomu, aby se seznámil s obsahem tohoto práva. Pokud mu obsah cizího práva není znám, obrátí se na ministerstvo ( 53 odst. 1 ZMPS). V případě nutnosti může soud ke zjištění obsahu cizího práva ustanovit znalce z oboru právních vztahů k cizině; lze též uložit účastníku, který se dovolává cizího práva, aby předložil text cizí normy (viz R 26/1987 str. 203 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). (3) Dále je možné požádat o informaci o cizím právu podle Evropské úmluvy o poskytování informací o cizím právu a Dodatkového protokolu k ní (sdělení MZV č. 221/1998 Sb., seznam smluvních států úmluvy je dostupný na webových stránkách Rady Evropy, 32) Úmluvu lze najít pod č. 62, Dodatkový protokol pod č. 97). 33) Justiční orgán ČR předá žádost s náležitostmi předepsanými úmluvou v čl. 4 ministerstvu, které ji zašle příslušnému orgánu cizího státu (aktuální přehled příslušných orgánů cizích států dostupný na webových stránkách Rady Evropy 32). Důležité je přitom zejména co nejpřesněji formulovat otázky vycházející z okolností projednávané věci. (4) V řízení postupují justiční orgány ČR podle českých procesních předpisů s výhradou procesních předpisů stanovených právním předpisem EU nebo mezinárodní smlouvou. 39 Právní předpisy EU v oblasti soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech (1) Přehled právních předpisů EU týkajících se oblasti soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech (mj. např. určení soudní příslušnosti či uznávání a výkon rozhodnutí justičních orgánů jiných členských států EU), včetně jejich textů, případně praktických příruček k aplikaci, lze nalézt na webových stránkách ministerstva. 34) Bližší informace k jednotlivým právním předpisům EU, předepsané tiskopisy, příslušné orgány apod. jsou dostupné na webových stránkách Evropského soudního atlasu. 35) (2) Základní informace k právním úpravám členských států ve vybraných oblastech (např. organizace soudnictví, právní pomoc, zahájení soudního řízení, rodičovská odpovědnost, výživné apod.) lze nalézt na webových stránkách Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci 36) či na stránkách Evropského portálu e-justice. Uvedené informace jsou přeloženy do všech jazyků Evropské unie. Na stránkách Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci jsou dále v sekci Knihovnička k dispozici praktické příručky k aplikaci vybraných právních předpisů EU v oblasti občanskoprávní, jakož i další informativní materiály. 40 Zvláštní postavení Spojeného království, Irska a Dánska v oblasti mezinárodní soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech S ohledem na Protokol týkající se Spojeného království a Irska 37) a Protokol týkající se Dánska 38) nezavazují opatření Rady EU přijatá podle části třetí hlavy V Smlouvy o fungování Evropské unie (mj. právní předpisy EU v oblasti soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech) bez dalšího tyto státy. Tato opatření se nicméně mohou stát pro dotčené státy závazná postupem předvídaným v uvedených protokolech, resp. v případě Dánska prostředky mezinárodního práva. U jednotlivých právních předpisů EU je proto nutné zkoumat, zda jsou závazné i pro Spojené království, Irsko nebo Dánsko (informace dostupné na webových stránkách ministerstva). 39) 41 Neformální komunikace prostřednictvím Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci Pro usnadnění komunikace při soudní spolupráci v rámci EU lze využít Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. 40) Justiční orgány ČR a členové této sítě se mohou prostřednictvím kontaktních míst zřízených na Ministerstvu spravedlnosti obracet na kontaktní místa jiných členských států se žádostí o podporu a součinnost při aplikaci evropských nařízení, zjišťování právních předpisů či postupů v jiném členském státě apod. Jedná se o neformální možnost komunikace usnadňující spolupráci ve chvíli, kdy není k dispozici jiný dostupný efektivní prostředek. Bližší informace k Evropské soudní síti pro občanské a obchodní věci jsou dostupné na webových stránkách ministerstva. 41) či na webových stránkách Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. 42) Hlava II Obor práva rodinného Oddíl I Úprava výchovy a výživy 42 V právních předpisech EU a mezinárodních smlouvách neexistuje úprava jednotného řízení o úpravě poměrů ne- 32) Rada Evropy (Evropské úmluvy) - - v sekci Treaties. 33) Výhodou této úmluvy je, že umožňuje navíc získat informaci o aplikaci cizího hmotného práva ve státě původu. 34) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Evropská unie - Právo EU v oblasti civilní. 35) Evropský soudní atlas: 36) Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci: 37) Protokol (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, Úř. věst. C 83, , s ) Protokol (č. 22) o postavení Dánska, Úř. věst. C 83, , s ) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Evropská unie - Právo EU v oblasti civilní. 40) Zřízena rozhodnutím Rady č. 2001/470/ES ze dne Od bude Evropská soudní síť fungovat dle nového Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 568/2009/ES ze dne ) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Evropská unie - evropské soudní sítě. 42) Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci: 14 strana 122 Instrukce č. 8 částka 4 zletilých dětí. Odděleně je upraveno řízení o výchově dětí (o rodičovské zodpovědnosti) a řízení o výživném. Podle těchto předpisů je proto třeba posoudit pravomoc českého soudu zvlášť pro výchovu dětí (rodičovskou zodpovědnost) a zvlášť pro výživné. A. Rodičovská zodpovědnost 43 Relevantní právní předpisy v oblasti rodičovské zodpovědnosti (1) Otázku pravomoci českého soudu k řízení o rodičovské zodpovědnosti a určení rozhodného práva posoudí justiční orgán ČR dle obecných pravidel uvedených v 37 a 38. Podle příslušného právního předpisu EU - nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti ( nařízení Brusel II bis ) - je v řízení o rodičovské zodpovědnosti pro určení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudů rozhodující obvyklé bydliště dítěte, a to bez ohledu na jeho státní příslušnost. Má-li tedy dítě obvyklé bydliště na území ČR, je dána pravomoc českých soudů, i pokud dítě není státním občanem ČR či některého členského státu EU. Pojem obvyklého bydliště dítěte musí být vykládán autonomně, podle konstantní judikatury Soudního dvoru EU. 43) (2) Při určování rozhodného práva vychází justiční orgán ČR z čl. 15 Úmluvy o ochraně dětí 44) (přehled smluvních stran a další informace dostupné na webových stránkách Haagské konference pod č. 34) 45) a aplikuje lex fori (právo vlastního státu). Podle tohoto ustanovení postupuje justiční orgán ČR i v případě, že je jeho pravomoc založena podle právního předpisu EU uvedeného v odst. 1. Právo jiného státu se použije pouze výjimečně za podmínek stanovených v Úmluvě o ochraně dětí. (3) Návrh na uznání a výkon rozhodnutí orgánu cizího státu o rodičovské zodpovědnosti posoudí justiční orgán ČR podle právního předpisu EU uvedeného v odst. 1 (a to i v případě, že dítě má obvyklé bydliště na území nečlenského státu, který je smluvní stranou úmluvy uvedené v odst. 2), nespadá-li věc do jeho působnosti, podle příslušných dvoustranných či mnohostranných mezinárodních smluv, jinak podle ustanovení ZMPS. (4) V řízení o přenesení příslušnosti podle čl. 15 nařízení Brusel II bis mohou soudci pro usnadnění přímé soudní komunikace využít soudce Haagské sítě soudců za ČR. Informace o konkrétním styčném soudci jsou dostupné na webových stránkách ministerstva. B. Výživné 44 Relevantní právní předpisy v oblasti výživného (1) Otázku pravomoci českého soudu k řízení o výživném a určení rozhodného práva posoudí justiční orgán ČR dle obecných pravidel uvedených v 37 a 38. Do účinnosti nového předpisu uvedeného v 49 odst. 2 je příslušným právním předpisem EU pro posouzení otázky pravomoci českého soudu k řízení o výživném nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. (2) Mnohostrannými mezinárodními smlouvami upravujícími přeshraniční vymáhání výživného jsou: a) Úmluva o vymáhání výživného v cizině (vyhl. č. 33/1959 Sb.; přehled smluvních stran a další informace na webových stránkách OSN), 46) b) Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti z roku 1973 (vyhl.č. 132/1976 Sb.; přehled smluvních stran a další informace na webových stránkách Haagské konference pod č. 23). 47) (3) Úmluva podle odst. 2 písm. b) se považuje za úpravu ve zvlášť vymezené věci podle čl. 71 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V rozsahu, ve kterém se nepoužije tato úmluva, se mezi členskými státy EU použije uvedené nařízení. (4) Přehled dvoustranných mezinárodních smluv je uveden na webových stránkách ministerstva. 48) (5) V případě neexistence úpravy mezi dotčenými státy se postupuje při přeshraničním vymáhání výživného podle vnitrostátních předpisů; přitom je třeba přihlédnout k existenci prohlášení ministerstva podle 54 ZMPS, jejichž přehled je k dispozici na webových stránkách ministerstva. 49) 45 Role Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (1) Při přeshraničním vymáhání výživného se mohou oprávněné osoby obrátit na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí 50) (dále pro účely Oddílu I - Úprava výchovy a výživy - jen Úřad ). (2) Úřad poskytuje zejména informace o podmínkách vymáhání výživného a plní další úkoly, které mu při vymáhání výživného svěřují obecně závazné právní předpisy. (3) V řízení o určení výživného pro nezletilé děti se doporučuje, aby soud ustanovil Úřad opatrovníkem dítěte 43) Lze přihlédnout např. k rozsudku ve věci C-523/07, Korkein hallinto-oikeus - Finsko, z ) Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, Haag, , sdělení MZV č. 141/2001 Sb.m.s. 45) v sekci Conventions. 46) OSN - - v sekci Databases. 47) v sekci Conventions. 48) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Dvoustranné vztahy. 49) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Prohlášení o vzájemnosti v civilních věcech. 50) 15 částka 4 Instrukce č. 8 strana 123 ve smyslu 37 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoR ). 46 Spolupráce mezi soudy a Úřadem (1) Úřad poskytuje soudům na jejich žádost všestrannou pomoc při zjišťování podmínek přeshraničního vymáhání výživného; nemá-li potřebné informace, poskytne je ministerstvo. (2) Soudy odkazují se žádostí o informace o podmínkách podání návrhu na vymáhání výživného v cizině oprávněné osoby na Úřad. (3) Zpravidla po poučení oprávněných osob o způsobu vymáhání výživného z ciziny Úřadem soudy k plnění závazků České republiky z mezinárodního práva poskytují oprávněným bezplatně tuto pomoc: a) poskytují stejnopisy listin použitých v řízení, b) pořizují překlad listin podle písm. a) do potřebného cizího jazyka, c) napomáhají oprávněným v nezbytném rozsahu při sepisování návrhu na vymáhání výživného z ciziny, d) vykonávají další činnosti, které jsou jim svěřeny podle předpisů regulujících uznání a výkon cizích rozhodnutí (například vydávání osvědčení podle čl. 54 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech). (4) Informace o vymáhání výživného pro soudy jsou k dispozici rovněž v autentizované části webových stránek Úřadu; Úřad poskytne soudům na jejich žádost identifikační údaje pro přístup k těmto informacím. 47 Některá pravidla o způsobu určení výživného (1) Má-li povinná osoba přispívat na výživu nezletilého dítěte s bydlištěm v cizině, lze určit výživné ve vhodné cizí měně ( 155 odst. 2 o.s.ř.). Tento postup je třeba použít zejména v těch případech, kdy následný výkon rozhodnutí ukládající placení v tuzemské měně by byl spojen s potížemi a průtahy, jež by byly v rozporu se zájmem dítěte. (2) Stanoví-li se výživné v cizí měně, je třeba, aby v odůvodnění soudního rozhodnutí bylo uvedeno, jakým způsobem soud dospěl k vyčíslení povinnosti platit v cizí měně ve srovnání s tím, jakého výživného se takto dostane oprávněnému v českých korunách (viz R 29/1974, R 26/1980 a R 26/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). (3) Přepočet kursů měn v případech uvedených v odstavci 1 a 2 se provádí podle směnného kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni vydání soudního rozhodnutí o výši výživného. 48 Výživné určené poměrem z průběžně se měnícího základu (1) V případě, že je podle cizího práva výživné určeno poměrem z průběžně se měnícího základu, poskytne Úřad na žádost soudu pro účely nařízení výkonu rozhodnutí dostupné informace o cizím právu tak, aby mohl být nařízen výkon rozhodnutí ve shodě s obsahem výroku uznávaného cizího rozhodnutí. (2) Informace o vybraných případech podle odst. 1 poskytuje Úřad na webových stránkách podle 46 odst Nová úprava vymáhání výživného (1) V roce 2007 byla přijata Haagská úmluva o mezinárodním vymáhání výživného k dětem a dalších druhů vyživovacích povinností a Protokol o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (přehled smluvních stran a další informace dostupné na webových stránkách Haagské konference - Úmluva je uvedena pod č. 38, Protokol pod č. 39). 51) (2) V rámci Evropské unie bude otázka pravomoci soudů k řízení o výživném a stanovení rozhodného práva, jakož i uznávání a výkon rozhodnutí ve věci výživného upravena nařízením Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Nařízení se použije od Oddíl II Rozvod manželství 50 Řízení o rozvod manželství před soudem v cizině (1) Při doručování návrhu na rozvod manželství, který podal druhý manžel u cizího soudu, poučí dožádaný soud ČR žalovaného, pokud je státním občanem ČR, že má možnost sám podat návrh na rozvod manželství u soudu ČR. Učiní tak v případech, kdy otázky jurisdikce nejsou upraveny mezinárodní smlouvou ani nespadají do působnosti nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a jedná se o stát, s nímž ČR nemá diplomatické styky nebo jehož zákonodárství v oblasti rodinného práva obsahuje předpisy o manželství a o rozvodu, které jsou zcela odlišné od předpisů ČR. Vhodné je i poučení ohledně ustanovení 67 ZMPS, jakož i o Úmluvě o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití (vyhl. č. 131/1976 Sb.; přehled smluvních stran a další informace dostupné na webových stránkách Haagské konference pod č. 18). 52) (2) Při doručování návrhu na rozvod manželství v řízení, které probíhá před soudem v cizině, je třeba účastníka, pokud je státním občanem ČR, též poučit, že může požádat prostřednictvím soudu o osvobození od soudních poplatků, případě i záloh, má-li pro to předpoklady. K takové žádosti je nutno připojit prohlášení o majetkových poměrech žádajícího účastníka. Oddíl III Osvojení 51 Řízení u soudu ČR o osvojení nezletilého cizince, zajištění souhlasu s osvojením 51) Tyto dokumenty dosud nevstoupily v platnost. Nevstoupí-li Protokol v platnost do , bude jej EU a její členské státy od tohoto data provádět prozatímně. 52) v sekci Conventions. 16 strana 124 Instrukce č. 8 částka 4 (1) Je-li podle právního řádu příslušného cizího státu nebo podle mezinárodní smlouvy 53) nutné, aby k rozhodnutí českého soudu o osvojení nezletilého cizince dal souhlas orgán státu, jehož je nezletilý státním občanem, požádá soud ministerstvo, aby vyžádání souhlasu zprostředkovalo, není-li v právním řádu cizího státu nebo v mezinárodní smlouvě uveden jiný postup. (2) V žádosti soudu nebo osvojitele o vydání souhlasu je třeba uvést všechny údaje a přiložit všechny doklady vyžadované právním řádem cizího státu nebo mezinárodní smlouvou. Nejsou-li náležitosti žádosti o souhlas přesně stanoveny, je třeba uvést všechny okolnosti důležité pro posouzení, zda souhlas cizího státu může být dán, zejména je nutno uvést státní občanství osvojitelů, údaj o tom, zda jsou osvojitelé manžely, jejich osobní a majetkové poměry, z nichž je zřejmé, že bude dostatečně postaráno o řádnou výchovu a výživu osvojence a že mu bude osvojení ku prospěchu. (3) Soud může o osvojení rozhodnout teprve poté, kdy mu bylo doručeno oznámení o souhlasu příslušného orgánu cizího státu. 52 (1) V případech, kdy soud ČR sám ve věci nerozhoduje, musí při sepisování návrhu nebo vyjádření účastníka řízení nebo opatrovníka sledovat zájmy nezletilého státního občana ČR z hlediska péče o nezletilé děti. Při výslechu zákonného zástupce dítěte o tom, zda dává přivolení k osvojení podle 67 ZoR je v těchto případech povinností soudu, aby projednal se zákonným zástupcem dítěte poměry dítěte s přihlédnutím ke všem okolnostem svědčícím pro osvojení i proti němu. Stejným způsobem je třeba projednat otázku osvojení s opatrovníkem ustanoveným podle 68b ZoR. Také při zjišťování souhlasu dítěte podle 67 věty druhé ZoR je nutno jednání zaměřit k celkovým poměrům nezletilého a posouzení jeho zájmu tak, aby se dosáhlo vyjádření po všech stránkách uváženého. K osvojení dítěte do ciziny je vždy třeba souhlasu Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí 54) ( 35 odst. 2 písm. i) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů). (2) Osvojením státního občana ČR osvojiteli, kteří jsou cizinci, nepozbývá osvojenec státního občanství ČR. Oddíl IV Opatrovnictví 53 Péče o nezletilé cizince a opatrovnictví nad zletilými cizinci na území ČR (1) Justiční orgán ČR rozhoduje o nezletilých dětech, které jsou cizími státními občany a žijí na území ČR, pouze je-li dána jeho pravomoc podle 37. Jinak justiční orgán ČR učiní nezbytná opatření, aby nebyly ohroženy důležité zájmy těchto dětí, ať už jde o jejich péči nebo o správu jejich majetku. Opatření uvedená ve větě druhé tohoto odstavce mají prozatímní charakter až do konečné úpravy, kterou provede příslušný orgán cizího státu. O přijatém opatření informuje justiční orgán ČR cizí orgán způsobem stanoveným pro styk s tímto státem. Kdyby orgán cizího státu v přiměřené době poměry dotčeného dítěte neupravil, postupuje justiční orgán ČR podle příslušných mezinárodních smluv, případně podle 39 odst. 3 ZMPS (viz 76, 81 nebo 76a a též 178 o.s.ř.). (2) Mnohostrannou mezinárodní smlouvou upravující pravomoc orgánů, rozhodné právo, uznávání a výkon rozhodnutí a spolupráci orgánů ve věcech rodičovské zodpovědnosti, opatrovnictví, poručnictví ve vztahu k nezletilým dětem či umístění dítěte do pěstounské rodiny nebo do ústavní péče je Úmluva o ochraně dětí z roku ) (přehled smluvních stran a další informace na webových stránkách Haagské konference pod č. 34). 56) Ve vztahu k členským státům EU byla tato úmluva nahrazena v rozsahu jeho působnosti nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Přehled dvoustranných mezinárodních smluv je uveden na webových stránkách ministerstva. 57) Ohledně určení rozhodného práva platí 43 odst. 2. (3) Jedná-li se o nezletilého cizince - žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle příslušného zákona, 58) informuje justiční orgán ČR příslušné orgány cizího státu až po nabytí právní moci rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany nezletilému cizinci. (4) Justiční orgán ČR učiní též potřebná opatření na ochranu osoby a majetku zletilého cizího státního občana žijícího na území ČR, kterého je třeba zbavit způsobilosti k právním úkonům nebo tuto jeho způsobilost omezit ( 81 o.s.ř.). O přijatých opatřeních informuje justiční orgán ČR příslušné orgány cizího státu způsobem stanoveným pro styk s tímto státem. Neučiní-li orgán cizího státu v přiměřené době sám potřebná opatření, postupuje soud ČR podle ustanovení mezinárodních smluv, případně podle 42 odst. 2 ZMPS. Oddíl V 53) Např. Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (Haag, , publ. pod č. 43/2000 Sb.m.s.; přehled smluvních stran a další informace na webových stránkách Haagské konference pod č. 33: v sekci Conventions ). Přehled dvoustranných mezinárodních smluv je uveden na webových stránkách ministerstva v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Dvoustranné vztahy. 54) 55) Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, Haag, ; sdělení MZV č. 141/2001 Sb.m.s. 56) v sekci Conventions. 57) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Mezinárodní vztahy - Dvoustranné vztahy. 58) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). 17 částka 4 Instrukce č. 8 strana 125 Mezinárodní únosy dětí 54 Uplatnění nároku na návrat dítěte z ciziny a styk s dítětem v cizině (1) Uplatnění nároku na návrat dítěte protiprávně přemístěného do ciziny nebo v cizině protiprávně zadrženého anebo nároku na styk s dítětem je ve vztahu k smluvním státům upraveno Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z (sdělení MZV č. 34/1998 Sb.) - aktuální seznam smluvních stran na webových stránkách Haagské konference pod č ) Ve vztahu k členským státům EU byla tato úmluva nahrazena v rozsahu jeho působnosti nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. (2) Jestliže osoba, která bydlí nebo se zdržuje v ČR, případně jiná instituce či orgán chce podat návrh na navrácení dítěte protiprávně přemístěného do ciziny nebo v cizině protiprávně zadrženého anebo na realizaci práva styku s ním, může se obrátit na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí 59) (dále pro účely Oddílu V - Mezinárodní únosy dětí - jen Úřad ), který byl podle Úmluvy určen ústředním orgánem pro Českou republiku. (3) V tomto případě se použije pro podání návrhu tiskopisu, který navrhovateli poskytne Úřad. O překladu údajů v tiskopise a dalších listin a nákladech s tím spojených platí obdobně 46 odst. 3. (4) Se žádostí o pomoc při zajištění návratu dítěte se lze obrátit též na ústřední orgán kteréhokoliv jiného smluvního státu - aktuální přehled ústředních orgánů dostupný na webových stránkách Haagské konference pod č ) 55 Řízení před soudem v ČR o navrácení dítěte (1) V řízení o návrhu na navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle výše uvedené mezinárodní smlouvy nebo právního předpisu EU soud postupuje dle ustanovení 193a -193e o.s.ř. (2) K řízení je místně příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo Úřad. (3) V řízení mohou soudci pro usnadnění přímé soudní komunikace využít soudce Haagské sítě soudců za ČR. Informace o konkrétním styčném soudci jsou dostupné na webových stránkách ministerstva. Hlava III Obor práva dědického 56 Omezení na předběžné šetření (1) V případě řízení o dědictví s mezinárodním prvkem justiční orgán ČR nejprve dle 37 posoudí, je-li dána jeho pravomoc. (2) Jestliže projednání dědictví nepatří do pravomoci soudů ČR, provede pouze předběžné šetření ( 175z o.s.ř.). (3) O úmrtí cizího státního občana v ČR a o výsledku předběžného šetření informuje justiční orgán ČR příslušný zastupitelský úřad cizího státu 61) v ČR nebo úřad vykonávající konzulární působnost pro ČR způsobem uvedeným v 2 odst. 3. Zašle mu dvojmo protokol o předběžném šetření opatřený podpisem soudce a kulatým úředním razítkem, jakož i podpisy vyslýchaných osob. K protokolu připojí kopii úmrtního listu zemřelého (vzor 9). 57 Procesní postup a styky s dědici (1) Je-li dána pravomoc soudů ČR, postupuje justiční orgán ČR při projednávání dědictví podle českých procesních předpisů ( 48 ZMPS). (2) Ve smlouvách o právní pomoci a úpravě právních vztahů nebo v konzulárních smlouvách s některými státy bývá stanoveno, že v dědických věcech jsou diplomatické a konzulární úřady i bez udělení plné moci oprávněny zastupovat své státní občany, pokud jsou nepřítomni a neustanoví-li si jiného zástupce (viz též Vídeňská úmluva o konzulárních stycích, vyhl. č. 32/1969 Sb.). Ministerstvo spravedlnosti a justiční orgány ČR poskytují součinnost zastupitelským úřadům ČR při vyřizování dědictví, včetně informování dědiců nacházejících se v ČR o existenci pozůstalosti v cizině, pokud místo jejich pobytu není zastupitelským úřadům ČR známo (3) Pokud dědic - státní občan ČR - žije v cizině mimo EU, doporučuje se doručovat mu prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR v příslušném státu (viz též 5 a 25). 58 Vydání majetku do ciziny Majetek zůstavitele může justiční orgán ČR vydat po zaplacení daní a poplatků a uspokojení tuzemských věřitelů a za podmínky, že vývoz majetku bude povolen příslušným orgánem (např. Národní galerií, pokud jde o kulturně cenné obrazy, rytiny a sochy). Dotaz ohledně způsobu zaplacení daní a poplatků cizincem, který nemá na území ČR bydliště, ani se zde obvykle nezdržuje, je třeba učinit u Finančního úřadu pro Prahu 1 (viz 4 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), ode dne pak u místně příslušného správce daně podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. 59 Hlášení celnímu úřadu Zemřel-li cizí státní občan v souvislosti s jeho dopravní nehodou, k níž došlo na území ČR, zašle justiční orgán ČR opis protokolu o předběžném šetření též celnímu úřadu, který je místně příslušný pro obvod soudu (územní působnost celních úřadů je stanovena zákonem č. 185/2004 Sb., o Celní správě ČR, ve znění pozdějších předpisů). 59) 60) v sekci Conventions. 61) Vyhledat příslušný zastupitelský úřad cizího státu lze na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ve vyhledávači v levé horní části Státy a území. 18 strana 126 Instrukce č. 8 částka 4 60 Mezinárodní správa pozůstalosti (1) ČR je od vázána haagskou Úmluvou o mezinárodní správě pozůstalostí (sdělení MZV č. 218/1995 Sb.). Prozatím jsou touto úmluvou vázány ještě Portugalsko a Slovensko (aktuální seznam smluvních stran na webových stránkách Haagské konference pod č. 21). 62) (2) Orgánem příslušným pro pořizování průkazů pro osoby oprávněné ke správě pozůstalosti v dalších smluvních státech Úmluvy je v ČR okresní soud, který je místně příslušný pro řízení o dědictví (čl. 6 Úmluvy). Tento soud také podává zainteresovaným osobám informace o vydání průkazu a o jeho obsahu, popřípadě o jeho zrušení, změně nebo o pozastavení jeho účinků (čl. 8 Úmluvy). ČÁST ČTVRTÁ RŮZNÉ 61 Ověřování veřejných listin (superlegalizace, apostila) (1) Cizí veřejné listiny (listiny vydané či ověřené orgánem cizího státu), které mají být použity v ČR, musí být superlegalizovány. Superlegalizací se rozumí diplomatické či konzulární ověřování cizích veřejných listin na zastupitelských úřadech ČR a dále ověřování listin vyhotovených cizími diplomatickými zástupci nebo konzulárními úředníky akreditovanými v ČR na Ministerstvu zahraničních věcí. Superlegalizaci předchází tzv. vyšší ověření listiny příslušnými orgány státu, na jehož území byla listina vyhotovena. (2) Výjimku z této povinnosti upravuje pro smluvní strany Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, Haag, (sdělení MZV č. 45/1999 Sb.); aktuální seznam smluvních stran a další praktické informace včetně příslušných orgánů lze najít na webových stránkách Haagské konference pod č ) Podle Úmluvy dochází ke zjednodušení způsobu ověření veřejných listin, který spočívá v opatření ověřované listiny zvláštní ověřovací doložkou, tzv. Apostilou (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Úmluvy). Apostilu vystavuje příslušný úřad státu, v němž listina byla vydána. Apostila je tedy zvláštní forma vyššího ověření, která má přímé účinky na území druhé smluvní strany. Vzor doložky o ověření apostilou je uveden v příloze sdělení MZV č. 45/1999 Sb. (3) Některé dvoustranné mezinárodní smlouvy o právní pomoci stanoví osvobození od povinnosti ověřovat veřejnou listinu vydanou orgány druhé smluvní strany. Osvobozeny mohou být všechny veřejné listiny nebo pouze některé typy veřejných listin. Osvobození od této povinnosti upravují v určitých případech také některé právní předpisy EU. (4) Bližší informace k ověřování cizích veřejných listin či českých veřejných listin určených pro použití v zahraničí lze nalézt na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti 64) či na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí. 65) 62 Některé dvoustranné mezinárodní smlouvy o právní pomoci upravují otázku zjišťování adres osob (seznam států, s nimiž bylo takové ustanovení sjednáno ve dvoustranné mezinárodní smlouvě, je uveden v příloze č. 10). Rozsah a způsob poskytování vzájemné pomoci při zjišťování adres se v jednotlivých smlouvách částečně odlišuje. Obecně platí, že je-li uvedeno, že si justiční orgány smluvních stran poskytují vzájemně pomoc při zjišťování adres, adresuje justiční orgán ČR svou žádost příslušnému cizímu justičnímu orgánu - obvykle podle místa posledního známého bydliště osoby, jejíž aktuální adresa je zjišťována - a zasílá ji způsobem stanoveným v příslušné mezinárodní smlouvě. Nezná-li justiční orgán ČR takovou adresu, adresuje svou žádost justičnímu orgánu, v jehož obvodu se nachází orgán, který vede registr obyvatel v daném státě. 63 Osvobození od uložení žalobní jistoty (1) Podle čl. 17 Úmluvy o civilním řízení (vyhl. č. 72/1966 Sb.) nemůže být příslušníkům některého ze smluvních států majícím bydliště v jednom z těchto států, kteří budou vystupovat jako žalobci nebo intervenienti před soudy jiného z těchto států, uložena žalobní jistota ani depozitum jakkoli označené buď proto, že jsou cizinci, anebo že nemají bydliště nebo sídlo v tuzemsku (viz též 51 ZMPS). Toto osvobození od uložení žalobní jistoty má však pro žalobce i negativní důsledek, že pokud bude v příslušném soudním řízení odsouzen k zaplacení nákladů řízení, musí být toto soudní rozhodnutí dožádaným soudem druhého členského státu Úmluvy prohlášeno za vykonatelné bez slyšení stran a bezplatně za podmínek uvedených v čl. 18 a 19 Úmluvy. Aktuální seznam členských států Úmluvy je uveden na webových stránkách Haagské konference pod č ) (2) Osvobození od uložení žalobní jistoty může být stanoveno také právními předpisy EU či jinou mezinárodní smlouvou. ČÁST PÁTÁ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 64 Evidence věcí s mezinárodním prvkem Za účelem evidence věcí, které se týkají ve smyslu této instrukce cizinců nebo ciziny (tzv. věcí s mezinárodním prvkem), uvedou soudy v příslušných rejstřících před běžným číslem položky značku CIZ barevnou tužkou nebo razítkem. Za věci s mezinárodním prvkem se pro účely evidence podle tohoto ustanovení považují věci, kde se cizí prvek týká účastníka řízení, popř. skutku. Nepovažuje se za ně poskytování právní pomoci cizím justičním orgánům (pasivní právní pomoc). Řízení o dědictví se eviduje jako řízení s mezinárodním prvkem v případě, že zůstavitel nebyl v době své smrti 62) v sekci Conventions. 63) v sekci Conventions. 64) v sekci Ministerstvo spravedlnosti - Odborné činnosti a služby veřejnosti - Ověřování listin do ciziny. 65) - sekce Cestujeme - Ověřování listin. 66) v sekci Conventions. 19 částka 4 Instrukce č. 8 strana 127 státním občanem ČR nebo jestliže alespoň část dědictví se nachází v cizině. 65 Justičními orgány pro účely této instrukce se rozumějí soudy a v cizině i jiné orgány, které vykonávají úkoly soudnictví nebo jsou legitimovány k výkonu mezinárodní právní pomoci. 66 Zrušuje se: Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. dubna 2004, č.j. 56/2004-MO-J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních. 67 Tato instrukce nabývá účinnosti dnem 1. srpna ministryně spravedlnosti JUDr. Daniela Kovářová v.r. 20 strana 128 částka 4 Instrukce č. 8
https://iudictum.cz/16907/6-as-47-2011-159
2018-12-16T23:09:34
[ " soud ", " soud ", " § 18", " zákona č. 85", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 103", " zákona č. 150", " soud ", " soud ", " § 40", " čl. 35", " § 7", " § 60", " § 37", " soud ", " soud ", " soud ", " § 35", " § 105", " čl. 36", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 39", " § 120", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 105", " soud ", " § 105", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 303", " soud ", " § 105", " soud ", " soud ", " § 104", " soud ", " § 109", " § 104", " soud ", " soud ", " § 4", " § 40", " soud ", " § 7", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 99", " soud ", " § 7", " soud ", " § 130", " zákona č. 500", " § 4", " § 7", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 110", "in fine", " soud ", " soud ", " § 104", " soud ", " § 46", " § 120", " § 106", " soud ", " § 46", " § 120", " soud ", " § 109", " § 104", " soud ", " soud ", " § 60", " § 60", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 60", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 110", "in fine", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 103", " § 104", " soud ", " § 46", " § 120", " § 104", " § 47", " § 46", " soud ", " § 47", " § 120", " soud ", " soud ", " § 104", " soud ", " § 46", " § 120", " § 106", " § 50", " zákona č. 99", " soud ", " § 46", " § 120", " soud ", " § 47", " § 120", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " § 109", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 11", " § 11", " soud ", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " § 109", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 103", " soud ", " § 109", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 11", " § 11", " soud ", " soud ", " soud ", " § 105", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 60", " § 120", " § 120", " Soud ", " soud ", " § 60", " § 120", " soud ", " § 60", " § 120", " soud ", " soud ", " soud " ]
6 As 47/2011 - 159 — Nejvyšší správní soud — Iudictum.cz 6 As 47/2011 - 159 275/2006 Sb. Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. Č., zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem, se sídlem Na Sadech 2017/13, České Budějovice, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2010, č. j. 1666/10, a o návrhu žalobce na uložení povinnosti žalované uhradit všechny náklady řízení, v řízení o kasační stížnosti žalobce 1) ze dne 18. 9. 2010 proti výrokům I., II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, 2) ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, 3) ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 15, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, 4) ze dne 6. 5. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 49, 5) ze dne 21. 9. 2011, ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 15/2011, sp. zn. 6 Ads 16/2011, sp. zn. 6 Ads 17/2011, sp. zn. 6 Ads 18/2011, sp. zn. 6 Ads 40/2011, sp. zn. 6 Ads 41/2011, sp. zn. 6 As 47/2011, sp. zn. 6 As 48/2011, a pod sp. zn. 6 As 49/2011, se spojují ke společnému projednání. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 6 Ads 15/2011. II. Kasační stížnost žalobce ze dne 18. 9. 2010 proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, se odmítá. III. Kasační stížnost žalobce ze dne 18. 9. 2010 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, se zamítá. IV. Kasační stížnost žalobce ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6, se odmítá. V. Kasační stížnost žalobce ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, se zamítá. VI. Kasační stížnost žalobce ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 15, se odmítá. VII. Řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16, se zastavuje. VIII. Kasační stížnost žalobce ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, se odmítá. IX. Řízení o kasační stížnost žalobce ze dne 6. 5. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 49, se zastavuje. X. Kasační stížnost žalobce ze dne 21. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku I. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, se zamítá. XI. Výrok II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, se ruší. XII. Kasační stížnost žalobce ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku I. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, se zamítá. XIII. Výrok II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, se ruší. XIV. V řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 18. 9. 2010 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, vv řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 21. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku I. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, a v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku I. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, se žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. XV. V řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 18. 9. 2010 proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 15, v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16, v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, a v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 6. 5. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 49, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. XVI. V řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 21. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, a v řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. XVII. Ustanovenému zástupci Mgr. Janu Koptišovi, advokátovi, se sídlem Na Sadech 2017/13, České Budějovice, se nepřiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů. Žalobce se žalobou ze dne 30. 7. 2010 domáhal přezkumu rozhodnutí žalované České advokátní komory ze dne 2. 7. 2010, č. j. 1660/10 (dále také „napadené rozhodnutí žalované“), kterým nebyl žalobci určen advokát k poskytnutí právních služeb podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), neboť žalobce dle žalované nedostatečně specifikoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vůči němuž hodlá podat ústavní stížnost, pro kterou žalobce požadoval určení advokáta. V petitu 2) žaloby žalobce dále požadoval „uhradit všechny náklady skončeného řízení“. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, přičemž výrokem I. nárok žalobce na zaplacení „všech nákladů skončeného řízení“ vyloučil k samostatnému projednání (věc byla zapsána pod sp. zn. 30 A 94/2010), neboť jej vyhodnotil jako uplatnění nároku na náhradu škody, a výrokem II. žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované postoupil Městskému soudu v Praze. Podáním ze dne 18. 9. 2010 (zažurnalizovaným pouze do spisu 30 A 74/2010) žalobce uvedl, že náhradu nákladů řízení požaduje po žalované, přičemž dovozoval, že o náhradě nákladů řízení musí soud rozhodovat ex offo; nebyl proto důvod tento návrh vyloučit k samostatnému řízení, zvláště když se podle žalobce nejednalo o uplatnění náhrady škody. Dále nesouhlasil s postoupením věci městskému soudu, neboť napadené rozhodnutí žalované bylo vydáno předsedou žalované prostřednictvím pověřené úřední osoby se sídlem v Brně. Proto proti oběma výrokům usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, podal žalobce kasační stížnost. Usnesením ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6, Krajský soud v Brně vyzval žalobce, aby uvedl, vůči komu směřuje jeho návrh na uhrazení všech nákladů skončeného řízení ze dne 30. 7. 2010, přesnou částku, kterou požaduje uhradit a z jakého důvodu se domáhá uhrazení všech nákladů skončeného řízení. Usnesením ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, Krajský soud v Brně vyzval žalobce k odstranění vad kasační stížnosti tak, že označí účastníky řízení o kasační stížnosti, uvede, z jakého důvodu kasační stížnost podal, zaplatí soudní poplatek za kasační stížnost a doloží, že je zastoupen advokátem. Podáním ze dne 24. 10. 2010 se žalobce domáhal opravy usnesením ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6, tak, že zde bude označen odpůrce - žalovaná. Dále pozměnil petit žaloby ze dne 30. 7. 2010 týkající se náhrady škody v tom směru, že „škrtá slovo skončeného“. Usnesením ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, Krajský soud v Brně odmítl podání žalobce týkající se jeho návrhu na přiznání náhrady skončeného řízení, protože žalobce dle názoru krajského soudu řádně nereagoval na výzvu krajského soudu ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6. Dále uvedl, že pokud by se žalobce domáhal náhrady škody, jednalo by se o nárok, který by správní soudy nemohly projednávat, neboť by šlo o soukromoprávní věc, o které rozhodují dle závěru krajského soudu soudy v občanském soudním řízení. Podáním ze dne 27. 11. 2010 žalobce podal kasační stížnost proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6 a ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, neboť byl přesvědčen o tom, že krajský soud postupoval nesprávně a nezákonně. Návrh na přiznání nákladů řízení neměl být dle žalobce vyloučen k samostatnému projednání, neboť se jím žalobce domáhal náhrady nákladů soudního řízení. Žalobce poukazoval na to, že krajský soud nereagoval na změnu petitu, kterou provedl podáním ze dne 24. 10. 2010. Krajský soud dle názoru žalobce učinil řadu chyb (zejm. vyloučení návrhu na přiznání nákladů řízení k samostatnému projednání), jejichž důsledky dopadly pouze na žalobce. Žalobce rovněž zpochybňoval zákonnost obsazení senátu 30A Krajského soudu v Brně. Žalobce se v neposlední řadě domáhal odnětí věci a přikázání rozhodování jinému senátu téhož soudu. Usnesením ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 15 přiznal Krajský soud v Brně žalobci osvobození od soudních poplatků v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 94/2010. Usnesením z téhož dne č. j. 30 A 94/2010 - 16 Krajský soud v Brně žalobce dále vyzval, aby odstranil vady kasační stížnosti ze dne 27. 11. 2010 tak, že uvede, z jakého důvodu podal kasační stížnost, čeho se domáhá, a že doloží, že je zastoupen advokátem. Žalovaná se v řízení pod sp. zn. 30 A 74/2010 ke kasační stížnosti žalobce vyjádřila podáním ze dne 22. 12. 2010, ve kterém se s názorem krajského soudu plně ztotožnila. Vyloučení návrhu, kterým se žalobce domáhal náhrady nákladů skončeného řízení, k samostatnému projednání podle žalované plně odpovídá formulaci tohoto petitu, přičemž kasační stížnost proti tomuto výroku není dle žalované přípustná. Žalovaná ve vztahu k postoupení žaloby proti napadenému rozhodnutí žalované uvedla, že má jediné sídlo v Praze, tudíž místně příslušným soudem je Městský soud v Praze. Ohledně složení rozhodující senátu žalovaná poukázala na rozvrh práce a zejm. jeho poznámku ad 1) týkající se úseku správního soudnictví. Podáním ze dne 13. 1. 2011 žalobce brojil další kasační stížností proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 15, ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16 a usnesení ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, s odůvodněním, že řízení před krajským soudem je zmatečné, neboť nežádal o osvobození od soudních poplatků, a protože soud vyzývá žalobce k věcem, které již v mezidobí učinil, přičemž uvádí žalobce v omyl. Podáním ze dne 11. 1. 2011 žalobce namítal neúčinnost doručení písemnosti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15; krajský soud o této námitce rozhodl usnesením ze dne 24. 1. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 38, tak, že návrh jako nedůvodný zamítl. Usnesením ze dne 20. 1. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 35 přiznal Krajský soud v Brně žalobci osvobození od soudních poplatků v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 74/2010. Žalovaná se v řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. 30 A 94/2010 vyjádřila ke kasačním stížnostem žalobce přípisem ze dne 23. 2. 2011, v němž uvedla, že žalobcem napadená rozhodnutí se žalované netýkají a její stanovisko je tudíž bezvýznamné. Na vyjádření žalované ke kasačním stížnostem reagoval žalobce podáním ze dne 1. 3. 2011, ve kterém uvedl, že žalovaná ve svých vyjádřeních nereflektuje jeho podání, ani relevantní právní předpisy na věc dopadající. V přípisu ze dne 28. 2. 2011 žalobce rekapituloval obsah jeho předcházejících podání a kasačních stížností. Žalobce vzal zpět návrh ze dne 27. 11. 2010 na odnětí a přikázání věci jinému soudnímu senátu Krajského soudu v Brně a kasační stížnost ze dne 13. 1. 2011 směřující vůči usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16. Dále podal návrh na určení lhůty k provedení procesních úkonů u žádosti o ustanovení advokáta. O tomto návrhu rozhodl zamítavě Nejvyšší správní soud v usneseních ze dne 31. 3. 2011, č. j. Aprk 6/2011 - 43 a č. j. Aprk 7/2011 - 57. Podáním ze dne 28. 3. 2011 žalobce opětovně namítal neúčinnost doručení písemnosti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15; krajský soud o této námitce rozhodl usnesením ze dne 16. 5. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 76, tak, že návrh odmítl. Usneseními ze dne 3. 5. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 69, a ze dne 13. 4. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 49, Krajský soud v Brně ustanovil žalobci pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Nikolu Živcovou, advokátku. Proti tomuto ustanovení žalobce brojil přípisem ze dne 6. 5. 2011, ve kterém dovozoval, že z důvodu nedostatku prostředků nemůže se soudem ustanovenou advokátkou komunikovat. Z důvodu nejasnosti tohoto podání Krajský soud v Brně vyzval žalobce usnesením ze dne 23. 6. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 73, čeho se jím domáhá. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím soudem ustanovené advokátky doplnil své kasační stížnosti přípisem ze dne 19. 7. 2011 tak, že kasační stížností se dovolává důvodů podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), d), e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel poukázal na logický rozpor mezi jednotlivými usneseními krajského soudu; pokud krajský soud v řízení pod sp. zn. 30 A 74/2010 jako odpůrce označil žalovanou, není stěžovateli zřejmé, proč v řízení pod sp. zn. 30 A 94/2010 jako odpůrce nikoho neuvedl, a naopak se na upřesnění odpůrce dotazoval. Pokud měl krajský soud určité pochybnosti ohledně toho, vůči komu směřuje petit domáhající se náhrady nákladů řízení, měl k jejich odstranění vyzvat stěžovatele, a nikoli rozhodnout o vyloučení tohoto nároku. Ve vztahu k postoupení zbytku žaloby Městskému soudu v Praze stěžovatel odkazuje na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008 týkající se určování obecného soudu státu ve věcech, v nichž za stát vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, podle kterého je stěžejní adresa příslušného územního pracoviště, a dovozuje, že prostřednictvím pobočky žalované se sídlem v Brně je založena příslušnost Krajského soudu v Brně. Stěžovatel dále argumentuje ustanovením § 40 odst. 1 zákona o advokacii, které zřizuje pobočku a stanovuje jí povinnosti. Ačkoli rozhodování o určení advokáta je dle zákona o advokacii svěřeno předsedovi žalované, je v ustanovení čl. 35a odst. 2 písm. b) Organizačního řádu stanoveno, že určování advokátů provádí pobočka v Brně, na což navazuje i vyhláška č. 275/2006 Sb., podle níž žádosti o určení advokáta mají žadatelé doručovat na pobočku žalované v Brně. Stěžovatel rovněž tvrdil, že veškerá komunikace v průběhu správního řízení probíhala pouze s pobočkou žalované v Brně. Za sídlo správního orgánu ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 s. ř. s. proto stěžovatel považoval sídlo pobočky žalované v Brně. Ve vztahu k řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. 30 A 94/2010 stěžovatel uvedl, že podle jeho názoru již petit 2) v žalobě ze dne 30. 7. 2010 byl bezvadný, a že z něj bez jakýchkoli pochyb vyplývalo, že se domáhá po žalované uhradit náklady tohoto soudního řízení ve smyslu ustanovení § 60 s. ř. s. Výslovně tuto argumentaci uvedl v podáních ze dne 18. 9. 2010 a 24. 10. 2010. Neuvedení přesné výše částky nepředstavuje dle stěžovatele vadu petitu, neboť v době podání žaloby není možné výši nákladů řízení specifikovat. Stěžovatel se dále domnívá, že tu navíc nebyly podmínky pro odmítnutí podání podle ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť skutečnost, že na výzvu soudu nereagoval zcela přesně, nepředstavuje důvod pro odmítnutí tohoto podání, kterým se domáhal pouze náhrady nákladů probíhajícího soudního řízení, zvláště když veškeré jemu známé náležitosti návrhu doplnil ve svých podáních ze dne 18. 9. 2010 a 24. 10. 2010. Pokud krajský soud shledal vadu v označení žalovaného správního orgánu, měl stěžovatele v tomto směru řádně poučit, což dle stěžovatele krajský soud neudělal. Žalovaná na tuto argumentaci stěžovatele reagovala přípisem ze dne 4. 7. 2011, ve kterém uvedla, že jí není zjevné, kdo toto podání učinil – zda stěžovatel P. Č. osobně, nebo Mgr. Nikola Živcová, advokátka, která by však k takovému úkonu musela mít zmocnění, jež není žalované známo. Žalovaná rovněž odkázala na zákon o advokacii, ale na rozdíl od stěžovatele dovozovala, že zákon nezná pobočku žalované v Brně jako samostatný orgán, který by mohl o čemkoli samostatně rozhodovat; naopak otázka pověření konkrétní osoby vydáním rozhodnutí jménem žalované je věcí interního charakteru, která nemá na určení místní příslušnosti správních soudů dle žalované žádný vliv. Pobočka v Brně představuje pouze jedno z pracovišť žalované, nikoli označení orgánu žalované. I podle Organizačního řádu žalované pobočka v Brně zajišťuje pouze výkon administrativně technických prací; organizační řád navíc nemůže podle žalované založit jakémukoli orgánu pravomoc rozhodovat o něčem, co zákon o advokacii vyhrazuje pouze předsedovi žalované. Z dikce vyhl. č. 275/2006 Sb. žalovaná pouze dovozuje, že žadatelé o určení advokáta mají své žádosti zasílat na pobočku v Brně, nikoli kdo o této žádosti rozhodne. V posuzované věci proto rozhodoval jako orgán předseda žalované, který k tomu dle pověření určil JUDr. Irenu Schejbalovou (ředitelku pobočky žalované), přičemž sídlo žalované jako veřejnoprávní korporace a entity v právním smyslu je Národní 16, Praha 1, tudíž je závěr krajského soudu o tom, že místně příslušným je Městský soud v Praze, správný. Žalovaná rovněž dovozuje, že není nutné, aby zákon o advokacii konkrétně určil sídlo předsedy, neboť předseda žalované představuje pouze orgán veřejnoprávní korporace, přičemž tato instituce již své sídlo zákonem o advokacii stanovené má. Místní příslušnost dle žalované řeší autonomně s. ř. s., argumentace občanským soudním řádem a majetkovými spory proto nemůže na daný případ dopadat. Podáním ze dne 18. 7. 2011 stěžovatel vzal zpět všechny námitky vůči soudem ustanovené zástupkyni obsažené v přípise ze dne 6. 5. 2011. Podáním ze dne 29. 8. 2011 soudem ustanovená zástupkyně reagovala na přípis stěžovatele ze dne 6. 5. 2011 a na výzvu krajského soudu obsaženou v usnesení ze dne 23. 6. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 73, když uvedla, že se jedná o návrh podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. na změnu ustanoveného zástupce, resp. návrh na zrušení ustanovení zástupce bez ustanovení jeho náhrady. Jakéhokoli advokáta stěžovatel považuje za podjatého, neboť žalovanou je Česká advokátní komora, která představuje stavovskou organizaci advokátů, tudíž podle stěžovatele existuje pochybnost, zda bude ustanovený advokát konat v jeho nejlepším zájmu. Stěžovatel navíc považuje ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. zakotvující povinné zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti za rozporné s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že ustanovený zástupce sídlí daleko od místa, kde se stěžovatel zdržuje; z důvodu nedostatku peněžních prostředků proto nemůže s ustanovenou advokátkou komunikovat. Usnesením ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, Krajský soud v Brně zrušil ustanovení Mgr. Nikoly Živcové, advokátky, v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 94/2010; nově ustanovil stěžovatelovi zástupce Mgr. Jana Koptiše, advokáta. Usnesením ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, Krajský soud v Brně zrušil ustanovení Mgr. Nikoly Živcové, advokátky, v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 74/2010; nově ustanovil stěžovatelovi zástupce Mgr. Jana Koptiše, advokáta. Tato usnesení nebyla krajským soudem osobně stěžovateli doručena, proto je doručil Nejvyšší správní soud [přípisy ze dne 2. 1. 2012]. Podáními ze dne 21. 9. 2011, resp. 22. 9. 2011, podal stěžovatel prostřednictvím nově ustanoveného zástupce další kasační stížnosti proti výroku II usnesení ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, a ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, jímž byl stěžovateli ustanoven Mgr. Jan Koptiš. Soudem ustanovený zástupce stěžovatele dovozoval, že ustanovení dalšího advokáta bude opět stěžovatelem (v souladu s jeho předchozími podáními) napadeno s argumentací, že žaloba směřuje proti České advokátní komoře, tudíž advokát nemusí jednat v nejlepším zájmu stěžovatele, což má negativní vliv na ústavní práva stěžovatele. Advokát proto dovozuje, že již tímto faktem je narušena nezbytná důvěra mezi ním a stěžovatelem. Advokát dále tvrdil, že v minulosti měl se stěžovatelem zprostředkovaně konflikty, neboť stěžovatel si stěžoval na kolegy s ním spolupracující. Obsahově totožnými podáními adresovanými krajskému soudu advokát rovněž požadoval zrušení svého ustanovení. Podáním ze dne 20. 10. 2011 stěžovatel osobně uvedl, že argumentaci soudem ustanoveného advokáta považuje za lživou, a dokládal, že návrh ze dne 6. 5. 2011 vzal zpět. Poukazoval na to, že krajský soud mu neoznámil, že jeho rozhodnutími došlo ke změně advokáta, přičemž tvrdil, že je způsobilý vystupovat před soudem i bez zástupce. Podáním ze dne 10. 1. 2012 stěžovatel dovozoval zmatečnost v řízení před krajským soudem, neboť ten podle názoru stěžovatele nezákonně rozhodoval o ustanovení nového zástupce bez opory v podkladu. Stěžovatel s ustanovenou zástupkyní Mgr. Nikolou Živcovou nakonec souhlasil. Stěžovateli není znám obsah podání ze dne 29. 8. 2011, neboť jej neučinil, ani o něm nebyl nikým informován. Stěžovatel opakovaně zdůraznil, že původní námitky ze dne 6. 5. 2011 proti ustanovené zástupkyni Mgr. Nikole Živcové vzal zpět, na což krajský soud dle stěžovatele nijak nereagoval. Stěžovatel rovněž brojil proti tomu, že mu usnesení o ustanovení nového zástupce nebylo krajským soudem doručeno. Stěžovatel nesouhlasil ani s nově ustanoveným zástupcem Mgr. Janem Koptišem. Stěžovatel se proto domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122. Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se devět označených řízení spojuje ke společnému projednání podle ustanovení § 39 odst. 1 s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. Ve všech řízeních vedených před Nejvyšším správním soudem se totiž jedná o věci, které spolu úzce souvisejí, a soud je tohoto názoru, že společné projednání je z důvodu procesní ekonomie vhodnější; jedná se totiž o rozhodnutí téhož krajského soudu vydaná v soudních řízeních vedených u Krajského soudu v Brně, která byla vyvolána týmž podáním stěžovatele - žalobou ze dne 30. 7. 2010. Jejich samostatné posouzení by mohlo být podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu spojeno se značnými procesními obtížemi a zmatečností, neboť jednotlivé kasační stížnosti na sebe úzce, jak bude dále náležitě vysvětleno, navazují. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že za stěžejní otázku tohoto případu považuje to, který správní soud je místně příslušný k rozhodování o žalobách proti rozhodnutím České advokátní komory, k čemuž se podrobně vyjadřuje v odůvodnění výroku III. tohoto rozsudku. Nejvyšší správní soud se přitom k obdobným kasačním stížnostem stěžovatele již v minulosti vyjádřil, v téže právní věci není důvodu se od již vynesených názorů na místní příslušnost krajského soudu odchýlit - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2012, č. j. 2 As 141/2011 - 27. Nejvyšší správní soud ke svému postupu dále poznamenává, že nepřistoupil k samostatnému posouzení kasačních stížností ze dne 21. 9. 2011, ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012, jimiž stěžovatel, resp. soudem ustanovený zástupce, brojí proti rozhodnutím krajského soudu ohledně změny v zastupování stěžovatele, přičemž teprve následně by se vypořádal se zbylými kasačními stížnostmi stěžovatele. Takovýto postup by byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie, navíc by vedl ke značným obtížím, neboť posouzení důvodnosti kasačních stížností ze dne 21. 9. 2011, ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 je úzce navázáno na posouzení i předcházejících rozhodnutí krajského soudu a na podání stěžovatele v dané věci - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2006, č. j. 8 Afs 144/2005 - 137. Nejvyšší správní soud proto přistoupil ke společnému rozhodnutí o všech kasačních stížnostech stěžovatele, přičemž považoval za splněnou podmínku podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu ke všem kasačním stížnostem. Ve vztahu ke kasační stížnosti ze dne 18. 9. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, a ke kasační stížnosti ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, Nejvyšší správní soudu uzavírá, že za důvody předmětných kasační stížností považoval i ty, které uvedla Mgr. Nikola Živcová v podání ze dne 19. 7. 2011, neboť stěžovatel s její argumentací podle podání ze dne 10. 1. 2012 souhlasil (byť rozporoval její následné kroky v dané věci a požadoval její potrestání). Nejvyšší správní soud byl při posuzování splnění podmínek podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. veden tím, aby umožnil co nejrychlejší řešení věci. V posuzovaném případě je žaloba datována dnem 30. 7. 2010, přičemž za současného stavu se řeší pouze procesní otázky řízení, nikoli to, zdali je napadené rozhodnutí žalované v souladu se zákonem či nikoli. Následná procesní aktivita stěžovatele totiž i přes značný časový úsek (postup krajského soudu zaměřený k odstranění vad kasační stížnosti trval přes rok) vedla k tomu, že ve vztahu k žalobě ze dne 30. 7. 2010 bylo podáno 5 kasačních stížností, přičemž ani jednou z nich není napadáno meritorní posouzení věci, neboť k tomu v důsledku postupu stěžovatele nebyl příslušnému soudu dán prostor. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že v případě „řetězení“ kasačních stížností zásadně nejprve samostatně posuzuje ty, jimiž jsou napadány rozhodnutí krajského soudu týkající se podmínek řízení (ustanovení advokáta, osvobození od soudních poplatků). Ve výjimečných případech, např. z důvodu procesní ekonomie (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2006, č. j. 8 Afs 144/2005 - 137), však Nejvyšší správní soud kasační stížnosti směřující vůči meritorním a procesním rozhodnutím může posoudit společně. V posuzovaném případě přitom Nejvyšší správní soud shledal důvod pro jejich společné posouzení, neboť pokud by rozhodoval „samostatně“ o kasačních stížnostech ze dne 21. 9. 2011, ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 týkající se ustanovených advokátů, musel by se rovněž s ohledem na odůvodnění výroku V. a XI. tohoto rozsudku vypořádat s charakterem řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 30 A 94/2010, což by bylo v řízení o kasační stížnosti týkající se pouze přezkumu rozhodnutí o ustanovení advokáta nanejvýš obtížné. Nejvyšší správní soud dále nemůže odhlédnout od charakteru postupu stěžovatele, který je Nejvyššímu správnímu soudu znám z dalších věcí vedených stěžovatelem před správními soudy (k datu rozhodování Nejvyššího správního soudu je stěžovatel evidován jako účastník přibližně 315 věcí před Nejvyšším správním soudem) a jenž se projevil i v tomto případě. Jakýkoli úkon správních soudů je totiž stěžovatelem napadán; dokonce i takové úkony, kterými je stěžovateli vyhověno. V posuzovaném případě např. stěžovatel nejprve požadoval ustanovit advokáta (podání ze dne 24. 1. 2011), jeho ustanovení následně urgoval podáním ze dne 28. 2. 2011. Poté, co byla stěžovateli ustanovena Mgr. Nikola Živcová, toto napadal podáním ze dne 6. 5. 2011, které následně vzal zpět přípisem ze dne 18. 7. 2011. S argumentací Mgr. Nikoly Živcové vyslovil v podání ze dne 10. 1. 2012 souhlas, přičemž zároveň žádal její potrestání. Za situace, kdy stěžovatel určitou věc chce, následnou reakci ze strany správních soudů však pro „nesprávnost, nezákonnost, zmatečnost a rozpornost“ napadá, by Nejvyšší správní soud musel vzhledem k výrokům XI. a XIII. tohoto rozsudku ustanovit advokáta sám, neboť řízení o kasační stížnosti po nabytí účinnosti zákona č. 303/2011 Sb. je plně soustředěno u tohoto soudu. Jelikož stěžovatel brojí - jak bylo výše popsáno - vůči jakémukoli úkonu správního soudu a protože najít advokáta, ke kterému by stěžovatel měl důvěru a s jehož ustanovením by souhlasil, je nanejvýš obtížné (přičemž stěžovatel správnímu soudu nikdy nesdělil, vůči kterému konkrétnímu advokátovi by měl důvěru, naopak v řízeních směřujících vůči žalované namítá paušální podjatost všech advokátů, kteří jsou ex lege členy žalované), přistoupil Nejvyšší správní soud k tomu, že spojil řízení týkající se přezkumu rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 30 A 74/2010 a 30 A 94/2010, neboť stěžovatel až do pravomocného rozhodnutí o kasačních stížnostech ze dne 21. 9. 2011, ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 je formálně zastoupen advokátem Mgr. Janem Koptišem, tudíž splňuje podmínku ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s., přičemž předchozí advokátka Mgr. Nikola Živcová doplnila kasační stížnosti stěžovatele týkající se merita věc (s čímž stěžovatel vyjádřil souhlas v podání ze dne 10. 1. 2012). Kasační stížnost ze dne 18. 9. 2010 proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, je nepřípustná, neboť tímto výrokem krajský soud vyloučil věc k samostatnému projednání. Jedná se o rozhodnutí, kterým krajský soud upravil vedení předmětného řízení, kasační stížnost je tudíž proti němu ve smyslu ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná - srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2004, č. j. 2 Afs 3/2003 - 46, ohledně přípustnosti kasační stížnosti vůči obdobnému procesnímu institutu v po době spojení věci. Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení kasační stížnosti ze dne 18. 9. 2010 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a důvody kasační stížnosti, neboť ji shledal přípustnou ve smyslu ustanovení § 104 s. ř. s. Ve vztahu k výroku č. II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, a postoupení žaloby vůči napadenému rozhodnutí žalované Městskému soudu v Praze považuje Nejvyšší správní soud za stěžejní určit, který soud je místně příslušný k řízením o žalobách vůči České advokátní komoře. Česká advokátní komora vznikla na základě zákona o advokacii a představuje profesní zájmové sdružení, které bylo zákonem o advokacii svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Česká advokátní komora jako celek představuje správní orgán ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Za sídlo České advokátní komory pak ustanovení § 40 odst. 1 zákona o advokacii stanoví Prahu. Místně příslušným soudem rozhodujícím v řízení o žalobě vůči České advokátní komoře je proto soud, v jehož obvodu je sídlo žalovaného správního orgánu, tj. Městský soud v Praze, v souladu s ustanovením § 7 odst. 2 s. ř. s., neboť zákon o advokacii ani jiný právní předpis nestanoví z tohoto obecného pravidla výjimku. Ke stejnému závěru implicitně došel i Nejvyšší správní soud v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, č. j. 6 Ads 19/2008 - 103, ve kterém přezkoumával rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí České advokátní komory. Výslovně je tento závěr (dokonce mezi týmiž účastníky) vyjádřen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2012, č. j. 2 As 141/2011 - 27. K argumentaci stěžovatele judikaturou Nejvyššího soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že v řízení před správními soudy nelze bez dalšího odkazovat na závěry učiněné Nejvyšším soudem ve stanovisku ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. Cpjn 203/2008, neboť Nejvyšší soud se v citovaném stanovisku vyjádřil k otázce místní příslušnosti v řízení před civilními soudy podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Úprava místní příslušnosti je však pro správní soudnictví autonomně řešena v s. ř. s., resp. ve zvláštních předpisech, závěry civilních soudů ohledně místní příslušnosti proto nejsou ve správním soudnictví použitelné. Poukazuje-li stěžovatel na to, že napadené rozhodnutí žalované vyhotovovala pobočka v Brně, na což reaguje žalovaná tím, že v souladu se zákonem o advokacii rozhodoval předseda žalované se sídlem v Praze, Nejvyšší správní soud musí poukázat na to, že z hlediska určení místní příslušnosti podle ustanovení § 7 s. ř. s. je zcela irelevantní, který orgán v rámci České advokátní komory správní rozhodnutí vydal, resp. vyhotovil a doručoval. Za stěžejní Nejvyšší správní soud považuje to, že subjektem vystupujícím v soudním řízení před správními soudy je Česká advokátní komora jako celek. Česká advokátní komora tedy představuje správní orgán, podle jehož sídla v Praze je určována místní příslušnost správních soudů, konkrétně Městského soudu v Praze. Posouzení, který orgán či organizační součást správní rozhodnutí vydal, může mít případný vliv na posouzení zákonnosti takového aktu, nikoli na určení místní příslušnosti správních soudů. Zákon o advokacii zřídil jako jediný správní orgán ve smyslu s. ř. s. Českou advokátní komoru. Zákon o advokacii sice hovoří o pobočce v Brně a orgánech v po době sněmu, představenstva, předsedy Komory, kontrolní rady, kárné komise, odvolací kárné komise, zkušební komise, ale tím pouze vytváří jednotlivé orgány veřejnoprávní korporace (profesního sdružení), které případně vedou příslušné řízení jako funkčně příslušné organizační složky veřejnoprávní korporace ve smyslu ustanovení § 130 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tyto jednotlivé organizační složky však nepředstavují samostatný správní orgán ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž jsou součástí správního orgánu - veřejnoprávní korporace České advokátní komory. Nemají proto samostatné sídlo ve smyslu ustanovení § 7 s. ř. s., pomocí něhož by bylo možno určit místní příslušnost jiného soudu než Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že příslušným soudem pro řízení o správních žalobách podle s. ř. s. směřujících vůči aktům České advokátní komory je Městský soud v Praze; přitom je lhostejné, která organizační složka této veřejnoprávní korporace vydala určitý akt, resp. která pobočka se stěžovatelem komunikovala. Poukazuje-li stěžovatel na údajný logický rozpor mezi výroky I. a II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že stěžovatelem vytýkané vady vyplývají z povahy věci a z toho, jak formuloval žalobu ze dne 30. 7. 2011. V petitu č. 1 stěžovatel výslovně hovoří o České advokátní komoře a požaduje zrušení rozhodnutí vydané Českou advokátní komorou - krajský soud proto správně vyvodil, že žalovanou je Česká advokátní komora. Naopak v petitu č. 2 požaduje bez bližšího určení uhradit nespecifikované náklady skončeného řízení. V případě osoby stěžovatele - jak je známo Nejvyššímu správnímu soudu z jeho soudní činnosti, neboť ke dni rozhodování byl stěžovatel účastník přibližně 315 řízení před tímto soudem - však z takto formulovaného petitu zdaleka není zřejmé, po kom a co stěžovatel požaduje, neboť stěžovatel běžně používaným termínům přiřazuje zcela odlišný význam. Za takové situace, kdy se se stejnými problémy ve vztahu ke stěžovateli potýkají krajské soudy (zejm. Krajský soud v Českých Budějovicích, Městský soud v Praze a Krajský soud v Brně), proto krajský soud petit č. 2 správně podle názoru Nejvyššího správního soudu vyloučil k samostatnému projednání. O tom, že stěžovatel ve skutečnosti požadoval něco jiného, než co odpovídá všeobecně přijímanému výkladu stěžovatelem použitých pojmů, svědčí v posuzovaném případě i jeho následná podání ze dne 18. 9. 2010 a 24. 10. 2010. Petit č. 2 v žalobě ze dne 30. 7. 2010 stěžovatel původně formuloval takovým způsobem, který by odůvodňoval závěr učiněný krajským soudem v usnesení ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, že se jím stěžovatel domáhá náhrady nákladů správního řízení, o níž však nemají pravomoc správní soudy rozhodovat. V následných podáních ze dne 18. 9. 2010 a 24. 10. 2010 však svůj petit modifikoval takovým způsobem, že požaduje náhradu nákladů tohoto probíhajícího soudního řízení přezkoumávajícího rozhodnutí žalované. Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že shledává podstatný rozdíl v tom, zda účastník řízení požaduje náhradu nákladů probíhajícího soudního nebo proběhnuvšího správního řízení. Každý tento nárok upravují rozdílné předpisy a mohou mít pravomoc o něm rozhodovat odlišné soudy. Krajský soud v Brně proto neměl podle názoru Nejvyššího správního soudu jinou možnost, než-li petit na zaplacení „skončeného řízení“ vyloučit k samostatnému projednání. Pokud by krajský soud postupoval tak, jak stěžovatel navrhuje v podání ze dne 19. 7. 2011, tj. vyzval by stěžovatele k odstranění vad tohoto petitu, narazil by takovýto postup na to, že žaloba ze dne 30. 7. 2010 v petitu č. 1 jednoznačně směřuje vůči žalované. Stěžovatel by proto i takovouto výzvu mohl napadnout s argumentací, že v petitu č. 1 žaloby ze dne 30. 7. 2010 hovoří o žalované a že účastníkem řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 30 A 74/2010 je tudíž Česká advokátní komora. Pokud stěžovatel žalobu ze dne 30. 7. 2010 koncipoval tak, že z části jednoznačně směřovala vůči žalované, z části proti neurčitému subjektu, postupoval krajský soud ve vztahu ke stěžovateli správně, pokud v záhlaví usnesení ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, označil jako žalovaný správní orgán Českou advokátní komoru, kterou musel krajský soud jako žalovanou označit ve vztahu k výroku II. tohoto usnesení, přičemž ve vztahu k výroku I. téhož usnesení konstatoval, že teprve bude další účastníky řízení zjišťovat. Proto krajský soud správně v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 94/2010 následně zjišťoval, vůči komu petit č. 2 žaloby ze dne 30. 7. 2010 směřuje. Kasační stížnost žalobce ze dne 18. 9. 2010 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji v souladu s ustanovením § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl. Kasační stížnost žalobce ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6, je nepřípustná, neboť tímto usnesením krajský soud vyzval stěžovatele k odstranění vad podání. Jedná se o rozhodnutí, kterým krajský soud upravil vedení předmětného řízení, kasační stížnost je tudíž proti němu ve smyslu ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47, ohledně přípustnosti kasační stížnosti vůči obdobnému procesnímu institutu v po době výzvy k zaplacení soudního poplatku) a Nejvyšší správní soud ji musel odmítnout podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Kasační stížnost ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 6, byla navíc podána opožděně, neboť lhůta pro podání kasační stížnosti podle ustanovení § 106 odst. 2 marně uplynula 2. 11. 2011, přičemž stěžovatel podal kasační stížnost k poštovní přepravě až 1. 12. 2011. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 94/2010 - 6 ze dne 7. 10. 2010 proto musel odmítnout i podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení kasační stížnosti ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a důvody kasační stížnosti, neboť ji shledal přípustnou ve smyslu ustanovení § 104 s. ř. s. Jak Nejvyšší správní soud uvedl výše ohledně odůvodnění výroku č. III. tohoto rozsudku, krajský soud správně vyloučil k samostatnému projednání petit stěžovatele, jímž se neurčitě domáhal úhrady všech nákladů skončeného řízení, neboť z jeho dikce nebylo zjevné, co a po kom stěžovatel požaduje. Původní formulace tohoto petitu odůvodňuje závěr, že se stěžovatel domáhal náhrady proběhnuvšího správního řízení. Následně však stěžovatel tento petit podstatným způsobem změnil (viz. podání stěžovatele ze dne 24. 10. 2010), a to tak, že požaduje náhradu nákladů probíhajícího soudního řízení o jeho žalobě ze dne 30. 7. 2010 proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2010, č. j. 1660/10, v souladu s ustanovením § 60 s. ř. s. V důsledku výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9 (jenž správně reagoval na stěžovatelův nejasný petit 2) v žalobě ze dne 30. 7. 2010) a následné podstatné změně tohoto petitu ve spojení se změněnou argumentací stěžovatele došlo k tomu, že předmětem řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 30 A 94/2010 je náhrada nákladů soudního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 30 A 74/2010. [53] Nárok na náhradu nákladů probíhajícího soudního řízení ale nemůže představovat samostatný předmět řízení. O náhradě nákladů řízení totiž správní soudy musejí ex offo rozhodovat podle ustanovení § 60 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, je nesprávné, neboť z následných podání stěžovatele ze dne 18. 9. 2010 a 24. 10. 2010 je zjevné, že se stěžovatel domáhá náhrady nákladů soudního řízení vedeného před Krajským soudem pod sp. zn. 30 A 74/2010 vůči žalované. Na druhou stranu Nejvyšší správní soud jej za dané situace nemohl zrušit, neboť by tím nepřispěl jakýmkoli způsobem k ochraně práv stěžovatele. O nákladech soudního řízení vedeného před Krajským soudem pod sp. zn. 30 A 74/2010 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2010, č. j. 1660/10, totiž bude soudem rozhodováno v příslušném řízení, tj. v posuzovaném případě o nich rozhodne Městský soud v Praze, kterému byla žaloba ze dne 30. 7. 2010 postoupena výrokem II. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 74/2010 - 9 ze dne 27. 8. 2010. Nejvyšší správní soud nemůže odhlédnout od procesních důsledků a komplikací v případě, kdy by zrušil usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 94/2010 - 10 ze dne 15. 11. 2010 a věc by vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Jelikož nemůže probíhat samostatné soudní řízení, jehož předmětem by byl nárok na náhradu nákladů jiného soudního řízení (o nichž by navíc bylo ex offo rozhodováno v daném řízení podle ustanovení § 60 s. ř. s.), musel by krajský soud po kasačním zásahu Nejvyššího správního soudu takovéto řízení „spojit“ s hlavní věcí, kterou představuje žaloba ze dne 30. 7. 2010 proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2010. Protože tato věc byla v mezidobí Krajským soudem v Brně správně postoupena Městskému soudu v Praze (srov. odůvodnění k výroku III. tohoto rozsudku), musel by tento návrh rovněž postoupit Městskému soudu v Praze, který by ho musel spojit s řízením u něj vedeným o hlavní věci. Protože by takovýto postup vedl pouze k dalším procesním komplikacím a protože na právní pozici stěžovatele by to ničeho nezměnilo - zvláště když o nákladech předmětného soudního řízení o hlavní věci by bylo i bez takového postupu Městským soudem v Praze rozhodováno a když Nejvyšší správní soud nemůže přezkoumávat výrok o vyloučení věci (k tomu srov. odůvodnění k výroku II. tohoto rozsudku) - nepovažuje Nejvyšší správní soud za vhodné a správné zrušit usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10. Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, proto v souladu s ustanovením § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl. K výroku č. VI.: Ke kasační stížnosti žalobce ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 15, jímž byl stěžovatel osvobozen od placení soudních poplatků, Nejvyšší správní soud uvádí následující. Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že stěžovatel v rámci soudního řízení vedeného pod sp. zn. 30 A 94/2011 teprve až po vydání napadeného usnesení požádal o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud uvádí, že je mu z jeho soudní činnosti známo, že před Krajským soudem v Brně vede stěžovatel velké množství řízení, které jsou si časově velmi blízké, přičemž krajský soud mu na základě obdobného podkladu doloženého v tomto řízení osvobození od soudních poplatků přiznával. Stěžovatel namítá jako důvod kasační stížnosti zmatečnost řízení před krajským soudem a skutečnost, že krajský soud vydal rozhodnutí - usnesení o osvobození od soudních poplatků - aniž by k tomu měl podklad. Následně však sám stěžovatel podáním ze dne 14. 1. 2011 o osvobození od soudních poplatků požádal. Za takovéto situace dovozovat nezákonnost rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků, když stěžovatel následným podáním o osvobození od soudních poplatků žádá, by bylo podle názoru Nejvyššího správního soudu nesprávné, neboť ačkoli stěžovatel proti osvobození od soudních poplatků brojí, sám o něj také žádá. Za takové situace Nejvyšší správní soud konstatuje, že postup stěžovatele je zjevně rozporný a že argumentace stěžovatele v kasační stížnosti ze dne 13. 1. 2011 jen nepřípadně cituje bez souvislosti s věcí jeden z pojmů procesního práva a je pouze účelová. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel napadá osvobození od soudních poplatků, která sám následně požaduje, je kasační stížnost rozporná, nelogická a nevážně míněná, protože stěžovatel nesouhlasí s tím, co sám rovněž požaduje. Kasační stížností ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 15, proto není s ohledem na výše uvedené řádně uplatněn jakýkoli důvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., stěžovatel pouze uplatnil jiné důvody ve smyslu ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud ji proto podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. odmítl. Kasační stížností ze dne 13. 1. 2011 stěžovatel dále brojil proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16, kterým byl vyzván k odstranění vad kasační stížnosti. Kasační stížnost proti tomuto usnesení je nepřípustná ve smyslu ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., neboť tímto usnesením se upravuje vedení řízení. Podáním ze dne 28. 2. 2011 stěžovatel však vzal kasační stížnost ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16, zpět. Protože s. ř. s. stojí na dispoziční zásadě, tj. správní soudy jsou vázány návrhem účastníka na zahájení řízení, je na místě v případě zpětvzetí návrhu směřujícího proti aktu, vůči němuž je takovéto podání nepřípustné, řízení o takovémto návrhu zastavit podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. namísto odmítnutí takového návrhu podle ustanovení § 46 odst. 1 s. ř. s. Jelikož stěžovatel podáním ze dne 28. 2. 2011 vzal kasační stížnost ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16, zpět, rozhodl Nejvyšší správní soud o zastavení řízení podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. Kasační stížnost žalobce ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, je nepřípustná, neboť tímto usnesením krajský soud vyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti. Jedná se o rozhodnutí, kterým krajský soud upravil vedení předmětného řízení, kasační stížnost je tudíž proti němu ve smyslu ustanovení § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47, ohledně přípustnosti kasační stížnosti vůči obdobnému procesnímu institutu v po době výzvy k zaplacení soudního poplatku) a Nejvyšší správní soud ji musel odmítnout podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Kasační stížnost ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, byla navíc podána opožděně, neboť lhůta pro podání kasační stížnosti podle ustanovení § 106 odst. 2 marně uplynula 22. 11. 2010, kdy byla výzva v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, stěžovateli doručena 10. dnem po vyvěšení, tj. 8. 11. 2010, přičemž stěžovatel podal kasační stížnost k poštovní přepravě až 14. 1. 2011. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, proto musel odmítnout i podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. Podáním ze dne 6. 5. 2011 stěžovatel brojil proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 49, kterým byla stěžovateli ustanovena zástupkyně Mgr. Nikola Živcová. Podáním ze dne 18. 7. 2011 stěžovatel vzal tuto kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní soud proto rozhodl o zastavení řízení o této kasační stížnosti podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. Výrokem I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, bylo zrušeno ustanovení Mgr. Nikoly Živcové, advokátky, jako zástupkyně stěžovatele. Výrokem III. téhož usnesení jí byla krajským soudem přiznána odměna za 2 úkony právní služby. K zrušení ustanovení Mgr. Nikoly Živcové krajský soud přistoupil proto, že podáním ze dne 6. 5. 2011 proti tomuto ustanovení stěžovatel důrazně brojil. Následným podáním ze dne 18. 7. 2011 však stěžovatel veškeré své předchozí námitky proti jeho zastupování Mgr. Nikolou Živcovou vzal zpět, přičemž v přípise ze dne 20. 10. 2011 stěžovatel prohlásil, že je způsobilý vystupovat před soudem i bez zástupce. Na této argumentaci stěžovatel setrval i v dalším podání ze dne 10. 1. 2012. Nejvyšší správní soud shledává v postupu krajského soudu zmatečnost řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (k níž Nejvyšší správní soud přihlíží podle ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. ex offo), neboť krajský soud zrušil ustanovení Mgr. Nikoly Živcové jako zástupce stěžovatele, ačkoli ten již od 18. 7. 2011 s jejím ustanovením souhlasil a jiného zástupce nepožadoval, tj. neexistoval tu návrh odůvodňující takovýto postup krajského soudu (srov. výrok XII. tohoto rozsudku). K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2009, č. j. 4 Ads 135/2009 - 82. Nejvyšší správní soud však vzhledem k okolnostem případu neshledává vhodné výrok I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, rušit, neboť ve spojení s tím, že podle výroku XI. tohoto rozsudku ruší i výrok II. téhož usnesení, by „obživlo“ ustanovení Mgr. Nikoly Živcové jako zástupkyně stěžovatele. Ten však, ačkoli ji v podání ze dne 18. 7. 2011 a 10. 1. 2012 vyslovil důvěru, rovněž podle podání ze dne 10. 1. 2012 požaduje, aby ji soud udělil písemnou výtku pro neplnění úkolů zástupce odpovídajícím způsobem. Z těchto podání stěžovatele proto Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá, že stěžovatel žádá potrestání Mgr. Nikoly Živcové, což odůvodňuje závěr, že se narušila nezbytná důvěra mezi stěžovatelem a Mgr. Nikolou Živcovou. Obnovení jejího ustanovení jako zástupkyně stěžovatele za situace, kdy stěžovatel vyjadřuje vůli a schopnost vystupovat v řízení osobně, kdy předmět řízení vedeného před krajským soudem pod sp. zn. 30 A 94/2010 nemůže samostatně obstát (srov. výrok V. tohoto rozsudku) a kdy stěžovatel požaduje její potrestání, by proto dle názoru Nejvyššího správního soudu nebylo vhodné ani možné, protože v řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. 30 A 94/2010 nebude v důsledku výroku V. tohoto rozsudku pokračováno. Ve vztahu k výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, konstatuje Nejvyšší správní soud přípustnost kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 1/2007 - 64 ze dne 1. 6. 2010), neshledává však její důvodnost. Krajský soud přiznal Mgr. Nikole Živcové odměnu za dva úkony právní služby, kterými byly podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů - převzetí a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti. Za převzetí a přípravu zastoupení podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) citované vyhlášky se přitom považuje i to, že se namísto porady s klientem konalo nahlížení do spisu, které Mgr. Nikola Živcová učinila dne 3. 5. 2011 (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008 - 40). Za druhý úkon právní služby krajský soud správně považoval doplnění kasační stížnosti ze dne 19. 7. 2011. Výrokem II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, byl stěžovateli pro řízení vedené před krajským soudem pod sp. zn. 30 A 94/2010 ustanoven nový zástupce Mgr. Jan Koptiš. K ustanovení nového zástupce namísto dosavadní zástupkyně Mgr. Nikoly Živcové krajský soud přistoupil proto, že podáním ze dne 6. 5. 2011 proti tomuto ustanovení stěžovatel důrazně brojil. Následným podáním ze dne 18. 7. 2011 však stěžovatel veškeré své předchozí námitky proti jeho zastupování Mgr. Nikolou Živcovou vzal zpět, přičemž v přípise ze dne 20. 10. 2011 stěžovatel prohlásil, že je způsobilý vystupovat před soudem i bez zástupce. Výhrady proti nově ustanovenému zástupci obsahovalo i podání stěžovatele ze dne 10. 1. 2012. Nejvyšší správní soud proto shledal v postupu krajského soudu zmatečnost řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (k níž Nejvyšší správní soud přihlíží podle ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. ex offo), neboť krajský soud změnil stěžovateli zástupce, ačkoli ten již od 18. 7. 2011 s ustanovením Mgr. Nikoly Živcové souhlasil a jiného zástupce nepožadoval, tj. neexistoval tu návrh odůvodňující takovýto postup krajského soudu. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2009, č. j. 4 Ads 135/2009 - 82. Nejvyšší správní soud proto zrušil pouze výrok II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, neboť stěžovatel přípisem ze dne 20. 10. 2011 vyjádřil schopnost a úmysl vystupovat v řízení před krajským soudem osobně. Protože v řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. 30 A 94/2010 nebude v důsledku výroku V. tohoto rozsudku pokračováno, přistoupil Nejvyšší správní soud pouze ke zrušení tohoto výroku, aniž by věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť za dané procesní situace by to nebylo možné (k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 15. 9. 2004, č. j. 2 Ads 11/2004 - 38). Výrokem I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, bylo zrušeno ustanovení Mgr. Nikoly Živcové, advokátky, jako zástupkyně stěžovatele. Výrokem III. téhož usnesení jí byla krajským soudem přiznána odměna za 2 úkony právní služby. K zrušení ustanovení Mgr. Nikoly Živcové krajský soud přistoupil proto, že podáním ze dne 6. 5. 2011 proti tomuto ustanovení stěžovatel důrazně brojil. Následným podáním ze dne 18. 7. 2011 však stěžovatel veškeré své předchozí námitky proti jeho zastupování Mgr. Nikolou Živcovou vzal zpět, přičemž v přípise ze dne 20. 10. 2011 stěžovatel prohlásil, že je způsobilý vystupovat před soudem i bez zástupce. Na této argumentaci stěžovatel setrval i v dalším podání ze dne 10. 1. 2012. Nejvyšší správní soud shledává v postupu krajského soudu zmatečnost řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (k níž Nejvyšší správní soud přihlíží podle ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. ex offo), neboť krajský soud zrušil ustanovení Mgr. Nikoly Živcové jako zástupce stěžovatele, ačkoli ten již od 18. 7. 2011 s jejím ustanovením souhlasil a jiného zástupce nepožadoval, tj. neexistoval tu návrh odůvodňující takovýto postup krajského soudu. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 10. 2009, č. j. 4 Ads 135/2009 - 82. Nejvyšší správní soud však vzhledem k okolnostem případu neshledává vhodné výrok I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, rušit, neboť ve spojení s tím, že podle výroku XIII. tohoto rozsudku ruší i výrok II. téhož usnesení, by „obživlo“ ustanovení Mgr. Nikoly Živcové jako zástupkyně stěžovatele. Ten však, ačkoli ji v podání ze dne 18. 7. 2011 a 10. 1. 2012 vyslovil důvěru, rovněž podle podání ze dne 10. 1. 2012 požaduje, aby ji soud udělil písemnou výtku pro neplnění úkolů zástupce odpovídajícím způsobem. Z těchto podání stěžovatele proto Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá závěr, že stěžovatel žádá potrestání Mgr. Nikoly Živcové, což odůvodňuje závěr, že se narušila nezbytná důvěra mezi stěžovatelem a Mgr. Nikolou Živcovou. Obnovení jejího ustanovení jako zástupkyně stěžovatele za situace, kdy stěžovatel vyjadřuje vůli a schopnost vystupovat v řízení osobně, kdy v řízení před krajským soudem, který bude meritorně řešit po splnění procesních podmínek žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované, není zastoupení advokátem povinné a kdy stěžovatel požaduje její potrestání, by proto dle názoru Nejvyššího správního soudu nebylo vhodné. Městský soud v Praze, který bude o žalobě proti napadenému rozhodnutí žalované rozhodovat, by s největší pravděpodobností proto musel přistoupit k opětovnému zrušení jejího ustanovení; takovýto postup by však byl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a zatížil by správní soudy a stěžovatele další administrativou. Ve vztahu k výroku III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, konstatuje Nejvyšší správní soud přípustnost kasační stížnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64), neshledává však její důvodnost. Krajský soud přiznal Mgr. Nikole Živcové odměnu za dva úkony právní služby, kterými byly podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů - převzetí a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti. Za převzetí a přípravu zastoupení podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) citované vyhlášky se přitom považuje i to, že se namísto porady s klientem konalo nahlížení do spisu, které Mgr. Nikola Živcová učinila dne 3. 5. 2011 (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008 - 40). Za druhý úkon právní služby krajský soud správně považoval doplnění kasační stížnosti ze dne 19. 7. 2011. Výrokem II. usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 74/2010 - 122 ze dne 14. 9. 2011 byl stěžovateli pro řízení vedené před krajským soudem pod sp. zn. 30 A 74/2010 ustanoven nový zástupce Mgr. Jan Koptiš. K ustanovení nového zástupce namísto dosavadní Mgr. Nikoly Živcové krajský soud přistoupil proto, že podáním ze dne 6. 5. 2011 proti tomuto ustanovení stěžovatel důrazně brojil. Následným podáním ze dne 18. 7. 2011 však stěžovatel veškeré své předchozí námitky proti jeho zastupování Mgr. Nikolou Živcovou vzal zpět, přičemž v přípise ze dne 20. 10. 2011 stěžovatel prohlásil, že je způsobilý vystupovat před soudem i bez zástupce. Výhrady proti nově ustanovenému zástupci obsahovalo i podání stěžovatele ze dne 10. 1. 2012. Nejvyšší správní soud proto zrušil pouze výrok II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, neboť na něm není závislý žádný další výrok. Stěžovatel navíc následně přípisem ze dne 20. 10. 2011 vyjádřil schopnost a úmysl vystupovat v řízení před krajským soudem osobně. Protože v řízení před krajskými soudy na rozdíl od řízení před Nejvyšším správním soudem podle ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s. není zastoupení advokátem povinné a protože stěžovatel v řadě svých podání vyjadřuje vůli vystupovat v jím vedených řízeních osobně, přistoupil Nejvyšší správní soud pouze ke zrušení tohoto výroku, aniž by věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť za dané procesní situace by to nebylo vhodné (k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 15. 9. 2004, č. j. 2 Ads 11/2004 - 38). Výsledkem tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu totiž je, že o žalobě ze dne 30. 7. 2010 bude na místo Krajského soudu v Brně rozhodovat Městský soud v Praze, tudíž Krajský soud v Brně by neměl možnost o zastoupení stěžovatele rozhodnout; navíc za situace, kdy stěžovatel na ustanovení zástupce netrvá a v řízení chce vystupovat osobně, by Krajský soud v Brně neměl ani o čem rozhodovat. Nejvyšší správní soud ze stejného důvodu nepřistoupil ani ke zrušení výroku, jímž bylo ukončeno zastupování stěžovatele Mgr. Nikolou Živcovou. O nákladech řízení o kasační stížnosti ze dne 18. 9. 2010 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, o kasační stížnosti ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 10, o kasační stížnosti ze dne 21. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku I. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, o kasační stížnosti ze dne 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku I. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 60 odst. 1, 7 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s.). Žalovaná měla ve věci úspěch, nevznikly jí však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec její běžné úřední činnosti. Soud jí proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). O nákladech řízení ve vztahu ke kasační stížnosti ze dne 18. 9. 2010 proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 9, ke kasační stížnosti ze dne 27. 11. 2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 94/2010 - 6 ze dne 7. 10. 2010, ke kasační stížnosti ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 15, ke kasační stížnosti ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 30 A 94/2010 - 16, ke kasační stížnosti ze dne 13. 1. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2010, č. j. 30 A 74/2010 - 15, a ke kasační stížnosti ze dne 6. 5. 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 49, rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení o něm nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Protože Nejvyšší správní soud rozhodl pouze o zrušení výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, a výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, ale věc krajskému soudu z výše uvedených důvodů nevrátil, musel rozhodnout o nákladech řízení o kasační stížnosti ze dne 21. 9. 2011, 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012. Stěžovatel, který měl v tomto řízení úspěch, by měl právo na náhradu nákladu řízení (ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s.), neboť byl ve věci plně úspěšný. Protože však stěžovateli v řízení o kasační stížnosti ze dne 21. 9. 2011, 22. 9. 2011 a ze dne 10. 1. 2012 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, a výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, žádné náklady řízení podle údajů obsažených ve spisu nevznikly a stěžovatel je ani neuplatňoval, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů v tomto řízení. Vzhledem k výrokům XI. a XIII. tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud dále rozhodoval o odměně soudem ustanoveného zástupce Mgr. Jana Koptiše, advokáta, neboť ten byl výroky II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2011, č. j. 30 A 94/2010 - 89, a ze dne 14. 9. 2011, č. j. 30 A 74/2010 - 122, ustanoven stěžovateli jako jeho zástupce. Protože však advokát Mgr. Jan Koptiš nezačal hájit zájmy stěžovatele, ale proti svému ustanovení podal kasační stížnosti ze dne 21. 9. 2011 a 22. 9. 2011 a ve svých následujících podání pouze žádal o zrušení svého ustanovení s obdobnou argumentací jako v kasačních stížnostech v tom směru, že stěžovatel nemá vůči němu důvěru, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že Mgr. Janu Koptišovi se nepřiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů. Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 6 As 47/2011 - 159, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.
http://docplayer.cz/2180073-Ii-snem-ceske-advokatni-komory-praha-8-11-1999-podkladove-materialy.html
2017-07-26T22:48:46
[ " čl. 2", " zákona č. 89", " Čl. 1", " zákona č. 301", " zákona č.83", " Čl. 1", " Čl. 1", " zákona č. 83", " soud ", " Čl. 1", " Čl. 1", " Čl.1", " zákona č. 89", " Čl. 3", " Čl. 1", " zákona č.83", " čl.99", " zákona č.83", " Čl. 1", " Čl. 2", " čl. 1", " zákona č. 40", " Čl. 1", " zákona č. 85", " čl. 1", " Čl. 1", " zákona č. 83", " zákona č. 89", " zákona č.83", " Čl. 1", " Čl. 1", " Čl. 2", " zákona č. 83", " ZÁKONA Č. 166", " ZÁKONA Č. 166" ]
II. SNĚM ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY Praha, podkladové materiály - PDF II. SNĚM ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY Praha, podkladové materiály Download "II. SNĚM ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY Praha, 8. 11. 1999. podkladové materiály" 1 II. SNĚM ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY Praha, podkladové materiály2 OBSAH II. SNĚM ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY (podkladové materiály) Úvodní slovo 3 Program II. sněmu České advokátní komory 5 Zpráva o činnosti představenstva České advokátní komory 7 Zpráva o hospodaření České advokátní komory za funkční období Zpráva o činnosti kontrolní rady České advokátní komory 48 Zpráva o činnosti kárné komise České advokátní komory 53 Zpráva o činnosti zkušební komise České advokátní komory pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky 57 Návrh usnesení sněmu, kterým se schvaluje organizační řád České advokátní komory 61 Návrh usnesení sněmu, kterým se schvaluje výše a splatnost příspěvku na činnost České advokátní komory 89 Návrh usnesení sněmu o sociálním fondu České advokátní komory 91 Návrh usnesení sněmu, kterým se schvaluje výše a splatnost odvodu advokátů do sociálního fondu České advokátní komory 99 Návrh usnesení sněmu, kterým se schvaluje výše náhrad za ztrátu času stráveného výkonem funkcí v orgánech České advokátní komory a upravuje poskytování náhrady hotových výdajů 101 Návrh členů orgánů sněmu České advokátní komory 105 Návrh členů představenstva České advokátní komory 106 Návrh členů kontrolní rady České advokátní komory 107 Návrh členů kárné komise České advokátní komory 109 Různé IV. turnaj ve squashi advokátů a advokátních koncipientů 111 Inzerce Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 19993 Úvodní slovo Úvodní slovo Vážené kolegyně, vážení kolegové, v souladu s ust. 68 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, svolalo představenstvo ČAK II. sněm České advokátní komory na den pozvánkou, uveřejněnou ve Věstníku ČAK, částka 3/1999. Pro Vaši včasnou a úplnou informovanost Vám představenstvo v této publikaci předkládá písemné materiály, jejichž obsah má být sněmem schválen nebo vzat na vědomí. Jednání sněmu se bude řídit jednacím řádem a volebním řádem, které byly schváleny již předchozím sněmem. Oba tyto stavovské předpisy se při řízení minulého sněmu osvědčily a představenstvo proto neshledalo důvod navrhovat jejich změnu. V této souvislosti však upozorňuje na požadavek písemně předložených diskusních příspěvků a návrhů, což umožňuje jejich přednes v časově omezené době a přispěje nejen k efektivnosti jednání, ale i k možnosti návrhové komise přednesené podněty zahrnout do usnesení sněmu. Doporučuje se také využít možnosti prezentace Vaší účasti již od 8.00 hodin, aby jednání sněmu mohlo být zahájeno podle časového programu a sněm ukončen v jediném jednacím dnu. Představenstvo svolalo tento sněm ještě za účinnosti zák. č. 85/1996 Sb., který pro usnášeníschopnost sněmu vyžaduje přítomnost 1/3 všech zapsaných advokátů. Organizační zajištění sněmu bylo však třeba připravit v časovém předstihu, přičemž náklady spojené s konáním sněmu nejsou zanedbatelné. Proto pro případ, že do dvou hodin po zahájení sněmu nebude přítomno usnášeníschopné kvórum, řešilo představenstvo tuto eventualitu svoláním nového termínu sněmu na tentýž den, na témže místě a s týmž programem s tím, že nový sněm bude zahájen v 11 hodin. Použité řešení svolání nového sněmu považuje představenstvo za nezbytné opatření jednak proto, že na jiný pozdější termín by se již nepodařilo zajistit vhodnou lokalitu a jednak proto, že odvolání slavnostních akcí k zahájení a zakončení sněmu by přineslo značné finanční ztráty. V neposlední řadě jde o opatření, která respektuje i situaci těch advokátů, kteří se řádně na svolaný sněm dostavili, na konání sněmu si vymezili čas a s osobní účastí jim vznikly i jisté finanční náklady. Za pochopení tohoto řešení Vám představenstvo děkuje. Představenstvo je přesvědčeno, že sněm advokátů kromě pracovního charakteru je nepochybně i společenskou událostí a je již tradicí, aby slavnostní za- Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen4 hájení i zakončení sněmu za přítomnosti významných domácích a zahraničních hostů proběhlo v důstojném prostředí, které odpovídá postavení advokátského stavu v naší společnosti. Představenstvo si proto dovoluje pozvat všechny advokáty s jejich doprovodem na obě slavnostní akce. Jde o akce přístupné jen advokátům a jejich hostům, a to na pozvánky, které budou sloužit jako vstupenky. Obracíme se proto ještě jednou na všechny advokáty, kteří svou účast dosud neoznámili, aby tak učinili neprodleně a mohly jim být včas zaslány pozvánky na slavnostní akce. Představenstvo se těší na Vaši osobní účast, kterou přispějete ke zdárnému průběhu sněmu. JUDr. Jiří Klouza tajemník 4 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 19995 Program II. sněmu ČAK Program II. sněmu České advokátní komory Sněm se koná dne 8. listopadu 1999 od 9.00 hod. v Pravém křídle Průmyslového paláce, Výstaviště, Praha 7. Představenstvo si dovoluje pozvat advokáty na sněm a s jejich doprovodem i na jeho slavnostní zahájení dne 7. listopadu o d hod. s programem Křižíkovy fontány v Křižíkových pavilonech na Výstavišti v Praze 7. Dne 8. listopadu se uskuteční pracovní jednání sněmu, kterému bude v době od 8.00 do 9.00 hod. předcházet registrace účastníků sněmu a poté, v době od 9.00 do hod., proběhne vlastní jednání s následujícím pracovním programem: 01. Zahájení 02. Zpráva o počtu přítomných 03. Schválení pořadu jednání sněmu 04. Volba předsednictva sněmu 05. Volba volební, mandátové a návrhové komise 06. Zpráva předsedy o uplynulém funkčním období a o hospodaření Komory 07. Zpráva kontrolní rady 08. Zpráva kárné komise 09. Zpráva zkušební komise pro advokátní zkoušky a uznávací zkoušky 10. Zpráva volební a mandátové komise 11. Volba členů a náhradníků představenstva, kontrolní rady a kárné komise 12. Projednání návrhů: a) usnesení sněmu, kterým se schvaluje organizační řád České advokátní komory, b) usnesení sněmu o tvorbě odvodu a používání sociálního fondu Komory, c) usnesení sněmu, kterým se schvaluje výše náhrad za ztrátu času, stráveného výkonem funkcí v orgánech České advokátní komory a upravuje poskytování náhrady hotových výdajů, d) usnesení sněmu, kterým se mění (vypuštěním čl. 2) usnesení sněmu č. 3/1996 Věstníku, o výši ročního příspěvku na činnost České advokátní komory a o výši poplatku na zápis do seznamu advokátů 13. Diskuse k předneseným zprávám a návrhům Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen6 14. Zpráva návrhové komise 15. Hlasování o předložených návrzích 16. Oznámení výsledků volby předsedy Komory a předsedů kontrolní rady a kárné komise 17. Skončení pracovní části Představenstvo zve advokáty i jejich doprovod též na slavnostní zakončení sněmu dne 8. listopadu 1999 s projevy domácích a zahraničních hostů a Reprezentačním plesem advokátů v Obecním domě, Praha 1, U Prašné brány 1. Začátek ve hod. DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ *) V případě, že počet přítomných advokátů v době zahájení sněmu dne 8. listopadu 1999 v 9.00 hodin nedosáhne zákonem stanoveného kvora, svolává představenstvo České advokátní komory v souladu s 42 odst. 5 zákona o advokacii sněm nový, se stejným programem, a to na týž den a totéž místo od hod. **) Pro tento případ považujte tuto pozvánku za svolání nového sněmu ve smyslu 42 odst. 5 zákona o advokacii. Termíny slavnostního zahájení a zakončení sněmu se nemění. *) Platí pouze v případě, že do zahájení sněmu nenabude účinnosti novela zákona o advokacii z r **) V částce 2/1998 Věstníku ČAK byla uvedena v důsledku tiskové chyby doba svolání nového sněmu hodin. Správný je nyní uvedený časový údaj, tj hodin. 6 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 19997 Zpráva o činnosti představenstva ČAK Zpráva o činnosti představenstva České advokátní komory I. ÚVODNÍ POZNÁMKA Od minulého sněmu České advokátní komory uplynuly zase již bezmála neuvěřitelné tři roky. Jako východisko pro naše další úvahy snad poslouží především trochu statistiky za toto období. Bezprostředně po minulém sněmu, tedy ke dni 1. ledna 1997, bylo v seznamu České advokátní komory zapsáno advokátů a 923 advokátních koncipientů. K tomuto datu nebyl ještě zapsán v seznamu žádný zahraniční advokát. Z uvedeného počtu advokátů byl výkon advokacie pozastaven 222 advokátům. Ke dni , tedy bezprostředně před konáním dnešního sněmu, je v seznamu zapsáno advokátů, advokátních koncipientů a 131 zahraničních advokátů. Výkon advokacie má pozastaveno 742 advokátů. Počty advokátů vzrostly tedy za dva a půl roku o 452 včetně zahraničních advokátů, tj. 7,3 %, o 852 advokátních koncipientů, tj. 92,6 % a zahraničních advokátů se za toto období zapsalo 131. K bylo 72 advokátů ve věku do 30 let, 1146 do 40 let, 2829 do 50 let, do 60 let a 684 starších než 60 let. K byly odpovídající počty v uvedených věkových kategoriích 339, 1 656, 2 708, 1 270, 561. Průměrný věk advokáta poklesl od do ze 48 let na 45 let. Správu povolání provádějí především orgány Komory, dále poradní orgány Komory a konečně kancelář Komory. Na správě povolání se tak podílí v současné době 11 členů a 4 náhradníci představenstva 30 členů a 5 náhradníků kontrolní rady 57 členů kárné komise 92 členů zkušební komise pro advokátní a uznávací zkoušky, z nichž je 64 advokátů, 26 soudců a 2 jiní právníci. Představenstvo se v průběhu funkčního období sešlo 33, z toho 5 na dvoudenních výjezdních zasedáních. Představenstvo zřídilo v průběhu své činnosti tyto poradní orgány: 7 regionálních zmocněnců a jejich 14 náhradníků (2 v každém regionu) Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen8 poradní výbor pro vnější legislativu, v jehož sekci občanskoprávní pracuje 23 advokátů, obchodněprávní 10 advokátů, trestněprávní 18 advokátů, správní 8 advokátů a pro advokátní tarif 8 advokátů poradní výbor pro stavovskou legislativu, v němž pracuje 13 advokátů poradní výbor pro výchovu v advokacii, v němž pracuje 13 advokátů poradní výbor pro mezinárodní styky, v němž pracuje 30 advokátů poradní výbor pro lidská práva a spolupráci s Radou Evropy, v němž pracuje 32 advokátů poradní výbor pro začlenění do Evropské unie, v němž pracuje 5 advokátů redakční radu Bulletinu advokacie, v níž pracuje 8 advokátů a 3 jiní právníci redakční radu Právní praxe v podnikání, v níž pracují 3 advokáti a 2 jiní právníci Formálně udržuje Česká advokátní komora prostřednictvím svého jmenovaného delegáta z řad advokátů styky též s mezinárodními advokátními organizacemi, a to CCBE (Rada evropských advokátních komor) IBA (International Bar Association) UIA (Union Internationale des Avocats) Federace evropských advokátních komor EAL (European Association of Lawyers) AIJA (Mezinárodní asociace mladých advokátů) regionální skupina středoevropských komor Visegrad Česká advokátní komora podporuje neformálně též činnost dalších mezistátních i tuzemských advokátních a právnických spolků a společností, jako ABA CEELI (právnická spolupráce americko-česká) John Marshall Law School (právnická spolupráce americko-česká) Karlovarské právnické dny (právnická spolupráce německo-česká) Association Masaryk (právnická spolupráce francouzsko-česká) British-Czech-Slovak Law Association (právnická spolupráce britskočesko-slovenská) Nadace Hugo Grotius (právnická spolupráce holandsko-česká) Jednota českých právníků Všehrd Velmi živá a užitečná je též neformální spolupráce České advokátní komory s právnickým vysokým školstvím, tedy s právnickými fakultami Karlovy univerzity v Praze, Masarykovy univerzity v Brně, Západočeské univerzity v Plzni a Palackého univerzity v Olomouci. K této spolupráci přispívá zejména celá řada učitelů těchto fakult, kteří jsou advokáty. 8 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 19999 Zpráva o činnosti představenstva ČAK V orgánech a v poradních orgánech České advokátní komory je tak zapojeno více než 360 advokátů a advokátních koncipientů. Administrativně technicky zajišťuje celou činnost České advokátní komory její kancelář. Kancelář je organizačně rozdělena do dvou odborů (právní a organizační) a tří oddělení (mezinárodní, stížnostní a kárné), jejichž činnost řídí předseda České advokátní komory, případně předsedové kontrolní rady a kárné komise a metodicky sjednocuje tajemník České advokátní komory. V kanceláři Komory pracovalo k pracovníků (přepočtené stavy 31), z toho 2 býv. advokáti (přepočtené stavy 2) a 10 advokátů na paušální odměnu, kdežto k je to 47 pracovníků, z toho 2 býv. advokáti (přepočtené stavy 40) a 12 advokátů na paušální odměnu. Procentní nárůst pracovníků odpovídá tedy nárůstu počtu advokátů a advokátních koncipientů. Údaje o hospodaření Komory jsou patrné z přílohy této zprávy. Obecně lze konstatovat, že Česká advokátní komora hospodaří s ročními příjmy okolo 40 miliónů Kč, přičemž tyto příjmy jsou převážně (80 %) tvořeny příspěvkem advokátů na činnost Komory a z nepatrné části jinými příjmy, jako jsou poplatky za zkoušky a zápisy do seznamu, pokuty ukládané v kárném řízení, příjmy z pronájmů nemovitostí apod. Hospodaření Komory je dlouhodobě vyrovnané. II. PRÁCE PŘEDSTAVENSTVA V MINULÉM FUNKČNÍM OBDOBÍ Práce představenstva v minulém funkčním období se zaměřila jednak na úkoly stanovené v návrhu usnesení minulého sněmu, jednak na ty úkoly, které přinášela denní praxe při správě povolání. Představenstvo pracovalo celé funkční období ve složení v podstatě nezměněném, když jediná změna spočívala v rezignaci dr. Tichého na členství v představenstvu. Z řad náhradníků postoupil na řádného člena představenstva za dr. Tichého dr. Ritter. Ke dni konání sněmu má tedy představenstvo v souladu s 44 odst. 2 zák. o adv. 11 řádných členů a stále ještě 4 náhradníky. K projednávaným úkolům patřily zejména: 1. Integrace advokátů do jediné Komory V tomto ohledu vycházelo představenstvo z postulátu, že chování každého advokáta vůči veřejnosti, zejména vůči klientské veřejnosti, musí být průhledné a předvídatelné, což je předpokladem důvěry v jednotlivého advokáta i důvěry v advokacii jako celek. Dosažení tohoto požadavku komplikovala ve výchozím Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen10 okamžiku, tedy na začátku funkčního období, celá řada okolností. K nim patřila především dosti různorodá vzdělanostní a zkušenostní základna jednotlivých příslušníků nového advokátního stavu a s tím spojená rozličná očekávání od výkonu advokátního povolání. Nově vzniklý jediný advokátní stav sestával z bývalých českých advokátů, z bývalých českých komerčních právníků a konečně ze zahraničních advokátů. Skupina bývalých českých advokátů navíc nebyla svým původem zdaleka jednotná, protože k ní patřili nejen ti, kteří se před rokem 1990 věnovali svým obsahem dosti limitované předlistopadové advokacii, ale i celá řada bývalých soudců, prokurátorů a příslušníků jiných právnických povolání, včetně pracovníků akademických. Skupina bývalých komerčních právníků byla snad jednotnější, neboť převážně sestávala z bývalých podnikových právníků. Skupina zahraničních advokátů, počtem zdánlivě bezvýznamná, ale svým vlivem, příkladem a ekonomickým rozsahem poskytovaných právnických služeb velmi podstatná, přitom do české advokacie vnášela dosti různorodé národní představy o podstatě výkonu advokátního povolání, ale hlavně o metodách, jimiž lze kýžené průhlednosti a předvídatelnosti chování advokáta dosáhnout. V tomto směru snad postačí připomenout, jaké podstatné předvzdělanostní a zkušenostní rozdíly existují třeba mezi našimi kolegy rakouského či amerického původu. Vedle těchto rozdílů daných dosavadní životní zkušeností příslušníků nového jediného stavu se v průběhu funkčního období začaly ve zvýšené míře vytvářet ještě i jiné rozdíly, spočívající na tržních aspektech výkonu advokátního povolání tak, jak je to zcela přirozené a normální v každé zemi založené na principech demokracie a tržního hospodářství. Jako všude jinde, tak tedy i u nás vedou tyto principy k rozsáhlé diferenciaci mezi jednotlivými příslušníky stavu nejen co do hospodářské úspěšnosti, ale i co do samotného způsobu výkonu povolání. Podnikatelsky nadaní příslušníci stavu tak ve stále větší míře vytvářejí rozsáhlé a i ekonomicky významné subjekty pro poskytování právních služeb v přípustných právních formách (sdružení nebo veřejná obchodní společnost), kdežto druzí zůstávají věrni osobnímu poskytování právních služeb v podstatě jako jednotlivci, ať už jsou to jednotlivci promiňte ten výraz na vlastní noze, nebo jednotlivci nejrůznějším způsobem přičlenění, a ještě jednou promiňte často i závislí na velkých podnikatelských subjektech. A tak i tady máme najednou alespoň tři kategorie advokátů. Velký advokát podnikatel, malý advokát na vlastní noze a přidružený, možná závislý, advokát u velké firmy. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že Česká advokátní komora a její představenstvo nepovažuje tento vývoj, zcela přirozený a zákonitý, za něco, čemu by měla čelit, nebo proti čemu by měla bojovat. Byl by to donquijotovský boj proti větrným mlýnům, byl by to boj proti něčemu, k čemu dochází v advokaciích všech zemí, s nimiž chce česká advokacie jednoho dne jako rovná s rovnými spolupracovat a soutěžit. 10 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 199911 Zpráva o činnosti představenstva ČAK Na druhé straně však představenstvo České advokátní komory muselo alespoň v praxi formulovat všeobecné zásady pro přístup k těmto problémům. Tyto zásady jakkoliv nebyly předmětem nějakého zvláštního usnesení by se snad ex post, ale přesto, daly formulovat takto: a) Česká advokátní komora je stavovskou organizací všech advokátů bez ohledu na to, k jaké kategorii tito advokáti historicky nebo aktuálně náleží; nepodléhá tlakům žádné skupiny advokátů a snaží se o to, aby veřejnost, zejména klientská veřejnost, mohla s plnou důvěrou očekávat standardní chování advokáta bez ohledu na to, k jaké kategorii náleží. b) Česká advokátní komora se pokoušela a bude i nadále usilovat o to, aby odpadly rozdíly mezi advokáty dané jejich rozličným původem, předvzděláním a zkušenostmi tak, aby je veřejnost chápala, pokud jde o jejich vztah k sobě, jako jeden stav. c) Česká advokátní komora chápala a chápe výkon advokátního povolání v tržním prostředí za přirozený stav výkonu advokátního povolání a nehodlala a nehodlá v tomto ohledu klást takovému výkonu jiné překážky, než ty, které spočívají na úctě k mravnosti, k právu, k právnímu státu a k prosazování lidských a občanských práv. 2. Organizace Komory Česká advokátní komora považuje sama sebe za samosprávný na státu nezávislý orgán pro správu advokátního povolání. Její organizace je dána v souladu s tím jednak zákonem o advokacii, jednak v přípustné míře i jejími stavovskými předpisy. Česká advokátní komora je tedy jednou součástí toho, čemu se v různých politických kontextech, ať už souhlasně či nesouhlasně, říká občanská společnost. Aniž si chceme osobovat jakékoliv právo do obecných politických diskusí o občanské společnosti zasahovat, museli jsme vždy z evropsky uznávaného konceptu občanské společnosti vycházet, pokud jsme vůbec chtěli právo České advokátní komory na její samosprávnou a nezávislou existenci obhájit. Principy občanské společnosti však i v advokacii vyžadují kvalifikovaně zapojit do činnosti příslušných entit alespoň reprezentativní počet představitelů nejrůznějších názorů a mínění o věcech společného zájmu. V diskursu o těchto věcech společného zájmu má konečně vznikat nějaké závěrečné rozhodnutí. Na vytváření konečného mínění v organizovaném diskursu kladlo představenstvo v uplynulém funkčním období jistý důraz. Důsledkem toho byl vznik četných poradních orgánů představenstva, jak je o tom statistická zmínka v bodu I. této zprávy. Představenstvo nebylo toho názoru, že jakýsi demokratický konsens k řešení různých problémů si lze opatřovat na základě ničím neomezené diskuse mezi více než šesti tisíci advokáty, případně jakýmsi podezřelým Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen12 hlasováním mezi těmi, kteří se ho zúčastní. Vyšlo spíše z toho, že má být slyšen hlas těch, kteří ho vůbec chtějí vydat; a dále z toho, že odpovědnost za konečné rozhodnutí, přinejmenším mravní či stavovskou odpovědnost, ale někdy i odpovědnost právní, nese ono; a že tuto odpovědnost ze sebe nemůže jednoduše přemístit někam jinam jen proto, že hlasování nebo jiný způsob zjištění veřejného mínění dopadl tak, či onak. Představenstvo si nikdy moc nepřálo zjišťovat, co je v oblasti jeho působnosti průchodné nebo neprůchodné. Ten, kdo nese odpovědnost, se neskrývá za průchodnost nebo neprůchodnost těch řešení, o jejichž správnosti je přesvědčen. Představenstvo tedy považovalo zřízení četných poradních orgánů přístupných kterémukoli příslušníkovi stavu za rozumné řešení pro diskurs o otázkách různých aspektů výkonu advokátního povolání a za adekvátní principům občanské společnosti při zjišťování různých mínění. Poradní orgány by se měly i v budoucnosti personálně pružně obměňovat, případně k různým dalším tématům nově konstituovat, a činnost v nich by měla být umožněna každému advokátovi, který o takovou činnost projeví zájem. Jisté limity tohoto způsobu zjišťování různých názorů jsou zajisté dány hledisky rozpočtovými a praktickými. Zatím nejsme v situaci, kdy by tato hlediska hrála nějakou podstatnou roli. Zájem o činnost v takto konstituovaných orgánech nepřesahuje totiž rozumné a přiměřené meze, srovnatelné s jinými evropskými advokátními komorami. Další organizační otázkou, kterou si představenstvo České advokátní komory kladlo, je otázka organizace kanceláře České advokátní komory. Kancelář České advokátní komory má především administrativně zajišťovat ty činnosti, které při správě advokátního povolání ukládá České advokátní komoře zákon o advokacii. Už jen k těmto činnostem (zápisy a vyškrtávání ze seznamu, kárné řízení, zkoušky, určování advokátů apod.) je zapotřebí administrativní podpory, jejíž rozsah je samozřejmě závislý na počtu příslušníků stavu, tedy zejména advokátů a advokátních koncipientů. Komora si ovšem v rámci úvah o občanské společnosti sama dobrovolně klade i určité další úkoly, snad nikoliv nedůležité, jako je například výchova současných i budoucích generací advokátů, užitečné kontakty s advokátním povoláním v zahraničí na multilaterální i bilaterální úrovni, advokátní tisk, kontakty s legislativním a justičním prostředím vnitrostátním a částečně zahraničním, péče o stavovskou legislativu atd. Tyto úkoly si vyžadují další rozsáhlou administrativní podporu kanceláře. V neposlední řadě jsou to i úkoly reprezentace celého stavu, které v kanceláři spotřebují jisté pracovní úsilí. Je proto jedním ze zásadních úkolů představenstva, aby kancelář Komory organizačně i personálně uzpůsobilo tak, aby uvedené úkoly byly plněny efektivně a úsporně, a to i s ohledem na to, že činnost Komory a její kanceláře je téměř výlučně financována příslušníky stavu, a nelze tedy spoléhat na nějaké dotace 12 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 199913 Zpráva o činnosti představenstva ČAK nebo příspěvky ze strany státního rozpočtu, jakkoli popsané činnosti kryjí namnoze nejen zájmy samotného stavu, ale i zájem veřejný či celospolečenský. Tato okolnost ovšem nemá znamenat, že by se advokacie nějakých podpor domáhala nebo chtěla domáhat; daný stav je přirozený v systému založeném na principech občanské společnosti. Pokud jde o organizaci kanceláře Komory, jak byla vytvořena v posledním funkčním období, lze snad odkázat na údaje uvedené pod bodem I. Pokud jde o personální složení kanceláře, stálo představenstvo před jistými zásadními alternativami, pokud jde o vedoucí pracovníky kanceláře. Jedna z nich spočívá v obsazování vedoucích míst advokáty nebo bývalými advokáty, jejichž vztah ke Komoře může být buď pracovněprávní (pokud se vzdají výkonu advokacie), nebo smluvní (pokud, byť v omezené míře, hodlají i nadále advokacii vykonávat). Druhá možnost spočívá v obsazení těchto míst nejrůznějšími profesionály bez vztahu k výkonu advokátního povolání (právníci, ekonomové, filologové, počítačoví specialisté, žurnalisté, sociologové apod.). Při střetu těchto dvou možností nezbylo než vyjít z jistého pragmatického kompromisu, zejména proto, že jedna i druhá alternativa byla mezi členy představenstva i ostatních orgánů Komory v celé své čistotě dosti bojovně zastávána. Uzavřený kompromis spočívat nakonec v tom, že pro činnosti bezprostředně spojené s výkonem advokátního povolání byli pro kancelář nově vybráni pracovníci s rozsáhlými zkušenostmi z výkonu advokátního povolání (jako například vedoucí kárného oddělení dr. Syka, vedoucí stížnostního oddělení dr. Marešová a referentka pro výchovu dr. Vanderková), kdežto pro výkon vedoucích funkcí v jiných oblastech byli přijati právníci neadvokáti nebo jiní odborníci s kvalifikací a zkušenostmi v příslušném oboru (dr. Wurstová, F. Jirousek mezinárodní oddělení, dr. Machová právní odbor, dr. Slavíková legislativa, Petr Pazdírek koordinátor počítačové sítě). Představenstvo má zato, že tento kompromis byl užitečným řešením a že i v příštím funkčním období nebude možno postupovat jiným než tímto pragmatickým způsobem. Zřízení dalších specializovaných neprávnických vedoucích pozic je přitom pravděpodobné (např. specialista pro vztahy s veřejností). 3. Stavovské právní vědomí Představenstvu České advokátní komory přirozeně nepříslušelo zkoumat nějaké teoretické otázky stavu právního vědomí obyvatelstva této země, ačkoliv i o tom dostávalo v průběhu své profesní i funkcionářské činnosti různé konkrétní signály, ne vždy zcela pozitivní. Na druhé straně se však představenstvo nemohlo vyhnout obecným úvahám o právním vědomí advokátů a advokátních koncipientů, o jeho případných úskalích a nedostatcích a o způsobu, jak toto právní vědomí postupně přivést na žádoucí průměrnou evropskou úroveň. Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen14 Shora uvedený postulát průhledného a předvídatelného chování každého advokáta při poskytování právních služeb a snad i mimo tuto oblast není nic jiného, než postulát na alespoň statisticky shodné stavovské právní vědomí všech advokátů; a tento postulát v praxi znamená formulovat základní zásady, jimiž by se chování advokátů v jejich profesionální praxi mělo řídit. Takové zásady je však zapotřebí nejen formulovat, ale jejich dodržování i do jisté míry kontrolovat a v denní praxi vynucovat. K tomuto účelu byla přijata Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů, o jejichž praktickou aplikaci se představenstvo v celém funkčním období se značným úsilím pokoušelo. K internalizaci těchto pravidel do stavovského právního vědomí advokátů a advokátních koncipientů sloužila různá setkání na regionálních a jiných úrovních, kde byla pravidla vysvětlována a propagována, ale i jejich zařazení do výchovy pro advokátní koncipienty a v neposlední řadě též kárná praxe, která ve svých četných rozhodnutích pravidla interpretovala a aplikovala, včetně ukládání kárných opatření za jejich nerespektování. Představenstvo také iniciovalo sestavení Sbírky kárných rozhodnutí České advokátní komory a dbalo na publikaci i zahraničních kárných rozhodnutí, zajímavých z hlediska stavovského právního vědomí. Jakkoliv snad počet stížností nebo zahajovaných kárných řízení nesvědčí nějak výrazně o tom, že by s naším stavovským právním vědomím bylo už všechno v nejlepším pořádku, přece jen snad lze alespoň ocenit úsilí Komory o to, aby každé porušení pravidel výkonu povolání bylo vlastními stavovskými orgány Komory přezkoumáváno a v míře přiměřené závažnosti provinění, ale i celkově panujícím poměrům, též náležitě postihováno. Druhá stránka této problematiky se ovšem týká korektního obsahu právního vědomí široké veřejnosti ve vztahu k advokacii a k výkonu advokátního povolání. I toto právní vědomí je dosud namnoze podstatně deformováno a představy o funkci a povinnostech advokáta jsou často podivné. To se bohužel netýká jen široké klientské veřejnosti, nebo jiných účastníků právních vztahů, kteří s advokátem přicházejí do styku, ale někdy i nejrůznějších státních orgánů. Tyto falešné představy kladou často na advokáta zcela nepřiměřené požadavky, a to od toho, že advokát je povinen jakýmikoliv prostředky prosadit zájem svého klienta, přes požadavek na advokáta jako jakéhosi nestranného arbitra mezi znepřátelenými stranami, až po požadavek, že advokát má být loajálním spolupracovníkem státního orgánu při co nejrychlejším vyřízení úředního spisu bez ohledu na oprávněné zájmy svého klienta. Tyto příklady patrně svědčí hlavně o tom, že široká veřejnost namnoze nemá správné představy o postavení a funkci advokáta v demokratické společnosti a že i pro její výchovu bude v tomto směru potřeba ještě mnoho udělat. To se jeví jako trvající úkol stížnostního oddělení kanceláře Komory, kontrolní rady, kárné komise i představenstva. Tyto orgány advokacie 14 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 199915 Zpráva o činnosti představenstva ČAK musí být schopné široké veřejnosti v konkrétních případech přesvědčivě dokazovat, proč tvrzená pochybení advokátů pochybeními nejsou a proč jsou jisté požadavky na ně kladené neoprávněné. 4. Obrana nezávislosti advokáta Advokát je při poskytování právních služeb nezávislý a úkolem jeho stavovské organizace nepochybně je tuto jeho nezávislost v případě potřeby bránit. Nechceme zde teoreticky diskutovat problémy případné závislosti advokáta na jediném velkém klientovi nebo závislosti jednoho advokáta od advokáta druhého. Jde nám zde o stav, kdy advokát pracuje pod politickými nebo státními tlaky, případně pod tlaky jiných organizovaných skupin; nebo kde pracuje v důvodné obavě před takovými tlaky. Představenstvu není znám žádný případ, kdy by advokát byl takovémuto tlaku ohrožujícímu jeho nezávislost přímo vystaven. To samo o sobě již svědčí o jistém stupni občanských práv a svobod, kterého Česká republika za posledních deset let dosáhla. Jisté znepokojení představenstva však vyvolává počet případů, v nichž je proti advokátům zahajováno trestní řízení v souvislosti s výkonem jejich povolání. V roce 1997 bylo takových případů 12, v roce 1998 a v 1. pololetí 1999 dosáhl tento počet 23 případů. Do agendy představenstva České advokátní komory se dostávají tyto případy v souvislosti s řízením o vyškrtnutí advokáta ze seznamu v důsledku pravomocného odsouzení v trestním řízení a dále v souvislosti s řízením o pozastavení výkonu advokacie v důsledku trestního řízení proti němu vedeného, nebo již pravomocně ukončeného. Instruktivní jsou zejména případy, kdy jde o fakultativní pozastavení výkonu advokacie při zahájení trestního řízení pro úmyslný trestný čin. Takových případů napadlo za celé funkční období 63 do , přičemž o pozastavení výkonu advokacie bylo rozhodnuto v 16 případech, kdežto v 47 případech bylo rozhodnuto výkon advokacie nepozastavit. Při posuzování těchto případů musí brát představenstvo v úvahu nejen zájem stavu na důvěře veřejnosti v řádný výkon advokacie, případně zájem dalších klientů na ochraně proti možným podobným excesům advokáta, nýbrž i individuální zájmy konkrétního advokáta nebo advokátního koncipienta na nepřerušeném výkonu jeho povolání. Už samo vznesení obvinění má v místě činnosti advokáta obvykle difamující povahu, která nezůstává bez vlivu na rozsah právních služeb advokátem poskytovaných. Pozastavení výkonu advokacie pak advokáta přímo zbavuje veškerých jeho výdělkových možností a může tedy mít nedozírné následky pro něho i pro osoby na jeho výdělku závislé. Tyto úvahy tedy vedly představenstvo při rozhodování k obzvláštní rozvaze a opatrnosti, Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen16 přičemž rozhodováno bylo zásadně až po osobním slyšení advokáta v představenstvu Komory. Poznatky, které představenstvo při této činnosti získalo, nejsou bez zajímavosti ani pro advokáty a snad ani pro příslušné státní orgány. Ve značné části trestních řízení zahajovaných proti advokátům vystupuje advokát jako spoluobviněný se svým bývalým nebo ještě současným klientem, a to obvykle jen na základě obhajoby spoluobviněného, že záležitost zpracovával jeho advokát. Pozice advokáta při jeho vlastní obhajobě bývá v těchto případech podstatně ztížena jeho povinností mlčenlivosti vůči spoluobviněnému klientovi. Při jen poněkud bližším objasnění věci je obvykle zřejmé, že tvrzené trestné jednání advokáta nebylo vůbec spácháno, nebylo úmyslné, nebo že mu alespoň nebude možno úmysl prokázat. I v jiných případech, kdy advokát je obviněn sám nebo další spoluobivnění nejsou jeho klienty, jsou vznesená obvinění často tak vágní, nepřesná a rozporuplná, že jenom na jejich základě je vyloučeno přistoupit k tak závažnému opatření jako je pozastavení výkonu advokacie. Představenstvo se však setkalo i s případy, kdy se nemohlo ubránit dojmu, že zahájení trestního řízení proti advokátovi je výsledkem nějakých osobních sporů či averzí nebo v horším případě i soupeření různých zájmových skupin na místní úrovni. Představenstvo projednávalo situaci při trestním stíhání advokátů s nejvyššími představiteli státního zastupitelství a Policie ČR a na své poznatky upozornilo. Upozornilo též na to, že z mnoha přezkoumávaných případů evidentně vyplývá porušení stavovských povinností advokáta, které by bylo možno rychle a účinně vyřídit v kárném řízení proti advokátovi bez zbytečného použití trestněprávních mechanismů. Státnímu zastupitelství v poslední době též oznamuje všechny případy, v nichž neshledalo důvody pro pozastavení výkonu advokacie trestně stíhanému advokátovi. Situaci v oblasti trestního stíhání advokátů bude představenstvo i nadále pozorně sledovat a v konkrétních případech bude čelit všem tlakům, které by ohrožovaly nezávislost při výkonu advokacie. Je však i na advokátech samotných, aby ve svých právních případech postupovali vždy s přiměřenou dávkou prozíravé opatrnosti a rozvahy, a zejména také, aby svou spisovou a jinou evidenci udržovali v přehledném pořádku, a byli tedy v každém okamžiku schopni čelit různým neoprávněným nařčením. Naivita, euforie, bezmezná důvěra bez jakéhokoliv pokusu o alespoň vnitřní výhradu nepatří k výbavě žádného profesionála, natož advokáta. 5. Výchova, zkoušky, publikační činnost, smírčí řízení Jakkoliv nesourodě zní nadpis tohoto bodu, jde ve všech případech o činnosti, které vedle činností kárných (o nich podává zprávu kontrolní rada a kárná komise) mohou nejvíce ovlivnit stavovské právní vědomí advokáta, jak o něm už 16 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 199917 Zpráva o činnosti představenstva ČAK byla shora zmínka. Proto i jim představenstvo věnovalo ve své činnosti patřičnou pozornost. Při úvahách o výchovné činnosti České advokátní komory muselo představenstvo zhodnotit několik východisek. Především šlo o to, k jakému okruhu příslušníků stavu se má výchovná činnost v první řadě obracet. Výchovná činnost Komory není jejím mandatorním úkolem podle zákona a tím spíše je především také z rozpočtových důvodů nutné tuto činnost nějakým způsob eliminovat. Představenstvo vyšlo z toho, že výchovná činnost má směřovat především vůči nové generaci advokátů, tedy vůči advokátním koncipientům, kdežto advokáti se mají o uchování, aktualizaci a rozšiřování své kvalifikace postarat ponejvíce sami. K tomu je ostatně v současné době na trhu vzdělání dostatek příležitostí. Při šíři a sílící specializaci právních služeb poskytovaných advokáty by také kvalifikovaný a rovnoměrně spravedlivý výběr instruktážních témat nebyl jednoduchý. Případná školení advokátů svěřilo tedy představenstvo regionálním zmocněncům, kteří daleko lépe mohou posoudit zájem a potřeby ve svých regionech. Na centrální úrovni zůstala tak pouze některá nadnárodní témata, k nimž byla obvykle ve spolupráci s nějakou zahraniční institucí uspořádána celá řada seminárních a konferenčních akcí. Tento přístup umožnil plně se soustředit na výchovu koncipientů. Východiskem pro vypracování výchovného programu musela být především úvaha o tom, v jakém stavu znalostí a profesních návyků opouští student právnické fakulty školu a přichází do advokacie. V tomto směru nebylo možno přehlédnout, že absolventi českých právnických fakult přicházejí do praxe sice výborně vybaveni teoretickými poznatky z oborů pozitivního práva, jejich nedostatky však spočívají v oblasti praktické právní aplikace, organizace práce právníka a zejména v oblasti osobnostní formace, kde jejich představy o výkonu praktického právního povolání zdaleka neodpovídají evropskému průměru. Absolventi naše právnické fakulty opouštějí zhusta se stejně falešnými představami, s jakými na ně přicházeli, to jest, že účelem praktického výkonu právnického povolání je osobní zisk nebo moc, často obojí; jen stěží chápou, že tímto účelem je snad ve všech právnických postaveních především služba, neříkáme-li už spravedlnosti, pak alespoň právu a široké veřejnosti. To platí víc, než kde jinde, v advokacii. Advokacie se tudíž musí alespoň pokoušet tyto formační nedostatky napravit, není-li na to už někdy pozdě. Reforma výchovy koncipientů, k níž představenstvo přistoupilo v minulém funkčním období, se tedy v souladu s uvedenými poznatky zaměřila především na praktickou aplikaci typických právních předpisů práva občanského, obchodního, trestního a správního, a výhledově již i evropského, na organizační předpoklady samostatného výkonu advokacie a na etiku výkonu povolání. Již zmíněný nárůst počtu koncipientů a nutnost provádět výuku některých předmětů v užších skupinách vedla pak k její decentralizaci na více míst na území státu, Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen18 což samozřejmě znamená zvýšené náklady a požadavky na organizaci. Ve svém rozpočtu pamatuje Komora na tyto náklady vysokou částkou 2 mil. Kč. Představenstvo doufá, že to je návratný vklad do úrovně české advokacie v budoucnosti. S výchovnou činností úzce souvisí i politika Komory v souvislosti s advokátními zkouškami. Velice pozitivně lze hodnotit úpravu obsaženou v platném zákonu o advokacii, podle níž zkušební komisi pro advokátní zkoušky jmenuje dílem ministr spravedlnosti, dílem na návrh předsedy Nejvyššího soudu a dílem na návrh Komory. Tím totiž prakticky odpadly dříve vznášené výtky, že vysoké požadavky kladené při zkoušce na kandidáty advokacie jsou pouze důsledkem jakýchsi konkurenčních vztahů mezi advokáty dosavadními a budoucími. Praxe zcela naopak ukazuje, že nejvyšší požadavky na kandidáty kladou právě ti zkušební komisaři, kteří sami advokáty nejsou. Jistou diskusi vyvolala v představenstvu, ale i v samotné zkušební komisi otázka, zda tradiční forma zkoušky (písemná práce a ústní zkouška z jednotlivých zkušebních předmětů) dosud odpovídá moderním požadavkům a zda nemá být nahrazena jinými postupy (texty). Konečné stanovisko obou zmíněných orgánů přisvědčilo nakonec názoru neopouštět dosavadní zkušební formy, které se v podstatě osvědčily s tím, že případné lidské selhání při zkouškách tohoto typu lze venkoncem napravit snadněji, než stejně možné lidské selhání při zkouškových typech testových. Letošní události s přijímacími testy na právnické fakulty daly tomuto stanovisku za pravdu. Nutnost zkušebních testů při advokátních zkouškách není dána ani nějakým enormním, klasickými metodami nezvládnutelným, počtem kandidátů. Výjimečné postavení ve zkušebním systému mají uznávací zkoušky pro zahraniční advokáty. Pro ty byl vytvořen zvláštní sbor zkušebních komisařů s jazykovými znalostmi a provádějí se formou testu. Testy zde byly zvoleny z několika důvodů. Především se ověřování znalostí zahraničních kandidátů s ohledem na rozsah jejich oprávnění na území České republiky týká jenom velmi úzkého rozsahu vědomostí, tedy českého stavovského práva a zcela základních všeobecných právních principů platných v České republice. Takový úzký obor lze do omezeného počtu testových otázek bez nesnází zařadit. Uznávací zkoušky je dále možno skládat i v jiném, na našem území běžně používaném jazyce, než je čeština, tedy v praxi zejména v angličtině, francouzštině či němčině. Jelikož zkušebními komisaři jsou jmenováni čeští rodilí mluvčí s dobrými jazykovými znalostmi alespoň jednoho z uvedených jazyků, bylo by i prakticky obtížné vybírat pro každého kandidáta kvalifikovaného zkušebního komisaře tak, aby se dala vyloučit různá nedorozumění a z toho případně plynoucí stížnosti na objektivitu či kvalitu zkoušky. Konečně řada kandidátů z řad zahraničních kolegů, zejména z anglosaské oblasti, je na testovou formu všech možných zkoušek přivyklá a je- 18 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 199919 Zpráva o činnosti představenstva ČAK nom nesnadně by bylo možno jim vysvětlit, proč česká uznávací zkouška vychází z jiného principu. Stejně jako činnost výchovná, tak ani publikační činnost Komory není její činností mandatorní. Pro umožnění styku s advokáty a advokátními koncipienty i pro jistou reprezentaci stavu považovalo však představenstvo jistou minimální ediční činnost Komory za nezbytnou. Jako výsledek historického vývoje vydává Komora v současné době dva časopisy, tedy Bulletin advokacie a Právní praxi v podnikání. Oba časopisy se všem advokátům distribuují bez nějaké zvláštní platby s tím, že náklady jejich vydávání jsou již obsaženy v příspěvku advokáta na sociální fond. Časopisy si podle informací představenstva získaly mezi příslušníky stavu i v širší veřejnosti jistou oblibu, o čemž svědčí i několikanásobné ocenění Bulletinu advokacie v soutěži právnických časopisů. Jednotlivé náměty na zlepšení obsahu, případně kritické výhrady, řeší nezávislé redakční rady obou časopisů. Přes toto pozitivní hodnocení ediční činnosti Komory bude zřejmě namístě v budoucnosti úvaha o tom, jak vydávání obou časopisů zefektivnit, a to ať už sloučením nebo naopak jiným věcným rozdělením tematiky, nebo alespoň společnou distribucí. Dosavadní roční náklady na Bulletin advokacie ve výši Kč a na Právní praxi v podnikání v obdobné výši, které jsou hrazeny z položky na zvyšování odborné úrovně ze sociálního fondu, jsou vysoké a navíc titul zabývající se speciálně právní praxí v podnikání v současné době poněkud jednostranně již vybočuje z celkového zaměření Komory, která si nějaký zvláštní úkol právní podpory tohoto úseku neklade. Mezi nezanedbatelné činnosti Komory patří nepochybně i její činnost na úseku smírčího řízení mezi advokáty. Představenstvo v tomto směru nejen připravilo příslušný stavovský předpis, ale jeho členové v praxi i celou řadu smírčích řízení mezi advokáty již úspěšně provedli. Při smírčím řízení jde nejen o to, aby se k soudům zbytečně nedostávaly majetkové spory mezi advokáty a nesnižovala se tak důstojnost advokátního stavu, ale i o pěstování žádoucích kolegiálních vztahů. Praxe ze smírčího řízení by časem mohla vést i k vypracování jistých zásad pro majetkové vztahy mezi advokáty společníky (např. oceňování podílů), případně mezi advokáty samostatně podnikajícími a advokáty přidruženými či mezi substituenty a substituty. Takové zásady by ovšem neměly nikterak nahrazovat smluvní volnost v těchto vztazích, nýbrž sloužit spíše jako vzor nebo vodítko jak pro sestavování smluv příštích, tak pro řešení problémů v dosavadních smlouvách neupravených. 6. Rovný přístup k právům Již v návrhu usnesení minulého sněmu si představenstvo předsevzalo provést rozbor rovného přístupu k právům v České republice a navrhnout v tomto směru příslušná opatření pro zlepšení dosavadního stavu. Tomuto úkolu se představenstvo Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen20 intenzivně věnovalo. Úkol spolupůsobit při zajišťování rovného přístupu k právům pro všechny osoby je pro advokátní komory při srovnání historickém i teritoriálním úkolem zcela legitimním. Je-li totiž advokátní komora v rámci občanské společnosti onou entitou, která má na patřičné profesionální úrovni a s vysokým stupněm právní i mravní odpovědnosti zajišťovat v podstatě exkluzívně poskytování právních služeb, musí si nutně klást i otázku, do jaké míry stíhají tyto povinnosti příslušníky stavu i v situacích, které nelze jednoduše vyřešit s použitím principů tržního hospodářství, tedy zejména neomezené smluvní volnosti. Rovný přístup k právům musí tedy znamenat možnost přístupu k právním službám pro každého bez ohledu na to, zda se na trhu našel někdo ochotný takovou službu poskytnout, anebo ji poskytnout za ekonomických podmínek pro sebe ztrátových. Řešení těchto situací je samozřejmě především úkolem právního státu. V posledních devíti letech to však byla paradoxně advokátní komora, kdo těmto otázkám věnoval vůbec nějakou pozornost, a to při ostentativním nezájmu státu, který v této souvislosti bez jakéhokoli rozboru vždy pouze obecně poukazoval na své rozpočtové potíže a jakékoli snahy Komory navíc lacině zlehčoval tvrzením, že advokátům jde při těchto úvahách výhradně o zajištění dalších příjmových zdrojů. Tyto přístupy musí Česká advokátní komora věcně a rozhodně odmítnout. Byla to iniciativa Komory, která již do prvního zákona o advokacii platného od prosadila ustanovení, že Komora může určit advokáta každému, kdo se nemůže domoci poskytnutí právních služeb, a to ještě za podmínek, které sama stanoví, tedy převážně bezplatně. Toto ustanovení, dodnes platné, je v celém našem právním systému jediným ustanovením, které jakžtakž zajišťuje zásadu rovného přístupu k právům v právním státě. Se zajištěním rovného přístupu k právům nelze totiž směšovat ustanovení předpisů trestního práva o povinné obhajobě, která ostatně jsou zcela vytržena z jakéhokoliv kontextu rovného přístupu k právům a navíc ve svých důsledcích zajišťují právo na státem placené právní služby někdy i těm, kteří právní řád tím nejhrubším způsobem porušují nebo těm, kdo by si sami mohli advokáta obstarat a zaplatit. Tyto předpisy tedy koneckonců ještě víc porušují zásadu rovného přístupu k právům, protože zcela nedůvodně zavádějí distinkci mezi právy trestně stíhaných osob a právy jiných a úplně pouštějí ze zřetele kritéria potřebnosti a nedostupnosti právní služby, zejména z hledisek majetkových a osobních. To pak zbytečně vede ke všeobecné nespokojenosti: ministerstvo žehrá na vysoké náklady a předhazuje je zcela alibisticky advokacii; advokáti jsou pochopitelně nespokojeni s výší svých pohledávek za státem a nutí Komoru, aby něco podnikla; a veřejnost se jen diví, kdo nárok má a proč ho jiní nemají. Počet Komorou určovaných advokátů rok od roku vzrůstá. V tomto funkčním období bylo v roce 1997 určeno 488 advokátů, v roce advokátů a v 1. pololetí 1999 již 689 advokátů. Více než 95 % určení je přitom bezplatných. Vedle 20 Bulletin advokacie / zvláštní číslo říjen 1999 Zobrazit více Číslo: NPK 01 Číslo vydání: 5 Strana: 1 Název: Statut Rady kvality ČR Celkem stran: 8 Platnost od: 15.6.2016 Počet příloh: 0 Statut Rady kvality ČR Schváleno usnesením vlády ČR č. 551 z 15. června 2016 Více STANOVY. spolku SK Viktorie, z.s. čl. I. Název a sídlo, působnost a charakter spolku STANOVY spolku SK Viktorie, z.s. čl. I Název a sídlo, působnost a charakter spolku 1) SK VIKTORIE, z.s. (dále jen zapsaný spolek ) je spolkem, který je založen jako volný spolek fyzických osob, sdružující Více STANOVY UNIE ČESKÝCH FOTBALOVÝCH ROZHODČÍCH STANOVY UNIE ČESKÝCH FOTBALOVÝCH ROZHODČÍCH Článek I. Úvodní ustanovení 1) Název občanského sdružení: Unie českých fotbalových rozhodčích (dále jen UČFR ). Sídlo: Diskařská 100, Praha 6, PSČ 169 00 2) Více Statut Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Statut Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů III. schválený usnesením vlády ze dne 10. října 2001 č. 1033 a změněný usnesením vlády ze dne 12. prosince 2007 č. 1386 a usnesením vlády ze dne 3. listopadu Více Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA volební období Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2011 6. volební období 446 Senátní návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, Více příspěvkem stanoveným Valnou hromadou. O přijetí rozhoduje Správní výbor, který STANOVY Článek I. Úvodní ustanovení 1. Název sdružení je Spolek českých právníků Všehrd (dále jen Spolek ) 2. Sídlem Spolku je 110 00 Praha l, náměstí Curieových 901/7. 3. Předmětem činnosti je spolková Více 16. maturitní otázka (A) 16. maturitní otázka (A) 16) Právní instituce soustava obecných soudů,druhy soudní moci Ústavní soud, státní zastupitelství, advokacie, notářství Soudnictví, státní zastupitelství, advokacie, notářství Více VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 10. října 2001 č. 1033 o zřízení Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů V l á d a I. z ř i z u j e Radu vlády pro rovné příležitosti žen Více Statut Rady vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci Statut Rady vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci Článek 1 Úvodní ustanovení 1. Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen Rada ) je stálým poradním orgánem vlády ČR v oblasti Více Statut Rady vlády České republiky pro záležitosti romské menšiny Statut Rady vlády České republiky pro záležitosti romské menšiny schválený usnesením vlády ze dne 29. března 2010 č. 254 ve znění usnesení vlády ze dne 4. ledna 2012 č. 13 Článek 1 Úvodní ustanovení (1) Více VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Statut Rady vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst. Článek 1 Úvodní ustanovení. Článek 2 Působnost Rady VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha k usnesení vlády ze dne 19. ledna 2015 č. 48 Statut Rady vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst Článek 1 Úvodní ustanovení 1. Rada vlády pro konkurenceschopnost Více STANOVY. nezávislého spolku ARTE spolek rodičů a přátel školy. při Základní umělecké škole Klášterec nad Ohří, STANOVY nezávislého spolku ARTE spolek rodičů a přátel školy při Základní umělecké škole Klášterec nad Ohří, J. Á. Komenského 677, 431 51, Klášterec nad Ohří Čl. I Název a sídlo Článek 1 Nezávislý spolek Více STATUT OKRESNÍ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY V JABLONCI NAD NISOU. Část první. Základní ustanovení STATUT OKRESNÍ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY V JABLONCI NAD NISOU Část první Základní ustanovení 1 1) Okresní hospodářská komora v Jablonci nad Nisou (dále jen komora ) je sdružení podnikatelů, zřízeným zákonem ČNR Více Stanovy Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, z.s. Stanovy Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, z.s. Část I. Základní ustanovení 1 Název, sídlo a působnost spolku 1. Název spolku: Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, z. s. 2. Asociace institucí Více Tělovýchovná jednota Přelovice, z.s. STANOVY Tělovýchovná jednota Přelovice, z.s. I. Úvodní ustanovení 1. Tělovýchovná jednota Přelovice, z.s. (zapsaný spolek) je spolkem dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Více STANOVY. Stránka 1 z 6. Nezávislého spolku. Přátelé Základní umělecké školy v Pardubicích-Polabinách. Lonkova 510, Pardubice 530 09 STANOVY Nezávislého spolku Přátelé Základní umělecké školy v Pardubicích-Polabinách Lonkova 510, Pardubice 530 09 Stránka 1 z 6 Část I. Název a sídlo spolku Článek 1 Název spolku zní: Nezávislý spolek Více S T A T U T. Okresní hospodářské komory Karviná S T A T U T Okresní hospodářské komory Karviná Část první Čl. 1 Základní ustanovení (1) Okresní komora (dále jen komora ) je ustavena na základě zákona č. 301/1992 Sb. o Hospodářské komoře ČR a Agrární Více Návrh na registraci občanského sdružení Věc: Návrh na registraci občanského sdružení V souladu s 6 zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, předkládá přípravný výbor ve složení: Veronika Kolářová, bytem: Bítov 2, 266 01 Beroun r.č. 776105/0660 Více Stanovy zapsaného spolku Amelie, z.s. Stanovy zapsaného spolku Amelie, z.s. Čl. 1. Základní ustanovení Spolek Amelie, z.s. vznikl pod názvem Amelie, o.s. v roce 2006 a byl zapsán v rejstříku občanských sdružení Ministerstva vnitra České republiky Více PLATNÉ ZNĚNÍ STATUTU RADY VLÁDY PRO NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE PLATNÉ ZNĚNÍ STATUTU RADY VLÁDY PRO NESTÁTNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE Schváleno usnesení vlády ze dne 29. srpna 2012 č. 630, ve znění usnesení vlády ze dne 5. května 2014 č. 332, ve znění usnesení vlády ze Více Závěr č. 85 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 14. 12. 2009. Okruh účastníků v řízení o přezkoumání územního plánu MINISTERSTVO VNITRA Poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu Závěr č. 85 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 14. 12. 2009 Okruh účastníků v řízení o přezkoumání územního Více Stanovy České společnosti fyziků v medicíně, z.s. Stanovy České společnosti fyziků v medicíně, z.s. Čl. 1 Charakter sdružení (1) Česká společnost fyziků v medicíně, z.s. (dále jen ČSFM) je založena podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve Více VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Výbor pro Evropskou unii (pracovní úroveň) Jednací řád VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha č. 3 k usnesení vlády ze dne 6. srpna 2014 č. 664 Výbor pro Evropskou unii (pracovní úroveň) Jednací řád Článek 1 Organizace jednání 1) Výbor pro Evropskou unii na pracovní Více VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha k usnesení vlády ze dne 9. března 2015 č. 171 Statut Vládní dislokační komise a regionálních dislokačních komisí Čl. I. Úvodní ustanovení 1. Vládní dislokační komise a regionální Více U S N E S E N Í. t a k t o : Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : č. j. 3 Ads 30/2006-49 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: JUDr. Více VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha k usnesení vlády ze dne 15. prosince 2014 č. 1062 STATUT Rady vlády pro stavebnictví České republiky Článek 1 Úvodní ustanovení (1) Rada vlády pro stavebnictví České republiky Více Statut MAS Zlatá cesta, o. p. s. Čl. 1 Úvodní ustanovení Statut MAS Zlatá cesta, o. p. s. Čl. 1 Úvodní ustanovení 1. MAS Zlatá cesta, o. p. s. (dále jen společnost ) vznikla dne 3. srpna 2006 zápisem do rejstříku obecně prospěšných společností vedeného Krajským Více S T A T U T České asociace basketbalových rozhodčích ČBF Oblast Střední Morava S T A T U T České asociace basketbalových rozhodčích ČBF Oblast Střední Morava A. Základní ustanovení. Postavení, název a sídlo. 1. Česká asociace basketbalových rozhodčích ČBF Oblast Střední Morava (dále Více STANOVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ UNIE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ ČR, o, s. STANOVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ UNIE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ ČR, o, s. Článek 1 Úvodní ustanovení 1. Název sdružení je Unie malých a středních podniků ČR, o. s. (dále jen sdružení. Anglický ekvivalent názvu Více Stanovy Asociace pracovníků středisek výchovné péče 1 Stanovy Asociace pracovníků středisek výchovné péče Hlava I. Název, sídlo a působnost organizace Čl.1. Zakládaná stavovská organizace má název: Asociace pracovníků středisek výchovné péče (dále jen Asociace). Více VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Příloha k usnesení vlády ze dne 11. června 2007 č Statut. Rady vlády České republiky pro bezpečnost silničního provozu VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha k usnesení vlády ze dne 11. června 2007 č. 642 Statut Rady vlády České republiky pro bezpečnost silničního provozu Článek 1 Úvodní ustanovení Rada vlády České republiky pro Více Prezidium Exekutorské komory České republiky Na Pankráci Praha 4. V Praze dne Prezidium Exekutorské komory České republiky Na Pankráci 58 140 00 Praha 4 V Praze dne 04.09.2015 Věc: Návrh na změnu Statut redakční rady časopisu Komorní listy Vážené prezidium, dovoluji si Vám předložit Více S T A T U T Justiční akademie Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. března 2011, č.j. 274/2008-OJ/ORGV, kterou se vydává Statut Justiční akademie, ve znění instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. března 2014, č.j. Více Organizační řád obce Nový Jáchymov Organizační řád obce Nový Jáchymov I. Úvodní ustanovení Organizační řád je součástí vnitřního a kontrolního systému obce, který řeší organizační vztahy mezi obcí, obecním úřadem a jeho jednotlivými pracovníky. Více Bezplatná právní pomoc stav, nedostatky, doporučení základní analýza Bezplatná právní pomoc stav, nedostatky, doporučení základní analýza Úvod Právo chudých, tedy právo upravující podmínky zajištění právní pomoci sociálně slabým, je součástí právního řádu na našem území Více STANOVY SPOLKU. Článek I. Název, sídlo, postavení Spolku STANOVY SPOLKU Článek I. Název, sídlo, postavení Spolku 1. Spolek je založen na principu dobrovolnosti a demokratických zásadách v souladu s ustanovením 214 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Více II. 1. STATUT OKRESNÍ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY MOST. Základní ustanovení II. 1. STATUT OKRESNÍ HOSPODÁŘSKÉ KOMORY MOST 1 Základní ustanovení 1) Okresní hospodářská komora Most (dále jen okresní komora ) je sdružením podnikatelů přijatých za její členy, zřízená podle zákona Více STANOVY. Čl. 3 Cíl činnosti spolku Spolek rodičů a přátel ZŠ a MŠ Chocerady STANOVY Čl. 1 Název a sídlo Název spolku: Spolek rodičů a přátel ZŠ a MŠ Chocerady (dále jen spolek ). Sídlo spolku: 257 24 Chocerady 267 Změna adresy sídla spolku Více Společenství přátel Cyrilometodějské školy Brno, z.s. Společenství přátel Cyrilometodějské školy Brno, z.s. STANOVY SPOLKU I. Úvodní ustanovení 1. Klub přátel Cyrilometodějské školy v Brně, ve smyslu zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, se s účinností Více S T A T U T zájmového sdružení právnických osob S T A T U T zájmového sdružení právnických osob EUROREGION PRADĚD 1 NÁZEV, SÍDLO A PRÁVNÍ FORMA 1. Název sdružení: Euroregion Praděd 2. Sídlem Euroregionu Praděd je Vrbno pod Pradědem, ul. Nové doby 111, Více ORGANIZAČNÍ ŘÁD SPOLKU SKUTEK Tento organizační řád upravuje zásady a pravidla činnosti orgánů spolku a rozvíjí stanovy. ORGANIZAČNÍ ŘÁD SPOLKU SKUTEK Tento organizační řád upravuje zásady a pravidla činnosti orgánů spolku a rozvíjí stanovy. I. Členství 1. Členem / členkou spolku se stává každá osoba, která podá řádně vyplněnou Více PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA. VII. volební období 390/1 PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA VII. volební období 390/1 Stanovisko vlády k návrhu poslanců Zuzky Bebarové Rujbrové, Stanislava Grospiče, Zdeňka Ondráčka, Jaroslava Borky a Soni Markové Více Samospráva Delegace Trvalé svěření Decentralizace Vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost Právní základ územní samosprávy čl Úst. + speciální Územní samospráva Obce Samospráva Delegace Trvalé svěření Decentralizace Vlastním jménem, na vlastní zodpovědnost Právní základ územní samosprávy čl.99-100 Úst. + speciální zákony Obec Základní územní Více Statut Rady vlády pro nestátní neziskové organizace Příloha usnesení vlády ze dne 27. dubna 2016 č. 362 Statut Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy Článek 1 Úvodní ustanovení Rada pro Evropské strukturální a investiční fondy (dále jen Rada Více STANOVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ. Dobrovolnické centrum Kladno STANOVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ Dobrovolnické centrum Kladno Čl. I. Název a sídlo sdružení Název občanského sdružení: Dobrovolnické centrum Kladno, o. s. (dále jen Sdružení ). Sídlo sdružení od 1.6.2011: ulice Více Statut Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v České republice Statut Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v České republice Článek I Úvodní ustanovení Národní koordinační skupina pro zavedení eura v České republice (dále jen NKS) je zřizována na základě Více ÚPLNÉ ZNĚNÍ STANOV. Spolku rodičů žáků Gymnázia Boskovice a absolventů gymnázia. I. Základní ustanovení ÚPLNÉ ZNĚNÍ STANOV Spolku rodičů žáků Gymnázia Boskovice a absolventů gymnázia I. Základní ustanovení 1. Spolek rodičů žáků Gymnázia Boskovice a absolventů gymnázia je spolek ve smyslu ustanovení 214 a Více VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha č. 1 k usnesení vlády ze dne 12. května 2014 č. 352 Statut Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Článek 1 Úvodní ustanovení (1) Rada vlády pro záležitosti romské menšiny Více STANOVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ STANOVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ Stanovy občanského sdružení Gabriela o.s. I. Úvodní ustanovení 1/ Občanské sdružení s názvem Gabriela o.s. /dále jen sdružení / je občanským sdružením, určeným k morální, hmotné Více Stanovy. Čl. I. Název a sídlo Stanovy Čl. I. Název a sídlo 1. Tyto stanovy jsou základním vnitřním předpisem dobrovolného seskupení občanů dle nového občanského zákoníku (zákona 89/2012 Sb. dále NOZ ) s názvem Občanská vzdělávací jednota Více Dne 3.12.1991 vzniklo Sdružení rodičů a přátel školy při ZŠ U Školské zahrady, založené dle tehdy platného zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, NÁVRH STANOV I. Úvodní ustanovení Dne 3.12.1991 vzniklo Sdružení rodičů a přátel školy při ZŠ U Školské zahrady, se sídlem U Školské zahrady 4, 182 00 Praha 8, IČ 457 73 530, založené dle tehdy platného Více Název pobočného spolku ZO ALFA SBTS Svitavy, p.s. STANOVY. Svitavy 2016 1 Název pobočného spolku ZO ALFA SBTS Svitavy, p.s. STANOVY Svitavy 2016 2 ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ Článek 1 1.1. Název pobočného spolku: ZO ALFA SBTS Svitavy, p.s. 1.2. ZO ALFA SBTS Svitavy, p.s. má sídlo Více Stanovy odborové organizace Odbory veřejné dopravy Stanovy odborové organizace Odbory veřejné dopravy Čl. 1. Název a sídlo 1. Název odborové organizace je: Odbory veřejné dopravy 2. Sídlo odborové organizace je: Praha Čl. 2 Povaha a cíl odborové organizace Více MĚSTO HORNÍ SLAVKOV TAJEMNÍK MĚSTSKÉHO ÚŘADU ORGANIZAČNÍ ŘÁD MĚSTSKÉHO ÚŘADU HORNÍ SLAVKOV. zaměstnanci města zařazení do městského úřadu ORGANIZAČNÍ ŘÁD MĚSTSKÉHO ÚŘADU HORNÍ SLAVKOV Zpracovatel: Mgr. Martin Stark Rozsah působnosti: zaměstnanci města zařazení do městského úřadu Nabývá účinnosti: Počet stran: Počet příloh: 20.5.2015 9 1 Více S T A T U T Krajské hospodářské komory Moravskoslezského kraje S T A T U T Krajské hospodářské komory Moravskoslezského kraje Část první čl. 1 Základní ustanovení (1) Krajská hospodářská komora Moravskoslezského kraje (dále jen KHK MSK) je sdružením podnikatelů přijatých Více S T A N O V Y Svazu obcí Národního parku Šumava S T A N O V Y Svazu obcí Národního parku Šumava Čl. I Základní ustanovení Svaz obcí Národního parku Šumava je zájmovým sdružením právnických osob, založeným podle 20 f j zákona č. 40/1964 Sb., občanský Více VZOR. Statut..., o. p. s. se sídlem..., IČ:... VZOR Statut..., o. p. s. se sídlem..., IČ:... Čl. 1 Úvodní ustanovení 1.... (název vč. zkratky právní formy)...(dále jen společnost ) vznikla dne... zápisem do rejstříku obecně prospěšných společností Více Úplné znění Statutu Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Statut Rady vlády pro nestátní neziskové organizace Úplné znění Statutu Rady vlády pro nestátní neziskové organizace Schváleno usnesením vlády ze dne 29. srpna 2012 č. 630, ve znění usnesení vlády ze dne 5. května 2014 č. 332. Statut Rady vlády pro nestátní Více STATUT SOCIÁLNĚ ZDRAVOTNÍ KOMISE RADY STATUTÁRNÍHO MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM RM 25. 2. 2015 usnesení č. 222/15 STATUT SOCIÁLNĚ ZDRAVOTNÍ KOMISE RADY STATUTÁRNÍHO MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM Článek 1 Úvodní ustanovení 1. Sociálně zdravotní komise (dále jen Komise ) je iniciativním a poradním Více Stanovy Spolku přátel Třeboně Stanovy Spolku přátel Třeboně strana 1 Stanovy Spolku přátel Třeboně Článek 1. Název a sídlo 1. Název občanského sdružení je: Spolek přátel Třeboně ( dále jen Spolek ) 2. Sídlem Spolku přátel Třeboně je: Více V L Á D A Č E S K É R E P U B L I K Y V L Á D A Č E S K É R E P U B L I K Y P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 10. prosince 2001 č. 1323 S t a t u t Vládního výboru pro zdravotně postižené občany Článek 1 Úvodní ustanovení (1) Vládní výbor Více Novela zákona o vysokých školách N Á V R H V Y B R A N Ý C H U S T A N O V E N Í K A K R E D I T A C Í M N Á V R H V Y B R A N Ý C H U S T A N O V E N Í K A K R E D I T A C Í M (výrazně pozměněné oproti původnímu návrhu) Návrh vymezení Orgánu pro vnitřní hodnocení kvality veřejné vysoké školy a Standardů Více Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. č.j. MSMT-45997/2013-1 V Praze dne 12.12. 2013 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Směrnice náměstka ministra pro vzdělávání ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterou se schvaluje statut a jednací řád Akreditační komise pro vyšší Více Statut Monitorovacího výboru Operačního programu Životní prostředí Příloha k č.j.: 84/M/15, 2386/ENV/15 Statut Monitorovacího výboru Operačního programu Životní prostředí Článek 1 Úvodní ustanovení Monitorovací výbor Operačního programu Životní prostředí (dále jen Monitorovací Více Představenstvo České advokátní komory se usneslo podle 44 odst. 4 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen zákon ) takto: Čl. EXTRAKT USNESENÍ PŘEDSTAVENSTVA ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY č. 2/1998 Věstníku ze dne 14. dubna 1998, kterým se upravuje smírčí řízení (advokátní smírčí řád), ve znění usnesení představenstva České advokátní Více Stanovy České ortodontické společnosti Stanovy České ortodontické společnosti Platné od 27.prosince 1993 (Změna 2.7.2003) I. Obecná ustanovení 1. Česká ortodontická společnost (dále jen společnost ) je samosprávná nepolitická odborná a vědecká Více PRÁVNÍ STANOVISKO K OTÁZCE POSTAVENÍ ČLENŮ DOZORČÍ KOMISE (zřizované Radou České televize dle zákona o České televizi) Česká televize Vážený pan generální ředitel Mgr. Jiří Janeček Kavčí hory 140 70 Praha 4 PRÁVNÍ STANOVISKO K OTÁZCE POSTAVENÍ ČLENŮ DOZORČÍ KOMISE (zřizované Radou České televize dle zákona o České televizi) Více Stanovy Česko-Slovenské společnosti pro mechaniku zemin a geotechnické inženýrství, o.s. (ČSSMZGI) Stanovy Česko-Slovenské společnosti pro mechaniku zemin a geotechnické inženýrství, o.s. (ČSSMZGI) čl. 1. Název a sídlo Název společnosti: Česko-Slovenská společnost pro mechaniku zemin a geotechnické Více Spolek rodičů a přátel při Základní škole v Rokytnici v Orlických horách. Stanovy spolku Spolek rodičů a přátel při Základní škole v Rokytnici v Orlických horách Stanovy spolku Čl. I Název a sídlo Spolek rodičů a přátel při Základní škole v Rokytnici v Orlických horách (dále jen spolek ) má Více Stanovy spolku. Náš Kopec, z.s. Stanovy spolku Náš Kopec, z.s. Čl. 1. Název, sídlo a působnost Náš Kopec o.s., ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, se s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen Více Návrh stanov spolku Spolek Poznání při GOH Návrh stanov spolku Spolek Poznání při GOH ČÁST I. Úvodní ustanovení a základní pojmy 1. Spolek Poznání GOH je nezávislým spolkem fyzických osob - rodičů a jiných zákonných zástupců žáků Gymnázia Olgy Více S t a n o v y. Sdružení rodičů a přátel ZŠ Mšeno S t a n o v y Sdružení rodičů a přátel ZŠ Mšeno I. Obecná ustanovení 1. Zakládá se občanské sdružení občanů, kteří mají zájem se aktivně podílet na vytváření a naplňování výchovné a vzdělávací koncepce Více (Sdělení) SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE EVROPSKÝ PARLAMENT 4.8.2011 Úřední věstník Evropské unie C 229/1 II (Sdělení) SDĚLENÍ ORGÁNŮ, INSTITUCÍ A JINÝCH SUBJEKTŮ EVROPSKÉ UNIE EVROPSKÝ PARLAMENT Jednací řád Konference parlamentních výborů pro evropské záležitosti Více Statut Rady pro výzkum a vývoj Statut Rady pro výzkum a vývoj P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 19. ledna 2005 č. 82, ve znění usnesení vlády: ze dne 19. října 2005 č. 1354, ze dne 15. listopadu 2006 č. 1321, ze dne 19. března 2007 Více STANOVY. I. Úvodní ustanovení STANOVY I. Úvodní ustanovení Sdružení rodičů a příznivců Gymnázia v Hořovicích, IČ: 616 86 123, bylo založeno v roce 1995 dle tehdy platného zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů, za účelem koordinace Více STANOVY SPOLKU RODIČŮ A PŘÁTEL MATEŘSKÉ ŠKOLY NA DLOUHÉM LÁNU, PRAHA 6 ÚPLNÉ ZNĚNÍ KE DNI 2015 STANOVY SPOLKU RODIČŮ A PŘÁTEL MATEŘSKÉ ŠKOLY NA DLOUHÉM LÁNU, PRAHA 6 ÚPLNÉ ZNĚNÍ KE DNI 2015 I. Základní ustanovení 1) Název spolku: Spolek rodičů a přátel MŠ Na Dlouhém lánu, Praha 6 Identifikační číslo Více Unie soudních znalců, o. s. STANOVY SPOLKU RODIČŮ A PŘÁTEL ZUŠ ZRUČ NAD SÁZAVOU Článek 1 Název a sídlo spolku (1) Název spolku zní: Spolek rodičů a přátel ZUŠ Zruč nad Sázavou (dále jen spolek ). (2) Sídlo spolku se nachází na adrese: Více Spolek přátel obchodní akademie v Plzni, z. s. Stanovy. I. Název, sídlo a účel spolku Spolek přátel obchodní akademie v Plzni, z. s. Stanovy I. Název, sídlo a účel spolku Spolek s názvem Spolek přátel Obchodní akademie v Plzni, z. s. (dále jen Spolek ) se sídlem v Plzni, je samosprávnou Více Stanovy. Sdružení podnikatelů Poohř í. I. Název a sídlo Stanovy Sdružení podnikatelů Poohř í I. Název a sídlo Název: Sdružení podnikatelů Poohří Sídlo: Jednoty 1931, 356 01 Sokolov. IČO: 266 26 993 Registrace: MV ČR dne 7.4.2003 pod č.j. VS/1-1/53519/03-R Sdružení Více Statut Rady pro zahraniční rozvojovou spolupráci VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY Příloha k usnesení vlády ze dne 19. prosince 2007 č. 1439 Statut Rady pro zahraniční rozvojovou spolupráci Článek I Úvodní ustanovení Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci (dále Více Stanovy Živnostenského společenstva podkovářů Preambule Stanovy Živnostenského společenstva podkovářů Živnostenské společenstvo podkovářů je sdružením fyzických a právnických osob - podnikatelů v oboru podkovářství, podnikajících na území České republiky. Více STANOVY. Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany České republiky, z. s. Čl. 1 Název STANOVY Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany České republiky, z. s. Čl. 1 Název Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany České republiky, z. s. Čl. 2 Sídlo Sukova 49/4, 602 Více Hospodářská komora okresu Karviná SEKCE VZDĚLÁVÁNÍ. Karviná Hospodářská komora okresu Karviná SEKCE VZDĚLÁVÁNÍ Karviná 2004 1 Hospodářská komora okresu Karviná sekce vzdělávání ORGANIZAČNÍ STRUKTURA: Představenstvo Hospodářské komory okresu Karviná Sekce vzdělávání Více N A Ř Í Z E N Í STAROSTY OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ SOKOLOV. č. VS 10.7 STATUT A JEDNACÍ ŘÁD BEZPEČNOSTNÍ RADY OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ SOKOLOV N A Ř Í Z E N Í STAROSTY OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ SOKOLOV č. VS 10.7 STATUT A JEDNACÍ ŘÁD BEZPEČNOSTNÍ RADY OBCE S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ SOKOLOV 2016 verze 3 strana 1/8 OBSAH: ČÁST PRVNÍ Statut Bezpečnostní Více SBÍRKA PŘEDPISŮ ČESKÉ REPUBLIKY PROFIL PŘEDPISU: Odkaz na návrh zákona a důvodovou zprávu na webu Poslanecké sněmovny, Sněmovní tisk č. Ročník 2016 SBÍRKA PŘEDPISŮ ČESKÉ REPUBLIKY PROFIL PŘEDPISU: Titul předpisu: Zákon o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře Citace: 320/2016 Sb. Částka: 125/2016 Sb. Na straně (od-do): 4869-4871 Rozeslána Více STANOVY JIKA Olomouckého dobrovolnického centra ( dále jen sdružení) 1 STANOVY JIKA Olomouckého dobrovolnického centra ( dále jen sdružení) Čl. I Úvodní ustanovení 1) Název sdružení: JIKA - Olomoucké dobrovolnické centrum, o.s. 2) Sídlo sdružení: Olomouc, Rooseveltova 84, Více VK KARLOVY VARY. člen Českého volejbalového svazu STANOVY VOLEJBALOVÉHO KLUBU KARLOVY VARY VK KARLOVY VARY člen Českého volejbalového svazu STANOVY VOLEJBALOVÉHO KLUBU KARLOVY VARY Číslo: 01/2015 Schváleno: 09.10.2015, členskou schůzí klubu Účinnost od: 10.10.2015 Článek 1 Název, charakteristika Více Statut pracovního výboru pro Architekturu a strategii Rady vlády pro informační společnost Statut pracovního výboru pro Architekturu a strategii Rady vlády pro informační společnost (dále jen statut ) Článek 1 Úvodní ustanovení (1) Pracovní výbor pro Architekturu a strategii (dále jen pracovní Více 1.2. Provozovat činnost směřující ke zrušení vyhlášky č. 488/2006 autorského zákona. STANOVY S.N.A. Preambule Název sdružení Sídlo 1. Poslání a základní cíle sdružení 2. Doba trvání sdružení 3. Členství 4. Vnitřní uspořádání 5. Hospodaření 6. Zánik a způsob majetkového vypořádání při zániku Více Stanovy. Revma Ligy v ČR, o.s. Stanovy Revma Ligy v ČR, o.s. Revma Liga v Č R je občanským sdružením ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, které bylo registrováno Ministerstvem vnitra České republiky dne 15. 8. 1991 pod Více 10. funkční období. Návrh zákona o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře. (Navazuje na sněmovní tisk č. 609 ze 7. volebního období PS PČR) 319 10. funkční období 319 Návrh zákona o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (Navazuje na sněmovní tisk č. 609 ze 7. volebního období PS PČR) Lhůta pro projednání Senátem uplyne 27. srpna 2016 Více Aktuální judikatura k obecnímu zřízení Aktuální judikatura k obecnímu zřízení Ing. Marie Kostruhová ředitelka odboru dozoru a kontroly Posuzování samostatné působnosti obcí při 310 kontrolách (2006 2012) bylo zjištěno celkem 1 688 případů porušení Více Název spolku je Právník pro chudé z. s. (dále jen Spolek). Anglický ekvivalent jeho názvu zní Lawyer for poor people. Sídlem Spolku je Praha. I. NÁZEV A SÍDLO Název spolku je Právník pro chudé z. s. (dále jen Spolek). Anglický ekvivalent jeho názvu zní Lawyer for poor people. Sídlem Spolku je Praha. II. ÚČEL Spolek je dobrovolný a samosprávný Více Stanovy ANIMA IUVENTUTIS, občanského sdružení zaměřeného na práci s dětmi a mládeží ostravsko opavské diecéze Stanovy ANIMA IUVENTUTIS, občanského sdružení zaměřeného na práci s dětmi a mládeží ostravsko opavské diecéze Úvodní ustanovení Občanské sdružení pro práci s dětmi a mládeží Ostravsko opavské diecéze (dále Více 130 Orgány školské právnické osoby. (1) Orgánem školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je ředitel. 130 Orgány školské právnické osoby (1) Orgánem školské právnické osoby zřízené ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je ředitel. (2) Orgány školské právnické osoby zřízené jinou právnickou osobou Více PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA Č. 166/1993 Sb., O NEJVYŠŠÍM KONTROLNÍM ÚŘADU, S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN A DOPLNĚNÍ PLATNÉ ZNĚNÍ DOTČENÝCH ZÁKONŮ S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN A DOPLNĚNÍ PLATNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA Č. 166/1993 Sb., O NEJVYŠŠÍM KONTROLNÍM ÚŘADU, 2 (1) Úřad je nezávislý kontrolní orgán České republiky. (2) Sídlem Více - Organizace volnočasových, kulturních a sportovních aktivit pro děti s PAS a jejích rodičů
https://mpsv.ezak.cz/contract_display_2480.html
2020-08-08T20:07:54
[ " ZÁKONA Č. 137", " ZÁKONA Č. 134", " § 68", " § 68", " § 68", " § 68", " ZÁKONA Č. 137", " ZÁKONA Č. 134" ]
hlavní stránka » veřejné zakázky » Pojištění vozidel v resortu MPSV » detail veřejné zakázky Veřejná zakázka: Pojištění vozidel v resortu MPSV DBID: 2480 Systémové číslo: P16V00000256 Evidenční číslo zadavatele: 1.34.7/2016 Evidenční číslo ve VVZ: 640861 Nabídku podat do: 25.11.2016 13:00 Název: Pojištění vozidel v resortu MPSV ZADAVATEL UPOZORŇUJE, ŽE SE JEDNÁ O VEŘEJNOU ZAKÁZKU ZAHÁJENOU PODLE ZÁKONA Č. 137/2006 SB., O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH, NIKOLI O ZAKÁZKU PODLE ZÁKONA Č. 134/2016 SB., O ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK. Předmětem plnění centralizovaně zadávané veřejné zakázky jsou služby spočívající v zajištění komplexního souboru pojišťovacích služeb pro Ministerstvo práce a sociálních věcí a zapojené subjekty resortního systému centralizovaného zadávání, a to v rozsahu a v souladu se zadávacími podmínkami veřejné zakázky. Předmětem plnění konkrétně je zajištění pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, havarijní pojištění (dvě varianty spoluúčasti při havarijním pojištění, možnost sjednat službu GAP 2, náhradní vozidlo) a doplňková pojištění (pojištění zavazadel, pojištění skel, úrazové pojištění zavazadel). Předmětem plnění veřejné zakázky je jak pojištění vozidel, která jsou součástí stávajícího vozového parku spravovaného resortem práce a sociálních věcí, dále nově pořízených vozidel v průběhu plnění veřejné zakázky a rovněž reakce na případné změny vozového parku, např. vyřazování vozidel apod., a to dle potřeby zadavatele. Předpokládaná hodnota: 78 000 000 Kč bez DPH Příloha č. 2 ZD - Kvalifikační dokumentace pdf Příloha ZD č. 2_Kvalifikační dokumentace.pdf 149.63 KB Příloha č. 2 ZD - Kvalifikační dokumentace word Příloha ZD č. 2_Kvalifikační dokumentace.doc 176.00 KB Zadávací dokumentace pdf Zadávací dokumentace.pdf 3.61 MB Zadávací dokumentace word Zadávací dokumentace.doc 256.00 KB Příloha č. 1 ZD - Krycí list nabídky (vzor) pdf Příloha ZD č. 1_Krycí list nabídky (vzor)_FIN.pdf 57.77 KB Příloha č. 1 ZD - Krycí list nabídky (vzor) excel Příloha ZD č. 1_Krycí list nabídky (vzor)_FIN.xls 48.00 KB Příloha č. 3 ZD - ČP k zákl. kval. před. a ČP o spl. eko. a fin. způsobilosti pdf Příloha ZD č. 3_Vzorové čestné prohlášení ZK a EK.pdf 67.80 KB Příloha č. 3 ZD - ČP k zákl. kval. před. a ČP o spl. eko. a fin. způsobilosti word Příloha ZD č. 3_Vzorové čestné prohlášení ZK a EK.docx 32.85 KB Příloha č. 4 ZD - Vzor čestného prohlášení v souladu s § 68 odst. 3 zákona pdf Příloha ZD č. 4_Vzor čestného prohlášení v souladu s § 68 odst. 3 zákona.pdf 77.27 KB Příloha č. 4 ZD - Vzor čestného prohlášení v souladu s § 68 odst. 3 zákona word Příloha ZD č. 4_Vzor čestného prohlášení v souladu s § 68 odst. 3 zákona.doc 64.00 KB Příloha č. 5 ZD - Ramcova pojistna smlouva pdf Příloha ZD č. 5_Ramcova pojistna smlouva.pdf 204.71 KB Příloha č. 5 ZD - Ramcova pojistna smlouva word Příloha ZD č. 5_Ramcova pojistna smlouva.doc 240.00 KB Příloha č. 2 Rámcové smlouvy - Seznam vozidel a nabídkové pojistné pouze excel Příloha RS č. 2 - Seznam vozidel a nabídkové pojistné.xlsx 258.32 KB Příloha č. 6 ZD - Seznam subdodavatelů (vzor) pdf Příloha ZD č. 6_Seznam subdodavatelů (vzor).pdf 51.55 KB Příloha č. 6 ZD - Seznam subdodavatelů (vzor) word Příloha ZD č. 6_Seznam subdodavatelů (vzor).docx 26.91 KB Příloha č. 7 ZD - Škodní průběh Příloha ZD č. 7_Škodní průběh.zip 418.85 KB Odůvodnění VZ ZADAVATEL UPOZORŇUJE, ŽE SE JEDNÁ O VEŘEJNOU ZAKÁZKU ZAHÁJENOU PODLE ZÁKONA Č. 137/2006 SB., O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH, NIKOLI O ZAKÁZKU PODLE ZÁKONA Č. 134/2016 SB., O ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK. Odůvodnění veřejné zakázky.pdf 105.12 KB Dodatečné informace k zadávacím podmínkám č. I vč. příloh Dodatečnými informacemi dochází k prodloužení lhůty pro podání nabídek do 24.11.2016 do 13h. Přílohy DI č. I tvoří: Příloha č. 7 zadávací dokumentace ve znění dodatečných informací č. I a Příloha č. 2 návrhu rámcové pojistné smlouvy (Příloha č. 5 zadávací dokumentace) ve znění dodatečných informací č. I Dodatečné informace č. I vč. příloh.zip 961.80 KB Dodatečné informace k zadávacím podmínkám č. II Dodatecne informace II k ZD.pdf 281.87 KB Dodatečné informace k zadávacím podmínkám č. III vč. přílohy Dodatečnými informacemi dochází k prodloužení lhůty pro podání nabídek do 25.11.2016 do 13h. Přílohu DI č. III tvoří: Příloha č. 2 návrhu rámcové pojistné smlouvy (Příloha č. 5 zadávací dokumentace) ve znění dodatečných informací č. III Dodatecne informace III k ZD vč. přílohy.zip 394.40 KB Písemná zpráva zadavatele Písemná zpráva zadavatele.pdf 785.87 KB Rámcová pojistná smlouva pro resort MPSV Rámcová pojistná smlouva pro resort MPSV.zip 6.08 MB MPSV Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy MPSV_Dílčí pojistná smlouva č. 1.zip 640.08 KB MPSV Dílčí pojistná smlouva č. 2 vč. přílohy MPSV_Dílčí pojistná smlouva č. 2.zip 514.56 KB ÚP ČR Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy ÚP ČR_Dílčí pojistná smlouva č. 1.zip 2.06 MB ÚMPOD Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy ÚMPOD_Dílčí pojistná smlouva č. 1.zip 850.07 KB Centrum Kociánka Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy Centrum Kociánka_Dílčí pojistná smlouva č. 1.zip 838.73 KB FDV Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy FDV_Dílčí pojistná smlouva č. 1.zip 1.04 MB CSS Chrlice Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy CSS Chrlice Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. příloh.zip 545.51 KB CPTS Zbůch Dílčí pojistné smlouvy č. 1 a č. 2 vč. příloh CPTS Zbůch_Dílčí pojistné smlouvy č. 1 a č. 2.zip 1.79 MB CPTS Zbůch Dílčí pojistná smlouva č. 3 vč. přílohy Dílčí pojistná smlouva č. 3_CPTS Zbůch.zip 1.11 MB CSS Hrabyně Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy CSS Hrabyně Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy.zip 922.34 KB CSS Tloskov Dílčí pojistná smluva č. 1 vč. přílohy CSS Tloskov Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. přílohy.zip 202.79 KB Státní úřad inspekce práce Dílčí pojistná smlouva č. 1 vč. příloh Dílčí pojistná smlouva č. 1.zip 1.91 MB Státní úřad inspekce práce Dílčí pojistná smlouva č. 2 vč. příloh Dílčí pojistná smlouva č. 2.zip 999.75 KB Státní úřad inspekce práce Dílčí pojistná smlouva č. 3 vč. přílohy Dílčí pojistná smlouva č. 3_SUIP.pdf 298.24 KB Česká správa sociálního zabezpečení - Dílčí pojistná smlouva č. 1 Dílčí Pojistná smlouva č.1_ČSSZ - PZ.pdf 2.41 MB Česká správa sociálního zabezpečení - Dílčí pojistná smlouva č. 2 Dílčí Pojistná smlouva č.2_ČSSZ - PZ.pdf 875.25 KB Státní úřad inspekce práce Dílčí pojistná smlouva č. 4 vč. přílohy SÚIP_Dílčí pojistná smlouva 4 vč. přílohy.zip 247.26 KB Centrum sociálních služeb Hrabyně Dílčí pojistná smlouva č. 2 CSS Hrabyně_Dílčí pojistná smlouva č. 2_PZ.pdf 340.07 KB Centrum sociálních služeb Hrabyně Dílčí pojistná smlouva č. 3 CSS Hrabyně_Dílčí pojistná smlouva č. 3_PZ.pdf 339.06 KB Státní úřad inspekce práce Dílčí pojistná smlouva č. 5 vč. přílohy SÚIP_Dílčí pojistná smlouva č. 5 vč. přílohy.pdf 433.01 KB Česká správa sociálního zabezpečení Dílčí pojistná smlouva č. 3 Dílčí pojistná smlouva č. 3.zip 331.58 KB Česká správa sociálního zabezpečení Dílčí pojistná smlouva č. 4 Dílčí pojistná smlouva č. 4.zip 325.57 KB MPSV_Dílčí pojistná smlouva č. 3 vč. přílohy Dílčí pojistná smlouva_MPSV č. 3 vč. přílohy.zip 434.95 KB Česká správa sociálního zabezpečení - Dílčí pojistná smlouva č. 3 Dílčí pojistná smlouva č. 3 vč. přílohy.zip 438.81 KB Česká správa sociálního zabezpečení - Dílčí pojistná smlouva č. 5 Dílčí pojistná smlouva č. 5 vč. přílohy.zip 435.62 KB ÚP ČR_Dílčí pojsitná smlouva č. 1_Dodatek vč. přílohy Dodatek k dílčí pojistné smlouvě č. 1 Dílčí pojistná smlouva č. 1_Dodatek_PZ.zip 1.09 MB MPSV Dílčí pojistná smlouva č. 3 vč. přílohy Dílčí pojistná smlouva č. 3 vč. přílohy_MPSV_PZ.zip 869.05 KB Česká správa sociálního zabezpečení Dílčí pojsitná smlouva č. 6 ČSSZ_Dílčí pojistná smlouva č. 6_PZ.pdf 422.48 KB MPSV_Dílčí pojistná smlouva č. 4 vč. přílohy Dílčí pojistná smlouva_MPSV_4_PZ.zip 1.01 MB CSS Tloskov_Dílčí pojistná smlouva č. 2 vč. přílohy CSS Tloskov_Dílčí pojistná smlouva 2 vč. přílohy_PZ.zip 443.78 KB CSS Tloskov_Dílčí pojistná smlouva č. 3 vč. přílohy CSS Tloskov_Dílčí pojistná smlouva 3 vč. přílohy_PZ.zip 444.55 KB CSS Tloskov - Dodatek č. 1 k Dílčí pojistné smlouvě č. 3 CSS Tloskov_Dodatek č. 1 k DPS č. 3.zip 804.90 KB Státní úřad inspekce práce - Dílčí pojistná smlouva č. 6 SUIP_Dílčí smlouva č. 6.zip 577.73 KB Opravný interní formulář k veřejné zakázce E01 uveřejněný 24.10.2016 --- Opravný interní formulář k veřejné zakázce E01 zneplatněný 14.10.2016 --- URL této VZ v E-ZAK https://mpsv.ezak.cz/vz00002480 Allianz pojišťovna, a.s. 47115971 Česká republika neuvedeno neuvedeno Ne Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group 63998530 Česká republika neuvedeno neuvedeno Ne UNIQA pojišťovna, a.s. 49240480 Česká republika neuvedeno neuvedeno Ne Generali Česká pojišťovna a.s. 45272956 Česká republika neuvedeno neuvedeno 2017 4 457 365,00 4 457 365,00 2018 5 473 139,00 5 473 139,00
http://pravo4u.cz/judikatura/nejvyssi-soud-cr/6-tdo-416-2008/
2020-07-13T20:10:28
[ " soud ", " § 250", " § 250", " § 58", " § 60", " § 53", " § 54", " § 229", " soud ", " § 256", " § 265", " § 265", " soud ", " § 265", " § 140", " § 140", " soud ", " § 265", " § 265", " § 265", " § 30", " § 31", " § 265", " § 30", " § 30", " § 212", " § 2", " soud ", " § 2", " § 220", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 30", " soud ", " § 265", " soud ", " § 265", " § 265", " § 2", " § 30", " § 220", " § 265", " § 2", " § 89", " § 207", " § 263", " § 265", " § 265", " § 265", " § 265", " soud ", " soud ", " § 265", " § 265", " soud ", " soud ", " § 265", " soud " ]
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 416/2008 | Judikatura | Pravo4u.cz - služby pro právníky Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 6 Tdo 416/2008 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2008 o dovolání, které podal obviněný W. S. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 6 To 354/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 23/2006, takto: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 8 T 23/2006, byl obviněný W. S. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal s obviněnou J. S. tím, že „v období od 24. 10. 2003 do 14. 11. 2003 v P., sídle společnosti B. H. P., s.r.o., K., P., a v kanceláři v ulici Ž., P. pod záminkou prodeje celkem 3 kusů tiskařských strojů do I. a do spol. B. H. P. s.r.o., za použití osoby jménem W., jejíž existence nebyla prokázána ani vyvrácena, za kterou se v jednom případě před obžalovanou S. vydával svědek T. H., vylákali na poškozené společnosti B. H. P. s.r.o., zastoupení jednatelem Ing. I. G., celkovou částku ve výši 135.395,- EUR (v přepočtu podle platného kurzovního lístku 4.332.640,- Kč) tak, že obžalovaný M. kontaktoval přes inzerát obžalovanou S., nabídl ji práci jednatelky, zařídil odkup společnosti C. s.r.o., zápis změn do obchodního rejstříku s novou jednatelkou s jedinou společnicí obžalovanou J. S., změnu názvu na I. T. s.r.o., ke dni 5. 11. 2003 založili účet společnosti č.v. EUR a v CZK u R. b. a.s. v P., poté došlo dne 24. 10. 2003 v kanceláři spol. B. H. P. s.r.o. k uzavření kupnoprodejní smlouvy mezi prodávajícím spol. I. T. s.r.o., se sídlem P., V. n. zastoupenou obžalovanou J. S. a kupujícím společností M. G., F. I. E., P. D., I. zastoupenou I. G. jako jednatelem společnosti B. H. P., s.r.o., o zakoupení použitých ofsetových tiskařských strojů zn. v.č. a A. D. v celkové hodnotě 77.750,- EUR s datem dodání do 7 dnů od obdržení plné kupní ceny a dodržení platebních podmínek, přičemž součástí této smlouvy bylo prohlášení o tom, že prodávající je výhradní vlastník předmětu smlouvy, následně došlo k uzavření kupnoprodejní smlouvy mezi prodávajícím I. T., zastoupeným jednatelkou J. S. a kupujícím spol. B. H. P. s.r.o., zastoupenou Ing. I. G. na zakoupení použitého ofsetového tiskařského stroje zn. v.č. v hodnotě 47.250,- EUR s DPH 10.395,- EUR s datem dodání do 7 dnů ode dne obdržení kupní ceny při dodržení platebních podmínek, přičemž součástí smlouvy bylo prohlášení o tom, že výhradním vlastníkem předmětu smlouvy je prodávající, poté obžalovaná S. dne 24. 10. 2003 převzala v hotovosti od Ing. G. zálohu ve výši 30.000,- EUR (dle přepočtu 945.240,- Kč) na tiskařský stroj, který byl předmětem kupnoprodejní smlouvy mezi prodávajícím I. T. a kupujícím B. H. P., s.r.o., peníze od obžalované S. převzal obžalovaný M., následně dne 14. 11. 2003 převzala z účtu společnosti I. T. obžalovaná S. částku 105.305,20 EUR v pobočce R. v ul. R., poté tuto částku předala svědku H. za účasti obžalovaného M., který obžalované S. dotyčného svědka představil po jeho souhlasu jako pana W., přičemž v době uzavírání smluv bylo obžalované známo, že tiskařské stroje, které jsou předmětem výše uvedených kupnoprodejních smluv nejsou majetkem I. T. a obžalovaný M. nepředal výše uvedené finanční prostředky jednateli spol. B. T. svědku S., ačkoli si byl vědom, že původní společnost C. s.r.o., která byla odkoupena a přejmenována na spol. I. T. tyto stroje sice zakoupila, ale nezaplatila, proto svědek S. uvedené tiskařské stroje odmítl svědku Ing. G. vydat, čímž jednáním obou obžalovaných vznikla škoda v celkové výši 4.335.640,- Kč nedodáním tiskařských strojů oprávněné osobě svědku Ing. G. dle uzavřených smluv“. Za to byl obviněný W. S. M. odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu pracovníka probační a mediační služby. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl tomuto obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 150.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněné J. S. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost B. H. P., s.r.o., se sídlem P., K., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění W. S. M. a J. S., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 6 To 354/2007, jímž podle § 256 tr. ř. tato odvolání zamítl. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný W. S. M. (dále jen „obviněný“) dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g), l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku k uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. uvedl, že na hodnocení skutečností zjištěných v trestním řízení se podstatným způsobem projevilo, že jak v průběhu samotného přípravného řízení, tak v jeho závěrečné fázi – při podání obžaloby, bylo pracováno s údaji obsaženými v záznamech o telekomunikačním provozu, který vedl on (obviněný) a některé další osoby, a to formou tendenčního komentování monitorujícími, resp. záznam pro účely trestního řízení přepisujícími osobami, zejména úředníky celní služby. Podle obviněného vše vyústilo ve skutečnost, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 v obžalobě ze dne 16. 2. 2006, č. j. 2 Zt 675/2003-71, mezi důkazy navrhovanými provést u hlavního líčení navrhoval číst protokol o záznamu telekomunikačního provozu včetně záznamů na č. l. 302 – 346. Následně obviněný poznamenal, že při hlavním líčení před soudem předsedkyně senátu započala se čtením těchto záznamů, avšak na protest obhajoby od tohoto dokazování upustila. Není přitom pochyb o tom, že se všemi záznamy musely být seznámeny obě přísedící, pakliže rozhodovaly ve věci jako příslušnice dotčeného senátu, a musela s nimi být seznámena (již z přípravy hlavního líčení) předsedkyně senátu obvodního soudu. V souvislosti s tím obviněný namítl, že jeho odvolací výhrady, poukazující na principiální vadnost takového stavu, soud druhého stupně zcela ignoroval. Uvedl pak, že uvedená zásadní vada v celém řízení přípravném a v řízení před soudem prvého stupně vedla i k velmi jednostrannému názoru senátu soudu odvolacího především na otázku skutečného stavu věci a ve svém důsledku podstatným způsobem ovlivnila v jeho (obviněného) neprospěch vyznívající odvolací rozhodnutí. Poté vyjádřil názor, že existence záznamu tzv. odposlechů a skutečnost, že listiny se záznamy byly součástí trestního spisu, zřejmě nemohla nevést k výraznému formování přesvědčení jednotlivých soudců při hodnocení ostatních zjištěných skutečností, v jeho příkrý neprospěch. Podotkl, že přinejmenším je nutno brát v úvahu, že apriorní přesvědčení komentujících policejních (celních) úředníků o vině podezřelého (výklad jeho počínání ve smyslu předjímané viny) mělo na formování úsudku a povědomí členů senátu soudu prvního i druhého stupně o celé skutkové situaci a roli jednotlivých osob v ní a o vztazích mezi těmito osobami takový vliv, že ve svém důsledku vyloučilo možnost obejít se při rozhodování o vině a trestu bez již předem vytvořeného názoru na dotčenou trestní věc. V této souvislosti poukázal na sdělení (či stanovisko) státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. 1 KZV 35/2006, jež de facto obsahuje pro Policii ČR pokyn k použití záznamu telekomunikačního provozu z jiné věci. Uzavřel, že popsanou vadou v právním názoru na důsledek použití či nevyloučení údajů vyplývajících z listinných záznamů o telekomunikačním provozu byl zásadně – z hlediska objektivity (nestrannosti, nepředpojatosti) – narušen proces tvorby spravedlivého rozhodnutí a spravedlivého soudního procesu v předmětné trestní věci. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uvedl, že v daném případě nebylo rovněž možno zhodnotit skutečnost, kterou zjistil dne 5. 11. 2007 jeho obhájce v jiné trestní věci (vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 5/2007), kde je součástí spisové dokumentace Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. 43 Nt 7220/2005, vydaný soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. H. K. ve zcela jiné trestní věci [ČTS:PSP-44084/OHK-1-2005 Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, Praha 4, Kongresová 2, pro trestný čin podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák.], v níž jsou nařízeny odposlech a záznam provozu telefonní stanice a e-mailové adresy užívaných jím (obviněným), tedy rozhodnutí kolegyně té soudkyně, která rozhodovala jako předsedkyně senátu soudu prvního stupně ve věci v níž bylo podáno citované dovolání. Dodal, že příkazy k provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na jiných telefonech či e-mailových adresách jím (obviněným) užívaných vydávali ve zmíněné věci podezření z trestného činu podle § 140 tr. zák. i další soudci Obvodního soudu pro Prahu 1 (ve věcech vedených pod sp. zn. 43 Nt 7177/2005 a sp. zn. 43 Nt 7190/2005). Shledal pak, že to vše v souvislosti s důvody dovolání uváděnými výše vyvolává pochybnost o tom, zda v daném případě nedošlo k rozhodnutí ve věci v prvé instanci za účasti soudce podjatého pro znalosti o trestní kauze týkající se téhož obviněného, kde však nebyly vůbec důvody vyvozování trestní odpovědnosti. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) o jeho dovolání rozhodl tak, že zruší napadené rozhodnutí v celém rozsahu a přikáže věc Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2007, sp. zn. 6 To 354/2007, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), resp. státní zástupce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Obviněný namítl, že bylo narušeno nestranné a nepředpojaté rozhodování soudu prvního stupně, potažmo i soudu odvolacího, neboť v průběhu samotného přípravného řízení i v jeho závěrečné fázi - při podání obžaloby bylo pracováno s údaji obsaženými v záznamech o telekomunikačním provozu, které byly tendenčně komentovány monitorujícími, resp. záznamy pro účely trestního řízení přepisujícími, osobami. S těmito záznamy byli seznámeni soudci a přísedící rozhodující v této trestní věci, což podle přesvědčení obviněného podstatně ovlivnilo v jeho neprospěch nejen rozhodnutí nalézacího soudu, ale též soudu odvolacího. Do souvislosti s těmito tvrzeními dal obviněný skutečnost zjištěnou podle jeho vyjádření po rozhodnutí odvolacího soudu, že kolegové předsedkyně senátu soudu prvního stupně, která se podílela na rozhodnutí v posuzované věci, vydávali v jiné trestní věci příkazy k provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho se týkající, a dovodil, že to vše „vyvolává pochybnost o tom, zda v daném případě nedošlo k rozhodnutí ve věci v prvé instanci za účasti soudce podjatého pro znalosti o trestní kauze týkající se téhož obviněného, kde však nebyly vůbec důvody vyvozování trestní odpovědnosti.“ K tomu je nutno zdůraznit, že otázku vyloučení orgánu je třeba posuzovat důsledně v mezích již citovaného ustanovení § 30 tr. ř. V souladu s ustálenou judikaturou poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly projednávanou trestnou činností poškozeny, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci) nebo v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Za poměr k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právní kvalifikace skutku (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001). Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce nebo přísedící, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském. V posuzovaném případě nelze z námitek uplatněných v dovolání dovodit, že by zákonné důvody pro vyloučení předsedkyně senátu soudu prvního (ale i přísedících a dále soudců soudu druhého stupně) byly dány. Skutečnosti, jimiž obviněný odůvodňuje názor, že ve věci rozhodl vyloučený soudce, nelze transformovat do závěru o podjatosti jmenované soudkyně (ani dalších soudců a přísedících). Jsou-li ve spise obsaženy záznamy, jež nejsou použitelnými důkazy, neznamená to (byť by třeba byly nevhodně komentovány), že by soudce, který se s nimi v rámci meritorního rozhodování seznámí, byl v důsledku toho vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci. Naopak (v obecnější rovině vzato) trestní řád výslovně počítá s tím (viz např. ustanovení § 212 tr. ř.), že soudce má možnost v rámci trestního procesu seznamovat se s podklady, které nemohou sloužit jako důkazy (mohou však být zdrojem poznatků o dalších možných důkazech použitelných v trestním řízení nebo o zaměření dokazování), právě v zájmu toho, aby měl možnost a mohl dostát mj. ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., jež ukládá soudu povinnost zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí (pochopitelně při respektování faktu, že tak může činit pouze na základě použitelných důkazů). Ostatně, má též povinnost posoudit, zda podklady, jež byly opatřeny v přípravném řízení, lze v řízení jako důkazy vůbec použít. Již z těchto skutečností je zřejmé, že seznámil-li se soudce s materiály nepoužitelnými jako důkazy, nelze u něho dovozovat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Nemá proto opodstatnění názor, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně byla obsahem jím zmíněných záznamů do té míry ovlivněna, takže u ní vznikl takový poměr k projednávané věci zakládající pochybnosti o její schopnosti nestranně rozhodovat (totéž se týká přísedících a ostatně také soudců odvolacího soudu). Jak již shora uvedeno, poměr k projednávané věci může spočívat např. v tom, že soudce sám nebo osoba mu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností nebo byli jejími svědky. Z dikce zákona i z povahy problému tedy vyplývá, že projednávanou věcí nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a musí mít osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybností o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům jí se dotýkajícím objektivně. Nemůže proto postačovat poměr abstraktního rázu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001). Je přitom nezbytnou součástí osobnosti soudce, aby byl schopen rozhodovat nestranně. Tentýž závěr platí i ve vztahu k tvrzení, že kolegy předsedkyně senátu soudu prvního stupně (soudci Obvodního soudu pro Prahu 1) byly vydávány příkazy k provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu týkající se obviněného v jiné trestní věci. Nehledě na fakt, že z tohoto tvrzení nelze činit spolehlivý závěr, že se dotyčná soudkyně skutečně seznámila s obsahem důkazů pořízených na základě zmíněných příkazů, je třeba zdůraznit, že i na tuto situaci se vztahují skutečnosti výše rozvedené. V daných souvislostech není od věci zmínit též rozhodnutí č. 49/1995 Sb. rozh. tr., podle něhož skutečnost, že se soudce seznámil s některými skutkovými a právními otázkami věci již předtím, než mu byla tato věc přidělena k projednání a rozhodnutí, není sama o sobě důvodem k jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení. Nejvyšší soud k tomu ještě připomíná, že na obdobné situace pamatují ustanovení § 2 odst. 12 tr. ř. a § 220 odst. 2 tr. ř., z nichž vyplývá, že při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil. Jinými slovy, soud je povinen vytvářet skutkový základ pro své rozhodnutí toliko na základě skutkových okolností, kterými se na podkladě podané obžaloby a při zachování totožnosti skutku zabýval v průběhu hlavního líčení zejména tím, že k jejich prokázání prováděl dokazování, resp. na základě dokazování uskutečněného v průběhu hlavního líčení soudem prvního stupně k předmětu dokazování vymezeného podanou obžalobou, a to za dodržení zásady ústnosti (§ 2 odst. 11 tr. ř.), bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 tr. ř.) a ostatních v úvahu přicházejících zásad, jimiž se dokazování řídí. Předmětné ustanovení tedy zakazuje, aby soud při rozhodnutí přihlížel k jiným skutečnostem, než které byly probrány v hlavním líčení a opíral se o jiné důkazy, než které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil, ale nevylučuje pouhou vědomost soudu o těchto jiných skutečnostech a důkazech. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že z rozsudku soudu prvního stupně (a obdobně z usnesení odvolacího soudu) je patrné, že tento vychází pouze z použitelných důkazů, které byly provedeny při hlavním líčení. Se zřetelem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněným není v dovolání namítáno nic, z čeho by bylo možné dovodit, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, lze u předsedkyně senátu soudu prvního stupně (a také přísedících tohoto soudu a soudců odvolacího soudu) mít pochybnosti, že v posuzované trestní věci nemůže (nemohou) nestranně rozhodovat. Uplatněné námitky nesvědčí ani pro to, že by dotyčná soudkyně byla vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení ve smyslu § 30 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud proto shledal dovolací argumentaci obviněného uplatněnou s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. zjevně neopodstatněnou. Nejvyšší soud s ohledem na výše rozvedená teoretická východiska shledal, že uplatněné dovolací námitky obviněného, jimiž deklaruje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze pod tento (a ani jiný) dovolací důvod podřadit. Obviněný totiž v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytýká toliko, že v dané trestní věci bylo narušeno nestranné a nepředpojaté rozhodování soudů nižších stupňů, protože v samotném přípravném řízení i při jeho závěrečné fázi (při podání obžaloby) bylo pracováno s údaji obsaženými v záznamech o telekomunikačním provozu, které byly tendenčně komentovány monitorujícími, resp. záznamy pro účely trestního řízení přepisujícími, osobami, a především pak s těmito záznamy byla seznámena předsedkyně senátu soudu prvního stupně a přísedící tohoto soudu a dále i soudci odvolacího soudu, což podle přesvědčení obviněného podstatně ovlivnilo v jeho neprospěch rozhodnutí soudů obou stupňů. Takováto argumentace má ovšem ryze procesní a nikoli hmotně právní charakter, neboť jejím prostřednictvím obviněný namítá porušení procesních ustanovení (např. § 2 odst. 6, odst. 12 tr. ř., § 30 odst. 1 tr. ř. či § 220 odst. 2 tr. ř.), nikoli rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací, popř. jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval toliko z tvrzeného vadného procesu dokazování a nesprávného (podjatého) hodnocení důkazů, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci však o prvou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže jít, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že uplatněné dovolací námitky dílem neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., dílem jim nelze přiznat žádné opodstatnění (viz argumentaci shora). Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného W. S. M. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
https://www.barvemeste.cz/ochrana-osobnich-udaju
2020-07-06T02:01:43
[ " čl. 4", " čl. 6", " čl. 6", " čl. 6", " § 7", " zákona č. 480", " čl. 15", " čl. 16", " čl. 18", " čl. 17", " čl. 21", " čl. 20" ]
Ochrana osobních údajů | Bar ve městě 1. Správcem osobních údajů podle čl. 4 bod 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen: „Nařízení”) je Jakub Novák, IČ: 88498662, se sídlem Chomutovská 1288, Kadaň, 432 01, zapsaná v obchodním rejstříku, která provozuje Bar Ve Městě na adrese Jana Švermy 12, Kadaň, 432 01 (dále také jen jako „správce“, „provozovatel“ nebo „bar“). 2. Kontaktní údaje správce jsou adresa: Chomutovská 1288, Kadaň, 432 01, e-mail: [email protected] , telefon: 724 737 856. 3. Osobními údaji se rozumí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě; identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat (dále také jen „subjekt údajů“). 4. Zákazníkem se rozumí fyzická nebo právnická osoba využívající nebo hodlající využít služeb baru. 5. Bar zpracovává a uchovává některé osobní údaje subjektů údajů, a to zejména jméno a příjmení, telefonní číslo a e-mailovou adresu. 1. Správce zpracovává osobní údaje, které mu byly poskytnuty nebo osobní údaje, které správce získal v souvislosti s poskytováním svých služeb. 2. Správce zpracovává identifikační a kontaktní údaje a údaje nezbytné pro plnění svých smluvních povinností. 1. Zákonným důvodem zpracování osobních údajů je: o plnění smlouvy mezi subjektem údajů a správcem podle čl. 6 odst. 1 písm. b) Nařízení, o oprávněný zájem správce na poskytování přímého marketingu (zejména pro zasílání obchodních sdělení, nabídek či newsletterů) podle čl. 6 odst. 1 písm. f) Nařízení, o souhlas subjektu údajů se zpracováním pro účely poskytování přímého marketingu (zejména pro zasílání obchodních sdělení, nabídek či newsletterů) podle čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení ve spojení s § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti v případě, že nedošlo k objednávce zboží nebo služby. 2. Účelem zpracování osobních údajů je: o vyřízení rezervace/objednávky a výkon práv a povinností vyplývajících ze smluvního vztahu mezi subjektem údajů a správcem; při rezervaci/objednávce jsou vyžadovány osobní údaje, které jsou nutné pro úspěšné vyřízení objednávky (jméno a adresa, kontakt), o zasílání obchodních sdělení a činění dalších marketingových aktivit. Zpracování a uchování osobních údajů je možné pouze na základě souhlasu subjektu údajů a není podmínkou pro uzavření smlouvy. Ke zpracování osobních údajů se váží práva subjektu údajů uvedená v čl. VI těchto podmínek. 1. Správce uchovává osobní údaje: o po dobu nezbytnou k výkonu práv a povinností vyplývajících ze smluvního vztahu mezi subjektem údajů a správcem a uplatňování nároků z těchto smluvních vztahů (po dobu 15 let od ukončení smluvního vztahu). o po dobu, než je odvolán souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely marketingu, nejdéle 15 let, jsou-li osobní údaje zpracovávány na základě souhlasu. 2. Po uplynutí doby uchovávání osobních údajů správce osobní údaje dle svého rozhodnutí vymaže, nebo anonymizuje. o obsluha baru, pracovník účetního a marketingového oddělení provozovatele, o osoby zajišťující externě pro provozovatele účetní či marketingové služby. Tito příjemci jsou zpracovateli osobních údajů na základě smlouvy uzavřené se správcem. 2. Výše uvedené osoby byly poučeny o citlivosti osobních údajů a nakládají s nimi výhradně v rámci služeb poskytovaného baru. 1. Za podmínek stanovených v GDPR máte o právo na přístup ke svým osobním údajům dle čl. 15 Nařízení, o právo na opravu osobních údajů dle čl. 16 Nařízení, popřípadě omezení zpracování dle čl. 18 Nařízení. o právo na výmaz osobních údajů dle čl. 17 Nařízení. o právo vznést námitku proti zpracování dle čl. 21 Nařízení a o právo na přenositelnost údajů dle čl. 20 Nařízení. o právo odvolat souhlas se zpracováním písemně nebo elektronicky na adresu nebo e-mail správce uvedený v čl. I těchto podmínek. 2. Subjekt údajů má dále právo podat stížnost u Úřadu pro ochranu osobních údajů v případě, že se domnívá, že bylo porušeno jeho právo na ochranu osobních údajů. Kontaktovat úřad pro ochranu osobních údajů lze prostřednictvím stránek úřadu 2. Správce přijal technická opatření k zabezpečení datových úložišť a úložišť osobních údajů v listinné podobě, v souladu s požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. 1. Součástí potvrzení odeslání objednávky z internetového objednávkového formuláře (v rámci věrnostního programu provozovatele) je prohlášení subjektu, že je seznámen a souhlasí s využitím poskytnutých osobních údajů pro marketingové účely provozovatele. 2. Poskytnutí takového souhlasu je svobodné, informované a určité. 3. Správce je oprávněn tyto podmínky změnit. Novou verzi podmínek ochrany osobních údajů zveřejní na svých internetových stránkách. Pokud subjekt se zněním nových podmínek nesouhlasí, má v takovém případě právo souhlas se zpracováním osobních údajů odvolat. +420 724 737 856 barvemeste Jana Švermy 12, I.patro Kadaň 432 01, © 2018 Bar Ve Městě created by David Perestjuk
http://www.mfcr.cz/cs/o-ministerstvu/zakladni-informace/organizacni-struktura/sekce-09-informacni-a-komunikacni-techno/odbor-44-nahradove-agendy/oddeleni-2903-nahrada-skody-pri-vykonu-v
2018-03-24T11:49:29
[ " zákona č. 82", " zákona č. 58", " zákona č. 82", " zákona č. 58", " zákona č. 82", " zákona č. 82" ]
oddělení 2903 | odbor 44 | Ministerstvo financí ČR oddělení 2903 oddělení 2903 - Náhrada škody při výkonu veřejné moci Stanovuje obecné postupy ministerstva při aplikaci právních předpisů v oblasti náhrady škody či nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci, projednává uplatněné nároky na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci v případech... stanovuje obecné postupy ministerstva při aplikaci právních předpisů v oblasti náhrady škody či nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci, projednává uplatněné nároky na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci v případech, kdy je k projednání dle zákona č. 82/1998 Sb. nebo zákona č. 58/1969 Sb. příslušné ministerstvo, postupuje uplatněné nároky na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci v případech, kdy je k projednání dle zákona č. 82/1998 Sb. nebo zákona č. 58/1969 Sb. příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, informuje žadatele o přijatých, projednaných či postoupených žádostech o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, vede evidenci přijatých, projednaných či postoupených žádostí o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, vede evidenci soudních sporů zahájených z titulu uplatněných nároků na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, vede evidenci vyplacených částek škody či nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci, shromažďuje podklady od jiných útvarů ministerstva, , GFŘ, GŘC a externích subjektů nutné k projednání uplatněných nároků na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, vypracovává a poskytuje příslušným útvarům ministerstva podklady k vyplacení přiznaných nároků na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, posuzuje možnost regresních úhrad dle zákona č. 82/1998 Sb. z titulu uhrazené škody či nemajetkové újmy ministerstvem, vymáhá případné regresní úhrady dle zákona č. 82/1998 Sb., spolupracuje s komisí GFŘ ve věci regresních úhrad, zastupuje ministerstvo před soudy v řízeních týkajících se uplatněných nároků na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, připravuje podklady pro znalecké posudky v rámci činnosti oddělení, spolupracuje s GFŘ a GŘC ve věci zastoupení ministerstva před soudy pracovníky těchto organizačních složek v případech, kdy vznikla škoda při výkonu veřejné moci v důsledku činnosti územních finančních nebo celních orgánů, zpracovává vyjádření k návrhům na mimosoudní vypořádání nároků na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, vymáhá pohledávky vzniklé na základě rozsudků v řízeních o nároky na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, posuzuje v rámci připomínkového řízení návrhy právních předpisů v oblasti náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci.
https://rejstriky.finance.cz/firma-ekostav-moravia-a-s-00494810
2019-05-21T23:41:20
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
EKOSTAV - MORAVIA, a.s. Ostrava IČO 00494810 kontakty (22.05.2019) | Finance.cz EKOSTAV - MORAVIA, a.s. Ostrava IČO: 00494810 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu EKOSTAV - MORAVIA, a.s., která sídlí v obci Ostrava a bylo jí přiděleno IČO 00494810. Firma s názvem EKOSTAV - MORAVIA, a.s. se sídlem v obci Ostrava byla založena v roce 1990. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 21 osob. Společnost podniká v oboru Zámečnictví, nástrojářství , Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Vodoinstalatérství, topenářství a další. Základní údaje o EKOSTAV - MORAVIA, a.s. IČO: 00494810 Krajský soud v Ostravě 26.4.1990 00494810 Akciová společnost 26.4.1990 26.4.1990 Počet členů statutárního orgánu: 3 26.8.2014 - 6.5.2016 Počet členů dozorčí rady: 3 26.8.2014 - 6.5.2016 Exekuce, nařízená Okresním soudem v Ostravě ze dne 24.2.2004, č.j. 52 Nc 10047/2004-4, byla ukončena z důvodu vymožení pohledávky. 10.5.2005 - 10.5.2005 Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 24.2.2004, č.j. 52 Nc 10047/2004-4, nařídil soud exekuci podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10.6.1999, č.j. 19 C 135/99-7, na majetek povinného, k uspokojení pohledávky oprávněné Bohumi ly Michálkové, Orlová-Poruba, Stará štreka 623, ve výši 6.860,-Kč s přísl. Provedením exekuce je pověřen JUDr. Milan Vlha, soudní exekutor Exekutorského úřadu se sídlem Ostrava, Dlouhá 3. 15.4.2004 - 10.5.2005 Zřízení: Akciová společnost vznikla na základě ustavující valné hromady, konané dne 25.4.1990 a na základě státního povolení - rozhodnutí č. 99/1990 ministra výstavby a stavebnictví České republiky ze dne 12. dubna 1990 a schválením stanov. 26.4.1990 D e n v z n i k u : 26. dubna 1990 26.4.1990 - 6.5.2016 Aktuální kontaktní údaje EKOSTAV - MORAVIA, a.s. Kontakty na EKOSTAV - MORAVIA, a.s. IČO: 00494810 7 , Ostrava 702 00 7.9.2018 Koksární 1097/7 , Ostrava 702 00 26.8.2014 - 7.9.2018 Koksární 7 , 702 00 Ostrava 1 Česká republika 23.5.1997 - 26.8.2014 26.4.1990 - 23.5.1997 7, Ostrava 702 00 Koksární 1097/7, Ostrava 702 00 Obory činností EKOSTAV - MORAVIA, a.s. IČO: 00494810 ostraha majetku a osob 26.8.2014 zámečnictví, nástrojářství 26.8.2014 vodoinstalatérství, topenářství 26.8.2014 silniční motorová doprava nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí 26.8.2014 podnikání v oblasti nakládání s odpady (mimo nebezpečné) 23.5.1997 - 26.8.2014 silniční motorová doprava nákladní 23.5.1997 - 26.8.2014 montáž a údržba telekomunikačních zařízení jednotné telekomunikační sítě v rozsahu: - drátová telekomunikační vedení v místních sítích včetně navazujících kabelových souborů 23.5.1997 - 26.8.2014 leasing spojený s financováním - leasingové služby 8.2.1996 - 26.8.2014 zprostředkovatelská činnost 3.5.1995 - 26.8.2014 služby soukromých detektivů 28.3.1994 provádění inženýrských staveb (včetně technické vybavenosti sídlištních celků) 28.3.1994 - 4.2.1998 ostraha majetku osob 28.3.1994 - 26.8.2014 technické a inženýrské služby 28.3.1994 - 26.8.2014 demoliční práce 28.3.1994 - 26.8.2014 zámečnické práce 28.3.1994 - 26.8.2014 úklidové práce vnější a vnitřní 28.3.1994 - 26.8.2014 prodej a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej 28.3.1994 - 26.8.2014 vodoinstalaterské práce 28.3.1994 - 26.8.2014 18. chov a prodej drůbeže , včel, drobných hospodářských a kožešinových zvířat a výrobků z nich 15.7.1991 - 28.3.1994 19. výroba a prodej potravin 15.7.1991 - 28.3.1994 20. využívání, ukládání a likvidace druhotných surovin a odpadu 15.7.1991 - 28.3.1994 21. zajištění leasingových operací 15.7.1991 - 28.3.1994 22. obchodně zprostředkovatelská činnost 15.7.1991 - 28.3.1994 23. zprostředkování inžnýrsko-technických služeb 15.7.1991 - 28.3.1994 16. Nákup a prodej zdravotnických a sanitárních zařízení a poskytování s tím souvisejících služeb 26.3.1991 - 28.3.1994 17. Nákup a prodej osobních automobilů a poskytování s tím souvisejících služeb 26.3.1991 - 28.3.1994 b) zámečnické práce a kovovýroba. 26.7.1990 - 28.3.1994 a) komunální a osobní služby 26.7.1990 - 28.3.1994 1. Stavební práce všeho druhu a činnosti na ně navazující. 26.4.1990 - 28.3.1994 2. Výstavba a provoz malých elektráren. 26.4.1990 - 28.3.1994 3. Výstavba čistících stanic. 26.4.1990 - 28.3.1994 4. Opravy a údržba památkových objektů po stránce stavební a restaurátorské. 26.4.1990 - 28.3.1994 5. Obkladačské a dlažební práce. 26.4.1990 - 28.3.1994 6. Kamenické práce a údržba hřbitovů. 26.4.1990 - 28.3.1994 7. Tesařské a truhlářské práce. 26.4.1990 - 28.3.1994 8. Výroba stavebních hmot, dílů, propagačních materiálů, zejména z odpadních hmot. 26.4.1990 - 28.3.1994 9. Tvorba počítačových programů. 26.4.1990 - 28.3.1994 10. Komerční činnost spojená s veškerou výše uvedenou činností. 26.4.1990 - 28.3.1994 11. Rozšiřování podnikatelské činnosti navazující na uvedenou činnost. 26.4.1990 - 28.3.1994 12. Získávání a prodej nemovitostí, získávání trvalých užívacích práv k dalším objektům, kupř. haly, sklady a pod. 26.4.1990 - 28.3.1994 13. Zřizování smíšených společností se zahraniční účastí v tuzemsku. Společnost při provádění své činnosti se musí řídit maximálně hlediskem hospodárnosti v otázce nákladů a ziskovostí v otázce výnosů. 26.4.1990 - 28.3.1994 7 , Ostrava 702 00 1012486249 Živnost č. 7 Technická a ekonomická činnost kromě příloh z. 455/91 Sb. Živnost č. 8 Demolice a zemní práce kromě příloh z. 455/91 Sb. Živnost č. 10 Úklidové práce vnější a vnitřní Živnost č. 11 Služby soukromých detektivů Živnost č. 13 Ostraha majetku a osob a služby soukromých detektivů Živnost č. 14 provádění inž. staveb (vč. techn. vybavenosti sídlištních celků) Živnost č. 16 Leasing spojený s financováním leasingové služby Živnost č. 17 Podnikání v oblasti nakládání s odpady (mimo nebezpečné) Vedení firmy EKOSTAV - MORAVIA, a.s. IČO: 00494810 Společnost zastupují společně dva členové představenstva, a to předseda nebo místopředseda s dalším členem představenstva. 26.8.2014 Jednání: Za společnost jednají společně dva členové představenstva, a to předseda nebo místopředseda s jedním členem představenstva. 29.9.1992 - 26.8.2014 Podepisování: Písemné dokumenty při zastupování společnosti navenek podepisují dvě z osob oprávněných za společnost podepisovat, to je předseda, místopředseda a ředitel společnosti. 26.3.1991 - 29.9.1992 Podepisování: Písemné dokumenty při zastupování společnosti navenek, podepisují předseda nebo místopředseda s jedním členem představenstva. 26.4.1990 - 26.3.1991 Ing. Ivo Spáčil 3.3.2017 od 30.12.2016 Závoří 3021/21, Ostrava 700 30 Ing. Ladislav Nábělek 3.3.2017 Antonína Sovy 1242/4, Opava 747 05 Ing. Alfréd Michalík 19.10.2018 Mírová 1013, Bohumín 735 81 Günter Steuer 26.4.1990 - 26.3.1991 Hlavní 161/4, Štěpánkovice 747 28 Ing. arch. Aleš Vojtasík 26.4.1990 - 26.3.1991 30. dubna 1636/19, Ostrava 702 00 Ing. Petr Pavlas 26.3.1991 - 29.9.1992 Okrajová 1389/31, Havířov 736 01 Ing. Oldřich Rohan 26.3.1991 - 29.9.1992 Koksová 1827/6, Ostrava 710 00 Ing. Vilém Galčan 26.3.1991 - 28.3.1994 Urbaníkova 1043 , 721 00 Ostrava-Poruba Česká republika Ing. Milan Hodeček 29.9.1992 - 28.3.1994 Ing. Stanislav Zlámal 29.9.1992 - 28.3.1994 Zacpalova 1932/7, Opava 746 01 Ing. Oldřich Rohan 29.9.1992 - 28.3.1994 Ing. Petr Pavlas 29.9.1992 - 3.5.1995 ředitel spol. a člen předst. Ing. Lumír Urbánek 28.3.1994 - 3.5.1995 Ing. Oldřich Rohan 28.3.1994 - 8.2.1996 Ing. Miroslav Lenart 3.5.1995 - 8.2.1996 Hlavní třída 592/115, Ostrava 708 00 Ing. Karel Káňa 29.9.1992 - 21.5.1996 Hornická 850/39, Havířov 735 64 Ing. Jaroslav Strnad 28.3.1994 - 21.5.1996 Mitušova 1068/61, Ostrava 700 30 Ing. Miroslav Lenart 8.2.1996 - 21.5.1996 Ing. Emil Krupa 28.3.1994 - 23.5.1997 Klikova 1601/3, Ostrava 710 00 Ing. Oldřich Rohan 8.2.1996 - 4.2.1998 Ing. Jaroslav Strnad 21.5.1996 - 4.2.1998 Ing. Miroslav Lenart 21.5.1996 - 4.2.1998 František Fráňa 3.5.1995 - 20.9.1999 Mojmírovců 1001/14, Ostrava 709 00 Ing. Jaroslav Strnad 4.2.1998 - 20.9.1999 Pod Vesníkem 117, Háj ve Slezsku 747 92 Ing. Miroslav Lenart 4.2.1998 - 20.9.1999 Hlavní třída 590/111, Ostrava 708 00 Ing. Josef Novák 4.2.1998 - 20.9.1999 Gončarovova 2 , 0strava-Zábřeh Česká republika František Fráňa 20.9.1999 - 26.6.2002 Josef Kuchař 20.9.1999 - 26.6.2002 Josefa Skupy 1713/9, Ostrava 708 00 František Fráňa 26.6.2002 - 29.11.2006 do 7.7.2006 od 28.8.2001 do 13.7.2005 Josef Kuchař 26.6.2002 - 29.11.2006 do 14.6.2005 od 28.8.2001 do 14.6.2005 Otakar Herman 29.9.1992 - 19.10.2007 do 6.10.2006 Sprašová 556/2, Ostrava 712 00 Josef Kuchař 29.11.2006 - 26.8.2014 od 14.6.2005 od 13.7.2005 JUDr. Miroslav Solský 29.11.2006 - 26.8.2014 od 7.7.2006 Charvátská 568/13, Ostrava 700 30 Hana Stehlíková 19.10.2007 - 26.8.2014 od 27.7.2007 17. listopadu 746/52, Ostrava 708 00 Josef Kuchař 26.8.2014 - 15.7.2016 od 14.6.2005 do 27.6.2016 od 13.7.2005 do 27.6.2016 Hana Stehlíková 26.8.2014 - 15.7.2016 od 29.6.2007 do 27.6.2016 od 27.7.2007 do 27.6.2016 Lechowiczova 2853/27, Ostrava 702 00 JUDr. Miroslav Solský 26.8.2014 - 15.7.2016 od 7.7.2006 do 27.6.2016 František Fráňa 15.7.2016 - 3.3.2017 od 27.6.2016 do 30.12.2016 od 29.6.2016 do 30.12.2016 Na Valech 5515/22, Ostrava 722 00 Ing. Ladislav Nábělek 15.7.2016 - 3.3.2017 Ing. Vilém Galčan 15.7.2016 - 3.3.2017 Květinová 1043/31, Ostrava 721 00 František Fráňa 3.3.2017 - 19.10.2018 od 30.12.2016 do 25.6.2018 Leo Chvěja 3.3.2017 Pekařská 660/14, Hlučín 748 01 ING. Stanislav Zlámal 3.3.2017 Jan Němec 29.9.1992 - 28.3.1994 Opavská 1147/22, Ostrava 708 00 Zdeňka Říhová 29.9.1992 - 28.3.1994 Bráfova 1889/4, Ostrava 702 00 Ing. Vladimír Lajdolf 29.9.1992 - 8.2.1996 Lorišova 410/2, Ostrava 718 00 Ing. Josef Sedloň 29.9.1992 - 23.5.1997 Přemyslovců 1030/26, Ostrava 709 00 Jaroslava Hoňková 28.3.1994 - 23.5.1997 U Dvoru 1230/7, Ostrava 709 00 Josef Kuchař 28.3.1994 - 20.9.1999 Hana Stehlíková 8.2.1996 - 26.6.2002 Ing. Ladislav Nábělek 29.9.1992 - 11.2.2004 Ivan Pščolka 20.9.1999 - 11.2.2004 do 29.6.2002 Maroldova 2992/3, Ostrava 702 00 Hana Stehlíková 26.6.2002 - 29.11.2006 Ing. Ladislav Nábělek 11.2.2004 - 29.11.2006 od 16.6.2003 do 7.7.2006 Eliška Macháčková 11.2.2004 - 19.10.2007 od 18.4.2003 Marie Majerové 1649/25, Ostrava 708 00 Hana Stehlíková 29.11.2006 - 19.10.2007 do 29.6.2007 od 14.6.2004 do 29.6.2007 Ing. Ladislav Nábělek 29.11.2006 - 26.8.2014 Eliška Macháčková 19.10.2007 - 26.8.2014 Anna Pavlovičová 19.10.2007 - 26.8.2014 od 7.8.2007 Ve Svahu 789/7, Karviná 734 01 Ing. Ladislav Nábělek 26.8.2014 - 6.5.2016 od 7.7.2006 do 25.6.2015 Anna Pavlovičová 26.8.2014 - 6.5.2016 od 7.8.2007 do 30.6.2014 Eliška Macháčková 26.8.2014 - 14.7.2016 Eliška Macháčková 14.7.2016 - 1.12.2016 od 18.4.2003 do 28.6.2016 od 29.6.2007 do 28.6.2016 Komenského 622/1, Ostrava 708 00 Leo Chvěja 6.5.2016 - 3.3.2017 od 29.6.2015 do 30.12.2016 Ing. Ladislav Nábělek Vlastníci firmy EKOSTAV - MORAVIA, a.s. IČO: 00494810 zakladni 3 000 000 Kč - 3.5.1995 zakladni 2 500 000 Kč - 28.3.1994 - 3.5.1995 zakladni 1 700 000 Kč - 21.9.1992 - 28.3.1994 zakladni 1 000 000 Kč - 26.4.1990 - 21.9.1992 Akcie na jméno 6 000 Kč 500 3.5.1995 Akcie na jméno 5 000 Kč 500 28.3.1994 - 3.5.1995 Akcie na jméno 5 000 Kč 340 21.9.1992 - 28.3.1994 Akcie na jméno 5 000 Kč 200 26.4.1990 - 21.9.1992 Sbírka Listin EKOSTAV - MORAVIA, a.s. IČO: 00494810 B 10/SL 38 účetní závěrka [2014], zpráva auditora vč. přílohy Krajský soud v Ostravě 3.12.2015 4.12.2015 17 B 10/SL 37 zpráva auditora r. 2013 Krajský soud v Ostravě 2.3.2015 4.3.2015 2 B 10/SL 36 účetní závěrka [2013] VZZ Krajský soud v Ostravě 2.3.2015 4.3.2015 2 B 10/SL 35 účetní závěrka [2013] Rozvaha Krajský soud v Ostravě 2.3.2015 4.3.2015 4 B 10/SL 34 zpráva o vztazích Krajský soud v Ostravě 2.3.2015 4.3.2015 1 B 10/SL 33 účetní závěrka [2013] přehled o změnách VK Krajský soud v Ostravě 2.3.2015 4.3.2015 1 B 10/SL 32 účetní závěrka [2013] výkaz cash - flow Krajský soud v Ostravě 2.3.2015 4.3.2015 1 B 10/SL 31 účetní závěrka [2013] Příloha Krajský soud v Ostravě 2.3.2015 4.3.2015 10 B 10/SL 30 rozhod. o statut. orgánu Zápis z VH Krajský soud v Ostravě 27.6.2011 6.3.2014 10.3.2014 6 B 10/SL 29 rozhod. o statut. orgánu Zápis z VH Krajský soud v Ostravě 25.6.2012 6.3.2014 10.3.2014 6 B 10/SL 28 účetní závěrka [2012], zpráva o vztazích, zpráva auditora s příl. Krajský soud v Ostravě 4.10.2013 9.10.2013 21 B 10/SL 27 účetní závěrka r. 2011 s příl., zpr.aud.,§ 66a/9 Krajský soud v Ostravě 31.8.2012 30.10.2012 20 B 10/SL 26 účetní závěrka r. 2010 s příl.,§66a/9,zpr.aud Krajský soud v Ostravě 5.8.2011 7.9.2011 20 B 10/SL 25 účetní závěrka r. 2009 vč.příl.,§66a/9 Krajský soud v Ostravě 29.7.2010 3.8.2010 19 B 10/SL 24 výroční zpráva r.2008,úč.záv.,§66a/9,zpr.aud. Krajský soud v Ostravě 15.6.2010 16.6.2010 21 B 10/SL 23 zpráva auditora o ověření úč. záv. r. 2007 Krajský soud v Ostravě 16.4.2008 21.10.2008 11.3.2009 2 B 10/SL 22 účetní závěrka r.2007 VZZ Krajský soud v Ostravě 30.4.2008 29.8.2008 19.9.2008 1 B 10/SL 21 účetní závěrka r.2007 rozvaha-pasiva Krajský soud v Ostravě 30.4.2008 29.8.2008 19.9.2008 1 B 10/SL 20 účetní závěrka r.2007 rozvaha-aktiva Krajský soud v Ostravě 30.4.2008 29.8.2008 19.9.2008 1 B 10/SL 19 účetní závěrka r.2007-příloha Krajský soud v Ostravě 7.4.2008 29.8.2008 19.9.2008 11 B 10/SL 18 zpráva o vztazích -dohoda ve smys.§66a r.2007 Krajský soud v Ostravě 10.3.2008 29.8.2008 19.9.2008 1 B 10/SL 17 ostatní -zm.vlast.kapit.r.2006,2007 Krajský soud v Ostravě 7.4.2008 29.8.2008 19.9.2008 1 B 10/SL 16 účetní závěrka r.2006 - výkaz zisku a ztrát Krajský soud v Ostravě 17.8.2007 4.10.2007 2 B 10/SL 15 účetní závěrka r.2006 - rozvaha - pasiva Krajský soud v Ostravě 17.8.2007 4.10.2007 2 B 10/SL 14 účetní závěrka r. 2006 - rozvaha-aktiva Krajský soud v Ostravě 17.8.2007 4.10.2007 1 B 10/SL 13 účetní závěrka r. 2006 - příloha Krajský soud v Ostravě 17.8.2007 4.10.2007 11 B 10/SL 12 zpráva o vztazích Krajský soud v Ostravě 5.3.2007 17.8.2007 4.10.2007 1 B 10/SL 11 podpisové vzory Krajský soud v Ostravě 23.8.2006 18.9.2006 7.12.2006 7 B 10/SL 10 notářský zápis NZ 62/2006 změna stanov Krajský soud v Ostravě 7.7.2006 18.9.2006 7.12.2006 7 B 10/SL 9 účetní závěrka r. 2005,§66a/9,zpr.,zpr.aud. Krajský soud v Ostravě 23.10.2006 26.10.2006 23 B 10/SL 8 ostatní -zpráva o ovládací smlouvě Krajský soud v Ostravě 29.3.2005 19.12.2005 23.12.2005 1 B 10/SL 7 účetní závěrka r. 2004 vč.zprávy auditora Krajský soud v Ostravě 19.12.2005 23.12.2005 18 B 10/SL 6 účetní závěrka r. 2003 Krajský soud v Ostravě 26.11.2004 1.12.2004 22 B 10/SL 5 účetní závěrka r. 2002 Krajský soud v Ostravě 26.11.2004 1.12.2004 24 B 10/SL 3 účetní závěrka r. 2001 Krajský soud v Ostravě 26.11.2004 1.12.2004 22 B 10/SL 4 účetní závěrka r. 2000 Krajský soud v Ostravě 9.11.2001 13.11.2001 21 B 10/SL 2 účetní závěrka r. 1999 Krajský soud v Ostravě 13.9.2000 13.9.2000 14 B 10/SL 1 účetní závěrka r. 1998 Krajský soud v Ostravě 13.9.2000 13.9.2000 15 Hodnocení EKOSTAV - MORAVIA, a.s. Výpis dat pro firmu EKOSTAV - MORAVIA, a.s. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy EKOSTAV - MORAVIA, a.s., 494810 na obchodním rejstříku výpis firmy EKOSTAV - MORAVIA, a.s., 494810 na živnostenském rejstříku EKOSTAV - MORAVIA, a.s. - 00494810 - Ostrava , Koksární 7 O.K. MORAVIA, společnost s ručením omezeným, O.K.MORAVIA, spol. s r.o. - v likvidaci - 45478473 - Miroslav , nám. Svobody 18/18 EKOSTAV, výrobní družstvo v likvidaci - 00478750 - Plzeň , U Školy 94/8 EKOSTAV, spol. s r.o. v likvidaci - 15529525 - Brno , Francouzská 422/89 P - Ekostav s.r.o. - 27156290 - Praha , V lužích 1/10 Ekostav servis s.r.o. - 28873378 - Žďár nad Sázavou , Studniční 333/37 Ekostav Invest s.r.o. - 28390091 - Praha 2 - Vinohrady , Na Kozačce 1103 Ekostav Ondřejov s.r.o. - 25700278 - Praha , Mírová 69/71 B & H EKOSTAV, s.r.o. - 25512153 - Velké Meziříčí , Františkov 812/12 TM Ekostav s.r.o. - 24659053 - Praha , K vodojemu 2110/18
http://kraken.slv.cz/4Azs25/2008
2018-06-19T03:19:35
[ " soud ", " soud ", " § 12", " § 13", " § 14", " § 14", " § 14", " soud ", " § 103", " § 3", " soud ", " soud ", " soud ", " § 12", " soud ", " soud ", " soud ", " § 14", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 11", " § 9", " § 13" ]
4Azs25/2008 4 Azs 25/2008-50 Nejvy¹¹í správní soud rozhodl v senátì slo¾eném z pøedsedkynì JUDr. Dagmar Nygrínové a soudcù JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Prùchy, JUDr. Lenky Matyá¹ové a JUDr. Jaroslava Vla¹ína v právní vìci ¾alobce: U. K., zast. JUDr. Jaroslavem Dulíèkem, advokátem, se sídlem Velké námìstí 147, Hradec Králové, proti ¾alovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad ©tolou 3, Praha 7, o kasaèní stí¾nosti ¾alobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2007, è. j. 28 Az 15/2007-24, III. Zástupci ¾alobce JUDr. Jaroslavu Dulíèkovi, advokátovi, s e p ø i z n á v á odmìna za zastupování ve vý¹i 4800 Kè, která mu bude vyplacena z úètu Nejvy¹¹ího správního soudu do 60 dnù od právní moci tohoto usnesení. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 9. 2007, è. j. 28 Az 15/2007-24, zamítl ¾alobu ¾alobce proti rozhodnutí ¾alovaného ze dne 8. 2. 2007, è. j. OAM-16/VL-07-K01-2007, a rozhodl dále, ¾e ¾ádný z úèastníkù nemá právo na náhradu nákladù øízení. Pøezkoumávaným rozhodnutím ¾alovaný neudìlil ¾alobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona è. 325/1999 Sb., o azylu a o zmìnì zákona è. 283/1991 Sb., o Policii Èeské republiky, ve znìní pozdìj¹ích pøedpisù (dále jen zákon o azylu ). Proti tomuto rozsudku podal ¾alobce (dále jen stì¾ovatel ) vèas blanketní kasaèní stí¾nost, v ní¾ po¾ádal o ustanovení advokáta pro øízení o kasaèní stí¾nosti. Usnesením ze dne 23. 1. 2008, è. j. 28 Az 15/2007-37, krajský soud ustanovil stì¾ovateli zástupce JUDr. Jaroslava Dulíèka, advokáta. Kasaèní stí¾nost poté byla k výzvì krajského soudu obsa¾ené v tomté¾ usnesení doplnìna podáním zástupce stì¾ovatele ze dne 22. 2. 2008. Stì¾ovatel v kasaèní stí¾nosti oznaèil dùvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ø. s. a namítal, ¾e ¾alovaný nerozhodoval na základì dostateènì zji¹tìného skutkového stavu, kdy¾ svá zji¹tìní opøel o listinné dùkazy staré dva a¾ ¹est let. Tím také do¹lo k poru¹ení § 3 zákona è. 500/2004 Sb., správní øád, podle kterého má správní orgán postupovat tak, aby byl zji¹tìn stav vìci, o nìm¾ nejsou dùvodné pochybnosti. Podle názoru stì¾ovatele krajský soud pochybil, kdy¾ pro tuto vadu napadené rozhodnutí nezru¹il. S ohledem na vý¹e uvedené stì¾ovatel navrhuje, aby Nejvy¹¹í správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2007, è. j. 28 Az 15/2007-24, zru¹il a vìc vrátil krajskému soudu k dal¹ímu øízení. V ¾ádosti o udìlení mezinárodní ochrany stì¾ovatel uvedl, ¾e o udìlení azylu ¾ádá, proto¾e ho rodina, ¹kola ani kolektiv nepøijímá, nebo» je homosexuál. Krajský soud shodnì s ¾alovaným podmínky pro udìlení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. a) a b) neshledal, nebo» po prostudování správního spisu a s pøihlédnutím k obsahu ¾aloby dospìl ke shodnému závìru jako ¾alovaný, ¾e nejsou známy pøípady otevøeného pronásledování homosexuálù v Mongolsku ze strany státních orgánù, ani pøípady odmítnutí policií na stí¾nost podanou z tohoto dùvodu, èi otevøené diskriminace homosexuálù pøi získávání zamìstnání apod. Okolnosti odpovídající azylovým dùvodùm v cit. ustanovení nezjistil. Poukázal na rozpory ve výpovìdi stì¾ovatele v prùbìhu správního øízení a hodnotil, ¾e jeho pøednesy jako ryze úèelové se snahou zajistit si legalizaci pobytu, získat vzdìlání a vylep¹it svou ekonomickou situaci. Krajský soud neshledal dùvodnými výtky stì¾ovatele smìøující do nedostateènì zji¹tìného skutkového stavu ¾alovaným, kdy¾ konstatoval, ¾e správní øízení probíhalo ze strany ¾alovaného velmi korektnì, podklady které pro své rozhodnutí shromá¾dil, shledal soud dostateènými, nebo» ¾alovaný si opatøil dùkazy zamìøené na otázku homoxexuality v Mongolsku. Krajský soud neshledal ani podmínky pro udìlení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. K námitce stì¾ovatele na pøíli¹né stáøí listinných dùkazù, z nich¾ správní orgán vycházel pøi zji¹»ování skutkového stavu Nejvy¹¹í správní soud konstatuje, ¾e dùraz je v¾dy potøeba klást na to, aby se podklady obstarané správním orgánem týkaly stì¾ovatelem uvádìných dùvodù ¾ádosti o udìlení mezinárodní ochrany (zde spoleèenské vylouèení a tvrzené pronásledování homosexuálù). V posuzované vìci podklady obstarané správním orgánem (¾alovaným) tvoøily dostateèný podklad pro jeho rozhodnutí, nebo» z nich zøetelnì vyplývala situace v zemi pùvodu ve vztahu ke stì¾ovatelem uvádìnému dùvodu ¾ádosti o udìlení mezinárodní ochrany. Nejvy¹¹í správní soud tak má za to, ¾e ¾alovaný pøi zji¹»ování skutkového stavu nepochybil, pøièem¾ stáøí obstaraných podkladù v dané vìci nehraje roli, a to i s ohledem na skuteènost, ¾e lze dùvodnì pøedpokládat, ¾e v pøípadì postoje spoleènosti a státních orgánù k homosexualitì nedochází k pøekotnému vývoji. Námitky týkající se nedostateèného soudního pøezkumu postupu správního orgánu pøi zji¹»ování skutkového stavu bez upøesnìní konkrétních pochybení jak soudu, tak správního orgánu, byly ji¾ pøedmìtem mno¾ství rozhodnutí zdej¹ího soudu, namátkou lze uvést napøíklad rozsudek ze dne 18. 1. 2006, è. j. 1 Azs 112/2004-61, kde konstatoval, ¾e za situace, kdy námitky uèinìné v kasaèní stí¾nosti zùstávají v rovinì obecného nesouhlasu s rozhodnutím ¾alovaného nelze tvrdit, ¾e by ¾alovaným provedené dokazování bylo nedostateèné a skutková podstata, ze které správní orgán vycházel, nemìla oporu ve spise, www.nssoud.cz, èi rozsudek ze dne 27. 10. 2005, è. j. 1 Azs 174/2004-103, www.nssoud.cz, ve kterém Nejvy¹¹í správní soud konstatoval, ¾e nezjistil, ¾e by k nìkterým námitkám èi podkladùm stì¾ovatelkou pøedlo¾ených nebylo pøihlédnuto a nebyly oznaèeny ¾ádné konkrétní údaje èi skuteènosti, které mìly být pøi pøezkoumání krajským soudem pominuty. Povinnost správního orgánu zjistit úplnì a pøesnì skuteèný stav vìci je limitována tvrzeními ¾adatele o azyl, co¾ Nejvy¹¹í správní soud vyjádøil napø. ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 2004, è. j. 5 Azs 50/2003-47, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, è. j. 5 Azs 24/2003-42, www.nssoud.cz. Odmìna zástupci stì¾ovatele JUDr. Jaroslavu Dulíèkovi, advokátovi, který mu byl k jeho ¾ádosti ustanoven usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2008, è. j. 28 Az 15/2007-37, byla stanovena za dva úkony právní slu¾by, tj. pøevzetí a pøíprava zastoupení a písemné podání soudu ve vìci samé (doplnìní kasaèní stí¾nosti ze dne 22. 2. 2008) podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlá¹ky Ministerstva spravedlnosti è. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif ). Za vý¹e uvedené úkony tak nále¾í zástupci stì¾ovatele odmìna ve vý¹i 2 x 2100 Kè podle § 9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu a dále re¾ijní pau¹ál ve vý¹i 2 x 300 Kè podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Z podání zástupce stì¾ovatele ze dne 28. 4. 2008 vyplývá, ¾e ustanovený advokát není plátcem danì z pøidané hodnoty, ustanovenému zástupci se tedy pøiznává náhrada nákladù øízení v celkové vý¹i 4800 Kè. Uvedená èástka bude zástupci stì¾ovatele vyplacena do 60 dnù od právní moci tohoto usnesení z úètu Nejvy¹¹ího správního soudu.
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2016-394
2020-02-17T07:59:19
[ " § 95", " zákona č. 99", " zákona č. 519", " § 23", " zákona č. 182", " SbNU 347", " § 95", " § 75", " zákona č. 182", " § 95", " zákona č. 99", " zákona č. 519", " § 95", " § 72", " zákona č. 182", " § 75", " SbNU 347", " SbNU 79", " SbNU 247", " SbNU 329", " SbNU 369", " soud ", " § 95", " § 23", " zákona č. 182", " čl. 4", " soud ", " čl. 87", " čl. 4", " § 72", " § 75", " SbNU 587", " soud ", " § 95", " soud ", " soud ", " § 95", " soud ", " § 95", " čl. 36", " soud ", " soud ", " § 95", " § 95", " § 95", " § 211", " soud ", " § 95", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 95", " soud ", " § 95", " § 75", " soud ", " § 23", " zákona č. 182", " SbNU 347", " soud ", " § 14", " zákona č. 182" ]
394/2016verze 0 Sdělení č. 394/2016 Sb.Sdělení Ústavního soudu o přijetí stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ve věci nepřípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 519/1991 Sb. Částka 160/2016 Vyhlášené znění 07.12.2016 (verze 0) Plénum Ústavního soudu přijalo dne 15. listopadu 2016 pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ve složení Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Josef Fiala, Jan Filip, Jaromír Jirsa, Tomáš Lichovník, Jan Musil, Pavel Rychetský, Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek, Vojtěch Šimíček (soudce zpravodaj), David Uhlíř a Jiří Zemánek na návrh II. senátu Ústavního soudu podle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve věci právního názoru II. senátu pro řízení vedené pod sp. zn. II. ÚS 1929/16, který se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu ze dne 4. prosince 2002 sp. zn. IV. ÚS 157/02 (N 149/28 SbNU 347), Nevylučuje-li zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, změnu návrhu, popřípadě napadení nepřipuštění takové změny návrhu cestou odvolání, je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle § 95 odst. 2 občanského soudního řádu, nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 6. 2016, se stěžovatel hlavní město Praha domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 5. 2016 sp. zn. 15 C 53/2013, jímž nebyla připuštěna změna žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 519/1991 Sb., (dále též jen „o. s. ř.“). Ústavní stížnost tedy směřuje proti rozhodnutí, jež není konečným rozhodnutím ve věci samé. 2. Při projednávání shora citované ústavní stížnosti II. senát Ústavního soudu zjistil, že dřívější judikatura zdejšího soudu týkající se přípustnosti ústavní stížnosti podané proti usnesení vydanému podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. je nejednotná. 3. Jedním ze zákonných předpokladů věcného projednání ústavní stížnosti totiž je, aby stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)]. Pakliže stěžovatel tyto prostředky před podáním ústavní stížnosti nevyužije, je jeho návrh nepřípustný (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). 4. V tomto případě však na jedné straně stojí nálezy, jimiž byla taková ústavní stížnost shledána přípustnou. Kromě nálezu ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. IV. ÚS 157/02 (N 149/28 SbNU 347), zmíněného v záhlaví, se jedná např. o nález ze dne 9. 10. 2008 sp. zn. II. ÚS 801/08 (N 169/51 SbNU 79), nález ze dne 26. 4. 2012 sp. zn. I. ÚS 383/12 (N 93/65 SbNU 247), nález ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. I. ÚS 4181/12 (N 79/69 SbNU 329), nález ze dne 21. 8. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1324/14 (N 159/74 SbNU 369) a nález ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. II. ÚS 3717/14 (veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz). 5. Věcně byla těmito nálezy napadená usnesení přezkoumávána pouze z hlediska práva na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí (jako součásti práva na spravedlivý proces). Právní názor, podle něhož je ústavní stížnost proti rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby přípustná, nicméně z citovaných nálezů plyne pouze implicitně, neboť Ústavní soud se v žádném z nich otázce přípustnosti v odůvodnění blíže explicitně nevěnoval. 6. Druhou skupinu v rámci relevantní judikatury Ústavního soudu tvoří usnesení, jimiž byly takové ústavní stížnosti odmítány jako nepřípustné. Jedná se příkladmo o usnesení ze dne 28. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 2151/15, usnesení ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 2674/14, usnesení ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3216/15, usnesení ze dne 14. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 3438/15, usnesení ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 382/12, usnesení ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. III. ÚS 1976/11, usnesení ze dne 5. 8. 2011 sp. zn. III. ÚS 1990/11 či usnesení ze dne 27. 10. 2010 sp. zn. II. ÚS 2865/10. 7. Protože rozhodující II. senát zastával názor, že ústavní stížnost směřující proti usnesení ve smyslu ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. přípustná není, předložil věc podle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, plénu Ústavního soudu s návrhem na přijetí stanoviska, kterým by byl překonán právní názor vyslovený ve shora citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 157/02, resp. i v dalších shora citovaných nálezech. 8. Nastavení přípustnosti ústavní stížnosti má v obecné rovině kořeny již v čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Ústavní soud jako svébytná složka moci soudní je tak pouze jedním z orgánů veřejné moci, které jsou k ochraně základních práv a svobod ústavně povolány, a ochrana základních práv a svobod je tudíž funkcí, kterou sdílí s obecnými soudy. Vztah Ústavního soudu k obecným soudům při naplňování této funkce je pak vymezen nejen ústavním zakotvením jeho specifických pravomocí [srov. zejm. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nýbrž i zákonnými podmínkami přípustnosti ústavní stížnosti. 9. Zákonná úprava pak zcela v logice čl. 4 Ústavy vychází z principu tzv. subsidiarity ústavní stížnosti, který je konkrétně zachycen v ustanoveních § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle těchto ustanovení je stěžovatel povinen vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Neučiní-li tak, je jeho ústavní stížnost nepřípustná. Toto nastavení přípustnosti ústavní stížnosti signalizuje, že rolí Ústavního soudu v řízení o ústavních stížnostech je být jakýmsi posledním garantem základních práv a svobod v rámci ústavního systému, a nikoliv orgánem, který vstupuje do probíhajících řízení v době, kdy se lze (efektivní) ochrany základních práv a svobod domoci jinými procesními prostředky v rámci řízení před obecnými soudy. 10. Tato východiska odráží i ustálená judikatura Ústavního soudu, podle níž by ústavní stížností měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí soudu, nikoliv též dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná (tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány, pokud právní řád takové prostředky vůbec předvídá); ze stovek rozhodnutí k tomu srov. např. usnesení ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 292/05 (U 23/38 SbNU 587), usnesení ze dne 20. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 1725/16, usnesení ze dne 26. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2072/16 či usnesení ze dne 10. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1026/16. 11. Z tohoto obecného pravidla ovšem Ústavní soud činí i výjimky, které spočívají v možnosti napadnout i dílčí (typicky procesní) rozhodnutí v situaci, v níž řízení ve věci samé ještě neskončilo. Takový postup však s ohledem na shora uvedené přichází v úvahu toliko za současného splnění dvou podmínek (k tomu srov. např. usnesení ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3520/15, usnesení ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 1894/12, usnesení ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 382/12 či usnesení ze dne 5. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 843/16). 12. Jednak musí být takové rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele. Tato podmínka ovšem reflektuje podstatu řízení o ústavní stížnosti, jíž je ochrana základních práv a svobod proti rozhodnutím, zásahům a opatřením orgánů veřejné moci. 13. Druhou podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti takovému dílčímu procesnímu rozhodnutí pak je, že námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod nemůže být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím, včetně ústavní stížnosti) efektivně uplatněna. Smysl této podmínky tkví právě v důsledném provedení principu subsidiarity ústavní stížnosti, resp. role Ústavního soudu jako poslední „záchranné brzdy“ v rámci systému soudnictví. 14. Při aplikaci těchto kritérií na rozhodnutí vydávaná podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. dospěl Ústavní soud k závěru, že první podmínka přípustnosti v tomto případě naplněna je. Usnesení o nepřipuštění změny žaloby totiž je (v obecné rovině) způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod, přinejmenším do práva na spravedlivý proces. Nálezy citované shora např. spatřovaly zásah do tohoto práva v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí. Nadto lze za specifických podmínek uvažovat i o tom, že rozhodnutím o nepřipuštění změny žaloby může být zasaženo do práva na přístup k soudu. 15. Podmínka druhá však splněna není. Jakkoliv sice Ústavní soud stricto sensu nepovažuje za efektivní opravný prostředek ve smyslu této podmínky možnost zahájit novou žalobou řízení v rozsahu, v němž nebyla změna původní žaloby připuštěna, lze námitky proti rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby uplatnit v rámci odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, pokud původní žalobě nebylo vyhověno. 16. Proti samotnému usnesení podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. totiž odvolání přípustné není [§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]. K tomu však Ústavní soud především uvádí, že při rozhodování podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. je nezbytné trvat na tom, aby k němu docházelo neprodleně, jelikož v opačném případě by hrozilo zmaření hmotněprávních nároků žalobce. Jen takový postup totiž odpovídá „stanoveným postupům soudu“ ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 17. S ohledem na skutečnost, že toto rozhodnutí je způsobilé zasáhnout do práv jednotlivce, Ústavní soud považuje za ústavně souladný toliko takový výklad občanského soudního řádu, podle něhož odvolací soud v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé není vázán usnesením podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. (byť formálně nezrušeným) a je oprávněn, resp. v případě uplatnění relevantní námitky [§ 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř.] povinen, rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby v plném rozsahu přezkoumat. Účastník řízení má ostatně možnost postupovat v intencích ustanovení § 95 o. s. ř. i v odvolacím řízení, neboť systém neúplné apelace brání pouze tomu, aby mohl být v odvolacím řízení uplatněn nový nárok, který nemá žádnou skutkovou souvislost s dříve uplatněným nárokem. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 30. 8. 2001 sp. zn. 21 Cdo 2502/2000) „změnit žalobu může žalobce za podmínek uvedených v ustanovení § 95 o. s. ř. také za odvolacího řízení (srov. § 211 o. s. ř.), ledaže by změnou žaloby uplatňoval nový nárok, tj. nárok, který nemá žádnou skutkovou souvislost s dříve (původně) uplatněným nárokem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 1998 sp. zn. 2 Cdon 753/97, uveřejněný pod č. 56 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). O změně žaloby musí odvolací soud vždy rozhodnout; dokud tak neučiní, nemůže o změněné žalobě jednat a rozhodovat.“ 18. Z uvedeného tedy plyne, že se účastník řízení může proti nepřipuštění změny návrhu podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. podle okolností konkrétního případu bránit jednak 1. tím, že podá návrh (žalobu) nový, dále 2. může napadnout nepřipuštění návrhu v odvolání podaném ve věci samé a konečně není vyloučeno ani 3. podání změny návrhu přímo odvolacímu soudu. 19. Ochrana práv, která je jednotlivci takto poskytnuta v rámci odvolacího řízení, má zároveň potenciál být výrazně efektivnější než ochrana, kterou by mohl poskytnout sám Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti. Zatímco totiž odvolací soud může v plném rozsahu přezkoumat správnost postupu soudu prvního stupně, Ústavní soud se může zabývat toliko tím, zda bylo napadeným rozhodnutím porušeno určité základní právo či svoboda. V tomto kontextu lze ostatně pro ilustraci odkázat i na nálezy Ústavního soudu citované shora, jimiž nebylo řešeno jádro problému, nýbrž pouze otázka, zda bylo napadené usnesení řádně odůvodněno. Již z toho je patrné, že věcné projednání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby je nejen v rozporu s principem subsidiarity ústavní stížnosti, nýbrž je ve své podstatě i nepříliš efektivní a ochrana, kterou nakonec Ústavní soud poskytuje, je daleko více virtuální než skutečně reálnou. 20. Právě uvedené pochopitelně nelze vztáhnout na řízení v tzv. bagatelních věcech, v nichž odvolání proti rozhodnutí ve věci samé není přípustné. Ani ve vztahu k nim ovšem není namístě projednávat ústavní stížnost směřující přímo proti usnesení o nepřipuštění změny žaloby, neboť námitky proti němu lze uplatnit v rámci ústavní stížnosti proti konečnému meritornímu rozhodnutí. Efektivita ochrany poskytované Ústavním soudem bude přitom srovnatelná se situací, v níž by Ústavní soud připustil již stížnost proti samotnému rozhodnutí podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. 21. Ze shora uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna žaloby podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř., je nepřípustná ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proti tomuto usnesení lze totiž brojit efektivními prostředky ochrany práv v rámci systému obecného soudnictví. Proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, a stanoviskem podle ustanovení § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, překonal právní názor obsažený v nálezu sp. zn. IV. ÚS 157/02 ze dne 4. 12. 2002 (N 149/28 SbNU 347) a v dalších shora citovaných nálezech. 22. S ohledem na skutečnost, že právní názor obsažený v tomto stanovisku představuje tzv. judikatorní odklon, který by se mohl negativně projevit u těch ústavních stížností, které již byly podány a které nezřídka vycházely z právního názoru obsaženého ve shora citované nálezové judikatuře, a stěžovatelé proto legitimně očekávali, že se jimi bude Ústavní soud zabývat věcně, použije se teprve na ústavní stížnosti podané k Ústavnímu soudu dnem následujícím po dni vyhlášení stanoviska ve Sbírce zákonů. Odlišná stanoviska podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaujali ke stanovisku pléna soudci Pavel Rychetský a David Uhlíř.
http://sbirka.nssoud.cz/cz/dan-z-prijmu-vypocet-prijmu-spolupracujicich-osob.p208.html
2019-11-14T11:50:30
[ " § 13", " zákona č. 35", " zákona č. 323", " zákona č. 259", " zákona č. 149", " zákona č. 210", " § 13", " § 13", " § 13", " § 13", " soud ", " soud ", " § 13", " § 103", " soud ", " § 13", " soud ", " § 13", " § 13", " § 13", " soud ", " § 110", " soud ", " čl. 2", " čl. 2", " soud ", " § 13", " soud ", " § 13", " soud ", " soud " ]
Daň z příjmů: výpočet příjmů spolupracujících osob | Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Daň z příjmů: výpočet příjmů spolupracujících osob Ej 205/2004 k § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 210/1997 Sb. (v textu též „zákon o daních z příjmů“) Ustanovení § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, upravuje dvě odlišné skutkové situace, mezi nimiž daňový poplatník nemá možnost volby podle toho, který výpočet příjmů spolupracujících osob se mu bude jevit výhodnější. Zatímco první věta tohoto ustanovení pamatuje na případy činnosti provozované výhradně za spolupráce daňového poplatníka s jeho manželem, vztahuje se druhá věta na případy, kdy s daňovým poplatníkem spolupracuje nejen jeho manžel, ale i ostatní osoby žijící s ním ve společné domácnosti, případně kdy daňový poplatník spolupracuje jen s ostatními osobami žijícími s ním ve společné domácnosti. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, čj. 2 Afs 33/2003-62) Ing. Jiří R. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobce. Finanční úřad pro Prahu 8 vyměřil žalobci platebním výměrem ze dne 25. 7. 2000 rozdíl mezi vyměřenou daní a daní vypočtenou ve výši 311 276 Kč, způsobený tím, že podle ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů se v případě spolupráce manžela a ostatních osob žijících v domácnosti rozdělují příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti na spolupracující osoby tak, aby jejich podíl na společných příjmech a výdajích činil v úhrnu nejvýše 30 %, přičemž u spolupracujících osob musí být výše podílu na společných příjmech a výdajích stejná a částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 180 000 Kč. To však žalobce nerespektoval, neboť na spolupracující manželku a syna převedl v celkovém úhrnu téměř 50 % příjmů a výdajů, a to v nestejné výši. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 23. 10. 2001 zamítlo žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů podle jeho názoru řeší v první větě situaci, kdy je spolupracující osobou pouze manžel, a ve druhé větě případy, kdy spolupráci vykonávají manžel a další osoby, tzn. musí platit obě podmínky současně. Jelikož v daném případě probíhala v roce 1999 spolupráce žalobce s manželkou i synem, bylo možno na tyto osoby rozdělit v úhrnu maximálně 30 % příjmů a výdajů. Žalovaný proto dospěl k závěru, že citované ustanovení § 13 neumožňuje dvojí výklad a je jednoznačné. Rozhodnutí odvolacího orgánu napadl žalobce správní žalobou, kterou rozsudkem ze dne 3. 9. 2003 zamítl Městský soud v Praze. Tento soud sice akceptoval názor, že pokud je právní předpis v oblasti veřejného práva neurčitý či nesrozumitelný, a umožňuje tak dvojí výklad, je nutné zvolit výklad příznivější pro občana. V daném případě nicméně dvojí výklad ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů možný není. Toto ustanovení totiž upravuje dvě skutkové podstaty: pokud jsou příjmy dosaženy za spolupráce druhého z manželů, vztahuje se na tento případ věta prvá; ostatní případy spolupráce jsou regulovány větou druhou. Zákon tak neumožňuje postupovat buď podle věty prvé, nebo podle věty druhé. V souzené věci se jednalo o spolupráci manželky a ostatních osob žijících v domácnosti dle věty druhé a pod pojmem „manžel“ je jednoznačně míněn spolupracující manžel, a nikoliv poplatník. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadl rozsudek Městského soudu v Praze, a to z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.: domníval se, že Městský soud v Praze v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku, neboť za situace, kdy ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů umožňuje dvojí výklad, soud tento dualismus nepřipustil, aniž se vyrovnal se stěžovatelovou argumentací. Stěžovatel tvrdil, že v daném případě bylo prokázáno, že k dosažení příjmů stěžovatelem došlo za spolupráce jeho manželky ve smyslu věty prvé ustanovení § 13. Stěžovatel nesouhlasí s právním názorem Městského soudu v Praze, podle něhož dikce „v ostatních případech“, obsažená ve druhé větě citovaného ustanovení, jednoznačně vymezuje, že v případě, kdy poplatník použije pro výpočet příjmu § 13, musí postupovat buď podle věty prvé, nebo podle věty druhé. Zmíněná dikce „v ostatních případech“ totiž není vylučovací, nýbrž souřadná, a v daném případě rozšiřuje skutkové podstaty obsažené ve větě první. V souzené věci došlo u stěžovatele k dosažení příjmů za spolupráce jeho manželky (věta první) a dále i za spolupráce se synem (věta druhá), a mělo být proto postupováno nejprve podle věty prvé a následně i podle věty druhé citovaného ustanovení. Poplatník je totiž držitelem podnikatelského oprávnění, je skutečným příjemcem příjmů i nositelem rozhodnutí o jejich rozdělení na spolupracující manželku a spolupracující osoby. Spolupráce manželky s ostatními osobami se může týkat oblastí, které s dosažením příjmů ani s poplatníkem nesouvisí, a proto nemůže podmiňovat postup podle předmětného zákonného ustanovení. Stěžovatel namítá, že v citovaném ustanovení jsou použity pojmy „druhý z manželů“, „spolupracující manžel“, z čehož vyplývá, že pokud je druhý manžel spolupracující, musí být prvním manželem poplatník. Navíc použitý pojem „v domácnosti s poplatníkem“ údajně nemá žádný vztah k výkladu pojmu „spolupráce manželky“. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti k interpretaci ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů uvedl, že první věta řeší situaci, kdy spolupracující osobou je pouze manželka či manžel. Druhá věta tohoto ustanovení se na spolupracujícího manžela vztahuje tehdy, pokud s daňovým subjektem spolupracuje ještě další osoba či osoby, které s ním žijí v domácnosti. V daném případě probíhala v roce 1999 spolupráce manželky a syna, a proto na tyto osoby bylo možno rozdělit pouze 30 % příjmů a výdajů, nikoliv 50 %, jak učinil stěžovatel. Pokud by totiž zákon umožňoval na spolupracujícího manžela podle věty prvé rozdělit 50 % příjmů a výdajů a současně na ostatní osoby podle věty druhé 30 %, mohl by poplatník v celkovém úhrnu rozdělit až 80 % příjmů a výdajů. Žalovaný se proto zcela ztotožňuje s interpretací provedenou v napadeném rozsudku Městským soudem v Praze a stěžovatelův výklad označuje za nelogický. Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle poslední věty § 110 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud především – v obecné rovině – souhlasí s názorem, že jedním ze základních požadavků na právní předpisy musí být jejich srozumitelnost, jednoznačnost a předvídatelnost následků, které mohou vyvolat, a v tomto směru pro stručnost odkazuje na obecně známou konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. Smyslem právní reglementace společenských vztahů je totiž stanovit práva a povinnosti subjektů práva a již z této povahy věci musí být zmíněné atributy naplňovány. Uvedené platí o to více v oblasti práva veřejného, kde základním principem (vyjádřeným v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. V oblasti daňového řízení, kde se státní moc projevuje velmi výrazným způsobem, je tedy nezbytné, aby vymezení práv a povinností daňových subjektů bylo zcela jednoznačné, a zabránilo se tak potenciálnímu riziku libovůle ze strany správních orgánů. Podstata stěžovatelových námitek v souzené věci, které byly uplatněny již v předchozím řízení a s nimiž se správní orgány i městský soud řádně vypořádaly, spočívá v tvrzení, že ustanovení § 13 zákona o daních z příjmů umožňuje dvojí způsob výkladu, přičemž správce daně zvolil výklad pro stěžovatele méně příznivý. Nejvyšší správní soud se s touto stěžejní a prakticky jedinou stížnostní námitkou neztotožňuje, neboť názor o možném dvojím výkladu citovaného ustanovení, kdy jeden výklad je pro daňového poplatníka příznivější a druhý příznivý méně, a je proto mezi nimi možno volit ten správný, nepovažuje za odpovídající znění a smyslu tohoto ustanovení; tento názor v konečném důsledku odporuje i zmíněným ústavním principům. Z dikce předmětného ustanovení totiž vyplývá, že obě věty se vztahují na odlišné skutkové situace, kdy daňový poplatník nemá možnost volby mezi nimi podle toho, který výpočet příjmů se mu bude jevit výhodnější. Celý problém se tak ve skutečnosti jeví jako prostá konkrétních skutkových okolností pod jeden ze dvou regulovaných případů a následný postup při výpočtu příjmů spolupracujících osob podle této úpravy, nikoliv jako možnost uvážení daňového poplatníka a jeho volba jednoho ze dvou alternativních řešení. První věta § 13 zákona o daních z příjmů pamatuje na případy činnosti provozované (výhradně) za spolupráce druhého z manželů. To znamená, že ke spolupráci dochází toliko mezi poplatníkem a jeho manželem. Druhá věta pamatuje na případ odlišný (viz uvození „v ostatních případech“), kdy spolupracují poplatník, jeho manžel a ostatní osoby žijící s poplatníkem ve společné domácnosti, případně spolupracuje daňový poplatník jen s ostatními osobami žijícími s ním ve společné domácnosti. Dikce „ostatní případy“ se zjevně vymezuje vůči postupu podle první věty, tzn. zákon vylučuje při postupu podle druhé věty výhradní spolupráci daňového poplatníka s manželem. Zároveň však tato druhá věta používá termín „manžel (manželka)“, což v kontextu prvé věty nemůže znamenat nic jiného než manžel (manželka) daňového poplatníka. Jakýkoliv jiný výklad by zákonné dikci odporoval, neboť použití pojmu „manžel“ by postrádalo jakýkoliv smysl. Přitom Nejvyšší správní soud vychází z toho, že při interpretaci zákonů je nutno primárně vycházet z předpokladu racionálního zákonodárce, kdy gramatické znění zákonů má racionální podstatu a musí být vykládáno v jeho celkovém kontextu a v souladu s účelem zákona. Nelze se tedy ztotožnit se stěžovatelovým názorem, že pojem „v ostatních případech“ nemá být chápán jako vylučovací, nýbrž jako souřadný. Z kontextu tohoto ustanovení je totiž zřejmé, že ostatními případy spolupráce nejsou míněny jiné formy spolupráce, nýbrž spolupráce prováděná jiným okruhem osob. Citované ustanovení tak upravuje dvě možné výchozí skutkové situace výpočtu příjmů spolupracujících osob, ke kterým může dojít. Pro tento závěr svědčí logická předmětného zákonného ustanovení, kdy první věta pracuje s termínem „spolupracující manžel“ a druhá věta hovoří o „spolupráci manžela a ostatních osob“. Je totiž zřejmé, že pokud by se druhá věta týkala spolupráce poplatníka toliko s ostatními osobami, a nikoliv i s manželem, nemělo by jakýkoliv důvod označení tohoto poplatníka jako manžela, přičemž by nastala zjevně situace, kdy v jedné větě zákonného ustanovení by stejná osoba byla označena jednou jako manžel a jednou jako poplatník. Úvaha o spolupráci poplatníkova manžela s ostatními osobami žijícími ve společné domácnosti pak jde zcela mimo rámec této zákonné úpravy, jejímž primárním účelem je výpočet daně poplatníka, a nikoliv dalších osob. Nejvyšší správní soud tak dospívá k závěru, že způsob citovaného ustanovení provedený Městským soudem v Praze v napadeném rozsudku je v souladu s jeho gramatickým zněním a v konečném důsledku i s jeho smyslem a že výklad nabídnutý stěžovatelem je nutno považovat za
http://www.cka.cc/oficialni_informace/stanoviska-cka/stanovisko_opravneni
2013-05-24T06:39:46
[ " § 158", " § 160", " zákona č. 183", " § 159", " § 4", " § 3", " § 3", " § 5", " § 159", " § 12", " § 3", " § 5", " § 17", " § 18" ]
Základní působnost architektů a inženýrů (autorizovaných osob) je stanovena v § 158 až § 160 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Celkový rozsah odpovědnosti uvádí § 159 odst. 2 stavebního zákona, z něhož plyne, že architekt (autor projektu) odpovídá za „… správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace…“, přičemž této odpovědnosti se nemůže zbýt ani jí nemůže být zbaven, leda způsobem právně kvalifikovaným, při němž odpovědnost za celý projekt od počátku převezme s jeho výslovným souhlasem jiný autorizovaný architekt. Tato ustanovení jsou provedena jednak zákonem č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména ustanoveními § 4, 6 až 8, 12, 13, 17 až 19. Kromě toho platí pro autorizované osoby vymezení rozsahu oprávnění stanoveného prováděcími předpisy k zákonu, jimiž jsou autorizační řády obou profesních komor. V Autorizačním řádu ČKA jsou podrobněji provedena výše citovaná ustanovení zákona, a to speciálně ustanovením § 3, 4 až 7 a 9, jimiž se vymezuje rozsah oprávnění pro jednotlivé obory a specializace a podmínky a předpoklady vzdělání a odborné praxe pod vedením (to jest před udělením autorizace). Tato ustanovení se uplatňují v souběhu s ustanovením § 3 odst. 1 a § 5 Profesního a etického řádu ČKA (obdobně též ČKAIT). V souladu s ustanovením § 159 odst. 2 stavebního zákona projektant „… odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.“ Tomu odpovídá ustanovení § 12 odst. 2 a odst. 6 zákona o výkonu povolání, kde se výslovně uvádí, že autorizovaná osoba „… je povinna vykonávat činnosti, pro které jí byla udělena autorizace, osobně, popřípadě ve spolupráci s dalšími autorizovanými osobami nebo ve spolupráci s jinými fyzickými osobami, pracujícími pod jejím vedením. … K zajištění řádného výkonu odborných činností, přesahujících rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna vyzvat ke spolupráci autorizovanou osobu s příslušnou autorizací.“ Toto zákonné ustanovení podrobněji provádí ustanovení § 3 odst. 1 PEŘ, které autorizovanému architektovi ukládá odpovídat „… za odbornou úroveň výkonu svého povolání, zejména za odbornou úroveň dokumentů označených jeho razítkem a podpisem a za odbornou úroveň děl realizovaných podle jeho návrhů, projektů nebo plánů“ a za tím účelem vykonávat „… nad touto realizací, popřípadě nad její další přípravou, autorský dozor“. Architekt je povinen v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 „… k řádnému výkonu odborných činností, které svou povahou překračují rozsah jeho autorizace, přizvat ke spolupráci osobu s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializaci“. Odstavec 2 téhož paragrafu jde dokonce ještě dále a ukládá architektovi povinnost „… přizvat ke spolupráci dalšího architekta i k činnostem spadajícím do rozsahu jeho autorizace, pokud svou povahou nebo náročností tuto spolupráci vyžadují“. Autorizovaná osoba odpovídá tedy za správnost, úplnost a proveditelnost v rozsahu oprávnění, které jí bylo uděleno autorizací. V případě architektů s autorizací se všeobecnou působností (tzv. velká autorizace), popřípadě s autorizací pro obor architektura, územní plánování nebo krajinářská architektura vždy v rozsahu, který danému oboru přísluší. Povinnost přizvat ke spolupráci osobu autorizovanou pro jiný obor nebo specializaci má tedy architekt jen v tom případě, že se jedná o činnosti překračující rozsah jeho autorizace a odborné kompetence, která musí být posuzována zejména vzhledem k rozsahu a obsahu nabytého vzdělání a odborné praxe. Pro rozsah této činnosti je autorizovaný architekt školen, a to povinně v magisterském studijním programu, a je zároveň povinen absolvovat před autorizací praxi v rozsahu stanoveném zákonem a prováděcími předpisy (blíže viz přílohu k tomuto stanovisku). V případě, že by nebyl oprávněn provádět samostatně dílčí (speciální) části projektu stavby v oboru, pro který je autorizován, byl by rozsah jeho autorizace menší než rozsah autorizace technika, pro něhož je předepsáno jako postačující i vzdělání středoškolské. Základní oprávnění v oboru architektura zahrnuje veškeré části projektové dokumentace, které tvoří standardní součást projektu (pozemní) stavby, a to včetně jejích speciálních součástí. Architekt odpovídá za celek projektu, tedy i za jeho dílčí části, a nese odpovědnost za případné škody způsobené chybami v projektové dokumentaci jako celku. Je v působnosti autorizovaného architekta rozhodnout, zda v konkrétním případě a s přihlédnutím ke složitosti řešené stavby (její speciální části) vypracuje speciální část dokumentace sám, přizve neautorizovaného specialistu (pokud taková osoba není jeho zaměstnancem, který nemusí být nutně držitelem autorizace), nebo zadá zpracování této části osobě autorizované. Vůči klientovi a společnosti nese odpovědnost autorizovaný architekt. Přednost přizvání autorizované osoby – specialisty spočívá ve větší jistotě, že zpracovaná část dokumentace bude mít požadovanou profesní úroveň, a v určitém rozložení odpovědnosti za zpracovaný projekt (autorizovaná osoba jako povinně profesně pojištěná odpovídá autorizovanému architektovi za případné škody vzniklé chybami v projektové dokumentaci touto osobou vypracované). Autorizovaný architekt může ostatně přizvat ke spolupráci osoby, které autorizovány nejsou, avšak představují odbornou špičku v oboru, například pedagogy vysokých škol, kteří pro výuku autorizaci nepotřebují, nevykonávají-li zároveň samostatně vybrané činnosti ve výstavbě. Pro tyto případy popsalo Ministerstvo pro místní rozvoj akceptovaný způsob označování speciální části projektové dokumentace vypracované architektem a specialistou jakožto osobou neautorizovanou a osobou autorizovanou:  v prvém případě se do příslušného záhlaví dokumentace podepíše autorizovaný architekt a otiskne k tomuto svému podpisu autorizační razítko;  ve druhém případě se podepíše do příslušného záhlaví speciální části dokumentace osoba neautorizovaná, která tuto speciální část vypracovala, a vedle jejího podpisu otiskne své autorizační razítko nositel zakázky – autorizovaný architekt;  ve třetím případě se do příslušného záhlaví speciální části dokumentace podepíše autorizovaná osoba, která tuto speciální část vypracovala, a otiskne k tomuto svému podpisu své autorizační razítko. Smyslem a účelem tohoto přístupu je jednak nerozmělňovat osobní odpovědnost autorizovaných osob vůči klientům, jednak umožnit výkon profese osobám neautorizovaným, avšak profesně způsobilým, pokud vypracovávají speciální část dokumentace pod vedením autorizované osoby. Přiměřeně platí tyto závěry v oboru pozemní stavby i pro autorizované inženýry sdružené v České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Autorizovanému architektovi nelze upřít možnost vypracovávat dílčí části projektové dokumentace, tvořící standardní součást projektu pro obor, pro který byl autorizován. Z toho možno dovodit naopak, že za takovou součást se nepovažuje stavba, pro niž autorizován není, to jest, která není standardní součástí projektu (pozemní) stavby – rozsáhlé samostatné vodní dílo, rozsáhlá samostatná stavba dopravní – nikoli však vodovodní přípojka nebo čistička u rodinného domu, účelová komunikace pro přístup ke stavbě a podobně. Podrobněji je uveden standardní obsah projektové dokumentace v publikaci Plánování území a projektování staveb vydané nakladatelstvím Dashöfer, a to pro pozemní stavby v části 10., pro inženýrské stavby v části 11., pro technologické stavby v části 12., pro konstrukce staveb v části 13., pro technická zařízení staveb a objektů v části 14., pro interiérové stavby v části 18. a pro zahradní a krajinářské úpravy v části 19. S podstatnými výhradami se lze rovněž odkázat na obsah příloh k prováděcím vyhláškám ke stavebnímu zákonu (zejména vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, či vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovené stavebního zákona ve věcech stavebního řádu); výhradami především k nepřesnostem strukturním i obsahovým, ke zbytečné rozbujelosti a konečně též k nepoužitelnosti (například vyhlášky o dokumentaci staveb) pro projekty krajinářské architektury. V tomto případě speciálně nutno trvat na znění vyhlášky, která zavazuje k dodržení základní struktury pouze v prvních dvou úrovních: „projektová dokumentace musí vždy obsahovat části A až F členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby“. Tento postup platí vždy bez ohledu na skutečnost, vede-li správní řízení obecný nebo speciální úřad stavební. Pro posouzení věci bude vždy v konkrétním případě nutno uvážit, o který ze shora uvedených případů stavby dopravní nebo technické infrastruktury se jedná. Nebude-li se jednat o samostatné rozsáhlé stavby, nýbrž součásti (pozemní) stavby standardně projektované architekty – tedy i včetně dalších staveb označených ve smyslu § 17 písm. d), resp. § 18 písm. b) zákona o výkonu povolání za stavby, popřípadě území územněplánovací dokumentací nebo zvláštním právním předpisem (zákon o památkové péči, zákon o ochraně přírody a krajiny a podobně) architektonicky nebo urbanisticky významné, lze postupovat shora popsanými způsoby. DODATEK K PŘÍLOZE Kompletní dokument viz www.cka.cc – legislativa – právní servis – obsahuje zcela konkrétní paragrafové znění jednotlivých ustanovení týkajících se zákona o výkonu povolání a Autorizačního řádu ČKA. Navigace
http://docplayer.cz/707751-Zadost-o-prechod-najmu-bytu.html
2017-01-23T18:37:55
[ " zákona č. 40", " zákona č. 116", " Čl. 1", " zákona č. 40", " zákona č.116", " zákona č. 358", " Čl. 1", " Čl. 2", " zákona č. 455", " zákona č. 4551991", " Čl. 1" ]
⭐Žádost o přechod nájmu bytu Download "Žádost o přechod nájmu bytu" 1 MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 16 ÚŘAD MĚSTSKÉ ČÁSTI ODBOR MÍSTNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ODDĚLENÍ SPRÁVY OBECNÍCH NEMOVITOSTÍ Razítko podatelny: Žádost o přechod nájmu bytu I. Vyplňuje žadatel 1. Jméno a příjmení žadatele datum nar stav číslo OP telefon Dosavadní trvalé bydliště žadatele Po kom hodlá užívat byt (jméno, příjmení) Vztah k dosavadnímu nájemci bytu (event. příbuzenství).. od kdy žil žadatel s dosavadním nájemcem v nájemcově domácnosti (Domácnost, tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Domácnost je spotřebním společenstvím trvalé povahy představující skutečné a trvalé soužití fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy; jen příležitostná výpomoc v domácnosti nestačí.) (den, měsíc, rok) od kdy je žadatel hlášen k trvalému pobytu Důvod podání žádosti o přechod nájmu bytu: nájemce bytu zemřel (den, měsíc, rok - doklad o úmrtí) Osoby, které budou s nájemcem byt užívat a jejich vztah k žadateli: jméno a příjmení datum narození vztah k žadateli2 2272 (1) Nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zv ýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní -li to nájemce an i do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost. (2) Pronajímatel má právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím nového člena do nájemcov y domácnosti. To neplatí, jedná -li se o osobu blízkou anebo další případ y zvláš tního zřetele hodné. Pro souhlas pronajímatele s přijetím osoby jiné než blízké za člena nájemcovy domácnosti se vyžaduje písemná forma. (3) Pronajímatel má právo požadovat, ab y v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřen ý velikos ti b ytu a nebrání tomu, aby všechny mohl y v bytě žít v obvykl ých pohodln ých a hygienick y vyhovujících podmínkách. Čestné prohlášení žadatele Čestně prohlašuji a stvrzuji svým podpisem, že jsem v této žádosti uvedl/a pravdivé údaje, že jsem byl členem nájemcovy domácnosti, nájemce tzn., že jsme společně uhrazovali náklady spojené s vedením domácnosti a společně jsme hospodařili se svými příjmy. Dále prohlašuji, že nemám vlastní byt, a nemá jej ani můj manžel (manželka). Jako důkaz o příbuzeneckém poměru přikládám tyto doklady V Praze dne.... podpis žadatele Mnou uvedené údaje potvrzují tito nájemníci domu: Čestné prohlášení s o us e dů p ot vrzujících ú da je důlež ité pro p ř echod n á jm u b ytu z n á jemce na žadatel e Já, níže podepsaný/podepsaná prohlašuji, že žadatel/ka, pan/paní... byl členem nájemcovy domácnosti nájemce a to od (uvést datum) Přechod nájmu bytu 2279 OZ následky smrti nájemce (1) Zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu. Strana 2 (celkem 5)3 (2) Nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí nejpozději uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel. To neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, dosáhla ke dni přechodu nájmu věku sedmdesáti let. Stejně tak to neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, nedosáhla ke dni přechodu nájmu věku osmnácti let; v tomto případě skončí nájem nejpozději dnem, kdy tato osoba dosáhne věku dvaceti let, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak. (3) Splňuje-li více členů nájemcovy domácnosti podmínky pro přechod nájmu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně. (4) Každá osoba splňující podmínky pro přechod nájmu může do jednoho měsíce od smrti nájemce písemně oznámit pronajímateli, že v nájmu nehodlá pokračovat; dnem dojití oznámení pronajímateli její nájem zaniká Je-li členem nájemcovy domácnosti nájemcův potomek, má přednostní právo, aby na něho přešla práva a povinnosti z nájmu. Je-li takových osob více, přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně; každá z nich však může sama za sebe prohlásit, že v nájmu nechce pokračovat (1) Přejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, má pronajímatel právo požadovat po něm jistotu, pokud zemřelý nájemce jistotu nesložil. To platí i v případě, že pronajímateli vznikne povinnost vypořádat jistotu s nájemcovým dědicem. (2) Přejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti a zaplatil-li nájemce nájemné předem, vydá člen nájemcovy domácnosti dědici, co takovým zaplacením ušetřil nebo co nabyl Nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí (1) Pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost. (2) Nájemcův dědic může nájem vypovědět s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl o smrti nájemce, o svém dědickém právu a o tom, že práva a povinnosti z nájmu nepřešla na člena nájemcovy domácnosti, nejpozději však do šesti měsíců od nájemcovy smrti. Právo vypovědět nájem má i ten, kdo spravuje pozůstalost Není-li nájemcův dědic znám ani do šesti měsíců ode dne nájemcovy smrti, může pronajímatel byt vyklidit; tím nájem zaniká. Věci z bytu pronajímatel uloží na náklad nájemcova dědice ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele; nepřevezme-li nájemcův dědic věci bez zbytečného odkladu, může je pronajímatel na jeho účet vhodným způsobem prodat. Toto prohlášení podepisuji dobrovolně, bez nátlaku, a po seznámení se s níže vysvětleným pojmem člena nájemcovy domácnosti a po seznámení s výňatky z nového občanského zákoníku. Jsem si též vědom/a možných následků při potvrzení nepravdivých údajů: Jsem srozuměn/a s tím, že tyto mnou potvrzené skutečnosti mohou být předmětem mé svědecké výpovědi před příslušným soudem. Strana 3 (celkem 5)4 Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů 175 Křivá výpověď (výňatek) Kdo jako svědek uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo takovou okolnost zamlčí před soudem,bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem. Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů: 21 Přestupky proti pořádku ve státní správě vyskytující se na více úsecích státní správy: Odst. 1 písm. g) - Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně podá nepravdivou nebo neúplnou svědeckou výpověď ve správním řízení anebo uvede nepravdivý údaj v čestném prohlášení u správního orgánu. Odst. 2 Za přestupek podle odstavce 1 písm. g) lze uložit pokutu do ,- Kč. jméno a příjmení datum narození je mi známo, že žadatel vedl s nájemcem společnou domácnost od (uvést datum) podpis II. Vyplňuje správa domu (v Praze - Radotíně) 1. Původní nájemce bytu Žadatel je zapsán na evidenčním listě od (dne, měsíc, rok). 3. Velikost bytu: 1. pokoj m 2 kuchyň. m 2 2. pokoj m 2 předsíň. m 2 3. pokoj m 2 jiné prostory... m 2 4. pokoj m 2 4. Kategorie.. podlaží.... číslo bytu..... Adresa.. 5. Na evidenčním listě jsou dále hlášeny tyto osoby (kromě žadatele o přechod nájmu bytu): Příbuzenský poměr: Nájemné hrazeno: ano ne Správa obecních nemovitostí MČ Praha 16.. (razítko, podpis, datum oprávněné osoby) Strana 4 (celkem 5)5 Poznámky: 1. Neuzná-li Rada MČ Praha 16 přechod nájmu bytu, je žadatel povinen neprodleně byt vyklidit a vyklizený předat Odboru místního hospodářství, Správě obecních nemovitostí v Praze Radotíně. Pokud tak neučiní, podá Odbor místního hospodářství, Správa obecních nemovitostí prostřednictvím právního zástupce MČ Praha 16 návrh na vyklizení bytu k soudu, který o věci rozhodne. 2. Pokud jeden z manželů bydlí zvlášť (např. u rodičů apod.), musí dodat potvrzení od majitele domu, že není nájemcem bytu. 3. Vyplněný formulář předložte ke kontrole údajů Odboru místního hospodářství, Správě obecních nemovitostí MČ Praha 16, Sídliště 1600/15a Praha Radotín a poté předejte do podatelny úřadu. 4. Vezměte s sebou občanský průkaz, doklad o příbuzeneckém poměru k dosavadnímu nájemci, úmrtní list původního nájemce, smlouvu o nájmu bytu a protokol o převzetí bytu. Strana 5 (celkem 5) Podobné dokumenty Založení a správa základního hospodaření domácnosti Pořízení bytu formou nájmu/ podnájmu Nájemní vztah vzniká na základě písemné smlouvy, kterou pronajímatel (vlastník) přenechává nájemci do užívání, a Více Žádost o vystavení nové nájemní smlouvy k bývalému podnikovému bytu HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY ODBOR EVIDENCE, SPRÁVY A VYUŽITÍ MAJETKU PID Místo pro razítko podatelny - nevyplňovat Žádost o vystavení nové nájemní smlouvy k bývalému podnikovému bytu Více KURZ JE REALIZOVÁN V RÁMCI PROJEKTU KROK ZA KROKEM (CZ.1.07/1.3.43/02. KURZ JE REALIZOVÁN V RÁMCI PROJEKTU KROK ZA KROKEM (CZ.1.07/1.3.43/02.0008) TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR. Nájemní smlouva musí být písemná postačí Více Článek I. Evidence žadatelů HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Bytový odbor PID Místo pro razítko podatelny nevyplňovat Žádost o pronájem jiného bytu menší za větší podle usnesení RHMP č.0989 ze dne 8.6.2004 Žadatel Více Místo pro podací razítko Místo pro podací razítko ŽÁDOST O PRONÁJEM OBECNÍHO BYTU v městské části Brno - Židenice 1. ŽADATEL O PRONÁJEM OBECNÍHO BYTU Příjmení: Jméno: Roz.: Datum narození: Stav: St. obč.: ulice, číslo domu obec Více Žádost o pronájem jiného bytu jednoho většího bytu za více menších (tj. rozestěhování ) podle usnesení RHMP č.0989 ze dne 8.6.2004 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY ODBOR EVIDENCE, SPRÁVY A VYUŽITÍ MAJETKU PID Místo pro razítko podatelny nevyplňovat Žádost o pronájem jiného bytu jednoho většího bytu za více menších Více Žádost o pronájem jiného bytu - více menších bytů za jeden větší (tj. sestěhování ) podle usnesení RHMP č.0989 ze dne 8.6.2004 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Bytový odbor PID Místo pro razítko podatelny nevyplňovat Žádost o pronájem jiného bytu - více menších bytů za jeden větší (tj. sestěhování ) podle usnesení Více Žádost o pronájem jiného bytu - více menších bytů za jeden větší (tj. sestěhování ) podle usnesení RHMP č. 504 ze dne 17. 3. 2015 HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Odbor evidence, správy a využití majetku PID Místo pro razítko podatelny nevyplňovat Žádost o pronájem jiného bytu - více menších bytů za jeden větší (tj. Více Žádost o vydání osvědčení o přechodu nájmu bytu podle 706-708 Obč. zák. HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Bytový odbor PID Místo pro razítko podatelny - nevyplňovat Žádost o vydání osvědčení o přechodu nájmu bytu podle 706-708 Obč. zák. Žadatel 1) Jméno 2) Více Dohoda o dobrovolné výměně bytů mezi níže uvedenými účastníky HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Odbor evidence, správy a využití majetku PID Místo pro razítko podatelny - nevyplňovat Dohoda o dobrovolné výměně bytů mezi níže uvedenými účastníky 1.účastník Více ŽADATEL O VÝMĚNU OBECNÍHO BYTU Ž Á D O S T O N Á J E M B Y T U Razítko a podpis příjemce žádosti Podací razítko Došlo dne: Vyřizuje: Vedeno pod č.j.: Žadatel vyplní orámované části strojem nebo hůlkovým písmem ŽADATEL Jméno a příjmení Více 1. Žadatel /ka roz. jméno, příjmení, titul. 2. Narozen/a den, měsíc, rok místo okres Magistrát města Brna Odbor bytový Malinovského nám.3 601 67 Brno -------------------------------- Žádost o byt zvláštního určení byt v domě s pečovatelskou službou na ulici.. 1. Žadatel /ka roz. jméno, Více Znění části občanského zákoníku týkající se nájmu bytu ( 685 až 719) Dohoda o výměně bytů uzavřená ve smyslu ust. 715 občanského zákoníku mezi níže uvedenými účastníky výměny bytů: 1. Směnitel:...rod.č.:... je nájemcem...pokojového bytu č:...kategorie:...v...poschodí.. Více Smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání Smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání (uzavřená dle 2302 NOZ).. (název) se sídlem,. IČO: zastoupen/ jednající.. (dále jen Pronajímatel ) a... (jméno a příjmení) s místem podnikání IČO:... (dále Více řádné, pravidelné, bez dluhu nepravidelné, nyní bez dluhu dříve dluh nebo žaloba na dluh nyní dluh ve výši jiné bez problémů stížnosti HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY ODBOR EVIDENCE, SPRÁVY A VYUŽITÍ MAJETKU PID Místo pro razítko podatelny nevyplňovat Dohoda o dobrovolné výměně bytů mezi níže uvedenými účastníky ve smyslu Více Žádost o zápis narození Žádost o zápis narození sepsaná dne... u... s... bytem... k provedení zápisu narození do zvláštní matriky vedené Úřadem městské části města Brna, Brno - střed, podle ustan. 1, 3 odst. 4) a 43 zákona č. Více MĚSTO MIMOŇ. Mírová 120, 471 24 Mimoň, tel. 487805001, e-mail [email protected]. Směrnice Rady města Mimoň č. 13 /2014 MĚSTO MIMOŇ Mírová 120, 471 24 Mimoň, tel. 487805001, e-mail [email protected] Směrnice Rady města Mimoň č. 13 /2014 PRAVIDLA o pronajímání bytů z majetku města Mimoň a Mimoňské komunální a.s. Stran: Více Datum podání žádosti: Žádost o pronájem obecního bytu Platná žádost do 30. 11. příslušného roku S t a t u t á r n í m ě s t o B r n o Městská část Brno - Bosonohy Bytový referát Úřadu městské části, Bosonožské náměstí 1, 642 00 Datum podání žádosti: Žádost o pronájem obecního bytu Platná žádost do Více REKODIFIKAČNÍ NEWSLETTER 3 REKODIFIKAČNÍ NEWSLETTER 3 REKODIFIKAČNÍ NEWSLETTER 3 VYBRANÉ ZMĚNY V ÚPRAVĚ NÁJMŮ Vážení klienti, toto vydání newsletteru Vám přiblíží vybrané změny v oblasti právní úpravy nájemních vztahů se zaměřením Více PRAVIDLA pro postup při hospodaření s byty ve vlastnictví města Prachatice MĚSTO PRACHATICE Směrnice č. 5/2013 PRAVIDLA pro postup při hospodaření s byty ve vlastnictví města Prachatice I. Základní ustanovení Rada města Prachatice (dále jen Rada) pro zajištění výkonu vlastnického Více ŽÁDOST. o přidělení bytu. Žadatel Příloha č. 1 ŽÁDOST o přidělení bytu (Žadatel vyplní orámované části strojem nebo hůlkovým písmem) Žadatel Tel.: Tel.: Manžel/ka, případně jiná osoba, které uzavřením nájemní smlouvy vznikne ze zákona Více Žádost o nájem startovacího bytu MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 4 ANTALA STAŠKA 2059/80B 140 45 PRAHA 4 odbor obecního majetku Místo pro razítko podatelny - nevyplňovat Žádost o nájem startovacího bytu Žadatelé 1) Jméno Příjmení Stav Telefon Mobil Více Domácnost, která hospodaří s penězi. Manželství Domácnost, která hospodaří s penězi Manželství KURZ JE REALIZOVÁN V RÁMCI PROJEKTU KROK ZA KROKEM (CZ.1.07/1.3.43/02.0008) TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM Více Článek I. Předmět nájmu Nájemní smlouva uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku podle ust. 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, mezi těmito smluvními stranami: Jméno a příjmení:, Více HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY ODBOR EVIDENCE, SPRÁVY A VYUŽITÍ MAJETKU. 5) PSČ 10) Od data. 18) PSČ 23) Od data HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY ODBOR EVIDENCE, SPRÁVY A VYUŽITÍ MAJETKU PID Místo pro razítko podatelny nevyplňovat Žádost o pronájem jiného obecního bytu - větší byt za menší - menší Více Výběrové řízení ŽÁDOST O NÁJEM BYTU MĚSTO FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ podací razítko ŽÁDOST O PRONÁJEM BYTU V DOMĚ ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ, V MALOMETRÁŽNÍCH BYTECH PRO SENIORY A PLNĚ INVALIDNÍ OBČANY Byt zvláštního určení čp.1550 čp. 1551 Malometrážní Více SMLOUVA O NÁJMU MOVITÉ VĚCI SMLOUVA O NÁJMU MOVITÉ VĚCI podle 2201 občanského zákoníku 89/2012 Sb. I. SMLUVNÍ STRANY Pronajímatel: Občanské sdružení Ramus Volyňská 1189/1 Praha 10, 100 00 IČ 22830065 a nájemce, uvedený v části 2 Více Nájemní smlouva. se níže uvedeného dne měsíce a roku ve smyslu ustanovení 685 a násl. občanského zákoníku domluvili na této Nájemní smlouva Smluvní strany Jméno a příjmení:, Trvalé bydliště:, Rodné číslo:, Číslo OP:, dále jen pronajímatel, na straně jedné a Jméno a příjmení:, Trvalé bydliště:, Rodné číslo:, Číslo OP:, dále Více Žádost o pronájem bytu HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Odbor evidence, správy a využití majetku PID Místo pro razítko podatelny - nevyplňovat Žádost o pronájem bytu Žadatel 1) Jméno 2) Příjmení 6) Stav 3) Bydliště: Více Zákon č. 440/2005 Sb. Zákon č. 440/2005 Sb. PŘEDSEDA VLÁDY vyhlašuje úplné znění zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 403/1990 Sb., zákonem č. 529/1990 Sb., Více Smlouva o nájmu bytu uzavřená mezi Smlouva o nájmu bytu uzavřená mezi Městem Slaný se sídlem ve Slaném, Velvarská 136 IČ : 00234877 zastoupeným Ing. Josefem Rabasem (dále jen pronajímatel) a panem, paní, manžely: r.č. dosud bytem: (dále Více rektor Plzeň 29. dubna 2005 R-215-05 Směrnice rektora č. 20R/2005 SPRÁVA A PROVOZ SLUŽEBNÍCH BYTŮ A UBYTOVEN rektor Plzeň 29. dubna 2005 R-215-05 Směrnice rektora č. 20R/2005 SPRÁVA A PROVOZ SLUŽEBNÍCH BYTŮ A UBYTOVEN Tato směrnice stanoví pravidla pro přidělení služebního bytu nebo ubytovacího místa na ubytovně Více Dům s pečovatelskou službou, Ústecká 2855, Česká Lípa S M L O U V A O N Á J M U Smluvní strany: Společnost Saquaro, s. r. o., IČ: 015 70 595 se sídlem Kolovratská 110/4, Praha 10, PSČ: 100 00 zapsaná v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíle C, vložka Více MĚSTO PŘÍBOR MĚSTSKÝ ÚŘAD PŘÍBOR nám.s.freuda 19, 742 58 Příbor IČ:00298328 MĚSTO PŘÍBOR MĚSTSKÝ ÚŘAD PŘÍBOR nám.s.freuda 19, 742 58 Příbor IČ:00298328 Název vnitřního předpisu: P R A V I D L A pro přidělování bytů ve vlastnictví města Příbora Druh předpisu: PRAVIDLA RADY MĚSTA Více Vládní návrh ZÁKON ČÁST PRVNÍ. Změna občanského zákoníku. Čl. I Vládní návrh ZÁKON ze dne 2009, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST Více Ž Á D O S T o nájem sociálního bytu Městská část Praha 4, Antala Staška 2059/80b, 140 46 Praha 4 - Krč Ž Á D O S T o nájem sociálního bytu Jméno a příjmení žadatele:... Rodné číslo:... Stav:... Adresa trvalého bydliště žadatele:... Kontaktní Více Co by měl vědět každý nájemce a pronajímatel o nájmu bytu v roce 2014 Co by měl vědět každý nájemce a pronajímatel o nájmu bytu v roce 2014 Co by vědět každý nájemce a pronajímatel o nájmu bytu v roce 2014 Na následujících stránkách najdete přehled změn, které by měl znát Více SMLOUVA O NÁJMU BYTU NA DOBU URČITOU SMLOUVA O NÁJMU BYTU NA DOBU URČITOU Alfa, s.r.o., IČO 487 22 131 sídlem Václavské náměstí 25, 110 00 Praha 1, společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka Více PŘÍKLAD: ŽÁDOST OBYVATELE NA ZRUŠENÍ TRVALÉHO POBYTU PŘÍKLAD: ŽÁDOST OBYVATELE NA ZRUŠENÍ TRVALÉHO POBYTU Adresováno komu: Obecní úřad Staňkovice Ohlašovna evidence obyvatel Staňkovice č.p.30 285 04 Staňkovice; V................. dne................. Žádost Více 1 ÚVOD... 3 4 UZAVÍRÁNÍ NÁJEMNÍCH SMLUV V DPS... 4 5 PRÁVA A POVINNOSTI NÁJEMCE BYTU V DPS... 4 7 ZÁNIK NÁJMU BYTU V DPS... 5 Pravidla pro uzavírání nájemních smluv na byty v domě s pečovatelskou službou v Žamberku Číslo pravidel: OS 3204 Vydání č.: 01 Výtisk č.: 01 Platnost od: 9.7.2003 Účinnost od : 1.8.2003 Platnost do: Zpracoval: Více Žádost o přidělení obecního bytu Žádost o přidělení obecního bytu Na adrese: číslo bytu:. Příjmení: Datum narození: Jméno: Rodinný stav: Trvalé bydliště: Telefon:. Příjmení: Datum narození: Jméno: Rodinný stav: Trvalé bydliště: Telefon: Více Nájemní smlouva o nájmu bytu v domě zvláštního určení Příloha č. 10 Zásad vzorová nájemní smlouva pro pronájem bytu v domě zvláštního určení Nájemní smlouva o nájmu bytu v domě zvláštního určení uzavřená dle ust. 685 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský Více ŽÁDOST O NÁJEM BYTU PRO SOCIÁLNĚ POTŘEBNÉ OBČANY ŽÁDOST O NÁJEM BYTU PRO SOCIÁLNĚ POTŘEBNÉ OBČANY Žadatel Příjmení: Rodné číslo: Rodinný stav: Trvalý pobyt v Praze 2 od: Adresa trvalého pobytu: Adresa faktického pobytu pokud se liší od TP: Jméno: Telefon: Více Vnitřní organizační směrnice č.10/2015 o uzavírání nájemních smluv na byty obce Koclířov Vnitřní organizační směrnice č.10/2015 o uzavírání nájemních smluv na byty obce Koclířov Přijatá radou obce dne 30.11.2015 vydaná v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb.,Občanský zákoník, v platném znění (dále Více Pravidla pro přidělování bytů. bytů v domech s pečovatelskou službou ve městě Příboře. Pravidla pro přidělování bytů v domech s pečovatelskou službou ve městě Příboře Rada města Příbora v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, na 87. Více se níže uvedeného dne měsíce a roku ve smyslu ustanovení 685 a násl. občanského zákoníku domluvili na této smlouvě o nájmu bytu: I Předmět nájmu Smluvní strany Jméno a příjmení: Trvalé bydliště: Rodné číslo: Číslo OP: dále jen pronajímatel, na straně jedné a Jméno a příjmení: Trvalé bydliště: Rodné číslo: Číslo OP: dále jen nájemce, na straně druhé Více Pravidla pro přijímání a evidenci žádostí o nájem bytu a pro přidělování bytů v majetku města Moravská Třebová Číslo předpisu: 7/2010 Výtisk č. Město Moravská Třebová 1 Druh předpisu: Název předpisu: Pravidla Pravidla pro přijímání a evidenci žádostí o nájem bytu a pro přidělování bytů v majetku Číslo předpisu: 7/2010 Výtisk č.: 01 Platnost od: Více 1 Předmět úpravy Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství 1 ) (dále jen nařízení 116/1990 Sb. ZÁKON ze dne 20. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění zákonů č. 403/1990 Sb., č. 529/1990 Sb., č. 229/1991 Sb., č. 540/1991 Sb., č. 302/1999 Sb., č. 522/2002 Sb. a č. Více Pravidla pro přidělování bytů. bytů v domech s pečovatelskou službou ve městě Příboře. Pravidla pro přidělování bytů v domech s pečovatelskou službou ve městě Příboře Rada města Příbora v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, na 37. Více Město Valašské Meziříčí, Náměstí 7, IČ: , Městský úřad Valašské Meziříčí, Soudní Účinnost od: Počet stran: 5 Počet příloh: - Město Valašské Meziříčí, Náměstí 7, IČ: 00304387, Městský úřad Valašské Meziříčí, Soudní 1221 Zrušuje předpis: - Autor/správce: Mgr. Alena Schattke/Bc. Jarmila Mužíková Schvaluje: Rada města Účinnost od: Více Zásady pro hospodaření s byty a nebytovými prostory v majetku města Kadaně Zásady pro hospodaření s byty a nebytovými prostory v majetku města Kadaně 1) Žádosti o přidělení bytu Žádosti o přidělení bytu jsou přijímány, evidovány a číslovány podle data podání realitní kanceláří Více Pravidla pro nájem bytů ze sociální rezervy, tzv. sociálních bytů ORLOVAN, městské bytové družstvo Energetiků 640, Orlová Lutyně SMĚRNICE č. 12/2005 Nájem nebytových prostorů a užívání společných prostorů v domě Schválena: shromážděním delegátů dne 8. 6. 2006 Nabývá Více Čl. 1 Úvodní ustanovení. Tato pravidla upravují postup při pronajímání tzv. startovacích bytů, které jsou ve vlastnictví městské části Praha 4. Závazný postup při pronajímání startovacích bytů v domech ve vlastnictví hlavního města Prahy svěřených městské části Praha 4 schválený usnesením Rady městské části Praha 4 číslo 12R- 452/2012 ze dne 2.5.2012 Více M ě s t o B l a n s k o. Rada města Blansko v y d á v á. směrnici č. 4/2010 PRAVIDLA M ě s t o B l a n s k o Rada města Blansko v y d á v á směrnici č. 4/2010 PRAVIDLA pro poskytování nájmu bytu v domech zvláštního určení v domech s pečovatelskou službou v majetku Města Blansko Platnost Více ŽÁDOST O NÁJEM BYTU ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ BEZBARIÉROVÉHO BYTU V BLANSKU (BB) Město Blansko Městský úřad Blansko, odbor sociálních věcí nám. Republiky 1316/1, 678 01 Blansko Tel.: 516 775 244 Fax: 516 775 220 E-mail: [email protected] ŽÁDOST O NÁJEM BYTU ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ BEZBARIÉROVÉHO Více MĚSTO HOŘICE. ZÁMĚR č. 06B/09/2015. pronájmu bytu výběrovým řízením BYT č. 4 NÁM. JIŘÍHO Z PODĚBRAD č.p. 239 V HOŘICÍCH. a současně vypi suje MĚSTO HOŘICE náměstí Jiřího z Poděbrad 342, PSČ: 508 19 Hořice, IČ: 002 71 560 tel: 492 105 411, fax: 493 623 183, e-mail: [email protected] oznamuje na základě usnesení Rady města Hořice č. RM/19/18/2015 Více 209/1997 Sb. ZÁKON. ze dne 31. července 1997. o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů ČÁST PRVNÍ 209/1997 Sb. ZÁKON ze dne 31. července 1997 o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů Změna: 265/2001 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Více Úplata za předškolní vzdělávání. Číslo: VP 12 Mateřské školy Kopřivnice okres Nový Jičín, příspěvkové organizace ul. Krátká 1105, 742 21 Kopřivnice Úplata za předškolní vzdělávání Číslo: VP 12 Organizace: MŠ Kopřivnice Zpracoval a vydává: Zdeňka Krišková, Více ZÁSADY PRO POSKYTOVÁNÍ NÁJMU BYTŮ V OBECNÍCH DOMECH, KTERÉ JSOU V MAJETKU MĚSTA KOJETÍNA Číslo revize: 0 Číslo vydání: 1.0 Strana: 1 (celkem 10) SCHVALOVACÍ LIST Číslo Dokumentu: ZAP 15/13/FO Číslo revize: 0.0 Název dokumentu: DOMECH, KTERÉ JSOU V MAJETKU MĚSTA Účinnost dokumentu od: 1.1.2014 Více 116/1990 Sb. ZÁKON. ze dne 23. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor 116/1990 Sb. ZÁKON ze dne 23. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor Změna: 403/1990 Sb. Změna: 529/1990 Sb. Změna: 229/1991 Sb. Změna: 540/1991 Sb. Změna: 302/1999 Sb. Změna: 522/2002 Sb. Změna: Více VYHLÁŠKA č. 275/2006 Sb. VYHLÁŠKA č. 275/2006 Sb. ze dne 31. května 2006, kterou se stanoví způsob zjišťování příjmových a majetkových poměrů žadatele o určení advokáta Českou advokátní komorou k poskytnutí právních služeb bezplatně Více STATUTÁRNÍ M Ě S TO K L A D NO ZÁSADY HOSPODAŘENÍ S BYTY V MAJETKU STATUTÁRNÍHO MĚSTA KLADNA Pravidla pro přidělování bytů v majetku Města Stráž pod Ralskem Rada města Stráže pod Ralskem stanovuje základní podmínky pro přidělování nájemních bytů v majetku Města Stráž pod Ralskem. I. Uvolněný byt Více Myslivecký hospodář. Mysliveckým hospodářem se může stát ten, kdo: Myslivecký hospodář Mysliveckým hospodářem se může stát ten, kdo: je starší 21 let, má způsobilost k právním úkonům, je bezúhonný je pojištěn má bydliště na území České republiky má platný lovecký lístek Více _ Článek I. Nájem bytu SMLOUVA o nájmu nebytového prostoru garážového stání a úhradě služeb spojených s jeho užíváním č. G x / 2013 uzavřená dle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č.116/1990 Sb., vše ve znění pozdějších předpisů Více Předpis Notářské komory České republiky o Evidenci právních jednání pro případ smrti Schváleno sněmem NK ČR dne 21.11.2013, souhlas Ministerstva spravedlnosti č.j. 743/2013-OSD-ENA/14 Předpis přijatý sněmem Notářské komory České republiky podle 37 odst. 3 písm. q) zákona č. 358/1992 Sb., Více Smlouva o podnájmu. Smluvní strany: Smlouva o podnájmu Smluvní strany: společnost Saquaro, s.r.o., IČ: 015 70 595 se sídlem Kolovratská 110/4, Praha 10, PSČ: 100 00 zapsaná v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíle C, vložka 208498 zastoupená Více Ekonomika Změna a zánik živnosti. Ing. Ježková Eva Ekonomika Změna a zánik živnosti Ing. Ježková Eva Tento materiál vznikl v projektu Inovace ve vzdělávání na naší škole v rámci projektu EU peníze středním školám OP 1.5. Vzdělání pro konkurenceschopnost.. Více PRAVIDLA PRO PŘIDĚLOVÁNÍ OBECNÍCH BYTŮ V OBCI VELICHOVKY PRAVIDLA PRO PŘIDĚLOVÁNÍ OBECNÍCH BYTŮ V OBCI VELICHOVKY Čl. I Obecní byty 1. Obec Velichovky (dále jen obec ) pronajímá byty, které se nacházejí v domě čp. 48 ve výlučném vlastnictví obce 2. Záměr pronajmout Více Čl. 1 Úvodní ustanovení. Čl. 2 Poplatník OBEC Lužany Obecně závazná vyhláška č. 2/2014, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů Zastupitelstvo obce Lužany se na Více Město Broumov, se sídlem Broumov, Masarykova tř. 239, IČO 00272523, zastoupené JUDr. Libuší Růčkovou, starostkou, (dále jen pronajímatel) na jedné straně a APRB servisní s. r. o., se sídlem Broumov, Klášterní Více VNITŘNÍ SMĚRNICE NÁZEV: VNITŘNÍ SMĚRNICE NÁZEV: pro přidělování nájemních bytů ve vlastnictví města Hořice Číslo dokumentu: VS/30 Vydání č.: 3 Výtisk č.: 1 Účinnost od: 1. 7. 2015 Platnost do: Zpracoval: Hana Bretová Dne: 24.6.2015 Více Žádost o poskytnutí dávky sociální péče pro MĚSTSKÝ ÚŘAD HOŘOVICE SOCIÁLNÍ ODBOR Městský úřad Hořovice Palackého náměstí 2 268 01 Hořovice Žádost o poskytnutí dávky sociální péče pro Příjmení, rodné jméno a jméno žadatele: Datum a místo narození: Více Závazný postup při pronajímání startovacích bytů v domech ve vlastnictví hlavního města Prahy svěřených městské části Praha 4 Závazný postup při pronajímání startovacích bytů v domech ve vlastnictví hlavního města Prahy svěřených městské části Praha 4 schválený usnesením Rady městské části Praha 4 číslo 12R- 452/2012 ze dne 2.5. Více 1) příjmení a jméno datum narození telefon přes den.. mobil... 2) příjmení a jméno... datum narození Prezenční razítko podatelny PŘIHLÁŠKA na pronájem bytu - veřejné losování květen 2014 Žádám(e) tímto Radu městské části Praha 10 o pronájem bytu a uzavření nájemní smlouvy k bytu v nemovitosti svěřené Více Oddíl 3: Nájem. 2201 Základní ustanovení Oddíl 3: Nájem Pododdíl 1: Obecná ustanovení 2201 Základní ustanovení Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli Více PRAVIDLA... 1 1 ÚVOD... 3 1.1 PŘEDMĚT PRAVIDEL... 3 1.2 POJMY... 3 2 VYHLÁŠENÍ VOLNÉHO BYTU SPO... 3 3 ŽÁDOST O BYT SPO... 3 Pravidla pro přidělování bytů v majetku Města Stráže pod Ralskem Strana I (celkem 7) Zastupitelstvo města Stráže pod Ralskem schválilo na svém zasedání konaném dne 24. října 2012 tato. I. Rozdělení bytů Více Stanovy Bytového družstva Toruňská. ČÁST PRVNÍ Článek 1 Stanovy Bytového družstva Toruňská ČÁST PRVNÍ Článek 1 1. Bytové družstvo Toruňská je společenství neuzavřeného počtu osob založené za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů. 2. Bytové družstvo Více JEDNÁNÍ SE ZÁJEMCEM/KYNÍ O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB A O UMÍSTĚNÍ DO DOMOVA PRO SENIORY DOBŘICHOVICE BRUNŠOV 365, 252 31 VŠENORY JEDNÁNÍ SE ZÁJEMCEM/KYNÍ O POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB A O UMÍSTĚNÍ DO DOMOVA PRO SENIORY DOBŘICHOVICE BRUNŠOV 365, 252 31 VŠENORY Číslo zájemce/kyně: Příjmení Jméno Datum narození Zdravotní pojišťovna Více Z Á P I S. o určení otcovství k narozenému dítěti souhlasným prohlášením rodičů před zastupitelským úřadem České republiky v..., sepsaný dne... Z Á P I S o určení otcovství k narozenému dítěti souhlasným prohlášením rodičů před zastupitelským úřadem České republiky v...., sepsaný dne... Dostavili se: OTEC: jméno, popřípadě jména příjmení (popřípadě Více Nabývání státního občanství České republiky prohlášením 01. Identifikační kód 02. Kód 03. Pojmenování (název) životní situace Nabývání státního občanství České republiky prohlášením 04. Základní informace k životní situaci Prohlášením o nabytí státního občanství Více K U P N Í S M L O U V U 4356/ULT/2014-ULTM Č.j.: UZSVM/ULT/4345/2014-ULTM Česká republika Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 12800 Praha 2 Nové Město, zastoupená PhDr. Marií Ševelovou, Více - V Z O R - Smlouva o ubytování - V Z O R - Smlouva o ubytování Smluvní strany: společnost Saquaro, s.r.o., IČ: 015 70 595 se sídlem Kolovratská 110/4, Praha 10, PSČ: 100 00 zapsaná v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíle C, vložka Více Žádost o koncesi podle 50 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ŽZ) ZFO Potvrzení přijetí č. jednací... Žádost o koncesi podle 50 odst. 2 zákona č. 4551991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ŽZ) 1) Fyzická osoba Více DOMOV POPOVICE s.r.o. Pobytový dům pro seniory Popovice 137, Rataje 768 12 Mobil +420 775 577 695 E-mail [email protected] DOMOV POPOVICE s.r.o. Pobytový dům pro seniory Popovice 137, Rataje 768 12 Mobil +420 775 577 695 E-mail [email protected] Žádost o umístnění žadatele Jméno a příjmení žadatele: Datum narození: Adresa Více Čl. 1 Obecná ustanovení Pravidla pro přidělování bytů a uzavírání nájemních smluv v domě zvláštního určení a pro malometrážní byty v domě pro seniory a plně invalidní občany, které jsou ve vlastnictví města Frýdlant nad Ostravicí Více 2017 © DocPlayer.cz Ochrana osobních údajů | Podmínky obsluhování | Kontaktní formulář
http://www.zakony.cz/soudni-rozhodnuti/nejvyssi-spravni-soud/2009/1401/judikat-nss-1-Afs-32-2009-GNSS20091552/
2018-05-27T01:36:49
[ " soud ", " soud ", " § 19", " zákona č. 588", " soud ", " Soud ", " § 19", " Soud ", " § 31", " zákona č. 337", " Soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 31", " § 31", " § 2", " § 34", " § 31", " soud ", " soud ", " § 104", " zákona č. 150", " soud ", " soud ", " soud ", " § 31", " § 31", " soud ", " soud ", " § 31", " § 31", " § 34", " § 31", " § 31", " soud ", " soud ", " soud ", " § 110", " § 60", " § 120" ]
1 Afs 32/2009, Soudní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu - Zákony.cz 1 Afs 32/2009, Soudní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 24.6.2009 - Účinný 1 Afs 32/2009 1 Afs 32/2009-70 1 Afs 32/2009-70 Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce společnosti RTJ s. r. o., se sídlem Na Výsluní 201/13, Praha 10, IČ: 45793751, zastoupeného Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem Sokolská 505, Čerčany, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2007, č. j. 15215/07-1300-105163, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2008, č. j. 7 Ca 286/2007-43, I. Kasační stížnost s e zamítá. II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodn ění: I. [1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále též stěžovatel ) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2008. Tím soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2002, č. j. 275034/06/006513/8452, vystavenému dne 19. 10. 2006 Finančním úřadem pro Prahu 6 na částku 143 737 Kč. Žalobce se současně domáhal i zrušení uvedeného rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. [2] Žalobce podal správci daně v řádném termínu daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc červen 2002, v němž vykázal daňovou povinnost ve výši 15 921 Kč. Podle zjištění uvedených ve Zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty, která proběhla u žalobce ve dnech 10. 5. 2004 až 19. 5. 2006 a která se týkala DPH za období leden 2001 až prosinec 2002 (dále jen Zpráva o kontrole daně ), vyloučil správce daně z nároku na odpočet daně doklady č. 82 (20/2002) a č. 91 (21/2002), vystavené jménem daňového subjektu T. H., týkající se dodávek a skladování stavebního materiálu. Důvodem vyloučení dokladů byla skutečnost, že žalobce uplatnil nárok na odpočet daně v rozporu s § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro rok 2002 (dále jen zákon o DPH ), neboť neprokázal přijetí zdanitelných plnění v rozsahu uvedeném na předmětných dokladech od uvedeného plátce a nárok na odpočet daně neprokázal daňovými doklady. [3] Městský soud dospěl ve svém rozsudku k závěru, že napadené rozhodnutí je dostatečným a podrobným způsobem zdůvodněno. Soud se ztotožnil s názorem žalovaného, že za rozhodující nelze považovat pouhé doložení a existenci jednotlivých účetních a jiných dokladů, ale řádné prokázání, že výše uvedená a zcela konkrétní zdanitelná plnění byla žalobcem přijata v souladu s § 19 zákona o DPH tak, aby zakládala nárok žalobce na odpočet DPH v posuzovaném zdaňovacím období. Soud se nejprve vyrovnal s námitkami žalobce týkajícími se důkazního břemene v řízení před správními orgány. Správce daně podle soudu postupoval zcela v souladu s ustanoveními § 31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen daňový řád ), jestliže po žalobci požadoval předložení důkazních prostředků, které by prokázaly, že údaje, které uvedl v daňovém přiznání, odpovídají skutečnosti a jsou podloženy průkaznou evidencí o předmětném zdanitelném plnění. Žalobce pak své zákonné povinnosti předložit takové důkazní prostředky nedostál a neunesl tak důkazní břemeno, které jej v daňovém řízení tížilo. Nebylo důvodné, aby se žalobce spoléhal výhradně na písemné čestné prohlášení svého obchodního partnera (dodavatele žalobce ve sporném obchodním případě); nebylo tedy v rozporu se zákonem, pokud správce daně požadoval po žalobci předložení i dalších důkazních prostředků, které by prokazovaly žalobcem tvrzené skutečnosti. Dle soudu si lze představit existenci dalších dokladů, které by v rámci rozumného chování při podnikatelské činnosti mohly žalobcem tvrzené skutečnosti dokládat-např. doklady o uskladnění zboží, o provedených inventurách, o přepravě apod. Přitom pravdivost čestného prohlášení dodavatele lze mít za vyvrácenou s ohledem na zjištění učiněná správcem daně v rámci spolupráce daňových orgánů, s nimiž byl žalobce v průběhu daňové kontroly i odvolacího řízení seznámen. Důvodné pochybnosti správce daně o uskutečnění zdanitelného plnění měly původ v rozporu svědecké výpovědi p. H. a jím později učiněného čestného prohlášení. T. H. nejprve uvedl, že žalobci žádné zboží nedodal a že faktury byly vystaveny ke krytí půjček, následně písemně uvedl, že zboží žalobci dodal. Ze žádného důkazního prostředku však nevyplývá, o jaké zboží se jednalo, jaký byl původ tohoto zboží a zejména důvodnost a průkaznost tvrzení žalobce, že předmětné zboží pořídil právě od uvedeného plátce. Šetřením u daňového subjektu T. H. nebylo prokázáno, že by stavební materiál, který měl následně prodat žalobci, v roce 2002 nakoupil či evidoval. Žalobce k výzvě správce daně prokázal pouze skutečnost, že zboží uvedené na faktuře evidoval na skladě a následně i prodal, neprokázal však, že toto zboží nakoupil od T. H. [4] Proti rozsudku podal žalobce včas kasační stížnost. Stěžovatel nejprve polemizoval se závěry městského soudu týkajícími se posouzení skutkového stavu. Soud se dle něj neseznámil se všemi okolnostmi daňové kontroly a žaloby a jeho hodnocení skutkového stavu je velmi obecné. Soud v rámci jednání nedal možnost a prostor pro doplnění a případné vysvětlení okolností průběhu daňové kontroly, protože zamítl návrh na výslech jednatele žalobce. Pro zjištění skutkového stavu a následné stanovení DPH považuje stěžovatel za rozhodující, že zboží bylo fakticky dodáno (služba byla poskytnuta) a že toto zdanitelné plnění uskutečnil dodavatel deklarovaný na daňovém dokladu. K prokázání uvedených skutečností údajně navrhl mnohé důkazní prostředky (např. inventury, faktury, skladovou evidenci-vše založeno v daňovém spisu Finančního úřadu Praha 6), které však správce daně i soud vyhodnotili v rozporu se skutečností. Odmítá proto tvrzení soudu, podle nějž se spoléhal pouze na písemné prohlášení svého dodavatele a nepředložil žádné další důkazy. Pro podrobný rozbor předmětného obchodního případu odkázal stěžovatel na svou žalobu k městskému soudu. [5] Stěžovatel dále brojil proti způsobu, jakým byly městským soudem posouzeny některé pro věc rozhodné právní otázky, a to konkrétně otázka zatížení stěžovatele důkazním břemenem ve věci jiného daňového subjektu, dále rozložení důkazního břemene mezi stěžovatele a správce daně a konečně otázka duplicitního výběru daně. [6] Ve vztahu k první z uvedených otázek stěžovatel namítl, že soud v odůvodnění svého rozsudku souhlasil s tím, že správní orgán ve svém rozhodnutí rozváděl svá zjištění týkající se DPH jiného daňového subjektu (dodavatele stěžovatele). Ty se ale dle stěžovatelova názoru nemohou stát důkazem v jeho daňovém řízení. Jestliže je totiž správcem daně nucen prokazovat plnění poskytnuté jeho dodavatelem, pak jej stíhá důkazní břemeno ve věci jiného daňového subjektu, což je nepřípustné. Na podporu svého názoru cituje jednak nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2001, č. j. IV. ÚS 402/99, dále pak rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2005, č. j. 5 Afs 131/2004-45. [7] Stěžovatel dále namítl, že městský soud (v odůvodnění rozhodnutí na str. 6 odst. 2 a 3) nesprávně aproboval postup žalovaného, který se vyhnul své zákonné povinnosti, již mu ukládá § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu. Na jeho základě stíhá správce daně důkazní břemeno ve věci prokázání tvrzení, že shora uvedený dodavatel neuskutečnil předmětné zdanitelné plnění. Stěžovatel údajně během daňového řízení předložil ve smyslu § 31 odst. 9 daňového řádu dostatek důkazních prostředků k prokázání svých tvrzení, proto již důkazní břemeno netížilo jej, ale správce daně. Ten však toto břemeno neunesl. Stěžovatel v této souvislosti poukázal rovněž na § 2 odst. 7 citovaného zákona. Protože dle správce daně předmětný dodavatel zboží stěžovateli vůbec nedodal (neposkytl služby) a jednalo se tak o pokus o zastření skutečného obsahu právního úkonu stavem formálně právním ze strany účastníka, stíhalo důkazní břemeno ve věci prokázání těchto skutečností správce daně. Správce daně nepředložil žádný důkaz, ze kterého by jednoznačně vyplynulo, že zboží nebylo dodáno nebo služby nebyly poskytnuty. Pokud chce správce daně vyvrátit tvrzení stěžovatele, je povinen prokázat, že zboží dodal jiný dodavatel než dodavatel deklarovaný na daňových dokladech předložených stěžovatelem, popřípadě prokázat, že žádný dodavatel nebyl. [8] Konečně stěžovatel namítl, že v jeho případě došlo k duplicitnímu výběru daně. Na jedné straně totiž na základě předmětné faktury doměřil správce daně na FÚ pro Prahu 3 dodavateli stěžovatele (p. H.) úhradu za předmětné plnění jako nepřiznanou daň z příjmů, na druhé straně došlo v případě téže faktury k neuznání odpočtu z DPH stěžovatele. [9] Žalovaný využil svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti. Ve vztahu k tvrzení stěžovatele, že navrhoval mnohé důkazní prostředky, které byly následně vyhodnoceny v rozporu se skutečností, uvedl, že stěžovatel předložil pouze doklady o platbě, obecné prohlášení svého dodavatele a skladovou evidenci. Tato skladová evidence byla přitom vedena na základě faktur od p. H., aniž by stěžovatel věděl, kde je předmět plnění skladován či ho někdy viděl. Je tak zřejmé, že se v daném případě jedná pouze o formálně vedenou skladovou evidenci, která se nemůže stát důkazem o přijetí předmětu plnění stěžovatelem. Žalovaný dále zdůraznil, že předmětná zjištění u dodavatele stěžovatele nebyla označena za důkaz o tom, že plnění nebylo poskytnuto, ale byla posouzena jako důkazní prostředek neprokazující přijetí zdanitelného plnění v rozsahu a od uvedeného dodavatele. K námitce stěžovatele týkající se neumožnění výpovědi jednatele stěžovatele při jednání před soudem žalovaný uvedl, že jednatel stěžovatele byl účastníkem daňového řízení a mohl tak kdykoli využít svého práva a vypovídat o skutečnostech, které považoval za podstatné. [10] Ve vztahu k námitkám týkajícím se posouzení právních otázek ve věci odkázal stěžovatel na své vyjádření k žalobě, protože stěžovatel v těchto bodech v podstatě pouze opakuje svou argumentaci uvedenou v žalobě. Žalovaný pouze doplnil, že finanční úřad byl oprávněn vyzvat svědka k předložení listin, které se mohly stát důkazním prostředkem v daňovém řízení stěžovatele. Toto právo dává správci daně ustanovení § 34 odst. 4 daňového řádu. Tímto postupem nedošlo k nepřípustnému přenesení důkazního břemene, finanční úřad tak pouze zjišťoval skutkový stav, což mu ukládá § 31 odst. 2 téhož zákona. K námitce týkající se duplicitního výběru daně žalovaný uvedl, že správce daně má povinnost přistupovat ke každému daňovému řízení samostatně a zjištění u dodavatele stěžovatele není zákonnou podmínkou pro přiznání nároku na odpočet daně u stěžovatele. [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Stěžovatel mimo jiné namítl, že v jeho případě došlo k duplicitnímu výběru daně (viz bod [8] výše). K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že v rozsahu této námitky je kasační stížnost v souladu s § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ) nepřípustná a zdejší soud se jí nebude zabývat, protože se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před městským soudem, ač tak učinit mohl. V rozsahu ostatních námitek kasační stížnost přípustná je, a tak Nejvyšší správní soud mohl postoupit k meritornímu přezkumu věci. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Stěžovatel namítal nesprávné posouzení právních otázek městským soudem, tedy že byl poškozen jednak nepřípustným zatížením důkazním břemenem ve věci jiných daňových subjektů (bod [6]), jednak nesprávným rozložením důkazního břemene mezi něj a správce daně (bod [7]). [14] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, tedy má břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit, tj. má i břemeno důkazní. Podle ustanovení § 31 odst. 9 daňového řádu daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Pravidlo, že v daňovém řízení nese důkazní břemeno daňový subjekt, má některé výjimky-ve věci stěžovatele je podstatné zejména ustanovení § 31 odst. 8 písm. c) citovaného zákona, podle něhož správce daně prokazuje existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem. Uvedená ustanovení daňového řádu vytvářejí vyvážený komplex povinností tvrzení a důkazních povinností, rozložených mezi daňový subjekt a správce daně. [15] K participaci na těchto povinnostech se zdejší soud již opakovaně vyjádřil, viz např. rozsudek ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007-119. Podle něj splní daňový subjekt svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže [§ 31 odst. 8 písm. c) d. ř.], že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným. Ne každá chyba v účetnictví proto bude způsobovat takto požadovanou intenzitu pochybností; budou to pouze takové nesrovnalosti, jež přímo (nedostatkem spolehlivých informací o konkrétním účetním případu) či nepřímo (celkovou nevěrohodností účetnictví, i když toto na první pohled o konkrétním účetním případu předepsané informace poskytuje) zatemní obraz o hospodaření daňového subjektu. Správce daně je zde povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na základě nichž hodnotí předložené účetnictví jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné. K dané otázce lze rovněž odkázat na judikaturu Ústavního soudu, např. na jeho nález ze dne 24. 4. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 38/95 (publikováno ve sbírce zákonů pod č. 130/1996 Sb.). Zde Ústavní soud konstatoval, že správce daně samozřejmě nemůže postupovat zcela libovolně a požadovat po daňovém subjektu prokázání čehokoliv, nicméně je zcela v souladu s § 31 odst. 9 daňového řádu, pokud požaduje prokázání toho, co daňový subjekt sám tvrdí. [16] V případě, který je nyní předmětem soudního přezkumu, pojal správce daně pochyby o průkaznosti údajů obsažených v účetnictví proto, že považoval za běžnou praxi menších stavebních firem, že po zakoupení se stavební materiál dopravuje přímo na stavbu (namísto skladování, které deklaroval stěžovatel), a dále s ohledem informace sdělené dožádaným místně příslušným správcem daně dodavatele stěžovatele (Finančním úřadem pro Prahu 3). P. H. navíc dne 18. 11. 2004 vypověděl že předmětné faktury pro daňový subjekt vystavil, ale zdanitelné plnění, které je na nich deklarováno, neuskutečnil. Faktury nebyly určeny k zaúčtování, ale jako zástava za poskytnuté půjčky. Po vrácení půjček měly být skartovány. Tyto své pochyby o průkaznosti údajů obsažených na sporných fakturách identifikoval správce daně ve svých výzvách daňovému subjektu. Důkazní břemeno proto nadále tížilo v souladu s § 31 odst. 9 daňového řádu daňový subjekt a bylo věcí jeho volby, jaké prostředky zvolí k rozptýlení pochybností správce daně. [17] Stěžovatel následně předal správci daně svou skladovou evidenci a zejména písemné prohlášení p. H., v němž uvedený dodavatel potvrdil uskutečnění zdanitelných plnění vykázaných předmětnými fakturami. Jelikož tyto důkazní prostředky pochybnosti správce daně o věrohodnosti sporných faktur nerozptýlily (v případě písemného prohlášení p. H. zejména pro rozpor s jeho dřívější výpovědí), pak je zcela legitimní postup správce daně, který se snažil vést další důkazní řízení v této oblasti. Nejedná se proto o nepřípustné zatížení důkazním břemenem ve věci jiného subjektu, jak namítá stěžovatel. Naopak, stěžovatel při snaze unést své důkazní břemeno sám zvolil důkazní prostředky, které se vztahují k jeho dodavatelům. Možnost správce daně vyzvat třetí osoby k součinnosti navíc výslovně předpokládá daňový řád ve svém § 34 odst. 4. [18] Správce daně tedy předvolal p. H. k výslechu, který se uskutečnil dne 30. 6. 2005. Ještě tentýž den jej zároveň vyzval, aby předložil veškeré listiny, které má k dispozici a kterými by mohl doložit svou výpověď o nákupu, zaplacení, skladování a přepravě zboží pro stěžovatele. Správce daně následně dospěl k závěru, že údaje uvedené svědkem v jeho písemném prohlášení a při výslechu ze dne 30. 6. 2005 je třeba považovat za nepravdivé. Jeho prohlášení o uskutečnění předmětného zdanitelného plnění tak kvalifikoval jako dohodnuté spekulativní jednání smluvené osoby, jejíž snahou bylo dosáhnout zisku prostřednictvím odpočtu DPH. V tomto bodě je pak třeba dát za pravdu stěžovateli v tom, že důkazní břemeno ve věci prokázání nepravdivosti tvrzení svědka o uskutečnění zdanitelných plnění tížilo s ohledem na § 31 odst. 8 daňového řádu správce daně. [19] Ten však své důkazní břemeno v této věci unesl. Jak vyplývá ze stanoviska správce daně z 18. 11. 2005, č. j. 278459/05/006932/2464 a ze Zprávy o kontrole daně, správce daně dospěl k uvedeným závěrům o nepravdivosti tvrzení p. H. jednak na základě zjištění učiněných u jeho místně příslušného správce daně, jednak na základě důkazních prostředků, které mu daný svědek předložil k prokázání svých tvrzení. P. H. svému správci daně předmětné faktury při kontrole vůbec nepředložil, namísto nich předložil pod shodnými čísly faktury vystavené pro zcela jiné odběratele a na zcela jiné částky. Coby svědek předložil správci daně stěžovatele nákupní faktury za stavební materiál z roku 2001 a 2002 a peněžní deník. Správce daně z faktur z roku 2001 odečetl zboží, které se na fakturách z daného roku určených pro daňový subjekt nevyskytuje. Zbývající částka představovala hodnotu zboží ve výši cca 200 000 Kč bez DPH, avšak celková částka na fakturách vystavených p. H. stěžovateli v roce 2001 byla 3 922 178 Kč bez DPH. Fakturované zboží nemohlo pocházet ani z podnikatelské činnosti dodavatele z předchozích let, neboť v daňovém přiznání za rok 2000 dodavatel vykázal hodnotu zásob k 31. 12. 2000 v řádech několika tisíc korun. V případě faktur z roku 2002 správce daně shodně odečetl zboží, které se na fakturách z daného roku určených pro daňový subjekt nevyskytuje. Poté na nich zůstal pouze polystyrén různého druhu v celkové hodnotě cca 100 000 Kč, což opět nekorespondovalo s údaji uvedenými na fakturách vystavených svědkem stěžovateli v daném roce. [20] Z uvedeného je evidentní, že správce daně ve věci prokázání nepravdivosti tvrzení dodavatele stěžovatele o uskutečnění předmětných plnění své důkazní břemeno ve smyslu § 31 daňového řádu unesl. Správce daně nezpochybnil skutečnost, že stěžovatel prokázal, že zboží uvedené na předmětných fakturách evidoval na skladě a následně je prodal nebo spotřeboval. Nebyl však podle něj schopen prokázat, že by je přijal od dodavatele, který je na fakturách deklarován. Stěžovatel sice namítl, že se nespoléhal pouze na prohlášení svého dodavatele a předložil řadu dalších důkazů k prokázání svých tvrzení. K tomu však Nejvyšší správní soud, ve shodě s městským soudem uvádí, že tyto důkazy (skladová evidence stěžovatele) samy o sobě nestačí k prokázání přijetí zboží od konkrétního dodavatele. Tuto skutečnost stěžovatel prokazoval zejména jeho písemným prohlášením a výpovědí, které správce daně přesvědčivým způsobem vyvrátil. Co se týče návrhu stěžovatele na provedení výslechu jeho jednatele v řízení před městským soudem, zdejší soud uvádí, že neshledává nic závadného na jeho zamítnutí. Jak správně uvedl městský soud, v dané věci bylo povinností účastníka řízení tvrdit veškeré právně podstatné skutečnosti v žalobě a výslech jeho jednatele by byl zcela nadbytečný. V čem konkrétně by spočíval jeho přínos není patrné ani ze soudního spisu, ani z kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto nemůže přisvědčit ani stěžovatelovým námitkám brojícím proti závěrům městského soudu, které se týkaly posouzení skutkového stavu (viz bod [4] výše). [21] Kasační stížnost byla s ohledem na shora uvedené důvody shledána nedůvodnou a Nejvyšší správní soud ji proto dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. [22] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. června 2009 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu Zdroj: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.6.2009, čj. 1 Afs 32/2009, www.nssoud.cz.
http://msnetolice.webnode.cz/news/skolni-rad-ms-netolice/
2017-11-25T07:50:07
[ " § 30", " zákona č. 106", " §123", " § 11", " § 12", " § 16", " § 182", " zákona č. 561" ]
Školní řád MŠ Netolice :: Mateřská škola Netolice Úvodní stránka > Školní řád MŠ Netolice Školní řád MŠ Netolice 4.Obsah předškolního vzdělávání 6. Přerušení nebo omezení provozu mateřské školy 7. Zdravotní péče a bezpečnost dětí v mateřské škole 9. Školní stravování 11. Další práva dítěte a další práva a povinnosti rodičů a pedagogických pracovnic 12. Další pravomoci ředitelky školy Školní řád vydává ředitelka školy podle § 30 zákona 561/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (školský zákon) Školní řád upravuje podrobnosti k výkonu práv a povinností zákonných zástupců dětí v mateřské škole, podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky. Obsah školního řádu je vymezen zákonem č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen školský zákon ),v platném znění, prováděcí vyhláškou č.14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, v platném znění, zákonem č.500/2004Sb., správní řád, v platném znění, zákonem č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění, vyhláškou č. 107/2005 Sb., o školním stravování, v platném znění, zákonem č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění, zákonem č.106Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, Úmluvou o právech dítěte. Do mateřské školy jsou přijímány děti od 3 do 6 let (po dohodě a podle podmínek školy i děti mladší 3 let věku) na základě vyřízení písemné žádosti rodičů. Ředitelka školy stanovuje po dohodě se zřizovatelem místo, termín a dobu pro podání žádosti o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání pro následující školní rok. Přijímání žádostí probíhá 1.týden v měsíci květnu v tom kalendářním roce, ve kterém následující školní rok začíná .Tiskopis žádosti o přijetí dítěte i přihlášku dítěte do mateřské školy obdrží rodiče v ředitelně školy. Mohou je vyplnit na místě, nebo vrátit v co nejkratším termínu řádně vyplněné a potvrzené k rukám ředitelky školy. Děti mohou být přijímány i v průběhu školního roku, pokud to umožňují kapacitní podmínky školy. O přijetí dítěte do mateřské školy a o stanovení zkušebního pobytu v délce maximálně 3 měsíce rozhoduje ředitelka školy. Přijímání dětí probíhá ve správním řízení. Do mateřské školy lze zařadit i děti, jejichž zákonný zástupce pobírá rodičovský příspěvek. Nejdéle do 30 dnů po podání žádosti zveřejní ředitelka školy na webových stránkách a na vývěsce v MŠ seznamy přijatých dětí ( pod přidělenými kódy). Zákonnému zástupci nepřijatého dítěte je umožněno nahlédnout do spisů dítěte a vyjádřit se k rozhodnutí o nepřijetí. Prto rodiče přijatých dětí proběhne poté informační schůzka, na které jsou rodiče seznámemi s tím, jak nejlépe dítě na pobyt v MŠ připravit, domluví se průběh adaptace, seznámí se se školním řádem. Ředitelka školy po dohodě se zákonným zástupcem dítěte stanoví způsob docházky a délku pobytu dítěte v mateřské škole. Děti, které byly do mateřské školy přijaty, by měly školu navštěvovat pravidelně, zvláště pak v období adaptace na nové prostředí. 3.Evidence dítěte Evidenční list dítěte předají rodiče řádně vyplněný třídní učitelce při nástupu dítěte do mateřské školy. Obsahuje tyto údaje : - zdravotní pojišťovna dítěte - jméno a příjmení zákonného zástupce - zletilé osoby, pověřené zákonnými zástupci vyzvedáváním dítěte Zdravotní stav dítěte a potvrzení o pravidelném očkování doplní do evidenčního listu dětský lékař, a to před přijetím dítěte do mateřské školy. Rodiče neprodleně nahlásí v mateřské škole každou změnu ve výše uvedených údajích (zejména místo trvalého pobytu a telefon). Informace o dětech jsou důsledně využívány pouze pro vnitřní potřebu školy, oprávněné orgány státní správy a samosprávy a pro potřebu uplatnění zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. Mateřská škola je druhem školy. Předškolní vzdělávání zajišťují pedagogické pracovnice s odborným vzděláním. Vzdělávání v mateřské škole se uskutečňuje podle Školního vzdělávacího programu ( dále jen ŠVP), který je zpracován podle konkrétních podmínek školy a v souladu se státním Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. ŠVP vydává ředitelka školy a je zveřejněn na informační nástěnce školy. Každá třída pracuje podle vlastního třídního programu, který vychází ze ŠVP a rodiče mohou na požádání do třídního programu nahlížet, event. přispívat svými nápady a náměty k obohacení výchovného programu. Veškeré informace o připravovaných akcích, besedách, divadelních představeních pořádaných mateřskou školou či jednotlivými třídami jsou vždy včas oznamovány na nástěnkách v šatnách. Jsou zde zveřejněny i zajímavosti a odborné články z oblasti předškolního vzdělávání, informace o nadstandartních nabídkách naší školy (např. výuka hry na flétnu ) a další informace pro rodiče. 5.Provoz mateřské školy Provoz mateřské školy je celodenní od 6.00 hodin do 16.15hodin. Mateřská škola má 4 třídy, do kterých jsou děti zařazovány zpravidla podle věku. Děti přicházejí do MŠ nejpozději do 8 hodin, výjimečně po dohodě s učitelkou podle aktuální potřeby rodičů. Poté se MŠ z bezpečnostních důvodů uzamyká. Rodič nebo zákonný zástupce je povinen předat dítě osobně učitelce, učitelka zodpovídá za dítě od doby převzetí dítěte do doby předání dítěte rodičům či jejich zástupcům nebo jiné pedagogické pracovnici mateřské školy. Pokud bude pověřená osoba nezletilá, lze jí dítě předat jen na základě písemné dohody, vystavené zákonným zástupcem dítěte. Písemná dohoda je uložena ve třídě, kterou dítě navštěvuje. Vyzvedávat děti z MŠ lze : - před obědem / od 11,30 hod. v 1. a 2. třídě a od 11,45 hod. ve 3. a 4. třídě / - po obědě / od 12,00 – 12,15 hod. - odpoledne od 14,15 hod. Děti odcházejí nejpozději v 16,15 hod., kdy končí provozní doba. Po převzetí dítěte zákonnými zástupci není z bezpečnostních ani provozních důvodů povoleno zdržovat se v objektu školní zahrady. Režim dne je stanoven tak, aby umožňoval organizaci činností v průběhu dne přizpůsobit momentálním potřebám dětí a aktuální situaci. Trvale je stanovena pouze doba oběda a odpočinku dětí (respektujeme biologické potřeby dětí a děti do spánku nenutíme, pokud neusnou, mohou pouze odpočívat nebo provádět klidové činnosti, nesmí ale rušit spánek ostatních dětí). Organizační uspořádání dne je řešeno v provozním řádu školy, zveřejněném na informačních nástěnkách pro rodiče. Pokud se rodiče nechají při vyzvedávání dětí zastupovat zletilou osobou, musí být tato osoba výslovně uvedena v evidenčním listě dítěte. Pověří-li vyzvednutím dítěte nezletilou osobu (např. staršího sourozence), musí tak učinit výhradně na základě písemného pověření, vystaveného zákonným zástupcem dítěte podle předepsaného formuláře. Bez této dohody učitelka nikomu dítě nepředá! Nepřítomnost dítěte musí rodič (pokud je známa – předem, pokud není předem známa – neprodleně) včas nahlásit a dítě ústně, písemně nebo telefonicky omluvit. 6.Přerušení nebo omezení provozu mateřské školy Přerušení provozu mateřské školy v měsíci červenci a srpnu stanoví ředitelka školy po dohodě se zřizovatelem a přesný termín oznámí rodičům nejméně 2 měsíce předem. Provoz je přerušen zpravidla na dobu 4 týdnů z důvodu nutné údržby a čerpání dovolených zaměstnanců. Provoz mateřské školy lze ze závažných důvodů a po projednání se zřizovatelem omezit nebo přerušit i v jiném období. Za závažné důvody se považují organizační či technické příčiny, které znemožňují řádné poskytování předškolního vzdělávání. Informaci v těchto případech zveřejní ředitelka mateřské školy na přístupném místě ve škole neprodleně poté, co o omezení nebo přerušení provozu rozhodne. 7.Zdravotní péče a bezpečnost dětí v mateřské škole Za bezpečnost dětí v mateřské škole odpovídají v plné míře pedagogické pracovnice a to od doby převzetí od jejich zákonného zástupce až do doby předání zástupci dítěte nebo jím pověřené osobě. Rodiče jsou povinni po celou dobu docházky dítěte do mateřské školy předávat děti učitelkám do tříd osobně. Provozní pracovnice nejsou zodpovědné za převzetí dítěte. Při prvním vstupu do mateřské školy má dítě právo na individuálně přizpůsobený adaptační režim tzn., že se rodiče s třídními učitelkami dohodnou na nejvhodnějším postupu. Do mateřské školy mohou rodiče přivést pouze dítě zdravé, které nemá žádné příznaky nemoci či infekce. Trvalý kašel, průjem, zvracení, přetrvávající rýma jsou příznaky nemoci, i když dítě nemá teplotu. Rodiče mají povinnost oznámit učitelce jakékoli skutečnosti, které se týkají zdravotního stavu dítěte a neprodleně ji informovat v případě výskytu přenosné infekční nemoci v rodině či v případě výskytu vší u dítěte. Žádáme o maximální ohleduplnost ke zdravým dětem i k personálu školy! Zamlčování zdravotního stavu dítěte bude považováno za porušování řádu školy! Škola není na izolaci nemocného dítěte od kolektivu zařízena ani stavebně ani personálně, a proto při náhlém onemocnění dítěte v mateřské škole jsou rodiče neprodleně telefonicky informováni a jsou povinni si dítě co nejdříve z mateřské školy vyzvednout. Léky a léčebné prostředky v mateřské škole nepodáváme. Děti jsou pravidelně seznamovány s pravidly bezpečného chování a učitelky důsledně dbají na jejich dodržování. V souladu s provozním řádem zahrady je vybavení školní zahrady určeno výhradně k pobytu dětí v doprovodu učitelek, rodiče se po vyzvednutí dětí z MŠ na zahradě s dětmi nezdržují! Zákonní zástupci, popřípadě osoby pověřené k převzetí dítěte, se po vyzvednutí dítěte nezdržují déle než je nezbytné a opustí neprodleně areál školy! V případě školního úrazu je pedagogická pracovnice povinna zajistit prvotní ošetření dítěte, v případě nutnosti i následné lékařské vyšetření či ošetření. Rodiče jsou vyrozuměni bezodkladně. Rodiče nesou část odpovědnosti za své dítě i po dobu, kdy je ve škole a sice : - odpovídají za to, co mají děti v šatních skříňkách, učitelky nejsou povinny kontrolovat obsah skříněk, zda neobsahují nebezpečné věci (ostré předměty, léky, apod.) - rodiče plně odpovídají za oblečení a obutí svých dětí (z bezpečnostních důvodů nepovolujeme dětem nosit pantofle) a za věci (šperky, knížky, hračky, potraviny), které si dítě bere s sebou do školy (mohou např. zapříčinit úraz dítěte). Všechny osobní věci dětí rodiče označí, zvláště u nejmladších dětí doporučujeme věci řádně podepsat. Předejdete tak jejich záměně. Oblečení je uloženo v šatně ve skříňkách nebo přihrádkách označených značkou dítěte. Doporučujeme dát dětem do šatny náhradní oblečení a mladším dětem i náhradní spodní prádlo. Každý pátek si rodiče odnesou domů pyžama spolu s ostatním oblečením ze šatny na vyprání. Mateřská škola zajišťuje výměnu lůžkovin 1x za 3 týdny, výměnu dětských ručníků týdně, dle potřeby i častěji. Prevence užívání návykových látek: V celém objektu mateřské školy platí přísný zákaz kouření!! Všem osobám je v prostorách školy zakázáno užívat návykové látky, manipulovat s nimi. To neplatí pouze pro případy, kdy osoba užívá návykové látky v rámci léčebného procesu, který jí byl stanoven zdravotnickým zařízením. Škola je povinna oznámit orgánu sociálně právní ochrany dětí skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je týráno nebo zanedbáváno. Ochrana před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace nebo násilí: Naše škola realizuje ve svém vzdělávacím programu podporu zdravého způsobu života dítěte v naší společnosti, podporujeme zdravé sebevědomí dítěte, učíme děti odmítnout to, co je mu nepříjemné a seznamujeme je s důsledky špatného chování. Podporujeme vytváření příznivého sociálního klimatu mezi dětmi navzájem. Za předškolní vzdělávání platí zákonní zástupci úplatu, která je nedílnou součástí rozpočtu školy. Výši úplaty za stanovuje ředitelka školy v souladu s §123 školského zákona a podle prováděcí vyhlášky č.43/2006 Sb. o předškolním vzdělávání, v platném znění. Vnitřní předpis, kterým ředitelka školy stanovuje výši úplaty, je zveřejněn na informační nástěnce určené pro informaci rodičů a rovněž je k nahlédnutí v ředitelně školy. Aktuální výši úplaty stanoví ředitelka školy na daný školní rok a je sdělena zákonným zástupcům na informační nástěnce nejpozději do 30. června předcházejícího školního roku. V případě přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v průběhu školního roku oznámí stanovenou výši úplaty ředitelka školy zákonnému zástupci při přijetí dítěte. Výše úplaty je pro všechny zapsané děti stejná a platí vždy po celý školní rok od 1. 9. do 31. 8. Bezúplatně je poskytováno vzdělání dětem v posledním ročníku mateřské školy, tzn. dětem, které v období od 1. září do 31.srpna následujícího kalendářního roku dovršily nejvýše 6 let. Pokud však dítě nenastoupilo do základní školy z důvodu odkladu školní docházky a předcházející rok bylo vzděláváno v předškolním ročníku bezúplatně, bude další rok úplatu hradit! Podmínky osvobození od úplaty podrobně řeší Směrnice o úplatě za předškolní vzdělávání, která je zveřejněna na hlavní nástěnce. V době hlavních prázdnin je od úplaty osvobozen zákonný zástupce dítěte, pokud dítě o hlavních prázdninách MŠ nenavštěvuje. V případě omezení nebo přerušení provozu MŠ delší než 5 vyučovacích dnů je stanovena výše úplaty tak, aby byla úměrná počtu dnů přerušení nebo omezení provozu MŠ . Úplata za kalendářní měsíc je splatná do 15. dne příslušného kalendářního měsíce - pokud se ředitelka nedohodne se zákonným zástupcem dítěte na jiném termínu a je prováděna v hotovosti u učitelky na třídě nebo přímo u p.uč.Filipové v 1.třídě. MŠ. Rodičům je vystaven doklad o zaplacení. Mateřská škola má vlastní školní jídelnu. Při přijetí dítěte do mateřské školy vyplní rodiče přihlášku dítěte ke školnímu stravování a ředitelka školy po dohodě s rodiči stanoví způsob a rozsah stravování dítěte. Rozsah se stanoví tak, aby se dítě, je-li v době podávání jídla přítomno v mateřské škole, stravovalo vždy. Školní stravování je zajištěno vyhláškou č.107/2005 Sb., o školním stravování, v platném znění, a řídí se výživovými normami. Výše stravného je stanovena v provozním řádu školní jídelny, který je zveřejněn na informační tabuli pro rodiče a v šatnách jednotlivých tříd a kde jsou uvedeny i další podrobné informace týkající se stravování. Rodiče uhradí stravu způsobem, jaký si dohodnou při přihlášení dítěte ke stravování (složenkou, sporožirem). Opakované nezaplacení úplaty za školní stravování může být také důvodem k ukončení docházky dítěte do mateřské školy. Odhlašování obědů se provádí den předem nebo v daný den do 7,00 hodin. V souladu s vyhláškou č.107/2005 Sb. o školním stravování, v platném znění, má dítě nárok na dotované stravné pouze v případě, že je přítomno v mateřské škole nebo 1. den neplánované nepřítomnosti. Při náhlém onemocnění si proto mohou rodiče oběd vyzvednout pouze1.den nemoci dítěte. 10.Zacházení s majetkem školy Děti jsou pedagogy a zaměstnanci školy vedeny k šetrnému zacházení a ochraně majetku školy. V případě úmyslného poškozování majetku školy bude tato záležitost projednána s rodiči (zákonnými zástupci dítěte) a požadována oprava nebo náhrada škody. 11.Další práva dětí a práva a povinnosti rodičů a pedagogických pracovnic školy Rozvoj osobnosti dítěte probíhá ve spolupráci rodiny a předškolního zařízení. Přivítáme jakýkoliv způsob spolupráce s rodiči, nápady, návrhy, připomínky i kritiku. - být respektováno jako jedinec ve společnosti a právo být veden k tomu, aby respektoval ostatní lidi bez ohledu na rasu, náboženství apod. - na emočně kladné prostředí a právo na pozornost a vedení ze strany dospělých - být informováni o průběhu vzdělávání a vzdělávacích pokrocích svého dítěte - konzultovat výchovné i jiné problémy svého dítěte s učitelkou nebo ředitelkou školy. Kontakt rodičů s učitelkami je umožněn denně při předávání dětí, s ředitelkou školy - přispívat svými nápady a náměty k obohacení výchovného programu školy, projevit připomínky k provozu mateřské školy a vyjadřovat se k podstatným záležitostem, týkajících se vzdělávání dětí. - projednat s vedením školy jakékoli připomínky k provozu MŠ a práci zaměstnanců Fotografie dětí ze školních akcí jsou pořizovány se souhlasem rodičů a pro ně jsou také určeny. Není přípustné, aby je kdokoliv vyvěšoval na sociálních sítích - neprodleně a pravdivě informovat mateřskou školu o všech změnách, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání dítěte - poskytnout škole údaje do evidence dítěte a včas hlásit veškeré změny těchto údajů - zajistit, aby dítě docházelo řádně do školy u nových dětí dodržovat adaptační program - na vyzvání ředitelky školy se osobně zúčastnit projednávání závažných otázek týkajících se Práva a povinnosti pedagogů školy: Pedagogické pracovnice přispívají svou činností k naplnění výše uvedených práv dítěte. Vystupují a jednají při plnění svých pracovních úkolů v souladu s pravidly slušnosti a s výchovným posláním a působením školy. Mají právo na zdvořilé chování ze strany rodičů a důstojné prostředí, ve kterém vykonávají svou práci. Rozhodují o metodách a postupech pro naplnění výchovných cílů školy. Jsou povinny spolupracovat se zákonnými zástupci dítěte, odpovídat na jejich připomínky a dotazy a přiměřeným a vhodným způsobem jim podávat informace o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte. 12. Další pravomoci ředitelky školy: Ředitelka školy má právo po předchozím upozornění písemně oznámeném zákonnému zástupci dítěte rozhodnout o ukončení předškolního vzdělávání, jestliže : - se dítě bez omluvy zákonného zástupce nepřetržitě neúčastní předškolního vzdělávání po dobu delší než dva týdny zařízení nebo dítě nezvládne adaptační program mateřské školy - zákonný zástupce opakovaně neuhradí úplatu za vzdělávání v mateřské škole nebo úplatu za Tento školní řád nabývá účinnosti dnem 1.9.2013 V Netolicích 20.8.2013 Věra Raušerová Dodatek ke školnímu řádu – příloha č. 1 –změny reagující na novelu 2016 školského zákona 561/2004 Sb., Podmínkou pro uplatnění podpůrného opatření 2. až 5. stupně je doporučení školského poradenského zařízení s informovaným souhlasem zákonného zástupce dítěte. K poskytnutí poradenské pomoci školského poradenského zařízení dojde na základě vlastního uvážení zákonného zástupce, doporučení ředitele mateřské školy nebo OSPOD. Ředitel školy určí učitele odpovědného za spolupráci se školským poradenským zařízením v souvislosti s doporučením podpůrných opatření dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami (§ 11 vyhlášky č. 27/2016 Sb.). Ředitel školy průběžně vyhodnocuje poskytování podpůrných opatření, nejméně však jedenkrát ročně, v případě souvisejících okolností častěji. Ukončení poskytování podpůrného opatření 2. až 5. stupně je-li z doporučení školského poradenského zařízení zřejmé, že podpůrná opatření 2. až 5. stupně již nejsou potřeba. V takovém případě se nevyžaduje informovaný souhlas zákonného zástupce, s ním se pouze projedná (§ 16 odst. 4 školského zákona a § 11, § 12 a § 16 vyhlášky č. 27/2016 Sb.) PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ, ZÁPIS DO MŠ Od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, do zahájení povinné školní docházky dítěte, je předškolní vzdělávání povinné, není-li dále stanoveno jinak (§ 34, odstavec 1). Přijímání dětí do mateřské školy se provádí formou zápisu k předškolnímu vzdělávání. Termín a místo zápisu stanoví ředitel mateřské školy v dohodě se zřizovatelem (od 2. května do 16. května) a zveřejní je způsobem v místě obvyklým (§ 34 odst. 2). K posouzení podmínek pro přijetí dětí se zdravotním postižením, je nutné písemné vyjádření školského poradenského zařízení, popřípadě také registrujícího lékaře Pokud nepřihlásí zákonný zástupce dítě k povinnému předškolnímu vzdělávání, dopustí se přestupku podle školského zákona (§ 182a ). Dítě, pro které je předškolní vzdělávání povinné, se vzdělává Mateřské škole Netolice, pokud se zákonný zástupce nerozhodl pro jinou mateřskou školu nebo pro individuální vzdělávání dítěte (§ 34a odst. 2). Zákonný zástupce je povinen zajistit povinné předškolní vzdělávání formou pravidelné denní docházky v pracovních dnech. Rozsah povinného předškolního vzdělávání je stanoven na 4 hodiny denně, tj. od 8 do 12 hod. (§ 1c vyhlášky č. 14/2005 Sb.). Zákonní zástupci mají povinnost zajistit, aby dítě, které plní povinné předškolní vzdělávání, docházelo řádně do školy. Zanedbává-li péči o povinné předškolní vzdělávání, dopustí se tím přestupku podle § 182a školského zákona. (§ 182a zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon) a) telefonicky do školy (učitelka školy či ředitelka školy zapíše nepřítomnost dítěte na příslušný seznam), Nabytí účinnosti dodatku školního řádu: 1. 1. 2017 Věra Raušerová
https://budejovice.idnes.cz/odvolaci-soud-potvrdil-trest-pro-matku-ktera-zavrazdila-novorozence-1k2-/budejovice-zpravy.aspx?c=A131023_144515_budejovice-zpravy_khr
2018-08-21T17:20:13
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud\n", " soud " ]
Matka stráví za vraždu novorozence 15,5 roku za mřížemi, potvrdil soud - iDNES.cz 23. října 2013 15:27, aktualizováno 15:27 Dvaatřicetiletá matka deseti dětí z Chvaletic na Písecku stráví za vraždu své novorozené dcery 15,5 roku ve vězení. Trest potvrdil odvolací soud. Žena přišla k soudu s kapucí a černými brýlemi. V soudní síni nebylo povoleno pořizovat obrazové záznamy. | foto: Martin Beneš, MF DNES Sama obžalovaná, která se na veřejné zasedání dostavila, před soudem nic neřekla. Nechala mluvit pouze svého advokáta. Rozsudek přijala s pláčem, poté ihned opustila jednací síň, s novináři nekomunikovala. Žena podle obžaloby bezprostředně po porodu novorozenou holčičku uškrtila. Pak ji zabalila do igelitky, kterou nechala vedle postele. Až po osmi měsících tělíčko zakopala. Vražda se stala loni ve Chvaleticích na Písecku. Matka těhotenství tajila, nosila volné oblečení a k doktorovi nešla. Porodila doma. Obžalovaná se hájila tím, že se dítě narodilo mrtvé. Tomu však soud neuvěřil. Obhajoba se snažila, aby soud překvalifikoval čin na vraždu novorozence matkou. V tom případě by ženě hrozil mnohem nižší trest. To však soud odmítl. Žena podle něj vraždu plánovala a nejednala v rozrušení, naopak po porodu uklidila a rok žila jako by nic. Přitížilo jí i to, že svého syna nutila, aby do záchodu spláchl placentu. Chlapec má dodnes psychické problémy. "Udělala jsem to, protože jsem se bála ostudy, že jsem zase těhotná," vysvětlila u soudu matka deseti dětí, z toho dvojích dvojčat. Žena se o žádné ze svých dětí nestará. Tři vychovává otec, jedno je v kojeneckému ústavu, ostatní dala k adopci. K tomu ještě dvakrát potratila. Témata: Soudní řízení, Chvaletice, odvolací soud, placenta, Jihočeský kraj, porod, vězení, adopce, Vrchní soud Za vraždu vlastního dítěte poslal soud v Českých Budějovicích dvaatřicetiletou Ivetu H. na 15,5 roku do vězení. Podle... Druhým dnem pokračovalo líčení v případu novorozené holčičky, kterou podle obžaloby po porodu zavraždila její matka,...
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=9ea7d2dc30dd9fed5164cdc04c4487c0b4fc41a7b606.e34KaxiLc3qMb40Rch0SaxyNchn0?text=&docid=195902&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=593571
2018-06-24T15:14:12
[ " čl. 2", " čl. 4", " čl. 17", " čl. 28", " § 38", " § 3", " § 12", " § 11", " § 3", " § 38", " § 38", " § 3", " § 38", " § 38", " § 38", " § 38", " soud ", " § 3", " čl. 2", " soud ", " čl. 2", " § 11", " čl. 2", " čl. 17", " soud ", " čl. 2", " soud ", " čl. 17", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " čl. 28", " soud ", " soud ", " soud ", " čl. 28", " čl. 2", " čl. 28", " čl. 2", " čl. 17", " čl. 2", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 4", " čl. 28", " čl. 4", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 2", " soud ", " soud ", " čl. 17", " čl. 28", " čl. 2", " čl. 2", " soud ", " čl. 2", " čl. 2", " čl. 2", " čl. 2", " čl. 2", " čl. 2", " čl. 2", " soud ", " čl. 4", " čl. 28", " soud ", " soud ", " soud ", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 28", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 4", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 4", " čl. 28", " čl. 28", " soud ", " čl. 28", " soud ", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " čl. 28", " § 38", " § 12", " čl. 6", " čl. 6", " čl. 23", " čl. 28" ]
přednesené dne 24. října 2017(1) Věc C‑210/16 [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo)] „Řízení o předběžné otázce – Směrnice 95/46/ES – Články 2, 4 a 28 – Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a volným pohybem těchto údajů – Příkaz deaktivovat fanouškovskou stránku na sociální síti Facebook – Pojem ‚správce‘ – Odpovědnost provozovatele fanouškovské stránky – Společná odpovědnost – Použitelné vnitrostátní právo – Rozsah pravomocí orgánů dozoru zasáhnout“ 1. Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. d), čl. 4 odst. 1, čl. 17 odst. 2 a čl. 28 odst. 3 a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů(2), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003(3). 2. Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Wirtschaftsakademie Schleswig-Holstein GmbH, soukromoprávní společností specializovanou v oblasti vzdělávání (dále jen „Wirtschaftsakademie“) a Unabhängiges Landeszentrum für Datenschutz Schleswig-Holstein, zemským úřadem pro ochranu údajů Šlesvicko-Holštýnska (dále jen „ULD“) ohledně legality příkazu vydaného tímto úřadem vůči Wirtschaftsakademie, kterým jí bylo uloženo deaktivovat „fanouškovskou stránku“ (Fanpage) umístěnou na stránce společnosti Facebook Ireland Ltd. 3. Tento příkaz je odůvodněn údajným porušením ustanovení německého práva, která provádějí směrnici 95/46, zejména z důvodu skutečnosti, že návštěvníci fanouškovské stránky nejsou upozorněni na to, že jejich osobní údaje budou shromažďovány sociální sítí Facebook (dále jen „Facebook“) díky cookies, které jsou uloženy na jejich pevném disku, přičemž k tomuto shromažďování dochází za účelem zpracování statistik o návštěvnosti, které jsou určeny provozovateli této stránky, a za účelem možnosti šíření cílených reklam Facebookem. 4. Jádro projednávané věci tkví ve fenoménu „webtrackingu“, který spočívá v pozorování a analyzování chování uživatelů internetu pro obchodní účely a pro účely marketingu. Tento webtracking zejména umožňuje určit centra zájmů uživatelů internetu na základě pozorování jejich vyhledávání. Jedná se tedy o webtracking zaměřený na chování. Dochází k němu obecně díky používání cookies. 5. Tyto cookies jsou záznamové soubory, které se ukládají v počítači uživatele internetu, jakmile navštíví internetovou stránku. 6. Webtracking je používán zejména za účelem optimalizovat a účinněji nakonfigurovat internetovou stránku. Umožňuje rovněž inzerentům cíleně se orientovat na jednotlivé segmenty veřejnosti. 7. Podle definice stanovené „pracovní skupinou zřízenou podle článku 29“(4) v jejím stanovisku 2/2010 ze dne 22. června 2010 věnovaném internetové reklamě zaměřené na chování(5) je „[r]eklama zaměřená na chování formou reklamy, která vychází z pozorování chování jednotlivců v čase. Jejím cílem je studium rysů tohoto chování prostřednictvím jejich projevů (postupné návštěvy stránek, interakce, klíčová slova, produkce internetového obsahu atd.) za účelem stanovení zvláštního profilu a navržení reklam přizpůsobených takto zjištěným centrům zájmů subjektů údajů“(6). Proto, aby bylo dosaženo tohoto výsledku, musí být informace pocházející od prohlížeče a koncového zařízení uživatele na internetu shromážděny a poté využity. Hlavní technika sledování, která umožňuje sledovat uživatele na internetu, spočívá v „cookies pro sledování“(7). Tak „reklama zaměřená na chování používá shromážděné informace o chování z hlediska prohlížení uživatele internetu, jako jsou navštívené stránky nebo provedená vyhledávání“ proto, aby byly zvoleny reklamy, které mu budou ukázány“(8). 8. Sledování chování z hlediska prohlížení umožňuje rovněž poskytnout provozovatelům internetových stránek statistiky o návštěvnosti týkající se osob, které tyto stránky navštíví. 9. Shromažďování a využívání osobních údajů za účelem zpracování statistik o návštěvnosti a šíření cílených reklam musí splňovat určité podmínky pro to, aby bylo v souladu s pravidly o ochraně osobních údajů vyplývajících ze směrnice 95/46. K tomuto zpracování nesmí zejména dojít bez předchozího informování a souhlasu subjektů údajů. 10. Přezkum tohoto souladu nicméně předpokládá vyřešit předem několik otázek týkajících se definice toho, kdo je správcem, určení použitelného vnitrostátního práva a určení orgánu příslušného k výkonu pravomocí zasáhnout. 11. Otázka týkající se určení správce se stává obzvláště choulostivou v situaci, kdy se hospodářský subjekt rozhodne nenainstalovat na svou internetovou stránku nástroje nezbytné pro zpracování statistik o návštěvnosti a šíření cílených reklam, ale rozhodne se využít takovou sociální síť, jako je Facebook, tím, že si založí fanouškovskou stránku proto, aby mohl využít podobné nástroje. 12. Otázky týkající se určení použitelného vnitrostátního práva a určení orgánu příslušného pro výkon pravomocí zasáhnout se stávají rovněž složitými, pokud dotčené zpracování osobních údajů provádí několik subjektů usazených mimo Evropskou unii i v rámci ní. 13. V době, kdy orgány dozoru několika členských států rozhodly během těchto posledních měsíců o uložení pokut společnosti Facebook z důvodu porušení pravidel týkajících se ochrany údajů jejích uživatelů(9), umožní přezkoumávaná věc Soudnímu dvoru, aby upřesnil rozsah pravomocí zasáhnout, které má takový orgán dozoru, jako je ULD, v souvislosti se zpracováním osobních údajů, kterého se účastní několik subjektů. 14. Pro správné pochopení právních otázek v projednávané věci je třeba úvodem popsat skutkový rámec sporu v původním řízení. I. Skutkové okolnosti sporu v původním řízení a předběžné otázky 15. Wirtschaftsakademie poskytuje služby vzdělávání prostřednictvím fanouškovské stránky umístěné na stránce sociální sítě Facebook. 16. Fanouškovské stránky jsou uživatelské účty, které lze nakonfigurovat na Facebooku zejména jednotlivci nebo podniky. Za tímto účelem se provozovatel fanouškovské stránky musí zaregistrovat na Facebooku a může poté Facebookem provozovanou platformu používat k tomu, aby se prezentoval uživatelům této sociální sítě a vkládal projevy všeho druhu s cílem zejména rozvoje obchodní činnosti. 17. Provozovatelé fanouškovských stránek mohou získat statistiky návštěvnosti pomocí nástroje „Facebook Insights“, který je jim bezplatně poskytnut Facebookem v rámci neměnitelných podmínek užívání. Tyto statistiky jsou zpracovávány Facebookem a personalizovány provozovatelem fanouškovské stránky za pomoci různých kritérií, které si může zvolit, jako je věk nebo pohlaví. Uvedené statistiky tak poskytují anonymní informace o rysech a zvyklostech osob, které fanouškovské stránky navštívily, čímž tak umožňují provozovatelům těchto stránek lépe zacílit jejich sdělení. 18. Za účelem zpracování takových statistik o návštěvnosti se ukládá Facebookem na pevném disku osoby, která navštívila fanouškovskou stránku, alespoň jeden cookie, který obsahuje jediné číslo ID, které je účinné po dobu dvou let. Číslo ID, které lze uvést do souvislosti s údaji o připojení uživatelů zaregistrovaných na Facebooku, je shromážděno a zpracováno v okamžiku otevření stránek Facebooku. 19. Rozhodnutím ze dne 3. listopadu 2011 nařídil ULD Wirtschaftsakademie podle § 38 odst. 5 první věty Bundesdatenschutzgesetz (spolkový zákon o ochraně údajů, dále jen „BDSG“)(10), aby deaktivovala fanouškovskou stránku, kterou si založila na Facebooku na adrese www.facebook.com/wirtschaftsakademie, pod sankcí penále v případě nesplnění ve stanoveného lhůtě, z toho důvodu, že ani Wirtschaftsakademie ani Facebook neinformovaly návštěvníky fanouškovské stránky o tom, že Facebook shromažďuje jejich osobní údaje pomocí cookies a že tyto údaje následně zpracovává. Wirtschaftsakademie podala proti tomuto rozhodnutí stížnost, ve které v podstatě tvrdila, že s ohledem na použitelné právo o ochraně údajů nebyla zodpovědná ani za zpracování údajů prováděné Facebookem, ani za Facebookem nainstalované cookies. 20. Rozhodnutím ze dne 16. prosince 2011 ULD tuto stížnost zamítl, neboť měl za to, že na základě § 3 odst. 3 bodu 4 a § 12 odst. 1 Telemediengesetz (zákon o elektronických sdělovacích prostředcích)(11) byla založena odpovědnost Wirtschaftsakademie jako poskytovatele služeb. Založením fanouškovské stránky Wirtschaftsakademie rovněž aktivně a záměrně přispěla ke shromažďování osobních údajů Facebookem, z čehož má prospěch prostřednictvím statistik týkajících se uživatelů poskytnutých k dispozici touto sociální sítí. 21. Wirtschaftsakademie tedy podala proti tomuto rozhodnutí žalobu u Verwaltungsgericht (správní soud, Německo), v níž tvrdila, že zpracování údajů Facebookem jí nelze přičítat a že ani nepověřila Facebook ve smyslu § 11 BDSG(12) provedením zpracování údajů, které by kontrolovala nebo které by mohla ovlivnit. Wirtschaftsakademie se tak domnívá, že jí ULD sankcionuje neprávem a že se měl obrátit přímo na Facebook. 22. Rozsudkem ze dne 9. října 2013 Verwaltungsgericht (správní soud) zrušil napadené rozhodnutí, neboť měl v podstatě za to, že provozovatel fanouškovské stránky na Facebooku není „správcem“ ve smyslu § 3 odst. 7 BDSG(13), a že Wirtschaftsakademie tedy nemohlo být uloženo opatření přijaté na základě § 38 odst. 5 BDSG. 23. Oberverwaltungsgericht (vrchní správní soud, Německo) následně zamítl odvolání ULD proti tomuto rozsudku jako neopodstatněné, když měl v podstatě za to, že zákaz zpracování údajů stanovený v napadeném rozhodnutí je protiprávní, jelikož § 38 odst. 5 druhá věta BDSG stanoví postupný proces, jehož první fáze umožňuje pouze přijmout opatření, která mají za cíl napravit protiprávní jednání zjištěná při zpracování údajů. Okamžitý zákaz zpracování údajů je možný pouze tehdy, pokud je postup zpracování údajů protiprávní jako celek a pouze přerušení tohoto postupu to umožňuje napravit. Podle Oberverwaltungsgericht (vrchní správní soud) tomu tak však v projednávané věci není, jelikož Facebook měl možnost ukončit protiprávní jednání tvrzená ULD. 24. Příkaz je podle uvedeného odvolacího soudu rovněž protiprávní z důvodu, že žalobkyně není správcem ve smyslu § 3 odst. 7 BDSG, pokud jde o údaje shromažďované Facebookem při provozování fanouškovské stránky, a že příkaz na základě § 38 odst. 5 BDSG by mohl být uložen pouze proti takovému subjektu. V projednávané věci o účelu a prostředcích týkajících se shromažďování a zpracování osobních údajů používaných pro funkci „Facebook Insight“ rozhoduje pouze Facebook. Žalobkyně obdrží pouze anonymizované statistické informace. 25. Ustanovení § 38 odst. 5 BDSG nedovoluje vydávat příkazy vůči třetím osobám. Tzv. „nepřímá“ odpovědnost („Störerhaftung“) na internetu vyvinutá judikaturou občanských soudů není použitelná na výsady veřejné moci. I když § 38 odst. 5 BDSG neuvádí výslovně adresáta zákazu, ze struktury, předmětu a ducha této právní úpravy, jakož i z její historie vyplývá, že adresátem může být pouze správce. 26. Svým opravným prostředkem Revision podaným u Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) se ULD poukazuje mimo jiné na porušení § 38 odst. 5 BDSG a uvádí několik procesních pochybení, kterých se údajně dopustil odvolací soud. Domnívá se, že protiprávní jednání, kterého se dopustila Wirtschaftsakademie, spočívá ve skutečnosti, že založením, umístěním a údržbou internetové stránky pověřila nevhodného poskytovatele – v projednávané věci Facebook Ireland – neboť nedodržuje právo použitelné na ochranu údajů. Cílem příkazu k deaktivaci tak bylo napravit toto protiprávní jednání, kterého se dopustila Wirtschaftsakademie, tím, že jí v něm bylo zakázáno pokračovat v používání infrastruktury Facebooku jako technického základu její internetové stránky. 27. Předkládající soud má za to, že, pokud jde o shromažďování a zpracování údajů osob, které navštíví fanouškovskou stránku, vedlejší účastnicí v původním řízení, a sice Facebook Ireland, Wirtschaftsakademie není „subjektem, který shromažďuje, zpracovává nebo používá osobní údaje na svůj účet nebo prostřednictvím zpracovatele“ ve smyslu § 3 odst. 7 BDSG, nebo „subjektem, který sám nebo společně s jinými určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů“ ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46. Wirtschaftsakademie sice svým rozhodnutím založit fanouškovskou stránku na platformě provozované vedlejší účastnicí v původním řízení nebo její mateřskou společností (v projednávané věci Facebook Inc., USA) poskytuje objektivně vedlejší účastnici v původním řízení možnost nainstalovat cookies při otevření této fanouškovské stránky, a tímto shromažďovat údaje. Toto rozhodnutí však Wirtschaftsakademie neumožňuje ovlivnit, vést, utvářet nebo též kontrolovat povahu a rozsah zpracování údajů uživatelů její fanouškovské stránky vedlejší účastnicí v původním řízení. Podmínky užívání fanouškovské stránky Wirtschaftsakademie ani nepřiznávají práva zasáhnout nebo kontroly. Podmínky užívání jednostranně stanovené vedlejší účastnicí v původním řízení nejsou výsledkem procesu vyjednávání a nepřiznávají Wirtschaftsakademie ani právo zakázat vedlejší účastnici v původním řízení shromažďování a zpracování údajů uživatelů fanouškovské stránky. 28. Předkládající soud připouští, že právní definice „správce“ stanovená v čl. 2 písm. d) směrnice 95/46 musí být v zásadě vykládána extenzívně v zájmu účinné ochrany práva na soukromí. Nicméně Wirtschaftsakademie neodpovídá této definici, jelikož nemá žádný vliv z právního ani faktického hlediska na způsoby zpracování osobních údajů, které provádí vedlejší účastnice v původním řízení na svou vlastní odpovědnost a zcela nezávisle. V tomto ohledu je nedostatečná okolnost, že Wirtschaftsakademie může mít objektivně prospěch z funkce „Facebook Insights“ provozované vedlejší účastnicí v původním řízení proto, že jsou jí předány anonymizované údaje za účelem užívání její fanouškovské stránky. 29. Podle předkládajícího soudu nelze Wirtschaftsakademie považovat ani za správce údajů prostřednictvím zpracovatele ve smyslu § 11 BDSG a čl. 2 písm. e) a čl. 17 odst. 2 a 3 směrnice 95/46. 30. Tento soud se domnívá, že je třeba vyjasnit, zda a za jakých podmínek lze vykonávat pravomoci dozoru a zasáhnout ze strany orgánů dozoru v oblasti ochrany údajů výlučně vůči „správci“ ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46, nebo zda je možné založit odpovědnost subjektu, který není správcem údajů podle definice vyplývající z téhož ustanovení na základě rozhodnutí tohoto subjektu využít pro svou informační nabídku Facebook. 31. V tomto posledně uvedeném případě si předkládající soud klade otázku, zda lze takovou odpovědnost založit na základě použití per analogiam povinností volby a dozoru vyplývajících z čl. 17 odst. 2 směrnice 95/46 v rámci zpracování údajů prostřednictvím zpracovatele. 32. Proto, aby byl předkládající soud schopen rozhodnout o legalitě příkazu vydaného v projednávané věci, domnívá se, že je rovněž nutné vyjasnit některé otázky týkající se pravomoci orgánů dozoru a rozsahu jejich pravomocí zasáhnout. 33. Předkládající soud se zejména táže na rozdělení pravomocí mezi orgány dozoru v případě, kdy má taková mateřská společnost, jako je Facebook Inc., několik provozoven na unijním území a úkoly svěřené těmto provozovnám v rámci skupiny jsou odlišné. 34. V tomto ohledu předkládající soud připomíná, že Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google(14), že „čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že zpracování osobních údajů je prováděno v rámci činností provozovny správce na území členského státu ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud provozovatel internetového vyhledávače zřídí v členském státě provozovnu nebo dceřinou společnost určenou k podpoře prodeje a k prodeji reklamního prostoru nabízeného tímto vyhledávačem, která zaměřuje svou činnost na obyvatele tohoto státu“(15). Předkládající soud si klade otázku, zda je toto spojení s takovou provozovnou, jako je Facebook Germany GmbH, která je podle informací obsažených v předkládacím rozhodnutí pověřena podporou prodeje a prodejem reklamních ploch a jinými marketingovými činnostmi zaměřenými na obyvatele Německa, použitelné pro účely použitelnosti směrnice 95/46 a určení příslušného orgánu dozoru na situaci, kdy dceřiná společnost usazená v jiném členském státě (v projednávané věci Irsko) vystupuje jako „správce“ na celém unijním území. 35. Pokud jde o adresáty opatření přijatého na základě čl. 28 odst. 3 směrnice 95/46, předkládající soud uvádí, že příkaz vydaný vůči Wirtschaftsakademie může být založen na nesprávném posouzení, a v důsledku toho může být protiprávní, pokud by porušení použitelného práva o ochraně údajů tvrzená ULD mohla být napravena opatřením namířeným přímo proti dceřiné společnosti Facebook Germany, která je usazena v Německu. 36. Předkládající soud zejména poznamenává, že se ULD domnívá, že není vázán zjištěními a posouzeními Data Protection Commissioner (orgán dozoru v oblasti ochrany údajů, Irsko), který podle údajů poskytnutých Wirtschaftsakademie a vedlejší účastnicí v původním řízení nezpochybnil zpracování osobních údajů, o které jde ve věci v původním řízení. Tento soud si proto přeje zjistit, zda je takové autonomní posouzení ULD přípustné a zda čl. 28 odst. 6 druhá věta směrnice 95/46 ukládal ULD povinnost požádat orgán dozoru v oblasti ochrany údajů s ohledem na rozdílné posouzení ze strany těchto dvou orgánů dozoru ohledně souladu zpracování údajů dotčeného ve věci v původním řízení s pravidly vyplývajícími ze směrnice 95/46, aby vykonal své pravomoci ve vztahu ke společnosti Facebook Ireland. 37. Za těchto podmínek se Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1) Musí být čl. 2 písm. d) směrnice 95/46/ES vykládán v tom smyslu, že taxativně a podrobně upravuje odpovědnost za porušení ochrany údajů, nebo v rámci ‚vhodných opatření‘ podle článku 24 [této směrnice] a ‚pravomoci účinně zasáhnout‘ podle čl. 28 odst. 3 druhé odrážky [této směrnice] ve vícestupňových vztazích poskytovatelů informací nadále existuje prostor pro odpovědnost subjektu, který není ve smyslu čl. 2 písm. d) [uvedené směrnice] správcem údajů, při výběru provozovatele za jeho informační nabídku? 2) Vyplývá z povinnosti členských států podle čl. 17 odst. 2 směrnice 95/46/ES stanovit, že správce při zpracování údajů na svůj účet ‚musí zvolit zpracovatele poskytujícího dostatečné záruky s ohledem na technická bezpečnostní opatření a organizační opatření usměrňující zpracování, jež má být provedeno‘, a contrario, že v případě jiných vztahů užívání, které nejsou spojeny se zpracováním údajů pro správce ve smyslu čl. 2 písm. e) [této směrnice], neexistuje povinnost pečlivého výběru a nemůže být založena ani podle vnitrostátního práva? 3) Je v případech, kdy mateřská společnost usazená mimo Evropskou unii provozuje v různých členských státech provozovny s vlastní právní subjektivitou (dceřiné společnosti), podle článku 4 a čl. 28 odst. 6 směrnice 95/46 orgán dozoru členského státu (v tomto případě Německo) oprávněn vykonávat pravomoci podle čl. 28 odst. 3 směrnice [této směrnice] vůči provozovně nacházející se na jeho území i tehdy, pokud je tato provozovna příslušná pouze pro podporu prodeje reklamy a jiná marketingová opatření se zaměřením na obyvatele tohoto členského státu, zatímco samostatné provozovně (dceřiné společnosti) usazené v jiném členském státu (v tomto případě Irsko) podle rozdělení úkolů v rámci skupiny náleží výlučná odpovědnost za shromažďování a zpracování osobních údajů na celém území Evropské unie, a tudíž i v tomto jiném členském státě (v tomto případě Německo), pokud je ve skutečnosti rozhodnutí o zpracování údajů přijímáno mateřskou společností? 4) Musí být čl. 4 odst. 1 a čl. 28 odst. 3 směrnice 95/46 vykládány v tom smyslu, že v případech, kdy má správce provozovnu na území členského státu (v tomto případě Irsko) a na území jiného členského státu (v tomto případě Německo) existuje jiná provozovna s vlastní právní subjektivitou, která je kromě jiného příslušná pro prodej reklamních ploch a jejíž činnost je zaměřena na obyvatele tohoto státu, může orgán dozoru příslušný v tomto jiném členském státě (v tomto případě Německo) adresovat opatření a příkazy směřující k prosazení práva na ochranu údajů i vůči další provozovně (v tomto případě v Německu), která není podle rozdělení úkolů a odpovědností v rámci skupiny odpovědná za zpracování údajů, nebo jsou pak možná opatření a příkazy přijímány jen orgánem dozoru členského státu (v tomto případě Irsko), na jehož území má subjekt odpovědný v rámci skupiny své sídlo? 5) Musí být čl. 4 odst. 1 písm. a), čl. 28 odst. 3 a 6 směrnice 95/46/ES vykládány v tom smyslu, že v případech, ve kterých orgán dozoru jednoho členského státu (v tomto případě Německo) vyvozuje odpovědnost vůči osobě nebo subjektu působícím na jeho území podle čl. 28 odst. 3 [této směrnice] z důvodu nedostatečně pečlivého výběru třetí osoby zapojené do procesu zpracování údajů (v tomto případě Facebook), protože tato třetí osoba porušuje právo na ochranu údajů, je činný orgán dozoru (v tomto případě Německo) vázán posouzením podle právní úpravy v oblasti ochrany údajů provedeným orgánem dozoru jiného členského státu, ve kterém má třetí osoba-správce svou provozovnu (v tomto případě Irsko), a to v tom smyslu, že nemůže dospět k odlišnému právnímu posouzení, nebo může činný orgán dozoru (v tomto případě Německo) přezkoumat legalitu zpracování údajů třetí osobou usazenou v jiném členském státě (v tomto případě Irsko) jako předběžnou otázku vlastní činnosti samostatně? 6) Pokud má činný orgán dozoru (v tomto případě Německo) možnost samostatného přezkumu: Musí být čl. 28 odst. 6 druhá věta směrnice 95/46/ES vykládán v tom smyslu, že tento orgán dozoru může vykonat pravomoc účinně zasáhnout, která mu byla udělena podle čl. 28 odst. 3 [této] směrnice, vůči osobě nebo subjektu usazeným na jeho území z důvodu spoluodpovědnosti za porušení ochrany údajů třetí osobou usazenou v jiném členském státu jen tehdy, pokud předem požádal orgánu dozoru tohoto jiného členského státu (v tomto případě Irsko) o výkon jeho pravomoci?“ 38. Je třeba upřesnit, že předběžné otázky položené předkládajícím soudem se netýkají toho, zda je zpracování osobních údajů, kterého se týkají výtky formulované ULD, a sice shromažďování a používání údajů osob, které navštíví fanouškovské stránky, aniž jsou o tom tyto osoby předem informovány, v rozporu s pravidly vyplývajícími ze směrnice 95/46. 39. Podle vysvětlení poskytnutých předkládajícím soudem závisí legalita příkazu předloženého k jeho posouzení na následujících skutečnostech. Podle jeho názoru je třeba nejprve určit, zda byl ULD oprávněn k výkonu svých pravomocí zasáhnout proti osobě, která nebyla v postavení správce ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46. Dále se předkládající soud domnívá, že legalita příkazu závisí rovněž na tom, zda byl ULD příslušný k tomu, aby zasáhl v souvislosti se zpracováním osobních údajů dotčeným v projednávané věci, zda to, že neadresoval svůj příkaz společnosti Facebook Germany spíše než Wirtschaftsakademie, představuje nesprávné posouzení, a konečně, zda se ULD nedopustil jiného nesprávného posouzení tím, že uložil Wirtschaftsakademie, aby zrušila svou fanouškovskou stránku, ačkoli měl předtím požádat orgán dozoru v oblasti ochrany údajů, aby vykonal své pravomoci vůči společnosti Facebook Ireland. A. K první a druhé předběžné otázce 40. Podstatou první a druhé předběžné otázky, které předkládající soud klade Soudnímu dvoru a které je třeba podle mého názoru přezkoumat společně, je, zda čl. 17 odst. 2, článek 24 a čl. 28 odst. 3 druhá odrážka směrnice 95/46 musí být vykládány v tom smyslu, že umožňují orgánům dozoru vykonat jejich pravomoci zasáhnout vůči subjektu, který nelze považovat za „správce“ ve smyslu čl. 2 písm. d) této směrnice, ale jehož odpovědnost může být nicméně založena v případě porušení pravidel o ochraně osobních údajů z důvodu volby provedené tímto subjektem využít k šíření své informační nabídky takové sociální sítě, jako je Facebook. 41. Tyto otázky vycházejí z předpokladu, že Wirtschaftsakademie nepředstavuje „správce“ ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46. Proto si tento soud přeje zjistit, zda takový příkaz, jako je příkaz, o který jde v původní věci, lze vydat vůči osobě, která nesplňuje kritéria stanovená tímto ustanovením. 42. Domnívám se však, že tento předpoklad je chybný. Wirtschaftsakademie musí být totiž podle mého názoru považována za spoluodpovědnou za fázi zpracování, která spočívá ve shromažďování osobních údajů Facebookem. 43. Ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46 se „správcem“ rozumí „fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jakýkoli jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů“(16). 44. Správce hraje zásadní úlohu v rámci systému zavedeného směrnicí 95/46 a jeho určení je proto zásadní. Tato směrnice totiž stanoví, že správce je nositelem několika povinností, které mají zajistit ochranu osobních údajů(17). Tato základní úloha byla zdůrazněna Soudním dvorem v rozsudku ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google(18). Soudní dvůr totiž rozhodl, že správce musí v rámci své odpovědnosti, pravomoci a možností zajistit, aby dotčené zpracování údajů splňovalo požadavky směrnice 95/46 a záruky stanovené touto směrnicí mohly nabýt plného účinku, a tedy mohlo být skutečně dosaženo účinné a úplné ochrany subjektů údajů, zejména jejich práva na soukromí(19). 45. Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že tento pojem musí být vymezen široce proto, aby byla zajištěna účinná a úplná ochrana subjektů údajů(20). 46. Správce osobních údajů je osobou, která rozhoduje, proč a jak jsou tyto údaje zpracovány. Jak uvádí „pracovní skupina zřízená podle článku 29“ „[p]ojem správce je funkčním pojmem, který má přiznat odpovědnost osobám, které vykonávají faktický vliv, a [že] vychází tedy spíše z faktické než formální analýzy“(21). 47. Domnívám se, že hlavní cíle a způsoby tohoto zpracování určovaly společnost Facebook Inc. a – pokud jde o Unii – společnost Facebook Ireland jakožto návrháři tohoto zpracování. 48. Konkrétně Facebook Inc. vyvinula obecný ekonomický model vedoucí k tomu, aby shromažďování osobních údajů při návštěvě fanouškovských stránek a poté použití těchto údajů mohly umožnit jednak šíření personalizovaných reklam a jednak zpracování statistik o návštěvnosti určených pro provozovatele těchto stránek. 49. Z písemností ve spise mimoto vyplývá, že společnost Facebook Ireland je určena společností Facebook Inc. jako společnost pověřená zpracováním osobních údajů v rámci Unie. Podle vysvětlení poskytnutých společností Facebook Ireland mohou způsoby fungování sociální sítě doznat v Unii určitých úprav(22). 50. Ačkoli je dále nesporné, že kdokoliv s bydlištěm na unijním území, kdo si přeje používat Facebook, je povinen uzavřít při své registraci smlouvu se společností Facebook Ireland, je třeba uvést, že současně jsou osobní údaje uživatelů Facebooku s bydlištěm na unijním území zcela nebo zčásti převáděny na servery, které patří společnosti Facebook Inc., umístněné na území Spojených států, kde jsou zpracovány(23). 51. Vzhledem k zapojení společnosti Facebook Inc. a – pokud jde konkrétně o Unii – společnosti Facebook Ireland při určování účelu a prostředků zpracování osobních údajů dotčeného ve věci v původním řízení musí být oba tyto subjekty s přihlédnutím k dostupným poznatkům považovány za společného správce těchto údajů. V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 2 písm. d) směrnice 95/46 výslovně stanoví možnost takové společné odpovědnosti. Jak uvedl sám předkládající soud, bude nakonec je povinností objasnit interní rozhodovací struktury a zpracování údajů v rámci skupiny Facebook s cílem určit, kdo je provozovnou či provozovnami, které jsou správci ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46(24). 52. Ke společné odpovědnosti společností Facebook Inc. a Facebook Ireland musí být podle mého názoru, pokud jde o fázi zpracování, kterou představuje shromažďování osobních údajů Facebookem(25), přidána odpovědnost takového provozovatele fanouškovské stránky, jako je Wirtschaftsakademie. 53. Provozovatel fanouškovské stránky je sice především uživatelem Facebooku, kterého využívá proto, aby mohl využít jeho nástroje, a mít tak prospěch ze zviditelnění. Toto zjištění však nemůže vyloučit, že může být považován rovněž za správce ve fázi zpracování osobních údajů, které je předmětem sporu v původním řízení, a sice shromažďování takových údajů Facebookem. 54. Pokud jde o to, zda provozovatel fanouškovské stránky „určuje“ účel a prostředky zpracování, je třeba přezkoumat, zda tento provozovatel vykonává z právního nebo faktického hlediska vliv na tento účel a tyto prostředky. Tento prvek definice umožňuje vyvodit, že správcem není ten, kdo provádí zpracování osobních údajů, ale ten, kdo určuje jeho prostředky a účel. 55. Tím, že provozovatel fanouškovské stránky využívá Facebook k šíření své informační nabídky, přistupuje k zásadě provádění zpracování osobních údajů návštěvníků své stránky pro účely zpracování statistik o návštěvnosti(26). I když samozřejmě není počítačovým návrhářem nástroje „Facebook Insights“, tento provozovatel se tím, že jej využívá, účastní určování účelu a způsobů zpracování osobních údajů návštěvníků své stránky. 56. K tomuto zpracování totiž nemůže dojít bez předchozího rozhodnutí provozovatele fanouškovské stránky založit a využívat tuto stránku na sociální síti Facebook. Tím, že provozovatel této stránky umožňuje zpracování osobních údajů uživatelů fanouškovské stránky, přistupuje k systému zavedenému Facebokem. Je tak zviditelněn z hlediska profilu uživatelů jeho fanouškovské stránky a současně umožňuje Facebooku lépe zacílit reklamu šířenou v rámci této sociální sítě. Provozovatel fanouškovské stránky tím, že souhlasí s prostředky a účelem zpracování osobních údajů, jak jsou předem definovány Facebookem, musí být považován za účastníka jejich určení. Kromě toho stejně jako vykonává provozovatel fanouškovské stránky určující vliv na zahájení zpracování osobních údajů osob, které navštíví tuto stránku, má rovněž pravomoc toto zpracování ukončit tím, že svou fanouškovskou stránku zruší. 57. Přestože účel a prostředky nástroje „Facebook Insights“ jako takového jsou kromě toho obecně definovány společností Facebook Inc. společně se společností Facebook Ireland, má provozovatel fanouškovské stránky možnost ovlivnit konkrétní provádění tohoto nástroje tím, že definuje kritéria, na základě kterých jsou zpracovávány statistiky o návštěvnosti. Když Facebook vyzve provozovatele fanouškovské stránky, aby si vytvořil nebo změnil publikum své stránky, sdělí mu, že učiní maximum proto, aby ukázal tuto stránku osobám, které jsou pro něho nejdůležitější. Provozovatel fanouškovské stránky může pomocí filtrů definovat personalizované publikum, což mu umožňuje nejen blíže vymezit skupinu osob, vůči kterým budou šířeny informace týkající se jeho obchodní nabídky, ale obzvláště určit kategorie osob, které budou předmětem shromáždění jejich osobních údajů Facebookem. Určením veřejnosti, na kterou si přeje zacílit, si tak provozovatel fanouškovské stránky určuje při této příležitosti, jaká cílová veřejnost může být předmětem shromáždění a poté využití jejích osobních údajů Facebookem. Navíc to, že provozovatel fanouškovské stránky je osobou, která rozhoduje o zahájení zpracování takových údajů, když založí fanouškovskou stránku, hraje provozovatel této stránky tudíž převažující úlohu při provádění tohoto zpracování Facebookem. Podílí se tak na určení prostředků a účelu uvedeného zpracování tím, že na něj má faktický vliv. 58. Z výše uvedeného vyvozuji, že za takových okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, musí být provozovatel fanouškovské stránky takové sociální sítě, jako je Facebook, považován za správce fáze zpracování osobních údajů, která spočívá ve shromažďování údajů týkajících se osob, které navštíví tuto stránku, touto sociální sítí. 59. Tento závěr je posílen zjištěním, podle kterého takový provozovatel fanouškovské stránky, jako je Wirtschaftsakademie, na jedné straně a takoví poskytovatelé služeb, jako jsou společnosti Facebook Inc. a Facebook Ireland, na straně druhé sledují úzce propojené cíle. Wirtschaftsakademie chce získat statistiky o návštěvnosti pro účely správy propagace její činnosti, a za tímto účelem je nutné zpracování osobních údajů. Totéž zpracování umožní rovněž Facebooku lépe zacílit reklamu, kterou šíří prostřednictvím své sítě. 60. Je tedy třeba odmítnout výklad, který by vycházel výlučně z ustanovení a podmínek smlouvy uzavřené mezi Wirtschaftsakademie a společností Facebook Ireland. Smluvně stanovené rozdělení úkolů totiž může poskytovat pouze indicii skutečné úlohy smluvních stran při provádění zpracování osobních údajů. Jinak by tyto strany mohly uměle připsat odpovědnost za zapracování jedné z nich. Tak je tomu tím spíše v situaci, kdy jsou všeobecné podmínky připraveny předem sociální sítí a jsou kogentní. Nelze tudíž mít za to, že ten, kdo může pouze přistoupit ke smlouvě nebo smlouvu odmítnout, nemůže být správcem. Od okamžiku, kdy tato smluvní strana uzavřela svobodně smlouvu, může být stále správcem s přihlédnutím k jejímu konkrétnímu vlivu na prostředky a účel tohoto zpracování. 61. Skutečnost, že smlouva a její všeobecné podmínky jsou připraveny poskytovatelem služeb a že subjekt, který využil služeb poskytnutých tímto poskytovatelem, nemá přístup k údajům, nevylučuje, že může být považován za správce, pokud svobodně souhlasil se smluvními ustanoveními, čímž tedy nese, pokud jde o tato ustanovení, plnou odpovědnost(27). Stejně jako to učinila „pracovní skupina zřízená podle článku 29“, je rovněž třeba uznat, že případná nerovnováha sil mezi poskytovatelem a příjemcem služby nebrání tomu, aby mohl být příjemce kvalifikován jako „správce“(28). 62. Kromě toho proto, aby osoba mohla být považována za správce ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46, není nutné, aby tato osoba měla právo úplné kontroly nad všemi aspekty zpracování. Jak správně uvedla belgická vláda na jednání, taková kontrola existuje v praxi čím dál tím méně. Čím dál tím více mají zpracování složitou povahu v tom smyslu, že se jedná o několik odlišných zpracování, kterých se účastní několik stran, které mají odlišný stupeň kontroly. V důsledku toho může výklad, který upřednostňuje existenci práva úplné kontroly nad všemi aspekty zpracování, vést k závažným mezerám v oblasti ochrany osobních údajů. 63. Skutkový základ v rozsudku ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google(29), je toho příkladem. V této věci se totiž jednalo o situaci, ve které figurovali poskytovatelé informací ve vícestupňových vztazích, a různé strany vykonávaly každá odlišný vliv na zpracování. V této věci Soudní dvůr odmítl vyložit pojem „správce“ restriktivně. Rozhodl, že provozovatel vyhledávače musí „jako osoba určující účel a prostředky [své] činnosti […] v rámci své odpovědnosti, pravomoci a možností zajistit, že tato činnost splňuje požadavky směrnice 95/46“(30). Soudní dvůr kromě toho poukázal na možnost společné odpovědnosti provozovatele vyhledávače a editorů internetových stránek(31). 64. Stejně jako belgická vláda se domnívám, že široký výklad pojmu „správce“ ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46, který musí být podle mého názoru dostat upřednostněn v projednávané věci, může zabránit zneužití. Jinak by totiž stačilo, aby podnik využil služeb třetí osoby proto, aby se vyhnul svým povinnostem v oblasti ochrany osobních údajů. Jinými slovy, nesmí být podle mého názoru činěn rozdíl mezi podnikem, který vybaví svou internetovou stránku nástroji obdobnými nástrojům nabízeným Facebookem, a podnikem, který přistoupí k sociální síti Facebook proto, aby mohl využít nástroje, které Facebook poskytuje. Je tedy třeba zaručit, aby se hospodářské subjekty, které využívají služeb umístnění své internetové stránky, nemohly vyhnout své odpovědnosti tím, že přistoupí ke všeobecným podmínkám poskytovatele služeb. Mimoto, jak uvedla tato vláda na jednání, není nepřiměřené požadovat od podniků, aby při výběru svého poskytovatele služeb jednaly s řádnou péčí. 65. Domnívám se tedy, že skutečnost, že provozovatel fanouškovské stránky používá platformu poskytovanou Facebookem, a využívá tedy příslušných služeb, jej nezbavuje jeho povinností v oblasti ochrany osobních údajů. V tomto ohledu podotýkám, že pokud by si Wirtschaftsakademie založila internetovou stránku mimo Facebook tím, že by zavedla nástroj obdobný „Facebook Insights“ za účelem zpracování statistik o návštěvnosti, byla by považována za správce, který je nutný ke zpracování takových statistik. Domnívám se, že by takový hospodářský subjekt neměl být zproštěn povinnosti dodržovat pravidla o ochraně osobních údajů vycházející ze směrnice 95/46 pouze z toho důvodu, že využívá platformu sociální sítě Facebook k propagaci svých činností. Jak správně uvádí sám předkládající soud, poskytovatel informací nesmí mít možnost se zprostit výběrem určitého poskytovatele infrastruktury povinností, které pro něj vyplývají z použitelného práva na ochranu údajů ve vztahu k uživatelům jeho informační nabídky, a které by musel plnit, pokud by se jednalo o prostého poskytovatele obsahu(32). Opačný výklad by vytvořil riziko obcházení pravidel týkajících se ochrany osobních údajů. 66. Domnívám se, že je rovněž třeba nevytvářet umělý rozdíl mezi situací dotčenou v projednávané věci a situací, o kterou jde ve věci C‑40/17, Fashion ID(33). 67. Tato posledně uvedená věc se týká situace, kdy provozovatel internetové stránky vloží na svou stránku to, co se nazývá „sociální modul“ (v dané věci tlačítko „to se mi líbí“ Facebooku) externího poskytovatele (tedy Facebooku), kterým dochází k přenosu osobních údajů z počítače uživatele internetové stránky na externího poskytovatele. 68. V rámci sporu, který vedl k této věci, vytýká spolek na ochranu spotřebitelů společnosti Fashion ID to, že vložením modulu „to se mi líbí“ poskytovaného sociální sítí Facebook na svou internetovou stránku umožnila Facebooku mít přístup k osobním údajům uživatelů této stránky bez jejich souhlasu a v rozporu s informačními povinnostmi stanovenými ustanoveními týkajícími se ochrany osobních údajů. Vyvstává tak otázka, zda vzhledem k tomu, že společnost Fashion ID umožňuje Facebooku přístup k osobním údajům uživatelů její internetové stránky, lze tuto společnost kvalifikovat jako „správce“ ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46. 69. V tomto ohledu nespatřuji žádný zásadní rozdíl mezi situací provozovatele fanouškovské stránky a situací provozovatele internetové stránky, který začleňuje kód poskytovatele služeb webtrackingu do své internetové stránky, a podporuje bez vědomí uživatele internetu přenos údajů, instalaci cookies a shromažďování údajů ve prospěch poskytovatele služeb webtrackingu. 70. Sociální pluginy umožňují provozovatelům internetových stránek využívat určité služby sociálních sítí na svých vlastních internetových stránkách proto, aby byla zvýšena jejich viditelnost, například začleněním tlačítka „to se mi líbí“ Facebooku. Stejně jako provozovatelé fanouškovských stránek mohou i provozovatelé internetových stránek, které začleňují sociální pluginy, využívat služby „Facebook Insights“ k tomu, aby získali přesné statistické údaje o uživatelích jejich stránky. 71. Stejně jako k tomu, k čemu dochází při návštěvě fanouškovské stránky, dochází návštěvou internetové stránky obsahující sociální plugin k přenosu osobních údajů na dotyčného poskytovatele. 72. Domnívám se, že v takovém kontextu a stejně jako provozovatel fanouškovské stránky musí být provozovatel internetové stránky obsahující sociální plugin kvalifikován jako „správce“ ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 95/46, jelikož vykonává faktický vliv na fázi zpracování týkající se přenosu osobních údajů Facebooku(34). 73. Dodávám, jak správně uvádí belgická vláda, že zjištění, podle kterého Wirtschaftsakademie jedná jako společně odpovědná osoba za zpracování, pokud se rozhodne využít služby Facebooku pro svou informační nabídku, nemění nic na povinnostech, které mají společnost Facebook Inc. a společnost Facebook Ireland jakožto správci. Je totiž jasné, že oba tyto subjekty vykonávají určující vliv na účel a prostředky zpracování osobních údajů, ke kterému dochází v rámci návštěvy fanouškovské stránky a které využívají rovněž pro své vlastní účely a zájmy. 74. Uznání společné odpovědnosti provozovatelů fanouškovských stránek za fázi zpracování spočívající ve shromažďování osobních údajů Facebookem však přispívá k zajištění úplnější ochrany práv, jež mají osoby, které navštíví tento druh stránek. Kromě toho aktivní spojení provozovatelů fanouškovských stránek s dodržováním pravidel týkajících se ochrany osobních údajů tím, že jsou určeni jako správci, může indukovaným účinkem podněcovat samu platformu sociální sítě k tomu, aby dosáhla souladu s takovými pravidly. 75. Je třeba rovněž upřesnit, že existence společné odpovědnosti neznamená rovnocennou odpovědnost. Naopak jednotliví správci mohou být zapojeni do zpracování osobních údajů v různých fázích a v různých stupních(35). 76. Podle „skupiny zřízené podle článku 29“ „[m]ožnost pluralistické odpovědnosti zohledňuje rostoucí počet situací, kdy různé strany jednají jako správci. Posouzení této společné odpovědnosti musí být obdobou posouzení ‚jediné‘ odpovědnosti přijetím konkrétního a praktického přístupu za účelem stanovení, zda jsou účel a základní prvky prostředků určeny více než jednou stranou. Účast stran na určení účelu a prostředků zpracování v rámci společné odpovědnosti může mít různé formy a nemusí být nutně rovnocenně sdílena“(36). Totiž „pokud existuje pluralita subjektů, mohou mít velmi úzký vztah (tím, že například sdílí všechny účely a prostředky zpracování) nebo naopak vzdálenější vztah (tím, že sdílejí pouze účely nebo prostředky, nebo část z nich). Musí být tedy přezkoumána široká škála typologií společné odpovědnosti a jejich právní důsledky posouzeny s určitou flexibilitou za účelem zohlednění rostoucí složitosti existující reality zpracování údajů“(37). 77. Z výše uvedeného vyplývá, že provozovatel fanouškovské stránky na sociální síti Facebook musí být podle mého názoru považován vedle společností Facebook Inc. a Facebook Ireland za odpovědného za zpracování osobních údajů, které je prováděno za účelem zpracování statistik o návštěvnosti týkajících se této stránky. B. K třetí a čtvrté otázce 78. Ve své třetí a čtvrté předběžné otázce, které je podle mého názoru třeba přezkoumat společně, chce předkládající soud získat od Soudního dvora upřesnění ohledně výkladu čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46 v situaci, kdy taková mateřská společnost usazená mimo Unii, jako je Facebook Inc., poskytuje služby týkající se sociální sítě na unijním území prostřednictvím několika provozoven. Mezi těmito provozovnami je jedna provozovna určena mateřskou společností za správce v rámci zpracování osobních údajů na unijním území (Facebook Ireland) a jiná provozovna zajišťuje podporu prodeje a prodej reklamních ploch, jakož i marketingové činnosti, které jsou zaměřené na obyvatele Německa (Facebook Germany). V tomto kontextu si předkládající soud přeje zjistit, jednak zda je německý orgán dozoru oprávněn vykonat své pravomoci zasáhnout s cílem, aby bylo sporné zpracování osobních údajů přerušeno, a jednak vůči jaké provozovně lze takové pravomoci vykonat. 79. V reakci na pochybnosti vyjádřené ULD a italskou vládou ohledně přípustnosti třetí a čtvrté předběžné otázky uvádím, že Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) vysvětluje ve svém předkládacím rozhodnutí, že potřebuje objasnění ohledně těchto otázek proto, aby mohl rozhodnout o legalitě příkazu dotčeného ve věci v původním řízení. Tento soud zejména uvádí, že příkaz vydaný vůči Wirtschaftsakademie by mohl být založen na nesprávném posouzení, a v důsledku toho být protiprávní, pokud by porušení použitelného práva na ochranu údajů tvrzená ULD mohla být napravena opatřením určeným přímo proti dceřiné společnosti Facebook Germany, která je usazena v Německu(38). Tato úvaha předkládajícího soudu umožňuje podle mého názoru správně pochopit důvody, proč tento soud pokládá Soudnímu dvoru třetí a čtvrtou předběžnou otázku. S ohledem na domněnku relevance, která je spojena s žádostmi o rozhodnutí o předběžné otázce(39), tedy navrhuji Soudnímu dvoru, aby na tyto otázky odpověděl. 80. Článek 4 směrnice 95/46, nadepsaný „Použitelné vnitrostátní právo“, zní: 81. Ve svém posudku 8/2010 ze dne 16. prosince 2010 o použitelném právu(40), „skupina zřízená podle článku 29“ evokuje použití čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 v následující situaci: „Platforma sociální sítě má své sídlo ve třetí zemi a provozovnu v členském státě. Provozovna definuje a uplatňuje politiky týkající se zpracování osobních údajů týkajících se osob s bydlištěm v [Unii]. Sociální síť cílí aktivně na osoby s bydlištěm ve všech členských státech [Unie], které představují významnou část jejích zákazníků a jejích příjmů. Instaluje rovněž cookies do počítačů uživatelů v [Unii]. V tomto případě je v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) [směrnice 95/46] použitelným právem v oblasti ochrany údajů právo členského státu [Unie], na jehož území má podnik sídlo. Nemá význam, zda sociální síť využívá prostředky umístněné na území jiných členských států, neboť ke všem zpracováním dochází v rámci činností jediné provozovny a směrnice vylučuje kumulativní použití písm. a) a c) čl. 4 odst. 1 [této směrnice]“(41). „Skupina zřízená podle článku 29“ rovněž upřesňuje, že „na základě čl. 28 odst. 6 [uvedené směrnice] je orgán dozoru členského státu, na jehož území je sociální síť usazena, povinen spolupracovat s ostatními orgány dozoru, například při vyřizování žádostí nebo stížností od osob s bydlištěm v jiných členských státech [Unie]“(42). 82. Příklad uvedený v předchozím bodě nepřináší žádnou obtíž, pokud jde o určení použitelného vnitrostátního práva. Vzhledem k tomu, že v tomto případě má mateřská společnost pouze jedinou provozovnu v rámci Unie, použije se na dotčené zpracování osobních údajů právo členského státu, ve kterém je tato provozovna umístěna. 83. Stejně jako je tomu v případě projednávané věci se situace stává složitější, pokud společnost usazená v třetím státě, jako je Facebook Inc., vyvíjí činnosti v rámci Unie jednak prostřednictvím provozovny, která je určena touto společností jako subjekt výhradně odpovědný za shromažďování a zpracování osobních údajů v rámci skupiny Facebook na celém území Unie (Facebook Ireland), a jednak prostřednictvím dalších provozoven, z nichž jedna se nachází v Německu (Facebook Germany) a je podle informací uvedených v předkládacím rozhodnutí pověřena podporou prodeje a prodejem reklamních ploch a dalšími marketingovými činnostmi zaměřenými na obyvatele tohoto členského státu(43). 84. Je v takové situaci německý orgán dozoru příslušný k výkonu pravomocí zasáhnout proto, aby bylo ukončeno zpracování osobních údajů, za něj jsou společně odpovědné společnosti Facebook Inc. a Facebook Ireland? 85. Za účelem odpovědi na tuto otázku je třeba určit, zda je německý orgán dozoru oprávněn použít na takové zpracování své vnitrostátní právo. 86. V tomto ohledu z čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 vyplývá, že zpracování údajů prováděné v rámci činností provozovny se řídí právem členského státu, na jehož území je tato provozovna umístěna. 87. Soudní dvůr již rozhodl, že s ohledem na cíl sledovaný směrnicí 95/46 spočívající v zajištění účinné a úplné ochrany základních práv a svobod fyzických osob, zejména práva na soukromí, v souvislosti se zpracováním osobních údajů, nelze výraz „v rámci činností provozovny“ uvedený v čl. 4 odst. 1 písm. a) této směrnice vykládat restriktivně(44). 88. Použitelnost prováděcího zákona členského státu na zpracování osobních údajů předpokládá splnění dvou podmínek. Zaprvé správce musí mít v tomto členském státě „provozovnu“. Zadruhé zpracování musí být prováděno „v rámci činností“ této provozovny. 89. Pokud jde zaprvé o pojem „provozovna“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46, Soudní dvůr již upřesnil, když tento pojem vyložit široce a flexibilně, že zahrnuje jakoukoliv efektivní a skutečnou činnost, i minimální, vykonávanou prostřednictvím stálého zařízení(45), čímž vyloučil jakýkoliv formalistický přístup(46). 90. Z tohoto hlediska je třeba posoudit jak míru stálosti zařízení, tak skutečný charakter výkonu činnosti v dotčeném členském státě(47) s přihlédnutím ke konkrétní povaze dotčených hospodářských činností a poskytovaných služeb(48). V tomto ohledu není sporné, že společnost Facebook Germany, jež má sídlo v Hamburku (Německo), vykonává efektivně a skutečně činnost prostřednictvím stálého zařízení v Německu. Představuje tedy „provozovnu“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46. 91. Zadruhé, pokud jde o to, zda je dotčené zpracování osobních údajů prováděno „v rámci činnosti“ této provozovny ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46, Soudní dvůr již připomněl, že toto ustanovení nevyžaduje, aby dotčené zpracování osobních údajů bylo prováděno „prostřednictvím“ samotné provozovny, ale pouze „v rámci činností“ provozovny(49). 92. Jak vyplývá ze stanoviska 8/2010, „pojem ‚v rámci činností‘, a nikoliv umístnění údajů, je rozhodujícím faktorem pro určení použitelného vnitrostátního práva. Tento pojem předpokládá, že použitelným právem není právo členského státu, ve kterém je usazen správce, ale právo státu, ve kterém se provozovna správce podílí na činnostech [spojených se zpracováním osobních údajů nebo které toto zpracování zahrnují]. V tomto kontextu má zásadní význam stupeň účasti provozovny nebo provozoven na činnostech, v rámci kterých jsou osobní údaje zpracovávány. Navíc je třeba přihlédnout k povaze činností provozoven, jakož i k nutnosti zajistit účinnou ochranu práv osob. Je třeba přijmout funkční přístup s cílem zanalyzovat tato kritéria: určující je spíše než teoretické vyhodnocení použitelného práva, chování stran a jejich vzájemné působení“(50). 93. V rozsudku ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google(51), musel Soudní dvůr přezkoumat dodržení této podmínky. Přijal její široký výklad a rozhodl, že zpracování osobních údajů, které je prováděné pro potřeby služby vyhledávače, jako je Google Search, který je provozován podnikem se sídlem ve třetím státě, avšak s provozovnou v členském státě, je prováděno „v rámci činností“ této provozovny, pokud je určena k tomu, aby v daném členském státě zajišťovala podporu prodeje a prodej reklamního prostoru nabízeného uvedeným vyhledávačem, který slouží k zajištění výnosnosti služby nabízené uvedeným vyhledávačem(52). Soudní dvůr totiž uvedl, že „za takových okolností jsou činnost provozovatele vyhledávače a činnost jeho provozovny umístěné v dotčeném členském státě neoddělitelně spojeny, jelikož činnost týkající se reklamního prostoru představuje prostředek k dosažení hospodářské výnosnosti dotčeného vyhledávače, a zároveň je tento vyhledávač prostředkem k provádění takovéto činnosti“(53). Soudní dvůr na podporu svého řešení dodal, že vzhledem k tomu, že uvedení osobních údajů na seznamu výsledků vyhledávání je „na téže stránce doprovázeno zobrazením reklamy spojené s vyhledávanými pojmy, je nutno konstatovat, že dotčené zpracování osobních údajů je prováděno v rámci reklamní a obchodní činnosti provozovny správce na území členského státu, v projednávané věci na španělském území“(54). 94. Podle informací obsažených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce je přitom společnost Facebook Germany pověřena podporou prodeje a prodejem reklamních ploch a dalšími marketingovými činnostmi, které jsou zaměřeny na obyvatele Německa. Jelikož cílem zpracování osobních údajů, o které jde ve věci v původním řízení a které spočívá ve shromažďování takových údajů prostřednictvím cookies nainstalovaných na počítačích návštěvníků fanouškovských stránek, je zejména umožnit Facebooku, aby lépe zacílil reklamy, které šíří, je třeba dovodit, že takovéto zpracování je prováděno v rámci činností, které uskutečňuje společnost Facebook Germany v Německu. V tomto ohledu je třeba mít za to, jelikož taková sociální síť, jako je Faceook, dosahuje většinu svých příjmů díky reklamě šířené na internetových stránkách, které založí uživatelé a ke kterým mají přístup(55), že činnosti společných správců, kterými jsou společnosti Facebook Inc. a Facebook Ireland, jsou neoddělitelně spojeny s činnostmi takové provozovny, jako je Facebook Germany. Kromě toho v návaznosti na zpracování osobních údajů umožněné instalací cookie do počítače osoby, která navštíví stránku, která patří k doméně Facebook.com, k návštěvě stránky Facebooku dochází společně s uvedením reklam na téže internetové stránce, které se vztahují k zájmům tohoto návštěvníka. Z toho je třeba vyvodit, že dotčené zpracování osobních údajů je prováděno v rámci reklamní a obchodní činnosti provozovny správce na území členského státu, v projednávané věci na německém území. 95. Okolnost, že skupina Facebook na rozdíl od toho, o co se jednalo v rámci věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 13. května 2014. Google Spain a Google(56),má evropské sídlo, v projednávané věci v Irsku, nebrání tomu, aby výklad čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46, který Soudní dvůr přijal v tomto rozsudku, byl použitelný v rámci projednávané věci. V uvedeném rozsudku Soudní dvůr vyjádřil vůli zabránit, aby se zpracování osobních údajů vymklo povinnostem a zárukám stanoveným touto směrnicí. V rámci probíhajícího řízení bylo uvedeno, že obtíž spojená s takovým obcházením v této věci nevzniká, neboť správce je usazen v členském státě, v projednávané věci v Irsku. Podle této logiky by tedy bylo třeba vyložit čl. 4 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice tak, že ukládá tomuto správci, aby přihlédl pouze k jediným vnitrostátním právním předpisům, a že správce podléhá pouze jedinému orgánu dozoru, a sice irským právním předpisům a irskému orgánu. 96. Takový výklad je však v rozporu se zněním čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46, jakož i s historií tohoto ustanovení. Jak totiž správně uvedla belgická vláda na jednání, tato směrnice nezavádí ani mechanismus jediného kontaktního místa, ani zásadu země původu(57). V tomto ohledu nesmí být zaměněno to, co spadalo pod politický cíl, který byl sledován Evropskou komisí v návrhu směrnice, a řešení, které bylo nakonec přijato Radou Evropské unie. V uvedené směrnici si tento normotvůrce zvolil nepřiznat přednost použití vnitrostátního práva členského státu, ve kterém je umístěna hlavní provozovna správce. Výsledek, který je výsledkem použitým ve směrnici 95/46, vyjadřuje vůli členských států zachovat si jejich vnitrostátní prováděcí pravomoc. Tím, že unijní normotvůrce nepřijal zásadu země původu, umožnil každému členskému státu, aby uplatňoval své vlastní vnitrostátní právní předpisy, a umožnil tak souběh použitelných vnitrostátních právních předpisů(58). 97. S článkem 4 odst. 1 písm. a) uvedené směrnice si unijní normotvůrce svobodně zvolil umožnit v případě existence několika provozoven správce v rámci Unie, aby se mohlo použít několik vnitrostátních právních předpisů týkajících se ochrany osobních údajů na zpracování osobních údajů osob s bydlištěm v dotyčných členských státech proto, aby byla zajištěna účinná ochrana práv těchto osob v rámci těchto členských států. 98. To je potvrzeno bodem 19 odůvodnění směrnice 95/46, který stanoví, že „pokud je stejný správce usazen na území několika členských států, zejména prostřednictvím dceřiné společnosti, musí zajistit, aby všechny provozovny plnily povinnosti stanovené vnitrostátními právními předpisy, které se vztahují na jejich činnost, zejména s cílem vyloučit jejich obcházení“. 99. Vyvozuji tedy z čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46, jehož druhá věta stanoví v návaznosti na to, co stanoví bod 19 odůvodnění této směrnice, že pokud je stejný správce usazen na území několika členských států, musí přijmout opatření nezbytná pro dodržování povinností stanovených použitelným vnitrostátním právem každou ze svých provozoven, že struktura skupiny vyznačující se existencí provozoven správce v několika členských státech nesmí mít za následek umožnit správci, aby mohl obejít právo členského státu, na jehož území je usazena každá z těchto provozoven. 100. Dodávám, že výklad ve prospěch výlučného použití práva členského státu, ve kterém se nachází evropské sídlo mezinárodní skupiny, již nemůže být podle mého názoru zastáván po rozsudku ze dne 28. července 2016, Verein für Konsumenteninformation(59). V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že zpracování osobních údajů prováděné podnikem elektronického obchodu se řídí právem členského státu, na který tento podnik zaměřuje svou činnost, pokud se prokáže, že tento podnik zpracovává dotyčné údaje v rámci činností provozovny nacházející se v tomto členském státě. Soudní dvůr tak rozhodl i přes skutečnost, že Amazon je stejně jako Facebook podnikem, který má nejen evropské sídlo v členském státě, ale rovněž je fyzicky přítomen v několika členských státech. V takovém případě je rovněž třeba přezkoumat, zda je zpracování údajů prováděno v rámci činností provozovny v jiném členském státě, než je stát, ve kterém se nachází evropské sídlo správce. 101. Jak uvádí belgická vláda, je tedy zcela možné, aby byla z hlediska použití čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 relevantní jiná provozovna, než je provozovna evropského sídla podniku. 102. V rámci systému zavedeného touto směrnicí není tedy místo, kde dochází ke zpracování, ani místo, ve kterém má správce své sídlo v Unii, relevantní v případě existence několika provozoven tohoto správce v Unii pro určení vnitrostátního práva použitelného na zpracování údajů a pro přiznání pravomoci vykonat pravomoci zasáhnout orgánu dozoru. 103. V tomto ohledu by Soudní dvůr podle mého názoru neměl předjímat režim, který byl zaveden obecným nařízením o ochraně údajů(60), který bude použitelný od 25. května 2018. V rámci tohoto režimu je zaveden mechanismus jediného kontaktního místa. To znamená, že takový správce, který provádí přeshraniční zpracování, jako je Facebook, bude mít k dispozici pouze jeden orgán dozoru jako jediné kontaktní místo, a sice vedoucí dozorový orgán, který je orgánem místa, kde se nalézá hlavní provozovna správce. Nicméně tento režim, jakož i sofistikovaný mechanismus spolupráce, který zavádí, není dosud použitelný. 104. Je sice pravda, že jelikož si Facebook zvolil, že umístí své hlavní sídlo v Unii v Irsku, má orgán dozoru tohoto členského státu zajisté významnou úlohu při přezkoumání, zda Facebook dodržuje pravidla vyplývající ze směrnice 95/46. Přesto, jak uznává tento orgán samotný, neznamená to, že má v rámci existujícího systému založeného na této směrnici výlučnou pravomoc týkající se činností Facebooku v rámci Unie(61). 105. Všechny tyto poznatky mě vedou, stejně jako belgickou a nizozemskou vládu a ULD, k učinění závěru, že výklad čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46, který Soudní dvůr přijal v rozsudku ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google(62), je rovněž použitelný v situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, kdy je správce usazen v členském státě Unie a má v Unii několik provozoven. 106. Na základě informací poskytnutých předkládajícím soudem ohledně povahy činností vykonávaných společností Facebook Germany je tedy třeba dovodit, že sporné zpracování osobních údajů je prováděno v rámci činností této provozovny a čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 umožňuje v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, použití německého práva týkajícího se ochrany osobních údajů(63). 107. Německý orgán dozoru je tedy příslušný k použití svého vnitrostátního práva na zpracování osobních údajů, o které jde ve věci v původním řízení. 108. Z článku 28 odst. 1 této směrnice vyplývá, že každý orgán dozoru zřízený členským státem dbá na území tohoto členského státu na dodržování předpisů přijatých členskými státy na základě směrnice 95/46. 109. Podle čl. 28 odst. 3 směrnice 95/46 mají tyto orgány dozoru zejména pravomoci provádět šetření, jako je pravomoc shromažďovat veškeré informace nezbytné pro splnění úkolu dozoru, a pravomoci účinně zasáhnout, jako je pravomoc nařídit blokování, výmaz nebo zničení údajů nebo dočasně nebo trvale zakázat zpracování nebo pravomoc zaslat správci upozornění či napomenutí. Tyto pravomoci zasáhnout mohou zahrnovat pravomoc sankcionovat správce uložením pokuty(64). 110. Článek 28 odst. 6 směrnice 95/46 zní následovně: „Nezávisle na vnitrostátním právu, které se použije na dané zpracování, je orgán dozoru oprávněn vykonávat na území vlastního členského státu pravomoci, které mu byly uděleny v souladu s odstavcem 3. Každý orgán může být vyzván, aby vykonával své pravomoci na žádost orgánu jiného členského státu. Orgány dozoru vzájemně spolupracují v míře nezbytné pro plnění svých úkolů, zejména výměnou veškerých užitečných informací.“ 111. S ohledem na skutečnost, že právo členského státu, kterým se řídí německý orgán dozoru, je použitelné na zpracování osobních údajů dotčené ve věci v původním řízení, je tento orgán schopen vykonat veškeré své pravomoci zasáhnout proto, aby zajistil, že německé právo bude Facebookem na německém území uplatňováno a dodržováno. Takový závěr vyplývá z rozsudku ze dne 1. října 2015, Weltimmo(65), který umožnil upřesnit dosah čl. 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46. 112. Klíčovým bodem této věci bylo určit pravomoc maďarského orgánu dozoru pro uložení pokuty poskytovateli služeb usazenému v jiném členském státě, a sice Slovensku. K určení této pravomoci muselo dojít na základě předchozího přezkumu toho, zda se na základě kritéria stanoveného v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 použilo maďarské právo. 113. V první části své odpovědi Soudní dvůr poskytl předkládajícímu soudu několik indicií, které mu umožňovaly prokázat existenci provozovny správce v Maďarsku. Soudní dvůr mimoto shledal, že toto zpracování bylo prováděno v rámci této provozovny a že čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 umožňuje, aby v takové situaci, o jakou se jednalo v této věci, bylo použito maďarské právo upravující ochranu osobních údajů. 114. Tato první část odpovědi Soudního dvora tedy mohla potvrdit pravomoc maďarského orgánu dozoru pro uložení pokuty poskytovateli služeb usazenému v jiném členském státě, v dané věci podniku Weltimmo, na základě maďarského práva. 115. Jinak řečeno, jakmile mohlo být na základě kritéria obsaženého v čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 maďarské právo uznáno jako použitelné vnitrostátní právo, měl maďarský orgán dozoru pravomoc k zajištění dodržování tohoto práva v případě jeho porušení správcem, i když byl správce zapsán do rejstříku na Slovensku. Prostřednictvím tohoto ustanovení směrnice 95/46 bylo možné dovodit, že i když byla společnost Weltimmo zapsána do rejstříku na Slovensku, byla rovněž usazena v Maďarsku. Existence provozovny správce, který vykonává činnosti, v rámci kterých je prováděno zpracování, v Maďarsku, tak představovala ukotvení nutné pro uznání použitelnosti maďarského práva a v logickém následku pravomoci maďarského orgánu dozoru k zajištění dodržování tohoto práva na maďarském území. 116. Druhá část odpovědi Soudního dvora, ve které zdůraznil zásadu územní působnosti pravomocí každého orgánu dozoru, byla uvedena pouze podpůrně, a sice „pro případ, že by maďarský orgán dozoru konstatoval, že Weltimmo má nikoliv v Maďarsku, ale v jiném členském státě provozovnu ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 vykonávající činnost, v rámci níž je prováděno zpracování […] osobních údajů“(66). Jedná se tedy o odpověď na otázku, zda „v případě, že maďarský orgán dozoru dospěje k závěru, že právem použitelným na zpracování osobních údajů není maďarské právo, nýbrž právo jiného členského státu, musí být čl. 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46 vykládán v tom smyslu, že tento orgán může vykonávat pouze pravomoci stanovené v čl. 28 odst. 3 této směrnice v souladu s právem tohoto jiného členského státu a nemůže ukládat sankce“(67). 117. V této druhé části své odpovědi Soudní dvůr v důsledku toho upřesnil jak věcný, tak územní rozsah pravomocí, které orgán dozoru může vykonat v konkrétní situaci, a sice v situaci, ve které se nepoužije právo členského státu, kterým se tento orgán dozoru řídí. 118. V takovém případě Soudní dvůr shledal, že „pravomoci [uvedeného] orgánu nezahrnují nutně všechny pravomoci, které mu přiznává právo jeho vlastního členského státu“(68). V tomto ohledu „může tento orgán vykonávat své pravomoci provádět šetření nezávisle na použitelném právu, a dokonce před zjištěním, které vnitrostátní právo je na dotčené zpracování použitelné. Jestliže však dospěje k závěru, že je použitelné právo jiného členského státu, nemůže ukládat sankce mimo území vlastního členského státu. V takové situaci musí na základě povinnosti spolupráce, kterou stanoví čl. 28 odst. 6 [směrnice 95/46] požádat orgán dozoru tohoto jiného členského státu, aby konstatoval případné porušení tohoto práva a uložil sankce, pokud to uvedené právo umožňuje, a to případně na základě informací, které mu orgán prvního členského státu předal“(69). 119. Z rozsudku ze dne 1. října 2015, Weltimmo(70), vyvozuji následující poznatky pro projednávanou věc. 120. Na rozdíl od domněnky, o kterou opřel Soudní dvůr své úvahy ohledně pravomocí orgánů dozoru v této druhé části rozsudku ze dne 1. října 2015, Weltimmo(71), odpovídá projednávaná věc situaci, která je podobná situaci, která odpovídá první části tohoto rozsudku, ve které, jak bylo uvedeno výše, je použitelným vnitrostátním právem právo členského státu, kterým se řídí orgán dozoru, který vykonává své pravomoci zasáhnout, a to z důvodu existence provozovny správce, jehož činnost je neoddělitelně spojena se zpracováním údajů, na území tohoto členského státu. Existence této provozovny v Německu představuje ukotvení nutné pro použití německého práva na sporné zpracování osobních údajů. 121. Jakmile je tato předběžná podmínka splněna, německý orgán dozoru musí být uznán za příslušný k zajišťování dodržování pravidel v oblasti ochrany osobních údajů na německém území a využít veškeré pravomoci, které má na základě německých právních předpisů, které provádějí čl. 28 odst. 3 směrnice 95/46. Takové pravomoci mohou zahrnovat příkaz, který spočívá v dočasném či konečném zákazu zpracování. 122. Pokud jde o to, jaký subjekt musí být adresátem takového opatření, připadají v úvahu dvě řešení. 123. První řešení spočívá ve zjištění, jež bylo učiněno na základě striktního výkladu územní působnosti pravomocí zasáhnout, které mají orgány dozoru, že tyto orgány mohou tyto pravomoci vykonávat pouze vůči provozovně správce, která je umístěna na území členského státu, jemuž orgány dozoru podléhají. Pokud tato provozovna (v projednávané věci Facebook Germany) není správce, a nemůže tedy sama vyhovět žádosti orgánu dozoru směřující k tomu, aby bylo ukončeno zapracování údajů, jako je tomu v projednávané věci, bude muset tuto žádost předat správci, aby ji tento mohl vyřídit. 124. Druhé řešení spočívá naproti tomu ve zjištění, že vzhledem k tomu, že správce je jediný, kdo má určující vliv na dotčené zpracování údajů, příkaz ukončit takové zpracování musí být určen přímo jemu. 125. Domnívám se, že toto druhé řešení by mělo být upřednostněno, jelikož je konzistentní se základní úlohou, kterou správce zastává v rámci systému zavedeného směrnicí 95/46(72). Takové řešení může tím, že brání tomu, aby se šlo povinně cestou zprostředkovatele, kterého představuje provozovna, jež vykonává činnosti, v rámci kterých je prováděno zpracování, zaručit okamžité a účinné použití vnitrostátních pravidel týkajících se ochrany osobních údajů. Kromě toho, orgán dozoru, který uloží přímo takovému správci, který není usazen na území členského státu, kterému orgán dozoru podléhá, jako je Facebook Inc., příkaz ukončit zpracování údajů, zůstává v mezích jeho pravomoci, která spočívá v zajištění toho, aby toto zpracování bylo v souladu s právem tohoto státu na jeho území. V tomto ohledu je irelevantní, zda jsou správce či správci usazeni v členském státě nebo v třetím státě. 126. V souvislosti s mým návrhem odpovědi na první a druhou předběžnou otázku rovněž podotýkám, že s ohledem na cíl spočívající v zajištění co možná nejúplnější ochrany práv osob, které navštěvují fanouškovské stránky, možnost ULD vykonávat pravomoci zasáhnout vůči společnosti Facebook Inc. a společnosti Facebook Ireland nijak podle mého názoru nevylučuje přijetí opatření vůči Wirtschaftsakademie, a tudíž se jako taková nemůže dotknout legality těchto opatření(73). 127. Z výše uvedených úvah vyplývá, že čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že takové zpracování osobních údajů, jako je zpracování, o které jde ve sporu v původním řízení, je prováděno v rámci činností provozovny správce na území členského státu ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud provozovatel sociální sítě zřídí v tomto členském státě dceřinou společnost určenou k zajišťování podpory prodeje a prodeje reklamního prostoru nabízeného tímto provozovatelem, která zaměřuje svou činnost na obyvatele tohoto státu. 128. Kromě toho v takové situaci, jako je situace, o kterou jde ve věci v původním řízení, kdy je použitelným vnitrostátním právem na dotyčné zpracování osobních údajů právo členského státu, jemuž podléhá orgán dozoru, čl. 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že tento orgán dozoru může vykonat veškeré pravomoci účinně zasáhnout, které jsou mu přiznány podle čl. 28 odst. 3 této směrnice vůči správci, včetně situace, kdy je tento správce usazen v jiném členském státě nebo v třetím státě. C. K páté a šesté předběžné otázce 129. Podstatou páté a šesté předběžné otázky, které předkládající soud pokládá Soudnímu dvoru a které je třeba podle mého názoru přezkoumat společně, je, zda čl. 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, je orgán dozoru členského státu, ve kterém je umístěna provozovna správce (Facebook Germany), oprávněn vykonat své pravomoci zasáhnout autonomně a není předtím povinen požádat orgán dozoru členského státu, ve kterém je umístěn správce (Facebbok Ireland), aby vykonal své pravomoci. 130. Ve svém předkládacím rozhodnutí Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) vysvětluje souvislost mezi oběma těmito předběžnými otázkami a přezkumem legality příkazu, který musí provést v rámci sporu v původním řízení. Tento soud v tomto ohledu v podstatě uvádí, že vydání příkazu vůči Wirtschaftsakademie by mohlo být považováno za vydání, jež vychází z nesprávného posouzení ULD, pokud by čl. 28 odst. 6 směrnice 95/46 musel být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, stanoví povinnost takového orgánu dozoru, jako je ULD, požádat orgán dozoru jiného členského státu, v projednávané věci orgán dozoru v oblasti ochrany údajů, aby vykonal své pravomoci v případě rozdílného posouzení ze strany těchto dvou orgánů ohledně souladu zpracování údajů prováděného společností Facebook Ireland s pravidly vyplývajícími ze směrnice 95/46. 131. Jak Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 1. října 2015 Weltimmo(74), v případě, že právem použitelným na dotčené zpracování osobních údajů není právo členského státu orgánu dozoru, který hodlá vykonat své pravomoci zasáhnout, ale právo jiného členského státu, čl. 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že tento orgán nemůže uložit sankce na základě práva členského státu, kterému podléhá, správci údajů, který není usazen na území tohoto členského státu, ale musí podle čl. 28 odst. 6 téže směrnice požádat orgán dozoru členského státu, jehož právo je použitelné, aby zasáhl(75). 132. V takové situaci orgán dozoru prvního členského státu ztrácí svou pravomoc vykonat svou sankční pravomoc vůči správci, který je usazen v jiném členském státě. Musí tedy na základě povinnosti spolupráce, kterou stanoví čl. 28 odst. 6 uvedené směrnice, požádat orgán dozoru tohoto jiného členského státu, aby určil případné porušení práva uvedeného státu a uložil sankce, pokud to toto právo umožňuje, případně na základě informací, které mu orgán dozoru prvního členského státu předá(76). 133. Jak bylo uvedeno výše, situace dotčená v projednávané věci je zcela odlišná, neboť použitelným právem je právo členského státu orgánu dozoru, který hodlá vykonat své pravomoci zasáhnout. V této situaci musí být čl. 28 odst. 6 směrnice 95/46 vykládán v tom smyslu, že tomuto orgánu dozoru neukládá, aby požádal orgán dozoru členského státu, ve kterém je usazen správce, aby vykonal své pravomoci zasáhnout vůči tomuto správci. 134. Dodávám, že v souladu s tím, co stanoví čl. 28 odst. 1 druhá věta směrnice 95/46, vykonává orgán dozoru, který je příslušný k výkonu svých pravomocí zasáhnout vůči správci usazenému v jiném členském státě, než je členský stát orgánu dozoru, zcela nezávisle poslání, která mu jsou svěřena. 135. Jak vyplývá z výše uvedených úvah, směrnice 95/46 nestanoví ani zásadu země původu, ani mechanismus jediného kontaktního místa, jako je mechanismus, který je obsažen v nařízení 2016/679. Správce, který má provozovny v několika členských státech, v důsledku toho plně podléhá dozoru několika orgánů dozoru, pokud se použijí práva členských států těchto orgánů dozoru. I když je dohoda a spolupráce mezi těmito orgány dozoru pochopitelně žádoucí, nic však neukládá orgánu dozoru, jehož pravomoc je uznána, aby přizpůsobil své stanovisko stanovisku přijatému jiným orgánem dozoru. 136. Z výše uvedeného vyvozuji, že čl. 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46 musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, je orgán dozoru členského státu, ve kterém je umístěna provozovna správce, oprávněn vykonat své pravomoci zasáhnout vůči tomuto správci autonomně a není předtím povinen požádat orgán dozoru členského státu, ve kterém je umístěn zmíněný správce, aby vykonal své pravomoci. III. Závěry 137. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji odpovědět na předběžné otázky položené Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Německo) následovně: „1) Článek 2 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003, musí být vykládán v tom smyslu, že správce ve smyslu tohoto ustanovení představuje provozovatel fanouškovské stránky takové sociální sítě, jako je Facebook, pokud jde o fázi zpracování osobních údajů, která spočívá ve shromažďování údajů týkajících se osob, které navštíví tuto stránku, touto sociální sítí za účelem zpracování statistik o návštěvnosti týkajících se uvedené stránky. 2) Článek 4 odst. 1 písm. a) směrnice 95/46, ve znění nařízení č. 1882/2003, musí být vykládán v tom smyslu, že takové zpracování osobních údajů, jako je zpracování ve věci v původním řízení, je prováděno v rámci činností provozovny správce na území členského státu ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud provozovatel sociální sítě zřídí v tomto členském státě dceřinou společnost určenou k zajištění podpory prodeje a prodeje reklamního prostoru nabízeného tímto provozovatelem, která zaměřuje svou činnost na obyvatele tohoto členského státu. 3) V takové situaci, jako je situace, o kterou jde ve věci v původním řízení, kdy je vnitrostátním právem použitelným na dotyčné zpracování osobních údajů právo členského státu, jemuž podléhá orgán dozoru, musí být čl. 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46, ve znění nařízení č. 1882/2003, vykládán v tom smyslu, že tento orgán dozoru může vykonat veškeré pravomoci účinně zasáhnout, které jsou mu přiznány podle čl. 28 odst. 3 této směrnice vůči správci, včetně situace, kdy je tento správce usazen v jiném členském státě nebo v třetím státě. 4) Článek 28 odst. 1, 3 a 6 směrnice 95/46, ve znění nařízení č. 1882/2003, musí být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti ve věci v původním řízení, je orgán dozoru členského státu, ve kterém je umístěna provozovna správce, oprávněn vykonat své pravomoci zasáhnout vůči tomuto správci autonomně a není předtím povinen požádat orgán dozoru členského státu, ve kterém je umístěn zmíněný správce, aby vykonal své pravomoci.“ 2– Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355. 3– Úř. věst. 2003, L 284, s. 1, dále jen „směrnice 95/46“. 4– Dále jen „pracovní skupina zřízená podle článku 29“. 5– Dále jen „stanovisko 2/2010“. 6– Stanovisko 2/2010, s. 5. 7– Stanovisko 2/2010, s. 7. Podle vysvětlení poskytnutých „pracovní skupinou zřízenou podle článku 29“ v tomto stanovisku „[t]ato technicka funguje obvykle následovně: poskytovatel reklamní sítě uloží obecně cookie pro sledování v koncovém zařízení subjektu údajů […] poprvé, když navštíví stránku, která obsahuje inzerci stejné sítě. Cookie je krátké alfanumerické spojení uložené (a následně znovu nalezené) v koncovém zařízení subjektu údajů poskytovatelem sítě […]. V rámci reklamy zaměřené na chování mu cookie umožňuje poznat staršího návštěvníka, který se vrátí na tuto stránku nebo navštíví jinou partnerskou stránku poskytovatele reklamní sítě. Tyto opakované návštěvy umožní poskytovateli sítě vypracovat profil návštěvníka, který bude použit pro to, aby mu byly předávány personalizované reklamy“. 8– Stanovisko 1/2010 „pracovní skupiny zřízené podle článku 29“, ze dne 16. února 2010 týkající se pojmů „správce“ a „zpracovatel“, dále jen „stanovisko 1/2010“, s. 25. 9– Agencia española de protección de datos (španělská agentura pro ochranu údajů) v tomto ohledu oznámila dne 11. září 2017, že uložila pokutu 1,2 milionu eur společnosti Facebook Inc. Předtím Commission nationale de l’informatique et des libertés (národní komise pro informatiku a svobody) (CNIL, Francie) rozhodla usnesením ze dne 27. dubna 2017 o uložení finanční sankce ve výši 150 000 eur společně a nerozdílně společnostem Facebook Inc. a Facebook Ireland. 10– Ustanovení § 38 odst. 5 BDSG stanoví: „Za účelem zaručení dodržování tohoto zákona a ostatních ustanovení týkajících se ochrany údajů může orgán dozoru uložit opatření, která mají napravit protiprávní jednání zjištěná při shromažďování, zpracování nebo používání osobních údajů nebo technická či organizační porušení. V případě závažných protiprávních jednání nebo porušení zejména tehdy, pokud představují zvláštní riziko porušení práva na soukromí, může zakázat shromažďování, zpracování nebo používání či dokonce použití určitých postupů, pokud nejsou protiprávní jednání nebo porušení napravena včas v rozporu s příkazem uvedeným v první větě a i přes uplatnění penále. Může požadovat odvolání zaměstnance pověřeného ochranou údajů, pokud nemá odbornost a věrohodnost nezbytné pro plnění jeho úkolů.“ 11– Ustanovení § 12 zákona o elektronických sdělovacích prostředcích zní následovně: „(1) Poskytovatel služeb může shromažďovat a používat osobní údaje za účelem poskytnutí elektronickým sdělovacím prostředkům pouze tehdy, pokud to dovoluje tento zákon nebo jiný právní předpis, který se týká výslovně elektronických sdělovacích prostředků, nebo s tím uživatel souhlasil. (3) Není-li stanoveno jinak, platné právní předpisy upravující ochranu osobních údajů se použijí i tehdy, když údaje nejsou předmětem automatizovaného zpracování.“ 12– Toto ustanovení se týká zpracování osobních údajů zpracovatelem. 13– Podle tohoto ustanovení „se správcem rozumí jakákoliv osoba nebo subjekt, který shromažďuje, zpracovává nebo používá osobní údaje na svůj účet nebo prostřednictvím zpracovatele“. 14– C‑131/12, EU:C:2014:317. 15– Bod 60 tohoto rozsudku. 16– Podle definic uvedených ve stanovisku 1/2010 označuje „účel“ „očekávaný výsledek, který je sledován a který vede stanovená jednání,“ a slovo „prostředek“ označuje „způsob dosažení výsledku nebo splnění účelu“ (s. 13). 17– Tak například podle čl. 6 odst. 2 této směrnice je povinností správce zajistit dodržování zásad týkajících se kvality údajů, které jsou stanoveny v čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice. Podle článků 10 a 11 směrnice 95/46 je správce povinen k informační povinnosti ve vztahu k subjektům údajů v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Na základě článku 12 této směrnice je třeba právo na přístup subjektu údajů uplatnit u správce. Totéž platí pro právo na námitku stanovené v článku 14 uvedené směrnice. Podle čl. 23 odst. 1 směrnice 95/46 členské státy musí stanovit, že „kdokoli, kdo byl poškozen neoprávněným zpracováním nebo jinou činností neslučitelnou s vnitrostátními předpisy přijatými k provedení této směrnice, má právo na náhradu utrpěné škody od správce“. Konečně pravomoci účinně zasáhnout orgánů dozoru, tak jak jsou stanoveny v čl. 28 odst. 3 směrnice 95/46, jsou vykonávány vůči správci. 18– C‑131/12, EU:C:2014:317. 19– V tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google (C‑131/12, EU:C:2014:317, body 38 a 83). 20– Viz zejména rozsudek ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google (C‑131/12, EU:C:2014:317, bod 34). 21– Stanovisko 1/2010, s. 10. 22– Společnost Facebook Ireland vysvětluje, že zavádí pravidelně funkce, které jsou výlučně určeny k dispozici subjektům údajů v Unii a které jsou přizpůsobeny těmto subjektům. V jiných případech se společnost Facebook Ireland rozhodla nenabízet v Unii produkty poskytované ve Spojených státech společností Facebook Inc. 23– Viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Schrems (C‑362/14, EU:C:2015:650, bod 27). 24– Viz předkládací rozhodnutí, bod 39. 25– V rámci projednávané věci nemá význam určení účelu a prostředků zpracování, které následuje po přenosu údajů osob, které navštíví fanouškovskou stránku, Facebooku. Je třeba se zaměřit na fázi zpracování, o kterou jde v projednávané věci, a sice fázi shromažďování údajů osob, které navštíví fanouškovskou stránku, aniž jsou o tom informovány a je od nich řádně získán souhlas. 26– Z podmínek užívání Facebooku vyplývá, že statistiky o návštěvnosti umožňují provozovateli fanouškovské stránky konzultovat informace o své cílové veřejnosti proto, aby mohl vytvořit pro veřejnost relevantnější obsah. Statistiky o návštěvnosti poskytují provozovateli fanouškovské stránky demografické údaje týkající se jeho cílové veřejnosti zejména sklonů v oblasti věku, pohlaví, zamilovanosti a povolání, informace o stylu života a centrech zájmu jeho cílové veřejnosti a informace týkající se nákupů jeho cílové veřejnosti, zejména jejího nákupního chování online, kategorií výrobků nebo služeb, které ji nejvíce zajímají, jakož i zeměpisných údajů, které umožňují provozovateli fanouškovské stránky vědět, kdy nabídnout zvláštní slevy a organizovat události. 27– V tomto smyslu viz stanovisko 1/2010, s. 28. 28– Tamtéž, s. 28: „malá smluvní váha malého správce vůči významným poskytovatelům služeb pro něj nemůže sloužit jako odůvodnění k tomu, aby souhlasil se smluvními ustanoveními a podmínkami neslučitelnými s právními předpisy o ochraně údajů“. 29– C‑131/12, EU:C:2014:317. 30– Rozsudek ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google (C‑131/12, EU:C:2014:317, bod 38, jakož i v tomto smyslu bod 83). 31– Rozsudek ze dne 13. května 2014, Google Spain a Google (C‑131/12, EU:C:2014:317, bod 40). 32– Viz předkládací rozhodnutí, bod 35. 33– Věc dosud projednávaná Soudním dvorem. 34– Jak uvádí švýcarský úřad pro ochranu údajů: „[i] když zápis a vlastní analýza údajů jsou ve většině případů prováděné zcela podle volného uvážení poskytovatelem služeb webtrackingu, provozovatel internetové stránky je stejně tak odpovědný. Začleňuje totiž kód poskytovatele služeb webtrackingu do své internetové stránky, a podporuje tak bez vědomí uživatele internetu přenos údajů, instalaci cookies a shromažďování údajů ve prospěch poskytovatele služeb webtrackingu“: Viz „Vysvětlivky týkající se webtrackingu“ Spolkového zmocněnce pro ochranu údajů a pro transparentnost (PFPDT), dostupné na následující adrese: https://www.edoeb.admin.ch/datenschutz/00683/01103/01104/index.html?lang=fr. 35– V tomto smyslu viz stanovisko 1/2010, s. 24. 36– Stanovisko 1/2010, s. 35. 37– Stanovisko 1/2010, s. 20 a 21. 38– Viz předkládací rozhodnutí, bod 40. 39– Viz zejména rozsudek ze dne 31. ledna 2017, Lounani (C‑573/14, EU:C:2017:71, bod 56 a citovaná judikatura). 40– Dále jen „stanovisko 8/2010“. 41– Strana 31 tohoto stanoviska. 42– Strana 32 uvedeného stanoviska. 43– Struktura zvolená takovými skupinami, jako je Google a Facebook, pro rozvoj jejich činností ve světě činí složitějším určení použitelného vnitrostátního práva, jakož i určení provozovny, vůči které mohou konat poškození jednotlivci, jakož i orgány dozoru. Viz ohledně těchto otázek Svantesson D., „Enforcing Privacy Across Different Jurisdictions“, Enforcing Privacy: Regulatory, Legal and Technological Approaches, Springer, Berlín, 2016, s. 195 až 222, zej s. 216 až 218. 44– Viz zejména rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 25 a citovaná judikatura). 45– Viz zejména rozsudek ze dne 28. července 2016, Verein für Konsumenteninformation (C‑191/15, EU:C:2016:612, bod 75 a citovaná judikatura). 46– Viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 29). 47– Viz zejména rozsudek ze dne 28. července 2016, Verein für Konsumenteninformation (C‑191/15, EU:C:2016:612, bod 77 a citovaná judikatura). 48– Viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 29). 49– Viz zejména rozsudek ze dne 28. července 2016, Verein für Konsumenteninformation (C‑191/15, EU:C:2016:612, bod 78 a citovaná judikatura). 50– Strana 33 stanoviska 8/2010. V tomto smyslu viz též s. 15 tohoto stanoviska. 51– C‑131/12, EU:C:2014:317. 52– Bod 55 tohoto rozsudku. 53– Bod 56 uvedeného rozsudku. 54– Bod 57 téhož rozsudku. 55– V tomto smyslu viz stanovisko „skupiny zřízené podle článku 29“ 5/2009 ze dne 12. června 2009 o sociálních sítích online, s. 5. 56– C‑131/12, EU:C:2014:317. 57– Viz zejména „Update of Opinion 8/2010 on applicable law in light of the CJEU judgment in Google Spain“ vydané „pracovní skupinou zřízenou podle článku 29“, ze dne 16. prosince 2015, s. 6 a 7. 58– Viz ve smyslu potenciálního použití více vnitrostátních práv, stanovisko 8/2010: „odkaz na ‚jednu‘ provozovnu znamená, že existence jedné provozovny správce na území členského státu vede k použitelnosti práva tohoto státu a že existence dalších provozoven téhož správce na území jiných členských států může vést k použitelnosti práva těchto států“ (s. 33). 59– C‑191/15, EU:C:2016:612. 60– Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46 (Úř. věst. 2016, L 119, s. 1). 61– Viz v tomto ohledu Hawkes B., „The Irish DPA and Its Approach to Data Protection“, Enforcing Privacy: Regulatory, Legal and Technological Approaches, Springer, Berlín, 2016, s. 441 až 454, zejména s. 450, poznámka pod čarou 11. Autor uvádí, že „[t]he degree to which, under existing EU law, other European DPAs can assert jurisdiction over entities such as Facebook-Ireland is not entirely clear, linked as it is to interpretations of Article 4 of Directive 95/46/EC, notably the phrase ‚the processing is carried out in the context of the activities of an establishment of the controller on the territory of the Member State‘. The DPC, in its audit report, stated that: ‚it ha(d) jurisdiction over the personal data processing activities of [Facebook-Ireland] based on it being established in Ireland‘ but that this ‚should not however be interpreted as asserted sole jurisdiction over the activities of Facebook in the EU‘. “ 62– C‑131/12, EU:C:2014:317. 63– Viz podle srovnatelné logiky Common Statement by the Contact Group of the Data Protection Authorities of The Netherlands, France, Spain, Hamburg and Belgium, 16 May 2017, ve kterém tyto orgány prohlašují následující: „[…] the DPAs united in the Contact group conclude that their respective national data protection law applies to the processing of personal data of users and non-users by the Facebook Group in their respective countries and that each DPA has competence. Following case law from the European Court of Justice […], the DPAs note that the Facebook Group has offices in multiple countries in the EU. These offices aim to promote and increase the sales of targeted advertising aimed at national users and non-users of the service. For its revenues, the Facebook Group almost completely depends on the sale of advertising space, and personal data must necessarily be processed for the type of targeted advertising services offered by the Facebook Group. Therefore, the activities of these offices are ‚inextricably linked‘ to the data processing by the Facebook Group, and all the investigated national offices are relevant establishments under Article 4(1)a of the European Data Protection Directive 95/46/EC“. 64– Viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 49). 65– C‑230/14, EU:C:2015:639. 66– Viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 42). 67– Viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 43). 68– Viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 55). 69– Viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 57). 70– C‑230/14, EU:C:2015:639. 71– C‑230/14, EU:C:2015:639. 72– Viz v tomto ohledu bod 44 tohoto stanoviska. 73– Viz též body 73 až 77 tohoto stanoviska. 74– C‑230/14, EU:C:2015:639. 75– Rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 60). 76– Rozsudek ze dne 1. října 2015, Weltimmo (C‑230/14, EU:C:2015:639, bod 57).
http://autoperiskop.cz/aral-dejte-prednost-bezpecnosti-tema-c-6-alkohol-za-volantem-5-dil/
2018-09-22T15:34:05
[ " §201", " § 223", " soud ", " § 31", " soud ", " § 224" ]
Aral, dejte přednost bezpečnosti! Téma č. 6: Alkohol za volantem- 5. díl | Autoperiskop.cz – Výjimečný pohled na auta Aral, dejte přednost bezpečnosti! Téma č. 6: Alkohol za volantem- 5. díl Rozhovor Mgr. Milanem Burešem, advokátem – trestní právo Jak zákon pohlíží na člověka, který způsobí dopravní nehodu pod vlivem alkoholu? Požití alkoholu před jízdou motorovým vozidlem je nepochybně závažné porušení zákonem stanovených povinností. Obecně lze říci, že ten, kdo před jízdou jako řidič požil alkohol porušil ustanovení §201 tr. zákona, tedy že naplnil skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Skutková podstata tohoto trestného činu spočívá v tom, že pachatel vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Zákon poté za toto jednání, při splnění dalších podmínek, stanoví trest odnětí svobody až na 1 rok, zákaz činnosti nebo peněžitý trest. To ovšem mluvíme o situaci, kdy řidič požil alkohol a nezpůsobil dopravní nehodu. Jedná se o tzv. ohrožovací delikt. Pokud však v důsledku opilosti způsobí dopravní nehodu, kde již došlo ke zranění, pak přichází v úvahu použití ustanovení § 223, 224 tr. zákona, tedy trestný čin ublížení na zdraví. V požití alkoholu nebo jiné návykové látky lze spatřovat porušení důležité povinnosti vyplývající ze zákona. Proto také trestní zákon hodnotí toto jednání jako trestný čin, za který je možno uložit i nepodmíněný trest odnětí svobody. Může následovat i odebrání řidičského průkazu? Samozřejmě, zákon umožňuje v těchto případech i uložení trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Dle zákona může být tato sankce uložena až na dobu deseti let. V tomto lze spatřovat především preventivní prvek. Na čem závisí výše trestu? Zde musím konstatovat, že každý případ je individuální. Při ukládání trestu, samozřejmě za situace, kdy je vina prokázána, soud přihlíží k mnoha okolnostem. Tyto jsou uvedeny v ustanovení § 31 tr. zákona, podle něhož se soud zabývá stupněm nebezpečnosti pro společnost, možností nápravy a poměrů pachatele. Jistě tedy přihlédne i k tzv. řidičské minulosti pachatele, kdy každý řidič má svou evidenční kartu. V této jsou zaznamenávány jím spáchané přestupky. Jiná bude situace u řidiče, který soustavně porušuje zákon, jiná u toho, který pravidla silničního provozu respektuje. Záleží také na počtu obětí? Ovšem, již v zmíněném ustanovení § 224 odst. 3 tr. zákona je stanoveno, že pokud pachatel způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob (nejméně 3 osoby), pak přichází v úvahu maximální trestní sazba. Tedy trest odnětí svobody na tři léta až deset let. Jakým způsobem se dokazuje řízení pod vlivem alkoholu? Stávají se případy kdy řidič odmítne krevní zkoušku. Alkohol lze spolehlivě prokázat dechovou zkouškou, poté následuje odběr krve s následným testem na přítomnost alkoholu. Situaci, kdy řidič odmítne tyto zkoušky, řeší ustanovení přestupkového zákona. Tresty za odmítnutí zkoušky alkoholu jsou adekvátní trestům, kdy řidič zkoušku neodmítne a ta je pozitivní. Postih je velice citelný. Dále existují postupy jak dokázat, že řidič byl pod vlivem alkoholu. Tím mám na mysli případné výpovědi svědků. Příslušní soudní znalci jsou schopni na základě poskytnutých informací stanovit minimální množství alkoholu v krvi řidiče v době dopravní nehody. Může být nějak postižen například hostinský pokud by věděl, že nalévá člověku, který bude řídit. Ano může a velice málo lidí to ví. Jde o takzvané účastenství. Uvedu příklad: dva přátelé budou na chatě, jeden z nich tam přijede autem a oba vědí, že musí opět autem odjet. Přesto společně vypijí láhev alkoholu, a ten, který pak sedne za volant, způsobí dopravní nehodu. V takovém případě mohou být trestně stíhaní oba. Jeden pro spáchání trestného činu, druhý za pomoc k trestnému činu. Dále může být trestně stíháno i předání řízení opilému, což také hodně lidí neví. Ale funguje to v praxi? Zde mohu uvést, že každý případ je individuální a je nutno vycházet z důkazní situace. V každém případě riziko trestního stíhání zde je. Můžete zmínit nějaký konkrétní případ z vaší praxe? Velice smutný případ se stal rodině, která si vyjela na výlet. Krátká nepozornost na přehledném úseku způsobila nehodu a automobil narazil do stromu. Ze čtyřčlenné rodiny přežil s těžkými následky pouze otec, který řídil, a jeho dcera. Řidič byl odsouzen k podmíněnému trestu. Pokud by měl v krvi alkohol, zcela jistě by ho čekal nepodmíněný trest odnětí svobody. Jaký je váš pohled na trestné činy spojené s dopravní nehodou? Trestné činy spojené s dopravní nehodou se liší od jiných trestných činů například loupeže, podvodu nebo vraždy, neboť se jedná o tzv. nedbalostní trestný čin. V případě úmyslných trestných činů je vždy člověk v situaci, kdy má možnost volby trestný čin spáchat nebo nespáchat. Každý ví, že když někde v noci někoho přepadne, praští ho po hlavě a sebere mu peněženku, tak se dopustil trestného činu a bude potrestán. Opačná situace je v autě. Situace před spácháním trestného činu se zdá naprosto běžná a najednou, během okamžiku, se všechno změní. Zničí se život několika lidem a z řidiče, spořádaného otce rodiny, je najednou pachatel trestného činu, kterému hrozí vězení. Myslíte si, že je třeba ukládat nepodmíněné tresty? To je spíše otázka na soudce, který musí nejprve rozhodnout o vině a poté určit druh a výši trestu. Můj osobní názor je, že v případě, kdy následky nehody nejsou až tak tragické, tedy bez úmrtí a řidič nebyl pod vlivem alkoholu, pak uložení nepodmíněného trestu nemá příliš velký smysl. Jiná situace už je, pokud byl řidič pod vlivem alkoholu. Musíme zmínit i samotný účel trestu, kterým je ochrana společnosti a zabránění pachateli v konání další trestní činnosti a výchovně působit na pachatele, aby vedl řádný život.
http://kraken.slv.cz/11Tcu50/2008
2018-09-25T14:20:04
[ " § 4", " zákona č. 269", " § 4", " zákona č. 269", " soud ", " § 247", " § 4", " § 89", " § 4", " § 4" ]
11 Tcu 50/2008 Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. S., roz. O., rozsudkem Zemského soudu v Linci, Republika Rakousko, ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 21 HV 171/07s, ve spojení s rozhodnutím Vrchního zemského soudu v Linci ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 9 Bs 400/07y, a to pro trestný čin krádeže vloupáním podle §§ 127, 129 bod 1 rakouského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Linci ze dne 11. 10. 2007 byl F. S. uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Proti rozsudku podal F. S. odvolání, kterému rozhodnutím Vrchního zemského soudu v Linci ze dne 12. 12. 2007 nebylo vyhověno. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu v Linci tím, že dne 5. 9. 2007 v S., okres R., odcizil manželům A. M. a W. W. W. movité věci, a to různé nářadí, šperky a jiné hodnotné předměty denní potřeby, v hodnotě cca 1500 , a to vloupáním do jejich zahradní chaty, jakož i do jejich domu tak, že odtrhl uzavírací plech zahradní chaty, železnou tyčí, kterou tam našel, vylomil okenní mříž okénka na toaletu a následně rozbil okenní tabuli, pak okno otevřel a jím vstoupil do domu s úmyslem neoprávněně se obohatit přivlastněním si těchto cizích věcí. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 11. 11. 2008, pod č. j. 2076/2008 MOT T/5, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený F. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. S. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (odcizil větší množství věcí, jejichž celková hodnota v přepočtu na české koruny výrazně přesahuje hranici škody nikoli malé podle § 89 odst. 11 tr. zák.), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
https://domaci.eurozpravy.cz/zivot/222117-padl-trest-za-ubiti-novorozence-palickou-matka-se-hajila-strachem-z-pritele/
2018-08-16T21:48:39
[ " soud ", " soud ", " Soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " Soud " ]
Padl trest za ubití novorozence paličkou. Matka se hájila strachem z přítele | EuroZprávy.cz Padl trest za ubití novorozence paličkou. Matka se hájila strachem z přítele Aktualizováno 26.4.2018, 11:15 26. dubna 2018, 10:25 — Autor: EuroZprávy.cz / ČTK Plzeň - Na 19 let do věznice s ostrahou poslal dnes Krajský soud v Plzni ženu obžalovanou z loňské vraždy jejího novorozeného dítěte. Dvaadvacetiletá žena z Plzně po utajovaném těhotenství sama doma porodila. Ve strachu, že se o nechtěném děcku dozví její přítel, který nečekaně přišel domů, uhodila děvčátko nejméně dvakrát hlavičkou o roh sprchy, bodla ho nožem do krku a šíje a několikrát udeřila do hlavy paličkou na maso. Dítě těžkým poraněním hlavy a otoku mozku týž den v nemocnici podlehlo. Žena se přiznala. Rozsudek není pravomocný, neboť se proti němu na místě odvolala. Ženě hrozilo 15 až 20 let vězení, případně výjimečný trest, tedy až doživotí. Státní zástupkyně požadovala 15 let vězení. To soudce označil s ohledem na ženino jednání za příliš mírný trest. Obhajoba naopak usilovala o to, aby soud jednání kvalifikoval jako vraždu novorozeného dítěte matkou, která v rozrušení z porodu usmrtí své dítě. Za to hrozí trest tři až osm let vězení. Soud to ale na základě vyjádření znalců odmítl. Odmítl i návrh obhajoby na možnou kvalifikaci za zabití v silném rozrušení ze strachu, úleku či zmatku se sazbou pět až 15 let. "Pořád jsem doufala, že to přítel nezjistí. Byla jsem strašně hloupá. On za to nestál. Udělala jsem hroznou věc. Je mi to líto," uvedla při výpovědi u soudu obžalovaná. Podle spisu loni 13. srpna po utajovaném těhotenství porodila zdravé donošené a plně životaschopné děvče. Těhotenství tajila před svou rodinou i před přítelem, s nímž žila. Rostoucí břicho odůvodňovala nemocí ledvin, dokonce falšovala lékařskou zprávu. Když přišel porod, dřív, než si spočítala, byla doma sama. Přítel se ale nečekaně vrátil. U soudu vypověděla, že k násilí proti novorozenci ji vedl strach, že kdyby se o dítěti dozvěděl, opustil by ji. Původně prý plánovala, že dítě porodí anonymně a dá k adopci nebo ho dopraví do babyboxu. Když se přítel vrátil domů, děcko prý chtěla jen omráčit, aby neplakalo a schovala do koše na prádlo. Pak ho prý opět ze strachu z prozrazení ještě bodla nožem do krku a šíje, udeřila paličkou na maso do hlavy a zas schovala do koše. Jednala prý v rozrušení. Když přítel viděl, že je od krve, tvrdila mu, že se řízla a že jí praskla cysta. Přivolaným záchranářům porod přiznala, tvrdila ale, že dítě už odnesla porodní asistentka. V koši na prádlo ho později objevili policisté. Obžalovaná podle znalců trpí závislou poruchou osobnosti. Projevuje se podřizováním, strachem z opuštění, vzdává se samostatných rozhodnutí. Matka rozbila novorozenci lebku, pak odložila do babyboxu. Soud ji ztrestal za vraždu "Je jedno, jestli obžalovaná dostane rok nebo doživotí. To je je jedno, je to zkažený lidský život, to se nevrátí. Hodně lidí kolem to postihlo. i moji rodinu," řekl ČTK po vynesení rozsudku nyní už bývalý přítel ženy a otec zavražděného dítěte. Až u soudu se dozvěděl, že jeho partnerka o těhotenství věděla od ledna. "Bylo spoustu času to řešit. Každá situace má řešení, tohle řešení nebylo," řekl. Je přesvědčený, že kdyby mu to řekla, společně by věc s pomocí obou svých rodin vyřešili. V krátké době je to druhý případ, kdy soud v Plzni řeší případ, kdy matka zavraždila své novorozené dítě. Před dvěma týdny soud nepravomocně odsoudil třicetiletou matku k 17 rokům vězení za vraždu novorozeného chlapce loni v červenci. Témata: Vražda | soudy | děti | Plzeň | EuroZprávy.cz Matka nechala utopit novorozenou dceru, tělíčko pak schovala do pračky Matka dle žaloby ubila miminko paličkou na maso, prý měla strach z přítele Matka zavraždila novorozence, aby nepřišla o přítele. Soud jí potvrdil trest
http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/458ECD2A3F435B8BC125845200183A87?openDocument
2020-08-10T11:34:36
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 11", " zákona č. 99", " § 11", " soud ", " soud ", " soud " ]
29 Nd 155/2019 Spisová značka: 29 Nd 155/2019 ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:29.ND.155.2019.1 29 Nd 155/2019-18 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v exekuční věci oprávněné České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45 27 29 56, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Na královně 862, PSČ 156 00, proti povinnému Z. Z., narozenému XY, bytem XY, pro 633,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 466/2019, o určení místní příslušnosti soudu, takto: Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 466/2019 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi. Exekučním návrhem ze dne 18. února 2019, podaným u soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, se oprávněná domáhá pověření a nařízení exekuce vůči povinnému pro pohledávku ve výši 633,- Kč s příslušenstvím. Návrhem ze dne 20. února 2019 požádal soudní exekutor Okresní soud v Břeclavi (dále jen „okresní soud“) o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného. Exekučním titulem je elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. října 2018, č. j. EPR 243764/2018-5, vykonatelný dne 28. prosince 2018. Usnesením ze dne 1. března 2019, č. j. 53 EXE 466/2019-13, vyslovil okresní soud svou místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu [dle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. V odůvodnění uvedl, že povinný má ode dne 13. července 2016 „ukončený pobyt občana. Dle osobního sdělení povinného má trvalý pobyt v XY.“ Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v této věci určil Okresní soud v Břeclavi, u kterého bylo zahájeno exekuční řízení a který také vydal exekuční titul.
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=cellar:5ddb1e76-d8cb-4cd8-bab7-ee35afd2c75d
2019-04-26T01:29:52
[ " čl. 2", " čl. 57", " čl. 6", " čl.18", " čl.18", " čl. 24", " čl.17", " čl. 28", " čl. 14", " čl. 16", " čl. 28", " čl. 3", " čl. 17", " čl. 17" ]
EUR-Lex - 32004L0066 - EN - EUR-Lex EUR-Lex - 32004L0066 - EN Document 32004L0066 Směrnice Rady 2004/66/ES ze dne 26. dubna 2004, kterou se z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska upravují směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES, 2002/83/ES, 2003/37/ES a 2003/59/ES a směrnice Rady 77/388/EHS, 91/414/EHS, 96/26/ES, 2003/48/ES a 2003/49/ES v oblastech volného pohybu zboží, volného pohybu služeb, zemědělství, dopravní politiky a daní OJ L 168, 1.5.2004, p. 35–67 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV) Special edition in Bulgarian: Chapter 01 Volume 005 P. 87 - 119 Special edition in Romanian: Chapter 01 Volume 005 P. 87 - 119 Special edition in Croatian: Chapter 01 Volume 001 P. 152 - 184 ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2004/66/oj SMĚRNICE RADY 2004/66/ES kterou se z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska upravují směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES, 2002/83/ES, 2003/37/ES a 2003/59/ES a směrnice Rady 77/388/EHS, 91/414/EHS, 96/26/ES, 2003/48/ES a 2003/49/ES v oblastech volného pohybu zboží, volného pohybu služeb, zemědělství, dopravní politiky a daní s ohledem na smlouvu o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii (dále jen „smlouva o přistoupení“) (1), a zejména na čl. 2 odst. 3 této smlouvy, s ohledem na Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (dále jen „akt o přistoupení“) (2), a zejména na článek 57 tohoto aktu, Nezbytné úpravy některých aktů, které zůstávají v platnosti po 1. květnu 2004 a které musí být upraveny z důvodu přistoupení, nebyly stanoveny v aktu o přistoupení, anebo stanoveny byly, ale musí být dále upraveny. Všechny tyto úpravy musí být přijaty před přistoupením, aby byly od přistoupení použitelné. Podle čl. 57 odst. 2 aktu o přistoupení musí být tyto úpravy přijaty Radou ve všech případech, kdy byl původní akt přijat pouze Radou nebo Radou společně s Evropským parlamentem. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES (3), 2002/83/ES (4), 2003/37/ES (5) a 2003/59/ES (6) a směrnice Rady 77/388/EHS (7), 91/414/EHS (8), 96/26/ES (9), 2003/48/ES (10) a 2003/49/ES (11) by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny, Směrnice 1999/45/ES, 2002/83/ES, 2003/37/ES, 2003/59/ES, 77/388/EHS, 91/414/EHS, 96/26/ES, 2003/48/ES a 2003/49/ES se mění tak, jak je stanoveno v příloze této směrnice. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do dne vstupu smlouvy o přistoupení v platnost. Pokud jde o ustanovení této směrnice, kterými se upravují směrnice 91/414/ES v platném znění a směrnice 2002/83/ES, 2003/37/ES a 2003/59/ES, je pro ně dnem provedení den stanovený v uvedených směrnicích. Členské státy neprodleně předají Komisi znění ustanovení provádějících tuto směrnici, spolu s tabulkou srovnávající tato ustanovení s příslušnými ustanoveními této směrnice. Tato směrnice vstupuje v platnost pouze s výhradou a dnem vstupu smlouvy o přistoupení v platnost. (1) Úř. věst. L 236, 23.9. 2003, s. 17. (2) Úř. věst. L 236, 23.9. 2003, s. 33. (3) Úř. věst. L 200, 30.7.1999, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10. 2003, s. 1). (4) Úř. věst. L 345, 19.12.2002, s. 1. (7) Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/7/ES (Úř. věst. L 27, 30.1.2004, s. 44). (8) Úř. věst. L 230, 19.8.1991, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5. 2003, s. 1). (9) Úř. věst. L 124, 23.5.1996, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 2003. (10) Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 38. (11) Úř. věst. L 157, 26.6.2003, s. 49. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/37/ES ze dne 26. května 2003 o schvalování typu zemědělských nebo lesnických traktorů, jejich přípojných vozidel a výměnných tažených strojů, jakož i jejich systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků a o zrušení směrnice 74/150/EHS. V příloze II kapitole C dodatku 1 bodu 1 se v prvním pododstavci doplňují nové položky, které znějí: „‚8 pro Českou republiku‘, ‚29 pro Estonsko‘, ‚CY pro Kypr‘, ‚32 pro Lotyšsko‘, ‚36 pro Litvu‘, ‚7 pro Maďarsko‘, ‚MT pro Maltu‘, ‚20 pro Polsko‘, ‚26 pro Slovinsko‘, ‚27 pro Slovensko‘.“ v příloze III části I oddílu „A – Úplné/dokončené traktory“ se bod 16 nahrazuje tímto: v příloze III části I oddílu „B – Úplná/dokončená zemědělská nebo lesnická přípojná vozidla“ se bod 16 nahrazuje tímto: v příloze III části I oddílu „C – Úplné/dokončené výměnné tažené stroje“ se bod 16 nahrazuje tímto: v příloze III části II oddílu „A – Nedokončená zemědělská nebo lesnická přípojná vozidla“ se bod 16 nahrazuje tímto: v příloze III části II oddílu „B – Nedokončené výměnné tažené stroje“ se bod 16 nahrazuje tímto: B. CHEMIKÁLIE „Belgie: Spojené království:“. II. VOLNÝ POHYB SLUŽEB V čl. 6 odst. 1 písm. a) se mezi odrážky týkající se Belgie a Dánska vkládá nová odrážka, která zní: v případě České republiky: ‚akciová společnost‘, ‚družstvo‘,“ mezi odrážky týkající se Německa a Řecka se vkládá nová odrážka, která zní: v případě Estonské republiky: ‚aktsiaselts‘,“ mezi odrážky týkající se Itálie a Lucemburska se vkládají nové odrážky, které znějí: v případě Kyperské republiky: ‚Εταιρεία περιορισμένης ευθύνης με μετοχές ή εταιρεία περιορισμένης ευθύνης με εγγύηση‘, v případě Lotyšské republiky: ‚apdrošināšanas akciju sabiedrība‘, ‚savstarpējās apdrošināšanas kooperatīvā biedrība‘, v případě Litevské republiky: ‚akcinės bendrovės‘, ‚uždarosios akcinės bendrovės‘,“ mezi odrážky týkající se Lucemburska a Nizozemska se vkládají nové odrážky, které znějí: v případě Maďarské republiky: ‚biztosító részvénytársaság‘, ‚biztosító szövetkezet‘, ‚biztosító egyesület‘, ‚külföldi székhelyű biztosító magyarországi fióktelepe‘, v případě Republiky Malta: ‚kumpanija pubblika‘, ‚kumpanija privata‘, ‚fergħa‘, ‚Korp ta' l- Assikurazzjoni Rikonnoxxut‘,“ mezi odrážky týkající se Rakouska a Portugalska se vkládá nová odrážka, která zní: v případě Polské republiky: ‚spółka akcyjna‘, ‚towarzystwo ubezpieczeń wzajemnych‘,“ a mezi odrážky týkající se Portugalska a Finska se vkládají nové odrážky, které znějí: v případě Republiky Slovinsko: ‚delniška družba‘, ‚družba za vzajemno zavarovanje‘, v případě Slovenské republiky: ‚akciová spoločnost‘.“. v čl.18 odst. 3 se třetí odrážka nahrazuje tímto: dne 1. ledna 1995 pro pojišťovny s povolením v Rakousku, Finsku a Švédsku,“; v čl.18 odst. 3 se za třetí odrážku vkládá nová odrážka, která zní: dne 1. května 2004 pro pojišťovny s povolením v České republice, Estonsku, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Polsku, Slovinsku a na Slovensku a“. ROSTLINOLÉKAŘSKÉ PŘEDPISY Směrnice Rady 91/414/EHS ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh. V příloze IV se bod 1.1 nahrazuje tímto: „1.1. Zvláštní nebezpečí pro lidi (RSh) v příloze V se bod 1 nahrazuje tímto: Všechny rostlinolékařské přípravky by měly být označeny následující větou, případně doplněnou textem v závorkách: v příloze V se bod 2.1 nahrazuje tímto: „2.1. Bezpečnostní opatření pro obsluhu (Spo) Členské státy mohou rovněž určit konkrétní činnosti, při nichž jsou vyžadovány určité ochranné pomůcky, například míšení, nakládání koncentrovaného přípravku nebo manipulace s ním, používání nebo rozprašování zředěného přípravku, manipulace s nedávno ošetřenými materiály jako jsou rostliny či půda, nebo vstup do nedávno ošetřených oblastí. Členské státy dále mohou doplnit specifikace technických kontrol, například: Před opětovným vstupem ošetřené prostory/skleníky [důkladně / uveďte dobu / do zaschnutí postřikového nánosu] vyvětrejte. Vädra (omsorgsfullt/ eller ange tidsperiod /tills produkten torkat) före vistelse i behandlade utrymmen/växthus.“. v příloze V se bod 2.2 nahrazuje tímto: „2.2. Bezpečnostní opatření týkající se životního prostředí (SPe) Para protecção [dos organismos aquáticos/das plantas não-visadas/dos insectos/artrópodes não-visados], respeitar uma zona não-pulverizada de (distância a precisar) em relação [às zonas não-cultivadas/às águas de superfície]. Para protecção [dos organismos aquáticos/das plantas não-visadas], não aplicar este produto em superfícies impermeáveis, como asfalto, betão, empedrados [ou linhas de caminho de ferro], nem em qualquer outra situação em que o risco de escorrimentos seja elevado. Farligt för bin./För att skydda bin och andra pollinerande insekter, använd inte denna produkt på blommande gröda./Får inte användas där bin aktivt söker efter föda./Avlägsna eller täck över bikupor under behandling och under (ange tidsperiod) efter behandling./Använd inte denna produkt då det finns blommande ogräs./Avlägsna ogräs före blomning./Använd inte denna produkt före (ange tidsperiod) .“. v příloze V se bod 2.3 nahrazuje tímto: „2.3. Bezpečnostní opatření související se správnou zemědělskou praxí v příloze V se bod 2.4 nahrazuje tímto: „2.4. Zvláštní bezpečnostní opatření týkající se prostředků k hubení hlodavců (SPr) IV. DOPRAVNÍ POLITIKA Směrnice Rady 96/26/ES ze dne 29. dubna 1996 o přístupu k povolání provozovatele silniční přepravy zboží a provozovatele silniční přepravy osob, jakož i o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, s cílem umožnit účinný výkon svobody usazování těchto dopravců v oblasti vnitrostátní a mezinárodní dopravy. V příloze Ia se poznámka pod čarou č. 1 nahrazuje tímto: Rozlišovací značka státu: (B) Belgie, (CZ) Česká republika, (DK) Dánsko, (D) Německo, (EST) Estonsko, (GR) Řecko, (E) Španělsko, (F) Francie, (IRL) Irsko, (I) Itálie, (CY) Kypr, (LV) Lotyšsko, (LT) Litva, (L) Lucembursko, (H) Maďarsko, (M) Malta, (NL) Nizozemsko, (A) Rakousko, (PL) Polsko, (P) Portugalsko, (SLO) Slovinsko, (SK) Slovensko, (FIN) Finsko, (S) Švédsko, (UK) Spojené království.“ V příloze II bodu 2 se za návěstím „strana 1 obsahuje:“ písmeno c) nahrazuje tímto: „poznávací značku členského státu vydávajícího průkaz, která je zobrazena negativně v modrém pravoúhlém čtyřúhelníku a obkroužena 12 žlutými hvězdami; poznávací značky jsou tyto: v příloze II bodu 2 se za návěstím „strana 1 obsahuje:“ písmeno e) nahrazuje tímto: „nápis ‚vzor Evropských společenství‘ v jazyce nebo jazycích členského státu vydávajícího průkaz a nápis ‚průkaz kvalifikace řidiče‘ v ostatních úředních jazycích Společenství vytištěný v modré barvě tak, aby tvořil pozadí průkazu: yrkeskompetensbevis för förare“. v příloze II bodu 2 se za návětím „strana 2 obsahuje:“ v písmeni b) nahrazuje druhá věta tímto: „Jestliže si členský stát přeje tyto záznamy uvést v jiném národním jazyce než je španělština, čeština, dánština, němčina, estonština, řečtina, angličtina, francouzština, italština, lotyština, litevština, maďarština, maltština, nizozemština, polština, portugalština, slovenština, slovinština, finština a švédština, vypracuje dvojjazyčnou verzi průkazu při využití jednoho z výše uvedených jazyků, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této přílohy.“ V. DANĚ Šestá směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně. Článek 24a se nahrazuje tímto: Při provádění čl. 24 odst. 2 až 6 mohou následující členské státy poskytnout osvobození od daně z přidané hodnoty osobám podléhajícím dani, jejichž roční obrat je nižší než ekvivalent v národní měně podle přepočítacího koeficientu platného ke dni přistoupení: v České republice: 35 000 eur, v Estonsku: 16 000 eur, na Kypru: 15 600 eur, v Lotyšsku: 17 200 eur, v Litvě: 29 000 eur, v Maďarsku: 35 000 eur, na Maltě: 37 000 eur, pokud hospodářská činnost sestává převážně z dodávek zboží, 24 300 eur, pokud hospodářská činnost sestává převážně z poskytování služeb s nízkou přidanou hodnotou (vysoké vstupy), a 14 600 eur v ostatních případech, tedy u poskytovatelů služeb s vysokou přidanou hodnotou (nízké vstupy), v Polsku: 10 000 eur, ve Slovinsku: 25 000 eur, na Slovensku: 35 000 eur.“; článek 28m se nahrazuje tímto: „Článek 28m Pro určení ekvivalentu částek, které jsou v této hlavě vyjádřeny v ECU, použijí členské státy směnný kurz platný k 16. prosinci 1991.* Avšak Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko použijí směnný kurz platný ke dni jejich přistoupení.“; v čl.17 odst. 3 se ve verzi uvedené v čl. 28f odst. 1 (1) nahrazuje písmeno b) tímto: plnění, která jsou osvobozena od daně podle čl. 14 odst. 1 písm. g a i), článku 15 a čl. 16 odst. 1 bodů B, C, D nebo E nebo odst. 2 nebo čl. 28c bodů A a C.“ Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru. V příloze se mezi položky týkající se Itálie a Portugalska vkládají nové položky, které znějí: pašvaldības (místní samosprávy) gminy (obce) związki gmin (sdružení obcí) związki powiatów (sdružení okresů) związki województw (sdružení krajů) miasto stołeczne Warszawa (hlavní město Varšava) Agencja Restrukturyzacji i Modernizacji Rolnictwa (Agentura pro obnovu a rozvoj zemědělství) Agencja Nieruchomości Rolnych (Agentura pro zemědělský majetek)“ a za položku týkající se Portugalska se vkládá nová položka která zní: mestá a obce (města a obce) Železnice Slovenskej republiky (Železnice Slovenské republiky) Štátny fond cestného hospodárstva (Státní fond silničního hospodářství) Slovenské elektrárne (Slovenské elektrárny) Vodohospodárska výstavba (Vodohospodářské stavby)“. Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění příjmů úrokového charakteru a licenčních poplatků mezi sdruženými společnostmi různých členských států. V čl. 3 písm. a) bodu iii) se doplňují nové odrážky, které znějí: Daň z příjmů právnických osob v České republice, Tulumaks v Estonsku, φόρος εισοδήματος na Kypru, uzņēmumu ienākuma nodoklis v Lotyšsku, Pelno mokestis v Litvě, Társasági adó v Maďarsku, Taxxa fuq id-dħul na Maltě, Podatek dochodowy od osób prawnych v Polsku, Davek od dobička pravnih oseb ve Slovinsku, Daň z príjmov právnických osôb na Slovensku“. v příloze se doplňují nová písmena, která znějí: společnosti podle českého práva nazvané ‚akciová společnost‘, ‚společnost s ručením omezeným‘, ‚veřejná obchodní společnost‘, ‚komanditní společnost‘, ‚družstvo‘; společnosti podle kyperského práva - společnosti podle práva obchodních společností, veřejnoprávní subjekty a rovněž jakékoliv jiné subjekty, které se považují za společnosti podle právních předpisů týkajících se daně z příjmu; společnosti vytvořené podle litevského práva; společnosti podle maltského práva nazvané ‚Kumpaniji ta' Responsabilita' Limitata‘, ‚Soċjetajiet in akkomandita li l-kapital tagħhom maqsum f'azzjonijiet‘; společnosti podle slovinského práva nazvané ‚delniška družba‘, ‚komanditna delniška družba‘, ‚komanditna družba‘, ‚družba z omejeno odgovornostjo‘, ‚družba z neomejeno odgovornostjo‘; společnosti podle slovenského práva nazvané ‚akciová spoločnosť‘, ‚spoločnosť s ručením obmedzeným‘, ‚komanditná spoločnosť‘, ‚verejná obchodná spoločnos‘, ‚družstvo‘.“ (1) Šestá směrnice o DPH obsahuje dvě verze čl. 17 odst. 3 písm. b). Článek 28f odst. 1 uvedené směrnice obsahuje ustanovení, které je v současné době použitelné. Tato situace nebyla v protokolu č. 3 k aktu o přistoupení řádným způsobem zohledněna a namísto toho byla omylem pozměněna ta verze čl. 17 odst. 3 písm. b), která v současné době použitelná není. V současné době použitelná verze by tedy měla být rovněž změněna.
https://www.fulsoft.cz/33/15-2019-sb-rozh-tr-r-15-2019-tr-i-promlceni-trestni-odpovednosti-ii-duvod-dovolani-ze-bylo-vedeno-trestni-stihani-ac-bylo-nepripustne-zastaveni-trestniho-stihani-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjtI87CZoeZ1uVdaLTRYHmJQ/?uri_view_type=4
2019-06-16T19:12:17
[ "\n§ 34", " § 34", " soud ", " § 11", " § 34", "\n§ 265", " § 172", " § 172", " § 188", " § 223", " § 231", " § 257", " § 265", " § 11", " § 11", " § 172", " soud ", " soud ", " § 256", " zákona č. 140", " § 256", " § 53", " § 54", " soud ", " soud ", " § 258", " § 259", " § 226", " § 256", " soud ", " § 265", " § 265", " § 265", " soud ", " § 258", " § 259", " § 256", " § 53", " § 54", " § 265", " § 11", " § 11", " § 172", " § 34", " zákona č. 40", " § 224", " § 16", " § 2", " soud ", " § 67", " § 34", " § 11", " soud ", " § 172", " soud ", " § 265", " § 265", " § 256", " § 224", " soud ", " § 2", " čl. 40", " § 2", " § 224", " § 98", " zákona č. 182", " § 19", " § 19", " § 224", " § 125", " § 34", " § 289", " § 275", " soud ", " soud ", " § 12", " soud ", " soud ", " § 11", " soud ", " § 67", " § 34", " soud ", " soud ", " § 265", " § 11", " § 34", " § 265", " § 265", " § 39", " § 172", " soud ", " soud ", " § 265", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 265", " § 265", " § 265", " § 11", " § 11", " § 172", " § 265", " § 11", " § 11", " § 265", " § 157", " čl. 89", " soud ", " § 11", " čl. 6", " čl. 13", " soud ", " § 11", " § 34", " § 67", " § 34", " soud ", " soud ", " § 11", " čl. 4", " soud ", " § 67", " § 34", " soud ", " soud ", " § 34", " § 139", " § 306", " § 306", " soud ", " § 34", " § 11", " § 306", " § 306", " § 306", " § 306", " § 34", " § 11", " § 275", " § 289", " § 314", " § 275", " § 314", " § 279", " § 34", " § 67", " § 34", " § 67", " § 275", " § 289", " § 314", " § 265", " soud ", " soud ", " soud ", " § 34", " § 67", " § 1", " § 67", " § 34", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 71", " zákona č. 182", " § 265", " soud ", " § 172", " § 172", " § 188", " § 223", " § 231", " § 257", " § 172", " § 172", " § 265", " § 11", " § 11", " § 257", " § 223", " § 172", " § 172", "in fine", " § 265", " § 265", " soud ", " § 265", " § 265", " § 265", " soud ", " soud ", " soud ", " § 265", " § 256", " soud ", " soud ", " soud ", " § 265", " § 54", " § 75", " § 265", " § 256", " § 12", " soud ", " § 2", " § 34", " § 16", " § 2", " § 256", " § 256", " § 256", " § 1", " zákona č. 328", " § 3", " zákona č. 182", " § 3", " § 16", " § 16", " § 2", " § 1", " soud ", " § 67", " soud ", " § 67", " § 34", " § 16", " soud ", " § 256", " § 224", " § 224", " § 256", " soud ", " § 256", " § 224", " § 67", " § 67", " § 67", " § 53", " § 53", " § 31", " § 39", " § 256", " § 53", " § 224", " § 67", " § 68", " § 53", " § 53", " § 31", " § 54", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 12", " § 3", " § 39", " soud ", " § 19", " soud ", " soud ", " § 256", " soud ", " § 265", " soud ", " soud ", " § 265" ]
R 15/2019 (tr.); I. Promlčení trestní odpovědnosti.; II. Důvod dovolání, že bylo vedeno trestní stíhání, ač bylo nepřípustné. Zastavení trestního stíhání | Fulsoft.cz - Zákony, judikatura a literatura 2019 R 15/2019 (tr.); I. Promlčení trestní odpovědnosti.; II. Důvod dovolání, že bylo vedeno trestní stíhání, ač bylo nepřípustné. Zastavení trestního stíhání R 15/2019 (tr.) I. Promlčení trestní odpovědnosti.; II. ... č. 15/2019 Sb. rozh. tr. § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku I. Zákonnou překážku ve smyslu § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pro kterou není možno pachatele pro týž skutek postavit před soud [překážka věci rozhodnuté s účinkem „ne bis in idem“ podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř.], vytváří i pravomocný zprošťující rozsudek. Proto se dnem právní moci zprošťujícího rozsudku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku staví promlčecí doba (neběží), a to až do doby jeho zrušení např. k dovolání podanému nejvyšším státním zástupcem. Důvod dovolání, že bylo vedeno trestní stíhání, ač bylo nepřípustné, Zastavení trestního stíhání § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., § 172 odst. 2 tr. ř. II. Námitka, že soudy nižších stupňů nepostupovaly podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. ve spojitosti s ustanoveními § 188 odst. 2, § 223 odst. 2, § 231 odst. 1 nebo § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., neodpovídá dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť v takovém případě nejde o trestní stíhání nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1, 2 či 5 nebo § 11a tr. ř., ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, protože postup podle § 172 odst. 2 tr. ř., a to ve všech jeho alternativách, je fakultativní. (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1208/2017, ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1208.2017.1) Nejvyšší soud odmítl dovolání, které podal obviněný M. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 6 To 73/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 18 T 231/2011. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 18 T 231/2011, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“ nebo též „trestní zákon“). Za tento trestný čin byl podle § 256c odst. 1 a § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 130 000 Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvaceti týdnů. 2. Skutek, pro který byl obviněný uznán vinným, spočíval v tom, že: „dne 12. 11. 2009 v XY, Slovenská republika, obviněný, coby vlastník nemovitostí, vedených na Správě katastru v XY, Slovenská republika, na listu vlastnictví pro katastrální území XY, okres XY, Slovenská republika, a sice – obchodní budovy na parcele, – parcely – zastavěné plochy a nádvoří – o výměře 541 m2, – parcely – zastavěné plochy a nádvoří – o výměře 26 m2, zatížených zástavním právem ve prospěch společnosti M. H., a. s., se sídlem B., a současně jako jednatel společnosti R. – X39 CZ s. r. o., se sídlem U. B., s cílem dosáhnout předlužení společnosti R. – X39 CZ s. r. o. a zabránit výkonu zástavního práva dražbou zastavených nemovitostí ve prospěch společnosti M. H., a. s., prodal shora rozvedené, ve prospěch společnosti M. H., a. s., zastavené nemovitosti společnosti R. – X39 CZ s. r. o. jakožto kupující straně za celkovou sumu 995 395 eur, tj. 25 327 825 Kč (podle kurzovního lístku ČNB ke dni 18. 11. 2009), popř. 29 987 269 Sk (při konverzním kurzu 30,126 Sk / 1 eur), když splatnost kupní ceny k tíži kupující R. – X39 CZ s. r. o. stanovil ,kúpnou zmluvou' do dne 28. 2. 2010, a dodatkem č. 1 ke ‚kúpnej zmluve' ze dne 15. 11. 2009 zkrátil splatnost uvedené kupní ceny do dne 15. 12. 2009, přičemž jím nastavená kupní cena byla několikanásobně navýšena oproti ceně, za niž byla stejná nemovitost opakovaně obchodována v letech 2005 až 2008 (v rozmezí od 1 000 000 Sk do 1 111 900 Sk, tj. od 33 196,91 eur do 36 908,31 eur), a zároveň proti všeobecné hodnotě, na kterou byly předmětné nemovitosti znalecky ohodnoceny (na částku 134 000 eur podle znaleckého posudku Ing. M. M. ze dne 24. 5. 2010 a na částku 86 304,19 eur podle znaleckého posudku Ing. Š. P. ze dne 27. 10. 2008), a od počátku bylo zřejmé, že kupující společnost R. – X39 CZ s. r. o. není a nebude schopna kupní cenu řádně a včas uhradit, neboť nedisponovala hotovostními finančními prostředky na úhradu této kupní ceny ani majetkem, z něhož by mohla být kupní cena zaplacena, neboť celkový stav aktiv společnosti R. – X39 CZ s. r. o. byl ke dni 31. 12. 2007 pouze 201 000 Kč, ke dni 31. 12. 2008 podle účetní závěrky 142 000 Kč, ke dni 31. 12. 2009 podle účetní závěrky 25 338 000 Kč a ke dni 25. 3. 2010 stav majetku společnosti vykazoval hodnotu 260 833 eur, tj. 7 857 854,90 Sk při konverzním kurzu 30,126 Sk / 1 eur, když zahrnoval i předmětné, stále neuhrazené nemovitosti, aniž financování jejich kupní ceny bylo zajištěno cizími zdroji a kupní cena byla kupující společností ve sjednané lhůtě splatnosti, případně později skutečně uhrazena, přičemž dne 26. 3. 2010 podal u Krajského soudu v Brně za dlužníka – společnost R. – X39 CZ s. r. o. – insolvenční návrh z důvodu neschopnosti společnosti mj. uhradit závazek ve výši 995 395 eur vůči obžalovanému, plynoucí z kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2009 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 15. 11. 2009, když společnost jakožto dlužník byla v prodlení s platbou kupní ceny o více než 30 dnů, a evidovala další závazek vůči věřiteli R. – S. SK s. r. o., se sídlem T., zastoupenému obžalovaným coby jednatelem, ve výši 5 545 eur, u kterého byl dlužník v prodlení rovněž o více než 30 dnů, přičemž Krajský soud v Brně dne 26. 3. 2010 vyhláškou pod č. j. KSBR 31 INS 3141/2010 zahájil insolvenční řízení dlužníka R. – X39 CZ s. r. o. a usnesením ze dne 17. 5. 2010 pod č. j. KSBR 31 INS 3141/2010-A-15 zjistil úpadek dlužníka R. – X39 CZ s. r. o. a na jeho majetek prohlásil konkurs“. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný M. D. odvolání, o němž nejprve ve veřejném zasedání rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně svým rozsudkem ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 6 To 73/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl, že se obviněný M. D. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro shora popsaný skutek obžalobou kvalifikovaný jako trestný čin předlužení podle § 256c tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 4. Rozsudek odvolacího soudu následně napadl v zákonné lhůtě dovoláním nejvyšší státní zástupce, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 770/2016, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 6 To 73/2015, současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně zároveň podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně potom rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 6 To 73/2015, znovu rozhodl tak, že k odvolání obviněného M. D. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu. Současně za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému uložil podle § 256c odst. 1 tr. zák. za použití § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč a zároveň podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šestnácti týdnů. 6. Proti posledně uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně podal obviněný M. D. prostřednictvím svých obhájců dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. 7. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Především měl za to, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. b) nebo j) tr. ř. [podle obsahu dovolání má jít ve skutečnosti o důvody zastavení podle § 11 odst. 1 písm. b) nebo m) tr. ř. v nyní účinném znění, tj. po novelizaci provedené zákony č. 55 a 183/2017 Sb.], popř. podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. 8. Předně obviněný namítl, že jeho trestní stíhání bylo podle výkladu uvedeného v dovolání promlčeno ke dni 21. 3. 2017, neboť posledním úkonem, který přerušil běh promlčecí doby, bylo vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně dne 20. 3. 2014. Po tomto datu až do uplynutí tříleté promlčecí doby již nebyl učiněn žádný úkon, s nímž by podle § 34 odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“ nebo „trestní zákoník“), bylo spojeno přerušení běhu promlčecí doby. Jeho jednání proto mělo být posouzeno jako přečin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, neboť v tomto ohledu byla pro něj nová úprava příznivější ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zák., resp. § 2 odst. 1 tr. zákoníku, protože při takovém posouzení by nemohl být odsouzen, trestní stíhání by naopak muselo být zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání. Obviněný současně nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, podle něhož od právní moci původního zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 6 To 73/2015, až do jeho zrušení dovolacím soudem usnesením ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 770/2016, neběžela promlčecí doba pro zákonnou překážku věci rozsouzené, pro kterou nebylo možno obviněného postavit před soud pro týž skutek, a to s odkazem na § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák., resp. § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný totiž měl za to, že takovou překážku vytváří jedině odsuzující rozsudek, nikoli i rozsudek zprošťující. Odkázal přitom na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. Tpjn 300/2011, publikované pod č. 52/2011 Sb. rozh. tr., které se vztahovalo také k odsuzujícímu, a nikoli zprošťujícímu rozsudku. Podle jeho názoru proto vyhlášení zprošťujícího rozsudku odvolacím soudem dne 8. 9. 2015 nemělo na běh promlčecí doby žádný vliv. Tuto svou argumentaci posléze rozvedl v doplnění svého dovolání prostřednictvím svého druhého obhájce. 9. Dále obviněný spatřoval pochybení odvolacího soudu v tom, že nezastavil trestní stíhání z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. m) tr. ř. [v dovolání uváděno ještě písm. j)], tj. z důvodu jeho nepřípustnosti, který stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Obviněný byl přesvědčen, že odvolací soud měl zastavit trestní stíhání pro příliš dlouhou dobu trvání trestního stíhání. Použil přitom argumentaci uvedenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 4 Tz 1/2002, které obsáhle citoval. Nesouhlasil přitom s postupem odvolacího soudu, který poukazoval na jinou judikaturu a který delší dobu trvání trestního stíhání zohlednil v tom, že snížil výměru peněžitého trestu. 10. Nakonec obviněný vytkl odvolacímu soudu, že neakceptoval jeho návrh na zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. K tomu doplnil svou argumentaci z řízení o odvolání, především upozornil na svou dosavadní bezúhonnost, ojedinělost případu, právní kvalifikaci skutku jako méně závažný přečin, pouze ohrožovací následek, skutečnost, že kriminalizovaný úkon byl z hlediska civilního práva absolutně neplatný apod. To nemůže vyvážit ani nedostatek doznání a nekritičnost ve vztahu k vlastnímu jednání, jak to učinil odvolací soud. 11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z uvedených důvodů podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl o zastavení trestního stíhání, a to z důvodu jeho promlčení. 12. Své dovolání obviněný doplnil dalším podáním (ještě stále ve lhůtě pro podání dovolání) prostřednictvím svého druhého obhájce. Obviněný předně soudům nižších stupňů vytkl absenci úvah ohledně aplikace ustanovení o časové působnosti trestních zákonů. Závěr odvolacího soudu, že aplikace trestního zákona účinného v době spáchání činu byla příznivější ve srovnání s užitím nyní účinného trestního zákoníku, považoval za nesprávný. Nesouhlasil s argumentem, podle něhož trestní zákon účinný v době spáchání činu byl příznivější, neboť na rozdíl od trestního zákoníku umožňoval uložit i za trestný čin předlužení podle § 256c odst. 1 tr. zák. peněžitý trest. Peněžitý trest je totiž možné uložit i za přečin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 tr. zákoníku. Především považoval za nesprávný názor o příznivosti právní úpravy účinné v době spáchání z důvodu chybné aplikace ustanovení týkajících se promlčení trestního stíhání. Poukázal též na rozhodnutí č. 64/2012 Sb. rozh. tr., v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou časové působnosti trestních zákonů v případě trestného činu předlužení, resp. způsobení úpadku. V uvedeném rozhodnutí i v předcházejícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1298/2011, bylo stěžejním kritériem posouzení příznivosti obou právních úprav zavinění. Předlužení totiž vyžadovalo úmysl či alespoň vědomou nedbalost, zatímco způsobení úpadku úmysl či hrubou nedbalost. Posouzení příznivosti právních úprav proto v takovém případě vyžaduje důkladný rozbor subjektivní stránky trestného činu, neboť jednání spáchané za účinnosti dřívější právní úpravy musí současně naplňovat vědomou i hrubou nedbalost, aby bylo trestné i za účinnosti trestního zákoníku. 13. V bodě III. doplnění dovolání mimo jiné rozvedl svou argumentaci vážící se k subjektivní stránce skutkové podstaty přečinu předlužení. Obviněný odmítl právní názor soudů nižších stupňů, že jednal úmyslně. V rámci této argumentace též znovu poukázal na to, že podle jeho přesvědčení nebyl naplněn objekt sledovaného trestného činu, neboť jeho jednání nebylo vůbec způsobilé jakkoliv ohrozit či porušit práva zástavních věřitelů, neboť kriminalizovanou transakcí nijak nenarušil právo zástavního věřitele se uspokojit zpeněžením zástavy, čehož si byl obviněný také vědom. V této spojitosti vytkl soudům nižších stupňů, jakož i orgánům činným v přípravném řízení, že nezajistily a následně neprovedly řadu důkazů, které konkretizoval, čímž měly porušit zásadu vyhledávací ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., jakož i právo obviněného na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 13 tr. ř. Zpochybnil též odůvodnění neprovedení důkazů, které proto považoval za opomenuté ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Především podle něj nebylo zjištěno, zda byl dán stav předlužení obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o., protože proti sobě stály dva protichůdné znalecké posudky, které nebyly řádně vyhodnoceny, a nebyl ani vyžádán revizní znalecký posudek. Upozornil dále na smlouvu o smlouvě budoucí se společností I. G., s. r. o., z níž vyplývalo, že celá obchodní transakce bude pro R. – X39 CZ, s. r. o., zisková. Jakkoliv se později jeho představy ukázaly jako nesprávné, není možno z toho dovozovat úmysl obviněného. Soudy nižších stupňů se vůbec nezabývaly tím, zda v jednání obviněného nelze spatřovat nedbalost. 14. Účelovost jednání obviněného byla soudy nižších stupňů dovozována i z podání insolvenčního návrhu, což je pro vyvození trestní odpovědnosti irelevantní, neboť není znakem skutkové podstaty trestného činu způsobení úpadku. Pokud navíc toto podání považovaly soudy nižších stupňů za součást skutku obviněného, měly posoudit jeho čin podle nové právní úpravy, tj. podle § 224 tr. zákoníku. Obviněný podáním insolvenčního návrhu pouze dostál své zákonné povinnosti ve smyslu § 98 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Nadto obviněný své kroky konzultoval se svým právním zástupcem D. A. a poradcem v oblasti auditu J. G. Oba jej přesvědčovali, že veškeré jím provedené kroky jsou v souladu se všemi právními předpisy a že jimi nemůže způsobit úpadek obchodní společnosti, jejímž byl jednatelem. Z uvedeného důvodu by mělo být aplikováno § 19 odst. 1 tr. zákoníku o omluvitelném právním omylu, kterého se nemohl vyvarovat ve smyslu § 19 odst. 2 tr. zákoníku, neboť si zajistil odbornou pomoc speciálně kvalifikovaného subjektu. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1224/2006. Obviněný se vždy dotázal svých poradců předtím, než některý z podstatných kroků učinil. Takový omyl vylučuje závěr o úmyslném zavinění. V úvahu přichází též posouzení případu obviněného podle zásad o negativním omylu skutkovém, neboť pojem úpadku je tzv. normativním znakem skutkové podstaty trestného činu způsobení úpadku podle § 224 tr. zákoníku. Negativní skutkový omyl vylučuje všechny formy zavinění vyjma nevědomé nedbalosti. Těmito otázkami se však soudy nižších stupňů nezabývaly, ačkoliv byly v průběhu řízení obviněným namítány. Obviněný též poukázal na vnitřní rozpory v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který na jednu stranu obviněného považoval za uvědomělého a zkušeného obchodníka, na druhou stranu dospěl k závěru o jeho naivních představách o fungování insolvenčního řízení. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nesplňují podle obviněného náležitosti odůvodnění ve smyslu § 125 tr. ř. 15. V dalším bodě doplnění svého dovolání rozvedl své úvahy a argumentaci o promlčení trestního stíhání. Byl přesvědčen, že právní moc zprošťujícího rozsudku není překážkou trestního stíhání ve smyslu § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Taková překážka musí vyplývat ze zákona, faktická překážka nestačí. Poukázal k tomu na úpravu mimořádných opravných prostředků, kde se řeší otázka započítávání doby od právní moci rozhodnutí do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku v § 289 odst. 1 tr. ř., jde-li o obnovu řízení, a v § 275 odst. 1 tr. ř., jde-li o stížnost pro porušení zákona, naproti tomu chybí taková výslovná úprava u dovolání. V případě uvedených ustanovení se důvodně rozlišuje, bylo-li původní rozhodnutí vydáno ve prospěch, nebo v neprospěch obviněného, což má vliv i na stavení promlčecí doby. Podobně počítá se stavením promlčecí doby od právní moci rozhodnutí jen v případě odsuzujícího rozsudku i stanovisko publikované pod č. 52/2011 Sb. rozh. tr. I kdyby snad Nejvyšší soud dospěl k opačnému závěru, že i s nabytím právní moci zprošťujícího rozsudku se staví promlčecí doba, měl by tak učinit v zájmu zachování právní jistoty jen pro futuro, a nikoli ex tunc, jako to učinil podobně Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. 16. Poukázal znovu i na neplatnost kupní smlouvy, která má význam nejen v rovině práva civilního, ale i pro posouzení společenské škodlivosti a z hlediska zachování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. 17. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek soudu odvolacího, tak i soudu prvního stupně, a aby soudu prvního stupně zároveň přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud trestní stíhání zastavil ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. (míněno zřejmě poté, co zruší rozsudek soudu druhého stupně, případně i prvního stupně). 18. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a zrekapituloval dovolání obviněného. S argumentací uvedenou v dovolání však vyjádřil zásadní nesouhlas. Poukázal na to, že se s ní řádně vypořádal již soud druhého stupně, neboť stejnou obhajobu uplatnil obviněný již v odvolacím řízení. Především souhlasil s rozhodnutím soudu druhého stupně a s jeho zdůvodněním, že s právní mocí zprošťujícího rozsudku dochází ke stavení promlčecí doby podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák., resp. § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť je tím vytvořena zákonná překážka, pro kterou není možno obviněného pro týž skutek postavit znovu před soud. Promlčecí doba proto od 8. 9. 2015 do 13. 7. 2016 neběžela. Státní zástupce souhlasil i s další částí odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, která se týkala tvrzené nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu přílišné délky trestního stíhání a v níž odvolací soud obhajobu obviněného odmítl a poukázal přitom na recentní judikaturu. Důvodně proto odvolací soud trestní stíhání nezastavil, a to ani pro údajnou neúčelnost trestního stíhání, neboť jde o postup fakultativní, pro který ani nebyly splněny zákonné podmínky s ohledem na odmítavý postoj obviněného, pro nějž trestní řízení dosud nenaplnilo svůj účel. 19. V další pasáži vyjádření k dovolání státní zástupce rozvedl argumentaci k uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Především se věnoval otázce nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu promlčení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Podmínky tohoto dovolacího důvodu nebyly naplněny, neboť k promlčení trestního stíhání nedošlo. Státní zástupce se sice shodl se základními východisky uvedenými v dovolání, že promlčecí doba je v daném případě tříletá, že nová právní úprava v trestním zákoníku je příznivější, jde-li o důvody pro přerušení běhu promlčecí doby. Nicméně ve svém celku příznivější není, neboť je třeba aplikovat trestní zákon komplexně a ani podle nové právní úpravy nedošlo k promlčení trestního stíhání, neboť promlčecí doba se stavěla podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Pravomocným rozhodnutím, které vytváří překážku věci rozhodnuté, vzniká zákonná překážka, pro kterou není možno obviněného pro týž skutek znovu postavit před soud, a to až do doby zrušení takového rozhodnutí v řízení o mimořádném opravném prostředku. Obhajobu obviněného přitom nepodporuje ani stanovisko Nejvyššího soudu pod sp. zn. Tpjn 300/2011, na nějž obviněný odkazoval, ovšem vytrhával z kontextu informaci o tom, že v daném případě šlo o odsuzující rozsudek, neboť stanovisko se týkalo zvláštního způsobu řízení, a sice řízení proti uprchlému. Ve skutečnosti by ale při správné interpretaci stanoviska, a to jak jeho právní věty, tak i odůvodnění, musel dospět k opačnému výsledku. K tomu státní zástupce citoval relevantní části odůvodnění. 20. Námitku nepřiměřené délky trestního stíhání lze sice považovat za relevantně uplatněnou, nicméně nikoli z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., ale v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jde o zásah do práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. Tento zásah lze kompenzovat již v rámci trestního řízení při výběru druhu trestu a jeho výměry podle § 39 odst. 3 tr. zákoníku. Tomu ovšem soudy nižších stupňů dostály, protože v druhu trestu i v jeho výměře významně zohlednily i délku trestního stíhání obviněného, a proto jde v tomto případě o námitku zjevně neopodstatněnou. 21. Poslední námitkou bylo nevyužití § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. o zastavení trestního stíhání pro neúčelnost odvolacím soudem. Ani v tomto směru podle státního zástupce odvolací soud nepochybil, jednak není povinností soudu využít fakultativního postupu, jednak ani nebyly splněny podmínky pro takový postup. Navíc tato námitka ani neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu. 22. Na závěr státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. I pro případ jiného rozhodnutí souhlasil s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. 23. Státní zástupce se posléze se stejným závěrem vyjádřil i k doplnění dovolání obviněného ze dne 29. 8. 2017. 24. Předně státní zástupce nesouhlasil s tím, že by zcela absentovaly úvahy soudů nižších stupňů o aplikaci pravidel o časové působnosti trestních zákonů, to ostatně vyplývá i ze samotného doplnění dovolání obviněným, který však se závěry soudů nižších stupňů polemizoval. Souhlasil s určitou částí výkladu relevantních ustanovení trestního zákona i trestního zákoníku, nikoli však s celkovým vyzněním argumentace. Upozornil, že určitý význam (při ukládání více druhů trestů vedle sebe) má i to, zda peněžitý trest je uveden u toho kterého ustanovení zvláštní části trestního zákona i za situace, lze-li tentýž druh trestu uložit za stejný trestný čin podle obecné části, a to vzhledem k formulaci obecných podmínek pro uložení takového druhu trestu. V daném případě ovšem v tomto směru žádný problém nevyvstal, neboť soudy nižších stupňů ukládaly peněžitý trest jako hlavní a jediný trest, přičemž takto jej mohly uložit podle obou právních úprav. Význam z hlediska časové působnosti trestních zákonů mají i ustanovení o promlčení trestního stíhání, nicméně v dané věci užití obou právních úprav mělo stejné důsledky s ohledem na shodný důvod stavení běhu promlčecí doby. Při shodné příznivosti právních úprav se přitom použije ta, která byla účinná v době spáchání činu. 25. Státní zástupce nesouhlasil ani s argumentací obviněného o časové působnosti trestních zákonů vzhledem k formě zavinění s poukazem na skutečnost, že podle starší právní úpravy bylo u téhož trestného činu vyžadováno zavinění ve formě vědomé nedbalosti, zatímco podle nové právní úpravy ve formě hrubé nedbalosti, která ovšem mohla být i nevědomá. Poukaz na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1440/2011 (publikované pod č. 64/2012 Sb. rozh. tr.) a sp. zn. 7 Tdo 1298/2011 (publikované pod č. 54/2012 Sb. rozh. tr.) považoval v této spojitosti za nepřípadný a vyvozené závěry za zjednodušující. Předně šlo o skutkově zcela odlišné případy, které však byly různé i v právním posouzení, a to především v subjektivní stránce. Zatímco v rozhodnutích, na která bylo odkazováno, byla řešena nedbalostní varianta spáchání trestných činů, v nyní projednávaném případě dospěly soudy nižších stupňů k závěru o úmyslném spáchání trestného činu předlužení, a proto aplikace citovaných rozhodnutí vůbec nepřichází v úvahu. Státní zástupce odmítl i zpochybnění závěrů soudů nižších stupňů obviněným, pokud šlo o subjektivní stránku předmětného trestného činu, neboť úvahy soudů vyplývají z řádně provedeného hodnocení důkazů, nedošlo k nějaké nelogičnosti v tomto hodnocení, natož pak k tzv. extrémnímu nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry soudů nižších stupňů. 26. Státní zástupce k tomuto bodu proto uzavřel, že soudy nepochybily, pokud čin obviněného posoudily podle právní úpravy účinné v době spáchání činu. Rozhodujícím kritériem je totiž celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo dosaženo při aplikaci toho či onoho zákona, a to s přihlédnutím ke všem právně rozhodným skutečnostem daného případu. Pokud podle obou právních úprav je jednání trestné, je třeba porovnat druh trestu, který je možno podle obou právních úprav uložit, posléze pak trestní sazby daného druhu trestu. V daném případě měl státní zástupce za to, že (nový) trestní zákoník je v případě peněžitého trestu přísnější s ohledem na výrazně vyšší horní hranici jeho výměry, která je daná součinem maximálního počtu denních sazeb a jejich maximální výše (tj. 36,5 milionu Kč oproti 5 milionům Kč podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009). 27. Státní zástupce nesouhlasil ani s argumentací obviněného, kterou uvedl v bodě III. doplnění dovolání a jež se týkala nedostatku naplnění subjektivní stránky sledovaného trestného činu. Svými námitkami uvedenými v tomto bodě obviněný zpochybnil především správnost rozhodných skutkových zjištění (v prvé řadě soudu prvního stupně), jež se týkaly okolností a podmínek uzavření předmětné kupní smlouvy, jejího dopadu na obchodní společnost R. – X39 CZ s. r. o., jakož i na zástavního věřitele. Obviněný tím ale napadal především způsob hodnocení důkazů a nesprávnost a neúplnost provedeného dokazování. Své námitky založil primárně na reálnosti předmětného obchodu, a tedy i investičního záměru, a na nesprávném hodnocení stavu hospodaření obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o. Takové námitky ovšem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, dovolací soud není obecnou třetí instancí s plným přezkumem. V daném případě nedošlo ani k tzv. extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, neboť ta naopak odpovídají obsahu provedených důkazů. 28. Závěry soudů nižších stupňů o úmyslné formě zavinění jsou podle státního zástupce zcela důvodné. Obviněný věděl o nepříznivé hospodářské situaci obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o., která v podstatě podnikatelskou činnost nevykonávala, věděl i o špatném stavebnětechnickém stavu předmětné nemovitosti a její hodnotě, stejně tak věděl, že přijatý závazek nemohla uvedená obchodní společnost splnit, rozhodně ne v tak krátkém termínu, neboť neměla žádné jiné zdroje a ani předpoklady, jak je získat. Tím se obchodní společnost dostala do stavu úpadku, což ostatně bylo i záměrem obviněného, který byl následně potvrzen podáním insolvenčního návrhu v krátké době po uzavření předmětné kupní smlouvy. To vše dokládá zavinění ve formě úmyslu, a to nejméně nepřímého, lze podle státního zástupce uvažovat i o úmyslu přímém, jak správně uzavřel soud druhého stupně. 29. Za daného skutkového stavu pak jsou zcela nedůvodné i námitky obviněného, že jednal v právním či skutkovém omylu. Takové úvahy jsou v rozporu se závěry soudů nižších stupňů, neboť obviněný se rozhodně jako zkušený obchodník nemýlil v ceně nemovitostí, které významně nadhodnotil, ani v otázce stanovení a pozdějšího zkrácení termínu splatnosti dluhu, na který jím ovládaná obchodní společnost neměla finanční prostředky, což následně vyústilo v podání insolvenčního návrhu krátce po uzavření smlouvy. Obviněný přitom nejednal pod tlakem dalších osob, byť by byly odborníky v oboru. Odkaz v dovolání na osoby D. A. a J. G. je nový, obviněný výslech těchto osob jako svědků dosud nenavrhoval, tyto osoby tak nevypovídaly. 30. Státní zástupce odmítl i námitky obviněného, které se vztahovaly k principu subsidiarity trestní represe, který soudy nižších stupňů nijak neporušily, pokud obviněného za shora popsané jednání uznaly vinným. K tomu poukázal na konkrétní okolnosti případu. 31. Nejvyšší soud se po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, zabýval důvodností uplatněných argumentů a dospěl k následujícím závěrům. 32. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly. Obviněný uplatnil dva dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. 33. Obviněný měl za to, že v dané věci bylo proti němu vedeno trestní stíhání, které nejméně v době druhého rozhodnutí odvolacího soudu, jež je nyní napadáno, bylo nepřípustné. Měl totiž za to, že trestní stíhání mělo být odvolacím soudem zastaveno, a to buď z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř., nebo v § 11 odst. 1 písm. m) tr. ř. [v dovolání uváděno ještě jako písm. j)], anebo podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. 34. Důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je možné uplatnit, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V podstatě jde o případy, kdy bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, které nebylo zastaveno, ačkoliv existoval některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. 1, 2 a 5 nebo § 11a tr. ř., kde jsou taxativně, pozitivně a výslovně vypočteny důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady týkající se průběhu trestního stíhání (např. absence obligatorních náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání apod.) nezakládají důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. – srov. rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr. 35. Předně je nutné zdůraznit, že uvedená procesní ustanovení neobsahují žádný důvod pro zastavení trestního stíhání jen proto, že v něm došlo k průtahům nebo že trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Proto ani nelze tyto skutečnosti namítat s poukazem na citovaný dovolací důvod – shodně ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3162. Dovolatel sice odkazoval na starší rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 4 Tz 1/2002), to ovšem již bylo překonáno novější judikaturou obecných soudů (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu z 10. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 178/2002, nebo z 22. 10. 2002, sp. zn. 6 Tdo 578/2002), která se k názoru na důvodnost zastavení trestního stíhání nepřiklonila, naopak usnesení o zastavení trestního stíhání s pouhým odkazem na délku řízení považovala za nezákonná. Tento názor v soudní praxi převážil, dnes je v této otázce judikatura obecných soudů ustálená a byla též potvrzena obecně závaznými rozhodnutími Ústavního soudu (srov. k tomu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). V tomto směru lze tak plně souhlasit s odůvodněním rozsudku soudu druhého stupně na jeho str. 8, na něž je možno odkázat. Vedle rozhodnutí Ústavního soudu, která v této souvislosti citoval odvolací soud (zejména nález ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. II. ÚS 7/03, publikovaný pod č. 100 ve svazku 34, ročníku 2004, na str. 61 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu – dále jen „Sb. n. a u.“; usnesení ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. II. ÚS 527/03, a usnesení ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 487/03, publikované pod č. 26 ve svazku 31, ročníku 2003, na str. 357 Sb. n. a u.), by bylo možno uvádět i řadu dalších rozhodnutí – např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 41/03, publikovaný pod č. 10 ve svazku 40, ročníku 2006, na str. 83 Sb. n. a u. Z uvedené judikatury vyplývá, že s odkazem na nepřípustnost trestního stíhání z důvodu, že tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána [nyní podle § 11 odst. 1 písm. m) tr. ř.], je trestní stíhání možné zastavit jen v případě, že je to v mezinárodní smlouvě v konkrétním ustanovení výslovně uvedeno, takovou možnost však nelze dovozovat jako možný prostředek nápravy vzniklého pochybení (takový závazek přitom nestanoví ani čl. 6 ani čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.). Námitka obviněného, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno z důvodu nepřiměřené délky řízení, není správná, tato okolnost měla být a také dostatečně byla zohledněna při výběru druhu trestu a jeho výměře. 36. Nejvyšší soud nesouhlasí ani s druhou obviněným uváděnou alternativou, pro kterou mělo být podle jeho názoru trestní stíhání zastaveno, a sice z důvodu promlčení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Základním východiskem této verze obviněného je, že trestní stíhání se promlčelo v době mezi vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně (tj. 20. 3. 2014) a vyhlášením odsuzujícího rozsudku soudem druhého stupně po předchozím kasačním zásahu dovolacím soudem, tedy vyhlášením nyní napadeného druhého rozsudku odvolacího soudu (tj. dnem 4. 4. 2017), neboť v tomto období nenastala žádná skutečnost, s níž by nynější trestní zákoník spojoval přerušení či stavení běhu promlčecí doby ve smyslu § 34 odst. 3 nebo 4 tr. zákoníku. Obviněný v tomto směru především nesouhlasil s argumentací odvolacího soudu, podle níž po dobu původního pravomocného skončení trestní věci od prvního zprošťujícího rozsudku soudu druhého stupně (tj. od 8. 9. 2015) do jeho zrušení Nejvyšším soudem na podkladě dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce (tj. 13. 7. 2016), promlčecí doba neběžela (stavěla se) podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák., resp. § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť pachatele nebylo možno postavit před soud pro zákonnou překážku. I v tomto směru však Nejvyšší soud musí dát plně za pravdu soudu druhého stupně. Nabytím právní moci rozsudek, ať odsuzující, či zprošťující, skutečně zakládá překážku věci rozhodnuté (exceptio rei iudicatae), pro kterou není možno znovu téhož obviněného pro týž skutek postavit před soud, není-li takový rozsudek v předepsaném řízení zrušen (princip ne bis in idem). Pro takový skutek nelze vůči témuž obviněnému trestní stíhání zahájit, bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a muselo by být zastaveno ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Jde o princip úrovně ústavněprávní (čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, znovu vyhlášené jako usnesení předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb.) i mezinárodněprávní (např. čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášené jako sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.). Rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené je tak skutečně zákonnou překážkou, která neumožňuje další trestní stíhání, a tedy ani postavení pachatele před soud ve smyslu § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák., resp. § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Po celou dobu existence takového pravomocného rozsudku až do jeho zrušení k podanému dovolání tak podle uvedených ustanovení neběží promlčecí doba, tedy staví se. 37. Není pravdou, jak obviněný ve svém dovolání uváděl, že by Nejvyšší soud již dříve zaujal opačný právní názor, tj. že by zákonnou překážku, pro kterou nelze pachatele postavit před soud, zakládal pouze odsuzující rozsudek, a nikoli i rozsudek zprošťující. Takový závěr nevyplývá ani z právní úpravy mimořádných opravných prostředků v trestním řádu, jak obviněný ve svém dovolání mylně dovozoval. 38. Obviněný vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. Tpjn 300/2011, publikovaného pod č. 52/2011 Sb. rozh. tr., jehož právní věta zní: „Pravomocný odsuzující rozsudek vytváří zákonnou překážku, pro kterou není možno pachatele pro týž skutek postavit před soud (překážka ne bis in idem), a proto se dnem právní moci odsuzujícího rozsudku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku promlčecí doba staví, což znamená, že od právní moci takového rozsudku promlčecí doba neběží a po jeho případném zrušení pokračuje (srov. § 139 tr. zákoníku). Dojde-li proto na návrh odsouzeného podle § 306a odst. 2 tr. ř. ke zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému (§ 302 a násl. tr. ř.), doba od právní moci odsuzujícího rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému (§ 302 a násl. tr. ř.) do vyhlášení rozhodnutí o jeho zrušení postupem podle § 306a odst. 2 tr. ř. se do promlčecí doby nezapočítává, neboť pachatele nebylo možno postavit před soud pro zákonnou překážku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spočívající v překážce ne bis in idem [srov. § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.].“ Je tak sice pravdou, že toto stanovisko v právní větě výslovně uvádí, že zákonnou překážkou znamenající stavení promlčecí doby je odsuzující rozsudek, nicméně nelze z něj dovozovat, že by totéž neplatilo v případě rozsudku zprošťujícího. Sama skutečnost, že se stanovisko nevypořádávalo s případem zprošťujícího rozsudku, že o něm tzv. mlčelo, neznamená (snad a contrario), že by tomu mělo být v případě zprošťujícího rozsudku opačně. Je třeba si totiž uvědomit, že stanovisko řešilo specifický problém spočívající v rozhodnutí věci v řízení proti uprchlému, tzn. ve zvláštním způsobu řízení podle hlavy dvacáté oddílu druhého trestního řádu (§ 302 až 306a tr. ř.) a následném rozhodnutí o zrušení rozsudku podle § 306a odst. 2 tr. ř. Přitom možnost zrušení rozsudku, kterým byla věc pravomocně skončena v řízení proti uprchlému, je podle § 306a odst. 2 tr. ř. vázána výlučně na případy, kdy řízení skončilo odsuzujícím rozsudkem (viz počáteční slova § 306a odst. 2 tr. ř. – „Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem...“). Nebylo proto třeba ve spojitosti s nastolenou otázkou řešit problém, zda i zprošťující rozsudek zakládá důvod stavení běhu promlčecí doby, či nikoli, protože zprošťující rozsudek nemohl být postupem podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušen. Lze přitom odkázat na obsáhlou pasáž odůvodnění stanoviska i s odkazy na odbornou literaturu, v níž se zdůrazňovalo, že právní moc rozhodnutí, kterým je věc pravomocně skončena a které zakládá překážku věci rozsouzené, je obecně zákonnou překážkou ve smyslu § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pro kterou nelze pachatele postavit před soud, a to včetně pravomocného rozsudku soudu, kterým dřívější trestní stíhání pro týž skutek skončilo, jestliže nebylo v předepsaném řízení zrušeno [§ 11 odst. 1 písm. h) tr. ř., tehdy šlo o § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.]. 39. Především je ale třeba (ve shodě se státním zástupcem) odkázat na části odůvodnění uvedeného stanoviska, které jsou z nyní sledovaného pohledu stěžejní, zásadní, a to ty, které se týkají výkladu § 275 odst. 1 věty druhé, § 289 písm. a) a § 314i písm. a) tr. ř. a zodpovězení otázky, zda a v jakých případech vytváří zákonnou překážku takové rozhodnutí, které bylo později v řízení o mimořádném opravném prostředku nebo o ústavní stížnosti zrušeno. Na tyto obsáhlé pasáže s podrobným zdůvodněním je tak možno zcela odkázat, aniž by je bylo třeba podrobně opakovat, postačí jen shrnout jejich závěry. Ustanovení § 275 odst. 1 věta druhá tr. ř. se týká stížnosti pro porušení zákona, ke které je možno zrušit napadené rozhodnutí pouze tehdy, pokud byl zákon porušen v neprospěch obviněného. Podobně je tomu u ústavní stížnosti a ustanovení § 314i písm. a) tr. ř., kde se též počítá pouze se situací, kdy bylo rozhodnutí zrušeno pouze ve prospěch obviněného (státní zástupce v neprospěch obviněného ústavní stížnost podat nemůže). Poněkud jinak je tomu v případě obnovy řízení, kterou je možno povolit jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného, ve druhém případě ovšem s limitací podle § 279 písm. b) tr. ř., podle něhož nelze obnovu povolit, pokud uplynula jedna polovina promlčecí doby trestného činu, o němž se vedlo trestní stíhání. Proto je logické, že jsou zde upraveny jen situace rozhodnutí učiněných ve prospěch obviněného. Dalším důvodem je, že tato úprava brání argumentaci, že ke zrušenému rozhodnutí pro jeho vady a následné zrušení nelze přihlížet, proto takové rozhodnutí nemohlo způsobit přerušení ani stavení běhu promlčecí doby. Proto jediný správný závěr je, že tato ustanovení pouze zdůrazňují a potvrzují uvedenou obecně upravenou zásadu stavení promlčecí doby pro zákonnou překážku podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku [dříve § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák.], aby bylo v těchto případech jednoznačně určeno, že obviněný, u něhož byl porušen zákon v jeho neprospěch, byla povolena obnova řízení v jeho prospěch nebo bylo v jeho prospěch zrušeno rozhodnutí nálezem Ústavního soudu, mohl dosáhnout příznivějšího zákonného a spravedlivého rozhodnutí ve svůj prospěch. Ostatně v případě dovolání již zákonodárce nepotřeboval tuto obecně platnou zásadu zdůrazňovat, neupravil ji obdobným způsobem jako v případě stížnosti pro porušení zákona. V případě dovolání se tak uplatní pouze obecné pravidlo uvedené v § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, resp. předtím § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák. Toto ustanovení je též nejširší, pokrývá i další situace, které nejsou výslovně upraveny v trestním řádu ve shora uvedených ustanoveních § 275 odst. 1 věty druhé, § 289 písm. a) a § 314i písm. a) tr. ř., jež nejsou v rozporu s obecným pravidlem, naopak jsou s ním v souladu a jen jej konkretizují pro určité specifické situace, rozhodně však neřeší všechny situace stavení běhu promlčecí doby. Promlčecí doba se proto staví i v případech jiných, než které jsou u jednotlivých opravných prostředků popsány, staví se v souladu s principem ne bis in idem vždy, když vznikne překážka věci rozsouzené (exceptio rei iudicatae), a to až do okamžiku, než bude takové rozhodnutí zakládající tuto překážku v předepsaném řízení zrušeno, tj. i v řízení o dovolání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku též upozornil na absurdní důsledky přijetí opačného názoru, který zastával v této věci obviněný, že při zrušení rozhodnutí na podkladě mimořádného opravného prostředku (zde dovolání) ve prospěch obviněného by obviněný mohl být později odsouzen, byť mírněji, zatímco při zrušení rozhodnutí v neprospěch obviněného, popř. jak ve prospěch, tak i v neprospěch, by obviněný z důvodu promlčení trestní odpovědnosti již nemohl být odsouzen, takže by rozhodnutí v řízení o mimořádném opravném prostředku v neprospěch obviněného bylo pro něj vždy výhodnější než rozhodnutí v jeho prospěch, což nedává logiku (použití logického výkladu – argumentum reductione ad absurdum). 40. Od těchto závěrů nemá dovolací soud rozhodující v této věci důvod jakkoliv se odchylovat, naopak zdůvodnění rozvedené v citovaném stanovisku je stále platné, od té doby nedošlo v této otázce k žádné zásadní změně v právní úpravě ani v judikatuře. Stejně tak argumentace obviněného nepřináší nic nového, s čím by se již dříve Nejvyšší soud nevypořádal. Případ obviněného není ničím výjimečný, proč by již dříve zaujatý názor neměl z hlediska spravedlivosti trestního řízení a jeho výsledku obstát. S uvedeným názorem není v rozporu ani odborná literatura, právě naopak, jak ostatně vyplývá i z jejího přehledu v uvedeném stanovisku. Nyní lze za všechny jen doplnit aktuální komentáře, které zaujaly stejný názor, že jakékoliv rozhodnutí vytvářející překážku věci rozsouzené (včetně zprošťujícího rozsudku) je okolností, s níž zákon v § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku [dříve § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák.] spojuje stavení běhu promlčecí doby – tak zejména ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1–139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 466; DRAŠTÍK, A., FREMR, R., DURDÍK, T., RŮŽIČKA, M., SOTOLÁŘ, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 280; VANTUCH, P. Trestní zákoník s komentářem. 1. vydání. Olomouc: Anag, 2011, s. 104. 41. Lze tak uzavřít, že trestní odpovědnost obviněného, resp. dřívější terminologií jeho trestní stíhání, se tak nepromlčelo, protože i pravomocný zprošťující rozsudek je zákonnou překážkou, pro kterou nelze pachatele znovu postavit před soud, a to až do doby jeho zrušení na základě mimořádného opravného prostředku, popř. ústavní stížnosti, ve smyslu § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák., resp. § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V tomto případě neběžela promlčecí doba od 8. 9. 2015, kdy soud druhého stupně rozhodl poprvé zprošťujícím rozsudkem, do 13. 7. 2016, kdy tento rozsudek zrušil Nejvyšší soud k dovolání, které v neprospěch obviněného podal nejvyšší státní zástupce. 42. Nebylo ani možno vyhovět návrhu obviněného, aby Nejvyšší soud, pokud by dospěl k názoru shora rozvedenému, své závěry aplikoval ex nunc a vztahoval je jen na případy budoucí. Takový postup ale v trestním řízení možný není, v řízení o dovolání je třeba vždy rozhodnout o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud rozhoduje závazně pouze v té věci, v níž probíhá řízení o mimořádném opravném prostředku, nemůže zavazovat jiné senáty ani sebe do budoucna pro jiné případy. Nejvyšší soud nemůže rušit zákony či jiné podzákonné předpisy, jako to může činit Ústavní soud, proto se nelze dovolávat jakési analogie s jeho postupy. To platí i pro uvažovanou analogii s postupem Ústavního soudu v nálezu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, v jeho bodu 120., kde Ústavní soud aplikoval úpravu § 71 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, který se ale týká právě případů, kdy byl nálezem zrušen právní předpis či jeho část. Takovou úpravu však pro postup Nejvyššího soudu nelze použít ani analogicky, jak se obviněný mylně domníval. 43. Konečně neobstojí ani další námitka obviněného, již podřadil dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že odvolací soud měl trestní stíhání v dané věci zastavit podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Předně je třeba uvést, že postup podle § 172 odst. 2 tr. ř. ve všech jeho alternativách je fakultativní (srov. slova „může zastavit“ v návětí), proto není povinností státního zástupce v přípravném řízení (§ 172 odst. 2 tr. ř.), resp. soudu v řízení před soudem [srov. § 188 odst. 2, § 223 odst. 2, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř.] takový postup využít, ačkoliv by podmínky některé z alternativ byly splněny (srov. k tomu přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 529/03, publikovaný pod č. 45 ve svazku č. 32 na str. 429 Sb. n. a u.). V případě postupu podle § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. jde o tzv. diskreční pravomoc státního zástupce v přípravném řízení, která v řízení před soudem přechází na soud. Je v podstatě vyjádřením výjimky ze zásady legality, jejímž opakem je princip oportunity, resp. výjimky ze zásady oficiality. Závisí proto ryze na státním zástupci, resp. posléze soudu, zda při uvážení okolností v uvedené alternativě popsaných trestní stíhání zastaví, či nikoli. Již proto argumentace s odkazem na § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. nemůže naplnit uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť v takovém případě nešlo o trestní stíhání nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1, 2 či 5 nebo § 11a tr. ř. 44. Nad rámec uvedeného (jako obiter dictum) lze navíc souhlasit se státním zástupcem, že v daném případě beztak nebyly splněny podmínky pro postup podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř., za užití § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. odvolacím soudem. Bylo tomu tak právě pro postoj obviněného, který rozhodně nesvědčil pro závěr, že by bylo „zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo“, což je základní podmínkou žádaného fakultativního zastavení trestního stíhání – srov. § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. in fine. 45. Lze tak uzavřít, že námitky obviněného, které měly naplňovat dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., mu zčásti neodpovídaly (jde-li o tvrzený důvod zastavení trestního stíhání pro neúčelnost, resp. pro přílišnou délku trestního stíhání), zčásti mu sice odpovídaly, ale byly zjevně neopodstatněné (jde-li o tvrzený důvod zastavení trestního stíhání pro promlčení trestní odpovědnosti). 46. Důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 47. K uvedenému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že převážná část dovolání obviněného, v níž uplatnil námitky, které podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto důvodu ani žádnému jinému neodpovídá, a proto, nebýt jiných námitek, by bylo namístě takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto rozsahu bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. 48. Nejvyšší soud nezjistil žádné porušení základních práv obviněného, a to ani tvrzeného porušení práva na obhajobu, resp. práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného, a to z hlediska posouzení jeho jednání jako trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e) tr. zákona. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „... podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace ... však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. ... Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. 49. Relevantně ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil obviněný námitku, podle níž soudy nižších stupňů chybně aplikovaly ustanovení o časové působnosti trestních zákonů, a proto jednání obviněného nesprávně posoudily podle § 256c odst. 1 písm. e) tr. zák., podle jeho názoru měl být aplikován trestní zákoník. Obviněný měl předně za to, že trestní zákoník byl pro něj ve více ohledech příznivější při posouzení otázky trestnosti žalovaného jednání. Své výhrady založil především na tom, že došlo k promlčení trestní odpovědnosti, jehož úprava je pro obviněného v trestním zákoníku příznivější (a to v rozsahu okolností, s nimiž zákon spojuje přerušení běhu promlčecí doby), že byla nesprávně zjištěna forma zavinění (která byla pouze nedbalostní, nešlo však o nedbalost hrubou a zároveň vědomou) a konečně že nynější trestní zákoník je mírnější v trestání téhož trestného činu. Dále měl obviněný za to, že aplikace trestního zákona vůbec nebyla možná, protože jeho jednání bylo ukončeno za účinnosti trestního zákoníku. Obviněný též zpochybnil řádnou aplikaci § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Veškeré tyto námitky považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněné. 50. Pokud jde o aplikaci pravidel časové působnosti trestních zákonů, je namístě uvést následující. Podle § 2 odst. 4 tr. zákoníku je čin spáchán v době, kdy pachatel nebo účastník konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat; není přitom rozhodující, kdy následek nastane nebo kdy měl nastat (v tomto směru srov. rozdíl oproti § 34 odst. 2 tr. zákoníku a stanovení počátku běhu promlčecí doby). Podobné pravidlo trestní zákon neobsahoval (srov. § 16 tr. zák.). Část právní teorie (např. NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část. Praha: CODEX Nakladatelství Hugo Grotius, 1992, s. 33) se klonila k témuž pravidlu, jaké je nyní obsaženo v § 2 odst. 4 tr. zákoníku (resp. k tomu, že dobou spáchání se rozumí doba jednání bez ohledu na to, kdy nastoupí účinek), jiná část zase prosazovala, že za dobu spáchání se považuje okamžik dokonání trestného činu (srov. ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 148). Uvedený spor se ovšem týkal tzv. výsledečných trestných činů, které předpokládají vedle provedení určitého jednání též nastoupení výsledku, tedy tzv. účinku. V daném případě ovšem byly všechny zákonem předpokládané znaky trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e) tr. zák. naplněny ještě za účinnosti trestního zákona, to znamená, že za jeho účinnosti byl uvedený trestný čin dokonán. Tento trestný čin byl totiž v základní skutkové podstatě (§ 256c odst. 1 i 2 tr. zák.) formulován jako trestný čin formální, jímž se postihovalo určité jednání vedoucí k následku v podobě ohrožení majetkových práv věřitelů, který je již samotným popsaným jednáním naplněn, aniž by se žádalo nastoupení účinku jako materiálního výsledku postihujícího cizí právní statky, a proto jej lze označit za tzv. abstraktně ohrožovací delikt. Účinek v podobě škody (značné, resp. velkého rozsahu) byl formulován až jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v § 256c odst. 3 a 4 tr. zák., jeho způsobení ovšem nebylo obviněnému kladeno za vinu. Otázka nastoupení účinku v nyní posuzovaném případě tak nehrála roli. 51. Správně již státní zástupce zdůraznil, že podání insolvenčního návrhu není zákonným předpokladem trestnosti předlužení, neboli předlužení bylo za splnění zákonných podmínek trestné bez ohledu na to, zda vůbec byl podán insolvenční návrh, případně kdo a kdy tak učinil. Rozhodující bylo, zda si pachatel alespoň z vědomé nedbalosti přivodil některým ze způsobů popsaných v § 256 odst. 1 písm. a) až e) tr. zák. předlužení. Stav předlužení trestní zákon nedefinoval, bylo třeba vycházet z mimotrestní úpravy obsažené původně v § 1 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, v době činu v § 3 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn, účinného v době činu, nyní jde o § 3 odst. 4 téhož zákona. Jakkoliv se tento pojem v insolvenčním zákoně vztahuje jen na právnické osoby a na podnikající fyzické osoby, bylo třeba analogicky této definice užít i pro ostatní fyzické osoby. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku [srov. k tomu výklad např. v KOZÁK, J., BUDÍN, P., DADAM, A., PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 8]. Tento stav byl dokonce i přes neplatnost právního úkonu, jímž bylo předlužení způsobeno, konstatován posléze insolvenčním soudem, jak vyplývá i ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně. Podmínkou dokonání uvedeného trestného činu ale není třeba, aby byl insolvenční návrh skutečně podán, úpadek insolvenčním soudem zjištěn a bylo rozhodnuto o způsobu jeho řešení, jako tomu bylo v tomto případě. Uvedení těchto skutečností do skutkové věty rozsudku je tak vlastně nadbytečné, neboť nejde o vylíčení skutkových okolností nezbytných pro naplnění konkrétního zákonného znaku příslušné skutkové podstaty, nicméně nadbytečné neškodí (superfluum non nocet), naopak v daném případě dobře dokládá, že bylo sledovaným postupem obviněného (i přes neplatnost kupní smlouvy) dosaženo sledovaného cíle, a to i pro autoritu, jíž je insolvenční soud. 52. Důvodně proto soudy nižších stupňů považovaly za dobu spáchání činu ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zák. dobu jednání obviněného, tedy okamžik uzavření kupní smlouvy, kterou přivodil stav předlužení obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o. a která představovala zároveň obchodní transakci nad rámec obvyklého podnikatelského rizika, jež bylo v hrubém nepoměru k majetkovým poměrům této obchodní společnosti. Čin obviněného tak byl spáchán za účinnosti trestního zákona, a sice dne 12. 11. 2009, kdy byla uzavřena předmětná kupní smlouva, stejně tak i její dodatek č. 1, kterým došlo ke zkrácení splatnosti kupní ceny do 15. 12. 2009, byl sjednán za účinnosti trestního zákona dne 15. 11. 2009. Veškerá trestněprávně relevantní jednání tak obviněný provedl do 31. 12. 2009, tudíž za účinnosti trestního zákona. 53. Podle pravidel o časové působnosti trestních zákonů se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější (shodná úprava byla obsažena v § 16 odst. 1 tr. zák. i § 2 odst. 1 tr. zákoníku). Zákonodárce tak v obou právních úpravách vycházel z modelu užití zákona účinného v době spáchání činu s výhradou možného užití zákona pozdějšího, je-li to pro pachatele v otázce trestnosti příznivější (k různým modelům řešení srov. například článek GŘIVNA, T., ŘÍHA, J. Vybrané problémy časové působnosti a přechodného ustanovení trestního zákoníku. Trestněprávní revue, č. 3/2011, s. 65 a násl.). Otázkou trestnosti se přitom podle uznávaného výkladu nauky i judikatury rozumí všechny skutečnosti, na nichž závisí výrok o vině a trestu (srov. například ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 144; ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 44 a násl.). 54. Pod pojem trestnosti tak lze subsumovat i otázku promlčení trestní odpovědnosti jako jednoho z důvodů zániku trestní odpovědnosti, neboť i na jejím vyřešení závisí výrok o vině. V tomto směru lze s obviněným souhlasit. Nejvyšší soud však především s ohledem na výše uvedený výklad problematiky stavení běhu promlčecí doby neshledal, že by v daném konkrétním případě byla pro obviněného M. D. právní úprava obsažená v trestním zákoníku příznivější. Příznivost nelze hodnotit zcela abstraktně bez ohledu na konkrétní okolnosti, naopak jde o posouzení aplikace právních úprav jako celků na konkrétní případ a porovnání výsledků takové aplikace – jsou-li shodné, použije se výchozí pravidlo o užití zákona účinného v době spáchání činu. V daném případě sice byly pro obviněného v trestním zákoníku výhodněji upraveny okolnosti, s nimiž zákon spojoval přerušení běhu promlčecí doby [§ 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku v porovnání s § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák.], nicméně k promlčení trestní odpovědnosti nedošlo podle žádné z obou úprav, neboť podle obou zákonů se promlčecí doba stavěla od právní moci původního zprošťujícího rozsudku až do jeho zrušení Nejvyšším soudem k dovolání nejvyššího státního zástupce, protože po tuto dobu nebylo možno obviněného znovu postavit před soud pro zákonnou překážku věci rozhodnuté (exceptio rei iudicatae), a to jak podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zák., tak podle § 34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Není tak možno konstatovat, že by v otázce promlčení byla pozdější právní úprava v trestním zákoníku pro obviněného příznivější, neboť ani podle trestního zákoníku k promlčení trestního stíhání nedošlo. 55. Důvodem pro použití nové právní úpravy jako výhodnější pro obviněného nelze spatřovat ani v otázce formy zavinění. Ačkoli dovolatel poukazoval na ustálenou judikaturu k časové působnosti trestních zákonů v případě trestných činů, u nichž trestní zákon požadoval alespoň vědomou nedbalost (za užití slov „byť i z vědomé nedbalosti“), zatímco trestní zákoník požaduje alespoň hrubou nedbalost („byť i z hrubé nedbalosti“) ve smyslu § 16 odst. 2 tr. zákoníku, jsou tyto úvahy vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem nepřípadné, jak správně poukázal i státní zástupce ve vyjádření k dovolání. Nejvyšší soud tímto nijak nezpochybňuje svou dosavadní judikaturu, že v případě nedbalostního zavinění u takových trestných činů spáchaných za účinnosti trestního zákona a souzených za účinnosti trestního zákoníku je zapotřebí jak vědomé, tak i hrubé nedbalosti, aby čin byl trestný (srov. zejména rozhodnutí č. 2/2014 Sb. rozh. tr., popř. č. 64/2012 Sb rozh. tr., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 779/2012). To se týká i trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 tr. zák., resp. způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 tr. zákoníku. V daném případě ovšem na základě řádně provedeného dokazování dospěly soudy nižších stupňů k důvodnému závěru, že obviněný jednal s plným vědomím, že obchodní společnost R. – X39 CZ s. r. o. nemá prostředky k uhrazení kupní ceny, k níž ji obviněný jednající jménem této obchodní společnosti v krátkém časovém období (po uzavření dodatku vlastně v délce jednoho měsíce) zavázal, způsobení úpadku bylo cílem jeho jednání, aby zabránil uspokojení pohledávky zástavního věřitele M. H., a. s., jak bylo již opakovaně uvedeno shora. Proto také správně jednání obviněného posoudily jako úmyslné, dokonce jak vyplývá z rozsudku soudu druhého stupně, šlo o úmysl přímý. Proto závěry shora uvedených rozhodnutí, v nichž šlo o nedbalostní zavinění, vůbec na daný případ obviněného M. D. nedopadají. Ani v otázce zavinění tak pozdější trestní zákoník v § 224 odst. 1 tr. zákoníku není pro obviněného výhodnější ve srovnání s § 256c odst. 1 tr. zák., neboť podle obou ustanovení je trestné úmyslné přivození úpadku v podobě předlužení tím, že učiní nad rámec obvyklého podnikatelského rizika obchod, který je v hrubém nepoměru k jeho majetkovým poměrům. 56. Nakonec obviněný namítl, že nová právní úprava je pro něj příznivější v otázce trestání. Ani v tomto směru ovšem Nejvyšší soud nedal obviněnému za pravdu. Předně je třeba souhlasit se státním zástupcem, který vysvětlil, že i uvedení peněžitého trestu jako dalšího druhu trestu vedle trestu odnětí svobody ve zvláštní části trestního zákoníku má svůj význam, byť by bylo jinak možno tento druh trestu uložit i podle ustanovení obecné části, kde je ovšem uložení vázáno na další podmínky. Trestní zákon na jednání uvedená v § 256c odst. 1 tr. zák. stanovil trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti nebo peněžitý trest, trestní zákoník na jednání uvedená v § 224 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti. Jednak není pravdou, že již z důvodu neuvedení dalšího druhu trestu jako alternativy k trestu odnětí svobody je trestní zákoník v porovnání s trestním zákonem pro obviněného příznivější. Opět je třeba připomenout, že se neposuzuje jakási abstraktní příznivost právních úprav pro všechny pachatele obecně, ale příznivost aplikace právních úprav na daný konkrétní případ, neboli „při posouzení otázky, jaký zákon použít, nemůže tedy jít jen o srovnání trestních sankcí starého a nového zákona. Přitom je rozhodný výsledek srovnání trestů, které by byly při použití zákonů jako celků pachateli za konkrétních posuzovaných okolností uloženy“ – srov. rozhodnutí č. 11/1991 Sb. rozh. tr. 57. V daném případě je třeba upozornit, že uvedení peněžitého trestu ve zvláštní části trestního zákoníku u ustanovení, u něhož lze týž druh trestu uložit podle obecné části, je za současné úpravy obecně pro pachatele méně příznivé, protože při jeho uvedení ve zvláštní části jej lze uložit podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to i jako vedlejší trest vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, zatímco bez takového uvedení ve zvláštní části to možné není a lze jej uložit za podmínek § 67 odst. odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (tedy nikoli vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody), pomineme-li možnost v obou případech jej uložit podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku. Podobně tomu bylo i podle trestního zákona (§ 53 tr. zák.), přičemž tam byla diferenciace ještě větší, neboť na rozdíl od § 53 odst. 2 písm. a) tr. zák. nebylo možno podle § 53 odst. 2 písm. b) tr. zák. jej uložit vedle jakéhokoliv trestu odnětí svobody. Ani tento obecný výklad ale nehraje pro posouzení příznivosti právních úprav roli, pokud pro takové postupy nebyly shledány podmínky. 58. V této věci dospěly soudy nižších stupňů za užití obecných pravidel pro výběr druhu trestu a jeho výměry podle § 31 tr. zák. a následujících, resp. § 39 tr. zákoníku a následujících, k závěru, že je namístě uložit peněžitý trest, a to jako trest hlavní a samostatný. Model jeho ukládání jako vedlejšího druhu trestu vedle hlavního druhu trestu, kterým by snad měl být trest odnětí svobody, tak zvažován nebyl (a proto se shora uvedený výklad obecného náhledu na příznivost právních úprav neužije). Takový druh trestu jako hlavní a samostatný bylo možno uložit podle obou právních úprav, tedy jak podle § 256c odst. 1 tr. zák. za užití § 53 odst. 2 písm. a) a odst. 3 tr. zák., tak i podle § 224 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. b) a odst. 3 tr. zákoníku. V otázce výběru druhu trestu tak pozdější právní úprava nebyla v tomto konkrétním případě pro obviněného příznivější. 59. Stejně tak není pravdou, že by právní úprava obsažená v trestním zákoníku byla pro pachatele příznivější z hlediska výměry peněžitého trestu. Státní zástupce již správně poukázal na to, že obecně je současná úprava výměry peněžitého trestu pro pachatele méně příznivá, neboť peněžitý trest lze podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku vyměřit v rozpětí od 2 000 Kč až do 36 500 000 Kč, zatímco podle § 53 odst. 1 tr. zák. jej bylo možno uložit v rozpětí od 2 000 Kč do 5 000 000 Kč. 60. Rozhodující je ovšem konkrétní aplikace právní úpravy na případ obviněného. Je sice pravdou, že ta není v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobněji rozvedena, nicméně lze z něj dovodit základní východiska pro výměru peněžitého trestu. Především lze upozornit na to, že obviněnému byl v dané věci vyměřen peněžitý trest podle § 53 odst. 1 tr. zák. hluboko v dolní polovině zákonné trestní sazby, spíše při jeho spodní hranici, která ale nebyla využita. Výměra 100 000 Kč vlastně odpovídá 1/50 nejvyšší možné výměry, zároveň 50× převyšuje spodní hranici. Při užití stejných násobků i pro účely aplikace trestního zákoníku by pro stejnou výměru platil parametr druhý, podle prvního by ale trest musel být ukládán výrazně vyšší (jedné padesátině horní hranice by odpovídala výše 730 000 Kč). Je zřejmé, že trestní zákoník vychází z jiného konceptu určování výměry peněžitého trestu, a sice tzv. denních sazeb, stanovuje pravidla pro určení jejich počtu a výše (§ 68 odst. 3 tr. zákoníku), přičemž celková výměra je dána multiplikací těchto veličin. 61. Takovou podrobnou úpravu a sofistikovaný způsob stanovení celkové výměry peněžitého trestu trestní zákon neobsahoval, nicméně pro určení celkové výměry bylo namístě vycházet ze stejných či podobných kritérií, která byla obsažena v obecných ustanoveních o výběru druhu trestu a jeho výměry v § 31 tr. zák. a následujících, zvláště přitom měl přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele podle § 54 odst. 1 tr. zák. Je tak nasnadě, že i při ukládání téhož druhu trestu podle trestního zákona soud zvažoval podobná kritéria, jaká by jinak zvažoval pro určení výše a počtu denních sazeb při výměře peněžitého trestu podle trestního zákoníku. Dokonce odvolací soud i při ukládání peněžitého trestu přihlédl k delší době trvání trestního řízení a časovému odstupu odsuzujícího rozhodnutí od spáchání činu, ač to v minulé právní úpravě na rozdíl od současné (§ 39 odst. 3 tr. zákoníku) nebylo výslovně upraveno, ale takovou možnost (resp. povinnost) dovodila judikatura – viz k tomu též výše v bodě IV. b) tohoto usnesení. Prakticky jen delší doba trvání trestního řízení byla důvodem, proč odvolací soud snížil výměru peněžitého trestu, jakož i náhradního trestu odnětí svobody. 62. Ani v otázce výběru druhu trestu a jeho výměry proto Nejvyšší soud v této věci neshledal porušení pravidel časové působnosti trestních zákonů, neboť byl užit zákon účinný v době spáchání činu, protože pozdější zákon nebyl pro obviněného příznivější. 63. Nejvyšší soud neshledal pochybení soudů nižších stupňů ani při uplatnění zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio. Pokud jde o výklad § 12 odst. 2 tr. zákoníku, jehož užití na daný případ se obviněný domáhal, je možno odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. 64. Nelze přitom konstatovat, že by případ obviněného M. D. byl svou povahou v porovnání s jinými věcmi téhož typu bagatelní. Obviněný svým jednáním ohrozil majetková práva zástavního věřitele M. H., a. s., jehož pohledávka zajištěná předmětnou nemovitostí převyšovala částku 10 milionů Kč. Obviněný přitom jednal cíleně, úmyslně, aby zabránil výkonu zástavního práva, což závažnost jeho jednání též zvyšuje. I s ohledem na další okolnosti případu proto soudy nižších stupňů správně dovodily, že je třeba uplatnit trestněprávní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené, resp. že společenská nebezpečnost jednání obviněného vzhledem k prakticky totožným kritériím (srov. § 3 odst. 4 tr. zák. a § 39 odst. 2 tr. zákoníku) není nepatrná, tedy jedná se o trestný čin, neboť i tento materiální znak trestného činu byl naplněn. 65. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ta část argumentace obviněného v dovolání (v jeho doplnění), která se týká zavinění a možného právního či skutkového omylu, je založena na právní kvalifikaci odlišného skutkového stavu věci, než k jakému dospěly na základě provedeného dokazování soudy nižších stupňů. Soudy nižších stupňů důvodně neaplikovaly ustanovení o skutkovém či právním omylu (§ 18 či 19 tr. zákoníku), neboť podmínky pro jejich použití nebyly v průběhu trestního stíhání před soudy nižších stupňů zjištěny. Obžalovaný využil svého práva a nevypovídal, v průběhu trestního stíhání bylo možno zjistit jeho stanovisko jen z jím učiněných podání (která však není možno považovat za důkazní prostředek). 66. Po celou dobu řízení však obviněný neuplatňoval tu verzi skutkového děje, podle níž chtěl způsobit úpadek, resp. předlužení, jím spravované obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o., aby znemožnil uspokojení zástavního věřitele M. H., a. s., avšak nevěděl o tom, že je takové jednání trestné. Naopak z podání obviněného po celou dobu trestního stíhání vyplývá jiná verze jeho obhajoby, která spočívá v tom, že se ničeho protiprávního nedopustil, že úpadek jím ovládané obchodní společnosti přivodit nechtěl, že měl poctivý záměr, jak s předmětnou nemovitostí naložit, apod. Již to vylučuje úvahy o právním omylu na straně obviněného, popř. o aplikaci § 19 tr. zákoníku. 67. Verzi, že nevěděl o tom, že svým postupem může způsobit úpadek jím ovládané obchodní společnosti, a proto jednal v negativním skutkovém omylu, obviněný uplatnil až v doplnění svého dovolání. Navíc tuto zcela novou strategii obhajoby doplnil tím, že se řídil pokyny D. A. a J. G., o nichž se po celou dobu trestního řízení nezmínil. Předně jde o jiný skutkový děj, který je zásadně odlišný od toho, jenž byl zjištěn soudy nižších stupňů, dále jde o uplatnění nových skutečností, k čemuž není určeno dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků (ale obnova řízení). Tato nově obviněným tvrzená verze ale neodpovídá ani dalším důkazům v trestním řízení provedeným, na nichž soudy nižších stupňů založily výrok o vině. Důvodně totiž vyhodnotily dokazování tak, že přivození úpadku obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o. bylo cílem obviněného, jen pro jeho naplnění uzavřel kupní smlouvu s řádově vyšší kupní cenou, kterou uvedená obchodní společnost nemohla zaplatit ve stanoveném termínu. Smyslem bylo ohrozit majetková práva zástavního věřitele, který je musel uplatňovat v zahraničním insolvenčním řízení, v němž by se navíc prodával nemovitý majetek umístěný v cizině. Přitom je nepochybné, že jakýkoliv přeshraniční prvek soudní řízení podstatně komplikuje a přinejmenším přispívá k jeho delšímu trvání. Záměr obviněného dobře dokládá i urychlené podání insolvenčního návrhu poměrně krátce po uplynutí lhůty k plnění z předmětné kupní smlouvy (v podstatě jde o tři měsíce). Logické hodnotící úvahy soudů dobře dokládá i skutečnost, že obviněný byl vlastníkem předmětných nemovitostí, vystupoval tedy na straně prodávajícího, současně však byl jediným jednatelem obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o., jednal tak i za kupujícího, současně sám způsobil neplatnost kupní smlouvy pro nedodržení zákonných podmínek uvedených v obchodním zákoníku, jak Nejvyšší soud rozvedl ve svém předchozím usnesení v této věci (ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 770/2016). Mimo jiné také později v insolvenčním řízení vůči úpadci R. – X39 CZ s. r. o. uplatňoval za jiné obchodní společnosti další pohledávky a ohledně uvedených nemovitostí vede ve Slovenské republice i další soudní spory. To vše podporuje skutečný cíl obviněného, přivodit uvedenou transakcí obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o. úpadek, jak zevrubně rozvedly soudy nižších stupňů. 68. Nejvyšší soud k tomu ještě znovu připomíná své závěry z předchozího usnesení ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 770/2016, v němž se vyjadřoval též ke způsobilosti činu obviněného naplnit ohrožovací následek trestného činu předlužení podle § 256c odst. 1 písm. e) tr. zák. Objektem tohoto trestného činu je ochrana majetkových práv věřitelů před potenciálním nebezpečím vyplývajícím ze stavu předlužení dlužníka, v němž hrozí, že bude zmařeno uspokojení pohledávek věřitelů (viz ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1572). Sankciována je tudíž již možnost jistého ohrožení uspokojení pohledávek věřitelů. Trestní zákon blíže nespecifikoval okruh věřitelů či rozsah práv, kterým je tato ochrana poskytována, přičemž i vzhledem k prevenčnímu charakteru tohoto ustanovení není zákonným znakem základní skutkové podstaty způsobení škody jinému či získání prospěchu pro sebe či jiného, jak bylo rozvedeno shora. Obchodní společnost M. H., a. s., nebyla sice přímým věřitelem obchodní společnosti R. – X39 CZ s. r. o. ani obviněného, avšak převáděné nemovitosti byly zatíženy zástavním právem ve prospěch obchodní společnosti M. H., a. s. Je nepochybné, že snahou obviněného bylo po dohlednou dobu zmařit výkon zástavního práva, či alespoň ztížit uspokojení tohoto věřitele tím, že bude znemožněno provedení veřejné dražby k uspokojení jeho zástavním právem zajištěné pohledávky, a to navíc za situace, kdy následně bude mít on sám jako hlavní věřitel (fyzická osoba) a reprezentant dalšího věřitele (obchodní společnosti R. – S. SK, s. r. o.) přímý vliv na insolvenční řízení, v jehož rámci pak měl být zástavní věřitel uspokojován, přičemž toto řízení bylo dále komplikováno přeshraničním prvkem a více současně probíhajícími soudními řízeními ohledně předmětných nemovitostí ve Slovenské republice. 69. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. byly obviněným převážně uplatněny jen formálně, ve skutečnosti nelze většinu z dovolacích námitek obsahově podřadit pod žádný dovolací důvod. Ostatní výhrady (týkající se nepřípustnosti trestního stíhání, jakož i nesprávné aplikace ustanovení o časové působnosti trestních zákonů), jež by mohly být důvodem přezkumu dovolacím soudem, pak Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými. Navíc obviněný uplatnil shodné námitky jako v podaném odvolání, jimiž se zabýval už odvolací soud, přičemž se s nimi v napadeném rozsudku správně a přesvědčivě vypořádal. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. '); } var ajaxParams = {action: 'fulsoftGetDocument', id : id, ctx : ctx, set : 'DontWarry', coll : coll}; if (uriType == 'legal'){ var ajaxParams = {action: 'fulsoftGetDocument', id : id, ctx : ctx, set : 'DontWarry', coll : coll, uniqueid: 'OhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjtI87CZoeZ1uVdaLTRYHmJQ'}; } lawPageLoading = true; if (typeof(lawPageStillLoading)=='function') setTimeout(function(){lawPageStillLoading();}, 6500); jQuery.post('/searchcontent.phtml',ajaxParams,function(docdata){ lawPageLoading = false; var keepHeight = jQuery('#srch_document,#srch_document2,#srch_document3,#docContent,.tt-contents').height(); if (typeof scrollPositionAfterLoad!='undefined'){ jQuery('#srch_document,#srch_document2,#srch_document3,#docContent,.tt-contents').css('height', keepHeight); } jQuery('#srch_document,#srch_document2,#srch_document3,#docContent,.tt-contents').html(docdata); jQuery('.fulsoft-strike').show(); jQuery('.deltext').show(); if (typeof scrollPositionAfterLoad!='undefined'){ jQuery('html, body').animate({ scrollTop: scrollPositionAfterLoad}, 10, function(){ jQuery('#srch_document,#srch_document2,#srch_document3,#docContent,.tt-contents').css('height', ''); jQuery(document.body).trigger("sticky_kit:recalc"); }); } initInlinePopups('a'); if (typeof(disableTimeVersions)=='function') disableTimeVersions(); if(typeof(showLawActionsCell)=='function'){ showLawActionsCell(jQuery('#law_identification').html()); } if (typeof(lawPageLoaded)=='function') lawPageLoaded(); }); } function lawPageStillLoading(){ if (lawPageLoading){ if (jQuery('#lawPageStillLoadingNotice').length==0){ jQuery('#lawPageLoader').after(' '); }, load: function(event, ui) { var tabKey=ui.tab.find('a').attr('rel'); if (typeof docBodyTabLoadCallbacks=='object' && typeof docBodyTabLoadCallbacks[tabKey]=='function'){ docBodyTabLoadCallbacks[tabKey](); } }, activate: function(event, ui) { var activated=jQuery('#docBodyTabs').tabs('option', 'active'); if (activated==0){ if ('pushState' in history){ history.pushState('', document.title, window.location.pathname+window.location.search); }else{ window.location.hash=''; } }else{ window.location.hash=ui.newPanel.attr('id'); } var top=jQuery('#searchcontent').offset().top-jQuery('#head').height(); jQuery('html,body').animate({scrollTop: top}, 'fast'); } }); jQuery('#legislation_versions').load('/searchcontent.phtml',{ action : 'fulsoftGetDocumentVersions', id : 'OhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjtI87CZoeZ1uVdaLTRYHmJQ' },function(){ var optionsCount=0; var prevenabled=0; var nextenabled=0; var first=1; var someSelected=0; jQuery("#legislation_versions option").each(function(){ if(someSelected) prevenabled=1; if(jQuery(this).attr('selected')){ if(!first) nextenabled=1; someSelected=1; } first=0; optionsCount++; }); if(!prevenabled){ jQuery('.law-navigation .prev').addClass('disabled'); }else{ jQuery('.law-navigation .prev').removeClass('disabled'); } if(!nextenabled){ jQuery('.law-navigation .next').addClass('disabled'); }else{ jQuery('.law-navigation .next').removeClass('disabled'); } if(optionsCount>1){ jQuery('.law-navigation').show(); jQuery('.lawtreebuttons').show(); jQuery('#showlawchanges').hide(); jQuery('#hidelawchanges').show(); // if(jQuery('#hidelawchanges').css('display')=='none') jQuery('#showlawchanges').show(); } jQuery('#legislation_versions').change(function(){ document.location=GetPortalUriLink(jQuery('#legislation_versions').val())+document.location.hash; }); jQuery('.law-navigation .next').click(function(){ var previous=''; jQuery("#legislation_versions option").each(function(){ var thisVal=jQuery(this).val(); if(jQuery('#legislation_versions').val()==thisVal){ if(previous!='') document.location=GetPortalUriLink(previous)+document.location.hash; } previous=thisVal; }); }); jQuery('.law-navigation .prev').click(function(){ var useNext=0; jQuery("#legislation_versions option").each(function(){ var thisVal=jQuery(this).val(); if(useNext==1){ document.location=GetPortalUriLink(thisVal)+document.location.hash; useNext=0; } if(jQuery('#legislation_versions').val()==thisVal) useNext=1; }); }); }); jQuery('#versions-timeline-container').load('/searchcontent.phtml?action=fulsoftGetDocumentVersionsTimeline', {id : 'OhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjtI87CZoeZ1uVdaLTRYHmJQ', ctx: getHashParameter('ctx')}, function(){ jQuery('.lawtreebuttons').show(); if (jQuery("#versions-timeline > ul li").length>0 & jQuery('#showlawchanges').css('display')=='none' & jQuery('#hidelawchanges').css('display')=='none'){ jQuery('#showlawchanges').hide(); jQuery('#hidelawchanges').show(); } activated = 0; jQuery('#docBodyTabs').tabs({ activate: function(event,ui){ activated = jQuery('#docBodyTabs').tabs('option','active'); if (activated==0){ if ('pushState' in history){ history.pushState('', document.title, window.location.pathname+window.location.search); }else{ window.location.hash=''; } }else{ window.location.hash=ui.newPanel.attr('id'); } fixTabsOnScroll('#docBodyTabs .ui-tabs-nav','#documentHeading','200','fixed','#documentHeading h1','#contentPartTextWithoutVersions','#docBodyTabs',activated); var top = jQuery('#searchcontent').offset().top-jQuery('#navig_bar').height();jQuery('html,body').animate({scrollTop: top}, 'fast'); } }); fixTabsOnScroll('#docBodyTabs .ui-tabs-nav','#documentHeading','200','fixed','#documentHeading h1','#contentPartTextWithoutVersions','#docBodyTabs',activated); }); if(jQuery('#hidelawchanges').css('display')!='none') jQuery('.fulsoft-strike').show(); if (typeof('initFontsize')!='undefined'){ initFontsize(); } if (typeof window.initLawChangesCell=='function'){ initLawChangesCell(); } } jQuery(function(){lawPageLoaded();}); var dontReact=0; var selectLawTreeItem=''; function lawtopdf(){ var ctx=getHashParameter('ctx'); var changes=0; if(jQuery('#hidelawchanges').css('display')!='none') changes=1; link='/searchcontent.phtml?action=lawtopdf&incl_changes='+changes+'&uri=OhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjtI87CZoeZ1uVdaLTRYHmJQ&ctx='+ctx; window.open(link); } function lawpageload(){ if(dontReact){ dontReact=0; return 0; } var ctx=getHashParameter('ctx'); if (ctx==''){ } if(ctx!=''){ selectLawTreeItem=currentLaw+'_ctx='+ctx; var ar=currentLaw.split("_"); var link=ar[0]+'_'+ar[1]+'_ctx='+ctx; selectLawDocument(link); } } jQuery(function(){ jQuery('.fulsoft-strike').show(); jQuery('.deltext').show(); if (typeof(jQuery.historyInit)=='function') jQuery.historyInit(lawpageload); jQuery('#showlawchanges').click(function(){ jQuery('#hidelawchanges').show(); jQuery('#showlawchanges').hide(); law_tree.deleteChildItems(0); law_tree.loadXML(sourcefilelaw+'&showchanges=1',function(){ if (typeof ToggleAjaxHighlight!='undefined' && jQuery('#highLightHandle1').text()=='') ToggleAjaxHighlight('highLightHandle1'); jQuery('.fulsoft-strike').show(); jQuery('.deltext').show(); }); }); jQuery('#hidelawchanges').click(function(){ jQuery('#showlawchanges').show(); jQuery('#hidelawchanges').hide(); law_tree.deleteChildItems(0); law_tree.loadXML(sourcefilelaw+'&showchanges=0',function(){ if (typeof ToggleAjaxHighlight!='undefined' && jQuery('#highLightHandle1').text()=='') ToggleAjaxHighlight('highLightHandle1'); jQuery('.fulsoft-strike').hide(); jQuery('.deltext').hide(); }); }); }); function lawUriLinksLoaded(type){ if (type==3){ jQuery('#judicalSourceSelect input').change(function(){ var enabledCheckboxesCount = jQuery('#judicalSourceSelect input:enabled').length; var checkedCheckboxesCount = jQuery('#judicalSourceSelect input:checked').length; if (enabledCheckboxesCount==checkedCheckboxesCount+1 && jQuery(this).not(':checked').length==1){ jQuery('#judicalSourceSelect input:enabled').removeAttr('checked'); jQuery(this).prop('checked',true); } jQuery('#judicalSourceSelect input').each(function(){ var sourceId = jQuery(this).attr('id'); if (jQuery(this).is(':checked')){ jQuery(this).siblings('label[for='+sourceId+']').addClass('sourceInputChecked'); jQuery('.lawUriLinks[rel=3] div.'+sourceId).show().parent('div').show(); }else{ jQuery(this).siblings('label[for='+sourceId+']').removeClass('sourceInputChecked'); jQuery('.lawUriLinks[rel=3] div.'+sourceId).hide(); jQuery('.lawUriLinks[rel=3] div.lawUriLinksCtx').each(function(){ if (jQuery(this).children(':visible').length<2){ jQuery(this).hide(); } }); } }); }); } }
http://kraken.slv.cz/III.US544/17
2017-11-24T04:02:32
[ " soud ", " čl. 87", " čl. 2", " čl. 4", " čl. 79", " soud ", " § 10", " § 14", " zákona č. 59", " § 469", " soud ", " § 4", " zákona č. 359", " čl. 79", " § 503", " § 888", " § 820", " § 10", " § 14", " zákona č. 359", " soud ", " zákona č. 182", " § 72", " čl. 87", " § 72", " čl. 79", " § 4", " zákona č. 359", " soud ", " § 43" ]
III. ÚS 544/17 III.ÚS 544/17 ze dne 4. 4. 2017 Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti statutárního města Olomouc - Magistrátu města Olomouc, sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti části výroku II vymezené odstavci 3 až 5 rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. listopadu 2016 č. j. 70 Co 190/2016-1352 a výroku VI až IX rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. prosince 2015 č. j. 39 Nc 27/2012-1167, takto: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že obecné soudy porušily ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 79 odst. 1 Ústavy. Současně stěžovatel požádal Ústavní soud, aby odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud"). 2. Napadenými výroky shora označeného rozsudku Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") bylo ve věci péče o nezletilého A. K. (dále jen "nezletilý"), zastoupeného stěžovatelem, resp. Magistrátem města Olomouc (dále jen "Magistrát"), rozhodnuto, že otec L. K. (dále jen "otec") je oprávněn stýkat se s nezletilým vždy (s určitými výjimkami) každý kalendářní týden v pondělí od 15 do 17 hodin bez účasti matky M. O. (dále jen "matka") v prostorách Střediska sociální prevence v Olomouci (dále jen "Středisko") za asistence opatrovníka nebo jím pověřené osoby (výrok VI), že k předání a převzetí nezletilého bude docházet před budovou Střediska (výrok VII), že matka je povinna nezletilého ke styku s otcem řádně připravit a ve stanovenou dobu na stanoveném místě jej předat (výrok VIII) a otec je povinen respektovat při styku pokyny opatrovníka nebo jím pověřené osoby a po ukončení styku nezletilého předat zpět matce (výrok IX). Okresní soud v této souvislosti poukázal na ustanovení § 10 odst. 3 písm. b) až d) a § 14 odst. 2 písm. d) zákona č. 59/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona č. 359/1999 Sb."), s tím, že povinností stěžovatele je i poskytování asistence při "jinak problematickém" styku mezi dítětem a rodičem, přičemž odmítl stěžovatelovu námitku, že nemá dostatek pracovníků, a to z důvodu, že danou povinnost je třeba vyvodit přímo ze zákona a že je povinen realizaci asistence zajistit. 3. Napadeným výrokem II rozsudku krajského soudu byl k odvolání otce i stěžovatele změněn rozsudek okresního soudu mj. ve výrocích VI až IX tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým (s určitými výjimkami) každé pondělí v době od 15 do 17 hodin bez přítomnosti matky v prostorách Střediska a za asistence orgánu sociálně-právní ochrany dětí - Magistrátu nebo za asistence jím pověřené jiné osoby, matce bylo uloženo nezletilého ke styku s otcem řádně připravit a otci předat za přítomnosti asistující osoby, a otci bylo uloženo respektovat při realizaci styku pokyny asistující osoby a předat nezletilého zpět matce za přítomnosti asistující osoby. V odvolání stěžovatel poukázal na to, že stanovení této povinnosti je v rozporu s § 469 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), podle kterého lze magistrát považovat za procesní subjekt - opatrovníka nezletilého a v rámci soudního řízení mu lze ukládat povinnosti jen ve vztahu k probíhajícímu řízení. Krajský soud se se závěry okresního soudu ztotožnil, pouze změnil jeho usnesení tak, že se daná povinnost ukládá nikoliv opatrovníkovi, ale orgánu sociálně-právní ochrany dětí - Magistrátu. 4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že je nutno ho (Magistrát) ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. považovat za orgán sociálně-právní ochrany dětí, kterému podle čl. 79 odst. 1 Ústavy přísluší vykonávat působnost v rozsahu stanoveném zákonem. Ze žádného právního předpisu však neplyne povinnost tohoto orgánu být přítomen (prostřednictvím svých zaměstnanců) u tzv. asistovaného styku mezi rodičem a nezletilým dítětem, účasten u styku může být pouze na základě rozhodnutí soudu v rámci výkonu rozhodnutí podle § 503 odst. 1 písm. c) z. ř. s. 5. V této souvislosti stěžovatel argumentoval, že právo dítěte stýkat se s rodičem je upraveno v § 888 občanského zákoníku. Toto ustanovení upravuje mj. možnost soudu pro úpravu styku určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i osoby, které se smějí, případně nesmějí styku účastnit, nemůže však stanovit, kdo se styku vedle rodiče účastnit musí. V jiných ustanoveních občanského zákoníku (konkrétně § 820 odst. 1) se orgánu sociálně-právní ochrany dětí tato povinnost výslovně ukládá. Z toho stěžovatel vyvodil, že mu obecné soudy pro potřebu úpravy asistovaného styku stanovily povinnost nikoliv aplikací zákonného ustanovení upravujícího povinnosti správního úřadu v rámci svěřené působnosti, ale zjednodušujícím výkladem smyslu sociálně-právní ochrany dětí, přičemž jde o nepřípustné užití analogie v rámci veřejného práva, v tomto případě upravujícího působnost orgánu moci výkonné, resp. o svévolný výklad § 10 odst. 3 písm. b) až d) a § 14 zákona č. 359/1999 Sb., který nepřípustně rozšiřuje působnost orgánu moci výkonné. 6. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není. 7. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. 8. Z citovaného ustanovení plyne, že ústavní stížnost může podat jen fyzická nebo právnická osoba, jiné subjekty toto oprávnění nemají, což platí rovněž pro stát, resp. orgány veřejné moci od něj vyvozené, jestliže vystupují ve svém mocenském postavení. Byla-li ústavní stížnost podána Magistrátem jako orgánem sociálně-právní ochrany dětí s tvrzením, že napadenými soudními rozhodnutími došlo k zasahování do působnosti správního úřadu, resp. orgánu moci výkonné (a bez uvedení konkrétního základního ústavně zaručeného práva či svobody, jež měly být porušeny), pak zjevně nejde o osobu, jež by byla procesně legitimována k podání ústavní stížnosti. 9. Jestliže stěžovatel daný návrh učinil jako obec - právnická osoba, pak takový subjekt nebyl účastníkem daného soudního řízení, a stěžovatel ani z této své pozice netvrdil, že by napadená soudní rozhodnutí představovala tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, a především že by napadenými soudními rozhodnutími bylo porušeno nějaké konkrétní základní právo či svoboda, jež jsou mu ústavně zaručeny. Možno dodat, že pokud by zde stěžovatel vystupoval jako územní samosprávný celek dotčený na svém právu na samosprávu, pak oprávnění k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu svědčí zastupitelstvu; tuto eventualitu lze však vyloučit, neboť stěžovatel v ústavní stížnosti - s poukazem na čl. 79 odst. 1 Ústavy a § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. - tvrdil (jak již bylo výše zmíněno), že napadenými soudními rozhodnutími došlo k zasahování do působnosti správního úřadu. 10. Zbývá tedy (hypoteticky) možnost, že ústavní stížnost stěžovatel podal v pozici opatrovníka nezletilého, tedy jeho jménem. Tato skutečnost však ze záhlaví ústavní stížnosti neplyne, a nelze to jakkoliv vyvodit ani z jejího obsahu, neboť v ní stěžovatel namítl, že mu, jakožto orgánu sociálně-právní ochrany dětí, byla obecnými soudy uložena povinnost nad rámec zákona. 11. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. 12. Vzhledem k "neprojednatelnosti" ústavní stížnosti poté nebylo možné ani odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí krajského soudu; tento návrh, jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti.
http://kraken.slv.cz/21Cdo2671/2007
2018-07-17T00:43:14
[ " soud ", " § 46", " § 46", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " § 240", " § 237", " § 229", " § 229", " § 229", " soud ", " § 241", " § 237", " zákona č. 65", " § 364", " zákona č. 262", " soud ", " soud ", " soud ", " § 35", " § 73", " § 74", " § 75", " § 53", " § 46", " § 46", " § 53", " § 46", " § 243", " § 224", " § 151" ]
21 Cdo 2671/2007 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce I. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. M., spol. s r.o., zastoupenému JUDr. Ing. J. P., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 328/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 16. ledna 2007, č.j. 36 Co 401/2006-40, takto: Dopisem ze dne 30. 6. 2005 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává podle § 46, písm. f) zákoníku práce výpověď z pracovního poměru ke dni 30. 6. 2005. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že dne 30. 6. 2005 jednatel společnosti prováděl kontrolu úkolů, které zadal žalobci (zavedení evidenčních listů ke každé formě a jejich průběžné vyplňování). Úkoly žalobce nesplnil, přesto jednateli společnosti sdělil, že listy jsou zavedeny. Žalobce do listů však vypsal pouze název a číslo formy. Popsaným jednáním měl žalobce po několikáté porušit pracovní kázeň . Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že nesouhlasí s tím, že by jakýmkoliv způsobem porušil pracovní kázeň . Skutečnosti, které mu byly vytýkány dne 26. 5. 2005 a 30. 6. 2005 (současně s výpovědí), nebyly pravdivé. Pracoval jako mistr nástrojárny a jeho úkolem bylo řídit chod nástrojárny, výroby a opravy forem. Od počátku pracovního poměru vykonával svoji práci řádně, pokud se vyskytovaly na pracovišti nějaké problémy, tak vždy jen běžné, které se vždy vyřešily. Použitý výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce je pouze účelový, neboť žalovaný snižuje stavy a žalobce se tak pro něj stal nadbytečným . Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 23. 2. 2006, č.j. 18 C 328/2005-20, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 5.300,- Kč k rukám advokátky a České republice na účet Okresního soudu v Děčíně na soudním poplatku 1.000,- Kč. Po provedeném dokazování měl za prokázáno, že žalobce porušil pracovní kázeň ve dnech 24. 5. 2005 a 13. 6. 2005, kdy neinformoval svého nadřízeného o splnění pracovního úkolu, příp. jeho informace nebyla pravdivá . Ve třetím případě, kdy byl žalobci dán úkol vyplnit evidenční tabulky k jednotlivým formám, se však žalobce podle názoru soudu prvního stupně porušení pracovní kázně nedopustil. Žalobce se totiž pokusil splnit uložený pracovní úkol, avšak vzhledem k nedostatečným znalostem při práci s počítačem se mu toto nezdařilo (žalobce pracuje jako mistr nástrojárny, bez bližší možnosti práce s výpočetní technikou , žalovaný blíže neudělil žalobci žádné pokyny k tomu, jak má při vyplňování evidenčních listů postupovat, žalobce vyplnil v evidenčních listech údaje, o nichž se domníval, že mají být vyplněny, a evidenci dále vedl v ruční formě). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že, jestliže zaměstnanec nemůže splnit pracovní úkol, ačkoliv se o to pokusí, pro nedostatek znalostí a pro nekonkrétnost zadání pracovního úkolu, nemůže se jednat o porušení pracovní kázně. Navíc se tak stalo v době, kdy vztahy mezi účastníky byly nedobré a žalovaný požadoval na žalobci, aby sám podal výpověď z pracovního poměru ; žalovaný měl zřejmou snahu pracovní poměr se žalobcem ukončit. Žalobce se proto soustavného, méně závažného porušování pracovní kázně nedopustil. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 16. 1. 2007, č.j. 36 Co 401/2006-40, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a že žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 1.000,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně shledal porušení pracovní kázně na straně žalobce nejen ve dnech 24. 5. 2005 a 13. 6. 2005, ale rovněž v tom, že nevyplnil nástrojové průvodky pro potřeby žalovaného. Obranu žalobce, že nevěděl, co má vyplnit, shledal odvolací soud nedůvodnou, protože z tabulky je zřejmé, že šlo především o údaj, který se týkal oprav nástrojů a jejich následné efektivity. Tato činnost souvisela s předmětem činnosti žalobce jako mistra nástrojárny. Jednalo se o opravy nástrojů používaných k práci v dílně, kterou žalobce řídil, a zadání k vyplnění nástrojových průvodek je naprosto jednoznačné. Žalobce tak v době necelých 6 týdnů zaviněně porušil své pracovní povinnosti ve třech případech. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že minimálně ve třetím případě se porušení pracovní kázně nedopustil . Tabulku, kterou mu zaměstnavatel zadal vypracovat, měl zhotovit na starém počítači z roku 1991, se kterým bylo obtížné pracovat, navíc žalobce práci na počítači neovládal. Tabulky, které vytvořil, se zaměstnavateli nelíbily, proto zaměstnavatel sám zhotovil nové, které měl žalobce je vyplňovat. Vyplnil však pouze údaje, které mu byly známé, ostatní nevěděl, proto vedl dosud zavedenou evidenci ručně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o tabulku, která se u žalovaného teprve zaváděla, byla pro žalobce nesrozumitelná, proto mu mohl zaměstnavatel dát jasný pokyn, jak tuto tabulku vyplnit. Dovolatel dále poukazuje na tu skutečnost, že druhá a třetí výtka za porušení pracovní kázně mu byla udělena ke dni 30. 6. 2005, tedy v den, kdy dostal výpověď. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se nezabýval stupněm intenzity porušování pracovní kázně, dosavadním postojem žalobce k plnění pracovních úkolů, když po dobu více než dvou let plnil svěřené úkoly řádně, nezabýval se tím, že žalovanému žádná škoda nevyplněním tabulky nevznikla, a nakonec, že odvolací soud řádně nezhodnotil dobu, v níž k předmětným výtkám ze strany žalovaného došlo (žalovaný rozsáhleji propouštěl zaměstnance). Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto, neboť informace, které měl žalobce vyplňovat nelze považovat za nesrozumitelné pro mistra nástrojárny, když byly pouze popisné povahy a souvisely s prováděnými pracemi. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 240 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, a je-li dovolání přípustné, lze přihlédnout též k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu především z důvodů uplatněných v dovolání žalobce. Podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (a tak je tomu v projednávané věci), podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat vzhledem k tomu, že žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru dopisem ze dne 30. 6. 2005 podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění do 30. 6. 2005, tedy do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 253/2005 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce (srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) - dále jen zák. práce . O soustavné méně závažné porušování pracovní kázně se jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost (srov. též rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 1992, sp. zn. 6 Cdo 1/92, uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1994). O soustavné porušování pracovní kázně z hlediska přiměřené časové souvislosti jde tehdy, navazuje-li jedno porušení pracovní kázně na druhé (další) tak (v takovém časovém intervalu), že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení pracovní kázně. Žalobce v dovolání nezpochybňuje závěry soudů, že pracovní kázeň porušil dne 24. 5. 2005 a 13. 6. 2005. Zpochybňuje však závěr odvolacího soudu, že pracovní kázeň porušil také dne 30. 6. 2005, jak je mu vytýkáno ve výpovědi z pracovního poměru z téhož dne, tím, že v evidenčních listech forem, které projdou nástrojárnou, vypsal pouze název a číslo formy. Namítá, že ostatní nevěděl, proto vedl dosud zavedenou evidenci ručně . Odvolací soud vyšel z toho, že zadání k vyplnění nástrojových průvodek [s kolonkami: název nástroje, číslo nástroje, rok výroby, poslední G., číslo dokladu, dále v části a) datum přistavení nástroje/číslo zakázky, popis závady, oprava ukončena, poznámka (počet zkoušek na stroji), a v části b) číslo zakázky, celkový počet odpracovaných hodin, vyúčtováno komu a vyúčtování provedl] je naprosto jednoznačné. Dovolací soud s tímto posouzením povinnosti zadané žalobci souhlasí. Byl-li žalobce zařazen jako mistr nástrojárny , musel být bez jakékoli další průpravy (i s ohledem na délku jeho praxe) schopen požadované údaje vyplnit. Proto je správný i závěr odvolacího soudu, že tím, že žalobce tyto nástrojové průvodky podle požadavků (předepsaných kolonek) nevyplňoval, porušil pracovní kázeň. Souhlasit nelze ani s námitkou dovolatele, že se odvolací soud nezabýval stupněm intenzity zjištěného porušení pracovní kázně. Povinnost dodržovat pracovní kázeň patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 35 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy, pracovním řádem (zejména ustanoveními § 73, § 74 a § 75 zák. práce), pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovní kázně právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným, méně závažným porušením pracovní kázně, závažným porušením pracovní kázně a porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Porušení pracovní kázně nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je jak vyplývá z ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) a § 46 odst. 1 písm. f), části věty před středníkem, zák. práce důvodem, k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru. Zákoník práce rozlišuje - jak vyplývá z jeho ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) a § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce - mezi porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, závažným porušením pracovní kázně a méně závažným porušením pracovní kázně. Nižší stupeň intenzity porušení pracovní kázně než je méně závažné porušení zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní kázně, je proto vždy méně závažným porušením pracovní kázně. Méně závažná porušení pracovní kázně jsou podle ustanovení § 46 odst.1 písm. f) části věty za středníkem zák. práce důvodem k výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, jde-li o soustavné zaviněné porušování pracovních povinností a byl-li zaměstnanec v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpovědi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 3019/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, pod pořadovým číslem 56). Pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 6. 2005 pro soustavné, méně závažné porušování pracovní kázně je proto zcela nerozhodné, jakého stupně intenzity jednotlivá porušení pracovní kázně dosáhla; každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní kázně, je vždy méně závažným porušením pracovní kázně. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem, neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
https://rejstriky.finance.cz/firma-autocont-a-s-04308697
2019-10-15T14:39:29
[ " soud ", " § 475", " § 21", " § 475", " § 21", " soud ", " zákona č. 101" ]
AUTOCONT a.s. Ostrava IČO 04308697 kontakty (15.10.2019) | Finance.cz AUTOCONT a.s. Ostrava IČO: 04308697 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu AUTOCONT a.s., která sídlí v obci Ostrava a bylo jí přiděleno IČO 04308697. Firma s názvem AUTOCONT a.s. se sídlem v obci Ostrava byla založena v roce 2015. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 10 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob , Výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení a další. Základní údaje o AUTOCONT a.s. IČO: 04308697 Krajský soud v Ostravě 1.2.2018 Akciová společnost 11.8.2015 V důsledku fúze sloučením došlo k zániku společností (1) AutoCont CZ a.s., IČO 47676795, se sídlem Hornopolní 3322/34, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ostravě, v oddílu B, vložce číslo 814, (2) A utoCont Holding a.s., IČO 27805786, se sídlem Hornopolní 3322/34, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ostravě, v oddílu B, vložce číslo 3267 a (3) MIUS a.s., IČO 25035983, se sídlem U nádraží 954/3, 415 01 Teplice, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v oddílu B, vložce číslo 1097, s přechodem veškerého jejich jmění na nástupnickou společnost BYW Czech, a.s. (nově, po zápisu fúze do obchodního rejstříku, s obchodn í firmou AUTOCONT a.s.), IČO 04308697, se sídlem Hornopolní 3322/34, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Ostravě v oddílu B, vložce č. 11012. 1.9.2018 Valná hromada přijala dne 28.11.2017 toto rozhodnutí: 1. základní kapitál společnosti se zvyšuje výlučně peněžitými vklady o 5 600 000,-- Kč (pět milionů šest set tisíc korun českých), vydáním 56 (padesáti šesti) kusů nových nekótovaných kmenových akcií z nějících na jméno, vydávaných v listinné podobě, každé o jmenovité hodnotě 100 000,-- Kč (jedno sto tisíc korun českých); upisování nad ani pod částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu se nepřipouští 2. celkový emisní kurs nových akcií se určuje čá stkou 234 800 000,-- Kč (dvě stě třicet čtyři miliony osm set tisíc korun českých); tj. emisní kurz jedné akcie je 4 192 857,14 Kč (čtyři miliony sto devadesát dva tisíce osm set padesát sedm korun českých čtrnáct haléřů) 3. všechny nové akcie budou nabíd nuty k upsání předem určenému zájemci společnosti KKCG Investments AG, zapsané ve švýcarském rejstříku společností pod číslem CHE-271.643.388, se sídlem Kapellgasse 21, 6004 Lucern, Švýcarská konfederace 4. ostatní způsoby upsání akcií uvedené v ustanoven í § 475 písm. d) ZOK se vylučují 5. lhůta pro upsání nových akcií se určuje na 15 (patnáct dnů) a začíná běžet okamžikem přijetí tohoto rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, místem upisování jsou prostory kanceláře Clifford Chance Prague LLP, organiza ční složka, na adrese Jugmannova 745/24, 110 00 Praha 1, Nové Město 6. valná hromada souhlasí se započtením pohledávky společnosti proti akcionáři KKCG Investments AG na úhradu emisního kursu upsaných nových akcií v částce 234 800 000,-- Kč (dvě stě třic et čtyři miliony osm set tisíc korun českých) proti pohledávce akcionáře KKCG Investments AG za společností ze smlouvy o postoupení pohledávky na zaplacení části kupní ceny za prodej akcií společnosti AutoCont Holding ve výši 234 800 000,-- Kč (dvě stě tř icet čtyři miliony osm set tisíc korun českých (ze smlouvy o prodeji a koupi akcií, kterou došlo k převodu akcií ve společnosti AutoCont Holding a.s.) ) 7. představenstvo společnosti je povinno na náklady společnosti vypracovat a při upsání akcií doručit předem určenému zájemci návrh dohody o započtení pohledávek 8.valná hromada podle § 21 odst. 3 ZOK schvaluje návrh smlouvy o započtení, který je přílohou notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady. 30.11.2017 - 30.11.2017 Valná hromada přijala dne 28.11.2017 toto rozhodnutí: 1. základní kapitál společnosti se zvyšuje výlučně peněžitými vklady o 2 400 000,-- Kč (dva miliony čtyři sta tisíc korun českých), vydáním 24 (dvaceti čtyř) kusů nových nekótovaných kmenových akcií zn ějících na jméno, vydávaných v listinné podobě, každé o jmenovité hodnotě 100 000,-- Kč (jedno sto tisíc korun českých); upisování nad ani pod částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu se nepřipouští 2. celkový emisní kurs nových akcií se určuje čás tkou 161 861 401,-- Kč (jedno sto šedesát jeden milion osm set šedesát jeden tisíc čtyři sta jedna koruna česká); emisní kurz jedné akcie je 6 744 225,04 Kč (šest milionů sedm set čtyřicet čtyři tisíce dvě stě dvacet pět korun českých čtyři haléře) 3. vše chny nové akcie budou nabídnuty k upsání předem určenému zájemci společnosti BJOORGEA, a.s., IČO 24306771, se sídlem Antala Staška 1859/34, Krč, 140 00 Praha 4, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddílu B, vložce číslo 18233 4. ostatní způsoby upsání akcií uvedené v ustanovení § 475 písm. d) ZOK se vylučují 5.lhůta pro upsání nových akcií se určuje na 15 (patnáct dnů) a začíná běžet okamžikem přijetí tohoto rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, místem upisování jsou prost ory kanceláře Clifford Chance Prague LLP, organizační složka, na adrese Jugmannova 745/24, 110 00 Praha 1, Nové Město 6. valná hromada souhlasí se započtením pohledávky společnosti proti akcionáři BJOORGEA, a.s., na úhradu emisního kursu upsaných nových a kcií v částce 161 861 401,-- Kč (jedno sto šedesát jeden milion osm set šedesát jeden tisíc čtyři sta jedna koruna česká) proti pohledávce akcionáře BJOORGEA, a.s., za společností na zaplacení části kupní ceny ve výši 161 861 401,-- Kč (jedno sto šedesát jeden milion osm set šedesát jeden tisíc čtyři sta jedna koruna česká) za prodej akcií společnosti AutoCont Holding a.s., se sídlem Hornopolní 3322/34, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, IČO 27805786, podle smlouvy o prodeji a koupi akcií, kterou došlo k p řevodu akcií ve společnosti AutoCont Holding a.s., vlastněných akcionářem BJOORGEA, a.s., na společnost BYW Czech, a.s.; 7. představenstvo společnosti je povinno na náklady společnosti vypracovat a při upsání akcií doručit předem určenému zájemci návrh d ohody o započtení pohledávek 8. valná hromada podle § 21 odst. 3 ZOK schvaluje návrh smlouvy o započtení, který je přílohou notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady. 30.11.2017 - 30.11.2017 Aktuální kontaktní údaje AUTOCONT a.s. Kontakty na AUTOCONT a.s. IČO: 04308697 Hornopolní 3322/34 , Ostrava 702 00 3.1.2018 Vinohradská 1511/230 , Praha 100 00 16.11.2017 - 3.1.2018 V celnici 1031/4 , Praha 110 00 11.8.2015 - 16.11.2017 Hornopolní 3322/34, Ostrava 702 00 Obory činností AUTOCONT a.s. IČO: 04308697 činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence 2.10.2018 výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení 2.10.2018 poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob 6.6.2018 Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor 11.8.2015 Hornopolní 3322/34 , Ostrava 702 00 1012034577 Mírové náměstí 3057 , Teplice 415 01 1012386147 Líbalova 2348/1 , Praha 149 00 1012386091 Koželužská 945/31 , Olomouc 779 00 1012385973 1012386155 1012385981 Jablonského 2091/6 , Ostrava 709 00 1012385990 I. Veselkové 271 , Zlín 763 02 1012386163 Kafkova 1486/5 , Ostrava 702 00 1012386007 nám. Republiky 288/42 , Žďár nad Sázavou 591 01 1012386171 Duhová 425/1 , Praha 140 00 1012386104 Kafkova 1853/3 , Ostrava 702 00 1012386023 Kpt. Jaroše 103/23 , Boskovice 680 01 1012385892 Nemocniční 1006/10 , Ostrava 702 00 1012386031 Na Jarově 2424/2 , Praha 130 00 1012386112 1012385914 Kounicova 966/67 , Brno 602 00 1012385906 Jihlavská 318 , Havlíčkův Brod 580 01 1012385922 Romana Havelky 4957/5 , Jihlava 586 01 1012385931 Nemocniční 987/12 , Ostrava 702 00 1012386040 Za Brumlovkou 266/2 , Praha 140 00 1012386121 Sokolovská 996/130 , Karlovy Vary 360 05 1012385949 1012386058 Politických vězňů 559 , Kolín 280 02 1012385957 Nám. Míru 22 , Smiřice 503 03 1012386139 Londýnská 51/2 , Liberec 460 01 1012385965 Rokycanova 2730 , Pardubice 530 02 1012386074 Sochorova 3178/23 , Brno 616 00 1012386180 1012386082 Vedení firmy AUTOCONT a.s. IČO: 04308697 Společnost zastupuje představenstvo. Za společnost jednají společně dva členové představenstva, z nichž alespoň jeden je člen představenstva třídy B nebo samostatně kterýkoliv člen představenstva při: a) právním jednání vůči zaměstnancům společnosti souvisejícím s plněním nepřekračujícím 2.000.000,-- Kč (dva miliony korun českých)/ročně, včetně uzavírání pracovních smluv, s výjimkou sjednávání odstupného nad rámec stanovený zákonem nebo jakýchkoliv kon kurenčních doložek; b) právním jednání týkajícím se smluv uzavíraných v rámci běžného obchodního styku při provozu závodu společnosti s odběrateli a dodavateli, zejména smluv o odběru a dodávkách zboží a služeb a reklamních smluv, ze kterých nemohou společnosti vzniknout záv azky převyšující 15.000.000,-- Kč (patnáct milionů korun českých) bez DPH v každém jednotlivém případě, včetně činění návrhů na uzavření takových smluv (nabídek) a jejich akceptace; c) právním jednání týkajícím se účastí v zadávacích řízeních podle zvláštního zákona a zvláštních způsobů uzavírání smluv v rámci obchodní činnosti společnosti, ze kterých nemohou společnosti vzniknout závazky převyšující 30.000.000,-- Kč (třicet milionů korun českých) bez DPH v každém jednotlivém případě. 1.11.2018 Společnost zastupuje představenstvo. Za společnost jednají: - společně předseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva třídy B, pokud je předsedou představenstva člen představenstva třídy A; - společně předseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva, pokud je předsedou představenstva člen představenstva třídy B; - společně místopředseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva třídy B, pokud je místopředsedou představenstva člen představenstva třídy A; - společně místopředseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva, pokud je místopředsedou představenstva člen představenstva třídy B; - společně tři členové představenstva, pokud není zvolen předseda představenstva ani místopředseda představenstva, nebo funkce předsedy představenstva a místopředsedy představenstva z jakéhokoliv důvodu zanikla; nebo - samostatně kterýkoliv člen představenstva při: (a) právním jednání vůči zaměstnancům společnosti; (b) při právním jednání týkajícím se smluv uzavíraných v rámci běžného obchodního styku při provozu závodu společnosti s odběrateli a dodavateli, zejména smluv o odběru a dodávkách zboží a služeb a reklamních smluv, včetně činění návrhů na uzavření takový ch smluv (nabídek) a jejich akceptace; (c) při dalším právním jednání týkajícím se účastí v zadávacích řízeních podle zvláštního zákona a soukromoprávních veřejných soutěžích v rámci obchodní činnosti společnosti. 3.9.2018 - 1.11.2018 Společnost zastupuje představenstvo. Za společnost jednají společně: (i) předseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva třídy B, pokud je předsedou představenstva člen představenstva třídy A; (ii) předseda představenstva a kterýkoliv jiný č len představenstva, pokud je předsedou představenstva člen představenstva třídy B; (iii) místopředseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva třídy B, pokud je místopředsedou představenstva člen představenstva třídy A; (iv) místopředseda pře dstavenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva, pokud je místopředsedou představenstva člen představenstva třídy B; nebo (v) tři členové představenstva, pokud není zvolen předseda představenstva ani místopředseda představenstva, nebo funkce předsedy př edstavenstva a místopředsedy představenstva z jakéhokoliv důvodu zanikla. 30.11.2017 - 3.9.2018 Společnost zastupuje představenstvo. Za společnost jednají společně: - předseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva třídy B, pokud je předsedou představenstva člen představenstva třídy A; - předseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva, pokud je předsedou představenstva člen představenstva třídy B; - místopředseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva třídy B, pokud je místopředsedou představenstva člen představenstva třídy A; - místopředseda představenstva a kterýkoliv jiný člen představenstva, pokud je místopředsedou představenstva člen představenstva třídy B; nebo - tři členové představenstva, pokud není zvolen předseda představenstva ani místopředseda představenstva, nebo funkce předsedy představenstva a místopředsedy představenstva z jakéhokoliv důvodu zanikla. 16.11.2017 - 30.11.2017 Společnost zastupuje představenstvo. Za představenstvo jedná předseda představenstva samostatně. 11.8.2015 - 16.11.2017 Martin Grigar 16.11.2017 Jaroslav Biolek 16.11.2017 Chudčická 1310/8, Brno 635 00 Martin Chromec 16.11.2017 Ondřej Matuštík 13.2.2018 Michal Tománek 1.11.2018 Jeseniova 500/8, Praha 130 00 Ing. Milan Sameš 1.11.2018 Jiráskova 400, Bakov nad Jizerou 294 01 Martin Stejskal 1.11.2018 Havlíčkova 743, Bílovice nad Svitavou 664 01 Nela Seidlová 11.8.2015 - 26.11.2016 Nela Parađina 26.11.2016 - 16.11.2017 od 11.8.2015 do 26.9.2017 Jakub Sokol 16.11.2017 - 13.2.2018 od 26.9.2017 do 28.11.2017 Michal Tománek 16.11.2017 - 1.11.2018 JUDr. Josef Novotný 13.2.2018 Jaromír Babinec 13.2.2018 Rytířova 809/4, Praha 143 00 Petra Čápová 11.8.2015 - 13.7.2016 od 11.8.2015 do 24.6.2016 Klára Janovská 13.7.2016 - 16.11.2017 od 24.6.2016 do 26.9.2017 Dr. E. Beneše 1186, Sezimovo Ústí 391 01 JUDr. Josef Novotný 16.11.2017 - 13.2.2018 Ing. Pavel Šaroch 16.11.2017 - 13.2.2018 do 13.2.2018 Jaromír Babinec 16.11.2017 - 13.2.2018 Martin Stejskal 16.11.2017 - 1.11.2018 od 26.9.2017 do 31.10.2018 Vlastimil Palata 16.11.2017 - 14.12.2018 od 26.9.2017 do 13.12.2018 Vlčická 699, Trutnov 541 02 Jakub Sokol 13.2.2018 - 14.12.2018 od 29.11.2017 do 13.12.2018 Ing. Pavel Šindelář 1.11.2018 - 14.12.2018 od 1.11.2018 do 13.12.2018 RNDr. Martin Grigar Ing. Jaroslav Biolek Ing. Milan Sameš Vlastníci firmy AUTOCONT a.s. IČO: 04308697 zakladni 11 000 000 Kč 100% 1.9.2018 zakladni 10 000 000 Kč 100% 30.11.2017 - 1.9.2018 zakladni 2 000 000 Kč 100% 11.8.2015 - 30.11.2017 Kmenové akcie na jméno 100 000 Kč 110 1.9.2018 Kmenové akcie na jméno 100 000 Kč 100 6.6.2018 - 1.9.2018 Kmenové akcie na jméno 100 000 Kč 100 30.11.2017 - 6.6.2018 Kmenové akcie na jméno 100 000 Kč 20 11.8.2015 - 30.11.2017 Sbírka Listin AUTOCONT a.s. IČO: 04308697 B 20865/SL 1 zakladatelské dokumenty, notářský zápis [Nz 228/2015] Městský soud v Praze 17.7.2015 11.8.2015 6 Hodnocení AUTOCONT a.s. Výpis dat pro firmu AUTOCONT a.s. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy AUTOCONT a.s., 4308697 na obchodním rejstříku výpis firmy AUTOCONT a.s., 4308697 na živnostenském rejstříku
https://www.decorlighting.cz/obchodni-podminky/
2020-01-22T07:50:12
[ " § 1751", " zákona č. 89", " § 1732", " čl. 4", " čl. 3", " § 2119", " § 1837", " čl. 5", " čl. 5", " § 1914", " § 2099", " § 2161", " čl. 7", " zákona č. 634", " § 1765" ]
Obchodní podmínky - decorlighting.cz Stropní/Nástěnná Závěsné objímky Fasádní/Zahradní LED svítidla STEP stmívatelné Stojací, stolní, podlahové ventilátory Doplňky k ventilátorům Vánoční LED girlandy a řetězy Venkovní vánoční LED obchodní společnosti TIRACO s.r.o. se sídlem Markova 458/7, 158 00 Praha 5 identifikační číslo: 60463805 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 26493 pro prodej zboží prostřednictvím on-line obchodu umístěného na internetové adrese www.decorlighting.cz 1.1. Tyto obchodní podmínky (dále jen „obchodní podmínky“) obchodní společnost TIRACO s.r.o., se sídlem Markova 458/7, 158 00, Praha 5 - Jinonice, identifikační číslo: 60463805, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 26493 (dále jen „prodávající“) upravují v souladu s ustanovením § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) vzájemná práva a povinnost smluvních stran vzniklé v souvislost nebo na základě kupní smlouvy (dále jen „kupní smlouva“) uzavírané mezi prodávajícím a jinou fyzickou osobou (dále jen „kupující“) prostřednictvím internetového obchodu prodávajícího. Internetový obchod je prodávajícím provozován na webové stránce umístněné na internetové adrese www.decorlighting.cz (dále jen „webová stránka“), a to prostřednictvím rozhraní webové stránky (dále jen „webové rozhraní obchodu“). 1.2. Obchodní podmínky se nevztahují na případy, kdy osoba, která má v úmyslu nakoupit zboží od prodávajícího, je právnickou osobou či osobou, jež jedná při objednávání zboží v rámci své podnikatelské činnost nebo v rámci svého samostatného výkonu povolání. 1.3. Ustanovení odchylná od obchodních podmínek je možné sjednat v kupní smlouvě. Odchylná ujednání v kupní smlouvě mají přednost před ustanoveními obchodních podmínek, se kterými jsou v rozporu. 1.4. Ustanovení obchodních podmínek jsou nedílnou součást kupní smlouvy. Kupní smlouva a obchodní podmínky jsou vyhotoveny v českém jazyce. Kupní smlouvu lze uzavřít v českém jazyce. 1.5. Znění obchodních podmínek může prodávající měnit či doplňovat. Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnost vzniklá po dobu účinnost předchozího znění obchodních podmínek. 2.2. Při registraci na webové stránce a při objednávání zboží je kupující povinen uvádět správně a pravdivě všechny údaje. Údaje uvedené v uživatelském účtu je kupující při jakékoliv jejich změně povinen aktualizovat. Údaje uvedené kupujícím v uživatelském účtu a při objednávání zboží jsou prodávajícím považovány za správné, úplné a aktuální. 2.4. Kupující není oprávněn umožnit využívání uživatelského účtu třetím osobám. Prodávající může zrušit uživatelský účet, a to zejména v případě, kdy kupující svůj uživatelský účet déle než 1 rok nevyužívá, či v případě, kdy kupující poruší své povinnost z kupní smlouvy (včetně obchodních podmínek). 3.1. Veškerá prezentace zboží umístěná ve webovém rozhraní obchodu není nabídkou, je informativního charakteru a prodávající není povinen uzavřít kupní smlouvu ohledně tohoto zboží. Ustanovení § 1732 odst. 2 občanského zákoníku se nepoužije. 3.2. Webové rozhraní obchodu obsahuje informace o zboží, a to včetně uvedení cen jednotlivého zboží. Ceny zboží jsou uvedeny včetně daně z přidané hodnoty a všech souvisejících poplatků. Ceny zboží zůstávají v platnost po dobu, kdy jsou zobrazovány ve webovém rozhraní obchodu. Tímto ustanovením není omezena možnost prodávajícího uzavřít kupní smlouvu za individuálně sjednaných podmínek. 3.5. Před zasláním objednávky prodávajícímu je kupujícímu umožněno zkontrolovat a měnit údaje, které do objednávky kupující vložil, a to i s ohledem na možnost kupujícího zjišťovat a opravovat chyby vzniklé při zadávání dat do objednávky. Objednávku odešle kupující prodávajícímu kliknutím na tlačítko „DOKONČIT OBJEDNÁVKU“. Údaje uvedené v objednávce jsou prodávajícím považovány za správné, úplné a aktuální. Prodávající neprodleně po obdržení objednávky toto obdržení kupujícímu potvrdí elektronickou poštou, a to na adresu elektronické pošty kupujícího uvedenou v uživatelském rozhraní či v objednávce (dále jen „elektronická adresa kupujícího“). 3.6. Prodávající je vždy oprávněn v závislost na charakteru objednávky (množství zboží, výše kupní ceny, předpokládané náklady na dopravu) požádat kupujícího o dodatečné potvrzení objednávky (například písemně či telefonicky). 3.7. Smluvní vztah mezi prodávajícím a kupujícím vzniká doručením, přijetím objednávky (akceptací), jež je prodávajícím zasláno kupujícímu elektronickou poštou, a to na adresu elektronické pošty kupujícího. 4.1.1. v hotovost na dobírku v místě určeném kupujícím v objednávce; 4.1.2. bezhotovostně převodem na účet prodávajícího č. 2102731882/2700, vedený u společnost Unicredit Bank a.s. (dále jen „účet prodávajícího“); 4.3. Prodávající nepožaduje od kupujícího zálohu či jinou obdobnou platbu. Tímto není dotčeno ustanovení čl. 4.1. obchodních podmínek ohledně povinnost uhradit kupní cenu zboží předem. 4.6. Prodávající je oprávněn, zejména v případě, že ze strany kupujícího nedojde k dodatečnému potvrzení objednávky dle čl. 3.6., požadovat uhrazení celé kupní ceny ještě před odesláním zboží kupujícímu. Ustanovení § 2119 odst. 1 občanského zákoníku se nepoužije. 4.9. Kupující výslovně souhlasí s možností zaslání daňového dokladu v elektronické podobě (namísto dokladu v písemné formě) na jeho elektronickou adresu. 5.1. Ode dne převzetí zboží má kupující právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě třicet (30) dnů. V případě, že předmětem kupní smlouvy je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, běží tato lhůta ode dne převzetí poslední dodávky zboží. Odstoupení od kupní smlouvy musí být prodávajícímu odesláno ve lhůtě uvedené v předchozí větě. 5.2. Pro odstoupení od kupní smlouvy může kupující využit vzorový formulář poskytovaný prodávajícím, jenž tvoří přílohu obchodních podmínek. Odstoupení od kupní smlouvy může kupující zasílat mimo jiné na adresu provozovny prodávajícího, či na adresu elektronické pošty prodávajícího [email protected]. 5.3. V případě odstoupení od smlouvy kupujícím prostřednictvím vyplnění a odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy, potvrdí prodávající kupujícímu bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho přijetí. 5.4. Kupující bere na vědomí, že dle ustanovení § 1837 občanského zákoníku, nelze mimo jiné odstoupit od kupní smlouvy o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání kupujícího nebo pro jeho osobu, od kupní smlouvy o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím, od kupní smlouvy o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit a od kupní smlouvy o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal. 5.5. Do doby převzetí zboží kupujícím, je prodávající oprávněn kdykoliv od kupní smlouvy odstoupit. V takovém případě vrátí prodávající kupujícímu kupní cenu bez zbytečného odkladu, a to bezhotovostně na účet určený kupujícím. 5.6. V případě odstoupení od kupní smlouvy dle čl. 5.1. obchodních podmínek se kupní smlouva od počátku ruší. Zboží musí být prodávajícímu vráceno do čtrnácti (14) dnů od odstoupení od smlouvy. Odstoupí-li kupující od kupní smlouvy, nese kupující náklady spojené s navrácením zboží prodávajícímu, a to i v tom případě, kdy zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou. 5.7. V případě odstoupení od smlouvy dle čl. 5.1. obchodních podmínek vrátí prodávající peněžní prostředky přijaté od kupujícího do čtrnácti (14) dnů od odstoupení od kupní smlouvy kupujícím, a to stejným způsobem, jakým je prodávající od kupujícího přijal. Prodávající je taktéž oprávněn vrátit plnění poskytnuté kupujícím již při vrácení zboží kupujícím či jiným způsobem, pokud s tím kupující bude souhlasit a nevzniknou tím kupujícímu další náklady. Odstoupí-li kupující od kupní smlouvy, prodávající není povinen vrátit přijaté peněžní prostředky kupujícímu dříve, než mu kupující zboží vrátí nebo prokáže, že zboží podnikateli odeslal. 5.8. Je-li společně se zbožím poskytnut kupujícímu dárek, je darovací smlouva mezi prodávajícím a kupujícím uzavřena s rozvazovací podmínkou, že dojde-li k odstoupení od kupní smlouvy kupujícím, pozbývá darovací smlouva ohledně takového dárku účinnost a kupující je povinen spolu se zbožím prodávajícímu vrátit i poskytnutý dárek. 5.9. Nárok na úhradu škody vzniklé na zboží je prodávající oprávněn jednostranně započíst proti nároku kupujícího na vrácení kupní ceny. 6.1. V případě, že je způsob dopravy smluven na základě zvláštního požadavku kupujícího, nebo pokud je nezbytné z důvodů na straně kupujícího dodávat zboží jinak, než bylo ve smlouvě dohodnuto, nese kupující riziko a případné veškeré dodatečné náklady spojené s tímto způsobem dopravy. 6.4. Při převzetí zboží od přepravce je kupující povinen zkontrolovat neporušenost obalů zboží a v případě jakýchkoliv závad toto neprodleně oznámit přepravci. V případě shledání porušení obalu svědčícího o neoprávněném vniknut do zásilky nemusí kupující zásilku od přepravce převzít. 6.5. Další práva a povinnost stran při přepravě zboží mohou upravit zvláštní dodací podmínky prodávajícího, jsou-li prodávajícím vydány. 7.1. Práva a povinnost smluvních stran ohledně práv z vadného plnění se řídí příslušnými obecně závaznými předpisy (zejména ustanoveními § 1914 až 1925, § 2099 až 2117 a § 2161 až 2174 občanského zákoníku). 7.2.2. se zboží hodí k účelu, který pro jeho použit prodávající uvádí nebo ke kterému se zboží tohoto druhu obvykle používá, 7.2.3. zboží odpovídá jakost nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy, 7.3. Ustanovení uvedená v čl. 7.2. obchodních podmínek se nepoužijí u zboží prodávaného za nižší cenu za vadu, pro kterou byla nižší cena ujednána, na opotřebení zboží způsobené jeho obvyklým užíváním, u použitého zboží na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou zboží mělo při převzetí kupujícím, nebo vyplývá-li to z povahy zboží. 7.7. Další práva a povinnost stran související s odpovědnost prodávajícího za vady může upravit reklamační řád prodávajícího. 8.1. K přechodu vlastnického práva k objednanému zboží z prodávajícího na kupujícího dochází až úplným uhrazením kupní ceny včetně nákladů na doručení. 8.3. Kupující může podat stížnost prostřednictvím elektronické adresy prodávajícího [email protected]. Informaci o vyřízení stížnosti kupujícího zašle prodávající na elektronickou adresu kupujícího. 8.4. Případné spory vzniklé z kupní smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím, které se nepodaří vyřešit vzájemnou dohodou lze řešit také mimosoudní cestou. Prodávající může podat návrh na mimosoudní řešení takového sporu určenému subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, kterým je: 8.5. Dozor nad oblast ochrany osobních údajů vykonává Úřad pro ochranu osobních údajů. Česká obchodní inspekce vykonává ve vymezeném rozsahu mimo jiné dozor nad dodržováním zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 8.6. Kupující tímto přebírá na sebe nebezpečí změny okolnosti ve smyslu § 1765 odst. 2 občanského zákoníku. 12.1. V případě, že vztah založený kupní smlouvou obsahuje mezinárodní (zahraniční) prvek, smluvní strany sjednávají, že tento vztah se řídí českým právem. Tímto nejsou dotčena práva spotřebitele vyplývající z obecně závazných právních předpisů. 12.2. Je-li některé ustanovení obchodních podmínek neplatné nebo neúčinné, nebo se takovým stane, namísto neplatných ustanovení nastoupí ustanovení, jehož smysl se neplatnému ustanovení co nejvíce přibližuje. Neplatnost nebo neúčinnost jednoho ustanovení není dotknutá platnost ostatních ustanovení. Změny a doplňky kupní smlouvy či obchodních podmínek vyžadují písemnou formu. 12.5. Kontaktní údaje prodávajícího: adresa pro doručování: Školní 1619, 252 28, Černošice, adresa elektronické pošty: [email protected]. Formulář pro odstoupení ke stažení zde Jednatel společnosti TIRACO s.r.o. Tento souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů dáváte společnosti TIRACO s.r.o. pro účely zasílání obchodních sdělení (marketingových nabídek) a pro činění jiných marketingových aktivit vůči Vaší osobě. Tento Váš souhlas můžete kdykoliv odvolat a obchodní sdělení Vám pak nebudou dále zasílána. Podrobnější informace o zpracování Vašich osobních údajů naleznete v odkazu výše. decorlighting.cz We are English friendly! +420 731 465 688 [email protected]
https://funfary.com/tsk7722160cdj3/odstupn%C3%A9-76-zp.html
2020-08-12T11:56:38
[ " § 76", " § 76", " zákona č. 311", " § 76", " §76", " §76", " §76", " § 76" ]
Odstupné 76 zp - zákonník práce § 76 odstupné (1) zamestnancovi, s ktorým Odstupné 76 zp Odstupné predstavuje kompenzáciu za stratu zamestnania bez zavinenia zamestnanca. Odstupné môže zamestnanec dostať aj z iných dôvodov, ktoré sú nad rámec zákona a priznáva ich kolektívna.. Čo sa týka odstupného (§ 76 ZP), situácia sa líši v závislosti od toho, akým spôsobom sa pracovný pomer ak sa pracovný pomer skončí výpoveďou zo strany zamestnanca, nárok na odstupné.. 1 ZP. Nárok na odstupné vzniká na základe § 76 ods. 1 zákona č. 311/2001 Z.z. Zákonníka práce (ďalej len Zákonník práce): Zamestnancovi, s ktorým zamestnávateľ skončí pracovný pomer.. Odstupné (§ 76 Zákonník práce). 9_LINEARNE A KVADRATICKE ROVNICE.pdf. 4_ČÍSELNÉ MNOŽINY.pdf Odstupné ze zákona náleží při skončení pracovního poměru, kdy byly důvodem U prvních třech důvodů ukončení pracovního poměru je odstupné rozčleněno podle délky pracovního poměru Zmyslom poskytovania odstupného, tak ako upravuje § 76 ZP, je určitá satisfakcia poskytovaná zamestnancovi zo strany Odstupné je koncipované ako peňažné plnenie, ktoré by vám malo.. - v určitých prípadoch skončenia pracovného pomeru máte nárok na odstupné (ZP §76)? - môžete v určitých prípadoch dostať až �� mesačné odstupné (ZP §76 odst.3) 2 ZP. Článok 3 Zmena kolektívnej zmluvy. 1. KZ a jej rozsah sa môžu meniť len po dohode jej zmluvných strán na základe písomného návrhu na zmenu KZ jednou zo zmluvných strán External-identifier. urn:X-perma:76ZP-GHBL. Firstfiledate. Identifier. perma_cc_76ZP-GHBL. Lastfiledate Ukončení dohody o pracovní činnosti je podle §76 Zákoníku práce možné dohodou smluvních stran ke konkrétnímu dni, na kterém se obě strany domluví. V případě že se jedná o jednostrannou výpověď.. Odstupné je peněžité plnění, jehož zaplacením dojde ke zrušení uzavřeného závazku. Zvláštní význam má odstupné v pracovněprávní oblasti, kde jde o jistou kompenzaci při rozvázání pracovního poměru. V případě obecného odstoupení od smlouvy vždy platí, že je třeba odstupné sjednat předem.. Odstupné (§ 76 ods. Odstupné - pracovný úraz a choroba z povolania Ak sa končí pracovný pomer (dohoda alebo výpoveď zamestnávateľa) so zamestnancom, ktorý nesmie vykonávať prácu pre.. Výpovedná doba a odstupné v roku 2019 Podnikajte n) odstupné podle vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, vyplácené pracovníkům.. ..v zmysle § 76 ZP patrí pri skončení pracovného pomeru odstupné v sume: a) 1-násobku jeho priemerného mesačného zárobku, ak nepretržitý pracovný pomer zamestnanca trval najmenej 2 roky.. jgq76zp. @jgq76zp. Подписаться M5R76ZP datasheet, M5R76ZP datasheets, M5R76ZP pdf, M5R76ZP circuit : MTRONPTI - 9x14 mm, 3.3 Volt, LVPECL/LVDS, Clock Oscillator ,alldatasheet, datasheet, Datasheet search site M5R76ZP - pojem odstupné je v OZ užíván i pro náhradu paušalizované újmy při výpovědi z nájmu bytu 76 Generováno 5. 6. 2018. Odvolání daru pro nevděk. Občanské právo hmotné IV, A.2 Koupě a směna Драйвер. Версия. ZP76 - 2 32-bit. Скачать сейчас This is my first time playing the highly regarded classic Interstate '76. All cutscenes upscaled to HD resolution! Tutorial and Mission 1 to 3. Technical.. Адрес. 1Ne3BSD6GeNR2fPcWhYjruHPQ76zp5ofCK Archive contents. ×. FW ZP76\C7438A_ZP76.frm FW ZP76\Readme_FW_Flash.doc.pdf. Did you find what you looked for? Yes, this file helped me E76ZP Даташит, E76ZP PDF, E76ZP даташитов, Даташиты, E76ZP Datasheet, Лист данных, транзисторы, аналог, ремонт радиоэлектроники Minecraft Statistic76ZP has interesting statistics! Do you know 76ZP? Where he/she often plays? Do they have a Youtube channel? If it's your account, tell as about yourself, it will be interesting Мой поиск: M5R76ZP-R. M5R76ZP-R - 9x14 mm, 3.3 Volt, LVPECL/LVDS, Clock Oscillator by MTRONPTI Комментариев: 76. → OsmAnd+ Live Maps & Navigation 3.6.1 Model # ZP76. Store SKU #1001327106. Top-to-bottom staggered hole pattern enables easy installation. Model #: ZP76 Výpoveď zo zdravotných dôvodov - podmienky, odstupné AKMV Model Number: ZP76KCE-TF7. Lead Time Type: Hermetic scroll compressors. Producer: Copeland. Series: ZP. Model Means: Technical Dat PCG-GRT290ZP. Page: 76. See the guide that accompanied your TV for information on how to switch to external input. Page 76 Rozmiar: 20. Skok łańcucha 0,325. Ilość ogniw prowadzących 76. Ilość zębów tnących 38. GRUBOŚĆ OGNIWA 1,3mm ZP76 US license plate. At this page you can find information about ZP76 license plate of America NissanPartsDeal.com offers the best deal for genuine Nissan parts, 24810ZP76A. INSTRUMENT COMBINATION. All parts are backed by the Nissan's warranty Scyllo-inositol dehydrogenase with L-glucose dehydrogenase activity - K7ZP76 (K7ZP76_9RHOB). Protein Feature View of PDB entries mapped to a UniProtKB sequence 2200 €. Ogłoszenie o sprzedaży dyferencjału ZF 4460 321 076 ZP 7 8:36 do ładowarki kołowej z Rumunii. Mechanizm różnicowy. Cena: 2 200 €.. The Ilyushin Il-76 is a multi-purpose four-engine turbofan strategic airlifter designed by the Soviet Union's Ilyushin design bureau. It was first planned as a commercial freighter in 1967, as a replacement for the Antonov An-12. It was designed to deliver heavy machinery to remote, poorly served areas 2200 €. Myynti-ilmoitus kohteelle pyöräkuormaaja ZF 4460 321 076 ZP 7 8:36 tasauspyörästö Romaniasta Replaced By. 1ZP76JXWAC. Manufacturer. Mopar. Affordable, reliable and built to last, Mopar part # 1ZP76JXWAB SWITCH-FRONT DOOR stands out as the smart option Want to be notified of new releases in nemetz-zp/ZcrlTender ZP 76. Результаты поиска «ZP 76» FIL FILTER. Цена. — -Срок поставки, дн +7-727-318-76-09. Заказать звонок POCHandle: ZP76-ARIN IsRole: Y LastName: Abuse FirstName: Street: 8809 Lenox Pointe Drive, Suite G City: Charlotte State/Prov: NC Country: US PostalCode: 28273 RegDate: 2001-09-18 Updated.. ZP-76a (0,62kg), album series: 20.0027 09:06; L62-99. LLC Ural Plant of High-voltage Lines our plant is a producer of a metalwork. We make a metalwork for support of 0,4-10 kV (traverses, collars, arms.. Check photos, videos and stories anonymously from Артём Косарев @tema76zp Instagram profile. 134 Followers, 115 Following, 24 Posts 222.12.234.76 or ZP234076.ppp.dion.ne.jp is an IPv4 address owned by Kddi Corporation and located in Hiroshima, Japan (see map). ZP234076.ppp.dion.ne.jp. ASN 55qE6Zu76Kmx6Jmf56K85a+r57Wm5oiR. Комментарий удален UniProtKB - L8ZP76 (L8ZP76_ECOLX) Reviews and information for China Panyang Wu-Yi Golden Monkey (ZP76) tea from Upton Tea Imports on Steepster, a community of tea lovers Cougar r-4105zp-76-0hp models are historically listed by sellers in categories. Buyers who enquired on Cougar r-4105zp-76-0hp models have also recently enquired on: hatz 4L-40 cyndan FCM B hafco.. Nárok na odstupné v práci v zmysle zákona Právnik radí AKMV Каталог ► Номер: ZP76 https://yadi.sk/i/aMQmq76ugWmSIw. ilyamaklakouv ZP/76/2015. Remont schodów i podestów w budynkach mieszkalnych oraz naprawa dachów papą termozgrzewalną dla Działu Hoteli i Budynków Mieszkalnych Instytutu CZMP Jesteś tutaj. Strona główna ›. ZP.76.2017. ZP.76.2017. Typ zamówienia: Rozstrzygnięte fight_together_till_the_end____sao___tribute__by_corryrox-d76zp6v.png Odstupné (§ 76 Zákonník práce 2200 €. Romanya'dan satılık lastikli yükleyici için ZF 4460 321 076 ZP 7 8:36 redüktör ilanı ZP Bharti Practice Paper 76. You have already completed the quiz before. Hence you can not start it again. Leaderboard: ZP Bharti Practice Paper 76. maximum of 25 points zener 0.4W 30V E12 ±5%. ZP. zener 0.4W 33V E12 ±5%. ZP M5R76ZP Data sheet, M5R76ZP Datasheets. M5R76ZP Inventory, alldatasheet, free, databook, M5R76ZP Price, Stock Nosaukums Eļļas filtrs. Ražotājs FIL FILTER. Art. Nr ZP 76 Cena: 0.00€. OE Numuri: CUMMINS 3304232. Eļļas filtrs FIL FILTER ZP 76 2200 €. ZF 4460 321 076 ZP 7 8:36 differential for wheel loader sale advertisement from Romania Eļļas filtrs FIL Filter ZP 76 tikai par EUR - lieliskas cenas, augsta kvalitāte un ātra piegāde! Eļļas filtrs FIL Filter ZP 76. Produkta aprakst Odstupné. Nový občanský zákoník dále z obchodního zákoníku přebírá institut odstupného, který umožňuje ve smlouvě sjednat jednorázové odstupné, jehož zaplacením může smluvní strana od.. Color info. Name: Mica Silver(TS76). Color: ZP-1047. Type: Lacquer Компьютер HP 1ZP76EA. Под заказ Арт. 1859330. HP. Артикул. 1ZP76EA. Продавец: ООО ТЕХНОАЙТИ ЛЛС Россия Pastebin.com is the number one paste tool since 2002. Pastebin is a website where you can store text online for a set period of time Video: Odstupné při ukončení pracovního poměru - Portál POHOD Nowoczesne medium, porządkuje świat i dostarcza angażujące informacje, rozrywkę i usługi w czasie rzeczywistym. Przewodnik Polaków w wirtualnym świecie 「フォールアウト76」の最新情報、ストーリー攻略情報、最強武器の入手方法、バトルのコツなど、フォールアウト76攻略の情報をまとめていきます。 このWikiでは一緒にサイトを作ってくれる編集.. MKEK MPT-76 Mehmetçik-2 automatic rifle. MKEK MPT-76 rifle is gas operated, select-fire weapon. It uses short stroke gas piston, located above the barrel, and AR-10/Ar-15 style rotary bolt, bolt carrier.. Number: ZP76. Otsi varuosa koodi järgi: ZP76. Sorteeri: Hind WIG20. 1945,71. -2,76%. Waluty. EUR INR2EJN1ERAN0W5ZP974 -\\ۺ\羺\��ۿʱȤȦӣ.. Director: Jack Plotnick. Witamy w przyszłości rodem z lat 70. ubiegłego wieku, gdy królują spodnie-dzwony, muzyka jest super, a granice.. 2/32. $2000$. [ZOMBIE] DarkGames [ZP 4.3] Video: odstupne a odchodne 2018 - Bin ZO OZ KOVO KOSIT - Posts Faceboo Kupujte na najlakši način. Preko milion predmeta na Kupindu samo na klik od vas Coub is YouTube for video loops. You can take any video, trim the best part, combine with other videos, add soundtrack. It might be a funny scene, movie quote, animation, meme or a mashup of multiple.. ZULA - MPT 76 VE MPT 76S ZP Lİ OLDU #RiffRoffOnline. Sonunda zulaya zp ile sınırsız silah alma geldi. Avrupa sunucusunda çok önceden beri olan bu özellik bugün zulada belirli silahlara geldi Part Number: PQ1T181M76ZP. MFG: SHARP. More PQ1T181M77ZP Suppliers. Select All 1FMCU0D76BKA50798 | W8 Shipping Ukraine Video: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystric N76VZ. Przegląd opcji. Specyfikacja FIL FILTER. Numurs: ZP 76. Eļļas filtrs. Uzzināt cenu 2 věty první ZP je uvedeno, že vaše právo na odstupné je spojeno s rozvázáním pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem. Případně oboustrannou dohodou 76ZP-GHBL: FN 68 : Free Download, Borrow, and : Internet Archiv System76 laptops are custom-built to run Linux flawlessly with the latest technology and super fast solid state storage. System76 is built on web technologies written in JavaScript Nejnovější zprávy z vašeho kraje, České republiky a celého světa ZP76 The Last Of Us Game Zombie Horror Video Games Custom Art Silk Print Poster Light Canvas Painting Wall Picture Home Decor Dohoda o pracovní činnosti - Pracomat World coins useful lot with many old coins A76 ZP21 Catalog ► Number: ZP76 Odstupné - Wikipedi The '9-1' specification for GCSE English Language, examined from summer 2017 Guide Fallout 76 - Fallout 76 est un titre de survie multijoueur développé et édité par Bethesda sur PC, PS4 et Dans ce Guide Fallout 76, vous pourrez trouver de nombreux conseils et astuces qui vous.. ZULA - MPT 76 VE MPT 76S ZP Lİ OLDU #RiffRoffOnline. Riff Roff 25.479 lượt xem1 năm trước. Silahi gören kaçti!! Herşeyi full destansi olan +6 MPT76 ile şov yaptim! Zula PPT - PRACOVNÉ PRÁVO 1 ZULA - MPT 76 VE MPT 76S ZP Lİ OLDU #RiffRoffOnline. Riff Roff. Silahı gören kaçtı!! Herşeyi full destansı olan +6 MPT76 ile şov yaptım! Zula 경마사이트주소 (GHS22쩜컴)***경마사이트주소 (GHS22쩜컴) 1심 재판부는 지난 1월 최씨에게 징역 2년6개월을 선고했다. 또 80시간의 성폭력 치료프로그램 이수, 5년 간의 아동청소년 관련기관.. 【csgo茄子】开箱出蛇狙嗷，wdnmd。 真就没白给嗷 - YouTub Catalogue No1: 102ZP076. Catalogue No2: DST102. Size: 76mm. Finish: BZP Get Plugin or Get Source (zp_buy_health_points.sma - 24191 views - 1.0 KB) Angela kinsey joshua snyder. Jak zálohovat videa. Bezpečnostní kování obi. Slovník moderních slov. Jak se staví sen designéři. Word spojnice. Fotopotřeby jihlava. Koření na brokolici. Tdd ote. Jak vyrobit senzomotorický koberec. Americký chemik na 4. Zmenšení jpg online. Daň z dešťovou vodu 2018. Jak poslat velký soubor přes internet. Jak zprovoznit touchpad. Hanibal kartágo. Omega 3 a 6 pro děti.
http://www.produkty-vladimir.cz/clanky/obchodni-podminky
2019-09-20T18:33:23
[ " zákona č. 480", " zákona č. 101", " § 11", " § 53", " zákona č. 40", " čl. 23" ]
- VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY SPOLEČNOSTI PRODUKTY-VLADIMÍR S.R.O. - IČ:02980118, SE SÍDLEM DOLNÍ NERESTCE 16 Tyto všeobecné obchodní podmínky (dále též VOP) platí pro nákup v internetovém obchodě http://produkty-vladimir.cz/clanky/produkty, který je provozován Produkty-Vladimír s.r.o., IČ:02980118, se sídlem Dolní Nerestce 16, zaps. v OR vedeném městským soudem v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 22707Tyto VOP upravují vztahy mezi Kupujícím a Prodávajícím v oblasti prodeje zboží mezi Produkty-Vladimír s.r.o., IČ:02980118, se sídlem Dolní Nerestce 16, zaps. v OR vedeném městským soudem v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 22707 (dále jen „Prodávající“) a jejími obchodními partnery (dále jen „Kupující“). Veškeré smluvní vztahy jsou uzavřeny v souladu s právním řádem České republiky. Kupující podáním objednávky potvrzuje, že se seznámil s těmito obchodními podmínkami, jejichž nedílnou součást tvoří reklamační řád, a že s nimi souhlasí. Na tyto obchodní podmínky je Kupující dostatečným způsobem před vlastním uskutečněním objednávky upozorněn a má možnost se s nimi seznámit. Prodávajícím je (společnost) Produkty-Vladimír s.r.o., IČ:02980118, se sídlem Dolní Nerestce 16, zaps. v OR vedeném městským soudem v Českých Budějovicích, oddíl C, vložka 22707. Veškeré nakládání s osobními údaji Kupujících se řídí zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů ve znění pozdějších předpisů a ostatními právními předpisy platnými na území ČR. Kupující svým svobodným rozhodnutím (stiskem tlačítka Závazně objednat ) dává najevo, že si je vědom všech výše uvedených skutečností a souhlasí s dalším zpracováním svých osobních údajů pro účely obchodní činnosti provozovatele tohoto eshopu. Poskytnutí osobních údajů je dobrovolné, máte právo na přístup k údajům a náleží Vám ochrana práv v rozsahu stanoveném zákonem. Tento souhlas můžete kdykoli písemně odvolat. Osobní údaje budou plně zabezpečeny proti zneužití. Data budou uchovávána a nebudou sdílena s aplikacemi třetích osob. Kupující poskytnutím uvedených osobních údajů a odkliknutím potvrzující ikony dobrovolně souhlasí s tím, aby údaje poskytnuté v rozsahu, které v konkrétním případě vyplnil či které byly o něm získány na základě uzavřené kupní Smlouvy či v rámci prohlížení internetových stránek provozovatele, byly zpracovány Provozovatelem a Prodávajícím, jejíž údaje jsou uvedeny v Preambuli těchto podmínek, jakožto správcem za účelem nabízení služeb a produktů správce, zasílání informací o činnosti správce, a to i elektronickými prostředky (zejména e-mail, SMS zprávy, telemarketing) dle zákona č. 480/2004 Sb., na dobu do odvolání tohoto souhlasu ( např. zasláním libovolné zprávy na email: [email protected]). Zpracováním výše uvedených osobních údajů může správce pověřit třetí osobu, jakožto zpracovatele. Správce tímto informuje subjekt údajů a poskytuje mu výslovné poučení o právech vyplývajících ze zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, tj. zejména o tom, že poskytnutí osobních údajů správci je dobrovolné, že subjekt údajů má právo k jejich přístupu, má právo výše uvedený souhlas kdykoliv písemně odvolat na adrese správce a dále má právo v případě porušení svých práv obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů a požadovat odpovídající nápravu, kterou je např. zdržení se takového jednání správcem, odstranění vzniklého stavu, poskytnutí omluvy, provedení opravy či doplnění, zablokování, likvidace osobních údajů, zaplacení peněžité náhrady, jakož i využití dalších práv vyplývajících z § 11 a 21 tohoto zákona. Pokud si Kupující přeje opravit osobní údaje, které o něm Provozovatel nebo Prodávající zpracovává, může jej o to požádat na emailové adrese [email protected] nebo na výše uvedené poštovní adrese Provozovatele nebo Prodávajícího. rodávající splní dodávku zboží předáním tohoto zboží kupujícímu, nebo předáním zboží prvnímu dopravci, tím také přechází na Kupujícího nebezpečí škody na věci.Dostupnost produktu je uvedena vždy v detailu tohoto produktu. Dodací lhůta je závislá na dostupnosti produktu, platebních podmínkách a podmínkách dodání, a činí maximálně 5 dnů. V běžných případech zboží expedujeme do 3 pracovních dní od uhrazení plné výše kupní ceny. Konečný termín dodání je vždy uveden v emailu, jímž se potvrzuje objednávka. Součástí dodávky není instalace zakoupeného zboží.Společně se zásilkou obdrží Kupující daňový doklad/fakturu. V rámci efektivity dodání zboží si Prodávající vyhrazuje možnost zaslat Kupujícímu zboží ve více dodávkách, přičemž náklady na poštovné hradí Kupující, který musí s takovýmto postupem předem vyslovit souhlas. Dodací lhůta začíná u zboží, které bude Kupujícím placeno při převzetí, tj. na dobírku, běžet dnem platného uzavření kupní Smlouvy dle článku IV. těchto VOP. V případě, že Kupující zvolil jinou variantu úhrady než zaplacení zboží při jeho převzetí, začíná dodací lhůta běžet až od úplného zaplacení kupní ceny, tj. od připsání příslušné částky na účet Prodávajícího. Prodávající akceptuje následující dodací podmínky: V případě výměny zboží ve lhůtě 5-ti dnů od zakoupení zboží jsou Kupujícímu účtovány náklady na poštovné, a to při každém jednotlivém zaslání zboží směrem ke Kupujícímu. V případě vrácení zboží Kupujícím Prodávajícímu do 5-ti dnů hradí náklady na poštovné Kupující.V případě objednávky zboží v hodnotě nad 500,- Kč nese náklady na dopravu a platbu Prodávající. Vzhledem k charakteru uzavření kupní Smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku, má Kupující, který je spotřebitelem, právo odstoupit od této Smlouvy bez jakékoli sankce ve lhůtě 5-ti dnů od převzetí zboží. Dále má Kupující, který je spotřebitelem právo odstoupit od Smlouvy v souladu s ust. § 53 odst. 7 a 8 zákona č. 40/164 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Výše uvedené se nevztahuje na Kupujícího, který je podnikatelem a uzavírá kupní Smlouvu v souvislosti se svou podnikatelskou činností. V případě výše uvedeného odstoupení od smlouvy bude Prodávajícím zaslána kupní cena na bankovní účet Kupujícího, který za tímto účelem Kupující Prodávajícímu sdělí. Prodávající má právo odstoupit od Smlouvy v případě, kdy Kupující neuhradí plnou výši kuní ceny ve lhůtě 30-ti dnů ode dne uzavření kupní Smlouvy. Při rozhodování o náhradě nákladů rozhodčího řízení budou přiměřeně použita příslušná ustanoveni Občanského soudního řádu. Rozhodčí nález nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Nestanoví-li tato doložka jinak, platí zákon č. 216/1994 Sb. Otázky rozhodčího řízení touto rozhodčí doložkou nevymezené a tímto zákonem neupravené je oprávněn rozhodnout určený rozhodce sám. Vzájemný závazkový vztah smluvních stran se řídí právním řádem České republiky, zejména zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, v platném znění. Pro účely kontraktace s mezinárodním prvkem tímto v souladu s čl. III. nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, přijatého Evropským parlamentem a Radou Evropské unie dne 17. června 2008 (dále jen „Řím I“), že zvolily rozhodným právem pro kupní Smlouvu a tyto VOP právo české, a to s vyloučením použití „Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží“. Touto volbou není dotčen čl. VI Řím I, týkající se spotřebitelských smluv. V případě, že kterékoliv ustanovení Smlouvy a/nebo VOP je nebo se stane či bude shledáno neplatným nebo nevymahatelným, neovlivní to (v nejvyšším rozsahu povoleném právními předpisy) platnost a vymahatelnost zbývajících ustanovení Smlouvy a/nebo VOP. Smluvní strany se v takových případech zavazují nahradit neplatné či nevymahatelné ustanovení ustanovením platným a vymahatelným, které bude mít do nejvyšší míry stejný a právními předpisy přípustný význam a účinek, jako byl záměr ustanovení, jež má být nahrazeno. Z právní opatrnosti tímto smluvní strany prohlašují, pro případy kontraktace s mezinárodním prvkem pro jakékoliv případy sporů (s výjimkou sporů u nichž je dána výlučná pravomoc rozhodce a/nebo v souvislosti s nimi) či po případy, v nichž by bylo pravomocným rozhodnutím soudu shledáno, že zde není dána pravomoc rozhodce dle tohoto článku VOP, že v souladu s čl. 23 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, sjednávající výlučnou příslušnost krajského soudu v Českých Budějovicích pro rozhodování veškerých budoucích sporů ze Smlouvy a/nebo VOP a/nebo v souvislosti s nimi. Taktéž smluvní strany tímto zakládají pro veškeré spory v souvislosti se Smlouvou a VOP (s výjimkou sporů u nichž je dána výlučná pravomoc rozhodce a/nebo v souvislosti s nimi) výlučnou pravomoc krajského soudu v Českých Budějovicích. Tyto VOP nabývají platnosti a účinnosti dne 15.4.2015 a jsou k dispozici taktéž na internetových stránkách Prodávajícího. Tyto VOP je Prodávající oprávněn kdykoliv změnit. VOP pak pozbývají platnosti a účinnosti dnem nabytí účinnosti VOP pozdějších.
http://www.mesec.cz/clanky/zapis-v-obchodnim-rejstriku-zrychli/
2016-12-05T04:28:59
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", "\nSoud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud " ]
Zápis v obchodním rejstříku zrychlí! - Měšec.cz » Zápis v obchodním rejstříku zrychlí! Zápis v obchodním rejstříku zrychlí! Stížností na liknavost obchodního rejstříku a čekací lhůty pro zápis nových společností i změn bylo dost a dost. Poslední novela obchodního zákoníku by snad mohla přispět k dlouho očekávanému zlepšení. Jaké změny přináší a na co se mohou podnikatelé těšit? Od 1. července 2005 nabyla účinnosti velmi důležitá novela obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. a s ním souvisejícího občanského soudního řádu. Týká se zásad vedení a vyřizování žádostí o zápis do obchodního rejstříku. Jde o zákon č. 216/2005 Sb. ze dne 3. 5. 2005. Cílem novely je zjednodušit a hlavně výrazně zrychlit celý proces zápisů do rejstříku. Seznámíme s některými jeho ustanoveními. Nově formulovaná ustanovení týkající se obchodního rejstříku Citovaná novela definuje obchodní rejstřík jako veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Moderním ustanovením je, že obchodní rejstřík bude veden v elektronické podobě určené soudem (jde o krajské soudy, v Praze pak Městský soud), který se označuje jako „rejstříkový soud“. Ten vede pro každého zapsaného podnikatele, organizační složku podniku, podnik zahraniční osoby anebo jeho organizační složku zvláštní vložku, ledaže by zákon stanovil jinak. Součástí obchodního rejstříku je sbírka listin. Speciální příloha „Firmy a podnikatelé“. Řízení ve věcech obchodního rejstříku se zahajuje na návrh. Rejstříkový soud musí zveřejnit zápis do obchodního rejstříku, jeho změnu či výmaz, jakož i uložení listiny do sbírky listin bez zbytečného odkladu po zápisu, ledaže právní předpis ukládá tuto povinnost někomu jinému. Zveřejňované údaje rejstříkový soud nejpozději do jednoho týdne ode dne zápisu oznámí také příslušnému daňovému orgánu, orgánu státní statistiky a orgánu, který vydal průkaz živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění. Platí, že Obchodní rejstřík je každému přístupný. Každý do něj může nahlížet a pořizovat si z něj kopie či výpisy. Na žádost vydá rejstříkový soud listinný úředně ověřený částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve sbírce listin nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v obchodním rejstříku není, ledaže žadatel výslovně požádá o opis úředně neověřený. V případě, že je požadován listinný opis o skutečnostech nebo listinách obsažených v obchodním rejstříku, vydá rejstříkový soud opis v elektronické podobě. O skutečnostech a listinách uložených do obchodního rejstříku před 1. lednem 1997 však vydá rejstříkový soud vždy listinný opis. Rejstříkový soud může požadovat za vydání opisu úhradu nákladů, jejíž výše nesmí překročit výši skutečných a účelných administrativních nákladů. Co naleznete v Obchodním rejstříku? Povinnosti navrhovatele k zápisu do rejstříku Navrhovatel zápisu do obchodního rejstříku doloží, že mu nejpozději dnem zápisu vznikne živnostenské či jiné oprávnění k činnosti, která má být jako předmět podnikání (činnosti) do obchodního rejstříku zapsána, ledaže zvláštní právní předpis stanoví jinak. Navrhovatel při návrhu na zápis do obchodního rejstříku současně doloží právní důvod užívání prostor, do nichž umístil sídlo nebo místo podnikání; to platí obdobně také pro jejich případnou změnu. K doložení právního důvodu užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, kde jsou prostory umístěny, případně prohlášení osoby oprávněné nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním souhlasí. Je-li pak navrhovatelem zahraniční osoba, sdělí rejstříkovému soudu doručovací adresu na území České republiky nebo zmocněnce pro přijímání písemností s doručovací adresou v České republice; to platí obdobně pro každou změnu těchto údajů. Nově se zavádí, že návrh na zápis lze podat pouze na stanoveném formuláři. Tím odpadají pochybnosti o náležitostech návrhu a možné šikanování žadatele ze strany soudu. Podpis na návrhu však musí být úředně ověřen. Návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do obchodního rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin. Návrh na zápis zapisovaných údajů musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti. Ministerstvo spravedlnosti stanovilo vyhláškou č. 250/2005 Sb. ze dne 15. června 2005 závazné formuláře na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku a seznam listin (příloh), které se k návrhům přikládají. Formuláře a seznam přikládaných listin Ministerstvo spravedlnosti zároveň uveřejnilo způsobem umožňujícím dálkový přístup na své internetové adrese; tato služba není a ani v budoucnu nesmí být podle zákona zpoplatněna. Povinnost podat návrh na zápis na formuláři neplatí pro řízení týkající se státních podniků, právnických osob veřejného práva zřízených zvláštním právním předpisem a v případech, kdy se zápis provádí nebo mění z úřední povinnosti. Pevně stanovené lhůty – záruka rychlosti řízení o zápisu! Pokud soud neshledá důvody, aby byl návrh odmítnut, provede zápis do rejstříku, jestliže údaje o skutečnostech, které se zapisují do rejstříku, byly doloženy listinami, které vyžaduje zvláštní právní předpis, firma není zaměnitelná, popřípadě nevyvolává nebezpečí záměny s firmou již dříve zapsanou, a bylo doloženo oprávnění k výkonu zapisovaného předmětu podnikání (činnosti). Soud provede zápis do rejstříku , aniž o tom vydá rozhodnutí, také, jde-li o skutečnosti, které se do rejstříku zapisují podle zvláštního právního předpisu na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Bez vydání rozhodnutí soud též provede zápis do rejstříku o skutečnostech, jejichž účinnost nebo platnost nenastává podle zvláštního právního předpisu až zápisem do rejstříku, nebo zápis o jiných skutečnostech, které mají podklad v připojeném notářském zápisu, a to za předpokladu, že účastníkem řízení je pouze podnikatel a že provedení takového zápisu navrhl. Notářský zápis je způsobilým podkladem k tomuto zápisu, i když zvláštní právní předpisy tuto formu právního úkonu nevyžadují. V ostatních případech soud o zápisu rozhodne usnesením. Jednání nemusí být nařízeno. Zápis soud provede ke dni uvedenému v návrhu, nejdříve však ke dni jeho provedení. Jestliže soud rozhodl o zápisu unesením, provede se zápis do rejstříku po právní moci usnesení. Má-li být dosažena shoda se skutečným stavem, může soud rozhodnout, že zápis bude proveden již na základě vykonatelného usnesení. Velmi důležité je ustanovení, podle kterého je soud povinen provést zápis do rejstříku anebo rozhodnout o návrhu usnesením ve lhůtě stanovené zvláštním právním předpisem, jinak nejpozději do pěti pracovních dnů. Uvedená lhůta běží ode dne podání návrhu. Jedině byl-li soudní poplatek z návrhu zaplacen až v průběhu řízení nebo došlo-li ke změně návrhu, běží lhůta až ode dne zaplacení soudního poplatku nebo ode dne, kdy soudu došel změněný návrh. Neprovede-li soud zápis do rejstříku a ani o návrhu nerozhodne v uvedené lhůtě, považuje se navrhovaný zápis za provedený dnem následujícím po uplynutí této lhůty; to neplatí, byl-li před uplynutím této lhůty návrh vzat účinně zpět. Organizační zabezpečení činnosti rejstříkových soudů Novela rovněž přijala důležité změny v organizačním zabezpečení činnosti obchodního rejstříku a postavení vyšších soudních úředníků v procesu řízení souvisejícím se zápisem. Celkově tak přispěla k zabezpečení funkčnosti administrativy související s činností tohoto rejstříku a k odstranění nejvíce kritizovaných nedostatků spočívajících v neodůvodněných a mnohdy formálních průtazích při předmětných zápisech. Jak rychle by měl soud o zápisu do rejstříku rozhodnout? Do tří dnů. Do měsíce. Do tří měsíců. Klidně později. poslední názor přidán 6. 11. 2007 13:53 Jak je těžké podnikat v Rakousku Zakládáme společnost Obchodní spor - na rozsudek si počkáte... Budou mít živnostníci jednodušší život?
https://ad.fxstreet.cz/diskusni-forum+co-vse-je-vlastne-potreba-zarizovat.html
2020-07-11T14:40:35
[ " §8", " §36", " §10", " §10", " §7", " § 8" ]
Co vše je vlastně potřeba zařizovat? | Diskusní fórum | FXstreet.cz Sobota 11. červenec 2020 16:40 Jsem teprve 18 letý student ekonomické školy, ale finanční trh mě zajímal už od dob základky. Na střední jsem se začal zajímat více o burzovní svět a od 16 poctivě obchoduji na demo účtech rúzných brokerů pro tzv.: ,,Zbírání cenných zkušeností´´ . Na forexu jsem aktivně už půl roku a kromě korelace s indexy a ropou se zajímám hlavně o forex. Nicméně přede mnou stojí asi ta největší překážka . Reálný účet, ale byl jsem vychován k heslu třikrát měř,jednou řež. A rád bych tu tímto oslovil zkušené obchodníky a další lidi v ,,brandži´´ , kteří mají zkušenosti. Mám několik otázek na které hledám odpovědi, jelikož si uvědomuju, že obchodování není jen o tom vydělávat a užívat peněz pokud člověk nepochopí základní principy, ale taky o osamostatnění(V mém věku přemýšlím trochu jinak ->předem omluva), a spousta samovyřizování a dalších věcí ve, kterých jako čerstvý mezi dospělými(bráno podle občanky ) nemám jasno . Nyní otázky: 1.)Jak to je se živnosťákem? na trading asi neexistuje?(škoda,že nejdou uplatnit náklady s tím spojené:/). A a jak to bude pokračovat až dostuduji a nerohodnu se jít na vysokou a na forexu se mi bude ,,DAŘIT´´ až tak dobře, že se rozhodnu tím živit (krásná představa ). Co vše mě čeká za zařizování? ---Tím myslím placení daní? ---A co přehledy o příjmech a výdajích pro pojišťovnu a českou zprávu sociálního zabezpečení? Nebo sociální není povinné? A jak se nahlásit pojišťovně když nebudu mít vlastně zaměstnání a nebudu už studovat a bude mě živit forex aby to po právní stránce bylo vše v pořádku a fin. úřad na mě byl krátký 2.) A jak tohle vše řešit, když budu student? jako v př. 1.) výš. Snad tu někdo řeší podobný problém->když už začít, tak řádně připraven. Nerad bych byl později zaskočen nějakými penálemi ze stran úřadů nebo i něčím horším , když forex nepůjde podle toho jak bych si představoval. Co vše je vlastně potřeba zařizovat? (19 odpovědí) 33Ohi něco malinko... 02.06.2011 23:30 Ahoj,tohle je výtažek,který dával do sekce ptejte se pokročilých na téma daně uživatel krakra...Snad pomůže,mě pomohlo V podmínkách daňové legislativy České republiky se zdanění zisků vyplývajících z držby nebo prodeje cenných papírů odvíjí ve třech odlišných režimech v závislosti na skutečnosti, zda poplatník je Fyzickou osobou - nepodnikatelem, Fyzickou osobou - podnikatelem nebo Právnickou osobou. Ve všech třech uvedených případech dále bude řeč výhradně o tuzemských daňových rezidentech. Daň z příjmu je upravena Zákonem č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu. Finanční benefity plynoucí z držby nebo prodeje cenných papírů se obecně dělí na dvě základní kategorie - příjmy z titulu práva ztělesněného cenným papírem (dividenda, úrok) a kapitálové zisky spočívající v rozdílu mezi prodejní a pořizovací cennou, přičemž každý z nich je zdaňován odlišným způsobem. Příjmy plynoucí z držby cenných papírů spadají pod §8 Příjmy z kapitálového majetku a jedná se o tzv. samostatný základ daně dle §36. V nejčastějších případech (dividendy, úroky) jsou daněny u zdroje, tj. poplatníkovi je vyplacena čistá hodnota po odečtení srážkové daně. Srážková daň z dividend stejně jako z úroků v současné době činí 15%. Dividendy přijaté ze zahraničí jsou rovněž daněny srážkou u zdroje, přičemž existuje-li se zemí emitenta cenného papíru dohoda o zamezení dvojího zdanění, může si poplatník daň sraženou v zahraničí započítat proti své daňové povinnosti v ČR. Zdanění kapitálových zisků fyzické osoby - nepodnikatele se řídí ustanoveními §10 Ostatní příjmy, podle kterých poplatník přiznává příjmy z prodeje cenných papírů snížené o přímo související výdaje. Za přímo související výdaje se považuje kupní cena příslušných c.p. a poplatky hrazené zprostředkovateli nákupní a prodejní transakce. Z toho plyne, že FO - nepodnikatel odvádí daň pouze z realizovaného zisku. Nerealizovaný zisk v jejím případě není předmětem daně. V případě, že doba mezi pořízením a prodejem cenných papírů je delší než 6 kalendářních měsíců, je příjem z prodeje od daně osvobozen - hovoříme o splnění tzv. časového testu. Proti čistému zdanitelnému příjmu z prodeje cenných papírů může poplatník uplatnit čistou ztrátu z jiné transakce s cennými papíry, musí ovšem i zde být splněna podmínka šestiměsíčního časového testu. Ztráta z prodeje cenných papírů realizovaná déle než 6 měsíců od data jejich pořízení je daňově neúčinná. Dani z příjmu podléhají veškeré příjmy z prodeje cenných papírů učiněné daňovým rezidentem ČR kdekoliv po světě, přičemž přepočet z cizí měny do CZK se provede fixním směným kurzem, který na požádání sdělí místně příslušný Finanční úřad. Základ daně vypočtený dle §10 je dílčím základem daně započítávaným do celkového základu daně společně s např. příjmem ze závislé činnosti. Pokud jsou c.p. zařazeny v obchodním majetku fyzické osoby - podnikatele, zdanění kapitálových zisků se řídí ustanoveními §7 Příjmy z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti.Příjmy plynoucí z držby jsou i zde daněny dle § 8 (viz odst.1). Režim zdanění FO-podnikatele se od režimu zdanění FO-nepodnikatele liší v následujících důležitých bodech: * a) FO-podnikatel nemůže využít 6-ti měsíčního časového testu pro osvobození kapitálového zisku od daně z příjmu, výsledný příjem/výnos (podle toho, zda vede účetnictví, či daňovou evidenci dle Zákona o účetnictví) je vždy předmětem daně. * b) FO-podnikatel používající účetnictví odvádí daň z realizovaných i nerealizovaných zisků. Nerealizovaný zisk má podobu kurzového zisku, který plyne z přecenění majetku na konci účetního období. Kurzová ztráta daňový základ samozřejmě snižuje. * c) FO-podnikatel si ke snížení daňového základu může uplatnit veškeré výdaje/náklady, které prokazatelně vynaložil k dosažení či udržení zisk Na rozdíl od FO-nepodnikatele tedy může daňový základ snížit např. o poplatky za internetové připojení, pořízení počítače či úroky z úvěru poskytnutého na nákup cenných papírů. Obecně lze říci, že právnická osoba zdaňuje kapitálové zisky na základě obdobných principů, jako fyzická osoba - podnikatel. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně složitou oblast, doporučujeme obrátit se v této věci na kvalifikovaného daňového poradce. A platit to budeš samozřejmě FÚ v místě svého bydliště, případně působnosti firmy. Další kapitolou je zřízení firmy v zahraničí, ale to je již jiná písnička:-) ... 02.06.2011 23:35 a jinak živnost nepotřebuješ,účet založíš u brookera-na výběr máš celkem dost,ale buď velice opatrný,já se poprvé spálil...a samozřejmě soc a zdrav si platíš sám.... Re: ... 03.06.2011 06:18 Odpověď na: 33Ohi Pre mňa boli vždy podobné predpisy španielska dedina, tak sa vopred ospravedlňujem za blbú otázku. Na obchodovanie na forexe (výhradne) treba hlavne peniaze na založenie účtov u brokerov. Ako sa dajú tieto náklady uplatniť pre výhodnejšie zdanenie, alebo iné výdaje. Nepodnikateľ, podnikateľ, právnicka osoba... Nasim ukolem je delat chyby co nejrychleji. John A. Wheeler Re: Re: ... 04.06.2011 22:03 já v tom taky docela plavu,ale otázce jsem nějak neporozumněl.Nerozumím,jaké náklady máš na mysli... Re: Re: ... 05.06.2011 01:54 Myslis dat si do nakladov velkost uctu,teda peniaze ktore vlozis na ucet? Ne neda. . 05.06.2011 06:17 Pod nákladmi som myslel priamo tie peniaze, ktoré pošlem na účet u brokera. Keby som chcel bicyklom rozvážať noviny, tak si musím najprv kúpiť ten bicykel. Peniaze za bicykel sú moje náklady a nedajú sa nejako zohľadniť pri mojich platobných povinnostiach štátu? Pri forexe sú mojimi nákladmi peniaze, ktoré pošlem na svoj účet u brokera. Re: . 05.06.2011 08:26 Ahoj peníze které posíláš k brokerovi jsou investiční kapitál, který máš stále k dispozici pokud jej neproděláš. Pokud o ně u brokera příjdeš tak tuto ztrátu můžeš uplatnit pouze v tomto roce a to pouze proti těmto investicím např. u jednoho brokera vyděláš u druhého proděláš tak v tom roce je proti sobě můžeš odečíst a z výsledků pokud je + platíš v ČR daň 15%. Jako fyzická osoba s ŽL nebo bez bohužel nelze započítat náklady spojené s tímto podnikáním ( internet, PC, knihy semináře a pod...) Samozřejmě do nákladů i jako OSVČ si tyto věci dát můžeš, ale pokud neděláš nic jiného než forex je ti to naprd protože stále z forexu zaplatíš 15% daň a pokud nemáš jiné příjmy z dalších činností kde by jsi díky těm nákladům snížil daňový základ tak si nijak nepomůžeš. Snad je to trošku srozumitelné . Začátek 05.06.2011 09:05 Pro studenta . Momentálně pokud studuješ to je nejlepší začít LIVE jednak proto, že nutné vedlejší výdaje jako socialní a zdravotní pojištění za tebe hradí stát. Případné zisky z Forexu nepodléhají těmto platbám. Takže pokud jsi student, důchodce nebo zaměstnanec tak případné příjmy z Forexu ti nezvednou tyto zákonné platby. Samozřejmě ani jako OSVČ ti je nezvednou protože se zdaňují podle jiného § v daňovém přiznání, ale ze zákona jsi povinen tyto platby byť v minimální výši což je cca něco kolem 3 - 4000,-kč měsíčně nevím přesně letos kolik to je. Takže ono i kdyby jsi byl na ÚP jako nezaměstnaný a přitom vydělával na Forexu tak zákon neporušuješ stejně tak jako když máš např Akcie nebo miliony na účtě a plynou ti dividendy nebo pobíráš úroky z nich zaplatíš daň, ale socialní a zdravotní pojištění se z těchto příjmů neodvádí. Takže to že jsi student je mmnt idealní stav a do budoucna podle toho jak ti Forex půjde tak je lepší být v zaměstnaneckém poměru kdy se potom straráš pouze o daň z Forexu a ostatní odvody jsou hrazeny prostřednictvím zaměstnavatele srážkami ze mzdy. Samozřejmě pokud budeš dosahovat měsíčních stabilních zisků tak, že ti vyjde na socku, zdravku a pěkné žití tak se potom jen přihlásíš jako dobrovolný plátce na minimální zálohy s tím, že nemusíš být OSVČ ani právnická osoba tedy bez ŽL a podáváš jednou ročně daňové přiznání. snad jsem vše popsal správně třeba tady je nějaký účetní nebo daňový poradce který se v tom vyzná líp. Ono totiž stále nějak v daňových otázkách nejsou FÚ jednotné a Forex je pro ně stále exotika a ty § jsou tak pokoroucené jako jejich výklady . 05.06.2011 11:29 Napísal si to naozaj pekne, len mi unikajú dve veci. Prečo musím mať inú činnosť ako forex, aby som si mohol započítať internet, PC, knihy, semináre... a prečo v prípade že sa mi dobre darí je výhodne prihlásiť sa ako dobrovoľný platca minimálnych záloh pre sociálne a zdravotné poistenie. Re: . 05.06.2011 12:12 No tak jednak z morálního hlediska a taky proč zbytečně dráždit např. sedět na pracáku vydělávat na forexu miliony a nechat za sebe platit socku a zdravku, ale každého věc jak se k tomu postaví. No a k těm nákladům (net,PC ...atd..) prostě tak jak nemusíš z těchto příjmů platit soc a zdrav tak nemůžeš zatím uplatnit tyto náklady stejně tak ani ztrátu z jednoho zůčtovacího období převést do dalšího. No já to nevím proč to tak je, ale prý to tak je. Prostě tyto příjmy v daňovém přiznání byly v jiném § přesně ti neřeknu ve kterém ten se jen daní a není ovlivněn výdaji a neovlivňuje výpočet soc a zrav...poj. ... 05.06.2011 14:14 Ja mam zivnost,kedze podnikam v inom sektore a uctovnicka mi to vysvetlovala, ze keby som v inom nepodnikal,tak do nakladov si pocitac ani nic ine nemozem dat,lebo obchodovanie vo forexe sa berie ako klasicke investovanie, napr. kupis si niekoho akcie, to sa nepovazuje za podnikanie, zarobkovu cinnost,ale investovanie. Keby som chcel aby to bol sposob podnikania v zmysle nejakeho zakona a mohol si uplatnovat naklady atd., musel by som byt v tejto cinnosti sprostredkovatelom,teda brokerom. Proste poskytovat nejaku sluzbu pre ostatnych. Ona mi to dodetailov vysvetlovala, a toto je moja skratena,upravena verzia,ako som to pochopil:)) Re: ... 05.06.2011 14:40 jj to je logické ja to nevěděl jak to vysvětlit, že to není považováno za živnost, ale např. právnická osoba jako SRO nebo Akciovka, která se živí jen tímto, ale je možné, že to má né jako broker, ale zhodnocování prostředků takže něco jako fond tak tyto věci do nákladů dát můžou, ale nevím pod co to potom spadá jestli pod živnostenský zákoník nebo licenci MF. Toto je ale už jiná záležitost pro Avatara proč to nelze dát do nákladů tím je odpověď jasná . 05.06.2011 16:41 Ďakujem páni, už som trochu múdrejší. ??? 05.06.2011 22:42 Chlapci,je mě to blbé se ještě takhle ptát,asi jste to už vysvětlili,ale chtěl bych v tom mít úplné jasno... Takže když mimo obchodování mám ŽL na obchod a služby,což nemá s obchodováním nic společného,tak veškeré náklady spojené s Forexem,si můžu na tu živnost zakládat???Tak jsem to aspoň pochopil... ZTP 25.04.2012 16:33 Zdravím, já bych se ještě zeptal jestli víte jak to je když je člověk FO (nepodnikatel) a má kartu ZTP, jestli má nějaké úlevy na daní na místo těch 15% ...: dík Re: ZTP 25.04.2012 17:00 Odpověď na: Maldr jako ZTP uplatňuješ slevu na dani a je jedno, z jakého druhu příjmu ji máš... (jestli ze zaměstnání, z podnikání, z pronájmu, ostatní příjmy..) Re: Re: ZTP 25.04.2012 17:32 Děkuji a ta sleva se tedy počítá z toho ročního zisku nebo je nějak fixně dána? Re: Re: Re: ZTP 25.04.2012 17:57 sleva se počítá z vypočtené daně... ale jestli neznáš metodiku výpočtu základu daně, těžko ti pak můžu vysvětlit slevy atd. radši si to nech zpracovat daňovým poradcem a budeš mít klid... jinak - když trochu zagůglíš, tak všechno najdeš... viz. obr. Re: Re: Re: Re: ZTP 25.04.2012 18:19 oc děkuji za tabulku:) bude zatím bohatě stačit jako přehled až budu podávat dań. přiznání raději tedy využiji poradce aby se na nic nezapomělo!!:) ještě jednou děkuji!!:) Broker pro opce Forexu Pražská burza posílila, nahoru jí pomohly emise bank Daily: Averze k riziku dále polevuje, dolar přes mírné ztráty zatím ale zůstává silný Světové trhy se vzpamatovávají z propadů minulého týdne Pražská burza je nejníže za posledních téměř 11 let Americké ministerstvo práce Pád USD Nejnižší výnosy Situace kolem šíření koronaviru Průmyslová výroba v Číně vzrostla méně, než se čekalo Aktuálně otevřené forex pozice 10.6.2020
http://kraken.slv.cz/11Tcu11/2016
2018-07-20T22:11:25
[ " soud ", " § 4", " zákona č. 269", " § 4", " zákona č. 269", " § 209", " § 284", " § 4" ]
11 Tcu 11/2016 Datum rozhodnutí: 24.02.2016 11 Tcu 11/2016 -29 Nejvyšší soud projednal dne 24. 2. 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto : Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. S. , rozsudkem Obvodového soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 8. 5. 2014, sp. zn. 1116 Ls 368 Js 105827/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky . Rozsudkem Obvodového soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 8. 5. 2014, sp. zn. 1116 Ls 368 Js 105827/14, který nabyl právní moci dne 27. 5. 2014, byl J. S. uznán vinným trestným činem nedovoleného držení omamných a psychotropních látek v množství větším než malém ve čtyřech případech vždy v souběhu s podvodem, podle německého trestního zákona a zákona o omamných a psychotropních látkách, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. S. dopustil trestné činnosti v podstatě tím , že v době od 31. 8. 2012 nejméně do 25. 10. 2012 v M., jako osoba drogově závislá ve čtyřech případech uvedl níže uvedeným lékařům nepravdivé údaje o okolnostech relevantních pro předepisování léků obsahujících omamnou látku fentanyl, když v úmyslu získat pro vlastní potřebu předpisy na fentanylové náplasti záměrně zamlčel jejich předepsání současně i jinými lékaři. Celkem tak v uvedeném období získal lékařské předpisy na nejméně 35 fentanylových náplastí, a to dne 31. 8. 2012 od Dr. Ch. S., D., M. na 10 kusů náplastí Fentanyl-1A Pharma 75 ug/h, Matr, PFT, obsahujících 173,4 mg fentanylu, dne 17. 9. 2012 od spol. Dr. G. a Dr. S., B., M. na 10 kusů náplastí Fentanyl-Hexal 75 ug/h, Matr, N2 PFT, obsahujících 173,4 mg fentanylu, dne 9. 10. 2012 od Dr. W. G. B., P., M. na 5 kusů náplastí Fentanyl-1A Pharma 75 ug/h, Matr, N1 PFT, obsahujících 86,7 mg fentanylu a dne 25. 10. 2012 od Dr. S. T., B., M., na 10 kusů náplastí Fentanyl-Hexal 75 ug/h, Matr, N2 PFT, obsahujících 173,4 mg fentanylu. Tyto lékařské předpisy odsouzený předložil v různých lékárnách v oblasti M., na jejichž základě mu byly omamné látky vydány. AOK-Krankenkasse zdravotní pojišťovně, u níž byl odsouzený pojištěn, vznikla majetková škoda v celkové výši 604,82 euro. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona. V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. S. neoprávněně v množství větším než malém pro vlastní potřebu přechovával zdravotnický materiál obsahující omamnou látku fentanyl, která představuje nebezpečí pro zdraví nebo život člověka. Dopustil se tak trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak množstvím omamné látky, jakož i tím, že se trestné činnosti dopustil více případy. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. V Brně dne 24. 2. 2016
http://docplayer.cz/3013051-Profesni-znalosti-dovednosti-a-vzdelavani-pracovniku-soukromych-bezpecnostnich-agentur.html
2017-05-22T22:10:25
[ " zákona č. 111", " ZÁKONA Č.274", " čl.17", " zákona č.137", " zákona č.274", " zákona č.274", " zákona č. 563", " zákona č. 137", " zákona č. 106", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " zákona č. 234", " zákona č. 234", " zákona č. 251", " zákona č. 312", " zákona č. 312", " zákona č. 106", " zákona č.106" ]
Profesní znalosti, dovednosti a vzdělávání pracovníků soukromých bezpečnostních agentur - PDF Download "Profesní znalosti, dovednosti a vzdělávání pracovníků soukromých bezpečnostních agentur" 1 Profesní znalosti, dovednosti a vzdělávání pracovníků soukromých bezpečnostních agentur Professional knowledge, know-how and education personnel of private security agencies Bc. Radovan Knap Diplomová práce 20112 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky,3 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky,4 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, ABSTRAKT ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá profesními znalostmi, dovednostmi a vzděláváním pracovníků soukromých bezpečnostních agentur. Řeší znalosti a dovednosti, jaké musí mít pracovník, který má zájem se stát zaměstnancem soukromých bezpečnostních agentur, přijímací řízení do soukromých bezpečnostních agentur v podmínkách současné legislativy. Dále řeší moţnosti celoţivotního vzdělávání zaměstnanců soukromých bezpečnostních agentur. Klíčová slova: Znalosti, dovednosti, vzdělávání, soukromé bezpečnostní agentury ABSTRACT The thesis deals with the professional knowledge, know-how and the training of workers, private security agencies. Addresses the knowledge and know-how, which must have a worker who is interested to become an employee of a private security agencies, admission procedure into private security agencies in terms of current legislation. Further addresses the possibility of lifelong education staff, private security agencies. Keywords: The knowledge, know-how, education, private security agencies Poděkování, motto5 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, Děkuji panu Ing. Jiřímu Pálkovi za odbornou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování diplomové práce. Děkuji statutárním zástupcům soukromých bezpečnostních agentur a jejich vedoucím pracovníkům v okrese Zlín, kteří mi vyšli vstříc, a poskytli mi informace, odpověděli na dotazy spojené s tématem mojí diplomové práce, a kteří mi pomohli s dotazníkovým šetřením, jako jsou bezpečnostní agentury: ASTREMA, spol. s r.o., Otrokovice, Objízdná 1628, PSČ , BESO, spol. s r.o., Zlín, Kotěrova 918, CZ-GUARD, s.r.o., Zlín, Třída Tomáše Bati 4187, PSČ , Integra VD Zlín, Zlín, Bartošova 4341, PSČ , Radek Štarha ATAK Zlín, Podvesná XVII/3833, Zlín 1, S G. 3 s.r.o., Zlín, T.G. Masaryka 1280, PSČ , Ing. Petr Káčer ATHOS bezpečnostní agentura, nám. T. G. Masaryka 2433, PSČ Zlín 2011 Bc. Radovan Knap6 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, Prohlašuji, ţe beru na vědomí, ţe odevzdáním diplomové/bakalářské práce souhlasím se zveřejněním své práce podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších právních předpisů, bez ohledu na výsledek obhajoby; beru na vědomí, ţe diplomová/bakalářská práce bude uloţena v elektronické podobě v univerzitním informačním systému dostupná k prezenčnímu nahlédnutí, ţe jeden výtisk diplomové/bakalářské práce bude uloţen v příruční knihovně Fakulty aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a jeden výtisk bude uloţen u vedoucího práce; byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na moji diplomovou/bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších právních předpisů, zejm. 35 odst. 3; beru na vědomí, ţe podle 60 odst. 1 autorského zákona má UTB ve Zlíně právo na uzavření licenční smlouvy o uţití školního díla v rozsahu 12 odst. 4 autorského zákona; beru na vědomí, ţe podle 60 odst. 2 a 3 autorského zákona mohu uţít své dílo diplomovou/bakalářskou práci nebo poskytnout licenci k jejímu vyuţití jen s předchozím písemným souhlasem Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, která je oprávněna v takovém případě ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které byly Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně na vytvoření díla vynaloţeny (aţ do jejich skutečné výše); beru na vědomí, ţe pokud bylo k vypracování diplomové/bakalářské práce vyuţito softwaru poskytnutého Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně nebo jinými subjekty pouze ke studijním a výzkumným účelům (tedy pouze k nekomerčnímu vyuţití), nelze výsledky diplomové/bakalářské práce vyuţít ke komerčním účelům; beru na vědomí, ţe pokud je výstupem diplomové/bakalářské práce jakýkoliv softwarový produkt, povaţují se za součást práce rovněţ i zdrojové kódy, popř. soubory, ze kterých se projekt skládá. Neodevzdání této součásti můţe být důvodem k neobhájení práce. Prohlašuji, ţe jsem na diplomové práci pracoval samostatně a pouţitou literaturu jsem citoval. V případě publikace výsledků budu uveden jako spoluautor. ţe odevzdaná verze diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totoţné. Ve Zlíně. podpis diplomanta7 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, OBSAH OBSAH... 7 ÚVOD I TEORETICKÁ ČÁST PRÁVNÍ RÁMEC ČINNOSTI A TRHU SBA OBECNĚ K LEGISLATIVNÍ SITUACI OBLAST PRACOVNĚ PRÁVNÍ LEGISLATIVY A BOZP ZÁKONÍK PRÁCE NAŘÍZENÍ VLÁDY Č.567/2006 SB., O MINIMÁLNÍ MZDĚ OBLAST LEGISLATIVY BOZP ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK ZÁKON Č.412/2005 SB., O OCHRANĚ UTAJOVANÝCH INFORMACÍ A O BEZPEČNOSTNÍ ZPŮSOBILOSTI, V PLATNÉM ZNĚNÍ NOVELA ŢIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA Č.274/2008 SB., ZÁKON, KTERÝM SE MĚNÍ NĚKTERÉ ZÁKONY V SOUVISLOSTI S PŘIJETÍM ZÁKONA O POLICII ČESKÉ REPUBLIKY ZÁKON Č.179/2006 SB. O UZNÁVÁNÍ VÝSLEDKŮ DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V PLATNÉM ZNĚNÍ A VYHLÁŠKY MVČR Č.16/2009 SB. VYHLÁŠKA O OBSAHU A ROZSAHU KVALIFIKACE PRO VÝKON FYZICKÉ OSTRAHY A SLUŢBY SOUKROMÉHO DETEKTIVA ŘÍZENÍ A ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ PŘIJÍMÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ DO PRACOVNÍCH POMĚRŮ ŢIVOTOPIS FOTOGRAFIE OSOBNÍ ÚDAJE VZDĚLÁNÍ PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI JAZYKOVÉ ZNALOSTI DALŠÍ KVALIFIKACE OSOBNÍ POHOVOR PŘÍPRAVA UCHAZEČE NA OSOBNÍ POHOVOR: CO NÁSLEDUJE PO OSOBNÍM POHOVORU: PŘEDPOKLADY K PŘIJETÍ DO PRACOVNÍHO POMĚRU PRACOVNÍ ZAŘAZENÍ ZNALOSTI, DOVEDNOSTI A STANDARDY ZNALOSTI... 338 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, DOVEDNOSTI STANDARDY VZDĚLÁVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ ZAŠKOLENÍ A ZAUČENÍ ODBORNÁ PRAXE ABSOLVENTŮ ŠKOL PROHLUBOVÁNÍ KVALIFIKACE ZVÝŠENÍ KVALIFIKACE PŘÍNOSY VZDĚLÁVÁNÍ II PRAKTICKÁ ČÁST SOUČASNÝ STAV PŘIJÍMÁNÍ, VZDĚLÁVÁNÍ A MOŢNOSTÍ SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH AGENTUR PŘIJÍMÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH AGENTUR FYZICKÝ TEST KOMPLEXNÍ ZDRAVOTNÍ PROHLÍDKA NOVĚ VYHLEDANÝ ZAMĚSTNANEC VYBAVENÍ ZAMĚSTNANCŮ OSOBNÍMI OCHRANNÝMI PRACOVNÍMI PROSTŘEDKY A PROSTŘEDKY OSOBNÍ OCHRANY STRÁŢNÝ (LETNÍ A ZIMNÍ OBDOBÍ STRÁŢNÝ - RECEPČNÍ DALŠÍ MOŢNÉ TECHNICKÉ VYBAVENÍ VZDĚLÁVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH AGENTUR ŠKOLENÍ ODBORNÉ ZPŮSOBILOSTI PRO KVALIFIKACI STRÁŢNÝ KURZ DRŢENÍ STŘELNÉ ZBRANĚ KURZY SEBEOBRANY ŠKOLENÍ NA ELEKTRONICKÉ SYSTÉMY KURZ PRVNÍ POMOCI VÝUKA INFORMAČNÍCH A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ICT MĚKKÉ DOVEDNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V OBLASTI PRÁVNÍHO MINIMA PEDAGOGICKO PSYCHOLOGICKÉ ŠKOLENÍ KURZ PSOVODA KURZ TELESKOP A BOJ ZBLÍZKA SEBEOBRANA PROTI NOŢI A STŘELNÉ ZBRANI ANALÝZA PŘIJÍMÁNÍ A VZDĚLÁVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ9 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH AGENTUR ZLEPŠENÍ PROVOZNÍCH PODMÍNEK SBA Z MÉHO HLEDISKA ZEFEKTIVNĚNÍ PROCESU PŘIJÍMÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH AGENTUR ZEFEKTIVNĚNÍ PROCESU VZDĚLÁVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ SOUKROMÝCH BEZPEČNOSTNÍCH AGENTUR ZMĚNA LEGISLATIVY, CO BY BYLO PŘÍNOSEM PRO SOUKROMÉ BEZPEČNOSTNÍ AGENTURY, APOD DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKU ZÁVĚR ZÁVĚR V ANGLIČTINĚ SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍLOH10 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, ÚVOD Tato diplomová práce Profesní znalosti, dovednosti a vzdělávání pracovníků soukromých bezpečnostních agentur postupně prozkoumá a prostuduje, jaké jsou dle současné právní legislativy moţnosti přijímání zaměstnanců do pracovních poměrů, moţnosti rozvíjené profesních znalostí a dovedností a odborného vzdělávání zaměstnanců soukromých bezpečnostních agentur formou školení, kurzů, seminářů, přednášek apod. V praktické části diplomové práce pak podrobně prostuduji moţnosti vyhledávání nových pracovních sil do soukromých bezpečnostních agentur, prostuduji podrobněji proces výběru vhodného kandidáta na pracovní místo v soukromé bezpečnostní agentuře, dále bude podrobněji prostudován proces přijímání zaměstnanců do soukromých bezpečnostních agentur, bude popsán princip, jakými kroky postupují soukromé bezpečnostní agentury. Dalším krokem pak bude prostudování moţností profesního rozšiřování znalostí a dovedností zaměstnanců soukromých bezpečnostních agentur, ale také i moţnosti vzdělávání se zaměstnanců pro své vlastní potřeby. Na závěr praktické části diplomové práce se pak pokusím definovat moţnosti zefektivnění procesu přijímání zaměstnanců do soukromých bezpečnostních agentur, zefektivnění procesu vzdělávání zaměstnanců v soukromých bezpečnostních agenturách a také se pokusím zhodnotit, co by mohlo být přínosem pro celkovou činnost chodu soukromých bezpečnostních agentur, počínaje legislativními úpravami, které by podrobněji stanovily principy, podmínky odborné způsobilosti pro výkon zaměstnání v soukromých bezpečnostních agenturách a přesně by specifikovala fyzickou a odbornou způsobilost pro výkon jednotlivých pracovních zařazení zaměstnanců v soukromých bezpečnostních agenturách a konče dalšími moţnostmi, které nabízí podnikatelské prostředí České republiky. Součástí praktické části diplomové práce bude i dotazníkové šetření. V rámci tohoto dotazníkového šetření vyhotovím dotazníky, které mi poskytnou náhled, jaké soukromé bezpečnostní agentury umoţňují svým zaměstnancům formy dalšího odborného i neodborného růstu jejich kvalifikace, rozkvětu jejich znalostí a dovedností, co si zaměstnanci soukromých bezpečnostních agentur myslí o moţnostech a způsobech přístupu jejich zaměstnavatelů k jejich znalostem a dovednostem. Dotazníkové šetření vyhodnotím formou statistických grafů a písemného zhodnocení některých bodů. V dotaznících budou také zahrnuty statistické údaje, které nebudou souviset přímo se vzděláváním, ale dají nám náhled, jací zaměstnanci jsou v soukromých bezpečnostních11 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, agenturách zaměstnáváni, jejich zdravotní způsobilosti, případně vzdálenosti, které musí zaměstnanci zdolávat při cestování za prací. V závěru diplomové práce se pak pokusím zhodnotit skutečný stav fungování soukromých bezpečnostních agentur v podnikatelském prostředí České republiky, změny, které by prospěly fungování soukromým bezpečnostním agenturám. Dále také shrnu části této diplomové práce, které by mohly poslouţit jako učební pomůcky pro další vzdělávání studentů střední a vyšších stupňů vzdělávání. V závěru bude také zhodnocen výsledek dotazníkového šetření s případnými náměty pro zlepšení konkrétních věcí v soukromých bezpečnostních agenturách. Jako zdroje pro čerpání údajů, faktů a poznatků v této diplomové práci budou pouţity literární zdroje, právní a ostatní předpisy a také webové stránky soukromých bezpečnostních agentur, asociací, komor a dalších podnikatelských subjektů, kteří mají vazby na činnosti soukromých bezpečnostních agentur.12 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, I. TEORETICKÁ ČÁST13 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, PRÁVNÍ RÁMEC ČINNOSTI A TRHU SBA 1.1 Obecně k legislativní situaci Chceme-li se zaobírat legislativní situací trhu a činností SBA, musíme platnou legislativu rozdělit do několika oblastí a pokusit se analyzovat jejich dopad do jednotlivých oblastí činností SBA. U některých legislativních změn jiţ dopad známe poměrně přesně. U některých změn, zvláště z posledního roku, jej můţeme pouze predikovat. [1] V oblasti, kterou se budu teď zaobírat je nutno si postesknout, ţe stále mnoho profesních organizací se zaobírá legislativními změnami, které se týkají technického zajištění provozu a činnosti SBA, ale opomíjí zaobírat se legislativou, která se týká činnosti SBA obecně, například zákoníku práce, předpisů na úseku BOZP apod. Bohuţel lze doloţit, ţe dopad této legislativy (která je oprávněně kritizována většinou podnikatelské veřejnosti) je do oblasti SBA přímo devastující. [1] Stejně tak je nutno kriticky přistoupit k legislativě regulující zadávání veřejných zakázek, která pro oblast SBA v podstatě nezaručuje rovný přístup k získání veřejných zakázek. Jedním z důvodů této situace je, ţe příprava legislativy nerespektuje rozdílnou situaci mezi subjekty podnikající v oblasti výroby a v oblasti sluţeb pro tuto výrobu či pro veřejnost. V neposlední řadě je nutno připočíst skutečnost, ţe legislativa v ČR nevyuţívá limitů evropské legislativy, jinak řečeno, místo toho, abychom v oblasti pracovního práva a jiných předpisů implementovali jenom nutné minimum, sami si zpřísňujeme a zvyšujeme neefektivní regulaci. Místo odborné diskuse a odborného řešení problematiky dávají zákonodárci přednost zcela neracionálním politickým řešením. Nakonec oblast SBA je oblastí, kde se všechny negativa tohoto přístupu koncentrují (lze se však domnívat, ţe obdobná situace je i v jiných oblastech podnikání, kde je podíl mzdových nákladů zaměstnanců vyšší jak 60-70% koncové ceny, např. úklidové sluţby atd.). [1] 1.2 Oblast pracovně právní legislativy a BOZP Od 1. ledna 2007 je účinný zákon č.262/2006 Sb. zákoník práce, který po 42 letech nahradil zákoník práce z roku 1965 a několik dalších legislativních norem. Zároveň od tohoto data nabylo účinnosti nařízení vlády č.567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejniţších14 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíţeného pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíţeném pracovním prostředí. [1] Do oblasti BOZP nově zasáhl zákon č.309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jmenovaná legislativa je z praktického hlediska pro činnost SBA nevhodná, obdobně jako i pro další oblasti sluţeb. Tato legislativa nese rukopis autorů, jejichţ myšlenkové obzory se pohybují pouze v relacích výrobních podniků, tj. institucí, které se nachází na jasně ohraničeném území, kde se práce vykonává v reţimu práce od pondělí do pátku, maximálně ve dvojsměnném provozu. Tragédií tohoto přístup je negativní dopad nejen na zaměstnavatele, ale i na zaměstnance. [1] Zákoník práce Nový zákoník práce zcela v intencích popsaného přístupu k jeho tvorbě zavedl nový povinný příplatek, příplatek za práci o sobotě a neděli ve výši 10% z průměrné hodinové mzdy za kaţdou odpracovanou hodinu, výši příplatku za práci v noci následně nově navázal na průměrnou mzdu ve stejné výši, tj. 10% z průměrné hodinové mzdy za kaţdou odpracovanou hodinu. Tato změna zcela nerespektuje zaţitou realitu plateb za sluţby v oblasti SBA, kde se cena odvíjí od hodinové sazby, která zvláště v případě veřejných výběrových řízení je neměnná po celou dobu trvání kontraktu (většinou 4 roky). Odvozování příplatků procentní částkou u průměrné mzdy má za následek, ţe během 12 měsíců se mzdové náklady na zaměstnance zvýší od 5,7%-7,2%. V praxi SBA se tato skutečnost v mnoha případech obrátila proti zaměstnancům samotným. Protoţe u SBA je v mnohých případech intenzivnější a odpovědnější pracovní činnost ve všední den (běţný provoz u klientů), snaţily se mnohé SBA finančně ocenit tuto skutečnost a zároveň motivovat stálé zaměstnance k výkonu práce v těchto dnech. Po účinnosti nového ZP musely finanční prostředky vyčlenit na pokrytí nových příplatků a pokrytí rozdílu mezi stávajícím příplatkem za práci v noci a novým způsobem jeho výpočtu. Tato situace znamená, ţe se zaměstnanci snaţí vykonávat práce o sobotách a nedělích, kdy obdrţí za tuto práci vyšší mzdu, místo toho, aby byli s rodinami. [1] Druhým negativním způsobem, jak se novela ZP projevila ve vztahu zaměstnanec zaměstnavatel v oblasti SBA, je praxe, kdy SBA zaměstnává klíčové zaměstnance na15 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, střeţeném objektu na dobu neurčitou a druhou část pak častěji obměňuje, aby zachovala odpovídající úroveň mzdových nákladů. V oblasti přesčasové práce zůstává i nový ZP na pozicích změn zavedených od , tj. omezení moţnosti výkonu přesčasové práce na 8 hodin týdně po souhlasu zaměstnance. Paradoxně na druhou stranu nový ZP ruší rozdělení pracovních poměrů na hlavní a vedlejší. Zaměstnanec tak nesmí u svého zaměstnavatele odpracovat více neţ 416 přesčasových hodin za rok, můţe však odpracovat u několika zaměstnavatelů několika násobně více hodin, ovšem bez příplatku za práci přesčas. [1] Nový zákoník práce nadále striktně poţaduje maximální délku pracovní doby 12 hodin a dodrţování délky přestávky mezi směnami bez ohledu na skutečnost, ţe oblast SBA musí v mnoha případech řešit (obdobně jako policie, hasiči, lékaři atd) výkon pracovní činnosti v případě mimořádných událostí, nenastoupení zaměstnance (i ze zákonných omluvitelných důvodů) do zaměstnání, a přitom pracovní činnost nelze přerušit. Stát si je dobře vědom, ţe sám by obdobné činnosti nebyl v reţimu zákoníku práce schopen zajistit a tak tyto činnosti převedl do reţimu sluţebního poměru (naposledy příslušníky HZS ČR) nebo pro jednotlivé sloţky vydává zvláštní právní předpis. Tuto skutečnost podtrhují nakonec i změny v úpravě pracovní doby pro oblast dopravy a lékařů, nebo zvláštní úprava pro zaměstnance hasičského záchranného sboru podniku. Musíme konstatovat, ţe tyto problémy jsou zcela zbytečné a v procesu přípravy zákoníku práce asociace SBA na tyto skutečnosti upozorňovala. Zároveň asociace SBA upozorňovala na to, ţe legislativa EU (speciálně SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2003/88/ES ze dne 4. listopadu o některých aspektech úpravy pracovní doby, na kterou se autoři změn v pracovní legislativě odvolávají) umoţňuje ve svém čl.17 odst.3 umoţňuje příslušné odchylky v organizaci pracovní doby jmenovitě pro bezpečnostní firmy. Mohu jen poloţit otázku: Proč nebyly tyto odchylky do nového ZP implementovány? [1] Nařízení vlády č.567/2006 Sb., o minimální mzdě O nejniţších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíţeného pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíţeném pracovním prostředí učinilo významný pokrok ke sjednocení zařazování zaměstnanců SBA do příslušné skupiny minimální zaručené mzdy. Příloha k tomuto nařízení stanovuje skupiny prací pro účely stanovení nejniţší16 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, úrovně zaručené mzdy. Tato příloha definuje většinu činností zajišťovaných ze strany SBA jako pracovní činnosti spadající do druhé skupiny minimální zaručené mzdy. Bohuţel tato skutečnost se v podstatě neprojevila při tvorbě cen na trhu SBA, protoţe jak ukázala praxe, není jednak akceptována při veřejných výběrových řízení ze strany zadavatele a jednak není uvedená skutečnost v praxi vymáhána a vymahatelná. Stručně řečeno na situaci trhu SBA toto nařízení nemělo očekávaný vliv. Přesto je nutno jej hodnotit jako kladný odraz reálných činností SBA v platné legislativě. [1] Oblast legislativy BOZP Nový zákoník práce ve své části páté a v zákoně č.309/2006 Sb. zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, došlo k upřesnění některých institutů v oblasti BOZP a zřízení nových. Došlo k prohloubení přístupů v oblasti BOZP zaváděných od roku 2001, tj. organizace BOZP postavených na analýze rizik. Zároveň došlo v souvislosti se změnami v této oblasti i k vydání mnohých nařízení a vyhlášek upravujících jednotlivé aspekty oblasti BOZP. Bohuţel musím konstatovat, ţe povinnosti, tak jak jsou stanoveny v jednotlivých ustanoveních, v některých případech vystavují SBA (stejně jako i ostatní oblasti sluţeb) nepříjemnému riziku postihu za nedodrţení některých ustanovení nebo ztráty zakázky, či klienta. Sluţby SBA se odehrávají v prostorách klientů, s jejich zařízeními, uprostřed jejich zaměstnanců. Konkrétní vliv na pracovní prostředí je ze strany SBA minimální, SBA je tak závislá do značné míry na zodpovědnosti klienta v této oblasti. Zákoník práce stanovuje povinnosti pro pracoviště, kde vykonávají pracovní činnost zaměstnanci více zaměstnavatelů. Stejně tak platná legislativa nařizuje povinnosti v oblasti způsobilosti zařízení, v otázce kategorizace. Subjekt SBA je tak závislý na úrovni zpracování této otázky u klienta, na předávání informací z jeho strany, na jeho celkové odpovědnosti, která je spíše v oblasti etické neţ konkrétní. Velice nákladnou a komplikovanou se jeví faktická spolupráce se Státním úřadem inspekce práce, hygienou práce atd. Odpovědnosti a způsob stanovení místní příslušnosti pro organizace příliš nepočítá se subjekty, které poskytují své sluţby v několika krajích nebo na území celé ČR. Domnívám se, ţe by bylo ţádoucí, aby pro projednávání všech záleţitostí spojených s hygienou práce, BOZP (dohled ze strany SUIP, hygieny práce, úřadů práce) byla stanovena místní příslušnost orgánu podle sídla subjektu s tím, ţe by17 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, příslušné oblastní orgány (krajské atd.) vykonávali pouze místní šetření na základě ţádosti odpovědného místně příslušného orgánu, bylo-li by to potřeba. Na druhou stranu by všechny stíţnosti, podání a nepodepsaná upozornění postupovali k šetření tomuto místně příslušnému úřadu. Současný systém administrativně zatěţuje subjekty SBA (nutno absolvovat kontroly na několika místech republiky během roku na stejná témata) a zároveň v mnoha případech komplikuje vlastní činnost, protoţe odpovědné úřady nejsou schopny v mnoha případech zaujímat k analogickým problémům analogická stanoviska. Problematika preventivní lékařské péče následně poţaduje, aby kaţdá SBA, která poskytuje své sluţby v několika krajích (oblastech, městech ), musí zajistit ve všech těchto městech lékaře. Domnívám se, ţe oblast BOZP, její kontroly, zajištění atd., vyţaduje úpravy, které zohlední poţadavky subjektů poskytující své sluţby třetím subjektům a subjektům, které poskytují své sluţby na území několika krajů. Domnívám se, ţe uvedené změny by nejen přispěly ke sníţení administrativní zátěţe subjektů SBA (a jiných sluţeb), ale i ke sníţení nákladů státní správy v daných oblastech. [1] Zadávání veřejných zakázek Veřejné zakázky jsou zadávány podle zákona č.137/2006 Sb. V této kapitole bych rád nakousl problémy, které s výběrovými řízeními souvisí a které způsobují proces veřejné zakázky v mnoha případech nevěrohodným. Jeden z velkých problémů zadávání veřejných zakázek spatřuji ve zneuţívání institutu různých certifikátů a přemrštěných kvalifikačních předpokladů, které nemají s vlastní činností co do činění, stejně jako nesmyslných pojistných smluv, referencí atd. V této kapitole bych se rád zastavil u problematiky různých poţadovaných certifikátů. [1] ISO 9001 Mánie prokazování kvality v ČR v oblasti SBA začala poznenáhlu s nástupem certifikací systémů řízení kvality podle ISO 9001 na konci devadesátých let minulého století. Stejně jako vše i certifikace systému řízení kvality k dnešnímu dni ztratila svou vypovídací hodnotu jednak díky tomu, ţe v mnoha případech certifikační orgány nerozumí předmětu, který certifikují, v mnoha případech certifikáty v podstatě prodávají. Certifikát tak v mnoha případech nevyjadřuje nic o kvalitě subjektu, který certifikát získal. I přes tato18 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, negativa je poţadavek na certifikát řízení kvality pro oblast ostrahy majetku a osob nebo činností soukromých detektivů ze strany zadavatele racionální. Tato racionalita je podpořena novelou normy ČSN EN ISO 9001:2009, která výslovně poţaduje, aby v rámci systému řízení kvality subjekt identifikoval a doloţil legislativní normy související s jeho činností (i kdyţ není moţno tvrdit, ţe by podle starší verze tento závazek v sobě norma neobsahovala). [1] ISO Po tom, co certifikát řízení kvality dle ISO 9001 obdrţelo vícero společností, začala expanze s dalšími certifikáty, které v mnoha případech postrádají logiku jako kvalifikační předpoklad pro SBA. V prvé řadě se jedná o poţadavek na zavedení systému environmentálního managementu dle ISO (zjednodušeně řečeno systém ochrany ţivotního prostředí). Jak jsem jiţ popsal činnosti SBA (vykonává činnosti v areálech klientů, ve valné máře s prostředky poskytnutými klienty), je poţadavek na certifikaci environmentálního managementu jako kvalifikačního předpokladu moţno povaţovat za zbytečný. Stejně tak musíme hodnotit i případný vliv činnosti SBA na ţivotní prostředí jako takové. [1] OHSAS Třetím poţadovaným certifikátem v řadě, který se začal objevovat ve výběrových řízeních je certifikace systému řízení BOZP, neboli systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ČSN OHSAS Zadavatelé začali poţadovat certifikaci něčeho, co je elementárním předpokladem pro jakoukoli podnikatelskou činnost, tj. dodrţování legislativy na úseku BOZP. [1] Myslím si, ţe zákon o zadávání veřejných zakázek by měl jednoznačně specifikovat, ţe poţadavky na kvalifikační předpoklady mohou být pouze ty, které jsou v logické souvislosti s předmětem plnění zakázky. Co se týká certifikátu ISO a OHSAS 18001, tyto by měli být zcela eliminovány z kvalifikačních poţadavků na sluţby SBA a činnosti soukromých detektivů. OHSAS by měl být vymazán z poţadavků na jakákoli veřejná výběrová řízení, neboť se jedná s ohledem na kvalifikační předpoklady o zcela nesmyslný certifikát. [1]19 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, Zároveň by měly příslušné instituce vytvořit patřičný tlak na certifikační orgány, které subjekty certifikují podle základní normy ISO 9001 tak, aby tento certifikát vyjadřoval určitou záruku kvality Zákon č.412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v platném znění U udělování osvědčení společnostem na příslušný stupeň bezpečnostní prověrky můţeme sledovat proces, který se částečně podobá situaci kolem certifikátu řízení kvality dle ISO Tak jak klesaly postupně poţadavky ze strany legislativy na nejniţší stupeň pro seznamování se s utajovanými informacemi stupeň vyhrazené - rozšiřoval se počet jeho subjektů, kteří je získali. V současné době se pomalu standardem stává stupeň důvěrné. Zvýšené poţadavky na prověření subjektu ze strany NBÚ (národní bezpečnostní úřad) lze chápat jako snahu po alternativě k neexistujícím standardům pro oblast SBA. Otázkou zůstává, na kolik znění legislativy odpovídá předpokládanému cíly a účelu. [1] Novela ţivnostenského zákona č.274/2008 Sb., zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky V roce 2007 došlo z iniciativy Ministerstva průmyslu a obchodu k novele ţivnostenského zákona, která spojila ţivností podniky zajišťující ostrahu majetku a osob a soukromých detektivů v jednu. V připomínkových řízeních bylo asociacemi SBA upozorňováno na nelogičnost a neopodstatnění tohoto kroku a zdůvodnění Ministerstva průmyslu a obchodu k tomuto kroku. Ministerstvo průmyslu a obchodu argumentovalo, ţe obě ţivnosti mají společná kritéria pro jejich provozování. Je moţno konstatovat, ţe od tohoto bodu začal dlouhodobý spor o koncepci legislativní úpravy alespoň elementárních standardů pro fungování SBA a detektivních sluţeb s Ministerstvem průmyslu a obchodu, které se snaţí v tomto případě prosazovat čistě ideologicko-právní přístup k problematice legislativní úpravy činnosti SBA v rámci ţivnostenského zákona, protoţe tento přístup je pro něj nejjednodušší. [1] Snaha asociací SBA o nápravu našla naštěstí kladnou odezvu na Ministerstvu vnitra ČR a v příslušném výboru poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který projednával zákony související s reformou Policie ČR. V rámci druhého čtení tak byla načtena novela ţivnostenského zákona v rámci zákona č.274/2008 Sb. zákon, kterým se mění některé20 UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, která stanovuje minimální standardy pro fungování ostrahy majetku a osob a soukromé detektivní sluţby. [1] Jedním z nejdůleţitějších přínosů uvedené novely ţivnostenského zákona je uvedení popisu ţivnosti ostraha majetku a osob a ţivnosti činnosti soukromých detektivů přímo v zákoně. Tato skutečnost v podstatě po dvaceti letech od roku 1989, kdy obor SBA a soukromých detektivů byl ustaven, definuje odpovídajícím autoritativní způsobem obsah jejich činnosti a zároveň dává tak hranice jejich oprávněním pro činnost jako takovou. Tato ustanovení tak nejen ukotvují právní jistotu subjektů podnikajících v daných oborech, ale i jejich klientů, veřejnosti a třetích stran, kterých se činnost SBA a soukromých detektivů mohou dotýkat. Na důleţitosti toho, ţe popisy činnosti sluţeb ostrahy majetku a osob a soukromých detektivů jsou ustanoveny zákonem, se shodují v podstatě všechny oborové asociace zastupující tyto sluţby. [1] Další změny provedené v zákoně definují elementární poţadavky na bezúhonnost a spolehlivost a kvalifikační předpoklady jak podnikatelů, odpovědných zástupců, tak zaměstnanců ve jmenovaných oborech podnikání; přičemţ zavádí pro osoby na pozici zaměstnance nebo podnikatele poţadavky na minimální vzdělání, a pro ty, kteří nemají odpovídající odbornou kvalifikaci nebo vysokoškolské vzdělání, povinnost skládat v určených intervalech zkoušky odborné způsobilosti. Prováděcí předpis má povinnost určit bliţší podmínky. Obdobně je řešen poţadavek na zdravotní způsobilost. [1] Tato novela má některé technické nedostatky, nemůţe se zamlouvat všem, zvláště v oboru podnikání, kde mnohým současný stav vyhovuje. Asociace SBA nesouhlasí s tím, aby ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo nevydat vyhlášku upravující zdravotní způsobilost zaměstnanců SBA a soukromých detektivních sluţeb. Ministerstvo vnitra ČR svou povinnost vydat prováděcí předpis k provádění zkoušek odborné způsobilosti splnilo vyhláškou MVČR č.16/2009 Sb., vyhláškou o obsahu a rozsahu kvalifikace pro výkon fyzické ostrahy a sluţby soukromého detektiva. [1] Zcela zásadní změnu v poţadavcích na minimální kvalifikaci přináší novela ţivnostenského zákona do oblasti soukromých detektivů, kde je stanovena jako minimální kvalifikace střední vzdělání s maturitní zkouškou a to jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Od by tak neměl působit v ČR detektiv bez maturitní zkoušky. Zobrazit více Vybrané právní aspekty pracovního práva Mgr. Petra Koutná, advokátka Mgr. Kateřina Slušná, advokátka AK Koutná, Slušná & Bělohlávek v.o.s. Zlín 27. 2. 2012 Základní principy pracovního práva Pracovní poměr Více 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE Kamila Jordanova, BIVŠ Praha a.s. právní administrativa v podnikatelské sféře Duben 2010 AGENTURNÍ ZAMĚSTNÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE Osnova práce: Obecná charakteristika pracovního práva Vymezení pojmu, právní Více Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů ČÁST PRVNÍ PEDAGOGIČTÍ PRACOVNÍCI ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ HLAVA I Platné znění části textu zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrţených změn III. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických Více Hodnoticí standard. Personalista (kód: 62-007-N) Odborná způsobilost. Platnost standardu Standard je platný od: 29.6.2012 Personalista (kód: 62-007-N) Autorizující orgán: Ministerstvo práce a sociálních věcí Skupina oborů: Ekonomie (kód: 62) Povolání: Personalista Doklady potvrzující úplnou profesní kv.: Osvědčení o profesní Více Specialista náboru, přijímání a uvolňování zaměstnanců (kód: R) Specialista náboru, přijímání a uvolňování zaměstnanců (kód: 62-013-R) Autorizující orgán: Ministerstvo práce a sociálních věcí Skupina oborů: Ekonomie (kód: 62) Týká se povolání: Personalista specialista Více Standard č. 9. Personální a organizační zajištění Terénní osobní asistence 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE Šablona stáže představuje základní rámec odborné stáže pro typovou pozici a obsahuje požadavky na obsah a průběh stáže, na stážistu i na poskytovatele Bílá pole označují text, Více Hodnoticí standard. Vedoucí poštovního oddělení (kód: M) Odborná způsobilost. Platnost standardu. Skupina oborů: Doprava a spoje (kód: 37) Vedoucí poštovního oddělení (kód: 37-047-M) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Doprava a spoje (kód: 37) Týká se povolání: Vedoucí poštovního oddělení Kvalifikační úroveň Více ETICKÝ KODEX Asociace poskytovatelů personálních služeb Asociace poskytovatelů personálních služeb usilujíc o vytvoření zdravého a stabilního trhu pracovních sil s ohledem na práva a při respektování oprávněných zájmů jednotlivců i podnikajících subjektů, zejména Více Kritéria standardu. Závazné pro: Vypracovala: Schválila: Dne a podpis: Platnost od: 1. 1. 2015. Související předpisy a interní dokumenty: Název standardu 5. Přijímání a zaškolování 5a) Každý zaměstnanec zařazený v orgánu sociálněprávní ochrany k výkonu sociálně-právní ochrany splňuje kvalifikační předpoklady pro výkon povolání sociálního Více PROJEKTOVÝ ZÁMĚR. Základní škola a Mateřská škola Verneřice, příspěvková organizace Název projektu: Moderní škola 2011 Název operačního programu: PROJEKTOVÝ ZÁMĚR Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Oblast podpory 1.4 Zlepšení podmínek pro vzdělávání na základních školách Ţadatel projektu: Základní škola a Mateřská škola Verneřice, Více Komunikace se zákazníkem a péče o zákazníka 3 Řešení náročných situací 3 Zajištění administrace zakázky 3 Orientace v příslušné legislativě 3 Servisní pracovník u zákazníka (kód: 69-013-H) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Osobní a provozní služby (kód: 69) Týká se povolání: Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 3 Odborná Více Hodnoticí standard. Servisní technik ve strojírenství (kód: M) Odborná způsobilost. Platnost standardu Servisní technik ve strojírenství (kód: 23-095-M) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Strojírenství a strojírenská výroba (kód: 23) Týká se povolání: Servisní technik Kvalifikační Více Projekt byl pilotně ověřen v červnu a červenci 2011 a poté uveden na trh. 14. Projekty EU http://www.guard7.cz/projekty-eu V rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost byl v letech 2010 až 2011 realizován projekt KOORDINÁTOR BOZP A PO: TVORBA A PILOTNÍ OVĚŘENÍ Více Střední škola obchodní, Belgická 250/29, Praha 2 P O D N I K Á N Í Střední škola obchodní, Belgická 250/29, Praha 2 P O D N I K Á N Í Školní vzdělávací program PODNIKÁNÍ 1 P O D N I K Á N Í... 1 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE... 3 PROFIL ABSOLVENTA... 4 CHARAKTERISTIKA ŠKOLNÍHO Více Hodnoticí standard. Správce památkového objektu (kód: M) Odborná způsobilost. Platnost standardu Správce památkového objektu (kód: 82-018-M) Autorizující orgán: Ministerstvo kultury Skupina oborů: Umění a užité umění (kód: 82) Týká se povolání: Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 4 Odborná způsobilost Více STANDARD č. 5 přijímání a zaškolování STANDARD č. 5 přijímání a zaškolování 5a) Kvalifikační předpoklady Sociální pracovník zabezpečující výkon sociálně-právní ochrany dětí, musí splňovat kvalifikační předpoklady pro výkon sociálního pracovníka Více Zahrnuje manažerské funkce výběr, rozmístění a vedení pracovníků. Úloha personální práce v podniku Organizování procesu změn ve struktuře a kvalitě lidských zdrojů organizace v souladu s potřebami, které jsou dány požadavky ekonomického a sociálního okolí podniku i požadavky Více ÚVODNÍ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE ÚVODNÍ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Název a adresa školy: Střední odborná škola energetická a stavební, Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola, Na Průhoně 4800, 430 11 Chomutov IZO: 600 170 586 Zřizovatel: Více Zadání chemicko-technologické specifikace zákazníkem požadovaného produktu technickému a výrobnímu útvaru 7 Inženýr chemie produktmanažer (kód: 28-020-T) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Technická chemie a chemie silikátů (kód: 28) Týká se povolání: Inženýr chemie Kvalifikační Více Hodnoticí standard Manažer BOZP (kód: T) Autorizující orgán: Skupina oborů: Týká se povolání: Kvalifikační úroveň NSK - EQF: Manažer BOZP (kód: 39-005-T) Autorizující orgán: Ministerstvo práce a sociálních věcí Skupina oborů: Speciální a interdisciplinární obory (kód: 39) Týká se povolání: Manažer BOZP Kvalifikační úroveň NSK Více 435/2004 Sb. ZÁKON ze dne 13. května 2004 435/2004 Sb. ZÁKON ze dne 13. května 2004 o zaměstnanosti Změna: 202/2005 Sb. Změna: 168/2005 Sb. Změna: 253/2005 Sb. Změna: 428/2005 Sb. Změna: 350/2005 Sb. Změna: 495/2005 Sb. Změna: 382/2005 Sb., 413/2005 Více Specialista vzdělávání a rozvoje zaměstnanců (kód: R) Specialista vzdělávání a rozvoje zaměstnanců (kód: 62-014-R) Autorizující orgán: Ministerstvo práce a sociálních věcí Skupina oborů: Ekonomie (kód: 62) Týká se povolání: Personalista specialista Kvalifikační Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu Vláda České republiky vyhlašuje výběrové řízení na služební místo náměstka pro státní službu. Posuzovány Více Výzva k podání nabídky a prokázání kvalifikace Výzva k podání nabídky a prokázání kvalifikace k veřejné zakázce zadané ve zjednodušeném podlimitním řízení dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů Rekultivace skládky Více Hodnoticí standard. Vedoucí týmu (kód: N) Odborná způsobilost. Platnost standardu Vedoucí týmu (kód: 63-021-N) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Ekonomika a administrativa (kód: 63) Týká se povolání: Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 5 Odborná způsobilost Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo personálního ředitele sekce pro státní službu Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo personálního ředitele sekce pro státní službu Vláda České republiky vyhlašuje výběrové řízení na služební místo personálního ředitele sekce pro Více Při vzniku pracovního poměru budeme od zaměstnance vyžadovat: Vznik pracovního poměru strana 14 4.4 DOKLADY PŘI VZNIKU PRACOVNÍHO POMĚRU 4.4.1 Doklady předkládané zaměstnancem Při vzniku pracovního poměru budeme od zaměstnance vyžadovat: 1. Osobní dotazník a životopis Více Hodnoticí standard. Chemický technik produktmanažer (kód: M) Odborná způsobilost. Platnost standardu Chemický technik produktmanažer (kód: 28-09-M) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Technická chemie a chemie silikátů (kód: 28) Týká se povolání: Chemický technik produktmanažer Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo vedoucího Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Příloha usnesení vlády ze dne 7. prosince 2015 č. 1011 Předpoklady a požadavky pro jmenování na služební místo vedoucího služebního úřadu předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví Vláda stanoví, podle 186 Více Specialista hodnocení a odměňování zaměstnanců (kód: 62-012 -R) Specialista hodnocení a odměňování zaměstnanců (kód: 62-012 -R) Autorizující orgán: Ministerstvo práce a sociálních věcí Skupina oborů: Ekonomie (kód: 62) Povolání: Personalista specialista Doklady potvrzující Více VÝUKOVÝ MODUL VI/2 VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO ROZVOJ ZNALOSTÍ, SCHOPNOSTÍ A DOVEDNOSTÍ V OBLASTI FINANČNÍ GRAMOTNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ Název školy Obchodní akademie, Vyšší odborná škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherské Hradiště Název DUMu VY_32_INOVACE_PRA0115.docx Autor Ing. Adam Skovajsa Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení volného služebního místa Energetický regulační úřad Masarykovo náměstí 5, Jihlava Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení volného služebního místa ředitel odboru organizace a veřejných zakázek odborný rada Č. j.: 03481-1/2016-ERU Více Hodnoticí standard. Skladník (kód: 66-002-H) Odborná způsobilost. Platnost standardu. Skupina oborů: Obchod (kód: 66) Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 3 Skladník (kód: 66-002-H) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Obchod (kód: 66) Týká se povolání: Skladník; Specialista maloobchodu Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 3 Odborná Více OZNÁMENÍ O VYHLÁŠENÍ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ. ředitel/ ředitelka Městské policie Jeseník Město Jeseník, Masarykovo nám. 167/1 OZNÁMENÍ O VYHLÁŠENÍ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ Starosta města Jeseníku vyhlašuje dne 2. července 2015 výběrové řízení na obsazení pracovního místa ředitel/ ředitelka Městské Více - Zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových organizacích Otázka: Podnik a pracovní právo Předmět: Ekonomie Přidal(a): Lukassa3 Pracovní právo představuje souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích s výkonem práce souvisejících. Řeší vztahy mezi Více Křižovnická pečovatelská služba. Personální a organizační zajištění pečovatelské služby Platnost od 1. 3. 2015 STANDARD Č.9 Personální a organizační zajištění Platnost od 1. 3. 2015 Organizační struktura a počet pracovních míst Stanovení počtu a struktury zaměstnanců je v kompetenci ředitele KPS. Struktura zaměstnanců Více Ing. Martin Kruczek L 8 POŽADAVKY NA ODBORNOU KVALIFIKACI (VYHL. Č. 298/2005 SB.) Ing. Martin Kruczek L 8 POŽADAVKY NA ODBORNOU KVALIFIKACI (VYHL. Č. 298/2005 SB.) Novelizace prováděcího právního předpisu k zákonu č. 61/ 1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, Více 1 informací nevhodné chování úřední osoby 2 Odpověď dle zákona č. 106/1999 Sb. Předmět žádosti: 1) Zda úřední osoba JUDr. Ing. Zuzana Kodriková pobírá k tarifnímu platu také osobní příplatek. 2) Zda KÚOK jako zaměstnavatel má vnitřní platový předpis Více Obsah Strana 1. Obsah Strana 1 1 Pracovněprávní vztahy a jejich právní úprava 1.1 Vymezení pracovněprávních vztahů 1.2 Právní úprava pracovněprávních vztahů 1.3 Závislá práce a postih nelegální práce (tzv. švarcsystému) 1.4 Více Vzdělání a vzdělávání pracovníků v zařízeních sociálních služeb Mgr. Ivana Štěpánková, OSZSP ČR Vzdělání a vzdělávání pracovníků v zařízeních sociálních služeb Mgr. Ivana Štěpánková, OSZSP ČR V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH VYKONÁVAJÍ ODBORNOU ČINNOST a) sociální pracovníci (108/2006 Sb., 505/2006 Sb.) b) Více dle ustanovení 44 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění (dále jen zákon ) Kontaktní osoba: Leo Matušek Telefon: 267 994 410 Fax: 272 936 597 E-mail: [email protected] ZADÁVACÍ DOKUMENTACE dle ustanovení 44 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění (dále Více Hodnoticí standard. Skladník (kód: H) Odborná způsobilost. Platnost standardu. Skupina oborů: Obchod (kód: 66) Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 3 Skladník (kód: 66-002-H) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Obchod (kód: 66) Týká se povolání: Skladník; Specialista maloobchodu Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 3 Odborná Více Řízení Lidských Zdrojů Katedra Řízení Podniku Řízení Lidských Zdrojů Ing. Miloš Krejčí [email protected] Řízení Lidských Zdrojů 1. Řízení lidských zdrojů jako součást podnikové strategie 2. Řízení Lidských Zdrojů Řízení Více SBÍRKA PŘEDPISŮ ČESKÉ REPUBLIKY Ročník 2006 SBÍRKA PŘEDPISŮ ČESKÉ REPUBLIKY PROFIL PŘEDPISU: Titul předpisu: Nařízení vlády o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti Citace: 592/2006 Sb. Částka: 188/2006 Sb. Více na trhu práce (přednáška pro gymnázia) KIT PEF CZU - Vladimír Očenášek na trhu práce (přednáška pro gymnázia) 1 položme si pár otázek... předvídáme měnící se kvalifikační potřeby? (co bude za 5, 10, 15 let...) jsou propojeny znalosti, dovednosti a kompetence (žáků, studentů, Více +NBCTY1143XHY+ Siwiecova Praha 3 Žižkov. Č.j. ABS 4238/2016 R. V Praze dne 20. května Počet listů: 5 Přílohy: 7/12 +NBCTY1143XHY+ Siwiecova 2 130 00 Praha 3 Žižkov Č.j. ABS 4238/2016 R V Praze dne 20. května 2016 Počet listů: 5 Přílohy: 7/12 OZNÁMENÍ O VYHLÁŠENÍ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ na služební místo představeného vedoucí Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo vedoucího služebního úřadu ústředního ředitele Státní veterinární správy Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo vedoucího služebního úřadu ústředního ředitele Státní veterinární správy Praha 8. prosince 2015 Č.j.: MV-141989-12/OSK-2015 Náměstek ministra vnitra Více Platné znění dotčených částí zákona o pedagogických pracovnících, školského zákona a zákoníku práce s vyznačením navrhovaných změn a doplnění 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE Šablona stáže představuje rámec odborné stáže pro typovou pozici a obsahuje požadavky na obsah a průběh stáže, na stážistu i na poskytovatele stáže. Bílá pole označují text, který Více Město Třebíč. Městská policie Třebíč. Bedřicha Václavka 59/11, Třebíč, adresa pro doručení písemnosti: Masarykovo nám. 116/6, Třebíč Město Třebíč Městská policie Třebíč Bedřicha Václavka 59/11, 674 01 Třebíč, adresa pro doručení písemnosti: Masarykovo nám. 116/6, 674 01 Třebíč Ředitel Městské policie Třebíč, B. Václavka 59/11, 674 01 Více Platné znění příslušných ustanovení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění Platné znění příslušných ustanovení zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění 7 Služební označení státního zaměstnance (1) Státnímu zaměstnanci přísluší služební Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení volného služebního místa Energetický regulační úřad Masarykovo náměstí 5, Jihlava Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení volného služebního místa ředitel odboru organizace a veřejných zakázek odborný rada 3. kolo Č. Více Specialista pracovně právních vztahů Specialista pracovněprávních vztahů (kód: 62-018-R) Autorizující orgán: Ministerstvo práce a sociálních věcí Skupina oborů: Ekonomie (kód: 62) Týká se povolání: Specialista pracovně právních vztahů Kvalifikační Více Vnitřní směrnice č. 1/2013 pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu Vnitřní směrnice č. 1/2013 pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu včetně Dodatku č. 1 schváleného radou města dne 18.3.2013 usnesením č. 70/2013, Dodatku č. 2 schváleného radou města dne 23.6.2014 Více 11 ZAMĚSTNANEC, ZAMĚSTNAVATEL A ÚŘAD PRÁCE 11 ZAMĚSTNANEC, ZAMĚSTNAVATEL A ÚŘAD PRÁCE Cílem této kapitoly je vysvětlení, případně zopakování, základních principů z oblasti vztahů mezi zaměstnancem, zaměstnavatelem a úřady práce. Po prostudování Více Hodnoticí standard. Dispečer silniční osobní dopravy (kód: M) Odborná způsobilost. Platnost standardu Dispečer silniční osobní dopravy (kód: 37-056-M) Autorizující orgán: Ministerstvo dopravy Skupina oborů: Doprava a spoje (kód: 37) Týká se povolání: Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 4 Odborná způsobilost Více Manuál k udílení souhlasu ke zřízení funkce asistenta pedagoga ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se Manuál k udílení souhlasu ke zřízení funkce asistenta pedagoga ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami březen 2012 I. Základní Více Od ledna 2015 budou zahájeny kurzy pro veřejnost. Termíny budou upřesněny podle počtu přihlášek. NABÍDKA KURZŮ AKTUÁLNĚ Od ledna 2015 budou zahájeny kurzy pro veřejnost. Termíny budou upřesněny podle počtu přihlášek. Kontakt pro další informace a přihlášky: [email protected] VYHLÁŠKA 50 Školení Více Technický pracovník pro hmotný a investiční majetek v lesním hospodářství (kód: M) Technický pracovník pro hmotný a investiční majetek v lesním hospodářství (kód: 41-068-M) Autorizující orgán: Ministerstvo zemědělství Skupina oborů: Zemědělství a lesnictví (kód: 41) Týká se povolání: Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo ředitele Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo ředitele Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Praha 5. října 2015 Č.j.: MV-142314-2/OSK-2015 Náměstek ministra Více 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE Šablona stáže představuje rámec odborné stáže pro typovou pozici a obsahuje požadavky na obsah a průběh stáže, na stážistu i na poskytovatele stáže. Bílá pole označují text, který Více Důvod a způsob založení povinného subjektu Důvod a způsob založení povinného subjektu Výňatek ze zákona zákona č. 251/2005 Sb.: 3 (1) Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z a) právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo. ředitel/ka odboru centrálních nákupů a veřejných zakázek (kód SM ). Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo ředitel/ka odboru centrálních nákupů a veřejných zakázek (kód SM 340 000) Praha 18. dubna 2016 Č. j. MPSV-2016/69108-161/SZ/VŘ Státní tajemník Ministerstva Více Sazebník úhrad za poskytování informací Sazebník úhrad za poskytování informací Poskytování informací Poznámka Kč 1. Kopírování na kopírovacích strojích A4 jednostranné 1,00 A4 oboustranné 2,00 A3 jednostranné 2,00 A3 oboustranné 3,00 2. Tisk Více 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE Šablona stáže představuje základní rámec odborné stáže pro pedagogické pracovníky a obsahuje požadavky na obsah a průběh stáže, na stážistu i na poskytovatele stáže. Šablona stáže Více Hodnoticí standard. Dělník v chemické výrobě (kód: E) Odborná způsobilost. Platnost standardu Dělník v chemické výrobě (kód: 8-059-E) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Technická chemie a chemie silikátů (kód: 8) Týká se povolání: Kvalifikační úroveň NSK - EQF: Odborná Více PRACOVNÍ SMLOUVA. Smluvní strany se dohodly na uzavření pracovní smlouvy za následujících podmínek : PRACOVNÍ SMLOUVA název společnosti: sídlo společnosti : IČ: zastoupená: jako zaměstnavatel a pan/paní : bytem : rodné číslo : jako zaměstnanec Smluvní strany se dohodly na uzavření pracovní smlouvy za Více Město Moravský Beroun náměstí 9. května 4, Moravský Beroun. Oznámení o vyhlášení výběrového řízení VŘ 1/2014 Město Moravský Beroun náměstí 9. května 4, 793 05 Moravský Beroun Oznámení o vyhlášení výběrového řízení VŘ 1/2014 Tajemník Městského úřadu Moravský Beroun dne 22.01.2014 v souladu s 7 zákona č. 312/2002 Více 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE Úplné znění vyhlášky č. 42/1999 Sb., o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu, jak vyplývá ze změn provedených vyhláškou č. 312/2011 Sb., Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle Více Hodnoticí standard. Strojírenský technik technolog (kód: M) Odborná způsobilost. Platnost standardu Strojírenský technik technolog (kód: 23-105-M) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Strojírenství a strojírenská výroba (kód: 23) Týká se povolání: Strojírenský technik technolog Více Hodnoticí standard. Vozmistr (kód: M) Odborná způsobilost. Platnost standardu Vozmistr (kód: 37-046-M) Autorizující orgán: Ministerstvo dopravy Skupina oborů: Doprava a spoje (kód: 37) Týká se povolání: Vozmistr Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 4 Odborná způsobilost Název Úroveň Orientace Více Kancelář starosty a tajemníka OZNÁMENÍ O VYHLÁŠENÍ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ Hlavní město Praha Magistrát hlavního města Prahy zastoupené ředitelkou Magistrátu hlavního města Prahy v souladu s 7 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních Více Přijímání pracovníků Přijímání pracovníků Postup Zahrnuje řadu procedur pro vybrání uchazeče (pokud ZC přijetí akceptuje) Hlavní je sepsání pracovní smlouvy (případně jiného dokumentu upravujícího PP vztah) + dodatek k pracovní Více Směrnice č. 34. Pracovní řád. Příloha č.1 Pracovní doba, úřední dny Příloha č.2 Evidenční docházkový list Účetní jednotka: Stavební bytové družstvo Letohrad, Požárníků 791, Letohrad 561 51 Směrnice č. 34 Příloha č.1 Pracovní doba, úřední dny Příloha č.2 Evidenční docházkový list Pracovní řád 2014 1 Úvodní Více Právní důvody zpracování osobních údajů dle platných právních předpisů u Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje pro účely zveřejnění Právní důvody zpracování osobních údajů dle platných právních předpisů u Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje pro účely zveřejnění Personální a mzdové oddělení (PMO) PMO Hasičského záchranného Více Základy práva, 27. dubna 2015 Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta Základy práva, 27. dubna 2015 Obsah Prameny Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Podpůrně občanský zákoník Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Více ZPRÁVA O POSOUZENÍ A HODNOCENÍ NABÍDEK. Poradenské služby v oblasti jednotného účetnictví státu ZPRÁVA O POSOUZENÍ A HODNOCENÍ NABÍDEK Veřejná zakázka: Poradenské služby v oblasti jednotného účetnictví státu Identifikační údaje zadavatele Název: Státní fond životního prostředí České republiky IČ: Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo rada/odborný rada (právník) oddělení právní a kontrolní Ostrava Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo rada/odborný rada (právník) oddělení právní a kontrolní Ostrava č.j.: KHSMS/44078/2015 Datum: 22. října 2015 Ředitelka Krajská hygienická stanice Více 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE 1. VYMEZENÍ ODBORNÉ STÁŽE Šablona stáže představuje základní rámec odborné stáže pro typovou pozici a obsahuje požadavky na obsah a průběh stáže, na stážistu i na poskytovatele stáže. Bílá pole označují Více Výjezdní zasedání KD 18.-20.9.2012 18.-20.9.2012 Kategorizace pracovníků Zdravotní způsobilost / preventivní prohlídky CERN Příplatky za práci v riziku Dodatková dovolená ( Pozn.: prezentace je k dispozici na adrese www.fjfi.cvut.cz/vav_zs Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení Oznámení o vyhlášení výběrového řízení Město Kolín zastoupené tajemnicí Městského úřadu Kolín v souladu se zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, Více MINISTERSTVO VNITRA generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR MINISTERSTVO VNITRA generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR Č. j. PO-2340/GŘ-VZ-2007 Kódové označení. ST-B Praha 12. října 2007 Počet listů: 7 Schvaluje: plk. Ing. Alois Sellner v. r. generální Více OZNÁMENÍ O VYHLÁŠENÍ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ NA SLUŢEBNÍ MÍSTO ŘEDITEL ODBORU SPRÁVY ÚHRAD A EKONOMIE ČESKÉHO BÁŇSKÉHO ÚŘADU OZNÁMENÍ O VYHLÁŠENÍ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ NA SLUŢEBNÍ MÍSTO ŘEDITEL ODBORU SPRÁVY ÚHRAD A EKONOMIE ČESKÉHO BÁŇSKÉHO ÚŘADU Praha 4. května 2016 Č.j.: SBS 11515/2016 Předseda Českého báňského úřadu jako služební Více Služba na tomto služebním místě bude vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou. Státní veterinární správa Slezská 100/7, Praha 2, 120 56 T: +420 227 010 111, F: +420 227 010 191 Elektronická adresa podatelny: [email protected] ID datové schránky: d2vairv Č. j.: SVS/2016/119573-G Více Technik řízení jakosti ve strojírenství (kód: M) Skladník (kód: 66-002-H) Autorizující orgán: Ministerstvo průmyslu a obchodu Skupina oborů: Obchod (kód: 66) Týká se povolání: Specialista maloobchodu Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 3 Odborná způsobilost Více Základní škola Uničov, Pionýrů 685 Základní škola Uničov, Pionýrů 685 Směrnice ředitele školy k zajištění úkolů vyplývajících ze zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím Tento pokyn se vydává na základě zákona č.106/1999 Více Výběrové řízení na strážníka Městské policie Veltrusy Výběrové řízení na strážníka Městské policie Veltrusy Starosta města Veltrusy vyhlašuje, v souladu se zákonem č. 553/91 Sb. o obecní policii, výběrové řízení na obsazení pracovního místa: strážník městské Více Hodnoticí standard. Produkční kulturních projektů (kód: R) Odborná způsobilost. Platnost standardu Produkční kulturních projektů (kód: 82-027-R) Autorizující orgán: Ministerstvo kultury Skupina oborů: Umění a užité umění (kód: 82) Týká se povolání: Kvalifikační úroveň NSK - EQF: 6 Odborná způsobilost Více IV. PRACOVNÍ POMĚR Vznik pracovního poměru Obsah IV. PRACOVNÍ POMĚR Vznik pracovního poměru Obsah 1 Cíle... 2 2 Pracovní poměr... 2 2.1 Výklad problematiky... 2 2.1.1 Pracovní poměr založený pracovní smlouvou... 2 2.1.2 Doba trvání pracovního poměru Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo. místo vrchní ministerský rada FM 471 v odboru 62 Hospodaření s majetkem státu, Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo vrchní ministerský rada FM 471, v odboru 62 Hospodaření s majetkem státu, odd. 6202 Metodický dohled při hospodaření s majetkem státu Datum: 16. Více Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení funkce Vedoucího úřadu tajemníka Městského úřadu Kolín.
https://www.zakonyprolidi.cz/print/cs/2012-360/zneni-20121201.htm?sil=1
2020-03-30T13:30:33
[ " zákona č. 340", " zákona č. 484", " zákona č. 127", " zákona č. 361", " zákona č. 71", " zákona č. 296", " zákona č. 155", " zákona č. 188", " § 1", " § 1", " Čl. 17", " § 1", " § 4", " § 3", " čl. 101", " čl. 103", " čl. 101", " Čl. 42", " § 18", " § 22", " § 22", " § 20", " § 20", " § 20", " § 20", " § 20", " § 20", " § 21", " § 20", " § 20", " § 20", " § 21", " § 21", " § 21", " § 22", " § 22", " § 38", " § 21", " § 21", " § 21", " § 21", " § 21", " § 21", " § 22", " § 22", " § 11", " § 17", " § 22", " § 22", " § 22", " § 144", " zákona č. 137", "\n§ 31", " zákona č. 139", " zákona č. 417", " § 22", " § 22", " § 19", " § 22", " § 22", " § 22", " § 22", " § 22", " § 22", " § 22", " § 22", " § 21", " § 21", " § 22", " § 22", " § 21", " § 21", " § 21", " § 22", " § 21", " § 22", " § 25", " § 25", " zákona č. 306", " zákona č. 181", " zákona č. 330", " zákona č. 357", " zákona č. 375", " zákona č. 420", " zákona č. 458", " § 248", " § 248", " § 248" ]
zakonyprolidi_cs_2012_360_v20121201 Zákon č. 360/2012 Sb.Zákon, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-360 Částka 134/2012 Platnost od 29.10.2012 Účinnost od 01.12.2012 Aktuální znění 01.12.2012 kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 484/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 71/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 155/2009 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb., se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 se v písmenu b) zrušuje slovo „nebo“, v písmenu c) se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňuje se slovo „nebo“ a doplňuje se písmeno d), které zní: „d) orgány státní správy při výkonu státní správy, orgány územní samosprávy při výkonu samosprávy a při přeneseném výkonu státní správy a orgány zájmové samosprávy při přeneseném výkonu státní správy (dále jen „orgány veřejné správy“).“. 2. V § 1 odstavec 2 včetně poznámek pod čarou č. 1, 1a a 1b zní: „(2) Tento zákon dále upravuje postup při aplikaci článků 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva“) orgány České republiky a některé otázky jejich součinnosti s Evropskou komisí1) (dále jen „Komise“) a s orgány ostatních členských států Evropské unie při postupu podle Nařízení Rady (ES) o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy1a) (dále jen „Nařízení“) a Nařízení rady (ES) o kontrole spojování podniků1b) (dále jen „Nařízení o fúzích“). 1) Čl. 17 a násl. Smlouvy o Evropské unii. 1a) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy. 1b) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků.“. 3. V § 1 odst. 4 se slova „Evropských společenství podle článků 81 a 82“ nahrazují slovy „Evropské unie podle článků 101 a 102“. 4. V § 4 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 5 zní: „(1) Zákaz podle § 3 odst. 1 se nevztahuje na dohody, které nemohou mít vliv na obchod mezi členskými státy Evropské unie podle čl. 101 Smlouvy, avšak splňují ostatní podmínky stanovené blokovými výjimkami přijatými na základě čl. 103 odst. 1 Smlouvy k provedení čl. 101 odst. 3 Smlouvy příslušnými nařízeními Komise nebo Rady (dále jen „unijní blokové výjimky“) anebo výjimkou pro oblast zemědělství5). 5) Čl. 42 Smlouvy. Nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 ze dne 24. července 2006 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi (kodifikované znění).“. 5. V § 18 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Uložení opatření k obnově soutěže nevylučuje souběžné uložení pokuty podle § 22 odst. 1 písm. d), e) nebo f) anebo § 22a odst. 1 písm. d), e) nebo f).“. 6. Za hlavu IV se vkládá nová hlava IVa, která včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 19a zní: „HLAVA IVa DOZOR NAD ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY (1) Orgány veřejné správy nesmí podporou zvýhodňující určitého soutěžitele nebo jiným způsobem narušit hospodářskou soutěž. (2) Zjistí-li Úřad v řízení ve věcech podle odstavce 1, že došlo k narušení hospodářské soutěže, tuto skutečnost v rozhodnutí uvede. (3) Pokud se narušení hospodářské soutěže dopustí orgán územní samosprávy při výkonu samosprávy nebo při přeneseném výkonu státní správy, zašle Úřad orgánu příslušnému k výkonu dozoru podle zvláštního právního předpisu19a) pravomocné rozhodnutí podle odstavce 2 a na jeho žádost mu postoupí i správní spis. 19a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.“. 7. V § 20 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní: „b) vykonává dozor nad tím, zda orgány veřejné správy nenarušují hospodářskou soutěž,“. 8. V § 20a odst. 1 úvodní části ustanovení se číslo „81“ nahrazuje číslem „101“ a číslo „82“ se nahrazuje číslem „102“. 9. V § 20a odst. 2 se slovo „komunitární“ nahrazuje slovem „unijní“ a číslo „81“ se nahrazuje číslem „101“. 10. V § 20a odst. 3 písm. b) se slovo „Společenství“ nahrazuje slovy „Evropské unie“. 11. V § 20a odst. 3 písm. e), v § 20a odst. 4 písm. c) a v § 21h odst. 1, 3 a 4 se slova „81 nebo 82“ nahrazují slovy „101 nebo 102“. 12. V § 20a odst. 3 písm. h) se slova „Evropských společenství“ nahrazují slovy „Evropské unie“ a slova „83 až 86“ se nahrazují slovy „103 až 106“. 13. V § 20a odst. 3 písm. i) se číslo „85“ nahrazuje číslem „105“. „(2) Úřad může po předběžném prošetření věci podle § 20 odst. 1 písm. a) řízení z moci úřední nezahájit, není-li na jeho vedení veřejný zájem s ohledem na nízkou míru škodlivého účinku jednání na hospodářskou soutěž; přihlédne přitom zejména k povaze jednání a způsobu jeho provedení, významu dotčeného trhu a počtu dotčených spotřebitelů. O nezahájení řízení Úřad učiní písemný záznam, v němž uvede, proč řízení nezahájil.“. 15. V § 21b se na začátek vkládá věta „Ve sdělení výhrad Úřad informuje účastníky řízení rovněž o výši pokuty, kterou hodlá účastníkům řízení uložit.“ a ve větě druhé se číslo „14“ nahrazuje číslem „15“. 16. Nadpis § 21c zní: „Zvláštní ustanovení o spisu a nahlížení do něj“. 17. V § 21c se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí: „(3) Žádost o upuštění od uložení pokuty a žádost o snížení pokuty podle § 22ba odst. 5, jakož i další podklady a informace, které byly v souvislosti s nimi Úřadu předloženy, se až do sdělení výhrad uchovávají mimo spis. (4) Z nahlížení do spisu jsou dále vyloučeny ty jeho části, které obsahují žádost o upuštění od uložení pokuty a žádost o snížení pokuty podle § 22ba odst. 5, jakož i další podklady a informace, které byly v souvislosti s nimi Úřadu předloženy; do takových částí spisu může za podmínek stanovených v odstavci 1 nahlížet pouze účastník řízení nebo jeho zástupce. Ustanovení § 38 odst. 4 správního řádu se nepoužije.“. 18. Nadpis § 21e zní: „Poskytování informací“. 19. V § 21e odst. 1 se slova „poskytnout Úřadu na jeho písemnou žádost ve lhůtě jím stanovené“ nahrazují slovy „poskytovat Úřadu“. 20. V § 21e odst. 2 se slova „Při vyžádání podkladů a informací, včetně obchodních záznamů,“ nahrazují slovy „Na písemnou žádost Úřadu jsou soutěžitelé povinni poskytnout Úřadu podklady a informace, včetně obchodních záznamů ve lhůtě jím stanovené. Při jejich vyžádání“. 21. V § 21e odst. 3 se za slova „mají i orgány veřejné moci“ vkládají slova „a fyzické a právnické osoby, které nejsou soutěžiteli“. 22. V § 21f se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: „(5) Šetření se provádí na základě písemného pověření vystaveného předsedou Úřadu nebo jinou osobou k tomu oprávněnou podle vnitřních předpisů Úřadu. Pověření musí obsahovat zejména jméno, popřípadě jména, příjmení, funkci a podpis osoby oprávněné k jeho vystavení, datum vyhotovení a otisk úředního razítka, dále právní ustanovení, podle kterého má být šetření provedeno, označení obchodních prostor soutěžitele, v nichž má být šetření provedeno, předmět šetření a datum jeho zahájení, jakož i jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnanců Úřadu, případně dalších Úřadem pověřených osob, které mají šetření provést.“. 23. V nadpisu § 21h se slovo „komunitárním“ nahrazuje slovem „unijním“. 24. V § 22 odst. 1 písm. e) a v § 22a odst. 1 písm. e) se slova „nebo § 11 odst. 3“ nahrazují slovy „§ 11 odst. 3 nebo § 17 odst. 4“. 25. V § 22 se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „ , není-li dále stanoveno, že za přestupek podle odstavce 1 písm. b) se pokuta neuloží“. 26. V § 22a se na konci textu odstavce 2 doplňují slova „ , není-li dále stanoveno, že za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) se pokuta neuloží“. 27. V § 22a se doplňují odstavce 4 až 6, které včetně poznámky pod čarou č. 20 znějí: „(4) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) spáchaný v souvislosti se zadávacím řízením nebo uzavíráním smlouvy na plnění veřejných zakázek malého rozsahu se spolu s pokutou podle odstavce 2 uloží zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 3 let podle zákona o veřejných zakázkách, není-li dále stanoveno jinak. Běh doby, na kterou se zákaz plnění veřejných zakázek ukládá, začíná dnem, kdy rozhodnutí, kterým byl uložen zákaz plnění veřejných zakázek, nabylo právní moci. (5) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. b) spáchaný v souvislosti s koncesním řízením se spolu s pokutou podle odstavce 2 uloží zákaz plnění koncesní smlouvy na dobu 3 let podle koncesního zákona, není-li dále stanoveno jinak. Běh doby, na kterou se zákaz plnění koncesní smlouvy ukládá, začíná dnem, kdy rozhodnutí, kterým byl uložen zákaz plnění koncesní smlouvy, nabylo právní moci. (6) O nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byl uložen zákaz plnění veřejných zakázek podle odstavce 4 nebo zákaz plnění koncesní smlouvy podle odstavce 5, uvědomí Úřad Ministerstvo pro místní rozvoj20). 20) § 144 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. § 31a zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění zákona č. 417/2009 Sb.“. 28. Za § 22a se vkládá nový § 22aa, který včetně nadpisu zní: „§ 22aa Správní delikty orgánů veřejné správy (1) Orgán veřejné správy se dopustí správního deliktu tím, že naruší hospodářskou soutěž v rozporu s § 19a odst. 1. (2) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do výše 10000000 Kč.“. 29. V § 22b odst. 1 se za slovo „osoba“ vkládají slova „nebo orgán veřejné správy“, slovo „neodpovídá“ se nahrazuje slovem „neodpovídají“, slovo „prokáže“ se nahrazuje slovem „prokáží“, slovo „vynaložila“ se nahrazuje slovem „vynaložily“a slovo „zabránila“ se nahrazuje slovem „zabránily“. 30. V § 22b odst. 2 se za slovo „osobě“ vkládají slova „nebo orgánu veřejné správy“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Dále se přihlédne k jednání právnické osoby nebo orgánu veřejné správy v průběhu řízení před Úřadem a jejich snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu.“. 31. V § 22b odstavec 6 zní: 32. V § 22b se odstavec 7 zrušuje. Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7. 33. Za § 22b se vkládá nový § 22ba, který včetně nadpisu zní: „§ 22ba Upuštění od uložení pokuty a snížení pokuty (1) Jestliže Úřad uzná soutěžitele vinným ze správního deliktu podle § 22 odst. 1 písm. b) nebo podle § 22a odst. 1 písm. b), a) upustí od uložení pokuty, pokud soutěžitel 1. jako první ze všech soutěžitelů předloží Úřadu informace a podklady o utajované horizontální dohodě, které Úřad dosud nezískal a které odůvodňují provedení cíleného šetření na místě podle § 21f nebo § 21g anebo prokazují existenci takové dohody podle tohoto zákona, 2. přizná účast na této dohodě, 3. nečiní nátlak na ostatní soutěžitele, aby se této dohody účastnili, a 4. ve správním řízení aktivně napomáhá objasnění případu, zejména poskytne Úřadu všechny jemu dostupné podklady a informace o této dohodě, nebo b) sníží pokutu, o jejíž výši informoval účastníky řízení ve sdělení výhrad, až o 50 %, pokud soutěžitel předloží Úřadu informace a podklady o utajované horizontální dohodě, které mají významnou přidanou důkazní hodnotu ve vztahu k důkazní hodnotě podkladů a informací Úřadem dosud získaných, a splní předpoklady podle písmene a) bodů 2 až 4; přihlédne při tom k pořadí soutěžitelů, k době, kdy Úřadu informace a podklady o utajované horizontální dohodě předloží, a k míře, v jaké informace a podklady posilují svou povahou nebo podrobností možnost Úřadu prokázat utajovanou horizontální dohodu. (2) Jestliže Úřad uzná soutěžitele vinným ze správního deliktu podle § 22 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo podle § 22a odst. 1 písm. b), c) nebo d), tak sníží pokutu, o jejíž výši informoval účastníky řízení ve sdělení výhrad, o 20 %, pokud se soutěžitel ke spáchání správního deliktu přiznal a pokud má Úřad za to, že s ohledem na povahu a závažnost správního deliktu je takový postih dostatečný. (3) Upustí-li Úřad od uložení pokuty podle odstavce 1 písm. a) nebo sníží-li pokutu podle odstavce 1 písm. b) nebo podle odstavce 2, nelze témuž soutěžiteli uložit zákaz plnění veřejných zakázek nebo zákaz plnění koncesní smlouvy. (4) Upustit od uložení pokuty podle odstavce 1 písm. a) nebo snížit pokutu podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2 lze jen na základě žádosti podané soutěžitelem. (5) Žádost o upuštění od uložení pokuty podle odstavce 1 písm. a) musí být podána nejpozději do dne, kdy bylo soutěžiteli doručeno sdělení výhrad podle § 21b. Žádost o snížení pokuty podle odstavce 1 písm. b) musí být podána nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy bylo soutěžiteli doručeno sdělení výhrad podle § 21b. Uvedené žádosti lze vzít zpět do 15 dnů ode dne uplynutí lhůty pro jejich podání. K žádosti, která byla vzata zpět, a k podkladům a informacím k ní přiloženým se v řízení nepřihlíží. (6) Žádost o snížení pokuty podle odstavce 2 musí být podána nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy bylo soutěžiteli doručeno sdělení výhrad podle § 21b. (7) Žádost, která byla podána později, než je stanoveno v odstavci 5 nebo 6, Úřad projedná jen v případech hodných zvláštního zřetele.“. 34. V § 22c odst. 1 se za slova „podle § 21e odst. 1 nebo“ vkládají slova „2 anebo“. 35. V § 22c se odstavec 3 zrušuje. 36. Za § 25a se vkládá nový § 25b, který včetně poznámky pod čarou č. 21 zní: Na postup Úřadu podle tohoto zákona se právní předpisy o kontrole21) nepoužijí. 21) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.“. V zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se za § 248 vkládá nový § 248a, který včetně nadpisu zní: „§ 248a Trestní odpovědnost za trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea první zaniká, jestliže pachatel splní podmínky podle jiného právního předpisu na ochranu hospodářské soutěže pro upuštění od uložení pokuty nebo pro snížení pokuty za účast na dohodě o určení ceny, dohodě o rozdělení trhu nebo jiné dohodě narušující hospodářskou soutěž se svým konkurentem.“. 143/2001 Sb. Zákon o ochraně hospodářské soutěže 139/2006 Sb. Koncesní zákon 1. 01.12.2012 Aktuální znění (exportováno 30.03.2020 15:30) 0. 29.10.2012 Vyhlášené znění
http://pravo.studentske.cz/2010/10/20-plna-moc.html
2018-07-21T03:36:33
[ " §23", " §23", " §24", " soud\n", " soud ", " §30", " §22", " §20", " §145", " §701", " soud ", " soud ", " soud ", " § 37", " §28" ]
20. Plná moc - České právo a právní filosofie 20. Plná moc -dle §23 jde o jednostranný PÚ adresovaný 3rd osobám(ě), jímž při smluvním zastoupení dává zastoupený na vědomí (obecně či určitému adresátovi), že určitá osoba je oprávněna jej zastupovat v určitém rozsahu -PM je na rozdíl od smlouvy o zastoupení (resp. smlouvy o PM) pouhým osvědčením existence P určité osoby zastupovat jinou -PM může být (v případě písemného vyhotovení) obsažena ve stejné listině jako smlouva o zastoupení, pravidla je ale vyhotovena v samostatné listině – při smluvním zastoupení rozlišujeme: a) smlouvu zakládající právní vztah zastoupení (dle OZ §23 nevhodně nazýváno dohodou o plné moci) b) zastoupení jakožto právní vztah mezi zástupcem a zastoupeným založený smlouvou c) PM jako osvědčení existence právního vztahu zastoupení Obecná ustanovení o zastoupení -zastoupeným i zástupcem může být FO i PO -zástupce musí mít způsobilost k PÚ, který má vykonat (§22/2) -zastoupený musí mít způsobilost k právním úkonům pouze při smluvním (nikoli zákonném) zastoupení, a to nejen k uzavření smlouvy o zastoupení , nýbrž i k požadovanému PÚ -zástupce musí jednat osobně, pokud Z či smlouva (§24) nestanoví jinak -zástupcův zástupce (substitut) si již dalšího zástupce ustanovit nemůže -právní vztah zástupce a dalšího zástupce je dle §24 PV specifický (nejde o zastoupení, neboť z PÚ dalšího zástupce nevznikají p&p zástupci, ale osobě zastoupené) Ve vztahu k 3. osobě vystupuje další zástupce jménem zastoupeného, své právo zastupovat jej však odvozuje od zástupce. -rozsah zastoupení může být neomezený nebo se podle PM může týkat jen určitého právního úkonu. Zákonné zastoupení -zákonný zástupce se dle OZ zřizuje: 1) osobám nezpůsobilým k PÚ: a) nezletilci (§27/1 ZoR) b) omezená PZ (rozhodnutím soudu omezená – soudem obligatorně zřízený opatrovník) c) odňatá PZ (….zbavení…. opatrovník – jednat za tyto osoby v mezích, ve kterých se jim samým způsobilosti k PÚ nedostává) 2) osobám, jejichž pobyt není znám a osobám neznámým -bude zřízen opatrovník, pokud je to třeba k ochraně jejich zájmů nebo při veřejném zájmu (§29 – fakultativní ustanovení opatrovníka) -neznámý pobyt není krátkodobý stav (např. dovolená sice neznámo kde, ale ví se, že se za týden vrátí) -zastoupení zaniká objevením – osoba učiní potřebný úkon sama 3) z jiných vážných důvodů -k ochraně zájmu občana či společnosti -posuzuje soud -např. pokud osoba postižená těžkou fyzickou chorobou komplikující výkon PÚ sama požádá soud o zřízení opatrovníka 4) odůvodněná kolize (střet) zájmu zákonného zástupce a zastupovaného či více osob zastupovaných stejným zástupcem -„kolizní opatrovník“ dle §30 bude zřízen tehdy, jestliže dojde ke kolizi zájmů ▪ zastoupeného a jeho zákonného zástupce ▪ více osob zastoupených týmž zákonným zástupcem -např. při nároku na náhradu škody proti jejímu opatrovníkovi -stávající zástupce vyloučen pouze pro kolizní kauzu (jinak je oprávnění zastupovat osoby, jejichž je zák. zástupcem není dotčeno) X při celkové kolizi třeba s přihlédnutím k §22/2 zastoupení zrušit) 5) další specifické případy -např. §20/2 (PO), §145/1 (společné věci manželů), §701/1 (společný nájem bytu) -dále i v jiných Z: OBZ (zastoupení při provozu podniku), etc -dle OZ i ZoR rozhoduje o zřízení soud (jiný SO jen výjimečně) -opatrovník může být vždy stanoven na návrh (pokud je zákonný opatrovník nezbytný, stanoví ho soud i bez návrhu) -dle OZ (§27/3) může být opatrovbníkem občan (FO) (příbuzný či jiná vhodná osoba splňující podmínky a vyjádřivší souhlas) nebo orgán místní správy (obec jako PO – veřejný opatrovník) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena FO, ustanoví soud podle § 37 z. o rodině opatrovníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí. -PÚ učiněné jménem zastoupeného nevyžadují autorizaci Soud.O (pokud to Z výslovně nepožaduje – dle §28 v případě, že je spravován i majetek) -u opatrovníka nezletilce vyžaduje schválení soudu každé rozhodnutí v podstatné věci. Zákonné zastoupení zaniká absolutně tehdy, jestliže skončilo zastoupení určitým zástupcem a zastoupený již nadále zastoupen nebude anebo relativně, tj. z hlediska určitého z. zástupce, místo něhož bude ustanoven jiný, protože zastoupený ho ještě potřebuje. -zánik: 1) absolutní a) KO zastoupeného b) odpadnutí důvodů, pro které vzniklo a trvalo, a to: b1) buď bez dalšího (dosažení zletilosti, vykonáním určitého úkonu, pro který bylo zastoupení zřízeno atd.) anebo b2) tím, že bude pro odpadnutí důvodů zrušeno soudem (bude li např. s. zrušeno zbavení způsobilosti k právním úkonům) 2) relativní a) smrtí zástupce (ipso facto) b) ztráta způsobilosti zástupce zastupovat (ipso facto) c) zbavení/omezení rodičovských práv d) odvolání zástupce Následující příspěvek 21. Smluvní zastoupení Předchozí příspěvek 19. Zastoupení OSSZ tak R v tzv. řízení ve věcech dávkových:
https://www.hulin.cz/urad/odpovedi-dle-10699-sb/
2020-01-28T18:50:37
[ " §106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 106", " zákona č. 477" ]
Odpovědi dle §106⁄99 Sb. - Oficiální stránky města Hulín INF 06/2019 Právnická osoba požádala o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zda firmy: Domistav CZ a. s., se sídlem Foersterova 897, 500 02 Hradec Králové, IČ 274 81 107, DOMISTAV HK s. r. o., se sídlem Foersterova 897, 500 02 Hradec Králové, IČ 260 07 177 v minulosti podaly vůči našemu orgánu veřejné moci nabídku ve smyslu veřejných zakázek. celý text ostatní | 22. 8. 2019 | Autor: Ivona Němcová INF 05/2019 Fyzická osoba požádala o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, o kolaudačním rozhodnutí na stavbu provozovny kosmetiky a geometrickém zaměření stavby. celý text ostatní | 16. 4. 2019 | Autor: Blanka Zbořilová INF 04/2019 Právnická osoba požádala o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů týkající se způsobu zajištění výkonu pověřence pro ochranu osobních údajů, způsobu a výše jeho odměňování, kolik obdržel finančních prostředků a informaci o případném ceníku. celý text ostatní | 8. 3. 2019 | Autor: Blanka Zbořilová INF 03/2019 Právnická osoba požádala o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů týkající se metodického pokynu pro projednávání přestupků spočívajících v umístění reklamního sdělení, případně slevového kuponu, na kliku vstupních dveří nemovitosti. celý text ostatní | 8. 2. 2019 | Autor: Blanka Zbořilová INF 02/2019 Právnická osoba požádala o informaci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů týkající se investičních plánů města, seznamu investičních/stavebních projektů, rekonstrukcí, které plánujeme uskutečnit v letech 2019-2022. Případně jsou dokončovány z předchozích let a budou financovány z rozpočtu města nebo z dotačních titulů či za jejich podpory celý text ostatní | 23. 1. 2019 | Autor: Blanka Zbořilová INF 01/2019 Fyzická osoba žádala o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů, zda jsme využili služeb moderátora a informace o počtu obyvatel k 31.12.2018. celý text ostatní | 16. 1. 2019 | Autor: Blanka Zbořilová INF 09/2018 Spolek FINELINER, z. s. požádal o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů týkající se "Kastračního programu koček". celý text ostatní | 4. 12. 2018 | Autor: Ivona Němcová INF 8/2018 Fyzická osoba požádala o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, co se podniklo proto, aby úřední deska fungovala a kdo závadu opravoval a zda budou dokumenty na úřední desce zveřejněné po dobu její nefunkčnosti, vystaveny o to déle. celý text ostatní | 10. 10. 2018 | Autor: Ivona Němcová INF 7/2018 Fyzická osoba požádala o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, co se skrývá pod označením R3 a U2 v platném Územním plánu města Hulína. celý text ostatní | 8. 10. 2018 | Autor: Ivona Němcová INF 6/2018 Fyzická osoba požádala o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, o všech ubytovacích zařízeních ve vlastnictví města nebo provozovaných městem, vlastněných či provozovaných právními subjekty zřizovanými městem. celý text ostatní | 27. 9. 2018 | Autor: Ivona Němcová INF 5/2018 Právnická osoba požádala o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. celý text ostatní | 11. 6. 2018 | Autor: Ivona Němcová INF 3/2018 Právnická osoba požádala o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů na několik otázek týkajících souladu zpracování osobních údajů s Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (Nařízení EP a Rady EU č. 2016/679) tzv. GDPR celý text ostatní | 1. 3. 2018 | Autor: Ivona Němcová INF 4/2018 Fyzická osoba požádala o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, která firma našemu městu zapůjčila výpočetní techniku na volby do Parlamentu ČR v roce 2017 a na Prezidentské volby v roce 2018? Dále se dotazovala na rozsah služby, zda šlo jen o zapůjčení nebo včetně dalších služeb, a kterých: - celkový počet zapůjčených kusů výpočetní techniky (v kusech notebooků a v kusech tiskáren), - cenu za volby do Parlamentu ČR v roce 2017, - cenu za Prezidentské volby v roce 2018. celý text INF 13/2017 Fyzická osoba požádala o informace o správním řízení v přestupkové věci. celý text ostatní | 20. 12. 2017 | Autor: Ivona Němcová INF 14/2017 Fyzická osoba požádala o poskytnutí informace o správním řízení v přestupkové věci celý text INF 12/2017 Fyzická osoba požádala o poskytnutí informace týkající se správního řízení nazvané "PARZLICH s. r. o. - výrobní hala" celý text ostatní | 18. 10. 2017 | Autor: Ivona Němcová INF 11/2017 Fyzická osoba žádala o poskytnutí informací týkající se správního řízení nazvané "PARZLICH s. r. o. - výrobní hala" celý text ostatní | 16. 10. 2017 | Autor: Ivona Němcová INF 10/2017 Společnost Kross, s.r.o. žádala o zodpovězení otázek týkajících se problémů a boje se škodlivými ptáky. celý text ostatní | 28. 8. 2017 | Autor: INF 9/2017 Fyzická osoba žádala o poskytnutí informací týkajících se vymáhání daňových nedoplatků. celý text ostatní | 27. 7. 2017 | Autor: INF 8/2017 Žádost o poskytnutí informace k zajišťování sdruženého plnění povinností zpětného odběru odpadů z obalů ve smyslu zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých dalších zákonů celý text ostatní | 20. 7. 2017 | Autor: Ivona Němcová INF 7/2017 Žádost fyzické osoby o poskytnutí informace, co to je časové období u správního deliktu trvajícího. celý text ostatní | 1. 6. 2017 | Autor: Ivona Němcová INF 6/2017 Fyzická osoba žádala informaci, proč firma Parzlich stále pokračuje v provozu, přestože k 06.03.2017 měl být zkušební provoz ukončen a nic proti hluku a světlu nebylo dostatečně učiněno. Jak nás před hlukem a světlem ochrání stavební úřad? celý text INF 5/2017 Fyzická osoba žádala o informaci, co stavební úřad udělal nebo dělá pro zastavení provozu, který od 06.03.2017 stále běží, i když nebyl povolen. Žádost se vztahovala k čj. MÚH/05419/2016/ORMŽP/P. celý text ostatní | 31. 3. 2017 | Autor: Fyzická osoba žádala informaci, zda je již ukončeno řízení ve věci odvolání vedené pod čj. MÚH/05419/2016/ORMŽP/P a to kladně nebo záporně. Dále žádala o informaci, zda dne 29.02.2017 byl ukončen zkušební provoz. celý text ostatní | 10. 3. 2017 | Autor: Fyzická osoba žádala informace o tom, zda vedeme evidenci tzv. šikanózních žádostí, pokud ano, kolik jich evidujeme a počet vyřízených žádostí o informace v letech 2015 a 2016. celý text ostatní | 3. 3. 2017 | Autor: Spolek Zelná pro občany, z.s. žádal prostřednictvím svého předsedy o poskytnutí kopie dopisu včetně data doručení písemnosti, se jménem a adresou či jiným kontaktem na autorku textu "Jaká cesta z města povede parkem v roce 2017", který byl otištěn v Hulíňanu č. 2/2017. celý text Společnost Istav Media s.r.o. prostřednictvím svého zástupce žádala o zaslání investičních plánů města Hulína pro rok 2017, resp. seznam stavebních projektů, které jsou plánovány městem na rok 2017 a budou financovány z rozpočtu města nebo jiných veřejných rozpočtů. celý text ostatní | 21. 2. 2017 | Autor:
http://docplayer.cz/2270560-Pravo-pro-podnikani-a-zamestnani.html
2018-05-23T17:21:44
[ " čl. 418", " čl. 7", " čl. 9", " čl. 10", " čl. 10", " čl. 11", " čl. 15", "de lege ferenda", " soud ", " čl. 20", " zákona č. 141", " soud ", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " zákona č. 137", " soud " ]
PRÁVO pro podnikání a zaměstnání - PDF PRÁVO pro podnikání a zaměstnání Download "PRÁVO pro podnikání a zaměstnání" 1 PRÁVO pro podnikání a zaměstnání OBSAH Obchodní zastoupení (JUDr. Karel Marek, CSc.)... 3 Vybrané aktuální právní aspekty veřejných zakázek (JUDr. Petr Kolman, Ph.D.) Aktuálne otázky zabezpečenia záväzkov zmluvnou pokutou a úrokom z omeškania v Slovenskej republike (doc. JUDr. Alena Pauličková Ph.D.) Právní úprava pracovnělékařských služeb (JUDr. Ladislav Jouza) Přenášení břemen (JUDr. Eva Dandová) Nadbytečnost zaměstnance nejčastější výpovědní důvod (JUDr. Ladislav Jouza) Rejstřík Vydalo vydavatelství Comenius Print, s. r. o., IČ: Vychází čtyřikrát ročně, číslo 1/2012, celkově číslo 220, ročník XX., redakční uzávěrka Toto číslo bylo dáno do výroby , den vydání Stanoviska a názory obsažené v jednotlivých článcích a příspěvcích jsou stanovisky a názory autorů. ISSN , Reg. č. MK ČR E Základní roční předplatné k : 990 Kč Podmínky přijetí díla k uveřejnění: Předáním díla k publikaci v titulech Comenius Print, s.r.o. poskytuje autor nakladatelství právo dílo užít v duchu autorského zákona. Autor souhlasí s tím, že okamžikem zveřejnění díla v periodických publikacích tištěných nebo elektronických vzniká mezi ním a nakladatelstvím licenční nakladatelská smlouva s nevýhradní licencí, která nevyžaduje písemnou formu. Odměna za nabytí licence bude poskytnuta autorovi podle zásad honorářové politiky nakladatelství jednorázově za první zveřejnění a zahrnuje též odměnu za uvedení v archivních souborech. Vydavatelství: Adresa: Comenius Print, U Dubu 48, Praha 4 Jednatelka: Vladimíra Šmejkalová, tel.: , fax: , Šéfredaktor: Terezie Knotková, tel , Grafická úprava a sazba: David Ticháček, tel.: Tisk: Tiskárna Brouček, Distribuce: ADLEX spol. s r. o., Xaveriova 1888/45, Praha 5 PPZ_01_12_zlom.p65 1 2 Editorial EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, ze ZP 11 právě držíte v rukou první číslo roku 2012 časopisu Právo pro podnikání a zaměstnání, po téměř dvouleté odmlce si dovolujeme Vám s radostí oznámit, že vydávání tohoto periodika bude čtvrtletně obnoveno. Dle avíz z řad čtenářů Právo pro podnikání a zaměstnání na trhu chybělo, nám se snad tedy znovu podaří pomyslnou mezeru vyplnit a úspěšně Vás provázet ve Vaší odborné práci po celý následující rok. Přeji Vám klidné a radostné prožití nadcházejících svátků a úspěšný vstup do roku Terezie Knotková 2 PPZ_01_12_zlom.p65 2 3 Téma čísla Obchodní zastoupení TÉMA ČÍSLA V nedávné době byl ukončen legislativní proces nového českého občanského zákoníku (NOZ), u kterého je stanovena účinnost k To je příležitost k pojednání o některých institutech, resp. smluvních typech a jejich vývoji. Dnes volíme pojednání o smlouvě o obchodním zastoupení. 1) K tomuto smluvnímu typu (a též zejména ke smlouvě o zprostředkování a smlouvě o tichém společenství) bývá někdy s ironií uváděno, že jeho funkcí je legalizace legálně nabytých prostředků. Tento názor nesdílíme. Tato funkce může být naplňována i jinak. Jde o problematiku širší, netýkající se jen tohoto smluvního typu. Aby tomu však tak nebylo, je třeba se pohybovat v zákonném rámci tedy příslušné právní úpravě. Z té je třeba vycházet a tu dodržovat. K tomu může určitou měrou napomoci i námi předkládaný text. Podíváme-li se do předchozí etapy vývoje práva, pak vidíme, že smluvní typ obchodního zastoupení byl upraven v rámci Zákoníku mezinárodního obchodu tj. v zák. č. 101/1963 Sb., a to v jeho ustanoveních 607 a 624. Bylo stanoveno, že smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce zavazuje soustavně zprostředkovávat pro zastoupeného kupní smlouvy o určitém druhu zboží nebo smlouvy o určitých službách (obchody) ve stanovené územní oblasti a zastoupený se zavazuje, že mu zaplatí za zprostředkování odměnu (provizi). Byla stanovena písemná forma. Právní úprava v ZMO pak přehledně upravovala povinnosti zastoupeného i zástupce a určovala i tzv. výhradní a nevýhradní obchodní zastoupení. Úprava v ZMO se stala předlohou pro dnešní právní úpravu stanovenou obchodním zákoníkem. Tato úprava byla pak dotčena předpisy EU. U smlouvy o obchodním zastoupení je kogentní nejen Základní ustanovení, tj. ustanovení 652 obchodního zákoníku (viz 263 obchodního zákoníku odst. 2), ale též ustanovení 655, 655a, 658, 659a, 659b, 659c, 660 odst. 4 a odst. 5, 662 odst. 2 a odst. 3, 662a odst. 3, 668 odst. 2, 3, 4 a 6, 669 odst. 6, 669a odst. 2 a 672a (viz 263 obchodního zákoníku odst. 1). Podle 263 odst. 2 se přitom strany nemohou odchýlit od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu. Ostatní ustanovení jsou dispozitivní. Ustanovení obchodního zákoníku upravující smlouvu o obchodním zastoupení (tj. 652 až 672a obchodního zákoníku) se použijí jen na smlouvy (tak jako u všech pojmenovaných smluv podle obchodního zákoníku), jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení (viz 269 odst. 1 obchodního zákoníku) tohoto smluvního typu. Jinak i zde platí, že účastníci mohou za stanovených podmínek uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Názvy obchodní zastoupení, obchodní zástupce a zastoupený jsou tradiční a odpovídají tomuto pojmu v ekonomickém smyslu; obchodní zástupce však vůbec nemusí mít zmocnění jednat s právními účinky jako zástupce podnikatele, se kterým uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení, i když ten je nazýván zastoupený. Na smluvním ujednání tedy závisí, zda je, či není, obchodní zástupce zmocněn jednat přímo jménem a na účet zastoupeného. Základní ustanovení smlouvy o obchodním zastoupení je obsaženo v 652 ObchZ. Nadpis Základní ustanovení byl sice oproti jeho původnímu znění (platnému do ) zákonodárcem vypuštěn (obdobně např. u mandátní smlouvy 566 ObchZ), avšak ze samotného obsahu 652 zřetelně vyplývá, že se jedná o plnohodnotné základní ustanovení, jehož kogentnost je zakotvena v 263 odst. 2 ObchZ. Základní ustanovení určuje, že smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje: dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (dále jen obchody ) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet ( 652 odst. 1). Vidíme tedy, že činnost obchodního zástupce může být i přímá kontraktační. Současně je v Základním ustanovení zakotveno, že obchodním zástupcem nemůže být (podle 652 odst. 2): osoba, která může jako orgán zavazovat právnickou osobu, společník či člen podle zákona zmocněný zavazovat ostatní společníky nebo členy, nebo likvidátor nebo insolvenční správce. Ustanovení o obchodním zastoupení se dále podle Základního ustanovení nepoužijí (podle 652 odst. 3) na: obchodní zástupce, jejichž činnost není placena, nebo osoby působící na evropském regulovaném trhu nebo na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu či evropském mnohostranném obchodním systému nebo komoditní burze. 3 PPZ_01_12_zlom.p65 3 4 Téma čísla Smlouva o obchodním zastoupení musí mít písemnou formu ( 652 odst. 4). Nová formulace navazuje na směrnici 86/653/EHS, která zdůrazňuje rozdíl mezi obchodním zastoupením a vztahy, které vznikají ze vztahů upravených společenstevním či jiným obdobným právem, anebo mají pracovněprávní základ. Musí jít o nezávislého obchodního zástupce. Často pokládaným dotazem z praxe je, zda se uvedený požadavek na obchodního zástupce (jenž dle základního ustanovení nesmí být osobou, která jako orgán zavazuje právnickou osobu, či společník nebo člen s obdobnými pravomocemi) vztahuje na všechny orgány libovolné společnosti, nebo pouze té, která vystupuje v roli jedné ze smluvních stran uzavíraných či sjednávaných obchodů. Při odpovědi na tuto otázku vycházíme z toho, že jednotlivé druhy společností upravují tzv. zákaz konkurence ve své speciální úpravě. Zákonodárce měl tedy podle našeho názoru v úpravě obchodního zastoupení zřejmě na mysli jen vztah ke společnosti nebo právnické osobě, která je jednou ze smluvních stran. Jedná se o tzv. relativní obchod. Relativní obchody upravuje 261 odst. 1 a odst. 2 obchodního zákoníku. Typická zde bude realizace 261 odst. 1. Smlouva má předepsanou písemnou formu (viz 652 odst. 4), pokud by však měla být měněna jen písemně, muselo by to být zřejmě vzhledem k textu 272 obchodního zákoníku výslovně sjednáno. 2) Podstatnými částmi smlouvy jsou kromě přesné identifikace smluvních stran a vymezení druhu obchodů (musí se vymezit druh obchodů, nikoliv uvést, že se týká všech obchodů obecně) závazek obchodního zástupce vyvíjet činnost k uzavírání obchodů nebo závazek obchodního zástupce sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. Základní ustanovení v dnešní podobě neuvádí závazek zastoupeného uhradit úplatu, i když je tento závazek nepochybný; otázka úplaty je ze Základního ustanovení zřejmá a je řešena v jiných kogentních ustanoveních upravujících tento smluvní typ. Výčet podstatných částí smlouvy tedy obsahuje: uvedení osoby obchodního zástupce jako nezávislého podnikatele, závazek obchodního zástupce dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (obchody) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet, uvedení určitých smluv (obchodů), uvedení osoby zastoupeného. To platí při splnění podmínek stanovených v odst. 2 a odst , tj. v odst. 2 a odst. 3 Základního ustanovení. Protože celá řada podnikatelů nerealizuje své obchody jen prostřednictvím zaměstnanců svých obchodních útvarů, ale buduje právě systém obchodních zástupců (jako systém aktivního styku a aktivního působení na zákazníka) na základě smlouvy o obchodním zastoupení, je tento způsob obchodování již dosti rozšířen. Pokud nepůjde o inominátní kontrakt, musí subjekty respektovat podstatné části smlouvy. Oproti smlouvě o zprostředkování jde o činnost, která bývá charakterizována jako soustavnější, respektive průběžná. Zákon označuje smluvní strany jako zastoupeného a obchodního zástupce a podle smluvního ujednání může být podstatnou částí této smlouvy závazek sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného. Zákon v ustanovení 652 odst. 1 používá spojku nebo. Z toho by mohlo plynout, že obchodní zástupce bu vyvíjí činnost směřující k uzavírání nebo sjednává a uzavírá. Není však vyloučeno, aby bylo dohodnuto, že u určitého druhu obchodů bude vyvíjena činnost směřující k uzavírání a u jiných smluv bude dohodnuto sjednávání a uzavírání obchodů. Obchodní zástupce je podle dispozitivního ustanovení 653 obchodního zákoníku povinen ve stanovené územní oblasti vyvíjet s odbornou péčí činnost, jež je předmětem jeho závazku. Není-li ve smlouvě tato územní oblast určena, má se za to, že obchodní zástupce má vyvíjet činnost na území České republiky. Určení územní oblasti není podstatnou částí smlouvy. Není-li územní oblast ve smlouvě stanovena, uplatní se podle vyvratitelné domněnky území České republiky. Je ovšem možno pochopitelně sjednat území užší či širší, anebo území, které je částečně na území České republiky a částečně mimo toto území (např. území Jihomoravského kraje a spolkové země Dolní Rakousy). Oblast, v níž má obchodní zástupce vyvíjet činnost, může být vymezena v jakémkoli rozsahu, musí však být určitá může jít o obec, kraj, stát, území několika států, nebo může být vymezena odchylně od politického členění státu. 3) Má-li obchodní zástupce sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště mimo území České republiky, je podle ustanovení 738 obchodního zákoníku při použití ustanovení 653 rozhodující území státu, na jehož území má obchodní zástupce v době uzavření smlouvy o obchodním zastoupení sídlo nebo místo podnikání, popř. bydliště. Předmětem závazku obchodního zástupce je vyhledávání zájemců o uzavření obchodů, jež jsou vymezeny ve smlouvě (viz 654 odst. 1 obchodního zákoníku). Stanoví-li smlouva, že obchodní zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného, řídí se přitom 4 PPZ_01_12_zlom.p65 4 5 Téma čísla práva a povinnosti s tím související ustanoveními o smlouvě mandátní (viz 654 odst. 2 obchodního zákoníku). Bez udělené plné moci není však podle 654 odst. 3 obchodního zákoníku obchodní zástupce oprávněn jménem zastoupeného uzavírat obchody, cokoli pro něho přijímat nebo činit jiné právní úkony. Ustanovení 654 obchodního zákoníku patří ovšem mezi ustanovení dispozitivní. U obchodního zastoupení tedy nejde vždy o zastoupení (jednání zástupce jménem zastoupeného) v jeho obecné podobě. Předmětem může být vyhledávání zájemců o uzavření obchodů. Pro případ právních úkonů jménem zastoupeného platí ustanovení o smlouvě mandátní. Kogentní ustanovení 655 odst. 1 obchodního zákoníku (upřesněné harmonizační novelou) zní: Obchodní zástupce je povinen: uskutečňovat činnost, k níž je zavázán, poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře, dbát zájmů zastoupeného, jednat v souladu s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělovat zastoupenému nutné informace, které má k dispozici. Jako příklad porušení povinnosti se uvádí, pokud by obchodní zástupce doporučoval osoby k uzavírání smluv, o nichž by věděl nebo mohl vědět, že nebudou schopny plnit svoje závazky. Požaduje se, aby obchodní zástupce vždy posuzoval z hlediska svých znalostí daného trhu (trhu v oblasti, pro kterou vykonává obchodní zastoupení) správnost a rozumnost pokynů daných zastoupeným. Termín dobrá víra je použit v návaznosti na terminologii směrnic EU. Je jej v daném kontextu třeba chápat jako dobrou víru obchodního zástupce, že ve své činnosti, k níž se zavázal, postupuje podle zásad poctivého obchodního styku a dobrých mravů. Jde tu o vyjádření subjektivního vztahu k činnosti současně musí vycházet z nároků na podnikatele jako profesionála. Obchodní zástupce současně plní i svoji informační povinnost stanovenou obchodním zákoníkem - podává zastoupenému zprávu o vývoji trhu a všech okolnostech důležitých pro zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování související s uzavíráním obchodů. Pokud zahrnuje smlouva i uzavírání obchodů, musí obchodní zástupce respektovat zásadně obchodní podmínky zastoupeného, neprojeví-li zastoupený souhlas s jiným postupem. Nemůže-li zástupce svou činnost vykonávat, musí o tom podat zprávu zastoupenému bez zbytečného odkladu. Za 655 byl vložen nový kogentní 655a, který zní: Ve vztazích s obchodním zástupcem je zastoupený povinen jednat poctivě a v dobré víře. Zvláště je zastoupený povinen: poskytovat zástupci nezbytnou dokumentaci, která se vztahuje k předmětu obchodů, a obstarat zástupci informace nezbytné k plnění závazků ze smlouvy o obchodním zastoupení, zejména v rozumné lhůtě sdělit obchodnímu zástupci, že předpokládá významné snížení rozsahu činnosti oproti tomu, co by mohl zástupce normálně očekávat. Zastoupený je povinen informovat obchodního zástupce v přiměřené lhůtě o tom, že přijal, odmítl nebo nesplnil úkon obstaraný zástupcem. Toto kogentní ustanovení bylo do obchodního zákoníku doplněno na základě příslušných článků směrnice 86/653/EHS. Povinnost spolupůsobení je podle dispozitivního ustanovení 656 obchodního zákoníku stanovena i po uzavření smlouvy k uskutečňování uzavřených obchodů podle pokynů zastoupeného a v zájmu zastoupeného, které jsou nebo musí být obchodnímu zástupci známé, zejména při řešení nesrovnalostí, jež vzniknou z uzavřených obchodů. Řešením nesrovnalostí přitom mohou být mimo jiné záležitosti týkající se oznamování vad, otázky týkající se účtování (fakturace) apod. Spolupůsobení obchodního zástupce je povinností, jejíž řádné plnění může přispívat k zájmu zastoupeného o další smluvní spolupráci. Obchodní zástupce musí zachovávat mlčenlivost o údajích získaných od zastoupeného a nevyužívat je pro sebe ani pro jiného, ledaže by to nebylo v rozporu se zájmy zastoupeného. Povinnost trvá i po ukončení smluvního vztahu (viz dispozitivní ustanovení 657 obchodního zákoníku). Toto ustanovení souvisí s obecnými ustanoveními o obchodním tajemství. Proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství přísluší podnikateli právní ochrana jako při nekalé soutěži. Porušení obchodního tajemství je speciální skutkovou podstatou nekalé soutěže. 4) Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění (které může být poskytnuto i v penězích), náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Novelizované ustanovení 658 odst. 1 zní: Není-li v tomto dílu (rozumějme v 652 až 672a) stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o obchodním zastoupení ustanovení o smlouvě o zprostředkování. Toto ustanovení o podpůrném použití smlouvy o zprostředkování je kogentní. Kogentní je rovněž ustanovení 658 odst. 2 určující, že za splnění povinnosti třetí osoby, s níž navrhl 5 PPZ_01_12_zlom.p65 5 6 Téma čísla uzavření obchodu nebo se kterou jménem zastoupeného uzavřel obchod, ručí zástupce, jen když se k tomu písemně zavázal a obdrží-li za převzetí ručení zvláštní odměnu. V takovém případě se řídí jeho práva a povinnosti podle ustanovení o ručení. Obchodní zástupce by neměl v rámci své odborné péče navrhovat zastoupenému obchodní partnery, které ani dobře nezná, respektive nesmí navrhovat ty, u nichž nejsou v daném okamžiku předpoklady, že své závazky splní. V opačném případě porušuje ustanovení zákona. Ručení za splnění závazků ovšem nenastává ze zákona, ale jen na základě písemného závazku s ujednáním zvláštní odměny. Méně zkušení obchodní zástupci by si pak před převzetím ručení měli ověřit podstatu tohoto jejich závazku (viz 303 a násl. obchodního zákoníku). Doplnění úpravy možností dohody o ručení zástupce za splnění jen za zvláštní odměnu bylo podle důvodové zprávy k harmonizační novele provedeno podle vzoru čl. 418c odst. 3 švýcarského obligačního kodexu. Ručení obchodního zástupce se označuje pojmem delcredere. Pokud budou obchodnímu zástupci vznikat náklady, které provize nezahrnuje, musí si je sjednat ve smlouvě. Současně však na náklady vzniká obecně nárok, jen když vznikne nárok na provizi. Nárok na provizi a na smluvenou úhradu nákladů nevzniká v případech, kdy obchodní zástupce byl při uzavírání obchodu činný jako obchodní zástupce nebo zprostředkovatel pro osobu, s níž zastoupený uzavřel obchod ( 659 odst. 3). Provizi i náklady při obchodním zastoupení obou zastupovaných partnerů lze tedy podle zákona žádat jen po jednom z nich. I zde jde ovšem o dispozitivní ustanovení 659 obchodního zákoníku a smlouvou lze sjednat i řešení odlišné, pokud by tím nedošlo k bezdůvodnému obohacení a porušení zásady poctivého obchodního styku. Harmonizační novela stanovila nové znění 659 odst. 1. Obchodní zástupce má nyní nárok na provizi sjednanou, jinak odpovídající zvyklostem podle místa jeho činnosti a s ohledem na druh zboží, jehož se týká smlouva o obchodním zastoupení. Nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na rozumnou odměnu, která přihlíží ke všem okolnostem uskutečněného úkonu. Každá část odměny, která se mění podle počtu a hodnoty obchodních případů, je považována za složku provize. Harmonizační novela vložila za ustanovení 659 nová kogentní ustanovení 659a, 659b, 659c. Za úkony uskutečněné po dobu trvání smluvního závazku má zástupce právo na provizi: (podle 659a odst. 1) jestliže byl obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti, nebo jestliže obchod byl uzavřen s třetí osobou, již před účinností smlouvy o obchodním zastoupení získal jako zákazníka za účelem uskutečňování obchodů tohoto druhu. Za úkony uskutečněné během trvání smluvního závazku má obchodní zástupce právo na provizi (podle 659a odst. 2) také v případě, že bylo smluveno výhradní obchodní zastoupení pro určité území nebo okruh osob a jestliže obchod, anebo činnost k němu směřující, byl uskutečněn se zákazníkem příslušejícím k tomuto území nebo k této skupině osob, nejedná-li se o případ uvedený v 659 odst. 3. Jde-li o úkony uskutečněné po ukončení smlouvy, má zástupce právo na provizi: (podle 659b) jestliže byl úkon uskutečněn především v důsledku činnosti obchodního zástupce, je-li smlouva uzavřena v rozumné lhůtě po ukončení smlouvy nebo jestliže v souladu s podmínkami uvedenými v 659a byla objednávka třetí osoby obdržena zastoupeným nebo obchodním zástupcem před ukončením smlouvy. Ustanovení 659c určuje, že obchodní zástupce nemá právo na provizi podle 659a, jestliže na ni má podle 659b právo předcházející obchodní zástupce, není-li vzhledem k okolnostem spravedlivé provizi rozdělit mezi oba obchodní zástupce. Podle důvodové zprávy je zpřesnění dosavadní úpravy v 659a provedeno převzetím čl. 7 a 8 směrnice 86/653/EHS (s drobnými úpravami). Omezení výjimkou stanovenou v 659 odst. 3 je se směrnicí slučitelné, protože se jedná o sankci zájmového konfliktu, který je neloajálním jednáním zástupce. Ustanovení 659c je převzetím čl. 9 směrnice 86/653/EHS. Harmonizační novela zpřesnila i ustanovení 660. Podle ustanovení 660 odst. 1 vzniká právo na provizi (nebyla-li uzavřena dohoda podle 661) v okamžiku, kdy zastoupený splnil závazek ze smlouvy, nebo zastoupený byl povinen splnit závazek na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou, nebo třetí osoba splnila závazek ze smlouvy. Na tomto místě však musíme zdůraznit, že se jedná o dispozitivní ustanovení (na rozdíl od odst. 2 viz níže), výčet podmínek v něm zákonodárce uvádí vylučovací spojkou nebo, měl tedy zřejmě na mysli, že právo na provizi vzniká v případě, že je splněna alespoň jedna z těchto podmínek. Druhý odstavec 660 zakotvuje právo obchodního zástupce na provizi i ve chvíli, kdy třetí strana, se kterou je obchod sjednán, ještě svůj závazek nesplnila, pouze jej byla povinna splnit, pakliže zastoupe- 6 PPZ_01_12_zlom.p65 6 7 Téma čísla ný již svoji část splnil. Rozhodující je zde skutečnost, že dle kogentního odst. 4 se nelze od ust. odst. 2 (a 3) odchýlit v neprospěch obchodního zástupce, z čehož dovozujeme, v souladu s jazykovým rozborem čl. 10 směrnice 86/653/EHS, z něhož celá úprava práva na provizi obchodního zástupce vyplývá, že není možné ve smlouvě o obchodním zastoupení vázat vznik nároku na provizi na plné splnění sjednaného závazku třetí stranou. Ustanovení 660 odst. 3 určuje, že provize je splatná nejpozději v poslední den měsíce, který následuje po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo. Ustanovení 660 odst. 1, 2, 3 je dispozitivní, od ustanovení 660 odstavce 2 a 3 se však lze dohodou odchýlit jen ve prospěch obchodního zástupce (viz kogentní 660 odst. 4). Podle kogentního 660 odst. 5, je-li základem pro určení provize rozsah splněného závazku třetí osoby, započítává se do tohoto základu i plnění neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá zastoupený. Úprava vzniku práva na provizi v 659b a 660 byla přizpůsobena čl. 10 směrnice 86/653/EHS (stanoví shodně se směrnicí lhůtu k zaplacení provize). Jak je zřejmé, zůstala v zákonu úprava vzniku práva na provizi po uzavření obchodu, jestliže ke splnění má dojít až ve velkém časovém odstupu (viz 660 odst. 2); chrání obchodního zástupce intenzivněji než směrnice 86/653/EHS. Totéž platí pro možnost dohody podle 661. Podle 661 nastává obstarání příležitosti ještě před uzavřením smlouvy a takto vázaný vznik práva na provizi je pro zástupce velmi výhodný. Podle dispozitivního ustanovení 661 obchodního zákoníku, vyplývá-li totiž ze smlouvy, že obchodní zástupce je povinen pouze obstarat pro zastoupeného příležitost, aby zastoupený mohl s třetí osobou uzavřít obchod s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci nárok na provizi již obstaráním této příležitosti. Skutečnost, že jde o nárok na provizi pouze za obstarání příležitosti, musí být výslovně sjednána. Harmonizační novelou bylo stanoveno rovněž nové znění 662. Ustanovení 662 odst. 1 je přitom dispozitivní, zatímco ustanovení 662 odst. 2 a odst. 3 je kogentní. Právo na provizi zanikne, je-li zřejmé, že smlouva mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněna, a jestliže nesplnění není důsledkem okolností přičitatelných zastoupenému, nestanoví-li smlouva něco jiného ( 662 odst. 1). Provize, která byla již uhrazena, musí být vrácena, jestliže právo na ni zaniklo podle předchozího odstavce ( 662 odst. 2). Od ustanovení 662 odst. 1 se lze však dohodou odchýlit (viz 662 odst. 3), a to jen ve prospěch obchodního zástupce. Dřívější text byl nahrazen zněním novým, čímž bylo umožněno, aby čl. 11 směrnice 86/653/EHS, který neměl korespondující text v naší kodifikaci, našel toto svoje vyjádření. Obecně můžeme konstatovat, že citovaná směrnice EHS významným způsobem zvyšuje právní jistotu obchodního zástupce, její transpozice do české právní úpravy tedy s sebou přinesla výrazné posílení postavení jedné ze smluvních stran (by se jedná o stranu v mnoha případech slabší, jíž jsou předkládány návrhy adhézních smluv bez možnosti do nich aktivněji zasáhnout). Dispozitivní je ustanovení 663. Podle něho je zastoupený povinen předat obchodnímu zástupci všechny podklady a pomůcky potřebné k plnění závazku obchodního zástupce ( 663 odst. 1). Podklady a pomůcky nezbytné podle 663 odst. 1 zůstávají však majetkem zastoupeného a obchodní zástupce je povinen je vrátit po ukončení smlouvy, pokud je obchodní zástupce, vzhledem k jejich povaze, nespotřeboval při plnění svého závazku ( 663 odst. 2). Pomůcky a podklady podle 663 odst. 1 jsou např. katalogy zboží, ceníky, nabídkové listy s možnou dobou plnění apod. Zastoupený je povinen obchodnímu zástupci předávat tyto podklady a pomůcky i při jejich změnách. Obchodní zástupce je může spotřebovat při plnění svého závazku např. tím, že je poskytne v rámci nabídky třetím osobám. Obchodní zástupce je přitom podle 663 odst. 3 povinen pro potřebu zastoupeného uschovat doklady, jež nabyl v souvislosti se svou činností, a to po dobu, po kterou tyto doklady mohou být významné pro ochranu zájmů zastoupeného. Doklady podle 663 odst. 3 mohou být mj. významné např. i z pohledu plynutí záručních či reklamačních lhůt, lhůt k uplatnění náhrady škody apod. Uschování dokladů podle konkrétních podmínek může být aktuální po poměrně dlouhou dobu. Obchodní zastoupení se rozlišuje nevýhradní a výhradní (často se též používá pojem exkluzivní). Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, může zastoupený pověřit i jiné osoby obchodním zastoupením, jež sjednal s obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby nebo uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení, na vlastní účet nebo na účet jiné osoby. Obchodní zákoník tedy dává v dispozitivním ustanovení 664 přednost nevýhradnímu zastoupení, které bude v tuzemské praxi zřejmě také častější. Výhradní zastoupení musí být (viz dispozitivní ustanovení 665 obchodního zákoníku) ve smlouvě výslovně sjednáno. 7 PPZ_01_12_zlom.p65 7 8 Téma čísla Bylo-li sjednáno výhradní zastoupení: je zastoupený povinen ve stanovené územní oblasti a pro určený okruh obchodů nepoužívat jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce není oprávněn v tomto rozsahu vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo účet jiné osoby. Porušení povinnosti, za naplnění zákonem stanovených předpokladů (viz 373 a násl. obchodního zákoníku), zakládá povinnost k náhradě škody (není-li sjednána smluvní pokuta). Může být současně využito i právo k odstoupení od smlouvy podle 672. Mohou však být sjednána i jiná řešení odchylná od zákonné úpravy výhradního či nevýhradního obchodního zastoupení. Pro výhradní zastoupení pak podle dispozitivního 666 obchodního zákoníku platí, že zastoupený může i při výhradním obchodním zastoupení uzavírat obchody sám. Musí však i v těchto případech hradit obchodnímu zástupci provizi. V praxi pak může být je-li taková vůle stran pro tyto případy dohodnuta ve smlouvě provize snížená. Pravidlo vyjádřené dosud v druhé části 666 lze dovodit z nového ustanovení 659a, avšak pro odstranění pochybností je 666 ponechán v původním znění; je v něm však doplněn odkaz na nové ustanovení 659a odst. 2. Zánik obchodního zastoupení sjednaného na dobu určitou upravuje dispozitivní (novelizované) ustanovení 667 obchodního zákoníku. Závazek obchodního zástupce zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena smlouva. Jestliže však po uplynutí této doby se strany smlouvou dále řídí, mění se na smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. I ustanovení 668 má od účinnosti harmonizační novely obchodního zákoníku nové znění. Určuje se, že smlouva je sjednána na dobu neurčitou, pokud to smlouva stanoví nebo neobsahuje-li smlouva ustanovení o době, na kterou byla uzavřena, anebo nevyplývá-li omezení z účelu smlouvy ( 668 odst. 1). Smlouva sjednaná na dobu neurčitou může být ukončena kteroukoliv ze stran výpovědí ( 668 odst. 2). Ustanovení 668 odst. 1 a 5 je dispozitivní; ustanovení 668 odst. 2, 3, 4 a 6 je kogentní. Délka výpovědní lhůty je jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního závazku. Strany nemohou dohodnout kratší výpovědní lhůtu (viz 668 odst. 3). Jestliže smluvní strany dohodnou delší výpovědní lhůty, než jaké stanoví 668 odst. 3, nesmí být lhůta, kterou je vázán zastoupený, kratší než lhůta, kterou musí dodržet obchodní zástupce (viz 668 odst. 4). Přitom platí, že nedohodly-li strany něco jiného, musí výpovědní lhůta skončit ke konci kalendářního měsíce ( 668 odst. 5). Ustanovení 668 odst. 1 až odst. 5 se použijí i na smlouvy uzavřené na dobu určitou, které se změnily ve smlouvy na dobu neurčitou podle 667, s tím, že výpovědní lhůta bude počítána s přihlédnutím k uplynuvší určité době trvání smluvního závazku, která předcházela přeměně na smlouvu na dobu neurčitou ( 668 odst. 6). Nová formulace zákonného textu chce umožnit snadnější výklad zákona oproti dřívější úpravě, není-li sjednána doba trvání vztahu (dohoda o době trvání vztahu není totiž podstatnou částí smlouvy). Dřívější ustanovení 668 odst. 3 o délce výpovědní lhůty nebylo zcela v souladu s čl. 15 směrnice 86/ 653/EHS. Výpovědní lhůta v prvním roce směrnici odpovídala, neodpovídala avšak pro výpově ve druhém roce - ve druhém roce musí být dvouměsíční. Jestliže si strany smluví delší výpovědní lhůty, nesmějí být kratší pro zastoupeného než pro zástupce. Délka obchodního zastoupení ovlivňuje odškodnění pro případ ukončení smluvního vztahu. 5) Při splnění zákonných podmínek je povinností zastoupeného poskytnout odškodnění za získané zákazníky. Vychází se z předpokladu, že činnost obchodního zástupce byla pro zastoupeného prospěšná a pomohla mu mj. na určitém území získat či upevnit jeho postavení a význam použití jeho označení. Nové znění 669 určuje, že obchodní zástupce má v případě ukončení smlouvy právo (podle 669 odst. 1) na odškodnění, jestliže: zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují také použití nebo nepoužití konkurenční doložky ve smyslu 672a. Výše odškodnění přitom (podle 669 odst. 2) nesmí překročit roční provizi vypočítanou z ročního průměru odměn získaných zástupcem během posledních pěti let, a trvala-li smlouva dobu kratší než pět let, musí být vypočítáno z průměru za celé smluvní období. Přiznání odškodnění nezbavuje obchodního zástupce práva na náhradu škody ( 669 odst. 3). Právo na odškodnění vznikne rovněž, jestliže ukončení smlouvy nastane na základě úmrtí obchodního zástupce ( 669 odst. 4). Praktická sféra pokládá v souvislosti s ustanovením 669 odst. 2 obchodního zákoníku dotaz, zda za pře- 8 PPZ_01_12_zlom.p65 8 9 Téma čísla dem stanovených kritérií je možno vyplatit obchodnímu zástupci i menší částku než je horní hranice uvedená v 669 odst. 2. Podle našeho názoru je to možné a přesná kritéria je možno stanovit v souladu s ustanovením 669 odst. 1 při respektování zásady poctivého obchodního styku. Obchodní zástupce musí ovšem svoje právo uplatnit v zákonné lhůtě; ztrácí právo na odškodnění (podle 669 odst. 1), jestliže neoznámí zastoupenému do jednoho roku od ukončení smlouvy, že svá práva uplatňuje ( 669 odst. 5). Úprava práva na odškodnění je dispozitivní. Výjimkou je ustanovení určující, že se strany nemohou před uplynutím smluvené doby platnosti smlouvy dohodnout odchylně od předchozích odstavců (tj. 669 odst. 1 až odst. 5) v neprospěch obchodního zástupce (viz kogentní 669 odst. 6). Z posledního kogentního odstavce ustanovení 669 ( 669 odst. 6) vyplývá, že před uplynutím smluvené doby platnosti smlouvy je možno dohodnout se odchylně, ale jen ve prospěch obchodního zástupce. V jeho neprospěch by bylo možno podle znění zákona dohodu učinit jen po uplynutí této doby. Při odchylných ujednáních je ovšem třeba vycházet i ze zásady poctivého obchodního styku (viz 265 obchodního zákoníku). Právo na odškodnění při zániku smlouvy bylo změněno v souladu s evropskou směrnicí. Dřívější text ustanovení 669, přestože byl kogentní, což odpovídalo směrnici 86/653/EHS, byl před novelou slabým místem úpravy smlouvy o obchodním zastoupení, a to jak z hlediska souladu s evropským právem, tak z hlediska věcného řešení problematiky. V souvislosti s novelizovanou úpravou 669 jsou činěny dotazy z praxe na provádění 669 odst. 4. Jde totiž o úmrtí obchodního zástupce, kdy nelze realizovat ustanovení 669 odst. 5. Při řešení těchto dotazů se přikláníme k tomu, že se jedná o majetkový nárok, který by měl být realizován v rámci dědického řízení. Podle našeho názoru přitom nestíhá dědice zánik práva, jestliže neoznámí zastoupenému do jednoho roku od ukončení smlouvy, že svůj právní nárok uplatňuje. Tato povinnost je totiž stanovena jen obchodnímu zástupci a podle ustanovení 583 občanského zákoníku (použitého podle 1 odst. 2 obchodního zákoníku) dochází k zániku práva jen v případech v zákoně uvedených. Počítáme tedy s uplatněním příslušných lhůt promlčecích. Zdá se však, že de lege ferenda je možno zvážit doplnění ustanovení 669 obchodního zákoníku. V návaznosti na nové znění ustanovení 669 bylo do zákona vloženo i nové dispozitivní ustanovení 669a. Nové ustanovení je podle důvodové zprávy harmonizační novely důsledkem začlenění článku 18 směrnice 86/653/EHS, které v obchodním zákoníku nemělo korespondující úpravu. Podle tohoto nového ustanovení (viz 669a odst. 1) právo na odškodnění podle 669 nevznikne: jestliže zastoupený ukončil smlouvu pro takové porušení smluvního závazku obchodním zástupcem, které by opravňovalo k odstoupení od smlouvy, jestliže obchodní zástupce ukončil smlouvu, není-li toto ukončení odůvodněno okolnostmi na straně zastoupeného nebo není-li odůvodněno věkem, invaliditou nebo nemocí obchodního zástupce, jestliže od něj pokračování v činnosti nelze rozumně požadovat, jestliže podle dohody se zastoupeným obchodní zástupce převede práva a povinnosti ze smlouvy o obchodním zastoupení na třetí osobu. Strany se přitom nemohou (podle kogentního 669a odst. 2) před uplynutím smluvené doby platnosti smlouvy dohodnout v neprospěch obchodního zástupce odchylně od předchozího odstavce. Ustanovení 670 obchodního zákoníku zní: Bylo-li výhradní zastoupení sjednáno na dobu určitou, může kterákoliv strana vypovědět smlouvu způsobem stanoveným v 668 odst. 3, jestliže objem obchodu nedosáhl během posledních 12 měsíců objemu obchodů stanoveného ve smlouvě, jinak přiměřeného odbytovým možnostem. Obchodní zákoník tedy řeší i postup pro situace, kdy se u výhradního zastoupení po uzavření smlouvy na dobu určitou nesplnilo očekávání stran v objemu obchodu. Harmonizační novela zrušila ustanovení 671. Navazující 672 novelizacemi změny nedoznal. K obecné úpravě odstoupení od závazku a obecné úpravě odpovědnosti za škodu obsahuje úprava smlouvy o obchodním zastoupení i speciální ustanovení pro případ porušení výhradního obchodního zastoupení. Jestliže při sjednání výhradního obchodního zastoupení používá zastoupený jiného obchodního zástupce, je obchodní zástupce oprávněn odstoupit od smlouvy. Zastoupený pak může odstoupit od smlouvy, jestliže při sjednání výhradního obchodního zastoupení vykonává obchodní zástupce i pro jiné osoby činnost, jež je předmětem jeho závazku vůči zastoupenému (viz dispozitivní 672 obchodního zákoníku). Poslední ustanovení úpravy smlouvy o obchodním zastoupení tvoří nová kogentní úprava tzv. konkurenční doložky ( 672a). Ve smlouvě o obchodním zastoupení je možno písemně dohodnout, že: obchodní zástupce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle však 2 roky po ukončení smlouvy, 9 PPZ_01_12_zlom.p65 9 10 Téma čísla na stanoveném území nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo na cizí účet činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného ( 672a odst. 1). Konkurenční doložka odporující podmínkám uvedeným v 672a odst. 1 je neplatná (viz 672a odst. 2). V případě pochybností může soud konkurenční doložku, která by omezovala zástupce více, než kolik vyžaduje potřebná míra ochrany zastoupeného, prohlásit za neplatnou ( 672a odst. 3). Konkurenční doložka nesmí ani při formálním splnění podmínek daných v prvním odstavci být nepřiměřená, nesmí omezit činnost obchodního zástupce po skončení obchodního zastoupení více než odpovídá pravidlům poctivého obchodního styku. Proto je dáno soudu právo konkurenční doložku v případě pochybností o její přiměřenosti omezit nebo i prohlásit za neplatnou. 6) Toto nové kogentní ustanovení ( 672a) harmonizuje naši právní úpravu s čl. 20 směrnice 86/653/EHS. Znamená připuštění konkurenčních doložek za dodržení zákonem stanovených podmínek. Hlavním inspiračním zdrojem při vydání obchodního zákoníku pro koncipování tohoto smluvního typu byla dřívější právní úprava provedená v Zákoníku mezinárodního obchodu ZMO (v jeho 607 až 624). V době svého vydání měl tento obchodněprávní smluvní typ blíže k ZMO než k evropské úpravě. 7) Je zřejmé, že změny této smluvní úpravy byly provedeny tak, aby úprava tohoto smluvního typu byla již harmonizovaná s právem EU. Konstantní přitom zůstává základní charakteristika smlouvy o obchodním zastoupení, která je smlouvou o soustavném a dlouhodobě zamýšleném zprostředkování uzavírání smluv pro zastoupeného. Nový občanský zákoník soustře uje závazkové vztahy dosud upravené v občanském zákoníku a obchodním zákoníku do jediné právní úpravy. Základní ustanovení zde určuje, že smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Smlouva o obchodním zastoupení musí mít písemnou formu. Obchodním zástupcem právnické osoby nemůže být osoba, která může zavazovat zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako člen jejího orgánu, ani nucený správce právnické osoby nebo insolvenční správce. K opačným ujednáním se nepřihlíží. NOZ se věnuje i rozhodnému území a výhradnímu a nevýhradnímu obchodnímu zastoupení. Není-li ujednáno, kde má obchodní zástupce vyvíjet činnost, platí za ujednané území Česká republika; je-li obchodním zástupcem zahraniční osoba, platí za ujednané území stát, kde má obchodní zástupce sídlo v době uzavření smlouvy. Obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoli pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat. Při opačném ujednání se na práva a povinnosti stran, která s tím souvisí, použijí ustanovení o příkazu. Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení, nemá zastoupený právo na rozhodném území nebo pro určený okruh osob využívat jiného obchodního zástupce; obchodní zástupce nemá ve stejném rozsahu právo vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby, ani uzavírat obchody na vlastní účet nebo na účet jiné osoby. Zastoupený má právo uzavírat obchody, na které se vztahuje výhradní obchodní zastoupení, i bez součinnosti obchodního zástupce. V takovém případě však obchodnímu zástupci vzniká právo na provizi jako by tyto obchody byly uzavřeny s jeho součinností. Nevyplývá-li ze smlouvy, že je obchodní zastoupení výhradní, může zastoupený pověřit i jinou osobu stejným obchodním zastoupením, jaké ujednal s obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení, i na vlastní účet nebo účet jiné osoby. Dále NOZ vymezuje povinnosti obchodního zástupce. Obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí. Obchodní zástupce sdělí zastoupenému údaje o vývoji trhu a všech dalších okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování souvisící s uzavíráním obchodů. Je-li ujednáno právo obchodního zástupce uzavírat obchody jménem zastoupeného, lze takové obchody takové obchody uzavřít jen za obchodních podmínek určených zastoupeným, neprojeví-li zastoupený souhlas s jiným postupem. Bylo-li by to v rozporu se zájmy zastoupeného, nesmí obchodní zástupce sdělit třetí osobě údaje, které od zastoupeného získal, ani tyto údaje využít pro sebe nebo pro jiné osoby, ledaže s tím zastoupený souhlasí. Totéž platí o údajích, které se obchodní zástupce nedozvěděl přímo od zastoupeného, ale při plnění svých povinností podle smlouvy, a jejichž použití by zastoupenému mohlo přivodit újmu. Tato povinnost obchodního zástupce trvá i po zániku obchodního zastoupení. 10 PPZ_01_12_zlom.p65 10 11 Téma čísla Obchodní zástupce ručí, že třetí osoba splní povinnosti z obchodu, který zastoupenému navrhl k uzavření, nebo který jménem zastoupeného sám uzavřel, jen zavázal-li se k tomu v písemné formě a byla-li za převzetí ručení ujednána zvláštní úplata. Získá-li obchodní zástupce při své činnosti doklady, které mohou být významné pro ochranu oprávněných zájmů zastoupeného, uchová je po potřebnou dobu. Nemůže-li obchodní zástupce vykonávat svou činnost, sdělí to zastoupenému bez zbytečného odkladu. Jsou zde upraveny i povinnosti zastoupeného. Zastoupený obstará a obchodnímu zástupci sdělí údaje nezbytné k plnění jeho povinností a poskytne obchodnímu zástupci nezbytnou dokumentaci vztahující se k předmětu obchodů. Zastoupený předá obchodnímu zástupci všechny podklady a věci potřebné pro plnění jeho povinností. Předané podklady a věci zůstávají ve vlastnictví zastoupeného; obchodní zástupce je po ukončení obchodního zastoupení zastoupenému vrátí, ledaže byly vzhledem k své povaze při obchodním zastoupení spotřebovány. Zastoupený sdělí obchodnímu zástupci bez zbytečného odkladu, zda obchod obstaraný obchodním zástupcem přijal nebo odmítl, popřípadě zda jej nesplnil. Předpokládá-li zastoupený významné snížení rozsahu činnosti proti tomu, co obchodní zástupce mohl rozumně očekávat, oznámí to obchodnímu zástupci v rozumné době. Nová právní úprava se přitom nemohla vyhnout ani úpravě provize. Přednost má smluvní ujednání. Nebyla-li výše provize ujednána, má obchodní zástupce právo na provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem k druhu zboží nebo služeb, které jsou předmětem obchodů; nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na provizi v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného jednání. Je-li základem pro určení výše provize rozsah povinností splněných třetí osobou, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů na straně zastoupeného. Přitom se každá část úplaty, jejíž výše se mění podle počtu a hodnoty uzavřených obchodů, se považuje za složku provize a má se za to, že provize obchodního zástupce zahrnuje i náklady spojené s obchodním zastoupením. Bylo-li ujednáno, že zastoupený uhradí tyto náklady obchodnímu zástupci vedle provize, vznikne obchodnímu zástupci právo na úhradu nákladů, pokud mu vznikne i právo na provizi. Obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy. Při výhradním obchodním zastoupení má obchodní zástupce právo na provizi i za obchod uskutečněný se třetí osobou z území nebo z okruhu osob, na které se výhradní obchodní zastoupení nevztahuje (viz 2501 odst. 1 a odst. 2). Zaniklo-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na provizi, byl-li obchod uskutečněn především v důsledku jeho činnosti přiměřené době po zániku obchodního zastoupení, anebo učinila-li třetí osoba za podmínek stanovených v 2501 odst. 1 nebo odst. 2 vůči obchodnímu zástupci nebo zastoupenému objednávku před zánikem obchodního zastoupení ( 2501 odst. 3). Právo na provizi podle 2501 odst. 1 a 2 obchodnímu zástupci nevzniká, má-li právo na provizi podle 2501 odst. 3 předchozí obchodní zástupce, ledaže je vzhledem k okolnostem spravedlivé provizi rozdělit mezi oba obchodní zástupce. Bylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo na provizi již obstaráním této příležitosti. Nebylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo na provizi v okamžiku, kdy zastoupený splnil povinnost nebo byl povinen splnit závazek na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou, anebo kdy třetí osoba splnila závazek z takové smlouvy. Právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Má-li však třetí osoba splnit své povinnosti až po uplynutí doby přesahující šest měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci právo na odměnu uzavřením obchodu. Provize je splatná nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo. Zastoupený předá obchodnímu zástupci výkaz o dlužné provizi nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém se provize stala splatnou. Ve výkazu uvede hlavní údaje rozhodné pro vypočtení provize. Obchodní zástupce má právo, aby mu zastoupený zpřístupnil veškeré údaje, nejméně však údaje z účetních knih či obdobných záznamů, které má, a které jsou potřebné k ověření výše provize. Je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn, právo na provizi nevzniklo; to neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně zastoupeného. Právo na odměnu a na ujednanou náhradu nákladů obchodní zástupce též nemá, byl-li při uzavírání obchodu činný pro obě strany jako obchodní zástupce nebo jako zprostředkovatel. 11 PPZ_01_12_zlom.p65 11 12 Téma čísla Navazující ustanovení jsou zaměřena na trvání obchodního zastoupení a výpově. Není-li ujednáno, na jakou dobu se obchodní zastoupení zřizuje, a neplyne-li to ani z účelu smlouvy, platí, že obchodní zastoupení bylo ujednáno na dobu neurčitou. Bylo-li obchodní zastoupení ujednáno na dobu určitou a řídí-li se strany smlouvou i po uplynutí ujednané doby, hledí se na obchodní zastoupení, jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou. Je-li obchodní zastoupení ujednáno na dobu neurčitou, lze je vypovědět. Výpovědní doba je pro první rok trvání obchodního zastoupení jeden měsíc, pro druhý rok dva měsíce a pro třetí rok a další roky tři měsíce; k ujednání kratší výpovědní doby se nepřihlíží. Ujednají-li strany delší výpovědní dobu, nesmí být doba, kterou je vázán zastoupený, kratší než doba, kterou musí dodržet obchodní zástupce. Výpovědní doba končí posledním dnem kalendářního měsíce. Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení, má každá strana právo obchodní zastoupení vypovědět, nedosáhl-li objem obchodů v posledních dvanácti měsících objemu určeného ve smlouvě; nebyl-li objem obchodů ujednán, rozhoduje objem přiměřený odbytovým možnostem. Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a používá-li zastoupený jiného obchodního zástupce, může dotčený obchodní zástupce vypovědět obchodní zastoupení bez výpovědní doby a bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a vykonává-li obchodní zástupce stejnou činnost, ke které je zavázán vůči zastoupenému, i pro jiné osoby, může zastoupený vypovědět obchodní zastoupení i bez výpovědní doby. Kromě provize přísluší obchodnímu zástupci i zvláštní odměna. Zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na zvláštní odměnu, pokud a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody a b) placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky. Jsou-li splněny tyto podmínky, není právo na zvláštní odměnu dotčeno ani zaniklo-li obchodní zastoupení smrtí obchodního zástupce. Výše zvláštní odměny nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let. Trvalo-li obchodní zastoupení méně než pět let, vypočte se výše zvláštní odměny z průměru odměn za celou dobu jeho trvání; pokud trvalo méně než jeden rok, nesmí překročit úhrn provizí za celou dobu jeho trvání. Právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení. Právo na zvláštní odměnu nevznikne a) ukončil-li zastoupený obchodní zastoupení pro takové porušení povinnosti obchodním zástupcem, které by ho opravňovalo k odstoupení od smlouvy, b) ukončil-li obchodní zastoupení obchodní zástupce, ledaže k ukončení došlo z důvodů spočívajících na straně zastoupeného, anebo z důvodu věku, invalidity nebo nemoci obchodního zástupce a nelze-li po obchodním zástupci rozumně požadovat, aby ve své činnosti pokračoval, nebo c) převedl-li obchodní zástupce práva a povinnosti z obchodního zastoupení podle dohody se zastoupeným na třetí osobu. NOZ v závěru svojí úpravy určuje i možnost ujednání konkureční doložky; vyjmenovává ustanovení, od kterých se nelze odchýlit a uvádí ustanovení, od kterých se nelze odchýlit v neprospěch obchodního zástupce. V závěru textu věnovaného tomuto smluvnímu typu se určuje, že ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí, není-li zástupce za svou činnost odměňován. Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí, je-li ujednáno, že zástupce není za svou činnost odměňován. Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí též na závazky osob působících na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komoditní burze podle jiného zákona a na závazky burzovních dohodců podle jiného zákona. Při alespoň stručném seznámení s úpravou v novém občanském zákoníku lze pozorovat kontinuitu s předchozími úpravami. Za první republiky bylo obchodní zastoupení upraveno (spolu s některými dalšími smluvními typy) v obchodním zákoníku. Toto řešení o úpravě v obchod. zák. mohlo být případně zachováno. Dalo se však přednost jednotné úpravě závazků. To by u obchodního zastoupení nemělo činit větších potíží. Bude si však třeba zvyknout na částečně jinou terminologii použitou v obecné úpravě závazkových vztahů NOZ a též mj. na odlišný způsob vzniku smlouvy. Dodržováním právní úpravy lze pak předejít jejímu event. zneužívání. Dochází tak k naplnění prvých předpokladů ve známém získávání vhodných postojů, znalostí, dovedností a návyků. Použitá literatura: BĚLOHLÁVEK, A. Vzor smlouvy o obchodním zastoupení. Právní rozhledy, 1994, č. 5. HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha : Linde, PPZ_01_12_zlom.p65 12 13 Aktuálně HAJNIŠOVÁ, E. Práva úprava zákazu konkurencie v a.s. AFIUC Bratislava, 2006, č. 24, s HUSÁR, J.; SUCHOŽA, J. a kol. Obchodné právo. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN MAREK, K. Smluvní obchodní právo : Kontrakty. 4. aktual. a roz. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. ISBN OVEČKOVÁ, O. Obchodný zákonník komentár. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN: OVEČKOVÁ, O.; ŽITŇANSKÁ, L. Základy obchodného práva 2. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN: PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku - 5. díl. Praha : Linde, SUCHOŽA, J. a kol. Obchodný zákonník a súvisiace predpisy. Komentár. Bratislava : EUROUNION, s. ISBN ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. Obchodní zákoník. 10. vydání Praha : Beck, s. Poznámky: 1) Navazujeme a vycházíme ze MAREK, K. Smluvní obchodní právo : Kontrakty. 4. aktual. a roz. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. ISBN ; HUSÁR, J., SUCHOŽA, J. a kol. Obchodné právo. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN ; OVEČKOVÁ, O. Obchodný zákonník komentár. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN: ; OVEČKOVÁ, O., ŽITŇANSKÁ, L. Základy obchodného práva 2. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN: ; SUCHOŽA, J. a kol. Obchodný zákonník a súvisiace predpisy. Komentár. Bratislava : EUROUNION, s. ISBN ) Viz BĚLOHLÁVEK, A. Vzor smlouvy o obchodním zastoupení. Právní rozhledy, 1994, č.5. 3) K tomu viz ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. Obchodní zákoník. 10. vydání Praha : Beck, s. 4) HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha : Linde, s ) Navazujeme a vycházíme ze MAREK, K. Smluvní obchodní právo : Kontrakty. 4. aktual. a roz. vyd. Brno : Masarykova univerzita, s. ISBN ; HUSÁR, J., SUCHOŽA, J. a kol. Obchodné právo. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN ; OVEČKOVÁ, O. Obchodný zákonník komentár. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN: ; OVEČKOVÁ, O., ŽITŇANSKÁ, L. Základy obchodného práva 2. Bratislava : Iura Edition, s. ISBN: ; SUCHOŽA, J. a kol. Obchodný zákonník a súvisiace predpisy. Komentár. Bratislava : EUROUNION, s. ISBN ) HAJNIŠOVÁ, E. Práva úprava zákazu konkurencie v a.s. AFIUC Bratislava, 2006, č. 24, s ) PELIKÁNOVÁ, I. Komentář k obchodnímu zákoníku - 5. díl. Praha : Linde, s JUDr. Karel Marek, CSc. AKTUÁLNĚ Vybrané aktuální právní aspekty veřejných zakázek Veřejné zakázky a trestní právo Na úvod spolu s P.Šámalem připomeňme, že nejdůležitější funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které lze považovat výhradně ty protiprávní činy, které trestní zákoník označuje za trestné a jejichž znaky jsou uvedeny v tomto zákoníku (srov. 13 odst. 1 TrZ). Dále je dobré podotknout, že trestní právo se jako součást systému společenské a státní kontroly soustře uje a omezuje na ochranu před trestnou činností, přičemž musí významně přispívat k udržení kriminality v určitých hranicích a podle možnosti i k jejímu postupnému omezování. 1) Jak je dlouhodobě známo trestní právo je pokládáno za ultima ratio. V této souvislosti stojí mj. za zmínku pojetí zásady ultima ratio v významné prvorepublikové (r. 1932) učebnici trestního práva A. Miřičky. Autor upozorňuje, že základní myšlenka trestního práva spočívá v tom, že trestní právo je krajní, resp. poslední prostředek (poslední lék) určený k ochraně objektů před útoky pachatelů. To vždy za situace, že mírnější mimo-trestněprávní či mimo-trestní prostředky nepostačují. 2) Veřejnou zakázkou se z právního hlediska rozumí zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je 13 PPZ_01_12_zlom.p65 13 14 Aktuálně úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná zakázka musí být povinně realizována na základě písemné smlouvy. Dnešní trest. zákoník pamatuje na problematiku veřejných zakázek především v svém ustanovení 256 kde je autoritativně upravena skutková podstata sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě. TZ stanoví, že kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch sjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, jestliže a) spáchá citovaný čin jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny, b) způsobí takovým činem značnou škodu (značnou škodou se ex lege rozumí škoda dosahující částky nejméně Kč), nebo c) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch (tj. nejméně Kč). Stejně tedy odnětím svobody na dvě léta až osm let bude potrestán, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou žádá, přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch. Ještě přísněji zde TZ od pohlíží na úřední osoby, těm u naplnění této skutkové podstaty hrozí potrestání odnětím svobody na tři léta až deset let. 3) Další relevantní skutkovou podstatou na tomto úseku hospodářské kriminality jsou tzv. Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži upravené v 257 TZ. Potrestán tu bude ten, kdo se dopustí pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky nebo s veřejnou soutěží tím, že lstí nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdržel účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži. Dále pak ten, kdo jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, v rovněž ten, kdo žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži, nebo na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem vyvíjí činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu. Takový pachatel bude ex lege potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Přísněji se pohlíží na pachatele jenž, spáchá citovaný čin bu v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch 4), nebo jako úřední osoba! Zmíněným osobám ex lege nyní hrozí odnětí svobody na dvě léta až osm let, do zde byla nižší trestně-právní sankce a to jeden rok až pět let nebo přicházel v úvahu i pouze peněžitý trest. Odnětím svobody na tři léta až deset let bude dnes pachatel potrestán, spáchá-li zmíněný trestný čin v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému tzv. značný prospěch, do zde byla výše trestu dvě léta až osm let. Na úřední osoby se tu, stejně jako u výše uvedených skutkových podstat upravených v ustanovení 256 pohlíží přísněji, což je myslím zcela správný trend dnešní právní úpravy. Připomeňme též, že od došlo ke zpřísnění jednotlivých trestních sazeb, což je i jeden z důvodů, proč je zde připomínáme. Dále pak je zapotřebí se zmínit o skutkové podstatě obsažené v ustanovení 248 TZ, kdo v rozporu s právním předpisem o veřejných zakázkách poruší závažným způsobem závazná pravidla zadávacího řízení, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podtrhněme, že k porušení zde musí dojít závažným (nikoliv zanedbatelným či běžným) způsobem, což je dle mého soudu, jednou z konkrétních forem realizace zásady ultima ratio Trestní zákoník, který vstoupil v účinnost dne , zcela novým způsobem, dle mého soudu i způsobem vhodnějším, upravil trestní odpovědnost za porušování pravidel hospodářské soutěže v podmínkách tržního hospodářství, když nahradil nekonkrétní a vágní ustanovení o trestném činu porušování závazných pravidel hospodářského styku (ustanovení 127 trestního zákona č. 141/1961 Sb. a o trestném činu nekalé soutěže (ustanovení 149 tehdejšího tr. zák.) skutkovou podstatou trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle ustanovení 248 TrZ. 5) Trestní odpovědnost právnických osob V neposlední řadě připomeňme, že nedávno vstoupil v platnost a posléze v účinnost z.č.418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. 6) Zmíněný zákon (v praxi leckdy označovaný jako TOPOZ) 7) závazně upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů práv- 14 PPZ_01_12_zlom.p65 14 15 Aktuálně nickým osobám uložit, a postup v řízení proti právnickým osobám (v právní teorii též označovaných jako tzv. osoby morální). Zákon stanoví taxativní výčet zločinů nebo přečinů 8), u nichž přichází trestní odpovědnost právnických osob v úvahu. Skupina deliktů byla ve vládním návrhu zákona redukována zejména na ty, u nichž trestní odpovědnost požadují mezinárodní smlouvy a právní předpisy ES/EU. Do citované skupiny spadají i z našeho pohledu relevantní skutkové podstaty sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě ( 256 trestního zákoníku), pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži ( 257 trestního zákoníku). Naopak skutková podstata obsažená v ustanovení 248 TZ se do TOPOZ nedostala. Bude stát rovněž muset trestat sám sebe? Bude zde trestně odpovědných našich 6248 obcí a ) samosprávných krajů? Podle TOPOZ nejsou trestně odpovědné jak Česká republika, tak ani územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. Vyloučení České republiky jakožto státu z trestní odpovědnosti podle zmíněného zákona znamená podle důvodové zprávy vyloučení taktéž všech organizačních složek státu 10) (např. Grantová agentura ČR nebo Nejvyšší správní soud), nikoliv pouze České republiky jako státu samotného. Důvodová zpráva k tomu podrobněji uvádí, že trestné činy, kterých se dopustí představitelé státu, jsou výlučně jejich osobními činy. 11) Jaké právní důsledky bude mít pokud se např. pletich při zadání veřejné zakázky dopustí právnická osoba, která posléze zanikne či dojde k její právní přeměně? TOPOZ v takovýchto případech vychází z legálního principu, že trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní nástupce. V takovém případě přihlédne soud při rozhodování o druhu a výměře trestu k tomu, v jakém rozsahu přešly na jednotlivé nástupce výnosy, resp. užitky ze spáchaného trestného činu. V případě, že proti právnické osobě bylo zahájeno trestní stíhání, je tato právnická osoba povinna neprodleně oznámit (státnímu zástupci a v řízení před soudem předsedovi senátu), že budou prováděny úkony směřující k jejímu zrušení, zániku nebo přeměně. Tuto skutečnost je právnická osoba povinna oznámit včas, a to ještě před uskutečněním uvedených úkonů. Dojde-li k přeměně nebo zrušení právnické osoby bez povolení soudu, může státní zástupce (v řízení před soudem předseda senátu) podat žalobu na vyslovení neplatnosti takového zrušení nebo přeměny. 12) Co se stane v případě pokud se naše právnická osoba dopustí pletich při zadání veřejné zakázky v cizině např. na Slovensku? TOPOZ je mj. postaven na tzv. zásadě personality, která umožňuje, aby se trestnost činu právnické osoby mající sídlo na území České republiky posuzovala podle TOPOZ i za situace, že ke spáchání činu došlo mimo hranice našeho státu, např. na zmíněném Slovensku. Zatímco trestní zákoník využívá, pokud jde o trestní odpovědnost fyzických osob, zejména institutu občanství, rozhodujícím faktorem v případě osob právnických je jejich sídlo. Stát prostřednictvím této zásady požaduje po právnických osobách, které mají na území České republiky své sídlo, aby dodržovaly příkazy a zákazy obsažené v českém trestním právu hmotném, nejen na území státu, ale také v cizině. 13) Stejně jako brněnský profesor trestního práva a advokát J.Fenyk pokládám tento legální požadavek za zcela legitimní, slučitelný s principy moderního právního státu. Veřejné zakázky po velké novele pohledem správního práva Hlavním smyslem právní úpravy zadávání veřejných zakázek je legitimní snaha o vytvoření rovných podmínek účasti v soutěži dodavatelů (uchazečů) o získání veřejných zakázek. Je dobré si uvědomit, že na fundamentu veřejných zakázek vznikají do značné míry stabilní obchodní vztahy se zajištěným financováním. Pro podnikatele dodavatele, který veřejnou zakázku vyhraje, je minimalizováno riziko, že za jím poskytnuté plnění neobdrží dohodnutou úplatu. Což (nejen) v České republice je velice významný faktor. 14) Jak jsme již zmínil výše veřejnou zakázkou se chápe zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. U veřejných zakázek je obligatorní písemná forma kontraktu. Mám za to, že je ve celospolečenském zájmu, aby při zadávání a realizaci těchto zakázek bylo postupováno transparentně a nediskriminačně, o což se mj. snaží i poslední větší novela zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách 15) tzv. transparentní novelizace provedená zákonem č. 55/2012 Sb. s účinností 1. dubna (některá ustanovení budou účinná od ). Pro informační komplexnost připomeňme, že letos došlo u ZVZ k následujícím novelizacím: osoby se zdravotním postižením zákon 367/2011 Sb., účinnost od odst. 1 a 2 trestní odpovědnost právnických osob zákon 420/2011 Sb., účinnost od odst. 1 nelegální zaměstnávání cizinců zákon 1/2012 Sb., účinnost od odst. 1 písm. k) 15 PPZ_01_12_zlom.p65 15 16 Aktuálně zmíněná nejzásadnější novela: transparentní novelizace zákon 55/2012 Sb. účinnost (některá ustanovení ) 16) Kterak autor konstatoval výše od došlo k velké principiální novelizaci zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách. Hlavním cílem novely bylo naplnit na legislativní úrovni Programové prohlášení Vlády České republiky ze dne 4. srpna 2010 tedy Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012, schválenou usnesením vlády č. 1 ze dne 5. ledna 2011, v oblasti zadávání veřejných zakázek. Charakteristickou vlastností novelizací nejen v českém právu bývá, že sebou přinášejí určité problémy a nejasnosti, na které je zapotřebí upozornit. V praxi jsem se setkal mj. s problémem, že jsou zaměňovány instituty osoba se zvláštní způsobilostí a osoba s odbornou způsobilostí. Nutno zdůraznit, že se nejedná o totéž! Osoba se zvláštní způsobilostí Osobou se zvláštní způsobilostí se dle z. č. 137/ 2006 Sb. o veřejných zakázkách správně rozumí osoba, která je v pracovněprávním vztahu k veřejnému zadavateli 17) zadávajícímu veřejnou zakázku nebo jinému veřejnému zadavateli a absolvovala vzdělávací program MMR dle nového ustanovení 151a z.č. 137/2006 Sb. Nemůže se tedy jednat o tzv. externistu (nezávislého konzultanta), ale vždy o zaměstnance veřejného zadavatele zadávajícímu veřejnou zakázku. Interpretací předmětného ustanovení docházím k závěru, že nemusí jít o zaměstnance na tzv. plný pracovní úvazek. Nemožno však tolerovat osoby působící na bázi DPP nebo DPČ. Kterak bylo zmíněno, jde o nové legální opatření účinné od , konkrétně zde jde o vzdělávací program, jímž se rozumí vzdělávání v oblasti postupů podle zákona č. 137/2006 Sb. a v oblasti základních investičních a nákupních dovedností. Zmíněný vzdělávací program zajiš uje Ministerstvo pro místní rozvoj. Zajištěním vzdělávacího programu může MMR legálně (dle ustanovení 151a) pověřit i jinou osobu. Význam osob se zvláštní způsobilostí nutno spatřovat zejména u tzv. nadlimitních veřejných zakázek. Osoba se zvláštní způsobilostí musí být ex lege vždy členem hodnotící komise u nadlimitních veřejných zakázek. Další nezastupitelná úloha osob se zvláštní způsobilostí spočívá v tom, že k zadávacím podmínkám nadlimitní 18) veřejné zakázky zadávané veřejným zadavatelem se před zahájením zadávacího řízení musí vyjádřit zmíněná osoba, která disponuje citovanou zvláštní způsobilostí. Osoba s odbornou způsobilostí K definičním prvkům osoby s odbornou způsobilostí patří, že se s ní setkáváme výlučně u staveb (resp. stavebních prací), a dále pak tato osoba narozdíl od tzv. osoby se zvláštní způsobilostí nemusí být zaměstnancem zadavatele. Novelizovaný ZVZ pracuje s pojmem osoby s odbornou způsobilostí v ustanoveních 44 odst. 12 a 74 odst. 5 ZVZ. Osoba s odbornou způsobilostí nemusí na rozdíl od tzv. osoby se zvláštní způsobilostí absolvovat povinný speciální vzdělávací program MMR. U nadlimitních veřejných zakázek na stavební práce stanoví novelizovaný ZVZ povinnost, že členem hodnotící komise musí být musí být ex lege rovněž osoba s odbornou způsobilostí podle zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. A u citovaných nadlimitních veřejných zakázek na stavební práce zadávané veřejným zadavatelem se k zadávacím podmínkám vyjádří rovněž osoba s odbornou způsobilostí. Společný princip pro obě kategorie osob z legitimních důvodů antidiskriminace a transparentnosti 19) ve fázi posouzení a hodnocení nabídek je zcela nezbytné, aby členové hodnotící komise nebyli podjati. A to jak ve spojitosti k objektu vlastní veřejné zakázky a též v relaci k jednotlivým uchazečům. Eliminace jakékoliv podjatosti má za účel řádné dodržení a naplnění zásady materiální pravdy jako opaku zásady formální pravdy. Pro tyto účely jsou členové povinni podepsat ihned na počátku prvního jednání, jehož se zúčastní, prohlášení o své nepodjatosti. Zdůrazněme, že jde o první zasedání na kterém je (ne)podjatý člen reálně účasten, nikoliv tedy obligatorně vždy na jednání prvém jako takovém. Prohlášení o nepodjatosti obsahuje zejména prohlášení člena komise o tom, že se nepodílel na zpracování žádné z nabídek podaných v zadávacím řízení, dále že nemá osobní zájem na zadání veřejné zakázky a neexistuje žádný poměr (především majetkový, pracovně-právní rodině-právní anebo jiný ) mezi členem komise a některým z uchazečů. Vznikne-li důvod k podjatosti některého člena hodnotící komise v průběhu její činnosti, je povinen tuto skutečnost bezodkladně oznámit veřejnému zadavateli. Veřejný zadavatel v takovém případě vyloučí člena hodnotící komise z další účasti v hodnotící komisi. Vznikne-li veřejnému zadavateli pochybnost o nepodjatosti některého člena hodnotící komise, postupuje obdobně. V takovém případě je předseda hodnotící komise povinen vybídnout k činnosti v hodnotící komisi za vyloučeného člena jeho náhradníka. Na základě teleologického a logického výkladu docházím k závěru, že 16 PPZ_01_12_zlom.p65 16 17 Aktuálně na zmíněné pochybnosti by měly být zadavateli vykládány spíše extenzivně k důslednému zabezpečení nestrannosti hodnotící komise. Na závěr subkapitoly připomeňme, že stejně jako před novelou platí, že veřejný zadavatel, který zadává veřejnou zakázku na základě rámcové smlouvy, a tzv. sektorový ( též nazývaný jako sí ový nebo odvětvový) zadavatel nejsou povinni ustanovit hodnotící komisi a veškerá práva a povinnosti související s posouzením a hodnocením nabídek plní zadavatel. Pro komplexnost dodejme, že aby byla osoba pokládána z právního hlediska za tzv. sektorového zadavatele, musí kromě samotného výkonu tzv. relevantní činnosti (činnost, kde není plné konkurenční prostředí ) zmíněnou aktivitu vykonávat na základě zvláštního či výhradního práva nebo být pod přímým či nepřímým dominantním vlivem veřejného zadavatele. Popřípadě veřejný zadavatel musí mít schopnost (právní či faktickou) tento dominantní vliv nad takovou osobou vykonávat, a to a již přímo nebo nepřímo. Příkladem je kupř. teplárenství nebo vodárenství atd. Závěr Vyslovuji souhlas s tezí 20), že až dlouhodobější aplikační praxe ukáže veškeré klady a zápory, které zmíněná novela ZVZ přinesla. Na unáhlené ostře kritické názory, se kterými jsme se již mohli, zejména v neodborném tisku, setkat, je myslím opravdu ještě hodně času. I zde platí okřídlené: Není zákonodárce ten, aby se zavděčil adresátům norem všem. A u citlivého tématu zadávání veřejných zakázek tento postřeh, myslím, platí obzvláště. Stejná poznámka platí a conto velké novinky, která obohatila náš právní řád od počátku roku 2012 to jest z.č.418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Bylo by takřka věštěním z pomyslné křiš álové koule presumovat jak bude zákon zejména ze strany orgánů činných v trestním řízení v aplikační praxi realizován. I zde nutno vyčkat času... Na úplný závěr podotýkám, že významný právní filozof Gustav Radbruch výstižně popsal zásadní hodnotový spor v moderním právu: Právo má zjednodušeně řečeno tři cíle: právní jistotu, spravedlnost a efektivitu. A nikdy těchto tří vznešených cílů nelze bohužel dosáhnout v plné míře zároveň. A s načrtnutým (nesourodým) triem cílů se, podle mého soudu, potýká i legislativní materie zadávání veřejných zakázek a to jak v rovině správně-právní, tak i trestně-právní. Poznámky: 1) Cit. a blíže Šámal, P : Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného, Bulletin advokacie 10/ 2009, Praha 2) Cit. a blíže Nett A.: Ke změnám trestního práva na úseku hospodářské trestné činnosti a k zásadě ultima ratio, Bulletin advokacie 10/ 2009, Praha 3) Viz. 256/4 TZ 4) Tj. nejméně Kč viz 138/2 TZ 5) Srov. Šámal, P.: Trestněprávní postih tzv. horizontálních kartelů podle nového trestního zákoníku, Bulletin advokacie, 7/2010, Praha 6 ) O tom, že jde o právní předpis relativně diskutabilní a ne zcela jednotně přijímaný, jak odbornou tak i podnikatelskou veřejností mj. svědčí fakt, že citovaný zákon byl nejdříve vrácen prezidentem republiky V. Klausem Poslanecké sněmovně, která ovšem jeho veto přehlasovala a zákon se tak stal účinným od 1. ledna K rázným odpůrcům TOPOZ patřil např. patřil jihomoravský právník a poslanec PSP D.Šeich 7) K pobavení čtenářů si dovolujeme připomenout roztomilý omyl jedné studentky, která TOPOZ pokládala za nejlepší občanský zákoník patrně jej pokládala za TOP OZ. Možno též laskavě přičíst zvýšené propagaci nového OZ. 8) Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvláš závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. 9) V označení je obsažena specifičnost hl. města/kraje Prahy 10) Organizačními složkami státu jsou např. ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud ČR, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky 11) Srov. a blíže též FENYK, J., SMEJKAL, L. : Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, ) Srov. a blíže Trubač, O.: Trestní odpovědnost právnických osob, Daně a právo v praxi 2/2012, Praha: Wolters Kluwer ČR, ) Srov. a blíže též FENYK, J., SMEJKAL, L. : Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, ) Srov. PLÍVA, S. Obchodní závazkové vztahy, 1. vyd. Praha : ASPI, a. s., 2006, s. 49. nebo MA- REK, K.: K veřejným zakázkám, Právní forum, 4/2011, Praha: Wolters Kluwer ČR, PPZ_01_12_zlom.p65 17 18 Mimořádně 15) Dále též ZVZ 16) Srov. Herman P.: Novelizace zákona o veřejných zakázkách, Konference Veřejné zakázky a PPP projekty 2012 materiály a obsah vystoupení, Vydání: květen 2012, 1. vydání, Editor : Doc. Radek Jurčík, Ph.D., CD ROM, ISBN ) Veřejným zadavatelem ex lege je a) Česká republika, b) státní příspěvková organizace, c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek, d) jiná právnická osoba, pokud byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, anebo je financována převážně (nikoliv stoprocentně) státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu. 18) Nadlimitní veřejnou zakázkou se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle 13 ZVZ bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tento prováděcí právní předpis stanoví rovněž seznam zboží pořizovaného Českou republikou Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a výši tohoto limitu. 19) Na těchto principech je ZVZ mj. postaven. 20) Vyslovenou např. L.Čermákovou a T.Burešem in Právní rádce 5/2012 (Economia a.s.) Kvalifikační předpoklady dle novely ZVZ. JUDr. Petr Kolman, Ph.D MIMOŘÁDNĚ Aktuálne otázky zabezpečenia záväzkov zmluvnou pokutou a úrokom z omeškania v Slovenskej republike 1. Zmluvná pokuta Podnikate ské i nepodnikate ské subjekty si v rámci obchodných vz ahov dojednávajú priamo v obchodnej zmluve, v ktorej je ustanovená povinnos, aj zabezpečovací prostriedok zmluvnú pokutu, ktorej úlohou je v rámci obchodno-záväzkových vz ahov donúti dlžníka k tomu, aby svoju povinnos vyplývajúcu z obchodnej zmluvy splnil riadne a včas. V súvislosti s využívaním tohto zabezpečovacieho prostriedku zmluvnej pokuty sa v praxi stále vyskytujú problémy, s ktorými si niekedy nevedia podnikatelia rady. Právna úprava zmluvnej pokuty je obsiahnutá v Obchodnom zákonníku v ustanoveniach 300 až 302. Občianskoprávna úprava zmluvnej pokuty je zakotvená v ustanoveniach 544 a 545 Občianskeho zákonníka a podnikate ov sa týka iba nepriamo. Podporná aplikácia úpravy zmluvnej pokuty pod a Občianskeho zákonníka vychádza z dispozitívnej povahy ustanovení Obchodného zákonníka o zmluvnej pokute. Ide o dôležitú skutočnos, na ktorú je potrebné vždy prihliada pri dojednávaní zmluvnej pokuty. Obchodnoprávna úprava Zmluvná pokuta môže by dohodnutá pre prípad porušenia akejko vek povinnosti vyplývajúcej zo zmluvy. Dojednanie musí ma písomnú formu a musí obsahova určenie povinnosti, ktorá je pokutou zais ovaná, výšku zmluvnej pokuty alebo spôsob jej určenia. Nako ko úprava Obchodného zákonníka má dispozitívnu povahu, je možné dojedna okrem peňažnej sumy aj určité vecné plnenie. Zmluvná pokuta je zákonom stanovená ako paušalizovaná náhrada škody. To znamená na jednej strane, že pri uplatnení práva na zaplatenie zmluvnej pokuty nemá oprávnená strana povinnos preukazova vznik škody ani jej výšku a povinná strana sa nemôže odvoláva na okolnosti vylučujúce zodpovednos. Na druhej strane má oprávnená strana právo požadova za- 18 PPZ_01_12_zlom.p65 18 19 Mimořádně platenie iba dojednanej zmluvnej pokuty. Preto, ak škoda vznikla porušením povinnosti, ktorá je zaistená zmluvnou pokutou, vyššou ako dojednaná zmluvná pokuta, má oprávnená strana právo domáha sa náhrady skutočne vzniknutej škody rozdielu medzi ňou a zmluvnou pokutou len v prípade, že to bolo medzi stranami dojednané. Funkcie zmluvnej pokuty Zmluvná pokuta ako zabezpečovací prostriedok má funkciu predovšetkým preventívnu, ktorá spočíva v hrozbe uplatnenia zmluvnej pokuty, čo núti druhú zmluvnú stranu plni si svoje záväzky riadne a včas. Plní však tiež funkciu uhradzovaciu, ktorá sa aktivuje pri vzniku nároku na zmluvnú pokutu a ktorá spočíva v povinnosti uhradi zmluvnú pokutu oprávnenej strane. Voči strane povinnej na zaplatenie zmluvnej pokuty tak zmluvná pokuta plní i funkciu sankčnú. Upozornenie Zaplatením zmluvnej pokuty záväzok plni nezaniká, pokia si strany nedohodli niečo iné. Neprimerane vysokú zmluvnú pokutu môže súd zníži s prihliadnutím na hodnotu a význam zabezpečovanej povinnosti, a to až do výšky škody, ktorá vznikla do doby súdneho rozhodnutia porušením zmluvnej povinnosti, na ktorú sa vz ahuje zmluvná pokuta. Na náhradu škody, ktorá vznikla neskôr, je poškodený oprávnený do výšky zmluvnej pokuty ( 373 a nasl.). Zo zmluvnej pokuty ako paušalizovanej náhrady škody vyplýva i to, že právo na jej zaplatenie nezaniká odstúpením od zmluvy, v ktorej bola pokuta dojednaná. Judikát Rozsudok Najvyššieho súdu Slovenskej republiky spis. zn. 2Cdo 141/2000 z Odstúpenie od zmluvy nie je porušením zmluvnej povinnosti, ale výkonom práva, a preto nemôže by sankcionované zmluvnou pokutou. Zmluvná pokuta taktiež nemôže by dohodnutá pre prípad, že nenastane určitá skutočnos, ktorá nezávisí výhradne od splnenia povinností druhej zmluvnej strany (napr. rozhodnutie štátneho orgánu). Zmluvnou pokutou je možné len zabezpečenie povinností strany, ktoré vedú k tomu, že táto skutočnos nastane alebo nenastane. Takisto musí by uvedené, že zmluvná pokuta má charakter jednorazovej sankcie alebo sankcie opakujúcej sa v určitých obdobiach. Zmluvná pokuta tak môže by naformulovaná napr. nasledovne: v prípade omeškania zhotovite a s odovzdaním diela je povinný zaplati objednávate ovi zmluvnú pokutu: vo výške 5 % z ceny diela, vo výške fi, vo výške 0,05 % z ceny diela za každý aj začatý deň omeškania, vo výške 50 fi za každý aj začatý deň omeškania. Spôsob výpočtu zmluvnej pokuty i vznik nároku na ňu môžu by samozrejme nadefinované i omnoho komplikovanejšie, treba však ma na zreteli, že dohoda o zmluvnej pokute je právnym úkonom, a ako taká musí by určitá a zrozumite ná, a to pod sankciou jej absolútnej neplatnosti. Judikát Rozsudok Najvyššieho súdu Slovenskej republiky spis. zn. M Obdo V 4/2003 zo dňa Dohoda o zmluvnej pokute musí by uzavretá písomne a musí v nej by určená výška zmluvnej pokuty alebo v nej musí by určený spôsob jej určenia. Výšku zmluvnej pokuty možno urči jednorazovo pevnou sumou, prípadne v percentách, či zlomkom ceny alebo aj ako sumu, ktorá sa môže určitým spôsobom opakova. Jej výška alebo spôsob určenia však musí by vyjadrená jednoznačne, rovnako ako zmluvná povinnos, pre prípad porušenia ktorej bola zmluvná pokuta dojednaná, inak je takáto dohoda neplatná. Občianskoprávna úprava Popri sankciách majetkovej povahy, ktoré Občiansky zákonník ustanovuje pre prípady, ke dlžník svoju povinnos riadne a včas nesplní a ocitne sa tak v omeškaní, zabezpečenie záväzkov sa môže uskutočni aj špeciálnymi zabezpečovacími prostriedkami, ktoré sa v konkrétnom prípade môžu použi na dosiahnutie väčšej istoty, že právo verite a bude uspokojené. Kým právne sankcie, ktoré postihujú dlžníka pre nesplnenie dlhu, nastávajú zo zákona a sú všeobecnej povahy, ku vzniku špeciálnych zabezpečovacích právnych prostriedkov je potrebný právny úkon. Všetky tieto zabezpečovacie prostriedky majú akcesorickú povahu. To znamená, že pri svojom vzniku predpokladajú existenciu hlavného záväzku, na zabezpečenie ktorého majú slúži. Upozornenie Dohoda o zmluvnej pokute musí ma obligatórne písomnú formu, a to bez oh adu na to, akú formu má zmluva ňou zabezpečovaná. Nie je vylúčené, že dohoda o zmluvnej pokute bude uzavretá až po uzavretí zabezpečovanej zmluvy. Podstatné náležitosti dohody Podstatnou náležitos ou dohody o zmluvnej pokute je určenie výšky pokuty alebo určenie spôsobu jej určenia. Spôsob jej určenia má by jednoznačný. Výška pokuty nie je zákonom limitovaná. Nemôže by však v rozpore so zásadou zakotvenou v ustanovení 3 zákona (dobré mravy). 19 PPZ_01_12_zlom.p65 19 20 Mimořádně Upozornenie Dlžník je povinný zmluvnú pokutu zaplati aj vtedy, ak verite ovi nevznikla škoda. Jej zaplatenia sa verite môže domáha už na základe toho, že došlo ku skutočnosti, pre ktorú bola dohodnutá. V praxi sa často stáva, že dlžník chce zaplati zmluvnú pokutu a záväzok odmietne splni. Zmluvná pokuta nemá povahu odstupného ( 497), takže dlžník nemôže voli medzi jej zaplatením a splnením povinnosti, t. j. nemôže sa splnenia záväzku zbavi zaplatením pokuty. Pod a ustanovení o zmluvnej pokute sa posudzujú aj pokuty určené právnym predpisom za porušenie zmluvnej povinnosti. Dispozičné oprávnenie Ustanovenie o zmluvnej pokute poskytuje účastníkom značné dispozičné oprávnenie upravi si svoje vzájomné práva a povinnosti vyplývajúce z dohody o zmluvnej pokute inak než je stanovené v zákone. Ak z dohody účastníkov o zmluvnej pokute nevyplýva niečo iné, dlžník sa zaplatením pokuty nezbavuje povinnosti splni povinnos vyplývajúcu zo zabezpečeného záväzku. Zaplatením pokuty totiž jeho záväzok nezanikne. Upozornenie Účastníci sa ale môžu dohodnú, že zaplatením pokuty zaniká aj povinnos dlžníka plni. Náhrada škody Náhradu škody vzniknutej porušením povinnosti, na ktorú sa vz ahuje zmluvná pokuta, verite môže požadova iba v prípade, že to bolo medzi účastníkmi dohodnuté v dohode o zmluvnej pokute. Ak by k takejto dohode došlo, verite bude oprávnený domáha sa náhrady škody presahujúcej výšku dohodnutej pokuty len vtedy, ak sa účastníci aj oh adne tohto oprávnenia dohodli. To však nevylučuje nárok verite a na náhradu škody, ktorá vznikne následkom porušenia inej povinnosti dlžníka než na ktorú sa vz ahuje zmluvná pokuta. Ak dlžník porušenie povinnosti, na ktorú sa vz ahuje zmluvná pokuta, nezavinil, nie je povinný pokutu zaplati. Dôkazné bremeno tu za ažuje dlžníka. Upozornenie Účastníci sa však môžu aj v tomto smere dohodnú inak. Rozdielne je v prípade občianskoprávnej a obchodnoprávnej úpravy posudzované zákonom porušenie povinnosti z h adiska jeho zavinenia. V občianskoprávnej úprave je zo zákona predpokladom vzniku nároku na zmluvnú pokutu zavinenie zmluvnej strany, ktorá nesplnila povinnos, t.j. bez oh adu na formu zavinenia. Vznik nároku na zmluvnú pokutu je konštruovaný na subjektívnom princípe. Obchodnoprávna úprava Obchodnoprávna úprava je naopak konštruovaná na objektívnom princípe, t.j. nárok na zmluvnú pokutu vzniká bez oh adu na to, či porušenie povinností bolo zavinené alebo nie. V prípade objektívneho princípu v obchodnoprávnych vz ahoch je zodpovednos zmluvnej strany porušujúcej povinnos sankcionovanú zmluvnou pokutou ešte sprísnená v tom zmysle, že na vznik povinnosti zmluvnej strany plati zmluvnú pokutu nemá vplyv ani existencia okolnosti vylučujúcej zodpovednos. Avšak ustanovenie Obchodného zákonníka o tejto sprísnenej objektívnej zodpovednosti je však dispozitívnym a teda zmluvné strany sa od neho môžu odchýli. 2. Úrok z omeškania Omeškanie dlžníka v obchodno-záväzkových vz ahoch je upravené v ustanoveniach Obchodného zákonníka. V prípade, ak sa dlžník ocitne s plnením peňažného dlhu v omeškaní, je verite oprávnený požadova od neho úroky z omeškania. Z toho dôvodu vzniká verite ovi nárok na tento úrok podporne zo zákona a možno ho použi len pri omeškaní dlžníka s platením peňažnej poh adávky. Dlžník je v omeškaní, ak nesplní riadne a včas svoj záväzok, a to až do doby poskytnutia riadneho plnenia alebo do doby, ke záväzok zanikne iným spôsobom. Upozornenie Dlžník však nie je v omeškaní, pokia nemôže plni svoj záväzok v dôsledku omeškania verite a. Ak sa dlžník ocitne s plnením peňažného dlhu v omeškaní, je verite oprávnený požadova od neho úroky z omeškania. Úrok z omeškania je sankciou za to, že si jedna strana bez súhlasu zmluvného partnera čerpá na jeho úkor vynútený úver. Z toho dôvodu vzniká verite ovi nárok na tento úrok podporne zo zákona a možno ho použi len pri omeškaní dlžníka s platením peňažnej poh adávky v zmysle ustanovenia 369 Obchodného zákonníka. 369 (1) Ak je dlžník v omeškaní so splnením peňažného záväzku alebo jeho časti, je povinný plati z nezaplatenej sumy úroky z omeškania dohodnuté v zmluve. Ak úroky z omeškania neboli dohodnuté, dlžník je povinný plati úroky z omeškania pod a predpisov občianskeho práva. Ak záväzok vznikol zo spotrebite skej zmluvy a dlžníkom je spotrebite, možno dohodnú 20 PPZ_01_12_zlom.p65 20 Smlouvy se zástupci. Smlouvy Smlouvy se zástupci: z Smlouva o obchodním m zastoupení 2006-2007 Michal Černý Ph.D. www.michalcerny.eu www.michalcerny.net Smlouvy se zástupci Podstatou podnikatelské činnosti je zastupování zájmů jiného Smlouva o zprostředkování a smlouva o obchodním zastoupení Doc. JUDr. Karel Marek, CSc. http://pravniradce.ihned.cz/prirucka Smlouva o zprostředkování a smlouva o obchodním zastoupení Doc. JUDr. Karel Marek, CSc. 3 2003 Smlouva o zprostředkování a smlouva o obchodním zastoupení patří mezi PRAMENY A PRAVIDLA OBCHODNÍHO PRÁVA. III. část OBZ PRAMENY A PRAVIDLA OBCHODNÍHO PRÁVA III. část OBZ Východisko: 1 OBZ Rozsah působnosti (1) Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním Díl 4. Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Oddíl 1. Obecná ustanovení Díl 4 Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem Oddíl 1 Obecná ustanovení 1810 Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen spotřebitelské OBCHODNÍ PRÁVO ZÁVAZKOVÉ VZNIK ZÁVAZKŮ. Vztahy vznikají smlouvou. Uzavření smlouvy může předcházet veřejný návrh, nebo veřejná soutěž. OBCHODNÍ PRÁVO ZÁVAZKOVÉ OSNOVA: Vznik závazků Zajištění závazků Zánik závazků Pojmenované smlouvy VZNIK ZÁVAZKŮ Vztahy vznikají smlouvou. Uzavření smlouvy může předcházet veřejný návrh, nebo veřejná soutěž.
https://rejstriky.finance.cz/firma-allmilmoe-s-r-o-25325230
2019-09-19T23:35:23
[ " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 101" ]
ALLMILMOE s.r.o. Brno IČO 25325230 kontakty (20.09.2019) | Finance.cz ALLMILMOE s.r.o. Brno IČO: 25325230 Tato stránka obsahuje výpis dat z různých rejstříků pro firmu ALLMILMOE s.r.o., která sídlí v obci Brno a bylo jí přiděleno IČO 25325230. Firma s názvem ALLMILMOE s.r.o. se sídlem v obci Brno byla založena v roce 1997. Společnost je stále aktivní. V jejím vedení se dosud vystřídalo 4 osob. Společnost podniká v oboru Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím , Pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti a další. Základní údaje o ALLMILMOE s.r.o. IČO: 25325230 Krajský soud v Brně 29.1.1997 C 25931 25325230 ALLMILMOE s.r.o. Část jmění rozdělované společnosti ALLMILMOE s.r.o., IČ: 25325230, se sídlem: Hviezdoslavova 410/55, Slatina, 627 00 Brno, uvedená v projektu rozdělení formou odštěpení sloučením ze dne 14.6.2018, byla odštěpena do nástupnické společnosti energycrossing s .r.o., IČ: 05754216, se sídlem Šermířská 2378/9, Břevnov, 169 00 Praha 6, v souladu s projektem rozdělení. 11.10.2018 Zřízeno zástavní právo k obchodním podílům společníků FLOW CLIMA, s.r.o., sídlem Praha 4, Baarova 2, IČ 43 00 13 35, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 4495, obchodní podíl ve výši 80% a pan Ing. Vladimír Dřevíkovský, r.č. 481212/119, bytem Revoluční 25, Praha 1, PSČ 110 00, obchodní podíl ve výši 20% ve prospěch HVB Bank Czech Republic a.s. sídlem Praha 1, nám.Republiky 3a/č.p. 2090, PSČ 110 00, IČ: 64 94 82 42, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 3608 k zajištění pohledávky na vrácení částky z hypotečního úvěru reg.č. 0068779-014 ve výši 9.432.144,-Kč (slovy: devětmilionůčtyřistatřicetdvatisícestočtyřicetčtyři korun českých) s příslušenstvím. 4.2.2005 - 21.12.2006 Aktuální kontaktní údaje ALLMILMOE s.r.o. Kontakty na ALLMILMOE s.r.o. IČO: 25325230 Hviezdoslavova 410/55 , Brno 627 00 13.1.2016 Hviezdoslavova 410/55 , Brno 627 00 21.4.2000 - 13.1.2016 Minská 899/26 , Brno 616 00 29.1.1997 - 21.4.2000 Hviezdoslavova 410/55, Brno 627 00 Obory činností ALLMILMOE s.r.o. IČO: 25325230 velkoobchod 21.12.2006 - 13.1.2016 pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti 21.12.2006 - 13.1.2016 specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím 21.12.2006 - 13.1.2016 pronájem nemovitostí bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor 26.11.2004 - 13.1.2016 obchodní živnost - koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej 29.1.1997 - 21.12.2006 organizování školící činnosti 29.1.1997 - 21.12.2006 Hviezdoslavova 410/55 , Brno 627 00 1001008944 Vedení firmy ALLMILMOE s.r.o. IČO: 25325230 Každý jednatel zastupuje společnost samostatně. 13.1.2016 Způsob zastupování: Jednatel jedná jménem společnosti samostatně. 21.12.2006 - 13.1.2016 Způsob zastupování: Za společnost jedná a společnost zastupuje každý jednatel společnosti samostatně. Podepisování za společnost se děje tak, že k vytištěnému nebo napsanému obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis jednatel. 28.2.2000 - 21.12.2006 Způsob zastupování: za společnost jedná a podepisuje jednatel. 29.1.1997 - 28.2.2000 Ing. Vladimír Dřevikovský 23.10.2015 Ing. Rostislav Lakomý 29.1.1997 - 28.2.2000 Uzbecká 557/8, Brno 625 00 Ing. Vladimír Dřevikovský 28.2.2000 - 26.11.2004 Ing. Dana Táborská 28.2.2000 - 21.12.2006 Ing. Miloš Novák 28.2.2000 - 21.12.2006 Bartákova 1115/32, Praha 140 00 Ing. Vladimír Dřevikovský 26.11.2004 - 23.10.2015 Eva Dřevikovská 13.1.2016 Eva Dřevikovská 21.12.2006 - 13.1.2016 Ing. Vladimír Dřevikovský Vlastníci firmy ALLMILMOE s.r.o. IČO: 25325230 zakladni 100 000 Kč - 29.1.1997 Sbírka Listin ALLMILMOE s.r.o. IČO: 25325230 C 25931/SL 13 notářský zápis [Nz 402/2015] spol. smlouva Krajský soud v Brně 22.12.2015 28.12.2015 13.1.2016 9 C 25931/SL 12 smlouvy o převodu obchod. podílu Krajský soud v Brně 27.7.2006 9.1.2007 6 C 25931/SL 11 notářský zápis -spol. smlouva, NZ 369/06 Krajský soud v Brně 27.7.2006 9.1.2007 12 C 25931/SL 10 notářský zápis -rozhod. VH, NZ 368/06 Krajský soud v Brně 27.7.2006 9.1.2007 10 C 25931/SL 6 smlouvy o převodu obchod. podílu Krajský soud v Brně 16.12.2002 9.6.2003 3 C 25931/SL 5 zakladatelské dokumenty Krajský soud v Brně 16.12.2002 9.6.2003 4 C 25931/SL 1 ostatní - návrh na zápis Krajský soud v Brně 22.1.1997 31.8.1998 2 Hodnocení ALLMILMOE s.r.o. Výpis dat pro firmu ALLMILMOE s.r.o. obsahuje pouze taková data, která lze dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zveřejňovat i bez souhlasu subjektu těchto údajů. výpis firmy ALLMILMOE s.r.o., 25325230 na obchodním rejstříku výpis firmy ALLMILMOE s.r.o., 25325230 na živnostenském rejstříku ALLMILMOE s.r.o. - 25325230 - Brno , Hviezdoslavova 410/55
http://docplayer.cz/2107076-Castka-11-rocnik-2003-vydano-dne-4-cervence-2003-o-b-s-a-h-cast-oznamovaci.html
2017-11-22T06:09:15
[ " zákona č. 125", " zákona č. 125", " zákona č. 125", " zákona č. 125", " zákona č. 125", " zákona č. 125", " zákona č. 125", " zákona č. 21", " zákona č. 61", " zákona č. 87" ]
Částka 11 Ročník Vydáno dne 4. července O b s a h : ČÁST OZNAMOVACÍ - PDF Částka 11 Ročník Vydáno dne 4. července O b s a h : ČÁST OZNAMOVACÍ Download "Částka 11 Ročník 2003. Vydáno dne 4. července 2003. O b s a h : ČÁST OZNAMOVACÍ" 1 Částka 11 Ročník 2003 Vydáno dne 4. července 2003 O b s a h : ČÁST OZNAMOVACÍ 15. Úřední sdělení České národní banky ze dne 27. června 2003 Výklad k vybraným ustanovením obchodního zákoníku upravujícím smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu, ve znění zákona č. 125/2002 Sb. 2 Věstník ČNB částka 11/2003 ze dne 4. července 2003 Třídící znak ÚŘEDNÍ SDĚLENÍ ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY ze dne 27. června 2003 Výklad k vybraným ustanovením obchodního zákoníku upravujícím smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu, ve znění zákona č. 125/2002 Sb. 1. Dne 1. ledna 2003 nabyl účinnosti zákon č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku. Část druhá tohoto zákona obsahuje novou úpravu dílu XXIII smlouva o běžném účtu a dílu XXIV smlouva o vkladovém účtu hlavy II části třetí obchodního zákoníku. Tato ustanovení jsou základem pro úpravu smluvních vztahů mezi bankami a jejich klienty při vedení účtů a provádění platebního styku. 2. Na základě zkušeností z aplikování citovaných ustanovení obchodního zákoníku v praxi se banky a pobočky zahraničních bank obracejí na Českou národní banku s požadavky na výklad k novým ustanovením obchodního zákoníku nebo k ustanovením, která přinášejí určité výkladové problémy. 3. Česká národní banka jako gestor platebního styku a instituce, která se do značné míry podílela na přípravě citovaného zákona, proto zpracovala za účelem sjednocení postupů bank a poboček zahraničních bank výklad k vybraným ustanovením obchodního zákoníku. Tento výklad byl zpracován ve spolupráci s odborníky na obchodní právo z teorie i praxe a názory v něm obsažené lze označit za převažující, s výjimkami uvedenými v textu výkladu. Česká národní banka upozorňuje, že závazný výklad případných sporných ustanovení je oprávněn učinit pouze soud. 4. Výklad k vybraným ustanovením obchodního zákoníku upravujícím smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu, ve znění zákona č. 125/2002 Sb., tvoří přílohu tohoto úředního sdělení. Člen bankovní rady prof. Dr. Ing. Jan Frait v.r. Příloha Sekce peněžní a platebního styku Odpovědný zaměstnanec: JUDr. Žlebková, tel.: 3 Věstník ČNB částka 11/2003 ze dne 4. července 2003 Příloha V Ý K L A D k vybraným ustanovením obchodního zákoníku upravujícím smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu, ve znění zákona č. 125/2002 Sb. Červenec 2003 4 Výklad k vybraným ustanovením obchodního zákoníku upravujícím smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu, ve znění zákona č. 125/2002 Sb. I. Obecně 1. Uplatnění nové úpravy na smluvní vztahy uzavřené před účinností zákona č. 125/2002 Sb. Novela se v zásadě vztahuje na smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu uzavřené ode dne účinnosti zákona, tedy od 1. ledna Novela neobsahuje přechodné ustanovení, kterým by výslovně vztáhla novou úpravu na smluvní vztahy uzavřené před účinností zákona. Z toho vyplývá, že smlouvy uzavřené před 1. lednem 2003 se řídí právní úpravou platnou v době jejich uzavření, a to pokud jde o vznik závazkového právního vztahu a o nároky z těchto právních vztahů vzniklé před 1. lednem Nároky ze smluv uzavřených před 1. lednem 2003, které vznikly po 1. lednu 2003, je třeba posuzovat podle nové právní úpravy (novely). Změny smluv uzavřených před 1. lednem 2003 učiněné po 1. lednu 2003, včetně změn obchodních podmínek, které jsou součástí těchto smluv, musí být v souladu s kogentními ustanoveními nové právní úpravy (pro vztahy smlouvou neupravené platí podpůrně dispozitivní ustanovení novely). 2. Určení obsahu smlouvy a změny smluv Část obsahu smlouvy může být určena odkazem na obchodní podmínky banky, jsou-li smluvním stranám známé nebo k návrhu smlouvy přiložené ( 273 obchodního zákoníku). Banka může ve smlouvě rovněž odkázat na svůj ceník či sazebník cen ( 709 odst. 2 písm. d obchodního zákoníku), popřípadě na oznámení o výši úrokových sazeb. V souvislosti s těmito odkazy je třeba upozornit na následující ustanovení. Podle 269 obchodního zákoníku může být dohoda o určité části smlouvy nahrazena dohodou stran o způsobu dodatečného určení obsahu závazku; tento způsob však nesmí být závislý na vůli jedné smluvní strany. Musí být stanovena konkrétní kritéria pro určení obsahu smlouvy, popřípadě věcné důvody k provedení změn. Jinak by takové ujednání bylo neplatné (šlo by o relativní neplatnost podle 267 odst. 1 obchodního zákoníku). Upravují-li obchodní podmínky banky práva a povinnosti smluvních stran, tedy část obsahu smlouvy podle 273, je změna podmínek (nové podmínky) závazná pro majitele účtu, projeví-li s nimi souhlas. Totéž platí pro úrokové sazby a ceny za služby banky. Změnu smlouvy nelze provést jednostranným úkonem banky. Podle 493 občanského zákoníku nelze závazkový vztah měnit bez souhlasu jeho stran. Podle 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. 5 Ujednání o jednostranném určení obsahu smlouvy by bylo v tomto případě pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Změny závazkového vztahu mohou mít tyto další následky (rizika): a) smluvní stranou klientem není podnikatel Podle ustanovení 262 odst. 4 obchodního zákoníku je třeba ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a ustanovení směřující k ochraně spotřebitele použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. V souladu s tímto ustanovením se použije na smlouvu o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu 56 odst. 1 a 3 občanského zákoníku o zákazu nepřípustných ujednání, zejména odstavec 3 písm. g) a h), podle nichž jsou nepřípustná ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy nebo dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě (rozumí se věcného důvodu). Podle 55 odst. 2 občanského zákoníku by se takové ujednání považovalo za platné, pokud se klient nedovolá jeho neplatnosti. Banka by se tedy vystavovala riziku relativní neplatnosti příslušné části smlouvy ( 267 odst. 1 obchodního zákoníku). b) smluvní stranou - klientem je podnikatel Podle 265 obchodního zákoníku výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Ujednání o určení obsahu smlouvy jednostranným úkonem banky bez konkretizujících podmínek by mohlo být posuzováno jako výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a práva banky by nepožívala právní ochrany. K platnému uzavření smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu zákon předepisuje písemnou formu ( 708 odst. 2, 716 odst. 2 obchodního zákoníku). Dle názoru odborníků na obchodní právo se písemná forma vyžaduje i pro všechny změny těchto smluv. Jedná se o obecné zásady obchodního a občanského práva a citovaná ustanovení platila již před přijetím zákona č. 125/2002 Sb. II. K jednotlivým ustanovením K 708 Odst. 1 Díl XXIII Smlouva o běžném účtu Základní ustanovení obsahuje podstatné části smlouvy o běžném účtu (dále jen smlouva ), jejichž absence znamená absolutní neplatnost smlouvy. Závazek banky se rozšiřuje o provádění platebního styku na účtu, což je typickým znakem běžného účtu a jednou ze zásadních odlišností od vkladového účtu. Jednou z podstatných částí smlouvy je určitá měna účtu; smlouva ji musí obsahovat, jinak je neplatná. 2 6 Odst. 2 Pro zachování písemné formy a platnosti písemného právního úkonu platí ustanovení 40 odst. 3 a 4 občanského zákoníku. Podle něho je třeba posuzovat i uzavírání smluv v elektronickém bankovnictví. Projev vůle může být učiněn i elektronickými prostředky, které umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Pokud je elektronický dokument podepsán v souladu se zákonem o elektronickém podpisu 1), je nepochybné, že je splněna písemná forma předepsaná pro uzavření smlouvy. Stejný princip platí pro změny smlouvy. V ustanovení 708 nedošlo k závažnějším věcným změnám. K 709 Odst. l Ustanovení zavádí novou povinnost banky uvést identifikační údaje majitele účtu do smlouvy a tyto údaje konkretizuje. Přestože není toto ustanovení ve výčtu v 263 odst. 1 obchodního zákoníku označeno jako kogentní, bez určitého označení smluvní strany by nešlo o platný právní úkon ( 37 odst. 1 občanského zákoníku o požadavku určitosti právního úkonu). Smlouva je uzavírána mezi konkrétními subjekty, které musí být dostatečně identifikovány. Pro banku vyplývá povinnost uvedení identifikačních údajů banky z 13a obchodního zákoníku, který se vztahuje na všechny podnikatele. Povinnosti banky identifikovat klienta a uvést ve smlouvě jeho údaje musí odpovídat povinnost budoucího majitele účtu za účelem uzavření smlouvy prokázat svoji totožnost a poskytnout bance potřebné údaje. Ustanovení má zvýšit obezřetnost banky a bezpečnost klienta; sleduje provázanost s ostatními zákony upravujícími danou problematiku 2). Dispozitivnost tohoto ustanovení je třeba spatřovat v konkretizaci obsahu zde uvedených identifikačních údajů. Odst. 2 Nově stanoví demonstrativní výčet dalších náležitostí (částí, podmínek) smlouvy. Jejich absence ve smlouvě nemá za následek neplatnost smlouvy. Cílem zákonodárce je tímto návodným ustanovením dosáhnout, aby smlouva obsahovala všechny podmínky důležité pro vedení účtu, precizovat vztahy mezi bankou a klientem a tím předcházet sporům. a) Majitel účtu určí osoby oprávněné k nakládání (disponování) s peněžními prostředky na účtu v podpisových vzorech, nebo jiným způsobem stanoveným ve smlouvě ( 710 odst. 2). Zde je pamatováno na rychle se rozvíjející formy elektronického a telefonního bankovnictví. Konkrétní určení oprávněných osob může být provedeno různými způsoby odpovídajícími těmto formám platebního styku. 1) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu). 2) 37 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. 2 odst. 3 písm. b zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů. 3 7 Způsobem nakládání s peněžními prostředky na účtu se rozumí způsob, jakým oprávněné osoby s nimi disponují (tj. dávají příkazy bance např. samostatně, vždy dvě osoby), forma udělování příkazů (na tiskopisu, elektronicky, telefonicky) včetně výčtu platebních prostředků vydaných bankou k výběrům hotovosti a bezhotovostním převodům z účtu (šeky, platební karty, další elektronické platební prostředky). b) Ustanovení má vazbu na 714. Předpokládá se, že smlouva bude obsahovat určení výše nebo způsobu stanovení výše úrokové sazby, ujednání o případném neúročení peněžních prostředků, ujednání o splatnosti úroků. Ve smlouvě může být úroková sazba určena konkrétní výší úrokové sazby (výjimečné případy), způsobem stanovení výše úrokové sazby. Je třeba, aby dohoda o způsobu stanovení výše úrokové sazby vycházela z objektivních kritérií, např. ze sazby vyhlašované ČNB, referenční sazby banky, která je však definována (pevně nebo vztahem k sazbě ČNB, sazbě peněžního trhu např. Pribor, apod). Je-li ve smlouvě uveden způsob stanovení výše úrokové sazby vycházející z objektivních kritérií, může pak smlouva odkázat, že aktuální výše úrokové sazby je bankou uveřejňována např. v oznámení o úrokových sazbách nebo jiným dohodnutým způsobem. Tato aktuální výše musí vycházet ze zásad stanovených ve smlouvě. Za způsob stanovení výše úrokové sazby nelze považovat pouhý odkaz na oznámení o úrokových sazbách banky, provedený bez předchozí objektivizace. Smyslem tohoto výkladu je, aby banka neurčovala a neměnila úrokové sazby jednostranně bez jakékoliv vazby na objektivní kritéria. Změny výše úrokové sazby musí být provedeny v souladu s obecnými ustanoveními o změnách smlouvy o běžném účtu i smlouvy o vkladovém účtu. Je-li ve smlouvě sjednána konkrétní výše úrokové sazby, musí být každá její změna provedena změnou smlouvy. Pokud lze ze způsobu stanovení výše úrokové sazby dovodit v každém období konkrétní výši úrokové sazby, přičemž kritéria stanovení úrokové sazby nejsou závislá pouze na bance a je stanoven den rozhodný pro změnu výše úrokové sazby, nejedná se o změnu smlouvy, ale pouze o vyjádření konkrétní výše úrokové sazby k rozhodnému dni. c) Ustanovení váže na povinnost banky podle 712 (souvisí rovněž s 7 odst. 3 zákona o platebním styku) 3). Oznamují se pohyby na účtu a konečný zůstatek peněžních prostředků. Oznámení má zpravidla formu výpisu z účtu. Lhůty znamenají periodicitu předávání výpisů bankou (např. denně, dekádně, měsíčně, ročně). Oznámení může mít formu papírového výpisu, nosiče dat, elektronického přenosu dat. d) Úplatou se rozumí ceny za službu vedení účtu a služby s tím spojené (zejména za provádění platebního styku). Ve smlouvě mohou být ceny vyjádřeny konkrétní výší ceny (výjimečné případy), způsobem stanovení výše ceny (např. promile, procento z částky, minimální nebo maximální částka, určení výše ceny ve vazbě na míru inflace podle údajů ČSÚ), odkazem na ceník banky platný v době uzavření smlouvy (tento odkaz představuje dohodu o výši úplaty). Ceník banky tvoří součást smlouvy, i když je uveden ve zvláštní listině. Pro stanovení cen i pro jejich změny platí stejné principy jako pro úrokové sazby. 3) Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku). 4 8 Smlouva může obsahovat ujednání, že úplata nebude bankou požadována. Bývá to zpravidla spojeno s dohodou o neúročení peněžních prostředků na účtu. Majitel účtu může bance zaplatit úplatu ze svého podnětu, např. na základě faktury. Častější bývá ujednání, že je banka oprávněna si své nároky započítat na peněžní prostředky uložené na účtu. V praxi banky využívají inkasního způsobu placení (sjednaného dle 710 odst. 2 poslední věta). Odst. 3 Nová úprava umožňuje nakládání s účtem v zásadě pouze majiteli účtu. Jiné osobě dovoluje nakládat jen při splnění zvláštních podmínek. Nakládáním s účtem se rozumějí úkony týkající se účtu, resp. smlouvy o účtu. Mezi tyto úkony patří uzavření smlouvy včetně vyhotovení podpisových vzorů, změny podpisových vzorů, veškeré další změny smlouvy v průběhu trvání smluvního vztahu, úkony směřující k ukončení smlouvy, nakládání se zůstatkem zrušeného účtu. Z výše uvedeného výkladu pojmu nakládání s účtem vyplývá mimořádný význam tohoto oprávnění. Mimo jiné má nakládání s účtem přímou vazbu na možnost disponování s peněžními prostředky na účtu (při vyhotovení či změně podpisových vzorů) a na výběry či převody peněz. Je třeba důsledně rozlišovat nakládání s účtem a nakládání s peněžními prostředky na účtu ( 710 odst. 2), pro něž platí jiné podmínky. Pro nakládání s účtem jinou osobou než majitelem účtu (třetí osobou) stanoví novela povinnost předložit zvláštní (kvalifikovanou) plnou moc sepsanou formou notářského zápisu. Plná moc musí výslovně zmocňovat k nakládání s konkrétním účtem. Úmyslem zákonodárce bylo neumožnit třetím osobám (např. advokátovi apod.) nakládání s účtem na základě běžné plné moci, neboť se jedná o úkony se závažnými právními důsledky. Porušení tohoto ustanovení má za následek neplatnost plné moci ( 39 občanského zákoníku). Je-li majitelem účtu fyzická osoba, jedná osobně nebo se použije ustanovení občanského zákoníku o zákonném zastoupení ( 26 a násl.). Zákonný zástupce jedná, jako by jednal majitel účtu osobně. Je-li majitelem účtu právnická osoba, mohou vzniknout určité výkladové pochybnosti ohledně jejího jednání. Česká národní banka se přiklání k výkladu, že kromě přímého jednání právnické osoby (jedná statutární orgán majitele účtu nebo osoba, na kterou přechází působnost statutárního orgánu, tj. likvidátor, správce konkursní podstaty) nejsou dotčena ustanovení 13, 14 a 15 obchodního zákoníku, a dále 20 občanského zákoníku. Zde uvedené osoby tudíž podle tohoto výkladu nepotřebují zvláštní plnou moc. Je třeba upozornit, že ve výkladu k tomuto ustanovení nepanuje shoda a nelze jej tedy označit jako převažující. Existuje názor (výklad), který ze slova jen majitel účtu dovozuje, že jde pouze o jednání statutárního orgánu a osoby, na kterou přechází působnost statutárního orgánu, a dále že může jednat prokurista, neboť je podle 14 odst. 1 obchodního zákoníku zmocněn ke všem právním úkonům, i když se k nim jinak vyžaduje zvláštní plná moc. Osoby uvedené v 13 a 15 obchodního zákoníku a v 20 občanského zákoníku toto oprávnění jednat vůbec nemají. V tomto případě právnická osoba nejedná sama, ale jednají za ni její zástupci. Ti podle tohoto výkladu zvláštní plnou moc potřebují. 5 9 Za účelem odstranění výkladových nejasností v této věci Česká národní banka navrhuje legislativní úpravu daného ustanovení. Notářským zápisem se na území České republiky nepochybně rozumí notářský zápis ve smyslu notářského řádu. 4) Nikoliv z doslovného výkladu, ale z povahy ustanovení a jeho praktického dopadu lze dovodit, že plné moci udělené v zahraničí mohou být uznány pro účely ustanovení 709 odst. 3, budou-li sepsány v zahraničí formou notářského nebo obdobného zápisu, který je považován v daném státě za veřejnou listinu. Úmyslem zákonodárce nebylo omezit možnost vystavování plné moci k nakládání s účtem mimo území České republiky a zavést nerovnoprávné postavení zejména zahraničních klientů bank. Předpokladem uznání veřejné listiny vydané v zahraničí je, že taková listina musí být opatřena vyšším ověřením (superlegalizací) zastupitelského úřadu České republiky, který je akreditován pro stát, jehož orgán doklad vystavil 5). Superlegalizace zastupitelským úřadem České republiky následuje po vyšším ověření listiny příslušnými orgány a ministerstvem zahraničních věcí daného státu. Pokud je cizí stát smluvní stranou Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, určí tento smluvní stát na základě článku 6 Úmluvy příslušný úřad, který je oprávněn připojit na listinu ověřovací doložku, tzv. Apostille. V tomto případě se již superlegalizace nevyžaduje. Bilaterální mezinárodní smlouva o uznávání notářských zápisů sepsaných notářem se sídlem mimo území České republiky je v současné době uzavřena pouze se Slovenskou republikou. Pokud plná moc splňuje výše uvedené náležitosti, může být při dodržení obezřetných postupů ze strany banky uznána pro účely ustanovení 709 odst. 3. Ve věci uznávání notářských nebo obdobných zápisů sepsaných v zahraničí uplatňují odlišný názor Ministerstvo spravedlnosti a Notářská komora. Podle jejich výkladu na území České republiky vykonávají podle českého právního řádu svoji pravomoc pouze státní orgány (úřady) České republiky, není-li stanoveno jinak. Z obchodního zákoníku nelze tedy vyvozovat, že by zvláštní plná moc mohla mít formu listiny sepsané zahraničním notářem. Úmyslem zákonodárce bylo ustanovením 709 odst. 3 zvýšit ochranu klienta i banky před podvodným jednáním, tj. před vysokým rizikem padělání běžných plných mocí. V bankovní praxi se však ukazuje, že nová úprava znamená pro obě smluvní strany značná omezení a zejména u plných mocí sepsaných v zahraničí přináší výkladové i praktické problémy. Česká národní banka proto navrhuje novelizaci tohoto ustanovení. 4) Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). 5) 52 zákona č. 87/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. 6 10 Odst. 4 Odstavec 4 řeší nakládání s účtem pro případ spolumajitelství účtu. Z praktických důvodů a zejména v zájmu ochrany klientů i banky se stanoví zásada, že spolumajitelé nakládají s účtem společně, není-li ve smlouvě výslovně určena k nakládání s účtem jedna z těchto osob (konkrétní osoba nikoli kterýkoli ze spolumajitelů). Vzhledem k dispozitivnosti ustanovení není vyloučena dohoda o jiném způsobu nakládání s účtem. Ustanovení dále upravuje podpůrně výši podílů spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu pro případy, že výše jejich podílů není upravena smlouvou nebo rozhodnutím soudu. Stanoví se zásada, že podíly spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu jsou stejné. K 710 Odst. 1 Vymezuje rozsah povinností banky při provádění služeb platebního styku na běžném účtu. Odst. 2 Nově se do zákona zakotvuje zásada dodržovaná v bankovní praxi. Pro disponování s peněžními prostředky na účtu jsou základním dokumentem podpisové vzory k účtu, které předal majitel účtu bance. Osoby zde uvedené mají dispoziční oprávnění a mohou provádět výběry či převody. Podpisové vzory tvoří součást smlouvy, přestože mohou být a zpravidla v bankovní praxi bývají na samostatných listinách uložených v bance. Osoby, které nejsou uvedeny v podpisových vzorech, mohou nakládat s peněžními prostředky na účtu jen tehdy, je-li to sjednáno ve smlouvě. To platí i pro disponování na základě plné moci (např. k jednorázovému výběru). Disponování platební kartou či jiným elektronickým platebním prostředkem, použití elektronického podpisu, kódů, identifikačních čísel a hesel namísto podpisu v případě některých forem elektronického a telefonního bankovnictví je umožněno na základě smlouvy. Také určení osob oprávněných disponovat s peněžními prostředky v elektronickém a telefonním bankovnictví bývá upraveno v samostatných dokumentech různého charakteru. Vždy je však třeba takový dokument navázat na konkrétní účet a tím na smlouvu o účtu, neboť musí být zřejmé, že z dohody stran plyne oprávnění určité osoby nakládat s peněžními prostředky na určitém běžném účtu (stejně jako podpisové vzory sepsané na tiskopisu banky jsou vázány ke konkrétnímu účtu). Tyto dokumenty tvoří součást smlouvy o účtu. Není-li majitel účtu uveden v podpisových vzorech jako disponující osoba, nemůže nakládat peněžními prostředky podle podpisového vzoru. Je-li jeho oprávnění nakládat s peněžními prostředky sjednáno ve smlouvě, postupuje banka podle smlouvy. Jinak může majitel účtu změnit podpisové vzory, resp. doplnit své jméno mezi disponující osoby (viz 709 odst. 3). Banka nakládá s peněžními prostředky na účtu v souladu se zákonem (v případě výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu dle občanského soudního řádu, správní exekuce), nebo, stanoví-li to smlouva o běžném účtu (např. zúčtování úplaty nebo splatných debetních úroků inkasním způsobem). 7 11 Odst. 3 Odstavec 3 zdůrazňuje vyváženost práv a povinností obou smluvních stran. Odst. 4 V 709 odst. 2 písm. d) se předpokládá, že výše úplaty resp. způsob jejího stanovení budou sjednány ve smlouvě. Ustanovení 710 odstavce 4 stanoví podpůrně pravidlo pro určení výše úplaty pro případy, kdy nebyly výše úplaty ani způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě, ani nebylo sjednáno, že úplata nebude požadována. Ustanovení nedeklaruje výslovně právo banky použít peněžní prostředky na účtu k započtení své pohledávky na zaplacení úplaty, neboť toto právo obecně vyplývá z ustanovení 361 obchodního zákoníku. Při stanovení obvyklé úplaty se přihlédne k výši cen požadovaných ostatními bankami za srovnatelnou službu platebního styku v době provedení služby. V ustanoveních 710 odst. 1 a 4 nedošlo k věcným změnám. K 711 Ve smlouvě se umožňuje sjednat limit debetního zůstatku peněžních prostředků na účtu (tzv. povolený debet ). Do tohoto zůstatku banka provádí příkazy, jakoby na účtu byl dostatek peněžních prostředků. Pro případ, že podmínky poskytnutí úvěru bankou nejsou sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se práva a povinnosti stran ustanoveními 497 a násl. o smlouvě o úvěru. V ustanovení 711 nedošlo k věcným změnám, byl převzat obsah 710 obchodního zákoníku před novelizací. K 712 Odst. 1 V 709 odst. 2 písm. c) se předpokládá, že ve smlouvě budou sjednány podmínky předávání informací o zůstatku na účtu a provedených platbách. Ustanovení 712 odst. 1 stanoví podpůrně konkrétní povinnosti týkající se předávání výpisů z účtu pro případ, že nebudou ve smlouvě sjednány. Kromě výpisů s pohyby na účtu a konečným zůstatkem peněžních prostředků na účtu je banka povinna informovat majitele účtu o zůstatku peněžních prostředků ke konci kalendářního roku (tzv. bilanční výpis). Vzhledem k dispozitivnosti ustanovení si banky mohou způsob i formu předávání těchto informací včetně periodicity předávání výpisů přizpůsobit svým podmínkám odchylnou úpravou ve smlouvě, která bude mít přednost. 8 12 Zákon o platebním styku v 7 odst. 3 upravuje povinnost převádějící instituce (banky) informovat svého klienta o provedených převodech, umožňuje klientovi se nároku na tuto informaci vzdát a stanoví její povinný obsah. Informací ve smyslu zákona o platebním styku se míní především výpis z účtu podle 712 odst. 1 obchodního zákoníku. Obě ustanovení jsou v souladu. Tzv. bilanční výpis, u něhož banky často s ohledem na požadavek auditora vyžadují odsouhlasení klientem, není informací ve smyslu 7 odst. 3 zákona o platebním styku. Odst. 2 Ustanovení zajišťuje majiteli účtu možnost získat na základě žádosti od své banky potvrzení, že platba byla provedena. Způsob a forma tohoto prokázání jsou ponechány na dohodě mezi bankou a klientem. Prokázání provedení platby má praktický význam především pro plátce (pro potřeby soudu, správce daně apod.). Provedením platby se zde rozumí odepsání částky z účtu plátce a zajištění nezbytných kroků k jejímu připsání na účet příjemce. Banka není povinna prokazovat, že byla částka připsána na účet příjemce vedený v jiné bance. V ustanovení 712 nedochází k věcným změnám. K 713 Odst. 1 V odstavci 1 jsou stanoveny lhůty odepsání peněžních prostředků z účtu na základě příkazu oprávněných osob (forma úhrady). Banka odepíše peněžní prostředky z účtu v den určený oprávněnou osobou (den splatnosti) podmínkou je předání příkazu bance před jeho zpracováním ve lhůtě dohodnuté s bankou a proveditelnost příkazu (příkaz musí splňovat náležitosti stanovené bankou a musí být krytý); ustanovení koresponduje s ustanovením 5 a 6 zákona o platebním styku o účinnosti příkazu nebo ve lhůtě stanovené smlouvou smlouva by měla pokrýt případ, kdy klient neurčí splatnost příkazu, která není povinnou náležitostí příkazu anebo nejpozději následující pracovní den po dni předání příkazu tato lhůta je podpůrná pro případy, kdy není určen den splatnosti příkazu ani není lhůta odepsání sjednána ve smlouvě. Odst. 2 Odstavec 2 upravuje připsání peněžních prostředků na účet tak, že stanovení lhůt řeší odkazem na zvláštní právní předpis. Tímto předpisem je především zákon o platebním styku, který obsahuje kogentní úpravu lhůt přesně vymezeného okruhu převodů. Jedná se o úhrady, tj. převody či platby z podnětu plátce (příkazce). Zákon o platebním styku pokrývá tuzemské korunové převody a s účinností od vstupu České republiky do Evropské unie převody přeshraniční (převody mezi členskými státy EU a dalšími státy EHP do výše protihodnoty eur). 9 13 Odst. 3 Odstavec 3 stanoví konkrétní lhůtu připsání peněžních prostředků na účet pro případy, které nejsou pokryty zákonem o platebním styku, popř. jiným zákonem. Jedná se o tuzemské převody v cizí měně, zahraniční převody, které nejsou převody přeshraničními (do dne vstupu ČR do EU však se obchodním zákoníkem řídí i převody definované v zákoně o platebním styku jako přeshraniční), veškeré převody prováděné inkasní formou (z podnětu příjemce), které zákon o platebním styku neupravuje. K 714 Odst. 1 Deklaruje zásadu, že běžný účet je úročen, pokud smlouva nestanoví jinak. Neúročení peněžních prostředků na účtu (nulový úrok) musí být tedy výslovně sjednáno ve smlouvě. Odst. 2 Stanoví se přesně počátek a konec úročení peněžních prostředků na účtu. Úprava odpovídá vžité bankovní praxi. Odst. 3 V 709 odst. 2 písm. b) se mimo jiné ukládá upravit smlouvou období splatnosti úroků. Ustanovení 714 odst. 3 v zájmu právní jistoty deklaruje stanovení úrokové sazby vždy jako roční sazby. Podpůrně stanoví lhůty splatnosti úroků a jejich připsání k zůstatku peněžních prostředků na účtu pro případy, kdy tyto zásady nebudou sjednány ve smlouvě. Banka tedy může ve smlouvě sjednat odlišné podmínky, nesjedná-li je (záměrně či opomenutím), platí ustanovení obchodního zákoníku. Odst. 4 Navazuje na 709 odst. 2 písm. b), které ukládá bance sjednat s majitelem účtu výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby. Pro případ, že ve smlouvě nebudou sjednány nebo nebudou sjednány v souladu s výkladem obchodního zákoníku (a majitel účtu se dovolá relativní neplatnosti dané části smlouvy, popř. bude-li daná část smlouvy absolutně neplatná), upravuje 714 odst. 4 způsob stanovení výše úrokové sazby odvozený od diskontní sazby České národní banky. 10 14 K 715 Odst. 1 Odstavec 1 dává majiteli účtu jako slabší smluvní straně možnost smlouvu vypovědět kdykoli bez výpovědní lhůty. Výslovně se umožňuje vypovědět i smlouvu uzavřenou na dobu určitou. Nově se konstruuje zánik smlouvy, který nastává okamžitě dnem doručení výpovědi bance. Odst. 2 Odstavec 2 upravuje možnost výpovědi smlouvy ze strany banky. Také banka může smlouvu vypovědět kdykoli, avšak zánik smlouvy nastává až po uplynutí měsíční lhůty (jedná se v podstatě o výpovědní lhůtu). Toto ustanovení (na rozdíl od odstavce 1 u klienta) výslovně bance neumožňuje vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu určitou. Banka by mohla takovou smlouvu vypovědět, pokud by tato možnost byla výslovně ve smlouvě sjednána. Vzhledem k dispozitivnosti ustanovení odstavců 1 a 2 je možné ve smlouvě sjednat i jiný okamžik a podmínky zániku smlouvy, než stanoví zákon. Není vyloučeno, aby si smluvní strany sjednaly zánik smlouvy za podmínek uvedených v odstavci 3 předposlední a poslední větě. Odst. 3 Toto nové ustanovení vychází z bankovní praxe a jeho cílem je chránit banku před důsledky hrubého porušování smluvních podmínek ze strany majitele účtu. V takovém případě umožňuje bance vypovědět smlouvu s okamžitou účinností. Protože se často bankám za takových okolností nedaří výpověď doručit, zavádí 715 odst. 3 fikci dne doručení výpovědi majiteli účtu, neboť tímto dnem smlouva zaniká. K ochraně majitele účtu se stanoví způsob a forma podání výpovědi a úprava účinků doručení je vázána na určité podmínky. Výpověď podle odstavců 1 až 3 musí být učiněna písemnou formou. Odst. 4 V odstavci 4 se stanoví postup banky po zániku smlouvy o běžném účtu. Bance se ukládá vypořádat pohledávky a závazky související s účtem. Banka zúčtuje k tíži účtu rovněž platby uskutečněné platebními kartami nebo šeky přede dnem zániku smlouvy. Banka je oprávněna započítat si své pohledávky, které má vůči majiteli účtu ze smlouvy. Majitel účtu je povinen vrátit bance platební prostředky, které mu k účtu vydala. Odst. 5 Odstavec 5 upravuje etapu po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu, kdy následuje zrušení účtu. Je-li na účtu kreditní zůstatek, banka postupuje podle příkazu majitele účtu. Nedá-li majitel bance jiný příkaz, banka peněžní prostředky vyplatí majiteli v hotovosti, resp. mu oznámí, že jsou mu v hotovosti k dispozici. Pokud nebylo možno zůstatek účtu vyplatit, banka peněžní prostředky uloží na evidenčním účtu nebo do soudní úschovy. Ode dne zániku smlouvy peněžní prostředky neúročí, což vyplývá ze skutečnosti, že smluvní vztah zanikl. Peněžní prostředky zůstanou uloženy do doby, kdy se pohledávka na jejich vyplacení promlčí. 11 15 Bance se dává právo započítat si svou pohledávku na úplatu za převod zůstatku účtu a na úhradu nákladů spojených s úschovou peněžních prostředků, které nemohly být vyplaceny majiteli účtu nebo převedeny dle jeho dispozice. Ustanovení dále ukládá bance povinnost majiteli účtu písemně oznámit den, k němuž byl účet zrušen. K 716 Odst. 1 Díl XXIV Smlouva o vkladovém účtu Základní ustanovení obsahuje podstatné části smlouvy o vkladovém účtu, jejichž absence znamená absolutní neplatnost smlouvy. Vyjadřují charakteristické rysy tohoto smluvního typu, zejména závazek majitele vložit na vkladový účet peněžní prostředky a přenechat je k využití bance a závazek banky platit z peněžních prostředků na vkladovém účtu úroky. Neobsahuje závazek banky provádět platební styk na vkladovém účtu, čímž jej jednoznačně odlišuje od běžného účtu. Doplňuje se důležitá zásada, že majitel účtu přenechává bance peněžní prostředky k využití na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou (na to pak váže 717). Jednou z podstatných částí smlouvy je určitá měna účtu; smlouva o vkladovém účtu ji musí obsahovat, jinak je neplatná. Odst. 2 K uzavření smlouvy o vkladovém účtu stejně jako smlouvy o běžném účtu je třeba písemná forma. O zachování písemné formy platí výklad uvedený u 708 odst. 2. K 716 a Sleduje obdobný cíl jako 709 odst. 2 a upravuje další náležitosti smlouvy o vkladovém účtu. Další (nepodstatné) náležitosti smlouvy o vkladovém účtu odpovídají danému smluvnímu typu. Nebudou-li ve smlouvě sjednány, nemá to (stejně jako u běžného účtu), za následek neplatnost smlouvy o vkladovém účtu. a) Na vkladovém účtu nebude prováděn běžný platební styk jako na běžném účtu ( 708 odst. 1, 710 odst. 1). Přesto je žádoucí, aby smlouva obsahovala ujednání o osobách, které budou oprávněny převést peněžní prostředky z účtu, popřípadě je vybrat v hotovosti. b) Pro stanovení výše nebo způsobu stanovení výše úrokové sazby ve smlouvě o vkladovém účtu platí tytéž zásady jako u smlouvy o běžném účtu ( 709 odst. 2 písm. b). Na rozdíl od smluvy o běžném účtu nelze ve smlouvě o vkladovém účtu sjednat nulový úrok ( 716 odst. 1). c) Pro lhůty oznámení o zůstatku a pohybech na vkladovém účtu a formu tohoto oznámení platí tytéž zásady jako u smlouvy o běžném účtu ( 709 odst. 2 písm. c). Oznámením bude zpravidla výpis z účtu. 12 16 d) Smlouva o vkladovém účtu by měla obsahovat jasné podmínky, za nichž může dojít k předčasnému výběru vkladu podle 717. Ustanovení neobsahuje záměrně oprávnění banky účtovat si úplatu za služby spojené s vedením vkladového účtu a započítat si takovou pohledávku na peněžní prostředky na účtu. Úmyslem zákonodárce bylo zřizování a vedení vkladového účtu nezpoplatňovat. Tato myšlenka vychází z vžité bankovní uzance nezpoplatňovat vklady, neboť banka může ceny služeb zohlednit ve výši úrokové sazby. Obchodní zákoník zpoplatnění nezakazuje; oprávnění banky účtovat si úplatu však musí být výslovně sjednáno ve smlouvě o vkladovém účtu. K 717 Nově je formulováno ustanovení odst. 3, které umožňuje automatické obnovování termínovaného vkladu za podmínek stanovených ve smlouvě o vkladovém účtu. Revolvingový vklad je v bankách běžně využíván. Tato smlouva o revolvingovém vkladu se považuje za smlouvu uzavřenou na dobu určitou s pevnou úrokovou sazbou, období obnovy vkladu je předem sjednáno. Z povahy smlouvy vyplývá, že výpověď smlouvy v průběhu trvání vkladu nepřipadá v úvahu. Majitel účtu má možnost předčasného výběru vkladu za dohodnutých sankčních podmínek. Obě smluvní strany mohou po ukončení sjednaného období vyloučit automatickou obnovu smlouvy a tím i ukončit platnost smlouvy. Pro úročení a jeho změny platí stejné principy jako u smlouvy o běžném účtu (jak je uvedeno ve výkladu k 716a). V ustanoveních odst. 1, 2 a 4 nedochází k závažnějším věcným změnám. K 718 Odst. 1 Pojmovým znakem smlouvy o vkladovém účtu je úrok placený bankou majiteli účtu. V souladu s 716a písm. b) se předpokládá, že výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení jsou uvedeny ve smlouvě o vkladovém účtu. Pro případ, kdy nebudou sjednány, nebo jestliže se majitel účtu dovolá neplatnosti dané části smlouvy (obdobně jako v 714 odst. 4 u smlouvy o běžném účtu), stanoví se v 718 odst. 1 podpůrně způsob stanovení výše úrokové sazby (na vkladovém účtu se odvozuje od lombardní sazby České národní banky). Odst. 2 Stanoví se splatnost úroků ve vazbě na dobu uložení peněžních prostředků nebo předčasný výběr. Odst. 3 a 4 Ustanovení jsou dispozitivní. Upravují další podmínky úročení vkladového účtu. V ustanoveních 718 odst. 2 až 4 nedochází k závažnějším věcným změnám. 13 17 K 719 Ustanovení nepřináší věcnou změnu. K 719a Tento paragraf umožňuje použít ustanovení smlouvy o běžném účtu tam, kde není zvláštní úprava a je to přiměřené, na smlouvu o vkladovém účtu, a to i bez výslovného ujednání ve smlouvě o vkladovém účtu. Platí to zejména pro povinnost označit majitele účtu ve smlouvě, zásady nakládání s účtem a s peněžními prostředky na účtu, vypořádání zrušeného účtu aj. 14
http://kraken.slv.cz/156ICm4303/2015
2018-09-19T02:10:23
[ " soud ", " soud ", " § 101", " zákona č. 99", " soud ", " soud ", " Soud ", " § 657", " zákona č. 40", " § 517", " § 558", " § 125", " soud ", " Soud ", " § 132", " soud ", " Soud ", " Soud ", " § 142", " § 202", " zákona č. 182", " soud " ]
156 ICm 4303/2015 Jednací číslo: 156 ICm 4303/2015-22 KSPL 56INS 2029/2015 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Parvoničovou ve věci žalobce Mgr. Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Polní 875, 326 00 Plzeň, zastoupeného JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem Martinská 8, 301 35 Plzeň, proti žalované Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29414873, sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00, Praha 4, insolvenční správce dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 48357103, bytem Myslivecká 977, 330 11 Třemošná, o žalobě na určení pravosti pohledávky, I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Jiřím Kubíkem, anonymizovano , IČO 48357103, bytem Myslivecká 977, 330 11 Třemošná pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 8. 4. 2010, ve výši 198.660,--Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 2029/2015, pod pořadovým číslem P-13. Žalobce se svojí včas podanou žalobou domáhal určení, že jím přihlášená pohledávka do insolvenčního řízení dlužníka z titulu smlouvy o půjčce ze dne 8. 4. 2010, ve výši 198.660,--Kč, je po právu. Žalovaná na přezkumném jednání konaném dne 26. 10. 2015 popřela tuto pohledávku pro pravost z důvodu, že pohledávka nevznikla, neboť nebylo věřitelem prokázáno poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi. Žalobce má za to, že pravost pohledávky je dostatečně prokázána kopií výdajového pokladního dokladu ze dne 8. 4. 2010 a uznáním dluhu z téhož dne. Žalovaná k podané žalobě sdělila, že listiny předložené žalobcem jsou v poměrech insolvenčního řízení nedostatečné k prokázání, že dlužníkovi finanční prostředky skutečně poskytl. Je toho názoru, že k prokázání pohledávky nepostačuje předložení listin, na kterých KSPL 56INS 2029/2015 se věřitel mohl s dlužníkem dohodnout. Pak by fakticky ke zjištění pohledávky stačilo uznání (nepopření) pohledávky dlužníkem a možnost insolvenčního správce popírat pohledávky by byla zcela nadbytečná. O žalobě rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. Souhlas účastníků je dovozován dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) z toho, že se k otázce rozhodnutí bez jednání v soudem určené lhůtě nevyjádřili. Z listin označených jako výdajový pokladní doklad ze dne 8. 4. 2010 a uznání dluhu ze dne 8. 4. 2010 soud zjistil a má za prokázané, že si dlužník dne 8. 4. 2010 půjčil od žalobkyně částku 151.200,--Kč, která měla být splatná do 31. července 2010. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 3. 2015 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzýval dlužníka k úhradě dlužné částky 143.200,--Kč, když částku 8.000,--Kč dlužník uhradil dne 2. 10. 2014. Podle poštovní dodejky byla upomínka dlužníkovi doručena dne 16. 3. 2015. Soud na základě provedených důkazů učinil takový skutkový závěr, že si dlužník dne 8. 4. 2010 půjčil od žalobce částku 151.200,--Kč, kterou ve sjednaném termínu 31. 6. 2010 žalobci nevrátil. Provedl pouze částečné plnění, když dne 2. 10. 2014 vrátil žalobci částku 8.000,--Kč. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2010, (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Podle § 125 o.s.ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud. Po zhodnocení důkazů a po právním posouzení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se ztotožňuje s názorem žalované ohledně popření pohledávky žalobce do té míry, že ke zjištění pohledávky věřitele v insolvenčním řízení nemůže postačit pouhé stanovisko dlužníka, kterým uzná přihlášenou pohledávku. Takový postup by skutečně mohl vést k tomu, že by dlužník vytvářel fiktivní závazky, skrz které by bylo možné odklonit tok peněz mimo insolvenční řízení zpět do sféry vlivu dlužníka. Tento závěr však z níže uvedených důvodů je možné aplikovat pouze na případ, kdy by jediným důkazem navrženým k prokázání pohledávky věřitele bylo souhlasné stanovisko dlužníka. Avšak i v tomto případě by bylo nutné provést důkaz výslechem účastníků a provedené důkazy hodnotit postupem KSPL 56INS 2029/2015 podle § 132 o.s.ř. Z žalobcem předložených listin však soud dospěl přesvědčení, že v projednávaném případě se jedná o pohledávku pravou, kterou žalobce dostatečným způsobem prokázal. Žalobce k prokázání existence své pohledávky doložil dvě listiny, ze kterých vyplývá, že si dlužník dne 4. 10. 2010 půjčil od žalobce částku 151.200,--Kč. Soud nemá důvod pochybovat o pravosti listin předložených žalobcem, ani o pravosti podpisu dlužníka na těchto listinách. Proti názoru žalované o možné dohodě mezi žalobcem a dlužníkem je též skutečnost, že si žalobce za účelem vymožení pohledávky obstaral právní pomoc advokáta, čímž zvyšuje své výdaje spojené s vymožením dlužného plnění. Nehledě k tomu, že žalobcova pohledávka ve výši 198.660,--Kč představuje v poměru ke všem pohledávkám 17 věřitelů v celkové výši 4.899.421,47 Kč pouze cca 4 % všech přihlášených pohledávek. Lze tedy usuzovat, že pokud by skutečně mezi žalobcem a dlužníkem byla dohoda o zkrácení uspokojení skutečných věřitelů dlužníka, jistě by směřovala k vyššímu prospěchu dlužníka, než ke zkrácení věřitelů o cca 4 % jejich pohledávek. Především se však popěrný důvod žalované jeví nesprávný, pokud jeho aplikaci dovedeme do krajních důsledků i v jiných případech. Podle mínění žalované by pak k prokázání pravosti přihlášené pohledávky nebyly použitelné téměř žádné soukromoprávní smlouvy (například písemná smlouva o úvěru či o zápůjčce), když na všechny soukromoprávní úkony by bylo možné prizmatem žalované nahlížet jako na teoreticky nekalé a ve svém důsledku prakticky neprokazatelné. Závěr žalované tedy naprosto popírá princip kontraktační volnosti panující v soukromém právu, který se neprojevuje pouze svobodou uzavřít libovolnou smlouvu, ale též téměř bezvýjimečnou svobodou výběru formy uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že žalobce dostatečným způsobem prokázal, že s dlužníkem uzavřel platnou smlouvu o půjčce, přičemž dlužník vypůjčenou částku 151.200,--Kč v den splatnosti nevrátil. K částečnému zániku závazku došlo dne 2. 10. 2014, když dlužník poskytl žalobci částečné plnění 8.000,--Kč. Dlužník je tedy od 1. 8. 2010 vůči žalobci v prodlení s plnění 151.200,--Kč a po částečném plnění dne 2. 10. 2014 s částkou 143.200,--Kč (požadovaná jistina). K požadované jistině dále náleží úrok z prodlení ve výši 7.75 % ročně z částky 151.200,--Kč jdoucím od 1. 8. 2010 do 2. 10. 2014 a ve výši 7.75 % ročně jdoucím od 3. 10. 2014 do 29. 7. 2015, který odpovídá požadovaným 55.460,--Kč. Žalobce měl ve věci plný úspěch a měl by podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Podle § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, věty první, však ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Jelikož je žalovaná insolvenční správkyní, nepřiznal soud náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. V Plzni dne 10. února 2016
http://kraken.slv.cz/33Cdo1886/2013
2018-07-23T14:01:55
[ " soud ", " soud ", " § 237", " zákona č. 99", " zákona č. 404", " soud ", " § 237", " soud ", " soud ", " § 243" ]
33 Cdo 1886/2013 Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Demartinky 152/1, proti žalovanému I. M. , zastoupenému JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, o 1.254.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 5 C 237/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2013, č.j. 30 Co 530/2012-103, takto : Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí krajského soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 14. 12. 2011, č.j. 5 C 237/2010-41, kterým mu Okresní soud Praha - západ uložil zaplatit žalobci 1.254.900,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen o.s.ř. ), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně otázky oddělitelnosti neplatné části právního úkonu a otázky platnosti ujednání o kupní ceně z hlediska nutnosti učinit právní úkon určitě a srozumitelně . Předpoklady přípustnosti podle § 237 o.s.ř. splněny nejsou, neboť žalovaný podle obsahu podání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) neuplatnil důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.). Dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr o platnosti ujednání obsaženém ve třetím odstavci druhého článku kupní smlouvy z 30. 1. 2007 uzavřené mezi žalobcem (prodávajícím) a žalovaným (kupujícím). Odvolací soud měl argumentuje žalovaný právně posuzovat jiný než zjištěný skutkový stav, podle něhož strany sjednaly kupní cenu ve výši 2.254.900,- Kč a způsob úhrady jen její části ve výši 1.000.000,- Kč, kdežto ujednání týkající se splatnosti zbytku kupní ceny smlouva postrádá. Dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o.s.ř.) tak uplatněn nebyl. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř). V Brně 22. srpna 2013 JUDr. Pavel K r b e k předseda senátu
http://kraken.slv.cz/25Cdo4863/2007
2018-08-16T14:36:40
[ " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " § 7", " § 153", " soud ", " soud ", " § 9", " § 7", " § 265", " soud ", " § 8", " soud ", " soud ", " soud ", " soud ", " zákona č. 7", " § 237", " soud ", " soud ", " soud ", " § 241", " § 237", " § 237", " soud ", " § 238", " § 238", " § 239", " soud ", " § 243", " § 218", " § 243", " § 224", " § 151", " § 146" ]
25 Cdo 4863/2007 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce JUDr. P. Š., proti žalovanému J. V., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 14/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č.j. 51 Co 418/2006-102, takto: Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 C 14/2003-80, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 76.500,- Kč na náhradě bolestného, 252.000,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění a 21.798,30 Kč na náhradě nákladů spojených s léčením, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 17. 2. 2001 po slovní rozepři poté, co žalobce upadl na chodník a žalovaný mu dupl nohou na levé koleno, způsobil žalobci vykloubení kolenního kloubu, roztržení chrupavky zevní kloubní plochy stehenní kosti, rozdrcení zevního menisku, přerušení předního zkříženého, vnitřního postranního a zevního postranního vazu; za toto jednání byl žalovaný v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 112/2001 pravomocně odsouzen, přičemž s nárokem na náhradu škody byl žalobce odkázán na občanskoprávní řízení. Soud vzal za prokázané, že uvedeným jednáním žalovaný negativně zasáhl do životní sféry žalobce, který se již aktivně nemůže zabývat sportem (házenou, hokejem, motoristickým závoděním, golfem, lyžováním, cykloturistikou, bruslením, kondičním posilováním), je omezen v aktivním výchovném vlivu vůči synovi, v delším cestování (následky úrazu se u něj projevují i při běžné chůzi), je sníženo jeho uplatnění v práci a v delším časovém horizontu dojde i k deformačním změnám páteře. Událostí se zhoršil i psychický stav žalobce a následky jeho úrazu dopadají rovněž na členy jeho rodiny. Ztížení společenského uplatnění bylo znalcem v oboru ortopedie a traumatologie určeno ve výši základního bodového ohodnocení (2000 bodů po 120,- Kč), tj. 240.000,- Kč. S ohledem na skutečnost, že škoda byla způsobena mimořádně brutálním a násilným jednáním žalovaného, že žalobci vznikla škoda na zdraví ve velkém rozsahu, jehož následky si žalobce ponese celý život, a při porovnání aktivit a pracovního zařazení před a po způsobení škody, obvodní soud shledal důvody pro zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, a přiznal tak - vázán návrhem žalobce ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. - celkem 252.000,- Kč. Výši náhrady za bolest určil v rozsahu základního bodového ohodnocení (637,5 bodů po 120,- Kč), tj. 76.500,- Kč, a to rovněž podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť ke stabilizaci bolesti žalobce došlo podle znaleckého posudku na přelomu února a března 2002. Obvodní soud žalobci přisoudil rovněž v řízení prokázané účelně vynaložené náklady na léčení ve výši 21.798,30 Kč. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2007, č.j. 51 Co 418/2006-102, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu na odškodnění bolesti v částce 5.940,- Kč zamítl, ve zbytku rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neaplikoval však vyhlášku č. 440/2001 Sb. na náhradu bolestného, neboť ve smyslu § 9 této vyhlášky je rozhodující doba vzniku bolesti. Proto odškodnění bolesti stanovil podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, a to na základě bodového ohodnocení znalce MUDr. L. Ž. (588 bodů po 30 Kč), částkou 17.640,- Kč, kterou na doporučení znalce a s přihlédnutím k okolnostem vzniku úrazu zvýšil o čtyřnásobek, tj. na 70.560,- Kč; žalobu v rozsahu 5.940,- Kč jako nedůvodnou zamítl. U náhrady za ztížení společenského uplatnění shledal postup soudu prvního stupně správným, neboť výše této náhrady se stanovuje odlišným způsobem než u bolestného; přisvědčil rovněž závěru o splnění podmínek pro mimořádné zvýšení odškodnění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky, neboť zde šlo o bezprecedentní zásah do života žalobce, jenž mu znemožnil plnohodnotný život po úraze ve srovnání s tím, jak žil před napadením. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jež odůvodňuje ustanovením § 265b odstavec 1, písmeno g) tr. řádu , vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení skutku a nesouhlasí zejména s aplikací vyhlášky č. 32/1965 Sb. na daný případ. Namítá, že odvolací soud odškodnění ztížení společenského uplatnění posoudil podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., jejíž ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) je však třeba vyložit tak, že lékařský posudek lze vypracovat až po jednom roce od okamžiku vzniku škody na zdraví; podle názoru dovolatele v tomto ustanovení použitý výraz zpravidla nelze zaměňovat za jednoznačně a tím odůvodnit výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění dokonce čtyřnásobným zvýšením. Dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu, že opakovaně zdůvodňuje své rozhodnutí o odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění brutálním charakterem násilného jednání žalovaného, což dokonce označuje za bezprecedentní zásah do života žalobce, aniž by se jakkoli přesvědčil, zda tato tvrzení odpovídají skutečnosti, či spíše tvrzení žalobce; pokud by mělo být postaveno najisto, k jakým následkům na zdravotním stavu žalobce či omezení při výkonu práce či amatérské sportovní činnosti došlo, může být hodnověrným důkazem pouze nový znalecký posudek a nikoli tvrzení žalobce. Konečně dovolatel namítá, že mu měl odvolací soud přiznat snížení nákladů řízení odvolacího řízení, neboť nadále splácí Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví za léčení žalobce částku 45.651,- Kč v měsíčních splátkách po 500,- Kč. Navrhuje proto, aby dovolací soud mimo jiné rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), vázán uplatněnými dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Postupoval přitom podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12, čl. II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí. Z obsahu dovolání vyplývá, že směřuje (mimo výroků o nákladech řízení) do potvrzujícího výroku ve věci samé, a to ohledně částky 70.560,- Kč na náhradě bolestného a 252.000,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění (soudy obou stupňů shodně v tomto rozsahu žalobě vyhověly), přičemž jiné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nepředcházelo. Dovolání žalobce by proto mohlo být přípustné jen za předpokladu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; podle § 237 odst. 3 o.s.ř. je tomu tak zejména tehdy, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Pro posouzení přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam rozhodnutí je proto rozhodující, zda v něm řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Pouze v případě, že jde o právní otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, řešenou odvolacími soudy či Nejvyšším soudem rozdílně, anebo z hlediska judikatorního řešenou v rozporu s hmotným právem, Nejvyšší soud prověřuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím dovolatelem uplatněné kritiky právních závěrů a zkoumá, zda z tohoto hlediska je rozhodnutím správným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1312/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4474, C. H. Beck dále též jen Soubor ). O takový případ se zde nejedná. Spatřuje-li dovolatel nesprávné právní posouzení věci v aplikaci vyhlášky č. 32/1965 Sb. při odškodnění bolesti, je právní názor odvolacího soudu při výkladu přechodných ustanovení (§ 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb.) zcela v souladu s hmotným právem i judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2905/2004, publikovaný v Souboru pod C 3447, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 333/2005, publikovaný v Souboru pod C 4268 - rozhodující je okamžik vzniku bolesti poškozeného, a nikoliv doba, kdy došlo ke stabilizaci jeho celkového zdravotního stavu, a to bez ohledu na to, že bodové ohodnocení lze podle sazebníku provést až v době stabilizace bolesti a že lékařský posudek se vydává až když je možno zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený). Dospěl-li tedy odvolací soud v daném případě k závěru, že váže-li se vznik bolesti k období před 1. 1. 2002, na odškodnění bolesti se vztahuje vyhláška č. 32/1965 Sb., nelze mu v tomto směru vytýkat žádná pochybení a přisuzovat tak napadenému rozhodnutí zásadní právní význam. Dovolatel dále zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu poukazem na argumentaci brutálním charakterem násilného jednání žalovaného, což odvolací soud označil za bezprecedentní zásah do života žalobce, aniž by se jakkoli přesvědčil, zda tato tvrzení odpovídají skutečnosti, či spíše tvrzení žalobce. Pokud by mělo být postaveno najisto, k jakým následkům na zdravotním stavu žalobce či omezení při výkonu práce či amatérské sportovní činnosti došlo, může být hodnověrným důkazem pouze nový znalecký posudek a nikoli tvrzení žalobce. Je zřejmé, že dovolatel tímto způsobem vytýká odvolacímu soudu nesprávnost skutkových zjištění, nesprávné hodnocení provedených důkazů a neprovedení důkazu novým znaleckým posudkem, nikoliv nesprávnost posouzení věci po právní stránce. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění je dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Nejde-li tedy o námitky proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou výhrady dovolatele postihovat právní otázku zásadního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Dovolání proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (tj. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení), není přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanovením § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod číslem 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003). Ze všech těchto důvodů není dovolání přípustné, proto je dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/energeticky-regulacni-urad-alena-vitaskova-renata-vesecka-soud-jihlava_1908121518_cha
2019-08-24T02:37:58
[ " soud ", " soud ", " soud ", " Soud ", " soud ", " soud " ]
Soud znovu řeší kauzu Vitáskové, vypovídali bývalí místopředsedové Energetického regulačního úřadu | iROZHLAS - spolehlivé zprávy Kde se nacházíte: iROZHLAS.cz / Zprávy z domova | Související témata: Alena Vitásková Renata Vesecká soud Jihlava Energetický regulační úřad solární elektrárny Okresní soud v Jihlavě v pondělí po zrušení původního rozsudku znovu řešil případ bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleny Vitáskové. Podle jejího obhájce má soud prokázat, proč Vitásková jmenovala další místopředsedkyní ERÚ Renátu Veseckou. Za její jmenování dostala původně podmíněný trest. Jako svědci u soudu vypovídali bývalí místopředsedové úřadu. Na důvodech jmenování Vesecké se neshodli. Soud bude pokračovat v úterý. Jihlava 15:18 12. srpna 2019 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková | Foto: Dan Materna / MAFRA | Zdroj: Fotobanka Profimedia O okolnostech jmenování Vesecké v pondělí před soudem vypovídalo sedm lidí, omluvil se pouze další z bývalých místopředsedů Otto Gold, jehož výpověď chtěl podle státního zástupce Kamila Špeldy odvolací soud také doplnit. ‚Hledání odborníků‘ Vitásková ve své pondělní výpovědi zopakovala, že se pro úřad snažila zajistit odborníky především na správní právo, protože právní agenda výrazně narůstala. Byly za tím tisíce licencí na fotovoltaické elektrárny i přesun povinností ze Státní energetické inspekce na ERÚ. Kauza solárních podvodů Vitásková byla stíhaná také kvůli kauze solárních podvodů. Stíhání se týkalo elektráren Saša-Sun a Zdeněk-Sun. Majitelé byli odsouzeni za to, že dostali od ERÚ licence na základě nepravdivých revizních zpráv a získali podvodně právo na výhodnou výkupní cenu za solární elektřinu. Vitáskovou původně brněnský krajský soud poslal do vězení na 8,5 roku za zneužití pravomoci, odvolací senát ji pak pravomocně zprostil obžaloby. Do případu se letos vložil Nejvyšší soud, který stanovil, že důvody zproštění je potřeba zpřesnit.